Toto je 25 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Ranní probuzení stálo za to. Ležel jsem na břiše a v jedné ruce držel Lenčinu kozičku, druhou jsem měl mezi Týnčinými stehny. Jedna deka na zemi, druhá zmuchlaná pod námi a pod třetí jsme spali všichni tři. A všichni nazí. Protáhl jsem lehce přeležené ruce. To mělo za následek tiché zasténání od Lenky, když jsem sevřel její ňadro, a bolestivé syknutí od Kristýny, jak mé prsty projely její zmučenou štěrbinkou. Opatrně jsem vyprostil ruku z Týnčina sevření a otočil se na záda. Začal jsem se rozhlížet po místnosti. Na stole prázdné láhve od vína, konvička od svařáku a převrácené hrnky. Po zemi rozsypaná Kristýnina šidítka.
Co jsme to včera všechno vyváděli?  táhlo mi líně hlavou.
Lenka už byla také vzhůru. Ledabyle pohnula rukou a odložila ji do mého rozkroku.
„Tohle bych chtěla cítit v sobě,“ prohlásila toužebně, když se můj dobyvatel začal pod jejím dotekem zvedat.
Pomalu se zvedala z lehu, aby si na mě mohla naskočit dřív, než jí v tom zabráním já nebo Kristýnka.
„To ať tě ani nenapadne,“ ozvala se Týnka z polospánku, „Tohle jsme si přeci vyjasnily už včera.“
„No dobře,“ zavrčela Lenka nespokojeně a znovu si lehla.

Zvedl jsem se z gauče a s dekou omotanou kolem sebe, se šel obléknout. Než jsem se vrátil, holky se vystřídaly v koupelně a také již oblečené uklízely tu spoušť. Pohybovaly se lehce ze široka, nejspíše následkem včerejších hrátek. Já se dal zatím do přípravy pozdní snídaně. Nikdo z nás nemluvil. Každý se sám vyrovnával s tím, co se v noci událo. Vzhledem k množství vypitého alkoholu, to ani u jednoho z nás nebylo s pamětí úplně nejlepší. Seděli jsme všichni mlčky u stolu a snídali jsme.
„Spali jste spolu?“ vybuchla Kristýnka, protože už to napětí nemohla vydržet.
Jen jsme se na sebe s Lenkou podívali.
A Lenka odpověděla otázkou:
„Ty si to nepamatuješ?“
„Ne,“ odsekla Týnka.
Než se mezi nimi rozhořela hádka, vstoupil jsem do rozhovoru já:
„Spali.“
Kristýně přeběhla po tváři směsice výrazu, od smutku a zklamání až po zhnusení.
„Ale jestli myslíš sex, tak ten jsem měl jen s tebou.“
„Aha,“ konstatovala.
„Což se ale o tobě říct nedá,“ řekla Lenka.
„Cože?“ nevěřícně vykřikla Týnka.
„No, tvoje dírka, naplněná Tomovým semenem, mi včera chutnala.“
„To jako…“
„Jo, pěkně jsem ti jí očistila.“
„A já?“
„Ty nic, tobě se to líbilo. Ale jestli ptáš, jestli tys ochutnávala mě, tak na to nedošlo.“
„Tak to jsi asi zůstala neukojená, nebo sis snad pomohla sama?“
„Sama jsem si pomáhala před tím, když jste tady spolu řádili. Pak Tom přinesl nějaké tvoje hračky, a když jsem tě lízala, tak je na mě použil. Doufám, že ti to nevadí.“
„To je v pohodě,“ řekla Týnka smířeně,“ Ještě nějaké další překvapení?“
„Pokud vím, tak to je vše. Nic víc se nestalo, tedy, aspoň podle toho, co si pamatuji,“ ujistil jsem ji.
„To je vše,“ souhlasila se mnou Lenka.
„To jsem ráda. Ono tohle stačí.“
„A kdy si to zopakujeme?“ ptala se Lenka.
Já jsem raději mlčel, protože kdyby mělo být po mém, tak bych v těch hrátkách pokračoval rovnou. A neskončilo by to s Lenkou jen u hraček.
„Jednou to stačilo,“ rozhodla rázně Kristýnka. Bylo to, jako by o svém rozhodnutí ujišťovala hlavně sebe. A všimla si toho i Lenka, nejen já.
„No dobře. Ale není to škoda?“ souhlasila s hranou lítostí Lenka.
„To se nedozvíme,“ utnula Týnka diskuzi.
Mně bylo jasné, že pokud si to budeme chtít někdy zopakovat, bude v tom muset být zase alkohol.

Už jsme byli po jídle. Kristýnka se zvedla a pustila se do úklidu nádobí.
„Já už raději pojedu,“ řekla Lenka a začala se balit.
„Už?“ zeptal jsem se.
Kristýna se otočila od dřezu a hodila po mě téměř vražedný pohled.
„Radši jo, ono to bude lepší. A děkuju. Za všechno, jak za ten pátek, tak i za poskytnutí azylu. Nevím, jak bych to doma sama zvládla.“
„Nemáš zač,“ řekl jsem.
„To je přece samozřejmost,“ uklidňovala ji Týnka.
„A ještě jednou se omlouvám, že jsem vám zkazila víkendové plány.“
„To nic, to je dobrý,“ ujistil jsem ji.
„Tak se tu mějte,“ rozloučila se s námi.
„A ty se na mě nezlob,“ prohodila směrem ke Kristýně, „a na něj taky ne. Choval se příkladně a má tě opravdu rád, nikdy by ti neublížil.“
Otočila se a zmizela.

Kristýnka se dál věnovala nádobí a mně bylo blbé tam jen tak sedět. Sebral jsem krabici s hračkami a šel je umýt do koupelny. Všechno jsem pečlivě omyl, nejen ty, které použila Lenka, ale i ty zbývající. Vrátil jsem se zpět za Týnkou a rozložil všechny hračky na stůl, aby oschly.
„Víš, že jsem ani nevěděl, že máš takovou pěknou sbírku?“ prolomil jsem mlčení otázkou, „Zvlášť ten macík mě překvapil, obzvlášť po tom, jaké jsme měli zpočátku problémy.“
„No jo, tak ten je od Lenky. Vždyť ji znáš. A ten zbytek? Něco je od tebe, to jsi asi poznal, něco od sestřiček, no a něco jsem si koupila sama.“
„Aha, tak to jo. Mně to nevadí, jen mě to trošku překvapilo.“
„To vidím. A můžu se teď zeptat na něco já?“ zeptala se, když už měla domyté nádobí a přisedla si ke mně.
„Klidně.“
„A odpovíš mi popravdě?“
„Samozřejmě.“
Vypadalo to, jako by se chystala položit otázku, u níž si není jistá, jestli chce znát odpověď. Nadechla se a spustila:
„Cos měl včera s Lenkou?“
Zhluboka jsem se nadechl, abych jí odpověděl:
„Když to tedy chceš vědět, tak ti to řeknu.“
Kristýnka se zatvářila smutně.
„Takže, krom toho pátečního líbání, u kterého jsi byla, se odehrálo ještě jedno v noci, když jsem šel na záchod. Chtěla, abych si k ní přisedl a pak po mě znovu vyjela. A včera nebylo nic. Přitom vyprávění, jak jste si tam přede mnou obě drandily své prciny, tak jsem vás obě prstil. A nakonec jsem jí to udělal tvýma hračkama, tím macíkem a ještě měla ten anální kolík.“
Chvíli jen seděla a přemýšlela nad tím, co jsem jí právě řekl. Nechtěl jsem ji nijak rušit, tak jsem tam jen seděl.
„To je všechno?“ ujišťovala se.
„Všechno, víc toho opravdu nebylo.“
„No dobře.“
„Vážně, nic jiného nebylo,“ ujišťoval jsem ji.
„Když já si nic nepamatuju…“ rozplakala se.
„To bude dobré,“ utěšoval jsem ji.

Objal jsem ji kolem pasu a hladil po boku. Ona seděla s hlavou skloněnou a pohledem upřeným na rozložené hračky na stole. Trochu se zavrtěla, když jsem se dotkl jejího zadečku.
„Na co myslíš?“ zeptal jsem se.
„Na nic, jen…“
„Co jen?“
Trochu nervózně si poposedla.
„No tak, co je?“ povzbuzoval jsem ji.
„Já nevím, jak myslím na ten včerejšek, tak mě moc mrzí, že si z toho nic moc nepamatuju.“
„Aha. Tak to jo. Neříkej, že by sis to chtěla zopakovat?“
Místo odpovědi pokrčila rameny a nenápadně přikývla.
„Snad by ses nestyděla, obzvlášť po tom včerejšku.“
„A kdyby jo, tak co,“ odsekla.
„Nic, promiň,“ snažil jsem se to vyžehlit s vidinou dalších společných hrátek.
Hlavou se mi honila spousta možných scénářů, jen jsem netušil, jak to navléknout.

Rukou jsem dál bloudil po jejím těle a snažil se ji trochu vzrušit. Říkal jsem si, že když bude vzrušená, bude poddajnější a přístupnější společným hrátkám. Stále jen mlčky seděla a hleděla před sebe. Natáhla ruku a pomalu se dotýkala jednotlivých hraček. Nejvíc času strávila u těch u dvou, které jsem v noci použil na její sestřičku. Líbila se mi její stydlivost. Docela jsem si to užíval. Přejel jsem jí prsty po páteři, od zadečku až ke krku, a lehkým dotekem ji pohladil po rameni. Celá se zachvěla vzrušením a tiše zavzdychala. Věděl jsem, jak na ni tenhle dotek vždycky zapůsobí. Položila si ruku do klína a pevně stiskla nohy k sobě. Prsty jsem odsunul pramen vlasů zakrývající její ouško. Naklonil jsem se k ní, dýchl jí na krk a políbil ji tam. Přesunul jsem své rty na její ucho. Líbal jsem a lehce okusoval její boltec. Chvěla se a vzdychala. Nenápadně jsem natáhl ruku a vzal ze stolu jedno šidítko. Shodou okolností to byl ten macík. Pevně sevřené nohy se od sebe vzdálily, jakmile jsem se jí tou hračkou dotkl. Pomalu jsem postupoval směrem k dychtivce.

Týnka se poddávala mým dotekům a roztahovala nožky. Špička robertka se dostala do kontaktu se zmáčenými lapličkami. Kristýnka zavzdychala a padla na záda. Domácí šaty, které na sebe ráno v rychlosti hodila, se jí vyhrnuly. Využil jsem toho a přisál se k obnažené buchtičce. Jazýčkem jsem se proháněl mezi závojíčky a dráždil strážce její svatyně. Ucítil jsem Kristýnčiny prsty ve vlasech. Tiskla si mou hlavu silně mezi nohy. Měl jsem co dělat, abych mohl vůbec dýchat, ale ani to mi nezabránilo pokračovat v dráždění. Smočil jsem prstík v její studánce a zakroužil s ním kolem zadních vrátek. To stačilo, abych ji přivedl k vrcholu. Uvolnila sevření mé hlavy a já se mohl volně nadýchnout.

Sáhl jsem na stůl pro anální kolík a pokusil se ho Týnce nacpat do zadečku.
„Nee…,“ snažila se odporovat, když ucítila tlak na svěrači.
Díky tomu, co hojně prýštilo z její mušličky, byl odpor lehce překonán.
„Aaahhh…,“ zavzdychala, když měla kolík v sobě.
Zapnul jsem macíka a kroužil jím kolem vstupu do její svatyně.
Nadzvedla hlavu, a když spatřila, co se do ní chystám nacpat, začala protestovat:
„Neee, to se do mě nevejde…“
Abych umlčel její odpor, přitiskl jsem špičku zapnuté hračky na její hrášek.
„Aaaa…,“ vykřikla.

Zmítala se, jak jí tělem procházely další a další vlny vzrušení. Těsně před tím, než to na ni přišlo, jsem šidítko přesunul zpět k dírce. Trochu se uklidnila a já znovu zaútočil, toužil jsem ji přivést na pokraj sexuálního šílenství. Znovu a opakovaně jsem ji vzrušoval. Dráždil jsem její zmáčenou kundičku, hrál si s bradavkami a volnou rukou ji hladil po celém těle. Házela sebou pod každým dalším vzrušujícím dotekem. Ruce zatínala do pohovky a snažila se mi vycházet vstříc. Po pár minutách intenzívního dráždění, už nemohla ani sténat.

„Tak co? Ještě si myslíš, že se do tebe nevejde?“ zeptal jsem se a zakroužil šidítkem kolem rozevřené dírky.
Místo odpovědi se na něj snažila sama nabodnout.
„Koukám, že jsi změnila názor…“
„Už do mě něco vraž, to se nedá vydržet…“
„Jak si přeješ,“ odpověděl jsem a lehce zatlačil na macíka.
„Ooohhh,“ vzdychala.
Zatlačil jsem ještě víc a sledoval, jak se její dírka roztahuje a snaží se přizpůsobit.
„Auuu…dooost…prosíííím…,“ vzpírala se, i klínem se snažila vzdálit od šidítka.
Přestal jsem se snahou o průnik a přesunul robertka opět ke knoflíčku rozkoše. Znovu se k němu přitiskla a její bolest se změnila v rozkoš.
„Aaahh…musím mít něco v sobě, prosím…,“ žadonila.
„Jak si přeješ,“ odpověděl jsem stejně jako prvně.

Rychle jsem ze sebe shodil zbytečné oblečení a vyměnil umělý kolík za ten svůj. Jakmile ucítila žhavou špičku mého kopí na své neukojené štěrbince, snažila se mi vyjít vstříc a nabodnout se. Přidržel jsem ji, abych si ponechal nad vším úplnou kontrolu, a pomaloučku do ní pronikal. Milimetr za milimetrem jsem se nořil dovnitř. Pro ni to musela být mučivé, alespoň podle jejího úsilí a vzdechů. Konečně jsem byl uvnitř celý. Dopřál jsem jí několik okamžiků pocitu naplnění a se stejnou rychlostí, nebo spíš pomalostí, jsem opouštěl její lůno. V okamžiku, kdy v ní zbýval jen kousek, se jí v očích zračilo zděšení z toho, že brzy v ní nebude vůbec nic.
„Neee…,“ vzdychla smutně, jakmile jsem z ní vyklouzl.
Jen jsem se usmál a prudce do ní vnikl. Roztřásla se v nenadálém orgasmu. Zrychlil jsem své tempo a dál do ní vší silou bušil, abych prodloužil její rozkoš. Její tělo se zmítalo v jednom vyvrcholení za druhým.
„Už dooost…ooohhh…kdo tooo…ooohhh…má vydržeeet…,“ žadonila mezi vzdechy.
Kdybys tu měla sestřičku, nebyla bys na to sama,  blesklo mi hlavou, ale nahlas jsem to pro jistotu neřekl. Ale už jen ta představa mě ještě víc vzrušila. Nemyslel jsem si, že je to možné, ale plenitel mi ještě víc ztuhnul. Kristýnka to musela pocítit, oči se jí rozšířily a vzdechy zesílily.
„No přece ty,“ odpověděl jsem jí škodolibě a neustával ve své činnosti.
Už se mi to taky blížilo. Rozhodoval jsem se kam s tím. Věděl jsem, jak to Týnka ráda cítí v sobě a nechtěl ji o to připravit. Ale pohled na pocákané bříško a nabílenou kundičku také není k zahození. Doufal jsem, že mám dostatečné zásoby, abych to zvládl obojí.

Mohlo by vás zajímat  Jak pan farář k vykrmené huse přišel 03

Ještě několik průniků a semeno začalo stoupat a hrnout se ven. Naposledy jsem dorazil až na dno její jeskyňky.
„Ahh,“ vydechl jsem, když první dávka vytryskla do jejího těla.
Vytáhl jsem stříkající hadici ven a další dávka šla na její bříško a kundičku. Znovu jsem zasunul a zbytkem spermatu jí potěšil lůno. Vysílen jsem padl vedle ní a hlasitě oddechoval, ani Kristýnka na tom nebyla o moc líp. Ten její šťastný úsměv na tváři mě zahřál u srdce.

„Teď, abych se šla umýt,“ řekla a začala se zvedat.
„Já ti to tak maximálně setřu. Kdybys tu měla sestřičku, ta by ti s tím určitě ochotně pomohla, stejně jako včera.“
Zarazila se, hodila po mě vražedný pohled a pak se prudce zvedla. Chvíli jsem nevěděl, jestli se zlobí doopravdy, nebo to jen hraje. Se sestřičkou jsem se pohyboval na tenkém ledě.
„A teď, abych se kvůli tobě šla ještě ke všemu převlíct.“
„Proč? Já dával pozor, abych ti neznečistil šaty.“
„Jo? A co je tohle, řekla a ukázala na mokrou skvrnu na bříšku, šířící se po látce šatů.“
„Za to já nemůžu,“ bránil jsem se.
„Tím chceš říct, že tohle není tvoje? A čí by to asi tak bylo.“
Všiml jsem si, jak jí cuká koutek a má co dělat, aby se nerozesmála.
„Už ne, teď už je to tvoje,“ přisadil jsem si.
„Ale já ti to klidně vrátím.“

Než jsem se nadál, nabrala toho trochu na prst a zamířila s tím ke mně.
„Ne, děkuju, klidně si to nech,“ odmítl jsem její velkorysou nabídku a pozorně sledoval prst, který se dál blížil.
Už byla jen pár centimetrů ode mne. Chytil jsem ji jednou rukou za zápěstí, ale moc mi to nepomohlo. Byla ve výhodě, protože mohla využít váhy svého těla. Musel jsem si pomoct i druhou rukou. Jak jsem se soustředil na prsty od semene, úplně jsem zapomněl sledovat její druhou ruku. Najednou mi po tváři přejelo něco teplého, vlhkého a lepkavého.
„Ty potvůrko,“ vykřikl jsem, jak jsem se lekl.
Rychle jsem přehmátl a zastavil ruku blížící se k mým rtům.
„No to je teda pěkný, tak já to mám olizovat a polykat a ty děláš, jako by ses toho štítil.“
„Já se toho neštítím, já jen nevím, kam jsi strkala ty prsty,“ kontroval jsem se smíchem.
„Takže ty se nakonec ještě budeš štítit mě?“ stupňovala to dál.
Už se zhluboka nadechovala, aby nafoukla tváře a hrála uraženou. V tom jsem jí roztáhl ruce a vychýlil z rovnováhy. Překulil jsem ji vedle sebe na pohovku a přitiskl se k ní. Než se nadála, přisál jsem se na její ústa a trochu ji polechtal. Jak byla nadechnutá, vyprskla mi smíchy do tváře. Trošku jsem se odtáhl a rukou si otřel obličej.
„Tak ti děkuju, teď už se nemusím ani sprchovat.“
„Musíš, tady ještě něco máš,“ řekla a znovu mi přejela vlhkými prsty po obličeji.
„Ach jo,“ povzdechl jsem si.
Vlepila mi na to místo jednu rychlou pusu a hned mi to také poprskala.
„Tak ty si nedáš pokoj?“ zeptal jsem se.
„Ne,“ řekla laškovně a znovu mě poprskala.
„Jak chceš.“

Nadechl jsem se a to prskání jí pořádně vrátil. Blbli jsme jak malé děti. Nabírala dech k dalšímu kolu. Ve chvíli než to na mě stihla vypustit, zakryl jsem jí rukou ústa. Všechno to tak schytala sama.
„To není fér. To se nesmí,“ stěžovala si a otírala pusu do šatů.
„To přece nikdo netvrdil, že to musí být fér.“
Opětovně jsem ji polechtal. Trošku sebou házela, ale neměla kam uniknout. Zkusila to samé na mě.
„Když ty nejsi lechtivý, to nemá cenu,“ stěžovala si, svůdně u toho špulila rty a nabízela mi pohledy do svého výstřihu.
Neodolal jsem a políbil ji. Rozptýlení mé pozornosti jí dokonale vyšlo. Mrskla sebou a vysmekla se mi. Já se najednou ocitl pod ní.
„A co mám říkat já? Takhle zneužívat ženské zbraně.“
„No co, využívám toho, co mám. Nikdo neříkal, že to musí být fér,“ vrátila mi mou předchozí poznámku.

Chvíli jsme se převalovali a snažili se nad tím druhým získat převahu, až jsme z pohovky spadli na zem. Naštěstí, v průběhu našeho boje, tam o něco dřív skončily polštářky i s dekou, takže jsme padli do měkkého. Tou dobou už dávno nešlo o to, kdo koho poprská, na to jsme zapomněli, ani o to, kdo koho upatlá od spermatu, to už bylo stejně jedno, ale jen o to, užít si co nejvíc toho druhého, přeci jen smích sbližuje.
„Já vyhrála,“ křičela Kristýnka, když klečela nade mnou.
Ani nevím, jak ji to napadlo, ale v návalu euforie si svlékla šaty a točila s nimi nad hlavou, jako když kovboj roztáčí laso. Její ladné pohyby, nahé tělo a pohupující se ňadra, způsobily pozdvižení v mém rozkroku.
„A teď vyhraju já,“ prohlásil jsem.
Týnka se nechápavě zarazila a já v tu chvíli přirazil. Trefil jsem přesně. Zajel jsem mezi lapličky a ponořil se do hlubin její studánky.

Vůbec mě v ten moment nenapadlo, co by se mohlo stát. To až zpětně jsem si uvědomil, jaké jsem měl štěstí.

Kristýnka jen překvapením vyhekla. Neudržela se v pokleku a plnou vahou na mě dosedla. Předklonila se a rukama se o mě zapřela. Vzpamatovávala se z toho prudkého nájezdu do své svatyňky.
„Tohle je pro změnu zneužití mužské zbraně,“ řekla.
Pomalu se nadzvedávala a znovu klesala. Penis se objevoval jen proto, aby se mohl znovu zanořit.
„Nevím, kdo koho teď zneužívá, když ty jsi nahoře,“ konstatoval jsem s pohledem na pohupující se poprsí.
Zajímalo by mě, jestli bych nedostal mořskou nemoc, kdybych se takhle kochal Lenčinými dary,  problesklo mi hlavou.
„Tak já toho nechám, když se ti to nelíbí,“ ohradila se.
Naposledy zakroužila boky a zůstala na mě bez hnutí sedět. Aby tomu dodala na důrazu, narovnala se a zkřížila ruce na prsou.
„To jsem neřekl, že se mi to nelíbí. A ani mě to nenapadlo.“
„Jen aby.“
Spustila ruce a dala se znovu do pohybu.
„Jen doufám, že nemyslíš na Lenku,“ dodala ještě.
Rychle jsem ovládl myšlenky, abych nemusel lhát, a znovu se soustředil na Kristýnku.
„Nemyslím, v hlavě mám jen tebe. Proč bych měl myslet na ni, když mám tebe?“
„No proto. Takže, když nemáš mě, tak na ni myslíš?“
Povzdechl jsem si.
„Tak co? Myslíš na ni?“ dožadovala se odpovědi.
„Ano, občas na ni myslím. Kdyby ne, tak bych asi nebyl chlap, zvlášť když se při každé příležitosti přede mnou nakrucuje.“
„No aspoň, že to přiznáš.“
„A nechceš raději pokračovat v započatém díle, než se bavit o Lence?“ navrhl jsem jí, „Nebo snad tímhle tématem někam míříš?“
Podle toho, jak se zatvářila, jsem se asi trefil, že za tím bude něco víc. Jen to nechtěla přiznat.
„Promiň, samozřejmě, že budeme pokračovat.“
„Tak jedem,“ vyzval jsem ji, popleskal po zadečku a zkusmo přirazil.
„Dobře, jedeme,“ souhlasila.

Ještě, než na mě začala rajtovat jako správná kovbojka, natáhl jsem se pro pár polštářků a rovnal si je pod záda a pod hlavu. Kristýnka na mě se zaujetím hleděla a nakonec se zeptala:
„Co to děláš?“
„Rovnám si pod sebe polštářky.“
„To vidím, jen nevím proč.“
„No, abych měl na tebe lepší výhled.“
„Na mě, nebo na jednu konkrétní část?“
„Na tebe. To, že uvidím líp i na tvou buchtičku, na to, jak v tobě mizím, je jen příjemný bonus,“ ujistil jsem ji a urovnal poslední polštářek.
„A co bys řekl na tohle?“ zeptala se a zaujala novou pozici.
Z kleku přešla do podřepu a pořádně roztáhla nožky od sebe. Z polosedu/pololehu jsem měl skvělý výhled. Zíral jsem na tu nádheru neschopen slova. Aby toho nebylo málo, provedla zkusmo pár pomalých pohybů.
„Tak co? Líbí?“ ptala se, když zahlédla můj spokojený úsměv.
„Líbí a moc.“

Pokračovala dál, jen o něco rychleji. Pravidelné nadzvedávání, pohupování a kroužení boků, nás oba přivádělo k vrcholu. Užíval jsem si rozkoš, kterou mi poskytovala, aniž bych se sám musel namáhat, když v tom se zadýchaná zastavila.
„Co je?“ ptal jsem se.
„Už nemůžu, bolí z toho strašně nohy,“ odpověděla mi smutně.
„Tak si to chceš vyměnit?“ nabídl jsem jí.
„Ne, to ne. Jen musím změnit pozici a už asi nebudeš mít takový výhled.“
„To přece nevadí.“

Vrátila se zpět do pokleku, předklonila se a znovu rozjela svou jízdu. S velkou chutí a novou silou se narážela na můj kůl. Vzal jsem její poskakující kůzlátka do dlaní a palci polaskal vystrčené růžky. Přisál jsem se k té třešničce a lehce ji stiskl zuby. To ji ještě víc vyburcovalo. Nejprve zaklonila hlavu, hlasitě zavzdychala a narazila se na mě, jak nejvíc mohla, aby vzápětí ještě více zrychlila své tempo. Netušil jsem, kde se to v ní vzalo.
Slyšel jsem, jak sama sebe tiše povzbuzovala:
„Ohhh…ano…ještě…ještě…“
Snažil jsem se vycházet jí vstříc, ale z téhle pozice jsem nezvládal držet její tempo. Po několika marných pokusech jsem to vzdal.
„Joo…ooohhh…už buduuu…,“ uniklo Týnce z úst.
Sevřel jsem proto v dlaních pevně její ňadra. Nenadálý dotek ji vystřelil na vrchol. Zmítala se a kroutila, hekala a vzdychala, až se vysílená zhroutila na mé rameno. Objal jsem ji a hladil po zádech. Ona mi na oplátku vrněla spokojeně v náručí.

Přesunul jsem ruce na její zadeček a začal ji lehce nadzvedávat.
„Ty ještě nemáš dost?“ zašeptala znaveným hlasem.
„Když já ještě nebyl,“ postěžoval jsem si.
„No dobře, tak si posluž,“ řekla rezignovaně, „ale já už na to nemám sílu.“

Těsný kontakt a pomalejší pohyb mi dělaly dobře. Mílovými kroky jsem se blížil k vrcholu. Kristýnka, ač neměla sílu mi nijak pomáhat, si to zjevně užívala také, protože mi tiše sténala do ucha. Už jen okamžik. Cítil jsem ten tlak, který předchází uvolnění. Zbytky semene se šikovaly k poslednímu výpadu.
„Už budu…,“ zašeptal jsem do ticha pokoje.
„Ještě chvíli vydrž, prosím…aaahhh, na mě už to zase jde…,“ zaprosila.
„Zkusím to…“
Marně jsem se bránil a snažil se odvést myšlenky jinam. Mladé, žádostivé, dívčí tělo, ležící na mně, a tiché sténání poblíž mého ucha, mne pokaždé vrátily do nádherné reality.
„Nevydržím to,“ upozornil jsem ji.
Vypadalo to, že mě ani nevnímá.
„Uuužžžž…,“ vydechl jsem.
Můj had sebou zacukal a uvelebený hluboko v hnízdečku lásky, vyplivl poslední dávku. Ještě jsem ze setrvačnosti několikrát Kristýnku nadzdvihl. Těch několik pohybů a záškubů uvnitř těla jí pomohlo znovu prožít vyvrcholení. Tentokrát už bylo tiché a klidné, jakoby unavené. Z hada se stala žížalka, která vyklouzla ven, zatímco my jsme vysílení a vyčerpaní odpočívali ve vzájemném objetí.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
641
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 24 – V teple domovaKristýnka 26 – Dámská jízda I. >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na