farm, farma, seno

„Když v Kérkonoších mérholí, tak se u nás mérdá. Když v Kérkonoších pérší, tak se u nás pércá, a když v Kérkonoších mérzne, tak ti humérzne,“ zahlaholil starý Váchal a mohutný jásot mu byl ozvěnou. Ve velké místnosti lesovny „Pod velkou borovicí“ seděli snad všichni hajní z revíru a rodinní přátelé pana lesního Wenzela Weidettela. Jako třeba chalupník Gottlieb Hanch z boudy až pod Labskou loukou. Jeho děd se, jako jeden z mála příchozích kolonistů, usídlil tak vysoko, takřka na hřebenech, a kupodivu se mu dařilo. Chalupa se pak stala známou i jako úkryt při náhlém nečase pro všechny osoby, pohybující se v té době na vrcholech hor, což byli vesměs lesní zaměstnanci jeho hraběcí milosti Jana Nepomuka Harracha, kterémuž toto území patřilo.

„Ale, pane Váchal, co to tu vyprávíte, ještě, že děti už spí,“ mírnila nevázané veselí Marie, žena pana lesního, ač i ji ta říkanka pobavila. Žena rozhodně nebyla prudérní a postelové hrátky jí nebyly cizí. Ovšem kupodivu ne jenom s manželem. Od jisté doby tajně sdílela nemanželské lože s chalupníkem Hanchem, který ji kdysi ve vánici zachránil od zmrznutí, na zádech donesl až do chalupy, kde ji oživoval. Jeho žena Greta nebyla doma, takže se oživování trochu protáhlo i zvrtlo jiným směrem, ale jelikož to bylo pro oba příjemné, pokračovali v tom i nadále. Pochopitelně spala i se svým muže a styk s chalupníkem byl jen příjemným zpestřením již stereotypního manželského lože.

***

O NĚJAKÝ ČAS DŘÍVE….

„Já tě naučím,“ zahromoval lesní Weidettel, ale pak zmlkl a začal slastně funět.

To mu Greta, žena chalupníka Hanche, z kalhot osvobodila tvrdý ocas ven, dřepla si a hned ho vsála do pusy. Přetáhla předkožku, jazykem objela žalud, tepala uzdičku a poté ho pevně sevřela rty a začala po něm jezdit. Rychlost stále stoupala a lesní zachrčel.

„Budu… stříkat… už… už,“ ale Greta ještě více stiskla rty a to už jí proud semene trhavě plnil ústa a ona vše spolykala. Dívala se mu přitom do očí, jako by tím říkala, že plní svůj slib doslova do poslední kapky.
„Dobrá tedy. Budu dělat, že jsem tě tu neviděl a příště sbírej klestí u Křížového buku, ne zde!“ řekl lesní Weidettel smířlivě a pohladil ji po tváři.

***

Netrvalo ani dva dny a Greta opět sbírala klestí, kde neměla. Při přistižení spínala ruce, plakala, prosila a vysvětlovala, že ke Křížovému buku je to daleko. Tentokrát byl lesní nesmířlivý a požadoval přímo hříšný styk, nebo udání na vrchnosti. Greta neměla moc na vybranou, což lesní věděl. Žena byla mladá a hezká a už se těšil, jak spatří její nahé tělo.

Když konečně ulehli do postele, kde dočasně nahradil jejího manžela, toho času někde za obchody ve Slezsku, jezdil jí všude po krásném těle, prsa, břicho, stehna, to vše nyní mohl polaskat.

Greta byla zpočátku jakoby nervózní, ale pod jeho doteky tála a jen tiše vzdychala. Její kundička ukrytá v černém porostu byla otevřená a mokrá. Lízání a kmitání jazyka jí přinášely silnou rozkoš. Klitoris byl naběhlý a Greta reagovala slastnými vzdechy a trháním těla při jeho laskání.

„Už pojď…“ zaprosila a, „oááááhh… jééééh,“ táhle vzdychala nad pronikem a když v ní byl zasunutý v celé délce, až po kořen, jen sténala.
„To je… ono… prosím… ještě,“ vychutnávala si pocit vyplnění tlustým ocasem, větším než manžela Gottlieba.

Po chvíli líbání začal lesní mírně přirážet a proudy šťáv vytryskly kolem zaraženého ocasu.

„Dobrý bože… áááách,“ zalykala se Greta rozkoší a síla její slasti sílila společně s razancí přírazů.
„Oooh… áánooo,“ projel jí tělem silný orgasmus a lesní ji dál mrdal prudkými přírazy, dokud se do ní nevystříkal a ocas mu neochabnul.

Zůstali ještě chvíli v objetí a pak se začal oblékat.

„Pokud tě najdu, kde nemáš, počítej zase s tímhle, ano?“
„Ano,“ vydechla Greta a věděla, že brzy zase půjde sbírat klestí na zakázaná místa.

A tak to šlo mezi dvěma rodinami na hřebenech dál, aniž oba kamarádi o sobě tušili, že si vzájemně šoustají manželky.

***

V PODZIMU

Lesní Weidettel stál na Goldhohe, kde ovšem zlato nikdy nikdo neviděl a hleděl na louku, kde pramenila řeka Elbe a v povzdálí stojící Elbbaude. Slunce ještě hřálo, ale lesní zkušeně poznal, že první vločky letošní zimy už na sebe nenechají dlouho čekat.

Ze zamýšlení ho vytrhly hlasy vycházející ze stezky od Kotelních jam. Podíval se tím směrem a spatřil skupinku tří mužů a dvou žen vystrojených v šatech umožňující namáhavý pohyb v terénu, no, vypadali šaškovsky. Mluvili česky.

„Zatracení Tschechei, zatracení touristi,“ odplivl si a vyšel jim vstříc.
„Dobrý den, pane hajný, nevíte, kde je tady ta Labská bouda?“ zahlaholil první muž, sotva ho spatřil.

Pan lesní češtině rozuměl, ale mluvit ne. Komisně, až úředně, jim německy sdělil, že není žádný hajný, ale lesní a Elbbaude se nachází na hraně dolu nad Spiedelmuhle. Skupinka poděkovala a zamířila ve směru, jímž jim ukázal holí.

Lesní pohledem zhodnotil obě přítomné ženy a docela se mu líbily. Představil si jejich tvary a křivky schované pod šaty a dostal chuť si zašpásovat. Chalupa Hanche byla nedaleko, a tak tam zamířil. Snad nebude Gottlieb doma.

***

Gottlieb Hanch si zatím pohvizdoval a stoupal strání z Harrachsdorfu, kde pořizoval nějaký nákup. U rozcestí se zastavil a se vzpomínkou na Marii Weidettel se mu skoro postavil ocas, a tak zamířil odbočkou do lesovny „Pod velkou borovicí“. Snad nebude Wenzel doma.

***

LESOVNA „POD VELKOU BOROVICÍ“

Marie právě dávala prasatům šrot, když se ve chlívku objevila známá tvář.

„Jdeš si zašpásovat?“ prohodila s úšklebkem. „Máš smůlu. Wenzel za chvíli přijde. Nebyl na svačině, takže teď už je určitě na cestě.“
„Jenom dva prstíčky tam strčím a hned zase půjdu,“ řekl Gottlieb laškovně.
„To děláš vždycky a pak mě ruinuješ tím svým kyjem až mě kočička bolí…“

Gottlieb k ní přistoupil, sevřel v náručí a políbil. Marie měla pro něj slabost a vždycky mu podlehla. Nejinak tomu bylo i nyní.

„Tak pojď,“ odvedla si ho do domu. Měla to ráda vždy v pohodlí postele. Stáhla si šaty a nahá ulehla na záda.
„Ty se moc nesvlíkej. Kdyby Wenzel přišel, musíš vypadnout oknem,“ upozornila ho ještě a pak už si slastně prsty přejela štěrbinu skrytou v chomáči tmavých hnědých chloupků.

Gottlieb si tedy jen stáhl kalhoty ke kolenům, přilehl k ní a začali se líbat a laskat po těle. Pak se oddali jedné vášni, kterou nikdy s nikým jiným nekonali. Ulehli na sebe obráceně a ústy se vzájemně věnovali ocasu a kundičce. Přišla s tím Marie, ale neprozradila, odkud to zná. Když mu poprvé cucala a sála ocas, bylo to pro něj taková slast, že rychle vytekl a naplnil jí tak ústa semenem. Marie to vyplivla, ale jinak si nestěžovala.

„Má to divnou pachuť,“ konstatovala jen. Pak už si ale dávala pozor a semeno do pusy nepřijala.

Nyní tedy leželi na sobě, Gottlieb na zádech, Marie na něm a funěli a zaobírali se sobě navzájem.

Marie měla mezi rty zasunutý tvrdý žilnatý ocas a strojovými pohyby po něm jezdila a střídavě ho sála, cucala žalud, který i tepala a olizovala vyplazeným jazykem, aby ho zase vsála, co nejhlouběji jí šlo. A tak stále dokola.

Gottlieb jazykem zkoumal taje a hloubku její lasturky, která se pod dotyky jazyka ochotně rozevírala a vypouštěla na něj proudy sladké šťávy. Zvlášť citlivé byly doteky na místě, kde ji trčela jakási nabobtnalá fazolka či hrášek. Když to tepal jazykem, Marie skučela slastí, sténala a pohazovala pánví jakoby z jeho dosahu. Bylo to po prsech druhé její nejcitlivější místo. Marie cítila, jak mu v ocase tepe, a tak ukončila sání, stejně už ji sanice bolela a pomalu na něj nasedla. Ocas v ní mizel snadno a cítila, jak jí pochvou proniká hluboko do těla, až v ní byl zaražený celý.

Pomalu začala odsedávat, jak sama chtěla a Gottlieb laskal a mnul její citlivá prsa, zejména bradavky. Marie měla prsa už ne tak pevná, ale i tak stály za povšimnutí a rozhodně za pomazlení. I Wenzel se jimi rád zaobíral.

Nyní odsedávala a cítila vzrůstající slast, spojující se s rozkoší od dráždění prsou a začala hlasitě hekat a sténat.

„Ano… božeee… ano… už… už… to… budeee… eeeh… oooááááhhhhh… jooo,“ zesilovala výkřiky, až jí tělem projel blesk nevýslovné slasti a zůstala na něm ztuhlá v orgasmické křeči.

Gottlieb počkal, až se uvolní, povalil ji na záda a rozjel sérii prudkých hlubokých strojových proniků, aby se jí poté vycákal na prsa, rozlité na hrudi jak veliké koláče.

Někdy mu ocas Marie vzchopila na druhé kolo, ale dnes opravdu spěchali.

„Pa… a zase se budu těšit,“ rozloučili se hlubokým, vášnivým polibkem a Gottlieb s pohvizdem spokojeně pokračoval rychle k domovu. Vždy po styku s Marií dostal velkou chuť na Gretu. Hned jí dá, co proto…

***

MEZITÍM NA CHALUPĚ HANCHE

Greta si tiše prozpěvovala a prala v neckách povlečení se zažloutlými zaschlými skvrnami z jejich nočních hrátek, kdy Gottlieb musel se semenem mimo její lůno, aby neobtěžkala. Zatím se tak dohodli.

Náhle ji cizí ruce zezadu objaly a sevřely v dlaních prsa! Vykřikla úlekem, ale hned poznala tichý šepot Wenzela. „Nechtěl jsem tě vylekat, ale potěšit.“
„Ale… Gottlieb šel do Harrachsdorfu, přijde každou chvíli…“ snažila se vymanit ze sevření.
„Však já taky budu za chvilku. Už to nemůžu déle vydržet,“ oponoval jí Wenzel a kasal jí sukni na záda.

Greta rezignovala, jen se více rozkročila a dokonce si sama uvolnila šněrování košilky, aby se mohl potěšit jejími velkými vnadami. To také hned učinil, čímž Gretě odboural poslední zbytky obrany, že jen táhle vzdychla, bradavky se jí napřímily a cítila, jak vlhne i v klíně.

„Óóóhhh… áááh,“ cítila, jak se jí na pysky tlačí tvrdý ocas, roztahuje je a pomalu vniká dovnitř. Poševní svaly se roztáhly po obvodu ocasu a Gretu zalil první pocit slasti. Tření tlustého údu bylo velmi silné a intenzívní. Hned uvolnila proud šťáv a ocas do ní vklouzl až po kořen.
„Jooo… uuuž,“ zafuněl lesní a hned začal přirážet.

Greta, po lokty opřená v neckách, jen tlumeně vzdychala a v podvědomí se děsila chvíle, co kdyby je přistihl Gottlieb. Lesní se nenechal rušit a rytmickými přírazy si užíval těsnost pochvy a v dlaních svíral nádherně plné prsy mladé ženy. Jeho Marie je již po dětech měla víc vytahané a ne tak pevné.

Náhle z ní vyjel a položil ženu do trávy, přímo na dvorku. Greta roztáhla nohy a slastně přijala jeho ocas, jak byla více zvyklá a více jí vyhovovalo. Lesní se vzepřel na pažích a znovu nasadil rytmické pohyby a upřeně sledoval Gretinu tvář staženou a vzdychající narůstající rozkoší. V kundě už jí to čvachtalo a bylo jen otázkou okamžiku, kdy se dostaví vrchol.

„Ano… ano… božeeeee,“ začala pohazovat trhavě tělem a vzpínala se proti ocasu.

Ve vteřině vyvrcholení z ní ocas vyjel a dávkou semene jí potřísnil břicho. Ani lesní ji nechtěl a nemohl obtěžkat.

Greta ztěžka vstala, oprašovala se a rovnala si sukni a zavazovala košilku. Cítila, jak jí semeno teče po stehně, ale to si pak otře lopuchem.

„Už běž, ať nemá Gottlieb nějaké podezření. Stejně tu jsi skoro denně,“ ušklíbla se, dala mu polibek a pokračovala v započaté práci.

Gottlieb dorazil za slabou půlhodinku a hned jí začal vyhrnovat sukni. Nedbaje protestů, omrdal ji ve stoji u necek jako před chvilkou jeho přítel Weidettel a tentokrát ji napustil semenem útroby.

„Chci od tebe dítě,“ oznámil jí a bylo. Jí se na nic neptal.

Greta vzdychla a věděla, že teď ji bude šukat takřka neustále, dokud nebude mít buben. Uvažovala, že musí povolil i výstřik Wenzelovi. Jedno, čí to děcko bude, hlavně ať je a co nejrychleji, nebo ji ti dva kanci umrdají…

***

OSUDNÁ ZIMA

„Hergot, to je vichřice, že by člověka zavát chtěla,“ nadával lesní, sotva vešel do síně a sklepával ze sebe nános sněhu.

Byl navštívit Gretu, protože její Gottlieb trávil veškerý volný čas na těch prkýnkách, ski nebo lyže se jim říkalo a uměl se na nich už docela dobře pohybovat. V Krkonoších se prý i chystal nějaký závod, a tak svědomitě trénoval. Lesní zase svědomitě trénoval polohu ležmo na jeho ženě. Líbilo se mu to čím dál víc, když mohl i beztrestně do ní vypustit pytel. Greta se semene přímo dožadovala a doufala, že konečně již obtěžká.

Náhle zaslechl podivný hluk z ložnice. Hanch byl právě u nich a trhavě se vyprazdňoval do jeho ženy, která neudržela zatnuté zuby a houkavě vyvrcholila. Příchod domácího pána je vyrušil ve chvíli oboustranného bouřlivého orgasmu.

Dunivé kroky se rozlehly chodbou a Hanch, jen nalehko v košili, vyskočil oknem, popadl o zeď opřené lyže a dal se vánicí na útěk.

Pan lesní rozrazil dveře, na loži spatřil polonahou Marii a otevřené okno. Z okna viděl jen bílou tmu a dvě vodorovné stopy.

„Byl to Hanch?“ křikl na Marii, která jen plaše kývla. „Ten zvyjebanec!“

A nedbaje, že venku zuří vánice a vítr stále zesiluje, vyběhl ven a dal se po stopách, které byly stále ještě zřetelné. Pochopitelně směřovaly na hřebeny. Lesní ve svém vzteku zapomněl na opatrnost a vyrazil po stopě jako ohař.

K setkání mužů došlo na hřebenu pod návrším zvaným Harrachstein. Hanch ve vánici zabloudil a řítil se až ke Kotelním jámám. Tam seznal, že je špatně, stočil se doleva a ve sjezdu se mu do cesty postavila kosodřevina. Zůstal v ní zaklíněn a také už se do něj zakousla velká zima.

„Hééééj! Héééj!“ náhle ozývalo se poblíž.

Hanch z posledních sil odpovídal a pak už spatřil stín muže, jímž nebyl nikdo jiný, než lesní Weidettel.

„Příteli, co je s tebou?“ promluvil vlídně a starostlivě.
„Jsem tu zaklíněn a mrznu,“ odvětil Hanch slabě a lesní hned stáhl kabát a čepici a pomohl mu se obléct a odepnul mu lyže.
„Jsi v pořádku, můžeš jít?“
„Nemohu! Nech mě tu! Zachraň aspoň sebe,“ odmítal zesláblý Hanch pomoc, vědom si svého nezadržitelného smutného konce.
„Vydrž, přivedu pomoc!“ zachumlal ho lesní pevně do svého kabátu a vyrazil do Elbbaude.

Tam ale už nedošel.

***

Zmrzlá těla obou přátel našli druhého dne účastníci mezinárodního závodu na lyžích, který se na hřebenech Krkonoš konal. Gottlieb Hanch, jen v košili, ležel schoulený u těla Wenzela Weidettela, který měl svůj svlečený kabát přehozený přes tělo… Hancheho lyže pak byly nalezeny až daleko u Kotelních jam. Ale kde se tu ve vichřici ti dva vzali a jak se to celé seběhlo, zůstalo navždy zahaleno tajemstvím…

4.9 20 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

A pak že umrzl při závodu. Skvělá povídka. Těším se na další tvá dílka.

Kittikit

Cist to Hanc a Vrbata, nechaji v kleci zmrznout tebe 😁

Zelvicka

Zdravím, zajímavá a pěkná povídka 🙂 přesto není tak úplně jediný a hlavní důvod, proč píšu tento komentář. Přiznám se, že se tady nemůžu nějak zorientovat a ráda bych se optala, jak se sem dá případně přidat povídka 🙂 Děkuju a omlouvám se, pokud je to naprosto hloupý dotaz nebo sem nepatří 🙂

Junior

Možnost pokud vím je přes stránku podpora, jestli je i jiná možnost ti určitě nějaký korektor nebo admin poradí blíže.

Zelvicka

Děkuju, zkusím to tedy zaslat na podporu až bude dopsána 🙂

Junior

Zkus budeme se Těšit. Nových autorů a autorek není nikdy dost.

dedek.Jeff

Povídku můžeš poslat, tak jak ti poradil Junior, na podporu, nebo přímo korektorovi, např. na dedek.Jeff@seznam.cz. Tvou povídku posoudíme, zda odpovídá pravidlům našeho webu, a budeme tě informovat o dalším postupu.