Toto je 35 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Hurá, konečně mi skončila brigáda. Už jsem toho začínal mít opravdu dost. S tím, jak se blížil konec, tak jsem měl práce čím dál víc. Naštěstí se mi podařilo v pátek vypadnout dřív a měl jsem tak dost času se sbalit. Odlet měl být v sobotu ráno a já neměl nic nachystáno, jen seznam věcí, co budu potřebovat s sebou.

S Kristýnkou jsem byl domluvený, že se sejdeme na letišti, tak jsem jí ještě napsal esemesku a vrhnul se na balení. Procházel jsem seznam, rovnal si věci na hromádky, abych to později naskládal do kufru. Byl jsem asi v polovině seznamu, když se ozval zvonek u dveří. Zvedl jsem se a neochotně se vydal ke dveřím. Na nějakou návštěvu jsem neměl čas.

Otevřel jsem prudce dveře a chystal se spustit, že nemám čas, místo toho jsem však zůstal stát s otevřenou pusou. Stála tam Kristýnka, oblečená do lehkých letních šatů, s kufrem v ruce.
„Ahoj,“ řekla, „pustíš mě dál? Přišla jsem ti pomoct s balením.“
„Ahoj,“ odpověděl jsem, když jsem se vzpamatoval.
„A můžu dál? Nebo mě necháš nocovat venku?“
„Promiň, jen pojď dovnitř,“ vyzval jsem ji a vzal si od ní její zavazadlo.
„To jsem ráda. A jak ti jde balení?“ ptala se, když mířila ke mně do pokoje.
„Pomalu, jsem asi v půlce.“
„To jsem si mohla myslet. A chceš s tím pomoct?“
„Klidně. Mám nadělané hromádky, jen to potřebuju naskládat do kufru. A ještě mi chybí pár drobností.“
„Tak to jo. To zvládneme.“
„Jo, určitě. Už toho moc nezbývá. Za půl hoďky bude hotovo.“
Podal jsem jí seznam a uložil její kufr do rohu, aby nám nepřekážel.
„Koukám, že jsi to vzal zodpovědně,“ konstatovala při pohledu na papír ve své ruce.
„No jo, nic jiného mi nezbylo, abych náhodou na něco nezapomněl.“
„To chápu, tak se do toho pustíme, ať to máme za sebou.“
„Jde se na to,“ souhlasil jsem.
Otočil jsem se ke skříni a hledal poslední věci.

„Tak to už asi bude všechno,“ konstatoval jsem, když jsem podával Týnce taštičku s hygienou.
„Fakt? To je dobře,“ řekla nadšeně Kristýnka.
Rychle si stáhla šaty přes hlavu a přivinula se ke mně.
„Ještě, že naši nejsou doma.“
„S tím souhlasím. A kdy se mají vrátit?“
„Jeli s babičkou na chalupu, ostatně jako každý víkend. Odjeli hned po práci a vrátí se až v neděli.“
„Tak to bychom mohli…“ začala, ale větu už nezvládla dokončit, protože se ke mně žádostivě přivinula.

Téměř jsem ani nestačil z postele odsunout sbalené zavazadlo, než jsme na ni v objetí padli. Během okamžiku ze mne strhala oblečení.
Leželi jsme nazí na posteli, ruce i nohy propletené, když v tom se ozvala Kristýnka:
„A co takhle vyzkoušet manželskou postel rodičů?“
Chvíli jsem na ni jen koukal, abych zjistil, jestli si dělá srandu, nebo to myslíš vážně. Když jsem se neměl k odpovědi, pokračovala sama:
„Tebe to neláká? Vždyť je to docela vzrušující představa…“
„No já nevím…“
„Co nevíš?“
„Moc se mi to nepozdává.“
„A proč? Vždyť si říkal, že se rodiče vrátí až v neděli.“
„Když já nevím…“ stále jsem váhal, „kdekoli jinde klidně, ale u nich na posteli…“
„Fajn, byl to jen nápad…“
„A že tě to nenapadlo u vás na chatě?“
„Hmm, nenapadlo. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak by se mi to asi taky moc nelíbilo. Nejspíš bych tam pořád viděla rodiče, jak si to spolu rozdávají a ani bych si to neužila.“
„Tak vidíš. Ono bude lepší si počkat na vlastní manželskou postel.“
Hned se narovnala, podívala se na mě a spustila:
„Počkej? Jak to myslíš?“
„Nijak, jen, že vlastní manželská postel bude lepší, než cizí.“
„Aha,“ řekla trochu zklamaně, „já už myslela…“
„Copak?“ zeptal jsem se a pak mi to došlo.
„Ale nic…“

Veškeré kouzlo okamžiku bylo pryč a s ním i vzrušení. Kristýnka se vymanila z mého objetí. Hodila na sebe šaty a odešla do obýváku. Ještě jsem zahlédl, jak se jí v očích zaleskly slzičky.
A sakra, to jsem pěkně podělal, blesklo mi hlavou.
Zvedl jsem se a pomalu se vydal za ní.

Našel jsem ji, jak vyhlíží z otevřeného okna. Venku už se pomalu šeřilo, přesto nechala zhasnuto. Tiše jsem k ní přistoupil a pohladil ji po ramenou.
„Promiň, omlouvám se.“
„To je dobré,“ řekla a otřela si oči.
„Nemyslel jsem to nijak špatně. Vůbec mě nenapadlo, jak by to mohlo vyznít.“
Otočila se na mě a usmála se.
„Vím, já se na tebe nezlobím. Jen mi to tak nějak přišlo líto. V tu chvíli mě tak nějak napadlo, jestli náhodou…“
To už se dívala znovu z okna, abych náhodou nezahlédl její slzy. Poodstoupil jsem kousek od ní a usadil se v křesle. Jen jsem se na ni díval.

Najednou vyšel Měsíc a jeho světlo dopadlo do okna. Zatřpytilo se v jejich vlasech a šaty pod vlivem měsíčního svitu částečně zprůhledněly. Nejspíš trochu zafoukalo, protože se zachvěla a bradavky se napřímily. Malinko se stáhla z okna a díky tomu pohybu se jí šaty vyhrnuly o kousek výš a odhalily tak nádherný zadeček. Ten pohled se nedal v klidu vydržet a mé vzrušení stoupalo. Postavil jsem se a přesunul se za Kristýnku. Pohladil jsem ji po obnaženém vystrčeném zadečku. Sjel jsem rukou mezi její nožky a přejel po buchtičce. Odpovědí mi bylo tiché zasténání. Prsty jsem vyměnil za tuhý nástroj. Nasadil jsem jeho špičku ke vzrušenému otvůrku a lehce vnikl dovnitř. Ruce jsem vsunul pod vyhrnuté šaty. Zasunutý v její studánce jsem rukama přejížděl po jejích bocích a zádech. Dlaně jsem posouval stále blíž jejímu poprsí. Netrvalo dlouho a sevřel jsem ta madla lásky v dlaních.
Kristýnka zatím byla potichu, nevydala ani hlásku. Cítil jsem její napětí, nebo její vzrušení, nebyl jsem si jistý. Možná obojí. Začal jsem s pomalými něžnými pohyby. Týnka mi sice nevycházela vstříc, ale stále setrvávala v okně, i když měla možnost odejít. V odraze v okně jsem zahlédl její obličej. Pevně semknuté rty, naběhlé svaly na čelisti a klouby na rukou, téměř bílé od námahy, jak svírala parapet, dávaly jasně tušit, že ze všech sil přemáhá vzrušení.

Změnil jsem přístup a snažil se vystupňovat její vzrušení. Stačil krátký okamžik a její sebeovládání povolilo. Z úst jí unikl krátký tichý sten. Ještě jsem přidal. To už mi sama vycházela vstříc. Poznal jsem, že už jí chybí jen málo a dosáhne vrcholu. Tiše mě povzbuzovala a já ochotně plnil její přání. Jen jsem doufal, že vydržím déle než ona. I já to totiž měl na krajíčku. Snažil jsem se odpoutat myšlenky od současné činnosti a oddálit ten okamžik.
„Aaahhh…“ poddala se rozkoši, která zachvátila její tělo, a její blažený výkřik se odrážel od okolních budov.
Už jsem nemusel přemáhat vzrušení a uvolnil se. Vytryskl ze mě mocný proud a zaplavil její studánku. Další a další výtrysk, i když slabší, plnil štěrbinku až po okraj. Opustil jsem hnízdečko slasti, s blaženým pocitem a nádherným uvolněním.

Kristýnka se narovnala, otočila se a ve snaze zastavit únik tekutin, tiskla nohy k sobě. Naznačila mi, abych přišel blíž. Ochotně jsem přistoupil, v ten moment se mi kolem krku ovinuly hbité ruce a na rty se mi hladově přitiskla její ústa. Po noze mi stékal pramínek našich milostných šťáv.
„Asi bychom se měli přesunout do koupelny a trochu se dát do pořádku,“ navrhl jsem, když mi k tomu dala šanci.
„Asi máš pravdu,“ souhlasila a vyrazila.
Když jsem zavíral okno, všiml jsem si pohybu v několika oknech naproti v paneláku, měli jsme diváky.

Mohlo by vás zajímat  Náruživá laborantka

Vydal jsem se za Týnkou do koupelny. Ta už stála ve vaně. Jen jsem rozhrnul závěs a spatřil její mokré tělo pokryté pěnou. Užíval jsem si ten pohled, jak jemnými pohyby nanáší sprchový gel, jak si ho roztírá po těle. Dlaně kroužily po ňadrech a roztíraly mýdlo. Bradavky se pod vrstvou pěny tyčily jako zasněžené věžičky. Věnovala jim patřičnou péči, až u toho tiše začala vzdychat. Posadil jsem se na okraj vany a dál si vychutnával to představení. Zatímco před tím jsem ji viděl z boku, teď byla ke mně otočená zády. Lehce se rozkročila a ruce se z prsou přesunuly na zadeček. Chvíli ho mnula. Pak se předklonila a mírně rozkročila. Jednou rukou se opřela o stěnu a druhá zmizela mezi jejími stehny. Zahlédl jsem, jak konečky hbitých prstíků zakmitaly po kundičce, kterou jsem jen před pár minutami oblažil výstřikem. Stačilo pár doteků a několik kapiček bílého nadělení opustilo studánku. Její vzdychání zesílilo. Prsty mizely uvnitř její jeskyňky, aby se vzápětí objevily ulepené od semene a jejích šťáviček. Pohyb se stupňoval a zrychloval.

Rozhodně mě její počínání nenechalo chladným. I přes předchozí výstřik, jsem byl už v pozoru a připravený k dalšímu číslu. Nechtěl jsem ji vyrušovat a raději jsem se do díla pustil sám. Nepřestával jsem očima hltat každý milimetr jejího tělo. Doslova jsem ji ohmatával pohledem. Zatímco jsem v dlani svíral tvrdý ocas.

Pustila sprchu a nechala kapky vody dopadat na své tělo a odnášet pěnu. Skoro to vypadalo, jako by ji ty pramínky vody ještě víc vzrušovaly. Zatoužil jsem stát se kapkou, která právě stékala po jejích zádech, mezi půlkami a mezi rtíky její roztoužené štěrbinky. Zmítal jsem se mezi touhou vyměnit její prstíky za svůj nástroj a touhou pozorovat, co se bude dít dál. Nakonec jsem se rozhodl, sexu si s ní budu užívat na dovolené do sytosti, ale tohle se asi jen tak opakovat nemusí. Pohyb své ruky jsem synchronizoval s pohyby jejích prstů. Bylo to jako bych ji šukal sám.

Koupelnou se šířilo naše hekání a čvachtání, které bez problémů přehlušilo i zvuk sprchy a zapnutého větráku.
Holt si sousedi užijou, blesklo mi hlavou, snad nikdo z nich nebude žvanit.
I to krátké vyrušení v myšlenkách oddálilo mé vyvrcholené o několik okamžiků. Kristýnka se chvěla nadcházejícím vyvrcholením. Bylo jasné, že brzy dosáhne vytouženého cíle. Vpíjel jsem se do jejího těla a díky tomu i její rozkoš rostla. Já zadržoval dech v očekávání jejího orgasmu.

Najednou její pohyb ustal. Ztuhla a zaklonila hlavu. A koupelnou se nesl její výkřik nejvyššího blaha.
„Ooohhh…“
Několik okamžiků se nic nedělo, ani já nedýchal. V tu chvíli to zadunělo a ona padla na kolena s rukou vraženou stále ve své pičce. Hlavu opřenou o hranu vany se snažila popadnout dech. Roztřesenou rukou zastavila proud vody. S pohledem stále upřeným na Týnku jsem si uvědomil, co již hodnou chvíli svírám bez hnutí v ruce. Opětovně jsem začal prohánět své kopí. Jak jsem se blížil k výstřiku, moje vzdychání nabíralo na intenzitě. To přimělo Kristýnku se otočit. Roztouženě a zároveň vyčerpaně se na mě podívala. Usmála se. Otevřela pusinku a nastavila svá ňadra. Rychle jsem se blížil k bodu, odkud není návratu. Stačilo malé povzbuzení v podobě vystrčeného jazýčku a už jsem stříkal.

Jednotlivé proudy zkrápěly její vlhkou kůži. První dopadl na její obličej a další už směřovaly na její ňadra. Bohužel ani jeden netrefil nastavená ústa. Což Týnka napravila a to, co přistálo na obličeji, si prsty přesunula mezi rty. Zbytek pomalu rozmazala po ňadrech.

Naprosto vysílený jsem se přes ni natáhl pro sprchu. Můj uvadající ocas se tak dostal nadosah Kristýnčiného jazýčku. Nezaváhala a olízla poslední kapky. Pustil jsem vodu a oba nás osprchoval. Vylezl jsem z vany a pomohl Kristýně na nohy. Rychle jsem ji zabalil do ručníku a jelikož se sotva držela na nohou, vzal jsem ji do náruče a odnesl do postele.

Přikryl jsem ji dekou a zamířil zpět do koupelny zhasnout světlo. Mezi dveřmi jsem ještě zaregistroval, jak se zavrtěla, zpod deky vykoukla ručka a upustila na zem mokrý ručník.

Jakmile jsem se vrátil, uslyšel jsem její pravidelné oddechování. Zvedl jsem ručník a přehodil ho přes židli. Pomalu a opatrně jsem se nasoukal k ní pod deku.
Zavrtěla se, přitiskla svůj zadeček do mého klína a z polospánku tiše pronesla:
„To je dost, že jsi tady. Už jsem si myslela, žes zabloudil.“
„Nezabloudil,“ odpověděl jsem.
Přehodil jsem přes ni svou ruku, které se okamžitě chytila a přitiskla si ji na ňadra.
„To je dobře,“ spokojeně zamručela.
„Víš, že jsem netušil, že jsi taková exhibicionistka?“
„Jak to myslíš – exhibicionistka?“
„Normálně, nenapadlo mě, že se až tak ráda předvádíš? I když vlastně mohlo, podle toho, jak ses předváděla před sestřičkama.“
„Myslíš to v koupelně? Přece se před tebou nebudu stydět. Nebo se ti to snad nelíbilo? Ale nevypadals na to.“
„Líbilo, ale to jsem nemyslel. I když si sousedi asi také přišli na své.“
„Jak to zase myslíš? A cos teda myslel? Já se nikde jinde nepředváděla,“ řekla trochu dotčeně.
„Že tvůj nádherný a živelný hlasový projev, nebyl z nejtišších. Ale spíš jsem měl na mysli ten obývák.“
„Obývák? A co je s ním?“
„Jestli jsem si dobře všiml, tak jsme měli docela početné obecenstvo.“
V tu chvíli se dočista probrala. Otočila se na mě.
„Jak jako obecenstvo?“
„No napočítal jsem minimálně osm oken z protějšího domu, odkud nás někdo pozoroval.“
„To je teda ostuda,“ řekla a schovala obličej do dlaní.
„Tvoje ne, tebe tady nikdo nezná, alespoň zatím ne. I když po dnešku, kdo ví. To já budu mít veselo, až mě někdo z nich potká. Jak jsem ta okna počítal, tak jsem si uvědomil, že několik z nich minimálně od vidění znám.“
Kristýnka to nijak nekomentovala a jen si povzdychla:
„A co teď?“
„Teď už nic, už se stalo. Jedině, že by sis to chtěla zopakovat.“
„Hned?“ zeptala se a v očích jí vzrušením zajiskřilo.
V ten moment mi došlo, že to z její strany byla všechno jen hra, že si byla moc dobře vědoma diváků i možných posluchačů.
„Když si ho postavíš…“ řekl jsem.
S úsměvem si začala hrát s mou žížalkou, zalezla pod deku a zkoušela jí vdechnout život.

Po chvíli se opět vynořila.
„Hmm, tak z toho asi nic nebude,“ konstatovala smutně, když nedosáhla kýženého cíle.
„No jo, holt máme pro dnešek asi vyčerpaný příděl.“
„Co se dá dělat, tak asi půjdeme spát, ať máme sílu na zítra.“
Znělo to slibně a já se nemohl zítřka dočkat. Nahá se mi stulila v náručí a během chvilky usnula. Já ji brzy do říše snů následoval.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2799
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
5
Navigace v seriálu<< Kristýnka 34 – PomstaKristýnka 36 – V letadle >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na