Toto je 52 díl z 53 v seriálu Kristýnka

„Dobré ráno miláčku,“ řekl jsem ještě se zavřenýma očima.
Kristýnka mě totiž probudila nejkrásněji, jak jen mohla. Tiskla ke mně své nahé tělo a líbala mě.
„Dobré ráno, je čas vstávat…“
„Já už stojím,“ odpověděl jsem a přitáhl si k sobě ještě těsněji, aby cítila mou erekci.
„A co s tím uděláme?“ položila řečnickou otázku.

Než jsem se nadál, už si mne osedlala.
„Tohle je to nejbáječnější probuzení,“ konstatoval jsem.
„Jen doufám, že mi to také oplatíš.“
„Určitě, jen abys pak neřekla, že jsem se tě zmocnil ve spánku proti tvé vůli.“
„No… to bude záležet, jak se budeš činit,“ řekla s úsměvem a dál se vlnila na mé tyči.

Mé dlaně sevřely pohupující se ňadra a prsty si pohrávaly s bradavkami. V jeden okamžik jsem se nadzvedl a přitáhl ji k sobě a celý se s ní posunul k čelu postele tak, abych víc seděl, než ležel. Mohl jsem tak krásně zabořit hlavu mezi ňadra a v dlaních sevřít rozkošnou prdelku. Tuhle polohu jsme si vždycky oba dva náležitě užívali a nejinak tomu bylo i dnes.
Když Kristýnka sténající rozkoší zakláněla hlavu, líbal jsem ji na krk i prsa. Ta blízkost a intimita nás hnala k vrcholu. Čím víc se blížilo její vyvrcholení, tím méně síly měla, aby mi vycházela vstříc.
Přebíral jsem iniciativu a rukama ji na sebe nabodával ve stále rychlejším tempu. Kundička se začala svírat a stahovat v nadcházející bouři. Nepřestával jsem a pronikal do ní, co nejhlouběji.
Snažila se krotit svůj hlasový projev, kousala se do rtů. S každým nabodnutím se celá zachvěla. Ani já k tomu neměl daleko.
Musím ještě vydržet, říkal jsem si v duchu, ještě chvilku.

Najednou se celá roztřásla, zaklonila se a já měl co dělat, abych ji udržel. Otevřená ústa připravená vykřičet na celý dům právě prožívanou rozkoš jsem jí pohotově zakryl dlaní. Přesto její zasténání muselo být slyšet minimálně v sousedním pokoji.

„A co ty?“ zeptala se, když se vzpamatovala.
Jen jsem pokrčil rameny. Sice mi pořád trčel jako stožár, ale moje vzrušení trošku polevilo.
„A chtěl bys to dokončit takhle?“ zeptala se, zakmitala jazýčkem mezi rty a hladově se přisála k lesknoucímu se kolíku. „Nebo raději takhle?“ Otočila se a vyšpulila na mě prdelku.

Moc dobře věděla, jak na mě. Bez váhání jsem do ní zezadu zajel tak prudce, až jí ruce vypověděly službu a hlavou se opřela o postel.
Chytil jsem ji za boky a začal rázně přirážet. Hlasité pleskání a mlaskání se neslo pokojem. Pohled na její pozadí mě tak vzrušoval, že jsem nad sebou ztrácel kontrolu. Bylo jasné, že dlouho nevydržím.
Ocas zasunutý v její jeskyňce ještě zmohutněl, cítil jsem, jak to na mě přichází. Poslední hluboký zásun a semeno se dralo ven. S každým výstřikem plnícím jejím lůno se zachvěla.
Odpadl jsem naprosto vyčerpán.

Když jsem se vzpamatoval, Kristýnka stála vedle postele oblečená a dokonce i vysprchovaná.
„Dobré ráno, je čas vstávat…“
Trochu zmateně jsem se rozhlížel. To se mi všechno zdálo? Kristýnka se usmívala. A i stav postele dával tušit, že to nebyl jen sen.
„Dobré ráno i tobě,“ odpověděl jsem konečně na pozdrav.
Skočil si také do sprchy a hodil na sebe pár věcí. Po pár minutách jsme seděli společně u snídaně a plánovali dnešní den.

Přestože Hanka protestovala proti našemu odjezdu hned po snídani, vysvětlil jsem jí, že mě čeká oznámit tu novinku ještě našim.
Po jídle jsme společnými silami uklidili pokoj a sbalili věci. Rozloučili jsme se se všemi a já si všiml, že Hanka Kristýně něco šeptala.

Nasedli jsme do auta a vyrazili k našim.
„Co ti to mamka říkala?“ zeptal jsem se.
„Ale nic. Jen, že bych se příště mohla trochu ztišit.“
„Aha, to jako za to ráno?“
„To ne, to spíš za ten večer.“
„Ale to byla Lenka.“
„Byla, ale přece to na ni nepíchnu. Ale na sobě jsem to nenechala, řekla jsem mamce, že ani oni nebyli zrovna dvakrát tišší,“ řekla s úsměvem.

Tentokráte jsme si nemravnosti cestou odpustili, přeci jen jsme si ráno užili dostatečně.
„Nevezmeme to raději k nám domů a potom k našim vlakem?“ navrhl jsem.
„Proč?“
„Myslím, že můžeme počítat zase s nějakým panákem. Takže ani jeden z nás by asi nemohl řídit. A nevím, jestli by se ti tam chtělo nechat auto.“
„Aha, na tom něco bude,“ řekla a na chvíli se zamyslela. „Myslím, že to asi stihneme, mohli bychom tam být tak kolem půl dvanácté.“
„To je v pohodě.“

Cesta ubíhala docela rychle. Doma jsme odložili nepotřebné věci a vyrazili na vlak. Ještě než jsme přišli k našim, zaskočili jsme pro kytku.
Mamka nás uvítala mezi dveřmi.
„Ahoj, vítám vás tady,“ prohodila narychlo, „To je dost, že ses taky ukázal doma. A s kytkou? Co se to děje?“

Než jsem stihl cokoli odpovědět, ozvalo se z kuchyně zasyčení a zaprskání.
„Sakra, oběd,“ vykřikla a zmizela.
Táta nás usadil v obýváku. Mamka se pokoušela o jistý výslech z kuchyně, ale vzhledem k tomu, že my jsme pořádně nerozuměli jí a ani obráceně to nebylo lepší, nechala toho a věnovala se dál přípravě oběda.
Kristýnka nabídla mamce pomocnou ruku a hned jí mamka zaměstnala alespoň prostřením stolu. U toho si zvládaly povídat, jen jim nebylo rozumět, ale měl jsem takový nepříjemný pocit, že tématem hovoru jsem byl já. Jak jsem znal mamku, tak určitě Kristýně vyprávěla vtipné historky z dětství.
Taťka se vyptával, jak jsme se měli. Hlavně ho zajímali ženský, chlast a jídlo, jak jinak. Mně to nevadilo, věděl jsem, že to je spíš pro to, že se to přeci od chlapa očekává.
S chutí jsem se pustil do vyprávění zážitků s barmankou, které jsem trochu přikrášlil. Když jsme byli v tom nejlepším, tak se z kuchyně ozvalo zavolání k obědu.
Stůl už samozřejmě zdobila kytka, kterou jsme koupili.

Po obědě jsme se se zákuskem a kávičkou přesunuli do obýváku. Vytáhl jsem suvenýry a pustil jsem se do vyprávění.
Informaci o žádosti o ruku jsem si nechal až na konec. Táta to vzal s klidem a nijak to neřešil.
Za to s mamkou to bylo horší.
„Ty jsi těhotná?“ vyhrkla bez přemýšlení.
Chytil jsem Kristýnku za ruku a odpověděl za ni
„Ne, není.“
„Tak proč tak pospícháte? Vždyť se ani neznáte tak dlouho. A co tvoje škola? Vždyť jste ani spolu nezkusili bydlet? A kdo vás bude živit? A kde vůbec budete bydlet?“

Týnka střídavě tiskla mou ruku, cítil jsem, že ji tohle docela mrzí.
„Protože se milujeme…“
„A za pár měsíců nebo za rok se milovat nebudete?“
„Budeme, tak se klidně můžeme vzít. Kdyby ne, tak by svatba nedávala smysl. Školu si dodělám, to se neboj. A bydlet máme taky kde, Kristýna má byt. A já mám slíbený částečný úvazek tam, co jsem dělal brigádu, takže ani s tím uživením to nebude problém.“
„Tak to zapijeme,“ vložil se do toho táta, když viděl, kam to spěje, „ukaž, co jste to přivezli.“

Otevřel láhev, vykládal na stůl skleničky a naplnil je. Přiťuknutí a mamka měla prázdnou skleničku jako první. Táta nelenil a hned doléval. To, že to mamka takhle těžce ponese, jsem opravdu nečekal. Hlavně mě to mrzelo kvůli Kristýnce, bylo na ní vidět, jak je z toho celá přešlá.
Přečkali jsme ještě jednu rundu. S pohledem k hodinám jsem se naklonil ke Kristýně a tiše se jí zeptal, kdy nám jede vlak.
„Co si to tam šeptáte?“ vpadla nám do toho lehce připitá mamka.
„Co by, ptal jsem se, v kolik nám to jede.“
„Aha. A ty tu s náma nezůstaneš?“ divila se.
„Nezůstanu. Zítra musím do práce a z domova to mám blíž.“
„Z domova? Domov máš přeci tady… vždyť tu máš všechny věci…“ koktala div se nerozbrečela.
„Vždyť si sama říkala, že jsme spolu nezkusili ještě bydlet, tak se holt stěhuju. Něco si odvezu dneska, pár věcí do batohu naskládám a pro další si přijedu v týdnu.“
„A kdy vám to jede?“
„Za hodinu, takže je čas, abych si došel pobalit potřebné věci.“

Vzal jsem Kristýnu za ruku a odvedl ji do svého pokoje. Kristýna se usadila na posteli, přitáhla si nohy k sobě, obličej schovala do dlaní a tiše se rozvzlykala. Sedl jsem si vedle ní a jen ti objal.
„Omlouvám se, taky mě to mrzí,“ šeptal jsem jí, „tohle jsem od mamky nečekal. Vždycky při mně stála…“
Zvedla pomalu hlavu a podívala se na mě.
„Slzy smutku ti nesluší,“ řekl jsem, vzal kapesníček a kutálející se kapičky jsem jemně osušil.
Usmála se.
„Ani smutný úsměv, není to pravé…“ poznamenal jsem, „Promiň, ale jestli chceme stihnout ten vlak, tak musím začít balit. Jinak bych neměl u nás doma nic na sebe.“
„A myslíš, že by mi to vadilo?“ řekla Týnka s trochu lepší náladou.
„Nevím, třeba jo.“
„Myslím, že ne.“
„A co kdyby nás nečekaně přepadly tvé sestřičky?“
„To by mohl být problém, všimla jsem si, jak Lenka po tobě kouká…“
„Tak vidíš.“
„Tak jdi honem balit.“

Zvedl jsem se, otevřel skříň a začal se v ní přehrabovat. Co jsem uznal za vhodné, jsem nandal do batohu, zbytek zpátky do skříně. Stejně bylo v plánu dojet tento týden i pro ten zbytek. Ještě jsem nahoru přihodil pár nezbytných drobností, jako několik knížek a věcí do školy a do práce.
Nakonec zbyl čas jen na rychlé rozloučení.

Ve vlaku jsme si našli volné kupé a sedli si vedle sebe. Kristýnka se hlavou opírala o mé rameno a já ji rukou objímal. Oba jsme seděli tiše, každý se svými myšlenkami, se svými smutnými myšlenkami.
Však ono to nějak dopadne, stejně tam v týdnu pojedu, tak si zkusím s mamkou promluvit o samotě, dospěl jsem k nějakému řešení zrovna ve chvíli, kdy vlak začal brzdit, a my měli vystupovat.

Vyšli jsme před nádraží.
„Nedáme si někde něco k jídlu?“ zeptal jsem se, protože se pomalu ale jistě blížil čas večeře.
„Hmmm, mně je to jedno, já hlad nemám,“ dostalo se mi odpovědi.
„Tak dáme věci domů a uvidíme, co ty na to?“
„Klidně,“ souhlasila.

Naskočili jsme na městskou.
Doma jsme odložili věci za dveře, Kristýnka si odskočila a mohli jsme jít dál.
„Tak kam?“ zeptal jsem se.
„Nevím, kam chceš,“ odpověděla bez zájmu a nadšení.
Bez přemýšlení jsme vyrazili někam do centra.
„Hlad nemám, jdeme pít,“ prohlásila suverénně po pár minutách chůze Kristýna.
„Dobře,“ souhlasil jsem.

Než jsem se stihl zeptat co a kde, už mě zatáhla do vinotéky. Během chvilky u nás byla obsluha a než jsem se vůbec rozkoukal a zorientoval v místní nabídce, Kristýna objednala a před námi stál litrový orosený džbánek a dvě sklenky.
Asi mi ten den nebylo souzeno, abych nevyšel z údivu. Kristýnka, ta vždycky slušná holka, pila jako duha. Sotva jsem ochutnal, ona už v sobě měla téměř celou sklenku.
Jen jsem na ni nevěřícně hleděl. Bylo mi jasné, že bych ji měl krotit, ale vypadala, že to dneska potřebuje. Praly se ve mně dvě myšlenky, zachovat se jako gentleman a pít rychleji, aby toho na ni tolik nezbylo, nebo se držet zpátky a být připravený postarat se o ni.
V prvním případě hrozilo, že budeme na šrot oba, protože by si klidně mohla objednat další a já nebyl ve stavu, kdy bych dal dva litry vína. Volba byla tedy jasná, zůstanu gentlemanem a o svou nastávající se postarám.

Ucucával jsem ze své sklenky a pozoroval Kristýnku, která už byla u dna druhé dvoudecky. Zamyšleně jsem se zadíval na její prsty pohrávající si se skleničkou.
„To mi musíš pořád čumět na kozy?“ zeptala se lehce přiopilým hlasem.
„Ale já ti nečumím na kozy…“ odpověděl jsem.
„No to vidím. Tak kam teda koukáš?“
„Když ti to řeknu, stejně mi nebudeš věřit.“
„Zkus to.“
„Koukám ti na ruku.“
„Na ruku? A proč?“
„Tak pojď blíž a já ti to pošeptám.“
Sedla si mi na klín.

„Tak povídej,“ vyzvídala.
„To je tak,“ šeptal jsem, vzal ji za ruku a pohrával si s prsty, „Máš totiž děsně sexy ručku.“
„Kdybys nekecal,“ řekla a naplnila si další sklenku.
„Já říkal, že mi nebudeš věřit.“
„Ale já ti věřím.“
„Tak v tom případě máš hrozně vzrušující ruku.“
„Aha. A jak si na to přišel?“

Přejel jsem ji po prstech a pak je políbil.
„Jednoduše. Víš, stačí si vzpomenout, kde všude ty prstíky byly a co dělaly.“
„Jak to myslíš?“ podivovala se.
„Ta představa, co tyhle prsty všechno dovedou… jak mě krásně dovedou uspokojit, když na to přijde… nebo to, jak rejdí v tvojí štěrbince a u toho na mě myslíš…,“ znovu jsem políbil její prsty a ještě k nim přivoněl. „Škoda jen, že už nevoní tvou šťávičkou,“ povzdechl jsem si.
„Myslíš takhle?“ ujistila se.
Pak už jsem jen zaslechl lupnutí knoflíčku a vrznutí zipu. Podíval jsem se, co dělá. Rozepnutými kraťásky jsem zahlédl černé krajkové kalhotky, pod nimiž kmitaly prsty.

In vino veritas, pomyslel jsem si, když jsem viděl, jak se chová. Ale s radostí olízl vlhké prsty, když mi je nabídla.
Kristýna se natahovala po zbytku vína ve džbánku. Předběhl jsem ji, dolil to sobě a vypil. Jen se na mě podívala.
„No co, myslím, že už si toho měla dost. Raději už půjdeme, co ty na to?“
„Hmm, asi jo,“ řekla a začala se zvedat.
„Mně se to sice líbí, ale myslím, že by bylo lepší, kdyby ses zapnula.“
„Aha, na tom něco bude.“
Nechal jsem ji u stolu a došel zaplatit útratu.

Kristýna vrávoravě postávala u dveří a opírala se rukou o zárubeň. Podíval jsem se na ni.
„Asi mi budeš muset pomoct, nějak to na mě dolehlo, když jsem se postavila.“
„Neboj, pomůžu ti,“ řekl jsem, galantně jí nabídl rámě a vyšli jsme ven.

Cesta domů nám trvala podstatně déle, ale přeci jen jsme nakonec dorazili bez úhony. Tedy, jak se to vezme. Na Kristýnu pořádně dolehl veškerý zkonzumovaný alkohol a přede dveřmi od bytu už sotva pletla nohama.
Posadil jsem ji na schody, odemkl byt a pomohl jí až do postele.
Zul jsem jí boty, svlékl z ní oblečení a nahou ji uložil pod deku. Posbíral jsem její oblečení a vyrazil se zkulturnit do koupelny.

Po návratu zpátky do ložnice, už Kristýna spala. Deku odhozenou stranou, jsem alespoň položil na okraj postele. Chvíli jsem se kochal pohledem na nahou skoro manželku s roztaženýma nohama. Nebudu zapírat, vzrušilo mě to. Lehl jsem si vedle ní. Alkohol a nahá holka vedle mne přemohly mé sebeovládání a já vzal tvrdé péro do dlaně a začal zběsile honit.
„Co je? To si ho radši budeš honit místo, aby sis užil se mnou?“
„To…to… ne…“ koktal jsem.
„No jo, holt asi nejsem pro tebe dost dobrá, co…“
„Já tě jen nechtěl budit…“
„Ale já nespím.“
„To vidím.“
„Takže když víš, že nespím…?“

Jen jsem na ni zíral s otevřenou pusou. Ještě jsem ji takhle nezažil.
„Tak co bude? Nebo mě snad nechceš?“
Když jsem stále nereagoval, zkusila to znovu.
„Já to musím mít, po dnešku potřebuju vědět, že o mě stojíš, že mě máš rád…“ skoro se rozplakala.
„To víš, že tě mám rád. Miluju tě a chci si tě vzít. A klidně si tě vezmu tady a teď.“

Bylo mi jasné, že to nebude jen tak, jen si užít a odvalit se, by jí v tomhle stavu nepomohlo.
„Víš co, miláčku,“ začal jsem, „zavři oči, nech to na mě a neboj se.“
Zvedl jsem jí ruce nad hlavu a začal jí po nich hladit. Pak jsem jí přejel po tváři. Lehce jsem jí dýchl na ouško. Pootočil jsem jí hlavu na stranu a odhalil její krček.
Jazykem vystrčeným mezi pootevřenými rty jsem jí přejel po krku, až do úžlabiny mezi ňadry.
Ty dva kopečky se zdvíhaly v rytmu zrychlujícího se dechu. Tiše vzdychala.
Pár okamžiků jsem přemýšlel, jak dál. Nejspíš čekala něžný postup, ale já ústy divoce zaútočil na vztyčené bradavky. Sál jsem je, olizoval a lehce skousával zuby. Vykřikla překvapením, ale i rozkoší.
Okamžitě mi prsty vjela do vlasů a hlavu si tiskla na prsa. Volnou rukou jsem jí sjel mezi její nožky a dlaň přitiskl na zmáčenou štěrbinku. Nadzvedávala se v bocích, aby se o mou ruku mohla alespoň třít. Vzrušovalo ji to, ale neuspokojovalo, jen dráždilo.
„Už ho konečně do mě vraž…,“ dožadovala se.
„Tak pořádně nastav,“ vyzval jsem ji stejným způsobem.

Chytla si nohy pod koleny a přitáhla si je k tělu. Nádherně tak na mě vyšpulila obě dírky.
Už jsem neváhal ani okamžik a vnikl do lesknoucí se vlhké dírky. Přidržoval jsem Kristýnku za boky a plenil nastavenou kundičku. Nezvládala si držet nožky, tak je raději opřela chodidly o můj hrudník. Uvolněné ruce se přesunuly na prsa a mačkaly. V prstech drtila a natahovala bradavky. A nádherně u toho sténala.

I přes vypitý alkohol to na mě šlo celkem rychle.
„Ještě… ještě…“ povzbuzovala mě.
„Už budu…“ hekala jsem v odpovědi.
„Vydrž…ooohhh… prooo…ooohhh….sííím…“
„Aahhh,“ vyhekl jsem a naposledy přirazil.
Můj ocas chrlil bílou nadílku do její kundičky.
Sotva jsem dostříkal, vytáhl jsem ho z ní. V očích se jí zračilo očekávání dalšího vývoje. Nemohl jsem ji zklamat, teď rozhodně ne. Bylo mi jasné, co musím udělat.
Po chvilce váhání jsem do široka roztáhl Kristýnčiny nohy a přisál se k rozdrážděnému klitorisu. Vyhekla a znovu držela mou hlavu v dlaních, tentokráte ji tiskla ke své vystříkané a neukojené jeskyňce.
Když jsem nemusel držet její nohy, mohl jsem využít prsty k dalšímu dráždění. Jedním prstem jsem laskal análek a prsty druhé ruky jsem vrazil do kundičky, až kolem nich vytékalo sperma.

Kristýnka se třásla v přicházejícím orgasmu. Nepřestával jsem a prodlužoval její rozkoš. Tlak na mou hlavu polevil s tím, jak jí svaly vypovídaly poslušnost a přemáhalo ji vyčerpání.
Naposledy jsem si pohrál s jejím knoflíčkem a uložil se vedle ní. Políbili jsme se, ona se ke mně otočila zády a šťastná a spokojená mi usínala v náruči.

Navigace v seriálu<< Kristýnka 51 – Žádost o ruku IKristýnka 53 – Pondělí >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
17 Komentáře
Oldest
Newest Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Frank

Je to moc hezké, ta reakce na tu mámu je pochopitelná,
Alespoň že to dopadlo takhle, kdyby byla v afektu, bylo by hůř

Martin

Naprosto realistický díl . Pasáž s jeho matkou i následná reakce Kristýnky je přesná scéna ze života . Tak nějak se to odehrálo i u nás . Do dnes mi to občas žena skoro po 30 letech nadnese . Už se těším na další skvělé pokračování .

Alfonz

Už se těším na díl 328, kdy bude Týnka v důchodu řešit inkontinenci se slovy „miláčku, srdíčko, já jsem se asi pochcala“

Tohle vás baví??

Martin

Pokud tě tento seriál nebaví , tak je jediná pomoc , nečti jej . Ze všeho nejjednodušší je někoho urazit .Kristýnka má pořád vývoj děje . Pokud máš něco svého , tak to zveřejni , ať vidíme protipól .

Bob Romil

Moc nechápu tuhle reakci – příběh se stále vyvíjí, někdy pravděpodobně, jindy méně uvěřitelně (třeba sestřičky), ale rozhodně to není nuda nebo jako minipříběhy, jak je to tu v poslední době zvykem. Co se týče mě, tak pokud jsem narazil na seriál, který mě nebaví nebo není podle mého gusta, tak buď ho nečtu nebo okomentuju s tím, co se mi nelíbí. Tvůj komentář je jako výkřik do tmy. Pár příběhů jsem si tu zkusil i napsat a na takovou ságu si se svým způsobem psaní rozhodně netroufám, protože tady je už trošku potřeba mít plán, kam se příběh bude… Číst vice »

Iris954

Nejseš ty s prominutím hloupoučký ? jiné slovo použít nedokážu nebot bych ho nechtěl zde publikovat. ! Ano někomu se toto nemusí líbit ale pokud se ti to nelíbí tak to nečti ale neurážej skvělou sérii na kterou opravdu nikdo nemá !

Honza

Přesně tak, minipříběhů ve stylu potkali se, hurá na věc, konec, je deset denně. Ale něco, kde člověk najde to, co třeba podobné zažil, je minimum. Za mě už v podstatě čtu jen vícedílné povídky. Z výše uvedených důvodů.

Tomáš

Ano. Tohle nás baví 🙂

Junior

Prosím hlavně se nenech znechutit. Myslím si, že jsi velmi vynikající autor. Jen tato série když k tomu připočtu volný začátek (Bejvalka) tak má 60 velmi kvalitních dílů. Když připočtu další tvoje série tak už těch dílů je přes stovku. A nesmí se zapomínat i na jednotlivé povídky. Všechna tvoje díla si drží velmi vysokou úroveň. Pokud se někomu nelíbí některé díly nebo obecně tvé dílo ať ho nečte a nebo ať napíše stejně kvalitní sérii a uvidíme co bude říkat potom. Já sám bych si netroufl žádného autora kritizovat, protože prostě takto psát neumím a obdivuji všechny autory (… Číst vice »

Iris954

Opravdu jsem moc a moc rád že Kristýnka má další pokračování ! ! Další skvělý díl který nemá jedinou chybku ! opravdu jako kdyby to bylo doopravdy ! MOC děkuju žes přidal další díl ! Pokud bude další tak budu jedině rád ! Tento seriál i s Vílou mě i po těch mnoha dílech nepřestává bavit a pokaždé jsem rád když najdu nový díl ! To mám pak hned co dělat a ihned čtu ! !

Iris954

To je mooc dobře tenhle seriál společně s Vílou mám nejraději a osobně to považuju za to nej nej co jsem kdy v podobném tématu četl. Žádná jiná erotická povídka nebo jen cokoliv tomu podobnému není lepší než tyto dva ÚŽASNÉ seriály.

Lukasei

Perfektní a reálný díl jako ze života! Tohle je prostě paráda a nedá se tomu nic vytknout. Moc ti děkujeme za nádherné pokračování a těšíme se na další! Pokračuj ve skvělé práci.