Toto je 48 díl z 49 v seriálu Kristýnka

Bohužel pro mě, musela Kristýnka po návratu z dovolené rovnou do práce. Sotva jsme se v neděli stihli domluvit, co a jak bude dál. Přeci jen jsem měl jistou povinnost požádat o ruku její rodiče. Ani našim jsme to zatím neřekli. Naštěstí jsem měl chvíli čas si to nějak naplánovat a rozmyslet, můj prst kroužek nezdobil, alespoň zatím ne.

Ve volném čase jsem přemýšlel, co se vlastně za tu dobu událo.
Došlo mi, že ve čtvrtek to bude rovných sto dnů od našeho prvního rande. To si zasloužilo nějakou oslavu. Hlavou se mi honila spousta nápadů. Od sexuálních překvapení až po romantické slaďárny. Nějak jsem se nemohl rozhodnout, co by se jí líbilo nejvíc.

Čtvrtek začal docela slibně, od rána svítilo sluníčko. Vzal jsem do ruky telefon a napsal Kristýnce.

Ahoj lásko. Mohli bychom se dnes potkat? Myslím, že bychom se měli pořádně domluvit na zítra a na víkend. Krom toho už se mi po tobě moc stýská. Moc mi chybíš, po tom týdnu u moře je to teď takové osamělé.

Doufal jsem, že si na mě chvilku najde, ideálně celý den a hlavně celou noc. Přemýšlel jsem, že jestli na mě Kristýnka nebude mít čas, tak vyrazím k řece. Hodlal jsem si užívat sluníčka, dokud to jde.
Začal jsem si chystat věci na dvě hromádky, jednu k vodě, druhou ke Kristýnce. Zrovna jsem si vybíral knížku, když mi začal zvonit telefon. Kristýnka.

„Ahoj miláčku,“ pozdravil jsem ji.
„Ahoj zlato. Mám pro tebe asi špatnou zprávu.“
„Jakou?“
„Musím být celý den v práci. A vrátím se domů asi až kolem sedmé.“
„Ach jo, to je škoda.“
„Já vím. Ale co naděláme.“
„To nevím.“
„Hmm, a co kdybych…“
„Copak?“
„No uděláme to takhle. Já ti, ještě než půjdu do práce, skočím přidělat klíče, když seš ten můj nastávající. A nechám ti je na nádraží v infocentru u kamarádky.“
„Opravdu?“
„Jasně. Proč ne?“
„Tak fajn. V tom případě se uvidíme večer. Už se na tebe moc těším.“
„To já taky. Ale teď už musím opravdu běžet.“
„Měj se pěkně a večer tě budu čekat doma. Hlavně ať tě cestující moc nezlobí. Miluju tě.“
„Děkuju. Já tebe taky.“

Takže koupání se nekoná, uvědomil jsem si, když hovor skončil.
Uklidil jsem plavání zpátky do skříně a soustředil se na to, co budu potřebovat k Týnce. Ale hlavně jsem si musel sednout s tužkou a papírem a udělat nákupní seznam.
V hlavě mi postupně klíčil plán na večer a jak to tak vypadalo, měl jsem toho k zařizování víc než dost. Zkontroloval jsem, v kolik mi jede vlak. Ten nejbližší jsem nestíhal, ale následující byl fajn. Nandal jsem nejdůležitější věci do batohu, chvíli v klidu ještě něco naplánoval a pak vyrazil na vlak.

Na nádraží jsem si vyzvedl obálku s klíči. Poslal jsem Kristýně zprávu a vyrazil po nákupech. Plánoval jsem, že uvařím večeři, samozřejmě při svíčkách.
Se surovinami na večeři jsem vyrazil ke Kristýnce domů. Dal jsem všechno do lednice a trochu se rozhlížel po bytě. Hlavou se mi honily vzpomínky, co všechno se v tomhle bytě odehrálo. Včetně vzpomínek a skoro prožitou trojku s Lenkou.

Otevřel jsem pár skříněk, abych se podíval, kde co je a případně si nachystal potřebné věci. Na vaření jsem našel všechno, pak jsem ještě potřeboval nějaký pěkný ubrus a svícen na svíčky. Něco jsem našel a něco ne.
Při tom hledání jsem se podíval i do skříně. Vyskládané kalhotky a podprsenky mě vzrušily. Neodolal jsem, abych nějaké kousky nevzal do ruky. Připadal jsem si trošku jako úchyl, ovládly mě pudy a musel jsem přičichnout.
Okamžitě mi v mysli vytanul Kristýnčin obraz v kalhotkách, které jsem právě držel v ruce. Předváděla se přede mnou a otáčela se kolem dokola.
V ten moment jsem dostal nápad. Pár minut jsem se ještě probíral skříní, ale nenašel jsem nic, co by mělo tu správnou jiskru pro dnešní večer.
Musel jsem vyrazit ještě na nákupy. Abych trefil správné velikosti, pro jistotu jsem si poznamenal čísla, jak z kalhotek, tak z podprsenek.
Obíhal jsem mě město a nakukoval do různých obchodů, než se mi konečně povedlo najít to správné. Dokoupil jsem ještě pár drobností a vrátil se domů.

Honem jsem začal všechno chystat, jak na večeři, tak i to okolo.
Nejvíc práce mi dal ten romantický kýč v ložnici, vyskládat číslovku sto z okvětních plátků růží.
Do koupelny jsem odnesl Kristýně večerní šaty, povedlo se mi najít a vyčistit i botičky na podpatku a přidal jsem k tomu i tu soupravičku, co jsem pořídil.
Napsal jsem ještě lísteček s instrukcemi „Tohle si obleč, prosím.“
Vrhl se do přípravy večeře. Mezitím jsem zvládl prostřít stůl. Hranolky v troubě se dělaly a na hambáče bylo všechno nachystáno, jen opéct housku a maso a to bylo potřeba udělat, až na poslední chvíli.

Rozhlížel jsem se po bytě a kontroloval, jestli mám všechno podle svých představ, když v tom jsem zaregistroval šramocení klíčů v zámku. Okamžitě jsem vyrazil ke dveřím.

„Ahoj miláčku,“ pozdravil jsem ji, sotva otevřela dveře.
„Ahoj lásko, tak ráda tě vidím, dneska byl den blbec.“
Snažila se procpat do kuchyně.
„Promiň, ale chystám překvapení. Jestli se potřebuješ vysprchovat, nebo převléknout, tak vše potřebné, tedy aspoň doufám, máš nachystáno v koupelně.“

Vzal jsem si od ní tašku, kterou držela v ruce a rovnou ji nasměroval do koupelny.
„Překvapení? To si nechám líbit. Hmm… a co to tady voní? Něco jsem prošvihla?“
Políbila mě a nechala se odvést do koupelny. Já vyrazil do kuchyně, zapálit svíčky na stole a dodělat jídlo.

„A co si mám…“, ozvalo se z koupelny.
„Copak?“
„Aha, už nic.“
Jen jsem se pro sebe usmál a nachystal jídlo na talíře a nalil víno do skleniček.
„Už můžu?“
„Moment, já si pro tebe dojdu.“

S šátkem v ruce jsem šel do koupelny. Zavázal jsem jí oči a u toho se kochal. Pomalu jsme zamířili ke stolu a opatrně ji usadil na židli. Sundal jsem jí šátek.

Zůstala jen ohromeně zírat.
„To ty? Prošvihla jsem něco?“ ptala se zmateně.
„Já, kdo jiný?“
„Ale…“
„A co to oblečení? Sedí ti?“
„Perfektně. Děkuju.“
„To jsem rád, docela jsem se bál, abych všechno trefil.“
„Neboj, povedlo se ti to. A tobě to taky sluší.“
„Díky. Tak na zdraví,“ řekl jsem a pozvedl skleničku.
„Na nás dva,“ odpověděla.

Pustili jsme se do jídla. Na Kristýně bylo vidět, že jí neustále vrtá něco hlavou. Usilovně se snažila přemýšlet, co se děje a proč jsem to nachystal.
„Tak už mi konečně řekni, co jsem to prošvihla,“ nevydržela to.
„Nic si neprošvihla, jen je to dnes sto dnů od našeho prvního rande. Tak jsem si myslel, že by si to zasloužilo něco hezkého.“

Týnka se zarazila a pravděpodobně začala v duchu počítat.
„No jo, máš pravdu. To mi nějak nedošlo.“
„A vadí to?“
„Nevím, třeba by mohlo.“
„To neřeš, mně to nevadí. Navíc mi takhle alespoň vyšlo překvapení, doufám, že příjemné.“
„To rozhodně, moc si mě potěšil.“
„To jsem rád. Hlavně, že jsem se trefil s tím oblečením.“
„To jo, jen…“
„Co jen?“
„Jen ty šaty se k tomu moc nehodí, no posuď sám,“ řekla a postavila se.

Pomalu popošla ke mně a šaty z ní pomalu sklouzly. Měl jsem možnost zhodnotit svůj výběr.
Kochal jsem se pohledem na její tělíčko ukryté v pár kouscích látky. Síťované punčochy, podvazkový pás, kalhotky, které toho moc nezakrývaly a podprsenka.

„Takhle je to lepší, ne?“ zeptala se a usadila se mi na klíně.
„Kdybys jen věděl, jak jsem se na tebe těšila. Měl bys vidět, jak vypadaly moje kalhotky, když jsem je ze sebe svlékala,“ šeptala mi do ucha, zatímco mi rozepínala košili.
Na oplátku jsem jí dlaní přejížděl po stehně až k rozkroku.
„Řekl bych, že podobně jako tyhle,“ odpověděl jsem.

Pohledem jsem přejížděl od jejích ňader až po špičky nohou. Z rozjímání nad tou nádherou mě vytrhly dvě rány, jak na zem dopadly botičky.
Kristýnka sáhla za záda a už si chtěla rozepnout podprsenku. Uchopil jsem její ruce za zády.
„Ne, nech si to prosím…,“ řekl jsem tiše.

Přiměl jsem ji k lehkému záklonu, nastavila mi tak krk a poprsí. Být upír toužící po krvi, zakousl bych se do ní, takhle jsem ji tam jen políbil. Hladově a vášnivě. Nejprve na krku, pak i na polokoulích vykukujících z úkrytu.
Kristýnka zavzdychala. Pohlédl jsem jí do očí. Touha, chtíč, vzrušení a zrychlený dech.
Postavil jsem se a v náručí ji odnesl do ložnice. Málem jsem ji nedonesl. Celou dobu jsme se líbali. Položil jsem ji na postel, ani si nevšimla mého díla.
Přes tenkou látku jsem prsty laskal její závojíčky. Týnka šátrala v mém rozkroku. Jakmile zjistila, že jediné, co ji dělí od nástroje rozkoše, jsou jen lehké kalhoty, téměř okamžitě skončily na zemi.
Přesunul jsem se mezi její nožky a odsunul kalhotky stranou a zasunul. Stáhla mě na sebe a znovu se přisála na má ústa.
„Víš, co bych si teď přála?“ šeptala.
„To netuším,“ odpověděl jsem stejně tiše.
„Milovat se s tebou celou noc.“
„Tak to nevím, jestli to zvládnu.“
„Neboj,“ pohladila mě po tváři, „mám ještě něco od Lenky, kdyby bylo potřeba.“
„A co ty? Ty to vydržíš?“
„Uvidíme.“

Narovnal jsem se, chytil její nožky a pustil se do díla.
Užíval jsem si pohled na to nádherné ženské tělo, jehož krásu podtrhovalo oblečené prádlo. Fascinovaly mě ty podvazky a punčochy. Pravidelnými tahy jsem se nořil do žhavého lůna. Horká vlhká jeskyňka mě ochotně přijímala. Vycházela mi vstříc. Slastné vzdechy se nesly pokojem a povzbuzovaly mě k vyšším výkonům.
Na druhou stranu to působilo jako afrodiziakum. Společnými silami jsme se propracovávali k vrcholu.

„Ještě ne… ještě chvíli,“ mumlal jsem si pro sebe, nechtěl jsem, aby to někdy skončilo.
„Nepřestávej, pro…oooochhh… sím…“ vzdychala.
Se zavřenýma očima jsem se snažil odvést myšlenky někam jinam. Získal jsem jen pár okamžiků.
„Už buduuu…“
„Anooo… ooochh… aach…“
Pevně jsem sevřel její stehna a naposledy přirazil. S úlevou, ale i jistým zklamáním jsem vypustil nastřádanou dávku.

Mohlo by vás zajímat  Odvážná Jiřinka

Opustil jsem naplněnou studánku, urovnal jí kalhotky a ulehl vedle ní. Oba zadýchaní, ale šťastní a uspokojení.
Stulila se mi v náručí, zadečkem se tlačila proti mému klínu. Já rukou bloudil po jejím těle a nevynechal jsem ani kalhotky, teď už promáčené od nás obou.
„Na co myslíš?“ zeptala se.
„Na tebe.“
„A na co konkrétně?“
„Na to, co se všechno během těch sto dnů odehrálo… na naše první milování…“
„To je pěkný.“
„Jen nějak netuším, kde se v tobě vzala ta úžasná milenka…“
„Hmmm, čí je to asi práce?“
„No to nevím, jak se z tebe stala taková dračice…“
„Nějak se to přihodilo… nebo tobě to snad vadí?“
„Ne, to vůbec ne. Já jsem moc rád.“
„No proto.“

Přestal jsem vlhkými prsty kreslit po Týnčině těle.
Ruku jsem jí položil na rameno a obličej zabořil do vlasů. Její vůně mi proudila do nosu, byl to ten nejlepší parfém na světě.
Dlaň pomalu hladila rameno a prsty se čas od času zachytily za ramínko podprsenky. Ani jsem si to neuvědomil a ramínko měla odsunuté až na paži. Sklonil jsem hlavu trochu níž. Mé rty se samovolně přitiskly k odhalené šíji. Ruka šmátralka sklouzla na její hrudník a konečky prstů přejížděly po okraji košíčku podprsenky. Kristýnka se pod mými doteky chvěla. Upíral jsem pohled na nejkrásnější pohoří na světě, zatímco prsty ho postupně víc a víc odhalovaly.

Z rozjímání mě vytrhl dotaz.
„Proč jste vy chlapi tak posedlí prsama?“
Když se jí nedostalo, odpovědi lehla si na záda a podívala se na mě.
„Mně to bylo hned jasný, kam koukáš.“
„Promiň, vadí ti to?“
„Nevadí. Jen nechápu, co na tom máte? Vždyť to jsou jen hromádky tukové tkáně, trocha svalů a mléčná žláza.“
„Když to řekneš takhle, tak to není vůbec sexy.“
„Tak co vás chlapy na tom tolik fascinuje a rajcuje?“
„Počkej chvilku, zkusím to nějak vhodně zformulovat.“
Mlčela a pozorovala mě.

„To máš tak,“ začal jsem, „ono to má původ asi už v dětství. Vždyť je to první věc, co miminka hledají, první věc, která jim dává jídlo. Vždyť jsou naprosto dokonalá, každá jsou jiná, ale všechna mají stejnou funkci. Ne nadarmo se jim říká OTP – Ozdobné Tukové Polštáře. Není nad to se s nimi pomazlit, báječně to uklidňuje. A proč se vůbec ptáš?“
„Ale to neřeš,“ odpověděla a oči jí trochu zvlhly.

Schoulila se mi v náručí, tiše vzlykala a pak spustila.
„Dneska to bylo jenom o prsou ze všech stran. Ve vlaku jely mladé holčiny, dvě docela obdařené, jedna v upnutém tričku, druhá s hlubokým výstřihem a obě bez podprsenky. Ta třetí, co tam s nimi seděla, mi z nich přišla nejhezčí, krásně načesaná, lehce namalovaná, jen prsa měla menší.
Pokaždé, když kolem nich procházel nějaký chlap, tak se podíval jen na ty dvě, snad až na pár výjimek. Vždyť je to hrozně nefér, hodnotit holky jen podle toho, co jim kde příroda nadělila. Jako bychom byly jen chodící prsa a vagíny.“
„To si myslíš i o mě? Že tě takhle vidím?“
Její pokrčení ramen bylo více než výmluvné.

„Ale to není pravda, ještě si zapomněla tady na to,“ oponoval jsem a sáhl jí na zadek.
„To už je jedno, v tom případě to opravím na chodící prsa, zadek a vagínu.“
„Můžeš mi říct, proč to teď řešíš? Tvoje prsa jsou nádherný, naprosto dokonalý. Ale řešit to teď, po báječném milovaní, u kterého jsem ti mimochodem na prsa ani nesáhl? A neříkala si náhodou něco o celé promilované noci? Tohle není zrovna povzbuzující téma. Navíc, kdybych toužil jen po přednostech a zadnostech, tak bych zůstal s bejvalkou.“
Jen zvedla hlavu a podívala se na mě.
„Promiň,“ špitla, když jsem se začal zvedat z postele.
„Já to nechtěla zkazit,“ zaslechl jsem za sebou.

Při té příležitosti jsem si odskočil. Po návratu do kuchyně jsem si dolil víno do skleničky, sedl si s ním ke stolu a přemýšlel.
Díval jsem se do skleničky s vínem a hledal v něm ukrytou pravdu.

Poznámka o bejvalce roztočila kolotoč dalších vzpomínek a já najednou začal srovnávat. Myslí se mi hnaly obrazy a myšlenky na naše dovádění, jak jsme řádili na tom festivalu a především po něm, když vedle spal ten její Patrik. Na to, jak mě utěšovala, když mi Kristýna dala kopačky a naopak, jak jsem utěšoval já ji po rozchodu s tím blbem. A to milování u vody, když si Kristýna užívala se sestřičkami na chatě, nebo tenkrát ta autobusová zastávka, jak byla tak nadržená, že žadonila, abych jí to hned na místě udělal.
Všechny ty nádherné vzpomínky mě vzrušily.

V ložnici mi nějak nedošlo, že mě Týnčina neodpověď, to pokrčení ramen, tolik zasáhlo, abych znovu uvažoval o bejvalce. Vždyť mi řekla, že stačí zavolat, že bude čekat. Ona by mi určitě takhle neublížila…
To si o mně vážně Kristýna myslí, že jsem s ní jen kvůli sexu?

Tichého a opatrného našlapování bych si ani nevšiml, kdyby nezavrzal práh oddělující ložnici od zbytku bytu.
„Promiň, tohle jsem vážně nechtěla,“ řekla a její ruce se mi obtočily kolem krku a na ramenou jsem ucítil hebkou pokožku ňader a ztuhlé bradavky.
Chytil jsem ji za ruce a podíval se jí do očí.
„To si vážně myslíš, že jsem s tebou jen kvůli sexu? Kdyby to byla pravda, tak bych se o tebe hned na prvním rande nestaral a místo toho tě klidně bezbrannou a bezmocnou zneužil. Myslíš, že bych se tady s tím vším tak namáhal, kdybych tě chtěl jen dostat do postele? Sakra, vždyť já jsem byl doma jako tělo bez duše. Doma je tam, kde tě mají rádi, já si u našich bez tebe doma nepřipadal, pořád mi něco chybělo. Ty čtyři dny bez tebe byly neskutečně dlouhé a prázdné. Já ti chtěl jen udělat radost, potěšit tě. Kdybych věděl, že to takhle skončí, vůbec bych nejezdil.“

Slova ze mě létala jedno za druhým a mě bylo čím dál víc smutno. Musel jsem otočit hlavu, protože se mi do očí hrnuly slzy.
Kristýna mě obešla, sedla si na stůl, vzala mou hlavu do dlaní a otočila ji k sobě. Něžným pohybem mi setřela slzy.
„Promiň, já jsem vážně blbá kráva. Tohle jsem nechtěla. A navíc ta posedlost chlapů prsama. Kolegyně mi dneska řekla, že si našla bulku v prsu a že má strach, že si nebude připadat jako ženská, kdyby o ně měla přijít, že ji ten její opustí…“
„A tos mi to nemohla říct rovnou? Myslíš, že bych tě nepodržel, že bych to nepochopil?“
„Omlouvám se.“

Naklonila se ke mně a políbila mě. Na stehně jsem ucítil nožku v punčochách sunoucí se směrem k rozkroku.
„Pojď zpátky do ložnice, prosím.“
Koukal jsem na ni a nic neříkal.
„Přeci nezahodíš naši první společnou noc ve společném bytě…“

Nevěřícně jsem se na ni podíval.
„Jak to myslíš?“
„To sis myslel, že máš ty klíče jen tak? Já… chtěla bych… ráda bych… aby ses ke mně nastěhoval,“ konečně ze sebe vysoukala celou myšlenku.
„Vážně?“ ujišťoval jsem se, „opravdu si sem chceš nastěhovat sexuálního maniaka, pro kterého si jen nástroj na ukájení jeho zvrhlých choutek?“
„Ano a moc ráda.“
„Tak v tom případě souhlasím. A neměl bych tě náhodou přenést také přes práh?“
„Ale to už si přece udělal. A teď už pojď, chci vyzkoušet, k čemu se ještě dají prsa použít v posteli.“

To se nedalo odmítnout a tak jsem ji následoval jako poslušný pejsek.
„Moc děkuji tady za to,“ řekla a ukázala na postel na rozházené lístky, „i když nevím, co to bylo, těší mě, že sis dal takovou práci. Abys to sehnal a nachystal. Teď si ale lehni a nech všechno na mě.“

Uvelebil jsem se na posteli v takovém polosedu-pololehu, abych měl správný výhled.
„Když se ti tak líbí moje OTP, tak to zkusíme takhle.“
Klekla mi mezi nohy, rukama se zapřela po stranách.
V předklonu se ňadry dotýkala mého břicha a pomaloučku se posouvala níž.
A pak to přišlo. Polotuhý zvědavec se ocitl v soutěsce hebkého pohoří. Okamžitě se napřímil a začal prozkoumávat nová území. Stačilo, aby vykoukl nahoře a rázem zmizel pohlcen hladovými ústy.

Na skříni naproti posteli bylo umístěné zrcadlo. Nevěděl jsem kam dřív koukat, jestli se dívat na to, co se odehrává mezi mýma nohama, nebo pozorovat odraz v zrcadle.
Vyšpulený zadeček z poloviny zakrytý kalhotky a podvazkovým pásem. Občas jako by se v něm něco zatřpytilo nebo zalesklo. Obě scény byly vzrušující.
A co víc, ač se nejednalo o žádné těsné sevření, ale spíš o lehké doteky, rozkoš, kterou mi poskytovala se, nedala dlouho vydržet.
Sama zaregistrovala cukání předcházející konečné fázi. Uvelebila do pohodlnější pozice a dokončila dílo. Ještě několikrát se v pohoří objevila hlava průzkumníka, než se rozhodl, že je čas svlažit překrásné pahorky.
„Aaahh…“ vyhekl jsem a navzdory tomu, že to nebylo mé první vyvrcholení, dávka byla více než štědrá.

Kristýnka se narovnala a vystavila na odiv svá potřísněná ňadra. Bílá nadílka líně stékala dolů. Týnka si to roztírala jako ten nejvzácnější krém. Ulepené prsty si očistila jazýčkem.
„A co třeba tohle,“ řekla Týnka a než jsem se stihl zeptat co, začala se činit.
Přitiskla se ke mně, tedy spíš téměř přilepila. Vztyčené bradavky jako by mě chtěly probodnout. Možná jí spíš sloužily jako hroty tužek pro malování, já byl jejím plátnem i zdrojem barvy.

Jakmile byla se svým uměleckým dílem spokojená, přitiskla se ke mně, lépe řečeno téměř přilepila s hlavou položenou na mém rameni. Nenechavé prstíky putovaly po mém těle a přidávaly další a další obrazce.
Hladil jsem ji po vlasech. Byl jsem v tu chvíli naprosto šťastný.
Ruka sklouzla do klína a pohrávala si s vyčerpaným povadlíkem.
Ani já nezahálel a rukou přejížděl po zadečku.

Takhle jsme se promazlili až ke spánku.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1755
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
6
Navigace v seriálu<< Kristýnka 47 – OdletKristýnka 49 – Suvenýry >>

10 thoughts on “Kristýnka 48 – 100 dní”

  1. Sice si výročí více pamatují holky , ale tento díl je opět perfektní . I ty vzpomínky na bejvalku . Dovedu si představit , že tímto stavem si prošla spousta z nás .

    1. Kdysi jedna má přítelkyně nepočítala dny, ale sex. No, 100x jsme tehdy měli hotový do měsíce….. Jó to bývaly časy. Teď už by to tak rychle nebylo 🙂

    2. To máš tak, není výročí jako výročí. Obvykle se to počítání na měsíce nebo roky. Ale mě se sem zrovna hodilo těch pěkných kulatých 100 dní.

  2. Perfektní pokračování!! Vyborně napsané a odvyprávěné. Vzpomínka na bejvalku a začítky s Kristýnou byl skvělý krok. Menší problémy a pochybnosti jsou taky skvělým prvkem. Jen tak dál.

      1. Naopak, třeba já už víceméně čtu jen ty povídky s pokračováním :). A skvělé jako vždy, v podstatě realita.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *