opalování
Toto je 38 díl z 50 v seriálu Kristýnka

„Tak co, kdy si začneme plnit naše přání?“ zkoušela to už druhý den Kristýnka.
Zatím totiž nenastala vhodná příležitost ani na jedno naše přání. I když sex na pláži se nám téměř vydařil, nebýt lidí, co dostali podobný nápad, jen se ho rozhodli realizovat dřív.

„To to chceš zkoušet na pláži plné lidí za bílého dne?“ zeptal jsem se, abych trochu zchladil její nadšení.
„No… třeba…,“ začala pomalu, jako by přemýšlela, jak to udělat.
„Tak si vzpomeň, jak ses styděla se jen převléknout na pláži. A teď si představ, jak tě tam svlékám, líbám, hraju si s tvými nádhernými ňadry, do úst beru tyhle naběhlé bradavky,“ řekl jsem a rukou po nich přejel a vzápětí pokračoval v popisu dál.
Věděl jsem, co na ni platí a rozhodl se ji pořádně vydráždit. Rukama jsem u toho bloudil po jejím těle a každou zmiňovanou část jsem nezapomněl poškádlit.
„Jak je žužlám a okusuji, jak je laskám jazýčkem a ty u toho hlasitě vzdycháš. A samozřejmě vlhneš…“
Zajel jsem rukou pod její šaty, kde prsty narazily na zmáčenou látku plavek. A to jsme se právě oblékali, že půjdeme na pláž.

Na okamžik nechala mou ruku ve svém klíně a užívala si toho jemného dráždění.
Najednou odstrčila mou ruku a řekla: „A dost. Kdo to má vydržet?“
„No kdo? Přece ty?“ odpověděl jsem jí.
„Aha,“ konstatovala.
V tu chvíli mi dlaněmi zajela pod košili a začala mě hladit po hrudníku, dlaněmi přejížděla po mých bradavkách a mne to vzrušovalo. Přitiskla se ke mně. Líbala mne na krku a na hrudi a rukou mířila k tvrdému dárci rozkoše. Jen jsem sykl rozkoší, jakmile mi ho sevřela v dlani. Stačilo, aby po něm několikrát přejela. A když to bylo přes dvě vrstvy látky, měl jsem co dělat, abych se neudělal. Vycítila to a vzdálila se ode mne.
„A co to takhle dneska udělat jinak?“ zeptala se.
„Nevím, co myslíš,“ odpověděl jsem, v klacku mi stále hučelo a já nebyl schopný myslet na nic jiného, než na sex.

„Nemyslím sex,“ řekla, jako by uhodla směr mých úvah, „myslela jsem, co kdybychom nešli na pláž tady, ale udělali si malý výlet po okolí. Včera jsem si všimla několika půjčoven skútrů, tak proč to nezkusit.“
„To by šlo. Jestli máme nějakou mapku, co tady je poblíž, tak jsem pro,“ souhlasil jsem.

Kristýnka se otočila k posteli, vysypala nachystanou plážovou tašku a začala balit potřebné věci do batůžku. Kochal jsem se pohledem na její vyšpulenou prdelku. Popošel jsem o těch pár kroků blíž a nenechavým prstem jí přejel po lapličkách rýsujících se ve vlhkých plavkách.
Na okamžik, jako by podlehla chtíči, a natlačila se proti prstu, už už jsem chtěl vysvobodit utěšitele a zasunout ho do té chlácholinky, když v tom se vzpamatovala. Odehnala mou ruku a otočila se ke mně.
„Co kdybys raději místo toho laškování skočil do jídelny pro nějakou svačinu. Já to tady dobalím, ať můžeme vyrazit.“
„No dobře,“ souhlasil jsem zklamaně.

Kuchař nám nachystal nějaké sendviče, ovoce a láhve s vodou.
Já mezitím přemýšlel, proč Týnka, evidentně nadržená a roztoužená, nechtěla podlehnout mému provokování. Buď nebyla až tak v pokušení, čemuž neodpovídala její šťávička, která ulpěla na mém prstu a ke které jsem musel opět přivonět, nebo měla nějaký plán, což znělo podstatně lépe.
Zabrán do myšlenek, co na mě asi tak chystá, jsem si ani nevšiml, že už přišla.

„Na co zase myslíš?“ zeptala se mě, když spatřila bouli na šortkách.
„Na tebe, přeci. A na to, na co si před chvílí v pokoji myslela i ty.“
„Tsss, jak tohle můžeš říct?“
„Jednoduše, tady mám důkaz. Přivoň si a ochutnej,“ vyzval jsem ji a nabídl jí prst, který před několika minutami dráždil její pohlaví.
Na to už neodpověděla nic, jen chňapla po tašce se sváčou, nacpala ji do batohu a vyrazila ven. Lehké šaty sahající sotva po kolena kolem ní zavířily a já měl co dělat, abych ji dohonil.

Obešli jsme dvě půjčovny, než jsme si někde vybrali skútr.
Podepsali jsme smlouvu, zaplatili jednodenní pronájem a už jsme se řítili vstříc našemu dobrodružství. Zpočátku pomalu a opatrně, než jsem si zvykl na ovládání, přeci jen jsem na motorce neseděl od autoškoly, později už s jistotou ostříleného motorkáře.
Nádherné počasí, slunce nad hlavou, vítr ve vlasech a milovanou a milující partnerkou za zády. Co víc jsem si v tu chvíli mohl přát. Cítil jsem, jak mi položila hlavu na ramena a pevně se ke mně tiskla, aby náhodou nespadla. Její ruce se nebezpečně blížily ke knoflíčkům mé košile a já začínal mít problém soustředit se na cestu. Stačil okamžik a už jsem cítil dlaně na hrudi a to, jak mi s nimi přejíždí po bradavkách.

“Máme štěstí, že nic nejede a že je ta cesta rovná,” pomyslel jsem si.
Její ruce nelenily, jedna vyklouzla zpod košile a namířila si to přímo na mé kraťasy.
„Tady se budu držet líp,“ zaslechl jsem přes hučení vzduchu a vrčení motoru.
Nějak jsem se nezmohl na odpověď a raději se snažil soustředit na řízení. Stále mi rukou svírala stojící přirození a dlaní druhé přejížděla po hrudi. Hrozně mě to vzrušovalo.

Silnice, po které jsme zrovna jeli, nebyla v nejlepší kondici, a tak po ní skútr chvilku poskakoval jako splašený. Snažil jsem se ho udržet v klidu, ale mezi těmi výmoly a kameny, to nebylo zrovna jednoduché. Zrovna se mi povedlo vzít pořádnou díru, trochu víc jsme poskočili a já zaslechl zezadu cosi jako syknutí.
Zpomalil jsem a zeptal se: „Jsi v pořádku?“
„Jo jsem,“ uklidnila mě, hned však dodala, „sjeď tady a na chvíli zastav.“

Jakmile jsem zaregistroval přejezd přes strouhu, vinoucí se podél silnice, splnil jsem její přání. Bleskově sesedla, vrazila mi batůžek a v mžiku zmizela za nedalekým olivovníkem.
Popojel jsem, abych se otočil. Koutkem oka jsem zahlédl její odhalený zadeček, zaslechl úlevné povzdechnutí a tekoucí potůček. Její úleva svým způsobem zapůsobila i na mne. Také jsem musel.
Nechal jsem skútr skútrem a zamířil za nejbližší strom. Než jsem se stihl vrátit, na vozítku už seděla Kristýnka.
„Nekoukej tak a sedej. Já si to chci také zkusit.“
„Klidně,“ souhlasil jsem a s důvěrou a beze strachu usedl za ni.

Nastartovala a otočila plynem nadoraz. Zpod kola odlétly kamínky, zvedlo se mračno prachu a my vlétli na silnici. Smykem nás srovnala a já měl co dělat, abych se udržel. Ruce, původně spočívající na jejích bocích, jsem jí obtočil kolem pasu a získal tím potřebnou stabilitu.
„Snad by ses nebál?“ rýpla si.
„Já se nebojím, jen jsem ti chtěl být blíž,“ kontroval jsem a v dlaních stiskl její ňadra.
„Že mě to nenapadlo hned,“ poznamenala.
„Taky se divím, zvlášť když od rána myslíme jen na sex.“
„Mluv za sebe.“
„Fajn, takže ty na sex myslíš už od včera?“
„Tss, to není vůbec pravda.“
„Dobře, omlouvám se. Tak to bude od té doby, co mě znáš.“

Na to už raději neřekla nic a soustředila se na řízení. Těsněji jsem se k ní přitiskl a položil jí hlavu na rameno.
Zhluboka jsem se nadechl a ucítil její parfém. Já se propadl do vzpomínek a před očima mi začaly defilovat naše společné zážitky, samozřejmě převážně sexuálního rázu.
Aniž bych si to uvědomil, pohrával jsem si s tím, co jsem svíral v dlaních. Najednou zafoukal větřík a nadzdvihl Týnce šaty. Ruce opustily své dosavadní místo a přesunuly se níž. Tak nějak automaticky jsem chytil lem šatů a přidržoval ho. Aby se to neopakovalo, posunul jsem ruku, co nejblíže její klínu. Přes těch pár vrstev shrnuté látky jsem zaznamenal její vzrušení, to vlhko a teplo se nedalo nevnímat. Spokojeně jsem se usmíval a tiskl svou ruku proti nadržené kundičce.
Doufal jsem, že až skútr opětovně poskočí, bude to mít alespoň nějaký efekt. Jestli stehna svírala proto, aby lépe ovládala skútr, nebo aby nepustila mou ruku dál, se nedalo dost dobře rozlišit. Navíc mě to ani moc netrápilo, mé myšlenky se stále toulaly někde v minulosti.

Nevím, kdy ani kde jsme zastavili. Vymanila se z mého držení, sundala přilbu sobě i mě a najednou seděla na sedadle otočená směrem ke mně. Ruce mi dala kolem krku a dívala se mi do očí. Chvíli jsme tam jen tiše seděli.
„Na copak myslíš?“ přerušil jsem ticho.
Usmála se a řekla: „Jaké by to asi bylo na motorce?“
„To nevím, asi trochu vratké, a ne zrovna bezpečné,“ udělal jsem krátkou odmlku a vzápětí pokračoval, „ale mohlo by se to zkusit.“

Okamžitě jsem ji k sobě prudce přitiskl a vášnivě ji políbil. Rozhodně jsem byl ochotný to vyzkoušet, když už jsem ji měl takhle blízko.
Na krátký moment mi vyšla vstříc a toužebně se ke mně tiskla. Oddálila se jen na tolik, aby se dostala ke knoflíkům mé košile a jeden po druhém je začala rozepínat.
Na oplátku jsem uchopil lem jejích šatů a opatrně je vyhrnoval.
Dlaněmi mi kroužila po odhalené hrudi a posouvala rozepnutou košili dolů z ramenou. Dostali jsme se do patové situace, košili jsem měl jen na rukách, ale aby ji ze mě sundala, musel bych pustit její šaty, stejně tak ona by musela pustit mou košili, abych ji mohl vysvléknout.
Naklonila se ke mně a začala mě líbat na krku. Kapituloval jsem a pustil její šaty. Na znamení svého vítězství se usmála a košile skončila na zemi.
Rukou mi poté zajela až do plavek a nahmátla tvrdého utěšitele.
Že tím chtěla odvést moji pozornost, mi došlo až vzápětí, když se postavila vedle tak, abych na ni nedosáhl. Než jsem stihl cokoli říct, už si nadzvedávala šaty a odhalovala své tělo tentokrát jen v titěrných plavečkách. Šaty skončily poblíž mé košile. Otočila se kolem dokola, aby se mi předvedla.

Mohlo by vás zajímat  Nejkrásnější řetězová reakce 4

„Ty… ty… ses převlékla?“ vykoktal jsem ze sebe.
„Copak? Nelíbí?“ škádlila mě.
„Líbí a moc, jen jsem netušil, že něco takového máš.“
„Mám a jsou jen pro tvé potěšení.“

Stále jsem z ní nemohl spustit oči, těch pár provázků a pár proužků tenké látky, perfektně odhalovalo vše, co mělo zůstat skryto. Obrysy lapliček, bradavky vzrušením napínající horní díl, který sotva překrýval dvorce.
A o tom, co měla zaříznuto mezi půlkami, jsem musel chvíli přemýšlet. Říct o tom, že je to proužek látky, bylo moc nadnesené, vypadalo to spíš jako širší tkanička.

Natáhl jsem se po ní, abych ji znovu přitiskl k sobě, v tu chvíli však vykročila směrem k vodě, a mně mezi prsty uvízly konce provázků z plavek. Dokončila krok, jako by se nic nedělo, a v mých prstech tak uvízla ta titěrnost, co měla na sobě.
Jen se otočila, sáhla za záda a během několika sekund mi na ruce přistál i horní díl.
Nahá se rozběhla k vodě. Drobné kamínky chřestily pod jejími chodidly, už jí stačilo jen pár kroků a vbíhala do vln.
Já tam stále seděl a střídavě si prohlížel její plavečky a ji ve vodě. Stála ve správné hloubce, těsně před tím, než přišla vlna, bylo vidět vše, vlna ji však celou zahalila a mezi vlnami byla vidět jen ňadra. Pár okamžiků jsem se koukal na ten zázrak.
Ruka svírající provlhlý spodní díl plaveček se zvedla a přistrčila mi ten voňavý zázrak pod nos. Nasál jsem tu omamnou vůni a dál sledoval, co se odehrává přede mnou. Vlna za vlnou přicházela a odcházela. Týnčina ňadra se pohupovala v jejich rytmu. Konečně jsem se probral z transu. Zvedl jsem se, strhl ze sebe zbytek oblečení a s trčícím ocasem běžel za ní.

Muselo to vypadat hodně podezřele, jediné štěstí, že tu nikdo nebyl. Ona stojící nahá ve vlnách, já nahý s trčícím pérem běžím za ní jako nějaký zvrhlík, co chce znásilnit nebo zneužít mořskou vílu, nebo snad pannu?
V tu chvíli mi to přišlo vtipné, tak jsem se trochu zaklonil, aby penis ještě víc vynikl. Kristýnka se usmála a přistoupila na mou hru. Okamžitě si jednou rukou zakryla ňadra, druhou skryla klín.

Kdyby stála na obří mušli, bylo by to jako Zrození Venuše.Otočila se a snažila se přede mnou utéct.
„Pomoooc, pomoooc!“ vykřikovala u toho tak, že sotva přehlušila moře.
Zaslechnout jsem ji tak mohl jen já.
„Tobě nikdo nepomůže,“ volal jsem na ni, „tvým osudem a tvou budoucností jsem já.“
Přidal jsem k tomu takový ten rádoby padoušský smích.
„Neee… to nikdy nedopustím…“

To už jsem byl po kolena ve vodě a dělilo nás jen dvacet metrů.
„A ty myslíš, že se tě někdo bude ptát? Vezmu si tě a hotovo.“
Moc dobře jsem věděl, jak to vyznělo, jen jsem čekal, jestli se toho chopí nebo ne. Stejně nejspíš tu druhou část neslyšela, protože v tu chvíli zajela pod hladinu, aby mi uplavala.

“Tak to tedy ne,” pomyslel jsem si a bez váhání ji následoval.
Pokusil jsem se odhadnout směr, kterým popluje, nadechl se a zajel pod vodu. Když jsem se vynořil, byla už jen asi pět metrů ode mě. Provokativně na mě cákla.
„Tohle ti nedaruju,“ zavolal jsem a rychlým tempem vyrazil k ní.

Otočila se, ozvalo se zašplouchání, jak se pokusila uplavat, ale v tu chvíli už jsem ji svíral v náručí.
„Ne… ne… já nechci…“ pokračovala dál v naší hře.
„Ale to mně nevadí.“
„Ale to… přeci… to nejde…“
„Odpor je marný. Budete asiMilována,“ napodobil jsem strojový hlas a měl co dělat, abych u toho nevyprskl smíchy.
S úsměvem a jiskřičkami v očích se na mě otočila.
„Budu? A asi nebo určitě?“
Chytil jsem ji za stehna, zvedl jí nožky a přitiskl k sobě. Jen jsem sykl, jak se nalitý asiMilující nástroj dostal mezi nás.
„Asi určitě,“ odpověděl jsem jí.
„Tak to beru,“ souhlasila.

Nadzdvihla se, zavrtěla boky a já do ní bez problémů vklouzl, ani mořská voda a vlny nestačily odplavit, co z ní prýštilo. Nechávali jsme se unášet příjemným houpáním, stačilo to zrovna k tomu, aby to udrželo naše vzrušení, dráždilo nás to a vedlo nás na vrchol pěkně pomaloučku.

Kristýnka se ke mně těsně přivinula a zašeptala mi do ouška:
„Tak to vypadá, že já jsem si vzala tebe.“
„Co? Cože? Jak to myslíš?“ zarazil jsem se.
„A jak si to myslel to, že si mou budoucností a osudem? To měla být nabídka k sňatku? A není na to trochu brzy?“ pokračovala dál v kladení otázek, aniž by odpovídala na ty mé.

Už už jsem se chystal něco k tomu také říct, už jsem otevíral i pusu, když v tom přišla vlna a spláchla nás. Regulérně se přes nás převalila.
Už jsme nestáli, jak do nás vlna strčila, přizvedl jsem Kristýnku, aby alespoň ona tolik neutrpěla, zatímco já chvíli marně hrabal nohama na dně, abych nalezl ztracenou rovnováhu. Sotva jsem jakžtakž našel oporu, Týnka se odrazila a odplavala. Vím, že to myslela dobře, ale zákon akce a reakce je neúprosný a já si tentokráte na to dno sedl asi o další metr dál a o pár centimetrů hlouběji. Konečně jsem se zvládl postavit. Naštěstí nás vlna hodila ke břehu, takže jsem měl vodu někam po prsa.
S hlavou skloněnou jsem si mokrýma rukama vytíral slanou vodu z očí, kašlal jsem jako starý tuberák s prokouřenými plícemi a opatrným krokem se snažil postupovat ke břehu.

Jakmile jsem popadl dech a trochu se rozkoukal, zahlédl jsem Kristýnku pár kroků ode mne. Stále nahá, do pasu ve vodě ke mně natahovala pomocnou ruku, jako spásný anděl, nebo spíš mořská víla, při tom vypadala, jako by se jí vůbec nic nestalo. Jen ten ustaraný výraz jí vůbec neslušel.
„Jsi v pořádku?“ starala se, když si mě odváděla ke břehu.
„Jo, snad jo,“ snažil jsem se ji mezi záchvaty kašle uklidnit.
„Promiň, nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo…“
„To je dobrý. A co ty? Tobě nic není?“
„Ne, není. Jak si mě vystrčil nahoru, tak to bylo úplně v pohodě.“
„Aspoň, že tak,“ konstatoval jsem a v předklonu se vydýchával.

Týnka mezitím doběhla k batohu a začala na písku rozkládat deku, aby bylo kam si lehnout. Když jsem zahlédl, jak v předklonu štrachala v tašce, ozval se zapomenutý a schlíplý utěšitel a narostl do své plné velikosti.
Ve chvíli, kdy v pokleku rovnala deku, jsem to nevydržel. Musel jsem přikleknout za ni, prsty vyzkoušet mazání a pak i zasunout.
„Aaahh,“ vydechla slastí, „jak to tak cítím, tak ti nic není.“
„Teď už je mi dobře…“ řekl jsem spokojeně.
„Sice jsem se chtěla milovat na pláži, ale že to bude za takových okolností, jsem opravdu nečekala.“
„A to vadí?“ zeptal jsem se a začal pomalu přirážet.
„Nevadí,“ odpověděla a zavzdychala do rytmu mých průniků.

V tom okamžiku zafoukal vítr. Deka, na které jsme klečeli, se na koncích rozevlála. To by bylo ještě v pohodě, kdyby s sebou vítr nepřinesl také písek a suché listí od nedalekých keřů.
Během chvilky jsme ho měli všude, ve vlasech, v očích, v nose i v ústech.
Znovu jsem se rozkašlal a ani Týnka s tím nezůstala pozadu. Usadili jsme se na dece, zády k poryvům větru a svorně, bok po boku, se snažili popadnout dech.

Vítr ustal stejně tak náhle, jako se přihnal.
„Jak to tak vypadá, není nám souzeno to dneska dokončit,“ smutně jsem konstatoval při pohledu do svého klína.
„Asi ne,“ s nelibostí souhlasila Kristýnka.
Její pohled následoval ten můj.
„Rozhodně bych nechtěla, abys tohle do mě teď strkal,“ poukázala na můj penis, jenž byl celý pokrytý pískem.
„Ty na tom nejsi o moc líp. Tohle by mohlo opravdu bolet,“ prohlásil jsem, když jsem uviděl, že její mušlička není v záplavě písku skoro vidět.
„S tím musíme něco udělat,“ řekl jsem spíš jen tak pro sebe.

Zvedl jsem se a z batohu vyndal láhve s vodou.
„Tak vztyk,“ zavelel jsem a nabídl jí pomocnou ruku.
Vyklepal jsem svůj ručník, opatrně ho rozložil, abych na něj zase nenanesl písek a vyzval Týnku, aby se na něj posadila a roztáhla nohy. Přiklekl jsem k ní a začal ji omývat. Sotva na její tělo dopadly první kapky vody, vyjekla a ucukla.
„Co blbneš, vždyť je to ledový.“
„Musíme to opláchnout, takhle bys za chvíli nemohla ani chodit.“
„Hmm, na tom něco bude.“
„Tak vidíš, tak drž, ať to máš rychle za sebou.“

Opatrně jsem oplachoval lapličky a snažil se odplavit, případně otřít každé zrnko písku.
Jakmile bylo zvenku hotovo, bylo potřeba zkontrolovat škody uvnitř. Rozevřel jsem rtíky a dal se do práce. Čistým prstíkem jsem ucpal dírku, abych náhodou nenahnal písek ještě hlouběji. Pak už stačilo jen, aby chladná voda dopadla na vzrušený klitoris.
To už se Kristýnka roztřásla a měla co dělat, aby pod ní nepovolily ruce, o které se opírala. K vyvrcholení neměla daleko. Odstranil jsem poslední zrníčka písku, která jsem viděl, a políbil tu týranou broskvičku. Krátký polibek však nestačil, ani mně ani jí.
Jazýčkem jsem dráždil každé zákoutí, kam jsem se dostal, ani prstík, který chránil otvůrek před pískem, teď nezahálel. Zanedlouho se Kristýnka zmítala v záchvatu rozkoše.

„Tak a teď je řada na tobě,“ zavelela, když se vzpamatovala.
„Fajn,“ souhlasil jsem.
„Ale takhle tě nechci, koukej padat se umýt. Tohle by nejen píchalo, což je žádoucí, ale i pěkně škrábalo a dřelo.“

 

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4501
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4
Navigace v seriálu<< Kristýnka 37 – Dovolená začínáKristýnka 39 – Focení >>

12
Komentujte

avatar
5 Comment threads
7 Thread replies
6 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
TryskyIris954ChildeJarek97Martin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Darius
Host
Darius

Super, nový díl Kristýnky. Na tu se vždycky těším. Díky.

Martin
Člen
Martin

Stále stejně se provokující se dvojice a stejně je to pokaždé jinak . Opravdu další luxusní pokračování Kristynky . Vzrušení a lásku milující se dvojice lze vyčíst z každého řádku . Už se těším jak se bude příběh dál rozvíjet . Opravdu velmi povedené pokračování . Díky.

Jarek97
Člen
Jarek97

Jako vždy skvělý díl. 🙂 Kdy bude další díl ? 🙂 😀

PS. Jsou někde vydané všechny tvé povídky, jak jsou chronologicky poskládané ?

Childe
Člen

Další super díl mé oblíbené série. Povedený jako vždy.

Iris954
Člen

Zdravím napsal jsem ti i k VÍLE a musím i sem.

Tento seriál se vyvíjí snad ještě lépe. Celá tato série je už od počátku (od Bejvalky chtěl bych znát její jméno 🙂 ) úžasná.
Při čtení si Kristýnku představuju jak asi vypadá a i ty příběhy a zážitky prožívám jakoby s ní.
Dokonalost sama těším se na pokračování ! !
díky