Toto je 5 díl z 7 v seriálu Kronika jednoho života

V Semnopolu byla tuhá zima. Již druhý rok zde Václav trávil zimu a čekal na jaro a opětovný návrat do divočiny. Seděl u krbu a na prstě si v zamýšlení kroužil prstenem od Helgy. Kdepak je jí asi konec? Po dvou letech lovu v nekonečné rozloze tajgy měl něco našetřeno a cítil, že už ho divočina tak neláká. Chce to zkrátka něco jiného.
Ze zamýšlení ho vytrhl hlahol opilých kamarádů, kteří se rozhodli strávit večer v místním nevěstinci a zvali ho sebou. Proč ne? Pobavit se a zase je jeden den pryč, na tom Václav neviděl nic špatného

Když zasedli a objednali si pití, přisedl si k němu Aljoša s tím, že s ním potřebuje nutně mluvit.
Jednu z dívek, která kolem nich začala kroužit, popadl za paži, něco ji pošeptal a otočil se na Václava.
„Jde o vážnou věc!“ řekl, zatímco pod stůl vklouzly dvě dívky, vyjmuly mužům ocasy a začaly je kouřit.
„Jsi můj blízký přítel, a proto se ti svěřuji a zároveň žádám o pomoc!“
„O co jde?“ obrátil do sebe Václav sklenku vodky a začal pohybovat pánví proti dívčině hlavě, protože cítil, že brzo už bude stříkat.
„O prachy, co jiného,“ ještě dodal, znaje věčný kamarádův problém.
„Jo,“ kývl hlavou Aljoša. „Půjčil jsem si u toho žida Charubina a on po mě chce téměř dvojnásobnou splátku!“
„A divíš se, když jdeš…uuuch..k takovýmu lichváři?“ vydechl Václav a vypustil sperma do dívčiných úst.
„Jenže já mám zítra první splátku,“ utrousil Aljoša a taky jeho dívka přivedla k vrcholu. Povadlé ocasy jim pak uklidily do kalhot a shrábly ze stolu rubly.

Václav se otočil se na Aljošu. „Co ode mě vlastně chceš?“
„Musím si s ním promluvit a ty budeš dělat zeď, aby nás nikdo nerušil!“

***

Nazítří večer se Aljoša vypravil za Charubinem a Václav stál ve stínu u domu a znepokojeně poslouchal zesilující hádku a křik.
Pak se ozval ječivý ženský výkřik, který vzápětí ustal a zvuky, jak když se něco táhne po zemi. Poté nastal klid.
Václav se ujistil, že je všechno v okolí domu v pořádku a zašel dovnitř.
V kuchyni ležela mrtvola muže s nožem zaraženým v hrudi a z vedlejší místnosti se ozývaly vzdechy a funění.
Zvědavě tam nakoukl a spatřil na posteli sedícího Aljošu a na zemi klečící mladou Charubinovu manželku, jak mu kouří ocas. Aljoša seděl zapřený rukama o pelest a se zvrácenou hlavou slastně vzdychal nad uměním ženy, která ho snaživě pojmula až téměř ke kořenu a kmitáním jazyka zase vytlačovala ven.
Václav se jen pousmál a odcházel ven. Pak si náhle vzpomněl na Ameriku a Lourdes, prudce se otočil a navrátil se do pokoje.
Tušení ho nezklamalo. Žena při kouření pomalu otevřela zásuvku nočního stolku a vytáhla malý revolver. To už byl Václav u ní a kopancem jí vyrazil zbraň z ruky. Žena s výkřikem odpadla a Aljoša se probral do reality a užasle sledoval, jak Václav paží drží ženu kolem krku.
„Ta mrcha tě chtěla oddělat!“ kývl směrem k ležícímu revolveru a Aljoša zbrunátněl.
„Ty proradná děvko!“ zařval.
Ženu zavřeli do sklepa a společně prošmejdili dům, hledajíce peníze. Nakonec je našli v důmyslné skrýši v posteli.
„A co s ní?“ zeptal se Václav.
„Pohraj si s ní, jestli chceš, ale já jdu!“ uchechtl se Aljoša a zmizel. Václav ženu vyvedl ze sklepa ven. „Nebudeš křičet?“
„Nebudu …opravdu ne,“ řekla tiše.
„Ukaž, není to zlomené?“ prohlédl ji Václav paži s napuchlým místem. „Musel jsem to udělat.“
„Já vím,“ kývla žena a dodala smutně. „Co teď se mnou bude?“
„Mrzí mě, že ti zabil muže,“ vstal Václav s tím, že ženu musí znovu zavřít, než se dostanou do bezpečí.
„Ale to není můj muž,“ řekla žena a pokračovala. „Ignác mě koupil a já jsem jeho služka.“
„Koupil?“ ohromeně opáčil Václav. „Copak tady se obchoduje s lidmi?“
„Tady ne,“ připustila žena. „Ale daleko, tam u nás, to je běžné, když je v rodině mnoho dětí, tak aby se všechny uživily, čas od času se dítě prodá a rodina má zase z čeho žít.“
Hovořila o tom, jako o normální věci.
„Teď jsem bez pána a nevím, kam se poděju.“
„Hm. Teď nemám čas se s tebou vybavovat. Zavřu tě zpátky do sklepa, tak se obleč. A buď zticha! Já se sem ještě vrátím!“
Žena poslušně vykonala příkaz, a když se ve dveřích otočila a černýma očima se mu zadívala do tváře, četl tam, že bude čekat.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ještě.
„Kama. Ale pán mi říkal Zino. Chtěl, abych zapomněla na svou rodinu. Vrať se, prosím!“
„Přijdu!“ řekl pevně a zabouchl dveře.

Před domem Aljoša nebyl a nebyl ani doma. Utekl i s penězi a nedal mu slíbenou odměnu.
Václav si česky od plic zanadával a vztekle si balil věci. Do rána musí být pryč, než se na vraždu přijde a Kamu si vezme sebou. Pokud je to tak, jak říká, tak ji tam s mrtvolou nenechá. Zaslouží si lepší osud. Vždyť kolik jí je let? Dvaadvacet, nebo i míň?
V proudu myšlenek málem přeslechl i ťukání na okno. Opatrně otevřel a ze tmy se ozvalo.

„To jsem já, Aljoša!“
Dovnitř jít odmítl, sám měl sbaleno a spěchal.
„Děkuji ti za pomoc a přeju štěstí v životě. Jsi pravý přítel. Sbohem!“
Podal Václavovi kožený váček a zmizel ve tmě. Váček byl napěchovaný bankovkami.

O hodinu později už byl Václav ve známém domě a oznámil Kamě, že ji odteď považuje za svůj majetek a půjde s ním. Ta rozradostněna, si rychle sbalila věci a v ranním šeru už měli Semnopol daleko za sebou.

***

V sousedním, pár kilometrů vzdáleném, Palatinsku nasedli na vlak a po dvou dnech jízdy vystoupili v Alkutsku. Zde měl Václav v bance uloženy veškeré vydělané peníze. A zde se také jejich cesty rozešly. Václav hodlal pokračovat na západ, Kama se tu rozhodla zůstat.

Václav ji přenechal nějaké peníze, a tak poslední večer, když ulehli, se Kama chopila iniciativy a začala Václava líbat všude po těle. Hladila a dráždila mu krk, prsní bradavky, břicho, až skončila v klíně.
Hladila mu povadlý ocas a pak mu ho lehce přejížděla jazykem a olízla žalud. Když mu laskáním povstal a ztuhl, usmála se a pomalu se na něj nasunula rty. Pevně ho obemkla a začala rytmicky pohybovat hlavou. V dlani mu jemně mnula koule, druhou rukou ho držela u kořene a hlavou zrychlovala rytmus.
„Uuhh… už…budu!“ hlesl Václav.
Kama ale neustala, až jí ústa zaplavila hustá tekutina a vše hltavě spolykala. Povadající penis mu ještě očistila a vrátila se nahoru a políbila ho. Cítil vůni i chuť vlastního spermatu.

Nyní byla řada na něm. Stejným způsobem nyní laskal její pružné, pevné hladké tělo. Vtiskal polibky všude po těle a dlouho setrval u jejích ňader, kde jazykem kmital po vztyčených hrotech bradavek. Kroužil i po dvorcích a všude okolo.
Kama jen slastně vzdychala, když pokračoval níž a níž. Sama roztáhla nohy a odkryla tak zarostlý klín.
Jemně ho přejel rukou a pocítil vlhkost. Špičkou jazyka vnikl mezi závojíčky. Z jejích úst vyšel vzdech a do úst mu vytryskl pramének šťáv.
Pokračoval dál a dál, tělo se jí chvělo a pánev podvědomě vyrážela proti laskajícímu jazyku.
Václav prsty roztáhl pysky, aby se dostal hlouběji a neomylně našel klitoris, který vsál a drtil mezi rty. Kama se svíjela a už nahlas křičela slastí. Václav se posunul nad ni, přitlačil a lehce do ní zajel. Dívka se propnula a vyjekla, jak do ní hluboko vjel, ale hned mu šla naproti a rty se přisála na jeho. Divoce a vášnivě se líbali a stejně tak ho do ní zarážel. S vášní, prudce a divoce.
Když cítil, že bude, vyjel z ní a otočil si ji na břicho. Kama pochopila a sama vyšpulila zadek. Tvrdě přirazil až po kořen a pak si ji chytil za boky a určoval si hloubku přírazů. Pevný, rozkošný zadeček ho nenechal chladným a pohled na mokrý ocas, jezdící v dívce jak píst, ho vybičoval až k vrcholu a tak ji brzy v několika dávkách vyplnil dělohu semenem.
Žena se také odbavila a sotva vedle sebe uvolněně padli, hluboce usnuli. Ráno se naposled pomilovali a pak už Václav šel dál.

***

S různými loveckými výpravami, které potkával, se postupně dostal až k jezeru Bajkal. Jeho vodami i okolní přírodou byl okouzlen.
Odtud už byla také civilizace hustější a od vsi ke vsi nebylo dál, než několik dní cesty. Vísky byly chudobné, lidé bídní, ale pohostinní a cizinci poskytli vše, co měli.
Eskymáčtí obyvatelé z osad více na severu mu nabízeli na noc i svou ženu. Protože odmítnutím by je urazil, Václav prožíval jedno milostné dobrodružství za druhým. Eskymácké ženy mu, dle svého obyčeje, ochotně poskytly své služby a prožívaly s ním stejnou vášeň.
Václav plenil svým velkým ocasem jejich úzké klíny a ženy si bral zepředu, zezadu, z boku, jak měl náladu a chuť se pomilovat.
Jedna eskymačka jménem Emya ho neumělou ruštinou a posunky přemlouvala, ať zůstane, že rozkoš, kterou ji poskytl, ještě nezažila, ale Václav zavrtěl hlavou. Ženu pak ještě k ránu pomiloval zezadu, tvrdě do ní vrážel ocas, aby zapomněla na podobné touhy, jenže účinek byl opačný. Žena křičela blahem a vrcholným uspokojením.

Mohlo by vás zajímat  Bonita 13

Václav šel dál, blížila se zima a on byl uprostřed Sibiře. Zamířil k jihu, kde brzy narazil na nekonečné dálavy travnaté stepi. Ve stepní pustině pak strávil několik dní v jurtě u přívětivého majitele stáda ovcí a koní. Muž mu dal k další cestě několik cenných rad.
„Především je nutno mít dobrého koně. Dále je nutno znát, kde je další vesnice, jinak se v širé stepi navždy ztratíš. Pokud směřuješ na západ, v každém případě drž se hvězd. Dej ti bůh dobrou cestu a vyhýbej se potulným nomádům. Přepadnou tě a bez milosti zabijou,“ varoval ho na konec.
Václav si tedy od něj zakoupil dobrého koně a vyrazil dál.
Podle rad zkušeného muže cestoval od vesnice k vesnici, pokud se tak vůbec shluk jurtových stanů dá nazývat. Pobyl zde den, dva a pokračoval dál.

***

Byl krásný den, všude kolem zvlněná krajina travnaté stepi, když se vlevo náhle mihl tmavý stín jezdce a zmizel za návrším.
Václav si vzpomněl varovné rady před lupiči, zostražitěl, připravil si zbraně a dal se do pronásledování.
Vyjel na návrší a pod sebou zahlédl tajemného jezdce, nyní už jedoucího zcela volně. Václav ho dojížděl, když se postava otočila a „prásk, prásk,“ třeskly dva výstřely a jezdec opět přidal do kroku.
Střely cíl nezasáhly, zato Václav už ho obloukem dojel a prudkým úderem srazil z koně na zem. Seskočil na zem a rozběhl se k postavě, která se těžce sbírala ze země a pohlédl do tváře krásné mladé dívce.
Ztuhl překvapením a zareagoval, až když dívka prudce vymrštila ruku s napřaženou dýkou. Útok blokoval, dýku ji vykroutil a povalil na zem. Nalehl na ni a rukou jí vjel do kalhot.

„Co tam ještě máš?“ Vzrušeně dýchal. Dívka se zmítala. A jak začal jí i sebe zbavovat kalhot, křičela. „To… nesmíš… mě zhanobit!“
Ale Václav toho nedbal. Jeho nadržený tvrdý ocas si nemilosrdně razil cestu jejím tělem a dívka jen bolestně sténala. Náhle narazil na překážku, ale hned prudce přirazil. Bolestný výkřik a pláč značil, že ji právě zbavil poctivosti. Po pár přírazech se do ní nakonec i vystříkal. Když se pak odvalil stranou a vydýchával se, dívka promluvila.

„Tak dostal si, co si chtěl. Trest tě ale nemine. Zabiju tě!“
„Někdy jindy, děvče!“ odvětil Václav, vstal, cvalem odjel a nevěnoval dívce ani jediný pohled.
Nebyla to však žádná obyčejná dívka. Byla to dcera náčelníka kozáckého kmene, kteří sem kdysi přišli z Povolží a zcela se asimilovali s místním prostředím. Zachovali si však evropský vzhled, řeč i tradice.
Dívka Zorjana, znalá umění boje, proto krajem neohroženě jezdila sama a byla na cestě od strýce, bratra svého otce. Nyní byla přemožena a ještě zneuctěna. Přesto po návratu domů o všem pomlčela.
Václav noc strávil venku, ale kozácký tábor nemohl minout a objevil se zde druhého dne.

Sám náčelník, ataman Mirjutin ho vlídně uvítal a při jídle se zajímal o zprávy ze světa.
Zorjana do jurty vstoupila ve chvíli, kdy Václav pil zkvašený mok z kobylího mléka zvaný „kumys“  a při jejím spatření se málem utopil, jak se zakuckal.
Zorjana byla neméně překvapena, ale pak ji rysy ztvrdly a rychle stan opustila. Václav viditelně znervózněl, že i Mirjutin si toho všiml.
„Copak, copak, ta dívka, co sem vstoupila ti popletla hlavu?“
„No…ehm…je hezká…to musím říci,“ ošíval se Václav.
„Tak, tak! Je to má dcera a chovám ji jako poklad pro bohatého ženicha… tak, tak,“ kýval, už lehce opilý, Mirjutin hlavou.

V noci měl pak Václav návštěvu.
„Měla jsem ti do lože hada hodit, ale to je pro tebe málo! Slíbila jsem ti smrt a to taky udělám! Střes se mé pomsty!“ nenávistně mu Zorjana vmetla do očí a zmizela ve tmě.

Václav odevzdaně vyčkal rána, ale nic se nedělo, dokud se nezačal chystat k odjezdu. Sám Mirjutin k němu přistoupil a s podezřele laskavým tónem řekl.
“Odjíždíte? Tak, tak. Ale za pohostinnost nikdy cizinec nepošpinil nabídnuté přístřeší, jako vy!“ změnil ostře tón. „Vy jste provedl ohavný zločin na mé dceři a ten teď splatíte!“
Prudkou ranou ho srazil k zemi a Václav ztratil vědomí.

***

Probral se uvázaný u kůlu uprostřed návsi mezi jurtami a skupinka dětí po něm házela bláto. Po delší době pak k němu přišel hlouček starších v čele s náčelníkem.
„Rada se usnesla!“ mávl rukou Mirjutin a dav obyvatel zmlkl. „Tak, tak. Tento muž pošpinil čest mé rodiny i vás všech. Bude ztrestán smrtí. Má dcera však si vymínila, že pokud nosí v těle plod tohoto muže, stane se jejím věrným a milujícím manželem a zůstane žít. Než nastane den, kdy to vyjde ve známost, bude muž střežen a nesmí tábor opustit. Tak se staň!“ domluvil.

A tak se Václav stal zajatcem. Mohl sice volně chodit po táboře, ale vždy pod bdělým dozorem. Zorjana, pokud se s ní potkal, se vždy jen zašklebila nad jeho osudem.

Bylo odpoledne, když si Václav lehce zdříml v chládku jurty, když za stěnou zaslechl tichý hovor a chichotání. Zaposlouchal se a poznal Zorjanu, jak kamarádkám líčí průběh jejího zhanobení.
„To je ale potvora!“ blesklo mu hlavou, když slyšel, jak si většinu vymýšlí a popisuje to jako nejkrásnější zážitek svého života. Zveličovala i velikost jeho údu a vůbec to celé brala jako zábavu a potěšení.

V táboře tak prožil asi dva měsíce, než Zorjana prohlásila, že není obtěžkána a Václav byl odsouzen k smrti. Vykonání rozsudku se blížilo, když jedné tmavé noci se k němu vplížil stín. Ve svitu svíce se mu zjevila mladá dívka Neja, kamarádka Zorjany.
„Pomohu ti k útěku, ale ty mi…dáš lásku.“ špitla nesměle. „Zorjana nám o tom vyprávěla a já…ještě nikdy jsem z toho neměla radost… a chci to taky zažít,“ vysvětlovala svou přítomnost.
Během hovoru se svlékala a poté se dychtivě na něj vrhla.
Václav, trochu zaskočen, se nakonec dívce poddal.
Ta mu stáhla košili a uvolnila i kalhoty. Cítil, jak mu rukou obemkla ocas a začala honit. Sklonila hlavu a vzala ho do pusy. Pevně sevřela rty a jezdila po něm. Václav blaženě vzdychal, hladil dívku po zádech a lehce ji přirážel do pusy. Pak náhle přestala.
„Pojď!“ řekla, lehla si na záda a roztáhla nohy.
Václav však po jejím vzoru hlavu sklonil ke klínu a jazykem ho začal dráždit.  Neja vzdychla a mocně uvolňovala šťávy rozkoše. Václav vnořil jazyk mezi závojíčky pysků a pronikl do vlhkého lůna. Pomalu tam kmital a klín se drážděním ochotně rozevíral, zvlášť když prsty více roztáhl pysky, aby dosáhl na klitoris. Sotva se ho dotkl, Neja začala křičet a kroutit se ve vyvrcholení, až ji musel zakrýt rukou pusu.
Nalehl na ni a ocas zabořil do vydrážděné pochvy. Přes svou velikost tam pronikl snadno a brzy v ní zmizel až po kořen. Neja kňučela slastí, a třebaže sám zůstal nehybný, šla mu prudce naproti v přírazech. Začali se líbat a Václav v polibcích pokračoval na krk a pevné hroty vztyčených bradavek malých pevných ňader.  Vzepřel se na pažích a začal pomalu přirážet.
„Anooo…ještě…. aaach….. já už…..áááá!“ vyrážela Neja v extázi, zatímco zrychloval tempo. Pak přirazil naposled, se zaúpěním do ní pumpoval svou dávku a Neja vykřičela další orgasmus. Když z ní vystoupil, dívka mu jazykem očistila šťávami a spermatem pokrytý úd a uklidila do kalhot.
„Děkuji, dej ti hospodin hodně štěstí na cestě. A teď pojď!“ vyvedla ho ven mimo tábor, kde stál připravený kůň.
„Tímto směrem je tři dny cesty, vesnice. Musíš se jí vyhnout, jsou to pouštní lupiči. Pak už začínají hory. Budu na tebe stále myslet.“

„Nechceš jet se mnou?“ zeptal se Václav, ale Neja zavrtěla hlavou. „Mé místo je tady, mám tu rodinu…všechno. Nezvládla bych dalekou cestu. Sbohem!“
Otočila se a zmizela ve tmě. A Václav klusem vyrazil do tmy.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3315
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Kronika jednoho života 04kronika jednoho života 06 >>

6
Komentujte

avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
TomášKittikitShockChildeMirek Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Člen
Martin

Opět vydařené pokračování . Je to takový erotický cestopis po světě . Uvidíme jaké zážitky máš pro nás nachystané .

Mirek
Člen

Ano. Krásně se to čte. Najednou byl zase konec dilu. Tady je vidět že kvalitní výbava a propracovaná technika můžou zachránit i život. Už se těším na další díl za týden.

Childe
Člen

Díly jsou dlouhé, ale není to vůbec na škodu, čte se to samo.
Jen možná technická co mě napadla až nyní. Dneska je orální sex super když se každý sprchuje 1 – 2 nebo i vícekrát denně dle potřeby. Dříve to bylo 1 týdně pokud vůbec zvlášť u kočovníků tak myslím, že s tím orálem bych v historických románech šetřil.

Shock
Host
Shock

Dobrá připomínka, leč už je dílo hotové a odevzdané. Budu s tím v dalších historických dílech šetřit. Ono je otázka, jestli tenkrát vůbec orál dělali tak běžně jako dnes? 🙂

Kittikit
Host
Kittikit

Kdesi jsem cetl, ze oral je vydobytek az 20. stoleti 😉

Tomáš
Admin

Orální sex tu byl již od samého počátku. Mnozí se domnívají, že byl popularizován a stal se součástí hlavního proudu v 70. letech díky filmům Deep Throat a Kmotr, není to však úplně pravda. Orální sex má dlouhou a velmi bohatou historii, která se datuje až 1000 let zpátky. Jak to vypadalo v minulosti? Existovala dřív nějaká sociální stigmata nebo to jsou problémy naší moderní doby?

https://flirtkontakt.cz/a/historie-oralniho-sexu/