Toto je 30 díl z 50 v seriálu Kristýnka

V pondělí ráno jsem vstával s docela čistou hlavou. Na to, co jsem prožil o víkendu a o čem se mi zdálo, rozhodně. Sbalil jsem si věci a vyrazil vstříc poslednímu pracovnímu týdnu. Telefon jsem zapnul až cestou do práce. A dobře jsem udělal. Čekalo tam na mě několik zpráv. Něco od bejvalky, něco od Kristýnky. Ani jednu jsem neotevřel a nepřečetl. Moc se mi do toho nechtělo a navíc jsem ani neměl tolik času. Vždycky jsem mohl říct, že jsem neměl čas a musel jsem pracovat. Vlastně ty to ani nebyla taková lež, protože sotva jsem přišel do kanclu, uviděl jsem na stole hromadu úkolů, které čekaly, až je splním. A aby toho nebylo málo, měl jsem tam i vzkaz, abych se zastavil u šéfa po deváté hodině.

Usadil jsem se na židli a pustil se do třídění úkolů. Odhadoval jsem časovou náročnost a vytvářel ToDo list. Nakonec jsem si udělal čaj a pustil se do práce. Na zprávy od holek jsem zapomněl, málem jsem promeškal i schůzku se šéfem. Kdybych se nezvedl, abych si odskočil, a zkontroloval přitom čas, přišel bych pozdě.

Když jsem se vrátil zpět k práci, byl jsem zralý na panáka. A nebylo to kvůli tomu, že mi na stole přibyla hezká řádka úkolů. Začínalo toho na mě být nějak moc. Nejdřív to, jak po mně vyjížděla Lenka, pak ten víkend, až už to byla Kristýnka nebo bejvalka a teď do toho ještě práce. Naštěstí od šéfa jsem přišel s dobrou zprávou, která pro mě sice znamenala dva týdny práce navíc, ale také další peníze. Za ty dva týdny navíc mi slíbil dvojnásobnou taxu. A to jsem si říkal, že zavolám dneska Ivanovi a objednám si nějaký zájezd, nejlépe na příští týden. Holt to budu muset o čtrnáct dnů odložit. Alespoň budu mít dost času domluvit se s Kristýnkou.

Zařadil jsem nové úkoly na konec seznamu a pustil se znovu do práce. S vidinou extra výplaty mi to šlo celkem od ruky. Kdyby mě kolegové neupozornili, ani bych nevěděl, že už je čas oběda. Šoupnul jsem telefon do kapsy a vyrazil s nimi.

Oběd ve mně zmizel během pár minut, vůbec jsem netušil, že mám takový hlad. Ještě jsem si dal zákusek, zatímco ostatní šli na nezbytnou kávičku a cigaretku. Vyndal jsem z kapsy telefon a začal se probírat došlými zprávami.
První na řadě byla bejvalka a zpráva od ní:

Raději tě budu mít jako kamaráda, než tě nemít vůbec. Bohužel pro mě, jsem si moc pozdě uvědomila, co pro mě znamenáš. Byls ten nejlepší chlap, jakého jsem kdy měla, jen jsem si toho nevážila. A kdybych tenkrát nebyla blbá, mohli jsme teď být spolu. U mě v srdci tě asi nikdo nenahradí. Ale jsem moc ráda, že jsi se ozval.

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co jí tak napsat, ale vůbec nic mě nenapadalo. Rozhodl jsem se, že než něco vymyslím, podívám se, co psala Kristýnka.

To se nemusíš bát, tohle bych opravdu jinde nezkoušela. To jen, že mě do toho zatáhly zvrhlé sestřičky. Já jim to vždycky záviděla a chtěla jsem, aby mě vzaly mezi sebe, teď už po tom netoužím. Byla to zajímavá zkušenost, ale opakovat ji nemusím. A když, tak jedině s tebou. A který to byl moment? Ne, promiň. Nechci se v tom šťourat. Slibuju, že ti to všechno vynahradím. Jsem ráda, že to nebereš jako nevěru, ale já to tak cítím.

Tak a teď mám, co jsem chtěl, vymýšlet odpovědi na dvě rozdílné zprávy. Ještě jsem to pro jistotu zkontroloval, protože jsem měl pocit, že těch zpráv bylo víc. Taky, že jo. Ještě tam bylo něco od Týnky.

Co je s tebou? Ty se na mě zlobíš? To jsem nechtěla. To je mi líto. Proč nepíšeš?
Ještě lepší, ale to jsem mohl čekat, když jsem večer vypnul telefon. Tak s chutí do toho a půl je hotovo, povzbuzoval jsem se. Z pauzy na oběd už moc nezbývalo. Nadechl jsem se a pustil se do psaní.

Ahoj. Jsem moc rád, že můžeme být alespoň kamarádi. Co naděláš, mě to tenkrát taky strašně mrzelo, ale teď už s tím asi nic moc nenaděláme. Vždyť to znáš, za blbost se platí a někdy je ta cena krutě vysoká. Když mě v srdci nikdo nenahradí, a co v posteli?

Teď byla na řadě Kristýnka.

Ahojky miláčku. Omlouvám se, měl jsem přes noc vypnutý telefon a teď mám v práci hrozný fofr. Sotva si najdu nějakou chvilku na pití a na záchod. Já se na tebe nezlobím, neboj. Který to byl moment? Ten, když Lenka byla tam, kde jsem byl před tím jen já. To ostatní mi nepřišlo takové. Viděl Lenku, jak do tebe zasouvá, mě nějak dostalo. A myslíš, že by mě tvé sestřičky vzaly mezi sebe? Jen se bojím, aby toho na tebe nebylo moc. Navíc, když nám tebe, proč bych měl chtít nějakou jinou?

Odeslal jsem to, odnesl jsem nádobí a vyrazil zpět do kanceláře. Přišlo mi, že místo, aby úkoly ze seznamu ubývaly, bylo jich tam čím dál víc. A to jsem se neflákal. To, že jsem se upsal na další dva týdny, mi už nepřišlo jako skvělý nápad, budou to těžce vydřené prachy. Co se dalo dělat, smlouva byla podepsaná a peníze se budou hodit.

Konečně nastal konec pracovní doby. S pohledem na zbývající úkoly jsem se rozloučil a vyrazil k domovu. Ve vláčku jsem se usadil do volného kupé a vyndal z kapsy telefon. Zase jsem prošvihnul nějaké zprávy.

Ach jo. Jsem to ale blbá kráva. Co se stalo, to se stalo. Už s tím nic nenaděláme. Čas se vrátit nedá. Jsem ráda, že náš náladu na vtípky, mně moc do smíchu není. Ale když to chceš vědět, tak do postele si určitě nějakou náhradu najdu. Máš pravdu, že za blbost se platí. Jen mi přijde, že já za to platím nějak moc. Ale asi mi to patří.

Ještě než jsem bejvalce odepsal, blesklo mi hlavou jediné, že je vždycky první.

Promiň, ani nevím, proč mě to napadlo. Je mi to všechno moc líto. Kdybych o někom vhodném věděl, tak ti dám určitě vědět. A ještě něco, takové trápení si nezaslouží nikdo.

Tak a teď zbývalo vyřídit Kristýnku.

Ahojky lásko. To mě mrzí, že máš tolik práce. Neboj, slibuju, že tam už nikdy nikoho krom tebe nepustím. Myslím, že sestřičky by tě rády vzaly mezi sebe, Lenka určitě. Ale já bych ti asi nenesla, dělit se o tebe s někým, í kdyby to měla být moje sestra. A kdypak si na mě najdeš čas? Moc se mi stýská.

Tak trojka asi nebude, ale Kristýna slibovala, že si budu moct vybrat nějakou odměnu.

To mě se také stýská, ale s tím, jak to vypadá v práci, vůbec netuším, jak na tom s časem budu. Ale nejdéle v pátek si na tebe čas udělám. Ještě jsem se chtěl zeptat, jak to máš s dovolenou. Potřeboval bych s něčím pomoct. Pravděpodobně za dva týdny a nejspíš na dva týdny. Tedy jestli by ti to nevadilo. Ale ještě ti to upřesním v průběhu tohohle týdne. Jo a ještě něco. Jen nevím, jestli je to dobrá zpráva, nebo ne. V práci mi nabídli smlouvu ještě na dva týdny, protože tam mají fofr a nemůžou si dovolit nikoho nového zaškolovat. Výhoda je, že za ty dva týdny, dostanu skoro to samé, co předtím za měsíc.

Nějak jsem se s těmi odpověďmi coural a tak už byl pomalu čas vystupovat. Doma jsem usedl k počítači a díval se po nějaké dovolené. Byl jsem rád, že nemusím koukat tolik na peníze. Tahle máme šanci si užít dva týdny sluníčka vody a hlavně sexu. Nakonec padla volba na jeden z řeckých ostrovů. Ještě jsem si našel kontakt na Ivana, Kristýnina tátu, a jeho cestovku. Číslo jsem uložil do telefonu, abych mu mohl zítra zavolat a domluvit se s ním. Potřeboval jsem to udržet v tajnosti, chtěl jsem to jako překvapení pro Týnku. Doufal jsem, že se mi to povede.

Mezitím přišla odpověď od Kristýnky.

Myslím, že po tebe je to dobrá zpráva, alespoň budeš mít penízky. Pro nás to moc dobrá zpráva není, nebudeš mít moc volného času. Jsem zvědavá, jak to do pátku bez tebe vydržím. S tou dovolenou to bude horší, ale když mi dáš vědět do středy, tak si to nějak zařídím. A s čím budeš potřebovat pomoc?

Tak ty penízky spolu utratíme, když už kvůli nim nemám na tebe čas. Nějak to budeme muset vydržet. Nic neslibuju, ale zkusím si najít čas jedno odpoledne, nejspíš ve středu by to mohlo vyjít. Zítra večer ti dám vědět kvůli té dovolené. To, s čím budu potřebovat pomoct, ti povím v pátek, ono je to na delší dobu.

Mám se bát? Já ti přece nebudu utrácet tvoje těžce vydělané peníze. Ve středu? To bych zrovna měla mít službu, ale nevadí, já si to nějak prohodím. A máš nějaký plán, nebo mám něco vymyslet?

A proč by ne? Mně to nevadí. Jediné, co mě napadlo, tak je ta cukrárna, co jak jsme tam spolu byli. Ale jestli tě napadne něco lepšího, já se tomu bránit nebudu.

Ještě jsme si vyměnili několik zpráv, než jsme se museli rozloučit.

V úterý jsem se po práci zavolal Ivanovi, abych se s ním domluvil na tom zájezdu. Slíbil, že mi pošle pár návrhů, já si z nich vyberu a v pátek se zastavím se zálohou. Zbytek prý můžu doplatit až týden před odjezdem.

Konečně tady byla středa. Už jsem se těšil, až se uvidím s Kristýnkou. V práci to byl zase hrozný fofr, měl jsem co dělat, abych to všechno stihnul. Pár minut před tím, než jsem měl odejít, jsem dostal další úkol. A muselo to být hotové ještě dnes. Napsal jsem Kristýnce, že budu mít půl hodiny zpoždění a pustil se do díla, abych to měl co nejdříve za sebou.

Hotovo, teď už zbývalo jen pobrat věci, zamknout a vydat se za Týnkou. Měli jsme se setkat na náměstí. Vydal jsem se tím směrem a doufal, že tam na mě moc dlouho nečeká. Chvíli jsem se tam rozhlížel, ale nikde jsem ji neviděl.
No co, já už přišel pozdě kolikrát, tak proč by si to nemohla vybrat i ona. Usadil jsem se na lavičce, čekal a pozoroval cvrkot lidí kolem. Líbající se dvojice, i hádající se páry, lidi spěchající za nákupem i s plnými taškami, mezitím pobíhali psi a občas nějaký kočárek. Zaujatý děním okolo jsem přestal vnímat čas. Najednou mi někdo přitiskl zezadu ruce na oči. Docela jsem se lekl. Uchopil jsem ty dvě ruce do svých a chtěl je odtrhnout, ale jakmile jsem se jich dotkl, ucítil jsem známou vůni a uvědomil si, kdo to je.

Mohlo by vás zajímat  Kemp 5

„Ahoj, snad ses nelekl?“ pozdravila mě.
„Ahoj. Trošku jo. Nějak jsem se zabral do pozorování okolí.“
„Tsss. Je mi to jasné, koukáš po ženských a na mě jsi zapomněl,“ škádlila mě.
Sundala mi ruce z očí, jak stála za mnou, tak mě objala kolem krku a dala mi pusu na tvář.
„No jasně. Ono to bude s tebou asi stejné, bez tak si přišla pozdě jen kvůli nějakýmu chlapovi,“ vrátil jsem jí to.
„Určitě. A ne kvůli jen tak nějakýmu,“ pokračovala ve špičkování, „bylo to kvůli tobě.“
„Kvůli mně? Jak jinak, zase za to můžu já.“
„A kdo jinej. To víš, když jsi napsal, že musíš zůstat v práci dýl, tak jsem se ještě šla domů trošku přikrášlit, abych se ti líbila. A ty si toho ani nevšimneš.“
„To mě moc těší. A kdy jsem si měl všimnout, když stojíš celou dobu za mnou?“
„No a proč ne? Stejně mě vždycky svlékáš očima.“
„A tobě to děsně vadí, viď,“ rozesmál jsem se.
„Úplně děsně,“ se smíchem potvrdila, „ale lepší, když svlékáš mě, než někoho cizího.“
„Tak co, půjdem?“
„Jo, ale nejdřív mi řekneš, jak mi to sluší, když už jsem si s tím dala takovou práci.“
„Tak se ukaž, ať se můžu pořádně podívat.“
„To se ti tu mám předvádět takhle na veřejnosti?“
„Podívat se musím, když to mám zhodnotit.“
„To je pravda,“ souhlasila.

Poodstoupila o tři kroky a otočila se kolem dokola. Zůstal jsem stát jako přimražený. Vlasy jí zavlály kolem hlavy a krátká džínová sukně odhalovala překrásné nožky, na nichž měla páskové boty podpatku, a těsně obepínala vysportovaný zadeček. Ale na to hlavní jsem se zaměřil až nakonec. Žádné tričko, tílko, ani halenka, ale korzet. Myslel jsem, že mi vypadnou oči z důlků. Její úžasné křivky tím získaly na dokonalosti. Svá pevná ňadra hrdě vystavovala světu.
„Tak co bude s tou pochvalou?“ ptala se, když jsem podezřele dlouho mlčel.
„Kde…, jsi…, moc…,“ snažil jsem se ze sebe vykoktat.
„To si zapomněl mluvit, nebo co?“
Zhluboka jsem se nadechl a konečně ze sebe dostal nějakou rozumnou a normální odpověď:
„Asi jo. Moc ti to sluší, jsi nádherná. Však si sáhni, co to se mnou udělalo.“
Udělal jsem ty tři kroky, o které předtím poodstoupila, vzal ji za ruku, abych ji položil na tvrdolína, co se hlásil o slovo.
„Děkuju, to jsem chtěla slyšet,“ řekla a něžně svou ručku vymanila z mé, aniž by se ho dotkla.

Neřekla, kam půjdeme a vykročila směrem z náměstí. Tedy ona vyrazila. Já ještě chvíli zůstal stát a kochal se pohledem na její prdelku.
Otočila hlavu a zeptala se:
„Tak co? Jdeš se mnou, nebo tu budeš jen tak stát?“
„Už jdu,“ odpověděl jsem se a popoběhl, i když to moc nešlo, abych ji dohnal.
„Teda, tebe to nějak vzalo.“
„Já myslel, že to byl účel.“
„To byl, ale doufala jsem, že budeš schopný stále normálně fungovat. Takhle si spolu moc nepopovídáme.“
Mohl jsem na ní oči nechat a stále jí čuměl do výstřihu.
„A nezírej mi furt na prsa, ještě mi tam naslintáš,“ popíchla mě, „Co tě na nich pořád přitahuje, vždyť už si je viděl kolikrát.“
„Nejen viděl,“ řekl jsem, „Co by? Jsou naprosto perfektní. A navíc to dělám pro své zdraví, zírání na prsa prý prodlužuje chlapům život.“
„Chlapům možná, ale ty teď připomínáš uslintaného bernardýna, co vidí pěknou kostičku,“ se smíchem si rýpla.
„Ty, já ti dám, takhle si ze mě dělat srandu.“
„K ničemu jinému momentálně nejsi.“
„Cože? Já ti ukážu,“ sebevědomě jsem prohlásil, udělal krok k ní a chtěl ji chytit kolem pasu a přitáhnout si ji k sobě.
Týnka udělala elegantní úkrok stranou a vyhnula se mi. To způsobilo mé zavrávorání, jak jsem hmátl do prázdna.
„Vždyť to říkám, už ani chodit neumíš,“ znovu se zasmála.
„Víš, jak blbě se chodí s tágem v kalhotách?“
„Nevím,“ škádlila mě, sjela pohledem mezi mé nohy a pokračovala, „do tága to má hodně daleko.“
„Tágo by se ti nelíbilo, stejně by se do tebe celé nevešlo a je hubené…“
„Hubené? Jak na kterém konci.“
Raději jsem od rozměrů utekl. Ne, že bych byl nějak malý, takový průměr, ale srovnávání s délkou kulečníkového tága, není vhodné asi pro nikoho.
„Kam vůbec jdeme?“ zeptal jsem se.
„Uvidíš,“ řekla mnohoznačně.
„Snad nejdeme hrát kulečník,“ zkusil jsem to.
„No já nevím jak ty, ale já bych si docela šťouchla.“
„To já taky“ pomyslel jsem si, nahlas jsem však nic neřekl.
„Ty ne?“
„Záleží, jaké šťouchnutí máš na mysli.“
Zastavila se, udělala krok směrem ke mně. Laškovně se přivinula, přitiskla se k mému klínu a svůdným hlasem mi pošeptala:
„Určitě to samé co ty. Já jsem totiž skromná, mně stačí dvě koule a nepotřebuju k tomu ani tak velké tágo.“
Současně sáhla mezi nás a sevřela do dlaně můj nástroj. Myslel jsem, že se v tu chvíli udělám.
„Nebo by si snad raději, abych si zahrála na flétnu?“ dál provokovala.
„Myslím, že by si to zasloužilo hloubkový průzkum,“ snažil jsem se s ní držet krok v dvojsmyslech, když jsem byl konečně schopný promluvit.
„To také nezní špatně, jen jsem nevěděla, že máš v oblibě speleologii.“
„Ani ne tak speleologii, jako spíš jednu konkrétní jeskyňku.“

Využil jsem toho, že se ke mně tiskla, zajel jí rukou pod sukni a prsty zkusil nahmátnout alespoň vstup do sluje. Ani tam jsem se nedostal a už mě vítalo vlhké a horké prostředí. Ani Kristýnka nelenila a dychtivě se přisála na mé rty. Sotva se jich dotkla, její jazýček už se mi dobýval do úst. Lehce se pohupovala v bocích a to tření mě čím dál tím víc vzrušovalo. Musel jsem se od ní odtrhnout, abych se náhodou neudělal.
„Copak? Tobě se to nelíbí?“ ptala se jako by nic.
„Líbí a to je právě ten problém.“
„Jo tak problém?“
„Jo, protože bych za chvíli měl pořádný flek na kraťasech.“
„Tak to jo, takže panáček nám nic nevydrží?“
Hrála si se mnou jako kočka s myší.
„Panáček by vydržel, kdybys ho tak nevzrušovala a nedráždila.“
„No dobře, tak já už toho nechám,“ pronesla naoko uraženě, ale přitom se jí na tváři mihnul šibalský úsměv.

S rukou kolem pasu toho druhé jsme znovu vyrazili. Zatím jsem neměl tušení kam, i když jsme udržovali směr k cukrárně. Pak najednou mě Kristýnka zatáhla nečekaným směrem. Ocitli jsme se v nepoužívaném průjezdu, který vedl někam na nádvoří mezi domy. Všechno vypadalo ošuntěle a opuštěně. Týnka se tam rukama opřela o lavičku, rozkročila se a vyšpulila na mě zadeček.
„Tak už dělej,“ vyzvala mě.
„Co?“ zeptal jsem se nechápavě a dál jen tak stál.
„No co asi?“ odpověděla a vykasala si sukni, „Nebo to snad nechceš?“
Něco takového jsem nečekal.
„Ale já to chci, tak se nenech přemlouvat,“ zavelela, otočila se a osvobodila můj tvrdý ocas.
Znovu se opřela o lavičku a nabízela se mi.
„Hlavně nezapomeň ze mě vyndat ty kuličky,“ upozornila mě.
Tentokrát už jsem nehodlal na nic čekat, vytáhl kuličky, schoval je do kapsy a ucpal jsem ten tekoucí otvor vlastním špuntem. Na jeden zátah jsem proklál její tělo a nádvořím se rozlehlo její úlevné vzdychnutí. Pevně jsem ji chytil za boky a nekompromisně přirážel. Protahoval jsem její studánku, až to čvachtalo. Oba jsme hlasitě hekali a funěli. Cítil jsem, jak se mi Týnka chvěje pod rukama. Každým okamžikem ji muselo zachvátit vyvrcholení. Jen jsem se obával, abych to zvládnul. Po tom všem mi už opravdu moc nezbývalo. Napnul jsem všechny síly k ovládnutí výstřiku. Už jen kousek.
„Vydrž ještě,“ sténala Kristýna.
Odpovědí jí bylo mé sténání a supění.

„Ano…, ooohh…, uuuuužžžž…, aaaahhhh…,“ zavzdychala.
Tělem jí probíhaly vlny rozkoše. Cítil jsem, jak se jí podlamují kolena i stahování její kundičky. Už jsem to nemohl vydržet. Naposledy jsem vniknul na dno její studánky. Jen vyhekla překvapením.
„Aaahhh…,“ zavzdychal jsem, uvolnil jsem stavidla a vypustil všechny své zásoby.
S každým výstřikem se zachvěla. Bylo toho tolik, že to začalo vytékat a ukapávat na zem i přesto, že jsem v ní byl stále zaražený.

Tvrdolín se změnil na měkkotu a dobrovolně opustil právě vypleněné území. Za ním se vyhrnula záplava spermoňů. Kristýnka mezitím popadla dech, zalovila v kabelce a vyndala kapesníčky, aby se očistila.
„Slušná nadílka,“ komentovala ten příděl, když odhazovala už třetí kapesníček a stále z ní něco vytékalo.
„To je snad dobře, ne? Aspoň víš, že si schovávám všechno jen pro tebe.“
„To jo. No ještě toho trochu. Ještě, abys chodil za jinýma. To bych ti neodpustila.“
„To bych ti neudělal, na tohle já nejsem,“ uklidňoval jsem ji.
„No proto.“

Upravili jsme se, abychom mohli vyrazit dál.
„Takhle jsem si to nepředstavovala,“ zhodnotila naše předchozí počínání.
„A co?“
„No ten sex. Myslela jsem, že to bude klidnější, romantičtější a ne taková rychlovka.“
„Aha. Tos mohla čekat, když ses takhle vyfikla,“ zhodnotil jsem ještě jednou její outfit a poplácal ji po zadečku.
„Mě napadlo, že se na mě budeš chtít vrhnout, ale že to budu já, kdo o to bude žadonit a kdo bude hledat vhodné zákoutí, to bych si nepomyslela.“
„To byly ty kuličky.“
„To máš pravdu. Nebýt jich, tak bych ještě chvíli odolávala.“
„V tom případě jsem rád, žes je měla.“
„Tak už pojď, potřebuju se napít a na chvíli si sednout.“ řekla a vzala mě za ruku.
„A kam jdem?“
„No do té cukrárny, nic jiného mě nenapadlo.“

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2350
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 29 – Volný víkendKristýnka 31 – Překvapení >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na