Krystýnka 13 – Kdo má navrh?

Sluníčko se schovalo za stromy na protějším břehu, větřík pofukoval a nám začala být trochu zima. Ten chlad nás probral zpět k vědomí a mě pomalu docházelo, co se stalo. Zase jsem vykropil Kristýnce její svatyňku. Ale tentokráte jsem za to opravdu nemohl. No dobře, také jsem s tím měl něco společného, ale Týnka mě pevně držela.
„Promiň,“ řekl jsem a s obavami se na ni podíval.
„Za co?“
„Však víš, zase jsem tě naplnil…“
„Už zase. Vždyť jsi sliboval, že už to neuděláš,“ řekla naštvaně.
„Promiň, ale já za to tak docela nemůžu. Tys mě držela. A navíc si mi dala povolení.“
„Takže za to můžu zase já?“ rozčilovala se.
„Já tě upozorňoval, ale tys mě držela. A pak jsi řekla, že to mám pustit,“ snažil jsem se oponovat.
„To víš, že jo. No co, mám, co jsem chtěla. Ale nemysli si, že se z toho vyvlíkneš,“ řekla docela klidně, až mě to překvapilo.
„Říkáš to celkem klidně, zvlášť po tom, jak ses chovala minule,“ konstatoval jsem, protože se mi na tom něco nezdálo.
„A proč bych neměla být klidná? Vždyť jsme si to přeci vyjasnili.“
„No to sice jo, ale stejně je to zvláštní.“
„A proč? Vždyť se vlastně nic nestalo.“
„Jak nestalo? To nějak nechápu.“
„No nestalo,“ řekla s úsměvem.
„Jak to myslíš?“ ptal jsem se, protože mi to pořád nedocházelo.
„No prostě nestalo,“ to už se zase začínala smát.
Pěkně si mě vychutnávala a dusila mě. V hlavě mi to šrotovalo a já zběsile přemýšlel, o co tady jde. Musel na mě být asi docela zábavný pohled, jelikož se Kristýna skoro smíchy válela po zemi. Když se dostatečně nasmála, koukla na mě a pak kývla směrem krabičce, která celou dobu ležela vedle nás.

„Ty potvoro, to se dělá, takhle mě děsit,“ řekl jsem, vrhl se na ni a začal ji lechtat.
„No co, zasloužil sis to.“
„Já a zasloužit si tohle? No počkej,“ a ještě jsem přidal na intenzitě.
Váleli jsme se po sobě, převalovali se, až jsme skončili mimo deku. Celou dobu jsem nepřestával s lechtáním.
„Nech toho, nebo se počůrám,“ vypískla najednou.
„Tak to budeš asi počůraná…“
„Nééé, já nechci… nech už toho… prosím…,“ žadonila Kristýnka.
„Copak? Jsme venku, deku už pod sebou nemáš a umejt se můžeš v řece.“
„Už dost… prosím, už to nevydržím…“
„Tak to pusť…“
„Já nechciii…“
Už to ale nevydržela a vystříkl z ní proud zlatavé tekutiny.
„Ty dobytku, to ti nezapomenu. Koukni na mě, jsem teď kvůli tobě celá počůraná.“
„To máš za to, cos na mě nachystala,“ a na její výzvu jsem si ji prohlížet.
„Za to já nemůžu, to vymyslely sestřičky. Co na mě tak zíráš, snad tě to nevzrušuje?“
„Vzrušuješ mě ty, ne to že jsi počůraná. No, i když… rozhodně to nevypadá špatně. Jo takhle, to jsou teda věci. Se sestřičkama si to vyřiď sama. Určitě by se ti nelíbilo, kdybych jim udělal to samé, co teď tobě,“ nikdy jsem netušil, že by mě piss mohl vzrušovat.
„To teda, na sestřičky mi takhle šahat nebudeš, to se zakazuje,“ a vyrazila se umýt k řece.
„A kdy mě s nimi seznámíš?“
„Když máš takovéhle myšlenky, tak nejspíš nikdy,“ volala na mě z vody, „brrr, to je studený, asi zmrznu.“
„Tak pojď blíž a já tě zahřeju,“ odpověděl jsem ji.
„To známe, ty mě zahřeješ tak, že se odtud vůbec nedostaneme. Mám lepší nápad, oblečeme se a půjdeme.“
„A kam?“
„Kam asi, mám zase půjčený byt od babičky,“ řekla a už vybíhala z vody.
„Tak to jo. Pěkně sis to nachystala,“ pozoroval jsem její nahé tělo, celá se chvěla zimou.
„To víš, myslím na všechno.“
„No to teda. A co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?“
„Věděla jsem, jak se rozhodneš. Tak vstávej a oblíkej se, přeci tu nebudeme mrznout,“ zavelela a sama se oblékala.
„Jak si to mohla vědět? Já sám si tím nebyl jistý až do poslední chvíle,“ ještě stále jsem seděl na dece a koukal na ni, jak se obléká, kalhotky, podprsenku i šaty.
„Prostě jsem to věděla.“
„Ale jak?“
„Klidně tomu říkej ženská intuice.“
„Ženská intuice? No tak to, abych si na tebe dával větší pozor.“
„Hmmm, tak to je na tobě.“

Společně jsme vyrazili. Připadal jsem si jako loutka na provázku bez svobodné vůle, takhle si se mnou zahrávat. Co se dá dělat, má cenu se proti tomu bouřit? Celou cestu jsem přemýšlel, jak z toho. Zrovna, když Kristýna odemykala dveře od bytu, došel jsem k závěru, že místo, abych proti tomu bojoval, budu si to užívat. Ještě mi vrtalo hlavou, jak se mohla z takové nezkušené, poddajné holky stát taková dračice, co drží otěže pevně v rukou. Ale co, byla to vlastně celkem příjemná změna, vždycky všechno bylo na mě, tak to může být také jednou obráceně.

Vešli jsme do bytu, já tam byl Kristýnkou spíš vtlačen. Bylo to něco zvláštního nechat se ovládat, ale musel jsem uznat, že to bylo docela vzrušující.
„Hmm, to jsem nevěděl, že jsi takhle rázná, ale je to fajn. Rozhodně si nestěžuju,“ prohlásil jsem, když za námi zabouchla dveře.
„Však ještě uvidíš,“ usmála se a dostrkala mě až do pokoje.
„Sednout,“ zavelela.
„Ano, madam,“ přistoupil jsem na její hru.
„Tak se mi to líbí.“
„Madam?“ oslovil jsem ji.
„Tohle ne. Já se rozkazuji, ty posloucháš. Rozumíš?“
„Ano madam. Já jen…,“ zkusil jsem to znovu.
„Co je?“ vyštěkla.
„Já bych si potřeboval odskočit…,“ řekl jsem prosebně.
„Jo takhle… Tak mě necháš, abych se počůrala a sám by sis chtěl užít pohodlí záchodu…“
„Ano, madam. Prosím.“
„No když tak pěkně prosíš, tak to je něco jiného.“
Začal jsem se zvedat, když jsem dostal svolení.
„Moment. Tak jednoduché to mít nebudeš. Půjdu s tebou. Ale nejdřív svléknout.“
„Ano madam,“ odpověděl jsem a začal se svlékat.
Když jsem tam stál nahý, pořádně si mě prohlédla, což způsobilo lehké pozvednutí mého ocasu. Když to uviděla, chytla mě za něj a vedla mě na záchod. Musel jsem ji poslušně následovat jako pejsek na vodítku. Dovedla mě až na záchod. Stáli jsme tam a ona mě držela za penis.
„Tak dělej, chtěl sis ulevit.“
„Ano madam, ale když ono to asi nepůjde.“
„Proč ne?“ sladce se na mě usmála.
„Protože mě tahle zvláštní situace vzrušuje a s tvrdým přirozením to jde špatně.“
Jako by mě ani neslyšela, lehce mě rukou pohonila. Klacek mi ještě víc ztvrdnul.
„No tak, co bude?“ ptala se.
„Takhle asi nic.“
„Jak myslíš, ale opovaž se mi kvůli tomu utéct z postele,“ pohrozila mi.
Zkusil jsem ze sebe něco vymáčknout, ale přestože jsem měl močák plný, vyšlo ze mě jen pár kapek.
„Koukám, že takhle to opravdu nepůjde. Já počkám raději v pokoji. Nezapomeň na koupelnu, až tady skončíš,“ řekla, pustila mé přirození, otočila se a odešla.
Po chvíli má erekce povolila a já mohl v klidu vykonat potřebu. S úlevou jsem vyšel ze záchodu a zamířil do koupelny. Dbal jsem Kristýnčiny rady a vykonal rychlou očistu.

Dveře do pokoje byly zavřené. Opatrně jsem na ně zaklepal.
„Dále,“ ozvalo se z pokoje.
Pomalu jsem otevíral dveře a rozhlížel se po pokoji. Všude byla tma, roleta i závěsy byly zatažené, tak jsem toho moc neviděl. Vešel jsem dovnitř a zavřel za sebou dveře. Než jsem se stihl otočit, něco mi přehodila přes hlavu. Nevěděl jsem, co to bylo, jen jsem z toho cítil její vůni. Muselo to být její tričko nebo šaty. Zavázala mi s tím oči.
„Tady je židle,“ a položila mi ruce na opěradlo, „Sednout,“ zavelela.
Usadil jsem se na židli a čekal, co se bude dít.
„Ruce za záda.“
Poslechl jsem, byla to zajímavá a vzrušující situace. Ucítil jsem na zápěstích zvláštní dotek. Nebyla to stuha, šátek ani nic podobného. Soustředil jsem se na ten pocit na rukou. Nezvyklá látka, trochu jako by byla KRAJKOVÁ. Najednou mi to docvaklo. To je ono, vždyť to jsou její kalhotky, hned se mi v hlavě odehrála scéna u řeky, když jsem ji pozoroval, jak si je obléká.
„Copak se tak culíš?“ ptala se Kristýnka, „že by ti došlo, co máš na rukou?“
Jen jsem přikývl.
„Tak a teď si budu hrát já,“ prohlásila „Ty sis užil u vody a teď je řada na mě. A ne, že se hned uděláš.“

Uslyšel jsem cvaknutí vypínače a rozezněla se hudba, taková tichá a klidná. Druhé cvaknutí, nejspíš světlo, ale to jsem se jen dohadoval. Přes to, co jsem měl na očích, jsem neměl šanci to poznat. Ucítil jsem její dech zezadu na krku, lehce mi zkousla ušní lalůček a rukama mě zezadu objala. Nehty mi přejela od břicha nahoru ke krku. Byla stále za mnou, rukama se opřela o má ramena, na stehně mi přistála její nožka. Měla na sobě punčochy. Pomalu přešla od kolene až k tříslu, nakonec se dotkla mého trčícího stožáru. Z úst mi uniklo zasténání. Aby toho nebylo málo, jedna její ruka opustila mé rameno a za chvíli mi její prsty přejely po rtech. Prsty byly vlhké. Ještě než opustily mé rty, vydal jsem se jazýčkem za nimi. Rozeznal jsem chuť její šťávičky. Pokusil jsem se na poslední chvíli zachytit její prsty do úst, vyšel jsem však na prázdno. Místností se rozezněl její zvonivý smích, kterým odměnila můj marný pokus.
„Chtěl bys ochutnat?“
Přikývl jsem.
„Co to bylo za odpověď?“ vrátila se zpět do své role.
„Chtěl a moc,“ odpověděl jsem.
„No to už je lepší, ale ještě to není ono.“
„Omlouvám se madam. Ano, moc bych chtěl ochutnat,“ zkusil jsem to znovu.
Když se nic nedělo, pokračoval jsem: „Moc prosím, madam…“
Z boku se ozvalo trochu mlaskání a čvachtání, také trochu vzdychání.
„Nehýbat,“ zavelela a já ucítil její vůni.
Dala mi své vlhké prsty před obličej, otevřel jsem ústa a hlavu se po nich natáhl.
„Řekla jsem nehýbat!“
Její prsty mi zmizely z dosahu a na podporu svých slov sevřela v dlani mé klenoty tak, až jsem sykl, trochu bolestí, ale hlavně překvapením.
„Tak už budeš poslouchat?“
„Ano, madam,“ přikývl jsem.
„Hodný chlapec,“ pochválila mou odpověď a sevření povolilo.
Na chvíli se ode mne vzdálila. Uslyšel jsem nějaké štrachání a pak přibližující se kroky. Dotek horké hebké ručky na mém mužství.

Nasadila mi kondom. Sedla si na mě, rukama se zapřela o má ramena a sunula se po mých stehnech. Ucítil jsem, jak se špička mého penisu dotkla její prcinky. Pomalu se napichovala na mého dobyvatele. Jakmile její nenasytka pohltila celý můj ocas, s uspokojením tiše vzdychla. Nohy zahákla za židli, aby měla větší kontrolu. Pohupovala se na mých stehnech a nabodávala se na mě. Průniky byly jen krátké a ji moc neuspokojovaly, za to pro mě byly nadmíru vzrušující. Začal jsem vzdychat.
„Ne, že se brzy uděláš,“ znovu mě varovala, „já si chci užít.“
Její varování mi vnuklo nápad, jak znovu získat kontrolu. Rozhodl jsem se trochu přifilmovat své vzrušení a doufal jsem, že mi to vyjde.
„Budu se snažit… ahhh… madam…“
Pokračovala ve své jízdě. Zabírala nohama a průniky byly hlubší a hlubší. I ona začala vzdychat.
„Už… ahhh… brzo… ohhh… budu…,“ varoval jsem ji a tím vynesl svůj poslední a jediný trumf.
Doufal jsem, že ze mne sesedne i přesto, že už to na ni jde.
„Tak to tedy ne,“ řekla rázně.
Stáhla mi z očí své prádlo a já si ji mohl prohlédnout. Černé, jemně síťované punčochy a k tomu krajková podprsenka. Vypadala, že je jí trošku menší než by potřebovala, ale vůbec mi to nevadilo. Trochu se posunula tak, že mi seděla na kolenou.

„Jestli se uděláš během pěti minut, tak počítej s tím, že nejmíň měsíc nic nebude,“ vyhrožovala a přisunula se zpět. Potvora jedna, rozhodla se mě potrápit, jen jsem zatím netušil jak. Jen jsem tiše doufal, že to všechno vydržím. Věřil jsem, že by byla schopná to splnit. Seděla na mě tak, že měla v sobě zasunutou pouze hlavičku mého údu. Sáhla dozadu a rozepnula si podprsenku. Sundala ji a rychle ji odhodila na zem. Jednu ruku položila na mé rameno a do druhé si vzala své ňadro. Hladila ho a mačkala, kroužila kolem bradavky. Fascinovaně jsem pozoroval její představení.
„Chtěl bys?“ zeptala se a nabídla mi svou kozičku.
Neváhal jsem a přisál se ke vztyčené bradavce. Vášnivě jsem si žužlal a okusoval, jazýčkem kolem ní kroužil. Hlasitě vzdychala. Volnou rukou přitiskla mou hlavu na svůj hrudník a nohama se přitáhla blíž. Tuhý ocas do ní bez problémů zajel. Vyhekla rozkoší a já měl co dělat, abych se ovládl. Přirážela a vlnila boky. Mít volné ruce, pomohl bych jí, mít volná ústa vzdychal bych. Takhle vše bylo na ní. Židle pod námi opovážlivě vrzala. Ta práce nohama byla úžasná. Podivoval jsem se, jakou rychlostí mi vycházela vstříc. Sebeovládání mě opouštělo, věděl jsem, že jestli brzy neukončí tu ďábelskou jízdu, čeká nás půst. Pustil jsem bradavku z úst a hlasitě zavzdychal.

„Aaahhh… to nejde… ahhh, to nevydržím…“
V tom naposledy přirazila, zaklonila hlavu a vykřikla rozkoší. Její slintalka mě přežvykovala a ždímala. Myslel jsem, že rozkoší vybuchnu. Mezi vzdechy jsem se kousal do rtů. V ústech jsem ucítil chuť krve. Bylo mi to jedno, hlavně se neudělat.
„Copak? Snad to na tebe nejde…,“ posmívala se škodolibě Kristýnka, když popadla dech.
Na odpověď jsem neměl sílu, stěží jsem zvládl přikývnout.
„Máš ještě dvě minuty.“
To budou nejdelší dvě minuty v mém životě, to nemám šanci vydržet, blesklo mi hlavou.
Trochu se odtáhla a můj dobyvatel opustil její lůno. Se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a pevně sevřenými rty jsem se snažil ovládnout své myšlenky. Práce, domácí povinnosti, úklid, nákup…
Celým tělem se na mě přitiskla, její tvrdé bradavky mě tlačily na hrudi, ruce obtočila kolem mého krku a zoubky zaútočila na můj lalůček.
„Na co myslíš?“ šeptala mi do ouška.
Neodpovídal jsem a tak přitvrdila.
„Určitě myslíš na mě, viď.“

V ten moment se všechny mé myšlenky stočily zpět k sexu. Práce – Kristýnka mě kouří pod stolem, úklid – Kristýnka nahá uklízí, nákup – skončíme spolu v nejbližší kabince, domácí povinnosti – jaké by to asi bylo na zapnuté pračce? Zradily mě mé vlastní myšlenky.
„Myslíš, viď. Určitě si mě představuješ nahou. Nebo snad myslíš na to, kam by ses vystříkal?“
Ještě pevněji jsem sevřel rty. S veškerým úsilím jsem neúspěšně zaháněl sexuální myšlenky. S tím, jak pokračovala, jsem neměl šanci.
„Chtěl bys mi naplnit mou pusinku, určitě by toho bylo tolik, že bych nezvládala všechno spolykat a teklo by mi to koutky úst…, cítit jak mé rty obepínají tvůj penis, jazýček, jak krouží kolem tvého žaludu, jak ho zhluboka saju.“
Okamžitě jsem si to představil.
„Nebo by ses mi chtěl udělat na prsa? Koukat, jak tvé semeno dopadá na má ňadra, jak pomalu stéká, jak ho rukama po sobě roztírám… “
„Ach bože, jak to mám vydržet…,“ proklínal jsem svou představivost.
„Nebo snad máš chuť na něco jiného?“

Sáhla rukou mezi naše těla, prstíky zabořila do své studánky a nabrala tu nádherně vonící tekutinu. Přejela mi s nimi po rtech a pak je zasunula do mých úst. Chutnala báječně. Dál pokračovala v mém dráždění.
„A co třeba, kdybych se ti nastavila zezadu? Miloval bys mě a pak bys mi ten můj vystrčený zadeček celý postříkal? “
Mezihra s jejími prstíky mne trochu zklidnila, ale tohle mě znovu přivádělo k šílenství.
„Ta představa tě vzrušuje, viď. Přivádí tě to k šílenství…“
Nejspíš to na mě bylo vědět, pochyboval jsem, že umí číst myšlenky.
„Zbývá ti ještě poslední minuta,“ řekla, když zkontrolovala čas, a hned pokračovala, „nebo bys mi chtěl znovu vykropit mou donedávna nevinnou svatyňku…“
Sáhla znovu mezi naše těla, nahmátla můj klacek, lehce se nadzvedla a nasedla na něj. Ta horkost dívčího klína byla neskutečná.
„Koukat se na to, jak to ze mne vytéká a odkapává? Jak mi to stéká po zadečku, až se pode mnou tvoří loužička… Nebo bys chtěl, abych se postavila a nechala to stékat po stehnech… nebo bys chtěl, abych si ji jednou rukou rozevřela a prsty druhé namočila v našich smísených šťávičkách a ochutnávala je?“
Moje fantazie pracovala na plné obrátky. Vzdychal jsem, byl jsem vzrušený na nejvyšší možnou míru.
„Už… aaahh… to nevydržím… aaaahhh“
„Už nemusíš, čas vypršel,“ políbila mě, pohladila po tváři a začala znovu přirážet.
S úlevou jsem vydechl a nechal všemu volný průchod. Poslední dosednutí a plnil jsem kondom svou dávkou. Kristýnka se opatrně zvedla a uvolnila mi ruce.