Toto je 31 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Konečně tady byl pátek, poslední pracovní den, tedy kdybych si neprodloužil smlouvu. Skoro jsem toho začínal litovat. Dneska byl den blbec. Ráno se mi málem povedlo zaspat do práce, zapomněl jsem doma telefon, pro který jsem se musel vrátit. Jediné, co mě zachránilo, bylo zpoždění vlaku. Po příchodu do práce jsem měl na stole spoustu věcí k vyřízení a do toho všeho nám ještě v noci spadlo zálohování někde uprostřed operace. Takže bylo docela veselo a já nevěděl kam dřív skočit – instalace, opravy, zálohy a k tomu ještě spousta dalších věcí. Ani oběd jsem nestíhal. Už jsem se těšil, až vypadnu z práce a konečně vypnu.

V tom největším fofru mi zvonil telefon – neznámé číslo. Pro jistotu jsem to zvedl. Když se na druhém konci ozval hlas „telefonního otravy“ nabízející výhry a rádoby výhodné nabídky, myslel jsem, že budu vraždit. Snažil jsem se to slušně ukončit, ale když byl neodbytný, vynadal jsem mu, a než stačil zareagovat, típl jsem hovor. Abych mu jen nekřivdil, díky tomu naštvání mi šla práce lépe od ruky. V tom telefon znovu pípnul. Musel jsem se usmát, protože to znělo, jako by se bál, abych s ním netřískl o stěnu. Tentokráte jsem se od práce vyrušit nenechal. Po pár minutách se pípnutí ozvalo znovu a pak ještě jednou.
Kdo to zase otravuje, pomyslel jsem si.
Dodělal jsem, co bylo třeba, a natáhl se pro telefon. Automaticky jsem otevřel poslední příchozí zprávu.
„Děkujeme za Vaši účast v našem dotazníku…“
Dál už jsem to ani nečetl a rovnou mazal. Další zbytečná zpráva a zdržování od práce. Snad ty další dvě budou důležitější.
„Vážený zákazníku, dovolujeme si Vám nabídnout výhodnější tarif…“
To snad není možný, další reklamní sdělení. Ještě jedno a ten telefon zahodím, nebo alespoň vypnu a budu mít klid. Ať mi každý vleze na záda. S tímhle rozhodnutím se mi docela ulevilo a s představou klidného odpoledne, jsem otevřel poslední zprávu.
„Ahoj zlato. Doufám, že si na mě uděláš čas. Budu končit u vás ve městě. Mám si zařídit ubytování u babičky, nebo se o mě postaráš?“
S mnohem lepší náladou jsem se snažil sesmolit nějakou odpověď.
„Ahojky miláčku. To víš, že se o tebe postarám. Jen nevím, kdy se mi povede dostat se z práce. Máme tady hrozný fofr. Doufám, že stihnu vlak ve tři.“
I v tak krátké zprávě se mi povedlo udělat asi deset překlepů. Než jsem to opravil a odeslal, uběhlo docela dost času.

Vrátil jsem k práci a s ještě větším zanícením se do ní pustil. Snažil jsem se, abych to všechno zvládnul včas. Bylo to jen tak tak, ale i ten vlak jsem chytil.

Usadil jsem se v prvním kupé, kde bylo volné místo. Zavřel jsem oči a jen odpočíval. Naštěstí mě napadlo nařídit si budíka, abych nepřejel, protože ještě než se vlak rozjel, jsem usnul.

„Vstávej, kontrola jízdenek,“ zaslechl jsem.
Na rtech jsem ucítil něžný polibek.
„Vstávej, za chvilku budeš vystupovat,“ budila mě něžně Kristýnka.
Zmateně jsem otevřel oči, rozhlížel se po kupé a kontroloval svoje věci.
„Neboj, dávala jsem na tebe pozor.“
V tom se ozval nařízený budík na telefonu. Rychle jsem po něm sáhl a vypnul ten protivný zvuk.
„Ahoj. Děkuju za milé a příjemné probuzení,“ pozdravil jsem ji a polibek jí vrátil.
„Nemáš zač.“
„Ty se mnou nevystupuješ?“ zeptal jsem se, když vlak začal brzdit a ona se k ničemu neměla.
„Bohužel ne, budeš si muset ještě chvíli počkat.“
„To nevadí, na tebe stojí za to si počkat.“
„Slíbila jsem kolegyni, že za ní vezmu ještě kousek její služby. Potřebovala si něco zařídit. A když ona vychází vstříc mně, tak jí přece nemůžu odmítnout.“
„To je jasný, to nejde.“
„Neboj, za hoďku a půl mě tady budeš mít.“
„Už se moc těším.“
„Já také, tak zatím něco příjemného naplánuj.“
„Rozkaz.“
„Tak teď už jdi, ať můžeme jet.“
Ještě mi dala pusu mezi dveřmi do kupé a pak mě vystrčila z vlaku na peron.

Doma jsem si zalezl pod sprchu, abych se trochu vzpamatoval z práce a snažil se na večer něco naplánovat. Žádný ohromující plán mě nenapadl. Mezi lidi se mi moc nechtělo, takže nějaký klub a tancování moc v úvahu nepřicházely, ani na nějakou hospodu nebo vinárnu jsem náladu neměl. Jediné rozumné, co mě napadlo, byla večeře a procházka večerním městem. Snad s tím bude spokojená. Do lednice jsem pro jistotu dal dvě láhve vína.

Teď byla řada na nějakých domácích pracích. Sesbíral jsem suché prádlo a poskládal ho. Jediné, co v koupelně zůstalo, byla trochu vlhká košile na ramínku a samozřejmě mokrý ručník po sprše. Naládoval jsem pračku špínou a šel se pomalu chystat na rande.
Pro jistotu jsem ještě Kristýně napsal zprávu:
„Za chvíli ti vyrazím naproti. Jestli přijedeš dřív, tak na mě počkej na nádraží, ať se nemineme.“
Odpověď přišla zanedlouho.
„Nemusíš se bát, mně to bude ještě tak dvacet minut trvat. Ale počkám tam na tebe.“
V rychlosti jsem popřemýšlel, jestli mám všechno nachystané, a vyrazil jsem směr nádraží. Cestou jsem míjel květinářství. Když jsem zjistil, že času mám ještě dost, zašel jsem dovnitř a nechal si udělat jen takovou malou kytičku.

Zrovna jsem stál na přechodu před nádražím a čekal na zelenou, když z nádražní budovy vyšla ven Kristýnka. Uniformu stihla vyměnit za lehké letní šaty. Padla zelená a Týnka se vydala za mnou.
„Ahoj,“ pozdravil jsem ji.
„Ahoj,“ odpověděla mi a vášnivě mě políbila.
„Tak cos vymyslel?“ ptala se, když její jazyk opustil má ústa.
„No nic moc. Jen večeře v pizzerii a procházka po městě. Snad ti to nevadí.“
„To není špatný.“
„Promiň, po tom blázinci v práci se mi nikam mezi lidi moc nechtělo.“
„To chápu, taky od nich občas potřebuju vypadnout.“
„Doufám, že i ta procházka je pro tebe v pohodě, vím, že se za den nachodíš po vlaku víc než dost.“
„To sice jo, ale tohle je něco jiného. Navíc určitě nebudeme nikam pospíchat a daleko taky nepůjdeme.“
„Toho se bát nemusíš. Jo, málem bych zapomněl,“ řekl jsem a podal jí kytičku.
„Děkuju,“ usmála se na mě a vzápětí zabořila nos do květů.
Vzal jsem jí z ruky tašku a vyrazili jsme.
„Ještě to vezmem kolem nás, hodíme tam tašku, ať se s ní nemusíš celý večer opatrovat a můžeme na tu večeři.“
„Fajn, to je dobrý plán, ale tohle ti nedám,“ prohlásila a dala kytičku co nejdál ode mne.
„Tu si klidně nech, ta je tvoje,“ odpověděl jsem.
Objal jsem ji rukou kolem pasu a přitiskl ji k sobě.
„Hlavně, když mi dáš něco jiného.“
„Tsss, to jsem si mohla myslet, že ti jde jen o sex. To kdybych věděla, tak jsem jela domů,“ hrála uraženou.
„Jen se nedělej. Pochybuju, že tobě jde o něco jiného. Maximálně tak o jídlo a pití zadarmo.“
To už ani jeden z nás nevydržel a oba jsme se hlasitě rozesmáli.

Dorazili jsme do restaurace, kde už byl jediný volný stolek v rohu. Ani jsme se nestihli pořádně usadit a už u nás byl číšník a rozkládal před nás jídelní lístky. Hned zase zmizel a vzápětí se vrátil s malou vázičkou. Kristýnka poděkovala a odložila si tam kytičku.
„Už máte vybráno?“ ptala se obsluha.
„Ještě ne, vždyť jsme si teď sedli,“ odpověděl jsem.
„Omlouvám se, přijdu tedy za chvíli.“
„Tak co bych si tak dala,“ přemýšlela nahlas Kristýna.
Já poslouchal jen napůl ucha a také se probíral nabídkou.
„Tohle ne, na to nemám chuť. Tohle nevypadá špatně, ale ta cena…“
Aniž bych zvedl pohled, odpověděl jsem jí:
„Dej si na co máš chuť. Mně to nevadí.“
„Však taky jo, ale přeci si nedám jednu z těch levnějších pizz. Když už se mám najíst zadarmo, tak ať to stojí za to,“ dobírala si mě.
„Klidně, ale nezapomeň, že později mi za to zaplatíš vlastním tělem,“ popíchl jsem ji a podíval se na ni.
Něco zašramotilo pod stolem a já ucítil dotek její nožky v rozkroku.
K večeři jsme si ještě objednali láhev vína, aby nám bylo veseleji.

Dojedli jsme, dopili a já to zaplatil. Vyšli jsme ven z klimatizované restaurace do rozpáleného města. Byl to trochu šok a k tomu se navíc ozvalo to víno. Opřeli jsme se jeden o druhého a vyrazili do ulic.

Procházka nám udělala dobře a my pomalu střízlivěli.
„Mně se chce hrozně to…,“ ozvala se Týnka.
Oči mi zajiskřily v předtuše radovánek.
„Myslíš to…?“ zeptal jsem se a rukou zajel pod šaty.
„Ale ne tohle… Musím čůrat,“ bránila se mým nájezdům.
„Aha, tak to máš říct rovnou,“ řekl jsem a rozhlížel se po příhodném místečku.
Jako na potvoru jsme nebyli nikde poblíž žádného podniku, kam by se dalo zapadnout. Nikde v dohledu nebylo ani vhodné zákoutí.
„A jak dlouho to ještě vydržíš?“
„Moc dlouho už ne.“
Zahlédl jsem parkoviště a poblíž něj řadu popelnic.
„Tak si odskoč támhle,“ vyzval jsem ji.
„Když to je blbý…“
„Tak v tom případě se asi to… po to…“
„To je ještě horší.“
Potřeba převážila nad studem a Kristýna mě rychlým krokem táhla k chabému úkrytu.
„Aspoň hlídej,“ vyzvala mě a vrazila mi do ruky kabelku.
Jen jsem pokrčil rameny.
„A nekoukat!“ upozornila mě.
Pak už se jen ozvalo úlevné „Aaahh“ a zurčení potůčku moči rozstřikujícího se po dlažbě.

Po chvíli zurčení ustalo a vzápětí se objevila i Týna. Hned mi vytrhla kabelku z ruky.
„To byl teda nápad,“ sakrovala.
„Copak?“ vyzvídal jsem
„Teď mám kvůli tobě mokré nohy i boty.“
„A proč? Kvůli mně obvykle míváš mokré jen kalhotky.“
„Jo, ty jsou taky zmáčené. Proč asi, ty chytrej. Proud tekutiny se o dlažbu asi trochu rozstříkne, ne.“
„To jo. To já znám. A nejen o dlažbu. Tys to nevěděla?“
„Ty…“
Než stihla dokončit větu, tak jsem se rozesmál. Kristýna se ke mně hned přidala.
„Za trest mě budeš muset pustit doma pod sprchu.“
„Klidně,“ souhlasil jsem.
A volným krokem jsme vyrazili k domovu.
„Co to tu čvachtá?“ zeptal jsem se po pár krocích.
„Tak ty si nedáš pokoj?“ vyhrožovala.
V ten okamžik se zablesklo.
„Už jsem zticha…“
„No proto, jen aby ti to taky vydrželo.“
Zafoukal vítr a nadzvedl Kristýniny šaty. Zálibně jsem se podíval, jak obnažený zadeček zasvítil do noci. Než jsem stihl cokoli říct nebo udělat, spustil se strašný slejvák. Během chvilky jsme byli promočení na kost.
„Tak a teď čvachtáš taky,“ rýpla si do mě.
„No jo. Že tys tu bouřku přivolala schválně, abys nebyla mokrá sama.“
„Jak tě něco takového mohlo napadnout?“ řekla nevinným hláskem.
Zalezli jsme pod nejbližší přístřešek a čekali, až déšť přejde, nebo alespoň trochu zeslábne.

Když jsme konečně mokří a prochladlí dorazili domů, Kristýnka, aniž by se zula nebo svlékla, zamířila rovnou do sprchy. Já vyždímal své oblečení do dřezu a rozvěsil ho po radiátorech. Mezitím se ze sprchy ozýval zvuk tekoucí vody. Jen jsem si v duchu představil nahou Kristýnku pod sprchou a hned to na mě bylo vidět. Místo zbytečných představ jsem raději nachystal trochu svařáku na zahřátí.

V obýváku jsem nachystal skleničky, na nahříváček postavil konvičku se svařákem, zapálil pár svíček a pohodlně se rozvalil v křesle. Na sobě jsem měl jen spodky. Natáhl jsem se po ovladači a pustil nějakou hudbu. Než Týnka přišla, nalil jsem si do skleničky trochu svařáku a znovu nechal pracovat fantazii.

Voda utichla, brzy poté se ozvalo klapnutí dveří a capkání bosých vlhkých nožek. To už jsem jí také naléval skleničku. Ve dveřích obýváku se objevila Týnka oblečená jen do mé košile s náručí vlhkého oblečení.
„To je pěkný, ty si tu vysedáváš a popíjíš a já nic?“
„Tohle je pro tebe, ale pozor, je to horký,“ řekl jsem, podal jí skleničku a převzal od ní vlhké svršky.
„No proto, to je lepší,“ pochválila mě.
Sevřela sklenku v obou dlaních a zhluboka nasála vůni stoupající z horkého nápoje. Usadila se na opěradle gauče, pozorovala mě při věšení jejího oblečení a pomalu upíjela svařák.

Mohlo by vás zajímat  Chceš-li řádnou šoustačku, zajdi si na houpačku 04 - epilog

Vrátil jsem se zpět do křesla. Se skleničkou v ruce jsem pozoroval Kristýnku a svlékal ji očima, tedy ne, že by toho na sobě měla hodně ke svlékání. Tváře měla krásně červené a lehce podnapilý pohled upřený před sebe. S nosem zanořeným do sklenky se zaposlouchala do romantický tónů linoucích se z reproduktorů a začala se lehce pohupovat do rytmu hudby. Zvedla hlavu, pohledem přejela po pokoji a dělala, jako bych tam ani nebyl. Pro sebe se usmála, trošku se pootočila a odložila sklenku na stolek. Ten ledabylý pohyb vypadal naprosto nevinně, ale ona moc dobře věděla, co dělá. Ještě zvedla nožku. Chodidlem se zapřela o opěradlo, na kterém seděla, rukou objala pokrčenou nohu, přitáhla si ji blíž a bradou se opřela o koleno. Poskytla mi tak výhled na své lesknoucí se nejintimnější zákoutí.

Stále hleděla nepřítomně před sebe. Jednou rukou stále objímala nožku, o níž byla opřená, a druhou sjela do svého klína. Dvěma prsty projela středem lasturky. Líným pohybem zvedla ruku před obličej a chvilku si prstíky prohlížela, jako by je viděla poprvé, přivoněla si a pootevřela ústa. Opatrně ochutnala. Vzápětí oba prstíky zmizely v nenasytné pusince. Pečlivě je očistila, a když se znovu objevily, místo šťávičkou se leskly slinami. Zamířila s nimi zpět mezi nožky a se zručností japonské amy nalezla v rozevřené mušličce ukrytou perlu. Jako největší poklad ji něžně odhalila. Jemnými doteky si s ní pohrávala, kroužila kolem ní a laskala ji. Tiše vzdychala. Lapličky se pod náporem doteků rozevíraly a odhalovaly otvůrek vedoucí do nitra jejího těla.

Fascinovaně jsem sledoval její vzrušující představení. Stan na mých spodkách byl víc než výmluvný.

Ani jsem se nepohnul, abych ji náhodou nevyrušil, i když to vypadalo, že svět kolem sebe vůbec nevnímá. Z opěradla se přesunula na sedadlo, obě nožky zvedla nahoru a roztáhla je. V tu chvíli ji nezajímalo nic krom jejího vlastního uspokojení. Prstíky vnikly do nitra jeskyňky a rozehrály svůj koncert. Zatoužil jsem být na místě těch prstů. Moci se zanořit do jejího těla a přivést ji na vrchol rozkoše. Čvachtání a mlaskání promáčené štěrbinky přehlušilo i hudbu. Jediným ještě hlasitějším zvukem bylo její vzdychání. Na čele, a nejen tam, jí vyvstávaly krůpěje potu. S blížícím se vyvrcholením jsem zpozoroval, jak se jí chvějí nožky. Dýchala přerývaně. Tělo měla napjaté v očekávání milostné křeče. S každým sebenepatrnějším pohybem prstů byla blíž a blíž orgasmu. Kousala se do rtů, jako by to blažené uvolnění chtěla ještě o nějaký okamžik oddálit, jako by toužila po tom, prodloužit si tu chvíli slastného očekávání. Už jen z pouhého sledování té scény, jsem byl i já na pokraji výbuchu. Nemohl jsem, a ani nechtěl, odtrhnout od ní oči. Spolu s ní jsem zadržoval dech a čekal na okamžik, kdy ji zachvátí vyvrcholení.
„Aaaaahhhh…“ téměř zakřičela.
Zarazila si prsty hluboko do kundičky, přirazila nožky k sobě a převalila se na bok. Zmítala se orgasmem a nepřestávala se dráždit. Dál hekala a vzdychala. Každý další pohyb prstíků vyvolal záškub celého těla.

Veškerý pohyb ustal. Kristýnčin dech se pomalu uklidňoval a hudba znovu vystoupila z pozadí. Otevřela oči a zadívala se na mě. V tu chvíli jsem pochopil. Celé to bylo jen pro mě. Předvedla mi to nejlepší, co dokázala. Možná to měla být omluva za minulý víkend, to jsem netušil. Ale pro mě to bylo jako to nejhezčí vyznání lásky.

Posadila se na gauči. Ani jeden z nás stále nepromluvil ani slovo. Natáhla se pro skleničku a napila se. Postavila se, obešla stolek a zamířila ke mně. Stála přede mnou. Opatrně mi vzala z ruky sklenku se svařákem a odložila ji na stolek. Klekla si na polstrovaná opěradla mého křesla. Neodvažoval jsem se ani pohnout. Hleděla mi do očí. Zvedla obě ruce a začala postupně rozepínat knoflíčky košile. Pomalým pohybem spustila košili z ramen k zemi a já si mohl vychutnávat pohled na její dokonalé tělo. Rukama si mnula ňadra. Uchopila mne něžně za hlavu a prsty mi vjela do vlasů. Jemný tlakem si mě přitáhla blíž a nabídla mi poprsí k polaskání. Neodolal jsem a bral jsem střídavě její bradavky mezi rty. Sál jsem je a žužlal, okusoval a ochutnával… Zaklonila hlavu a tiše vzdychala. Osmělil jsem se a přesunul ruku do jejího klína. Lehce jsem přejel po rozevřené voňavé slintající štěrbince. Zakroužil jsem kolem dírky a její vzdychání jsem bral jako souhlas a pozvání. Jemným tlakem jsem zasunul prostředníček dovnitř. A znovu ho vytáhl.

Oddálila mou hlavu, vzala mou ruku do své a hladově vsála prst, jež byl před okamžikem v ní. Pohrávala si s ním jako by to byl penis.
„Ooohhh,“ zavzdychal jsem.
Podívala se na mě a zeptala se:
„Chtěl bys taky ochutnat?“
Jen jsem přikývl a chtěl si znovu nabrat. Zastavila mě a místo toho sama svým prstem nabrala pár kapek prýštících z lůna. Vlhkým ukazováčkem přejela po mých rtech a já se ho snažil zachytit. Znovu zajela do klína. Já toho využil a olízl si rty. Opět mi nabídla vlhký prstík. Rychle jsem ho vzal úst, aby si to náhodou nerozmyslela. Jen se usmála mé dychtivosti. Vychutnával jsem si to, jako tu největší a nejvzácnější pochoutku. Jakmile byl prstík dostatečně očištěný, vyndala ho z mých úst.

Spustila svůj klín tak, aby se kundička dotýkala mého tvrdolína ukrytého pod tenkou vrstvou látky. Jen jsem vzdychl rozkoší, když jsem ucítil tu horkost a vlhkost. Byl jsem těsně před vyvrcholení a ona si toho byla dobře vědoma. Sklouzla na zem a poklekla mezi mé nohy. Osvobodila můj nalitý ocas a vzala ho mezi rty. Měl jsem co dělat, abych se neudělal už v tuhle chvíli. Zakmitala jazýčkem a já znovu zasténal rozkoší. Zvedla pohled a zadívala se mi do očí. Pomalým pohybem hlavy si mě zasouvala hlouběji. Když to dál nešlo, změnila směr a já opouštěl její ústa. Ta rozkoš se nedala vydržet, bylo jasné, že se brzy udělám. I ona cítila cukání v mém penisu. Jazýčkem obkroužila žalud a já se v tu chvíli udělal. Sperma prýštilo do její pusinky a Týnka ho ochotně, a s velkou chutí, polykala. Bylo toho tolik, že jí to teklo koutky úst.

Byl jsem tak nadržený, že mé vzrušení ani po předchozím výstřiku neuvadalo. Kristýnka se postavila a prsty setřela přebytky smetany ze svých rtů. Stáhla ze mě spodky a odhodila je ke košili. Znovu nade mnou poklekla, ale tentokrát si zasunula dobyvatele do nadrženky. Dosedla a vychutnávala si to spojení. Přitiskl jsem si ji k sobě a políbil ji. Držel jsem ji za zadeček a nadzvedával ji. Pomalé tempo našeho milování bylo nesmírně vzrušující. Bylo to něžné a nádherné. Takové to už nebylo dlouhou dobu. Žádná honba za orgasmem a uspokojením. Odevzdali jsme se jeden druhému ve snaze, vzájemně splynout. Jako bychom si chtěli dokázat naši lásku skrze tělesné potěšení. Okolí pro nás neexistovalo, byly jsme jen mi dva. Objímali jsme se a vzdychali si do ouška, ona mně a já jí, ve stále se zrychlujícím tempu. Blížili jsme se ke společnému vyvrcholení. Chvěla se mi pod rukama. Věděl jsem, že už to má na krajíčku. Ani já k tomu neměl daleko. Přitiskl jsem ji k sobě vší silou. Objala mne nohama a pomohla mi. Pronikl jsem do ní ještě hlouběji. V tu chvíli nás oba zasáhlo vyvrcholení. Cítil jsem silné stahy její kundičky, jak mě ždímá a snaží se ze mě všechno do poslední kapky vysát.

Vzpamatovávali jsme se ve vzájemném objetí. Jakmile jsem z ní samovolně vyklouzl, Kristýnka se na mě pohodlněji usadila. Stulila se mi na klíně a položila mi hlavu na rameno. Odhrnul jsem jí z čela neposedné vlásky a políbil ji.
„Počkej, něco tu pro tebe mám,“ pošeptal jsem jí a prolomil mlčení.
Jen se na mě podívala. Jednou rukou jsem ji přidržoval, aby náhodou nespadla, a druhou se natáhl pro obálku nenápadně položenou na poličce vedle křesla.
„Co to je?“ ptala se Týnka, když jsem jí podával obálku.
„Tak to otevři a podívej se sama,“ vyzval jsem ji.
S trochou podezřívání opatrně rozlepovala obálku. Vyndala z ní složený papír. Rozložila ho a v němém úžasu na něj zírala.
„Tak co tomu říkáš?“ zeptal jsem se, když už několik minut mlčela.
„To myslíš vážně?“ ujišťovala se.
„Jo,“ řekl jsem, „něco se ti na tom nelíbí?“
„To neee…, jen tomu nějak nemůžu uvěřit.“
„A proč by ne? Vždyť jsem ti to tenkrát ve vlaku slíbil.“
„To sice jo, ale…“
„Jaký ale? Ty to nechceš? Nebo snad nemáš volno?“
„Chci a moc. A volno mám, to se neboj. Jen…“
„Co jen?“
„Já jen, že na to musela padnout celá tvoje výplata za brigádu a ještě něco k tomu.“
„A kdyby jo, tak to vadí?“
„Já nevím… jen tě nechci připravit o všechny tvé úspory…“
„Tak co? Jaká je tvá odpověď? Poletíš se mnou?“
„S tebou kamkoli,“ odpověděla a vrhla se mi kolem krku.

Seděli jsme dál v křesle, obálka už ležela na stole a naše ruce jen tak bloudily po našich tělech. Kristýnka vypadala, že nad něčím přemýšlí.
„Copak je?“ zeptal jsem se.
„Ale nic,“ odpověděla.
„Tak na co myslíš?“
„Přemýšlím, jak bych ti to oplatila.“
„Vždyť to přece nemusíš.“
„Vím, že nemusím. Ale chci.“
„Já ti v tom nebráním.“
„No jo, ale když mě nic nenapadá.“
„Tak s tím ti neporadím.“
„A neměl bys nějaké přání?“
„Třeba i měl…“
„To si dovedu představit, je v tom sex a moje sestřičky, viď.“
„Ta první část je pravda, ta druhá ne,“ ohradil jsem se.
„Promiň. A co by to mělo být?“
„No víš… chtěl bych se dostat do high mile klubu.“
„To myslíš jako sex v letadle?“
Stydlivě jsem přikývl.
„Zkusit to můžeme, ale jestli to vyjde, to ti slíbit nemůžu. A co ta druhá věc?“
„To je takové malé znesvěcení, lákal by mě sex někde v kostele.“
„Ty se teda nezdáš…“
„A co tvá přání?“
„Mně by zas lákal sex na pláži.“
„Tak to by snad neměl být problém…“

Najednou mi Kristýnka dala pusu na tvář a seskočila ze mě.
„Kam jdeš?“
„Musím si odskočit a navíc mám žízeň. Neboj, já se ti hned vrátím.“
Zatímco si odběhla ulevit, já rozložil gauč a naplnil obě skleničky.
„Cos to tady udělal?“ ptala se, když viděla rozložený gauč a mě na něm.
„Nic, jen se mi nechtělo se stěhovat do ložnice a tohle je pohodlnější než křeslo.“
„Tak to jo, to máš pravdu,“ souhlasila a sáhla po plné skleničce.
Když se napila, hupsla ke mně na gauč. Najednou se jí rozzářily oči. Nechápavě jsem se na ni podíval.
„Co se tak díváš?“ ptala se.
„Já jen, že ses tak rozzářila.“
„To víš, konečně mě napadlo, jak se ti alespoň maličko odvděčit.“
„A jak?“
„Poznáš zítra. Jen budeme muset brzy ráno vstávat, když na to máme jen víkend.“
„Tak fajn.“
„Takže bychom měli jít spát,“ zavelela.
Ještě nařídila budík, než se ke mně otočila zády. Stulila se do klubíčka a zadeček mi vrazila do klína.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3234
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4
Navigace v seriálu<< Kristýnka 30 – UsmířeníKristýnka 32 – Malá odměna >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na