Toto je 25 díl z 26 v seriálu Kristýnka

„To ti odpoledne opravdu tolik vadilo, že jsem ti neřekl o tom klučíkovi?“ zeptal jsem, když jsme se po večeři převlékali na večerní procházku.
„Vlastně ani ne, ale říct si mi to mohl.“
„Promiň, já se příště polepším.“
„Jaký příště? Žádný příště nebude.“
„No dobře,“ souhlasil jsem, zatímco jsem kontroloval kapsy, jestli mám všechno.

Kristýnka se soukala do šatů, když v tom jí začal vyzvánět telefon. Lekla se a trochu se do toho zamotala.
„Kdo to je?“ zeptala se.
Rychle jsem koukla na její telefon a odpověděl:
„Lenka.“
„Tak to zvedni a dej na hlasiťák, prosím.“
„Rozkaz.“

Přijal jsem hovor a přepnul na hlasitý odposlech. Než kdokoli z nás stihl něco říct, už se na druhé straně ozývala Lenka.
„To je dost, žes to zvedla. Doufám, že tě ruším alespoň u sexu,“ řekla škodolibě.
„Ahoj,“ pozdravila ji Kristýna.
„Ahoj, tak co? Ruším?“
„Ne, vůbec, zrovna se oblíkám, tak…“
„Škoda, měla jsem volat o chvíli dřív. A jak si vůbec užíváte svatební cestu?“
„Jakou svatební cestu?“ podivovala se Kristýna a nechápavě se dívala na mě.
„Sakra ty seš takový střevo, takhle to prásknout,“ vstoupil jsem do hovoru.
„Co? Kdo? To seš ty, Tome?“
„A kdo asi jinej?“
„Tos mi nemohla říct, že to máš na hlasitej odposlech?“
„Nemohla, když mě nepustíš ke slovu,“ bránila se Týnka.
„Aha. A jak je to s tou svatbou? To se na to vážně chystáte tam?“


Už jsem viděl, jak se Kristýnka nadechuje k odpovědi, okamžitě jsem k ní přiskočil a zakryl jí pusu, aby nemohla nic říct, v hlavě se mi totiž zrodil plán.
„Tiše, mám nápad, trošku si z ní vystřelíme. Poslouchej a souhlas se mnou, prosím,“ pošeptal jsem jí, aby nás Lenka neslyšela.
„Jasně, proč myslíš, že jsem ji asi bral na tak drahou dovolenou?“ odpověděl jsem nahlas.
„To víš, že jo. Myslíš si, že ti to spolknu i s navijákem.“
„Nemusíš nic polykat, je to pravda. Jen k tomu zatím ještě nedošlo. Ale všechno je domluvené.“
„No jasně, to ti fakt žeru. Jen tak se sbalíte, odletíte na dovolenou a vrátíte se jako manželé… Hahaha. A navíc, jestli to uděláš, tak ti to nikdy neodpustím. Nepozvat sestřičky na svatbu, to se nedělá.“
„Ale já vás pozvat chtěla,“ řekla Kristýna.
„Aha, takže je to tvoje práce, Tomáši?“
„Co zas je moje práce?“
„To, žes nás nepozval na svatbu.“
„Ale já bych tě pozval. Posílal jsem to poštou, než jsme odjeli, jen na to ještě asi nedošlo.“
„Aha.“
„Cos vlastně chtěla?“ snažila se změnit téma hovoru Týnka.
„Nic, jen mě zajímalo, jak se máte? Jak si to užíváte?“
„Je to tady úplně super. Bazén dobrej, jídlo skvělý, nádherná pláž a moře a úplně nejlepší sex.“
„Hlavně ten sex, co?“
„No jasně, minimálně třikrát denně a k tomu neustálé osahávání a dráždění.“
„Nech toho, já ti normálně závidím.“
„Copak? Že ty bys měla nouzi o sex? Tomu moc nevěřím.“
„Petr je poslední dobou nějakej utahanej, tak to mám s bídou dvakrát za týden.“
„Aha, to je mi líto. Tak si jedině pomoct sama, případně si najít někoho na výpomoc, třeba Janu.“
„Kéž by. Samotnou mě to už nebaví, to není ono, když tomu chybí ten výstřik na konci. Jana si užívá s Davidem a na mě kašle.“

„Tak si najdi milence,“ navrhl jsem, „určitě bys neměla problém někoho sehnat.“
„Ty ještě pořád posloucháš?“
„Jo. Ale klidně vás tu nechám o samotě a půjdu na bar.“

„To tak, určitě bys tam zase balil tu barmanku,“ zapojila se znovu Kristýna.
„Počkej? On je tam s tebou a balí barmanku? Já mu dám, až se vrátíte…“
„Vidíš, když mi dáš, konečně si pořádně užiješ sexu a nebudeš potřebovat toho milence,“ dobíral jsem si Lenku.
„Kéž by to bylo tak jednoduchý. Kdyby to prasklo, tak už to neukecám, už teď mám od Petra podmínku.“
„No když to praskne, tak holt budeš v tom. Tak já jdu na ten bar, až si pokecáte, tak za mnou přijď.“
„Jasně, neboj…“

Ještě jsem se rozloučil s Lenkou a zaklapl za sebou dveře.
Došel jsem na bar a objednal si drink. Zatím jsem tam byl sám, tak si barmanka mohla povídat. Zajímalo ji, proč tu dnes sedím sám. Tak jsem jí vysvětlit, že Kristýna telefonuje se sestrou. Začal jsem trochu vyzvídat něco o ní i o tom, co by stálo za to tady vidět. Samozřejmě to vztáhla na sebe a hned mi odpověděla, že určitě by stálo za to vidět ji, což jsem jí potvrdil. Chvilku jsme se takhle špičkovali, než se objevili další hosté.

Seděl jsem a popíjel a skoro jsem si ani nevšiml, že už stojí za mnou, kdyby se neozvala a zezadu mě neobjala.
„Můžeme jít?“ zeptala se.
„Klidně, dáš si něco, nebo jdeme rovnou.“
„Já ti s tím pomůžu a pak půjdem,“ rozhodla a natáhla se po mé skleničce.

Nic jsem nenamítal. Navíc už tam bylo jen půl sklenky, takže jsme se spravedlivě podělili. Když to dopila, uvolnila své objetí, já se tak mohl otočit a prohlédnout si ji. Zůstal jsem na ni zírat téměř bez dechu. Pohotová barmanka mi hned přistrčila panáka, abych se trochu vzpamatoval.
„Nezapomeň dýchat,“ napomenula mě Kristýnka.
„Budu se snažit. Koukám, žes vyměnila outfit.“
„Maličko, řekla jsem si, že tohle ti udělá větší radost.“
„To máš pravdu, jsi skvostná.“

Korzetové šatičky zdůrazňovaly její poprsí a odhalovaly téměř vše. Navíc končily jen kousek pod zadečkem. Jakékoli ohýbání a předklánění nutně způsobovalo odhalení intimních partií. Tentokráte měla evidentně kalhotky na sobě, ale těch pár šňůrek toho stejně moc nezakrývalo.


„Jdeš se mnou?“ ozvala se ode dveří, když jsem pořád jen seděl na židli.
„Jdu,“ řekl jsem a vyrazil za ní.
„Tebe ty šaty nějak sebraly.“
„No jo, nějak se na tebe nemůžu vynadívat a nabažit se tě. Vždycky mě dokážeš něčím překvapit.“
„Doufám, že jen příjemně.“
„To rozhodně. Jen nemám tušení, jak ti to vynahradit.“
„To vůbec nevadí, dělám to ráda a jsem šťastná, že jsi se mnou.“
„Když vy holky to máte jednoduchý, máte tolik možností… sestřih, make-up, spoustu oblečků, hadříků, prádla… a co my chlapi? Objevit se před tebou v tangách, tak pukneš smíchy, místo aby tě to vzrušilo.“
„To máš pravdu, to by se asi mohlo stát.“
„A co teprve, kdybych si dole vyholil srdíčko nebo něco jiného… Když to udělá holka je to nádherný, udělat to chlap, tak to neprojde… Holt v tomhle to máte jednodušší.“
„To máš pravdu.“
„Ale i tak zkusím něco vymyslet, slibuju.“
„To klidně můžeš.“

Pomalu jsme došli na promenádu mezi krámky.
„Chceš nejdřív zmrzlinu nebo jdeme do toho sexshopu?“
„Asi ten sexshop, myslím, že by nás tam se zmrzkou nepustili.“
„Fajn. Tak jdeme.“

Vzal jsem ji za ruku a vstoupili jsme do obchodu. Chvíli jsme se rozhlíželi a nevěděli kam se dřív dívat. Přehršel oblečků, kostýmů, vibrátorů, šidítek, nafukovacích panen, umělých kundiček a další spousty věcí. Zvědavě a se zájmem jsme si prohlíželi vystavené zboží. V duchu jsem si představoval, co by tak slušelo Týnce. Nejspíš to na mě bylo i vidět.

„Na co myslíš?“ zeptala se potichu Kristýnka.
„Přemýšlím, co z toho by ti slušelo,“ odpověděl jsem popravdě.
„Tak to jo. A co by to tedy mělo být?“
„Zatím ani nevím. Ale napadlo mě, co kdybychom tvým sestřičkám přivezli dárky ze svatební cesty?“
„Taky jsem na to myslela.“
„To je dobře, protože to stejně asi budeš muset vybrat ty, nevím, co mají doma.“
„Klidně, ale budeš mi radit. Něco vybereš a já to odsouhlasím nebo zamítnu.“

Courali jsme obchodem a já si v hlavě dělal nákupní seznam.
„Tak už máš nějaký nápad?“ vyhrkla nedočkavá Kristýnka.
„Jo mám. První, co mě napadlo, byly tyhle anální kolíky s kamínkem.“
„To jsem ani u jedné z nich neviděla, ale bavily se spolu o tom. Jen teď nevím, jestli si to chtěly koupit, nebo jestli to právě zavrhly.“
„Aha. Tak nic. A co ty? Ty bys to nechtěla?“
„Nevím, možná jo. A jaká barva by se ti líbila?“
„Buď ta tmavě modrá, nebo tmavě zelená,“ řekl jsem po chvilce přemýšlení, „ale to neřeší tvé sestřičky.“
„To ne.“
„A co třeba jednu hračku pro obě?“
„Jak to myslíš?“
„No takové to oboustranné šidítko,“ vysvětlil jsem svůj nápad a vzápětí jsem dodal, „ale to už asi mají, viď.“
„Hmm,“ pokývala hlavou Týnka.
„Ach jo, tak z toho asi nic nebude. Nějak mi docházejí nápady za rozumnou cenu.“
„To nevadí. Třeba nás ještě něco napadne.“

Mohlo by vás zajímat  Život na zámku - po dvaceti letech.

Ruku v ruce jsme se vydali k východu. Cestou jsme míjeli stojánek s kostýmy a různými punčochovými a sítěnými oblečky. Na okamžik jsem se u toho zastavil. Střídavě jsem si prohlížel obaly a Kristýnu a fantazie u toho pracovala na plné obrátky. A nejen fantazie, i ten dole se hlásil o slovo. Týnka nic neříkala, jen sledovala můj pohled a mé reakce.

Vyšli jsme ven a zamířili ke zmrzlině, abychom se trochu zchladili, a pak pokračovali dál v prohlídce obchůdků a lákadel promenády. Tiskli jsme se k sobě a já si neodpustil, abych občas nezabloudil rukou pod šatičky.
„Hele prstýnky,“ vykřikl jsem a vlek za sebou Kristýnku.
„Počkej, co blbneš,“ napomenula mě, když málem upadla.
„Tak co myslíš? Který vypadají jako snubáky,“ ptal jsem se.
„Nevím. Proč?“
„Jen tak,“ pokrčil jsem rameny.
„Jo takhle… že bychom ten telefonát dotáhli do konce…,“ dovtípila se.
„Přesně. Teda jestli chceš.“
„Vlastně proč ne, vždyť o nic nejde.“
„Ale asi to budeš muset vybrat ty.“
„Proč já?“
„Za prvé nevím, co by se ti líbilo, a za druhé sestřičky znají tvůj vkus, kdybych to vybral já, tak poznají, že je to bouda.“
„Já bych brala něco takového,“ řekla konečně a ukázala na dvoubarevný kroužek s jemným vzorem.
„Ty jsou pěkný, těch jsem si ani nevšiml,“ pochválil jsem její volbu.
„Tak je vezmi a pojď,“ naléhala Týnka.
„Co je? Děje se něco?“
„Potřebovala bych si odskočit a ještě jsem nikde neviděla toalety.“
„Aha, tak ty jsou tady o dva obchůdky zpět, nebo tam aspoň byla cedulka.“
„Tak to tady vyřídíš a já jsem hned zpátky?“
„A co velikost?“ zastavil jsem ji.
„Tahle,“ ukázala na příslušný kroužek.
„Opravdu?“ podivil jsem se, jak to ví naprosto jistě a bez zkoušení.
„Jo, koukej,“ na důkaz si navlékla kroužek na prst, seděl naprosto perfektně, „tak to vyřiď a já jsem hned zpátky, nebo tady pode mnou bude loužička.“
„Dobře, tak už běž.“

Sotva zmizela za rohem, ukázal jsem na dva vybrané prstýnky a přesunul se kousek vedle, k náušnicím a řetízkům.
„To ještě vybíráš?“ ozvalo se za mnou.
„Už ne, jen se koukám,“ odpověděl jsem, „co jsem měl při čekání na tebe dělat jiného?“
„To nevím, ale myslela jsem, že tě najdu kousek vedle třeba u plavek a prádla a ne u prstýnků.“
„Plavky a prádlo? Kde?“ vyhrkl jsem.
„Tady hned vedle, to sis nevšiml?“
„Ne. Tohle vědět, tak nestojím tady.“
„Tak pojď, koukneme se spolu.“

Nabídka byla pěkná, ale ceny měly turistickou přirážku, takže jsme nákupy zavrhli. Až teď jsem si uvědomil, že než odešla, měla rozpuštěné vlasy.
„Copak?“ zeptala se.
„Nic, jen koukám, že z rozpuštěných vlasů je teď culík.“
„A to vadí?“
„Mně určitě ne.“
„A jak se ti líbí moje gumička?“ zeptala se s takovým zvláštním úsměvem.

Pořádně jsem se zadíval na culík. Vlasy měla stažené stočenými kalhotkami.„Takže ty si teď…“
Jen pokrčila rameny. Chtěl jsem si to na vlastní prsty ověřit, ale jakmile jsem se o to pokusil, odháněla mou neodbytnou ruku. Raději jsme tedy dál pokračovali v procházce.
„Co takhle ochutnat místní víno?“ navrhl jsem, když jsem uviděl malou hospůdku téměř na konci promenády a trochu bokem od toho největšího ruchu.
„To by šlo, ráda si na chvíli sednu.“


Automaticky jsme zamířili ke stolku, co byl trochu stranou od ostatních a nabízel alespoň nějaké soukromí. Objednali jsme džbánek bílého. Blikající světla na promenádě, kudy proudily davy lidí, kontrastovala s potemnělou opuštěnou pláží. Usrkával jsem víno a díval se na Kristýnku.
„Co si mě pořád tak prohlížíš?“ zeptala se.
„Nemůžu se na tebe vynadívat.“
„Ale,“ řekla a začervenala se, „vždyť to není nic, co bys už dávno neviděl a neznal.“
„Já vím, ale na tebe bych se vydržel dívat do konce života.“

Všiml jsem si, že Kristýnce se zaleskly oči. Nikdo z nás nic neříkal, jen jsme poslouchali šumění moře a upíjeli víno.
„Zkusíme i červené?“ zeptal jsem se, když jsem nám dolil poslední kapku.
„Jak chceš, můžeme.“

Na stole se za chvíli objevil džbánek krvavě rudého vína. Neváhal jsem a nalil do skleniček.
„Co ty prstýnky?“ ozvala se Kristýnka.
„Tady jsou,“ řekl jsem a po chvíli lovení v kapse položil na stůl krabičku.
„Můžu?“
„Jasně, klidně to otevři. Ale já ti ho chci navléknout.“
„Tak si posluž,“ souhlasila a nastavila ruku.

Vyndal jsem kroužek z krabičky, jemně uchopil její ručku a navlékl jí prstýnek.
„Tak a teď si jenom moje a nikomu tě nedám.“
„Fajn, to se mi líbí. A teď si okroužkuju já tebe.“
Než jsem se nadál, i na mém prstu se třpytil kovový kroužek.
„A novomanželské políbení nebude?“ dožadoval jsem se, „když už, tak se vším všudy.“

Kristýnka se zasmála a naklonila se přes stůl, aby mě políbila. Usadila se zpět a zálibně si prohlížela prsteníček.
„Je skoro jako opravdový,“ povzdechla si.
„Jen skoro?“
„Hmmm, skoro“ odpověděl a dál zkoumala svou ruku.

Já si zase na oplátku prohlížel ji. Neposedné vlásky se jí nahrnuly do obličeje. Natáhl jsem ruku a upravil je. Dotkl jsem se dlaní její tváře, přestala si všímat prstýnku a podívala se na mě. Cítil jsem, jak se tiskne k mé ruce. Slzu stékající ji po tváři jsem setřel palcem.
„Co se děje?“ položil jsem nemístnou otázku.
„Nic, nemáš kapesník?“ odpověděla.
„Tady.“

Sáhla si pro kapesníček a otočila se ke mně zády.
„Nekoukej se na mě takhle,“ ozvala se, když se otočila zpět.
„A jak?“
„Takhle. Copak se ti můžu líbit, když brečím?“
Podíval jsem se jí do očí a pohladil ji po tváři.
„Ty? Ty se mi líbíš pořád. Ať už jsi nalíčená a načesaná, nebo rozcuchaná a pomuchlaná třeba ráno, když zrovna vylezeš z postele. Ať máš na sobě nejkrásnější šaty, nebo třeba vytahané tepláky…“
„Nebo jsem nahá, co,“ skočila mi do řeči.
„Klidně i nahá, pro mě jsi nádherná za všech okolností. A vždycky budeš.“
„I ty blázínku. To mě takhle žádáš o ruku?“
„A ty bys chtěla?“
Místo odpovědi jen přikývla.
„A nebylo by to lepší takhle?“ zeptal jsem se a poklekl před ní.

Z kapsy jsem vylovil druhou krabičku a otevřel ji.
„Vezmeš si mě?“ položil jsem očekávanou otázku.
Slzičky, které před chvíli tak pečlivě otřela, se znovu řinuly z jejích nádherných očí. Ruce si přitiskla k obličeji a jen kývala.
„Po takové otázce následuje obvykle odpověď Ano,“ připomenul jsem jí, „tedy pokud chceš.“
„Ano,“ vyhrkla mezi vzlyky a vrhla se mi kolem krku s takovou vervou, že mi málem z ruky vyrazila tu krabičku.
Že tahle dovolená bude stát za to, mi bylo jasné od začátku, ale že by mohla být takhle přelomová, jsem do teď netušil.

Jakmile mě pustila, vzal jsem ji za ruku a navlékl jí zásnubní prstýnek. Sedl jsem si zpět na místo a Týnka se mi uvelebila na klíně. Zálibně si prohlížela prstýnek a kamínek třpytící se v měsíčním světle. Když jsme se oba trochu uklidnili, dopili jsme víno a vydali se zpět do hotelu. Cestou, jak jsem ji držel za ruku, jsem si pohrával s jejím prstýnkem, škádlil jsem ji tím, že jsem se ho pokoušel sundat.

Sotva za námi zaklaply dveře od pokoje, Kristýnka se na mě vrhla.
„A teď ti to všechno spočítám.“
To už mě však povalila na postel, ani jsem se nestihl svléknout, a sedla si na mě. Držela mi ruce za hlavou a vypadala jako by přemýšlela.
„Copak s tebou provedu… Za to, jak si mě zlobil s tím prstýnkem, si zasloužíš pořádné mučení…“


Nic jsem neříkal a čekal, co z toho bude.
„Už to mám,“ vykřikla vítězoslavně, „za trest mě budeš uspokojovat, tak dlouho, jak uznám za vhodné.“
„To není trest, ale odměna,“ poznamenal jsem.
„Když myslíš… má to jeden háček, ty se u toho nesmíš udělat, dokud k tomu nedám svolením.“
„A co když to nevydržím?“
„Pak budeš mít se sexem utrum.“

Sáhla si do vlasů a stáhla si provizorní gumičku. Tentokrát ji použila na mé ruce. Postavila se nade mnou a pomalu si začala svlékat šaty, jediný kousek oblečení, který měla na sobě. Když byly šaty na zemi, zaklekla a před obličejem jsem měl její štěrbinku. Sama si ji rukou rozevřela a prsty přejela prsty mezi růžovými rtíky. Vlhkými prsty pak obkroužila mé rty. Snažil jsem se je alespoň zachytit a olíznout. Když se mi to nedařilo, nasál jsem alespoň její vůni.
„Jak tě mám uspokojovat, když mám svázané ruce?“ podotkl jsem.
„To je na tobě, poraď si,“ škádlila mě.
„Myslíš, že to takhle půjde snáz?“ zeptala se a otočila se do pozice 69.

Zvedl jsem hlavu a přisál se k nabízenému otvůrku. Snažil jsem se ze všech sil proniknout dovnitř a spolykat vše, co odtud vytékalo. Svázanýma rukama jsem si alespoň podepřel hlavu. Ale i tak to brzy začalo být nepříjemné. Opatrně, abych nepoškodil kalhotky, jsem si uvolnil ruce a s novou chutí se pustil do díla. Přidržoval jsem ji nad sebou, hladil jí zadeček a jazýčkem se ji snažil uspokojit. Občas jsem zapojil i prsty, kroužil jsem kolem zadní dírky a pronikal do mušličky. Využíval jsem všeho, co mi nabízela.

Sama moc pozadu nezůstávala, rozepnula mi kraťasy a s překvapením zjistila, že jsem také naostro.
Pohrávala si s tvrdým penisem i s varlaty. Její něžná ručka mě přiváděla k šílenství a já tak musel myslet na to, abych se neudělal.
Přesunul jsem myšlenky jinam a raději se soustředil na ni. Stále intenzivněji jsem ji dráždil, zasouval do ní prsty až na doraz a hýbal s nimi uvnitř.
Nalitý knoflíček rozkoše jsem laskal jazyk, žužlal ho mezi rty a sál ho. Stačilo málo a tělo se jí roztřáslo rozkoší. Ruce ji neunesly a svalila se na mě. Můj nalitý ocas se tím dostal mezi její ňadra. Další stimulace a zase jsem byl o krok blíž k tomu vystříknout. Stačilo si představit, jak se jí po prsou roztéká moje semeno, jak ho s rozkoší roztírá a olizuje si prsty. Zachvěl jsem se a v klacku mi zaškubalo.
To trochu probralo Kristýnku.
„Víš, co jsem se říkala. A zatím jsem ti povolení nedala.“

Se škodolibým úsměvem, který jsem si víc představoval, než viděl, mi stáhla šortky. Ucítil jsem horký dech na žaludu a v těsném závěsu následovaný jazýčkem. To slízla kapičku, která se na vrcholu utvořila. Musel jsem napnout všechny své síly a sebeovládání.

Zvedla se ze mě a otočila se. Chytla cípy mé košile a trhla. Byla šikovná, utrhla jen jeden knoflík, zbytek se poslušně rozepnul. Zvědavě jsem se na ni podíval.
„To abys to neměl tak jednoduché.“
Otočil jsem oči v sloup.
Jednoduché, pomyslel jsem si, vždyť už jsem se málem dvakrát udělal.

Tiskla se ke mně, dotek jejích vztyčených bradavek byl elektrizující. Její kundička zanechávala vlhkou stopu na mém stehnu a její jazýček a zoubky dováděly na mých bradavkách. Vzdychal jsem a hekal. Musel jsem převzít kontrolu, jinak by bylo během pár sekund po všem.

Přetočil jsem ji na záda a snažil se trochu uklidnit. Bylo to na mě vidět. Kristýnka se jen usmála a svým svůdným hlasem spustila:
„Nechtěl bys, abych ti ho vykouřila. Vzala bych ho do pusinky, něžně objala rty a jazýčkem bych ho laskala… jemně bych ho sála…“

Jen jsem polkl.

„Copak? Nebo bys ho raději zasunul do mě? Cítit to teplo a vlhko… Roztahovat mé lapličky a mou mušličku, která je celá natěšená na tebe. Protahovat mě a nakonec se do mě vystříkat? Jen si to představ, jak se moje štěrbinka svírá v orgasmu, ždímá z tebe každou kapičku…“


Střídavě se mi dívala do očí a střídavě na mé péro nalité k prasknutí.

Přisál jsem se na její ústa, abych ji umlčel a zastavil tak příval slovního vzrušení. Jednou rukou jsem držel její paže a druhou jsem zaútočil mezi její nožky. Nedalo mi to moc práce, abych ji přivedl k dalšímu vyvrcholení.
Své rty jsem přesunul z jejích úst na oušku, pak na krk a nakonec jsem vzal mezi rty její bradavky. Sténala, jak jsem nepřestával rukou plenit její štěrbinku. Zmítala se v dalším a dalším vyvrcholení. Já se zatím dostal do fáze, kdy bych měl teoreticky vydržet dost dlouho. Přesunul jsem se mezi Kristýnčiny nožky, přejel ocasem mezi rtíky a jedním přírazem zasunul až na doraz.
Týnku znovu zachvátilo vyvrcholení. Měl jsem chuť si s ní pohrát, vydráždit ji tak, až bude žadonit o vyvrcholení. Po prvním prudkém nájezdu jsem přešel k jemnější práci, pomalé a krátké zásuny jsem střídal s dlouhými, které jsem prokládal chvilkami a kroužením pánví. Dlaně jsem jí přitiskl na prsa, hladil je a mačkal, pohrával si s bradavkami. Odměnou mi bylo Týnčino rozkošné vzdychání. I na mě to začínalo přicházet, pauzy pro ovládnutí situace byly čím dál delší, ostatně to vycítila i Kristýnka. Znenadání mi obtočila nohy kolem pasu a na tváři se jí objevil vítězoslavný úsměv. Já nemohl ven a ona tak měla nade mnou plnou kontrolu.  Rozehrála svůj malý soukromý koncert. Vědomě stahovala kundičku a ždímala tak můj ocas. S tím, jak jsem se blížil k vrcholu, zesilovala své úsilí. Nedalo se to vydržet. Ze všech sil jsem se to snažil ovládnout, myšlenky jsem odváděl jinam, ale bylo to naprosto zbytečné. Nic nepomáhalo. Už to muselo ven.
Se zatnutými zuby jsem se udělal. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát, přestože to byl jeden z nejúžasnějších orgasmů.

„Ty ses do mě udělal, že jo?“ položila naprosto zbytečnou otázku.
„Ne, určitě ne,“ zalhal jsem.
„Opravdu?“
„Určitě.“

Uvolnila své nožní objetí, stejně už jsem z ní změklý vyklouzl.
„A co je tedy tohle?“ zeptala se, když prsty nabrala sperma, které z ní vytékalo.
„No dobře, tak jsem to nevydržel,“ řekl jsem se sklopenou hlavou, „ale na mou omluvu, bylo to to nejhezčí, co jsem zažil.“
„Kdybys nekecal. Ale i já si to moc užila. Na co zase koukáš?“
„Na tebe. Je na tebe nádherný pohled, jak to z tebe vytéká a ta tvá ručka s prstýnkem, jak to nabírá. Mohl bych si to vyfotit?“
„Klidně,“ souhlasila.

Vytáhl jsem foťák a pořídil pár snímků.

„Tak, ale tys něco porušil…“
„Já vím. A nešlo by to nějak odčinit?“ vznesl jsem prosbu.
„Uvidíme. Třeba něco vymyslím…“

 

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3038
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Kristýnka 40 – LenošeníKristýnka 42 – Trest >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

12
Komentujte

Please Login to comment
avatar
4 Comment threads
8 Thread replies
5 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
5 Comment authors
TryskyIris954JohnnyCashMartinBob Romil Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Bob Romil
Člen

Jo tohle je propracovaná serie v každém díle. Postupně vzrůstající napětí, záchranná finta s falešným / pravým snubákem a nakonec vášnivá bouře. Paráda.

Martin
Člen
Martin

Po dlouhé době opět další krásné pokračování plné vzrušení . Kristýnka je opravdu jeden z nejlepších a nejpropracovanějších seriálů . Je krásné jak jeden druhého dokáží vzrušovat . Opravdu velmi krásné čtení .

JohnnyCash
Host
JohnnyCash

Je to úžasná série, ale bohužel nikde nemůžu najít povídky 11 až 29 🙁
jinak se ale hrozně těším na další díl 🙂

Iris954
Člen

Je moc dobře že opět vidím Tvou povídku.

Vždy se na Tvou každou další moc těším vždy nějak nemám slov když to čtu. Je to prostě dokonalost sama. Nějak nevím jak to popsat slova úžasné nebo podobná nestačí.