Toto je 6 díl z 6 v seriálu Latifa

„Už je z tebe vdaná paní?“
„Ano,víc než dva měsíce.“
„A…?“
„Zatím je to dobré, chová se ke mně s úctou, slušně a nehudruje nad každou maličkostí.“
„No tak vidíš, třeba to vyšlo na výbornou. Vypadáš spokojeně.“
Začala se trochu ošívat a měl jsem pocit, že mi něco chce říci a neví jak na to.
„Co se děje? Vyklop to a třeba ti pomohu.“
„Víš, on …jak bych to řekla, je tam dole trochu podměrečný a navíc se udělá za tři minuty, takže z toho nic nemám.“
„Tak mu to řekni nebo naznač.“
„To právě nemohu. Zapomínáš, že jsi v arabském světě. Tady je žena podřízená muži a naznačit manželovi, že sex stojí za starou belu se rovná téměř sebevraždě. Žádné mazlení, žádné city, jen mechanická, téměř strojová soulož. Vystříká se, odvalí a usne. Někdy se zmůže na opakování a pak si to trochu užiji, ovšem to je málokdy. Chce abych co nejdříve otěhotněla a byla s dětmi doma. “
„Určitě bys našla nějaký způsob, jak ho přimět o sexu alespoň komunikovat.“
„Nic mě nenapadá. No uvidím, třeba se vše časem dá dohromady. Ale už běž, jsi zde moc dlouho, ať to není někomu nápadné.“

U bazénu bylo celkem rušno, protože Mahmúd pozval vedoucí úseků stavby, aby oslavili dokončení stavební části.
„Pojďte za námi, Vladimíre. Seznámíme vás s tím, v jakém stavu stavba je.“
„Jen se osprchuji a převléknu.“
„Jistě, Zafira se vás ujme.“
Dotyčná, zabalená v „pytli na smetí“, se ujala mé osoby a doprovázela mě do pokoje. Osvěžen krátkou sprchou a v pohodlném oblečení, jsem usedl k obrovskému stolu, plnému všelijakých arabských dobrot, ryb a ovoce.
„V klidu se najezte, máme spoustu času. Pak vám vysvětlíme vše, co je potřeba.“
Žvýkal jsem sousta a pozoroval osoby kolem bazénu, Kurta nikde nebylo vidět.
„Pane Mahmúde, kde je Kurt?“
„Na cestě sem. Ubytoval techniky a už se vrací.“

Do pozdního večera se řešily podrobnosti, než hostitel „vyhnal“ hosty ven a já mohl jít do hajan.
Ráno, ještě před východem slunce, patřičně osvěžen spánkem a vydatnou snídaní jsem vyrazil s Kurtem na stavbu.
Jeho lidé už tam čekali a začalo rozdílení prací, které se mne ovšem netýkalo.
V řídícím centru, snad by se dalo říci velínu, stály bedny, které byly mnou odeslány s předstihem,spousta beden s přístroji a dva obrovské rozvaděče, zatím ještě prázdné.
Kurtovi chlapi se činili, takže během čtrnácti dnů byl jeden z rozvaděčů plný očíslovaných kabelů a přibývaly další a další „dráty“.
Opět se můj život smrskl na práci, jídlo, spánek a protože únava dělala své, tak jen sem tam sex se Zafirou. Zhruba za šest týdnů jsme se domluvili s montéry na týdenní pauze na odpočinek, protože se pracovalo s výjimkou nedělí velmi intenzivně a trochu „vysadit“ mělo svůj smysl. Samira se neozývala a já ji rozhodně nemínil vyhledávat, zejména z bezpečnostních důvodů.


Blížil se konec listopadu, chlapi opět makali jako soumaři a pod mýma rukama postupně ožívaly jednotlivé části systému. Datum předání se neúprosně blížilo.
„My jsme hotovi,“ hlásil mi Kurt. „Jen pár dodělávek na osvětlení a konečná.“
„Potřebuji ještě tři dny a pak začneme spouštět všechny linky a poladíme případné průsery. Vyhovuje?“
„Fajn“.

Kupodivu nám nic nestávkovalo, až na pár drobností a my mohli devátého prosince hlásit Mahmúdovi konec prací. Letenky zabukované na sedmnáctého, takže všem zbýval týden volna a tak se chlapi rozprskli s doprovodem ochranky po Jasku, nakoupit suvenýry a prohlédnout si historické jádro města, mimochodem velmi zajímavé. Ještě zajímavější byla částka, která byla poslána mě a Kurtovi na účet.

Válel jsem se s Kurtem u bazénu, když mi pípl mobil .
„Potřebuji s tebou mluvit. Uděláš si na mě čas? S.“
„Copak, že by návštěva v ordinaci?“ zašklebil se.
„Tak nějak.“
„Mám ti krýt záda? Můžeme to udělat stejným způsobem jako minule.“
„Asi to bude nutné. Zatím nevím o co jde.“
„O co by jí asi šlo?“
„Opravdu nevím, je vdaná a riskovat krk kvůli šoustu určitě nebude.“
Na mnou odeslanou smsku „kdy“, přišla blesková odpověď.
„Zítra ve čtyři odpoledne v ordinaci.“
„Takže jdeme zase nakupovat ?“ zašklebil se Kurt.
„Už to tak, vypadá“.

Mohlo by vás zajímat  Kojná

Vše proběhlo jako minule. Vrhla se na mne jako lvice. Rychlost, s jakou ze sebe shodila plášť a šaty byla obdivuhodná. I má maličkost rozhodně nelenila a i kladélko se pomocí zkušené ženské ruky dostávalo do formy.
Napíchla se sama a hoblovala mě na koníčka, až se mi tajil dech. Její zaskučení prozradilo dojezd do cílové stanice a mravenčení ve slabinách start spermoňů.
„Už budu!! Dolů a hned!“
Jako v transu se naopak přimkla, padla mi na hruď, micinou ještě víc přitiskla a stahující se pochva doslova zhltla celou nadílku.
„Proboha, vždyť jsme neměli…“.
Rukou mi zakryla ústa. S tepem na stoosmdesáti jsem rozdýchával akci a hladil záda, která se chvěla vzlyky.
„Nezlob se, já to tak chtěla. Ty za týden odjíždíš…napořád. Nikdy v životě se už zřejmě neuvidíme a jestli z toho něco bude … tak to prostě bude manželovo a hotovo. Čtyři měsíce to ve mně nechává a nic.“

Pomalu jsme se oblékli. Objala mě kolem krku, políbila .
„Sbohem. Byl jsi sluníčko v mém životě a budu na tebe vzpomínat zbytek života.
A teď už běž,“ vystrčila mě z ordinace se slzami v očích a prudce zavřela dveře.
Kurt čekal na smluveném místě v bazaru.
„Řidič nás čeká za rohem na parkovišti. Tak co, jak dopadla akce? To musela být rychlovka. Necelá hodinka,“ ušklíbl se.
„Kdo se moc ptá, moc se dozví, “ odsekl jsem.

Týden uběhl jako voda. Lenošili jsme, cpali dobrotami, zkrátka žůžo labůžo a předposlední den uspořádal Mahmúd recepci, aby se s námi mohli stavbyvedoucí a vyšší personál ze stavby rozloučit. Veřejně nám poděkoval za odvedenou práci, zdůraznil i rychlost montáže, zkrátka takové ty bla bla řeči .
Za dva dny osobně doprovodil na letiště celou naši partu, rozloučil se s Kurtem a se mnou chlapským objetím.

Cesta domů proběhla zcela v pohodě. Letadlo sedalo na ranvej ve Vídni a Kurt mne zval na Vánoce do Norimberku.
„Zůstanu doma, s vnoučkem si je užiji líp. A navíc, mám už toho cestování po všech čertech plné zuby. Drž se chlape a hodně štěstí. Jo a občas dej o sobě vědět.“
„Ty také. Krásné vánoční svátky.“


Kamarád už čekal na parkovišti u letiště a za dvě hodiny jsem otevíral dveře svého domu. Bylo devatenáctého prosince, čtyři hodiny odpoledne.
„Tulák se nám vrátil,“ hulákali chlapi v hospodě. „Platíš rundu. Všem.“
Obsah dvanácti panáků na tácku skončil v ústech štamgastů.
„Tak povídej a přeháněj. Sakra, nenech se nutit.“
Rozloučili jsme se o půlnoci.

Vánoce v kruhu rodin svých synů s vnoučkem jsem si opravdu užil a snachy se předháněly v mém vykrmování. Přehouply se velikonoce, pak najednou začaly prázdniny. Užíval jsem si rybaření na brněnské přehradě, s čundráky u táboráku a kytary, pohody.
Devatenáctého července večer, zrovna když jsem táhl z vody pěkného bolena, pípl mobil. Ryba skončila úspěšně ve vezírku a já mohl přečíst smsku.
„Máš dceru. 48 centimetrů, tři kila dvacet. Dala jsem jí jméno Latifa, to znamená v arabštině Hezká. Líbám tě, má nekonečná lásko, Samira. Sbohem.“
Nikdy už jsem se do arabského světa nevrátil, nikdy nedostal od Samiry jakoukoliv zprávu o dětech a také ani já nepátral, jak se jim daří.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3320
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Latifa 05
tramp
novex@infos.cz

3
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
0 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors
BigbizAlbertanMartin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Jedním slovem žasnu . Nádherný konec krásné série . Moc krásně a s citem napsané . 1*

Albertan
Host
lukas

Diky moc za krasnou serii. chtel bych se zeptat jestli bude pokracovani serie Nemesis ze stareho efenixu.

Bigbiz
Host
bigbiz

Teď jsem chtěl napsat to samé.