Kristýnka 36 – V letadle

Toto je 17 díl z 17 v seriálu Kristýnka
Read Offline:

První, co jsem ráno uslyšel, bylo:
„Já myslela, že už budeš pryč.“
A vzápětí se ozvalo:
„Promiň, netušila jsem, že tu nejsi sám.“
„Co je? Co se děje? Ahoj, co tu děláte?“ blekotal jsem zmateně.
Zpod deky vykoukla Kristýnka.
„Dobrý den,“ pozdravila mou mámu.
„Dobrý den,“ odpověděla jí.
„Kolik je hodin?“ zeptal jsem se, když jsem se trochu probral.
„Půl osmé,“ odpověděla mi máma.
Zprudka jsem se posadil na posteli a vyjukaně se kolem rozhlížel.
„Musíme rychle na nádraží, nebo to nestihneme na letiště.“
„Já vás na nádraží odvezu, doufám, že máte sbaleno.“
„To máme, včera jsme to stihli.“
„Fajn, tak oblíkat ať to stihnete,“ zavelela máma a zavřela dveře.

Vylezl jsem z postele a podíval se na Kristýnku. Ta se celá rudá posadila na posteli.
„To jsem se dobře představila,“ konstatovala.
„Neboj, to je v pohodě, mamka je chápající.“
„Snad jo,“ řekla a začala se shánět po oblečení.
Vzdala hledání kalhotek i podprsenky, hodila na sebe jen těsné tílko a sukni, popadla svůj kufr a batoh a čekala na mě.
„Ty pojedeš jen takhle,“ posmívala se mi, když ona byla oblečená a já se teprve soukal do kraťasů.
„Neboj,“ odpověděl jsem jí a rychle na sebe hodil zbytek oblečení.
„A to se říká, že to ženským dlouho trvá,“ ještě si trošku přisadila.
„No jo, kdybys mě včera tak neutahala, tak jsme vstali dřív.“
„Takže nakonec je to ještě moje vina…, fajn, to si budu pamatovat…“ naoko se urazila.
„Už jste hotoví?“ ozvala se zpoza dveří máma.
„Jo jsme,“ odpověděl jsem.
„Tak nechte toho špičkování a jedem, nebo to doopravdy nestihnete.“

Na nádraží jsme to stihli jen tak tak.
„Skočíš pro lístky?“ zeptal jsem se Kristýnky. „Já zatím vyndám zavazadla a dojdu s nimi na peron.“
„Klidně,“ souhlasila a hodila si svůj batůžek na záda, „ale já lístek nepotřebuju…“
„Ale já jo.“
„Já vím. A tobě se nechce jet načerno?“
Jen jsem se usmál a začal vyndávat naše kufry.
„Nevybral sis špatně. Je hezká a milá,“ zhodnotila Kristýnu mámu, když jsme osaměli.
„Dík, řeknu jí to.“
„To je mi jasné. Hlavně dobře dorazte a ozvi se.“
Rozloučila se se mnou a já vyběhl i s kufry na nástupiště, kde už stál náš vlak. Kristýnka už netrpělivě přešlapovala a vyhlížela mě.
„Kde jsi tak dlouho?“
„Promiň, to máma.“
„Aha,“ řekla chápavě.
„Tak nastupovat, jestli chcete jet,“ vyzval nás průvodčí.
Rychle jsme naskočili do vlaku a než jsme si stihli najít místo k sezení, vlak se rozjel.

Na letiště jsme dorazili včas, ale než jsme odevzdali kufry a prošli kontrolou, moc času nám už do odletu nezbývalo. Kristýnka rychle koukla na hodinky a zamířila na toaletu.
„Kam jdeš?“ zeptal jsem se.
„Musím si odskočit.“
„Ale pospěš si, ať neodletí bez nás.“
„No jo,“ řekla a zmizela na toaletě.
Sice byla během pár minut zpátky, ale i tak jsme museli na letadlo téměř dobíhat. Ani nebyl čas, si na letišti prohlédnout obchody. Jako jedni z posledních jsme nastoupili do letadla. Když jsme se tlačili uličkou mezi sedadly, všiml jsem si, že má Kristýnka na sobě kalhotky. Konečně jsme našli naše místa. Přenechal jsem Týnce místo u okénka a sám si sedl doprostřed. V úložném prostoru nad hlavou už nebylo žádné místo, tak jsme nacpali naše věci pod sedadla před námi.

Mohlo by vás zajímat  Legenda o Žiguli 05

Proběhla nutná instruktáž a letadlo začalo popojíždět po dráze. Při každé změně směru sebou trošku trhla. Chystal se start, motory se roztáčely a najednou jsme se prudce rozjeli. Kristýnka sykla a pevně mi stiskla ruku.
„Co je? Snad se nebojíš? Myslel jsem, že to není poprvé, co letíš?“
Zavřela oči a trochu to rozdýchávala.
„Nebojím a máš pravdu, není to poprvé. Jen je to poprvé s kuličkami,“ zašeptala odpověď.
Překvapeně jsem se na ni podíval.
„Tak proto ty kalhotky,“ poznamenal jsem tiše.
Jen souhlasně přikývla.

Jak letadlo nabíralo výšku, ztrácel se pocit přetížení a dozajista ustával i pohyb kuliček uvnitř Kristýnky, protože mou ruku už netiskla tak pevně. Uvolnila se, pustila mou dlaň a zvedla opěradlo oddělující naše sedadla. Položila mou ruku na svou nožku a hlavu na mé rameno. Opatrně jsem hladil její stehno a jako by mimochodem trošku vyhrnoval její sukýnku. Ona sama mé doteky opětovala.
„Myslíš si, že je to dobrý nápad?“ zeptala se šeptem Týnka.
„To nevím, ale rozhodně se mi to líbí.“
„To mně taky. Jen jsou tady kolem lidi a hlavně malé děti. Ještě nás nařknou z ohrožování mravní výchovy mládeže.“
„No dobře,“ souhlasil jsem neochotně.
„Třeba to při zpátečním letu bude lepší, máme se vracet v noci,“ řekla mnohoslibně.
„To je až za týden.“
„To je, ale mezitím si budeme užívat týden dovolené.“
„To je fakt.“
„Aby ti to nebylo líto, tak pro tebe mám takové malé překvapení.“
„Jaké?“
„No, tak zaprvé v batohu mám pro tebe obálku od táty, co v ní je to netuším.“
„Aha,“ asi jsem do hlasu vložil trochu víc zklamání, než jsem chtěl.
Aby mě uklidnila, ruku ze stehna přesunula do mého rozkroku a přes šortky zkušeně hnětla mého tvrdolína. Ještě, že jsem měl sklopený stolek, alespoň to nebylo tak nápadné.
„Počkej, to není všechno. Ten zbytek se ti bude líbit víc.“
„Tak už mě nenapínej.“
„Vzala jsem si s sebou jen dvoje kalhotky, včetně těch, co mám na sobě, a jedinou podprsenku.“
Nechápavě jsem se na ni díval.
„A co budeš teda nosit?“
„Co by? Přece nic…“
„Jo taaaak… to si nechám líbit…“ chválil jsem její nápad.
„Myslela jsem si, že určitě nebudeš protestovat.“

V tu chvíli jsme vlétli do turbulencí. Jak se letadlo zmítalo, Kristýnka jen stěží potlačovala zvukové projevy svého vzrušení. Pevně sevřené rty a ruka tisknoucí mé stehno, byly důkazem toho, jak moc se to snažila překonávat.
Nenápadně jsem se zeptal:
„Můžu ti nějak pomoct?“
Neměla sílu nic říct, tak jen přikývla.
„A jak?“ položil jsem další zcela nevinnou otázku.
„Vyndej to… ooohhh… ze mě…“ cedila odpověď mezi přemáhanými vzdechy.
Předklonil jsem se a snažil se nenápadně jí sáhnout pod sukni. Ještě, že jsme měli batohy dole, takhle to pro okolí mohlo vypadat, že tam něco hledám. Kalhotky měla úplně celé promáčené. Chvilku mi trvalo, než jsem nahmátl jejich okraj a mohl je odtáhnout kousek stranou. Pak už stačilo jen zatáhnout za provázek. První kulička vyskočila ven. Letadlo znovu poskočilo. Vlhká kuličku mi vyklouzla z prstů a ty úplným nedopatřením skončily na klitorisu. Pohyb kuličky uvnitř a nečekaný dotek vystřelily Kristýnku do nebeských výšin rozkoše. Uchopil jsem znovu kuličku a snažil se ji dostat ven. Její těsná štěrbinka, stažená předchozím orgasmem, nechtěla vydat druhou kuličku. Musel jsem použít víc síly. V duchu jsem úplně viděl, jak se lapličky od sebe roztahují a šidítko vyklouzává ven. Téměř jsem slyšel to mlasknutí, když jsem vytáhl dráždítko ven. Týnčino úlevné povzdechnutí se však přeslechnout nedalo.

Narovnal jsem se, zabalil kuličky do igeliťáku a strčil je do kapsy, než si jich někdo všimne.
„Děkuju,“ špitla Kristýnka, jakmile popadla dech.
„Nemáš zač.“
„Ale mám. Už se to nedalo vydržet.“
Jen jsem se chápavě usmál a trochu závistivě si povzdechl:
„No jo, ale jestli jsem si dobře všiml, tak ty už máš splněno.“
„To mám.“
„A co já?“
Než mi stihla odpovědět, zhasl symbol pro připoutání a mi opustili oblast turbulencí.
„Pustíš mě na záchod?“
„To víš, že jo.“
„Musím si sundat kalhotky, začínají mě nějak studit…“
„Jen běž, ať mi ještě nenastydneš.“
Během chvilky zmizela na oné místnosti.

Stačila minutka a už se vracela zpět.
„Pomůžeš mi,“ ptala se a natáhla ke mně ruku, abych jí pomohl na místo.
„Rád,“ souhlasil jsem a vzal ji za nabídnutou ruku.
V dlani jsem ucítil úplně mokré kalhotky. Zvedl jsem hlavu a usmál se na ni.
„Suvenýr,“ řekla s úsměvem a začala se soukat na své místo.
Když stála nade mnou, trošku se zapotácela a ztratila rovnováhu. Dosedla na můj klín a má ruka skončila pod její sukní.
„Promiň,“ s omluvou se hned zvedala.
„Nic se nestalo.“
Navázal jsem na předchozí nedokončený rozhovor.
„A co já?“ položil jsem znovu stejnou otázku.
„Neboj, s tím také něco uděláme, jen to asi nebude hned teď, ale až na zpáteční cestě. Budu to muset nějak promyslet. Záchod rozhodně pro to není vhodný. Je strašně maličkatý.“
„Aha, no co se dá dělat, snad to nějak vydržím.“
„Stejně ti nic jiného nezbyde.“

Ještě se mi laškovně zavrtěla na klíně, než se přesunula na své místo. Sotva se usadila, ozval se kapitán letadla, že budeme přistávat.
„To jsem to měla jen tak tak,“ konstatovala Týnka, zatímco zápasila s pásem.
„To teda jo,“ souhlasil jsem.

Letadlo klesalo na přistávací dráhu. Malý otřes a byli jsme na zemi. Motory utichly a letoun se zastavil. Dveře se otevřely a lidé se soukali ven.
„Asi budeme muset počkat,“ konstatoval jsem a vytáhl svůj batoh zpod sedadla a položil si ho na stehna.
„Proč?“ zeptala se Kristýnka.
„V tomhle stavu se nebudu tlačit mezi lidmi.“
„V jakém stavu myslíš?“ řekla naprosto nevinným hlasem a položila ruku inkriminované místo.
„Přesně tenhle. A jestli nedáš tu ruku stranou, za chvíli to nepůjde skrýt.“
„Jak to?“ podivovala se a dál hnětla tvrdý ocas.
Potlačil jsem zavzdychání a odpověděl:
„Protože mokrý flek se blbě maskuje. To bys mohla vědět z vlastní zkušenosti.“
„Tak ty si ze mě budeš dělat srandu? No jak myslíš…“
Dál nenápadně zpracovávala můj úd. Ještě, že naše počínání kryl batoh. Marně jsem se snažil odvést myšlenky od sexu jiným směrem, z toho, jak na mě před chvílí seděla, jsem to měl na krajíčku. Vzal jsem ji za ruku a snažil se ji odsunout.
Jen se ke mně ještě víc přitiskla a svůdným hlasem mi pošeptala:
„A já myslela, že to chceš…“
„To chci. Jen…“ nezvládal jsem dokončit větu.
„Copak?“
„Jen když jsme na zemi, tak se to nepočítá. Museli bychom být alespoň míli nad zemí.“
„Aha. Tak mám přestat?“ zeptala se.
Přemohl jsem vzrušení a zmobilizoval zbytky zdravého rozumu.
„Bohužel asi jo…“
„Tak dobře,“ souhlasila, ale ještě naposledy mě stiskla, než odsunula svou ručku.

„Tak jdeme,“ řekl jsem, když se to kolem konečně trochu vylidnilo.
Vysoukali jsme se z letadla do haly a já pro jistotu nechal jít Týnku přede mnou. Než jsme došli k výdeji zavazadel, napětí v kalhotách konečně polevilo. Cestu autobusem na hotel bych v tomhle stavu asi už opravdu nedal.

Všechna přečtení
Všechna přečtení
680
Přečteno dnes
Přečteno dnes
5
Navigace v seriálu<< Kristýnka 35 – Pohled z okna
Read Offline:
Hodnocení: 5.0. From 5 votes.
Please wait...

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
avatar
wpDiscuz