Toto je 24 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Cestou domů jsme na silnici míjeli spadané větve i nánosy bahna a krup. Místo původních patnácti nebo dvaceti minut jsme to jeli skoro tři čtvrtě hodiny. Přestože se v autě topilo, dojeli jsme celí zmrzlí.

Zatímco já věšel mokré věci, kde se dalo, Kristýnka zmizela v koupelně. Lenka ze sebe shodila studené, mokré věci a pomáhala mi se sušením.
„Uděláš něco horkého k pití, mně je děsná zima,“ prosila, když seděla zabalená v dece na gauči.
„Jasně. Máš chuť na něco konkrétního?“ ptal jsem se.
„Dala bych si svařák.“
„Fajn, tak vydrž, musím najít víno a koření.“
Dal jsem se do hledání ingrediencí na svařák. Cestou jsem míjel počítač, tak jsem pustil nějaké pomalejší písničky, aby tam nebylo takové ticho. Do skleněné konvice jsem nalil nalezené víno a postavil ji na sporák. Nasypal jsem tam cukr a koření a nalil trochu rumu.
V tom vrzly dveře od koupelny a ozvalo se:
„Půjdeš taky?“
Než jsem stačil odpovědět, zvedla se Léňa a šla do koupelny.
„No co, ty stejně teď nemůžeš,“ prohodila směrem ke mně.
Jen jsem pokrčil rameny a odpověděl jí:
„Jo, ale nemůžu kvůli tobě, když sis vymyslela svařák.“
„No vidíš,“ řekla a zabouchla za sebou koupelnové dveře.
Využil jsem toho, že jsem byl v kuchyni sám a přilil do konvice ještě rum.
Aspoň nám bude veseleji. A jestli svařák nebo punč, to není takový rozdíl, blesklo mi hlavou. V rychlosti jsem nakrájel nějaké ovoce a do misky nasypal oříšky a rozinky. To už přišla Kristýnka zabalená do županu.
„Ty ses nepřevlékl?“ ptala se, když mě tam uviděla stát v mokrém tričku a šortkách.
„Ne, přece tady nebudu pobíhat před Lenkou nahej.“
„To máš pravdu,“ souhlasila se mnou.
„Stačí, že tu byla ona jen v ručníku. Každou chvíli se jí někde rozevřel a skoro všechno bylo vidět.“
„Co naděláš, ona už je taková,“ konstatovala Týnka a začala rozkládat gauč, abychom se tam všichni vešli.

Ještě přinesla dvě deky a já už chystal na stůl hrnky, pití i ovoce a oříšky. Lenka vyšla z koupelny zabalená do mého županu.
„Kristý, nevadí, že jsem si půjčila župan?“
„Ten není můj,“ odpověděla jí.
„Já si říkala, že by ti byl velký. Navíc rozhodně nevoní jako ty. Ten bude Toma, viď.“
„Jo, ten je můj,“ ozval jsem se.
„Tak tobě to určitě nevadí, že jo?“
Už jsem se nadechoval k odpovědi, když mě Kristýnka prosebným pohledem zastavila.
„No dobře, tak si ho půjč,“ řekl jsem odevzdaně s prázdnou lahví v ruce.
„Tohle jsi vypil sám? A zbylo vůbec něco pro nás?“ rýpla si Léňa.
Normálně bych to buď přešel, nebo jí to vrátil podobným stylem, jen teď jsem nějak neměl na tohle špičkování náladu. Začínala mi být zima a také jsem byl trochu unavený.
„A co máš na stole? Ta láhev je prázdná kvůli tobě,“ řekl jsem nakvašeně a konečně zamířil do koupelny.
Když jsem se míjel s Lenkou, vrazil jsem jí prázdnou láhev do ruky.
„Co já s tím?“ ozvalo se za mnou.
„Co chceš,“ odpověděl jsem jí polohlasně a zmizel konečně v koupelně.
Abych zahnal zimu, která se do mě dala, rozhodl jsem se, že si napustím vanu a budu v ní chvíli relaxovat. Holky si alespoň podrbou a já se třeba díky pootevřeným dveřím něco dozvím. Přes zvuk tekoucí vody toho moc slyšet nebylo, ale jakmile jsem vodu zavřel a zalezl si do vany, mohl jsem je v klidu poslouchat.

Zpočátku neprobíraly nic zajímavého, jen takové ty holčičí věci, make-up, móda a podobně, nějaké plány na zbytek léta. Nejspíš jim zachutnal svařák a s jeho klesající hladinou se postupně propracovávaly k choulostivějším tématům. Lenka se tu a tam vyptávala na včerejší večer, jako by se chtěla ujistit, co se všechno stalo a nestalo.
„A jak jste se vy dva vlastně seznámili?“ zaslechl jsem, jak Lenka vyzvídala.
Řekl jsem si, že když tohle neuslyším, o moc nepřijdu, a rozhodl se vylézt z vany.
„…ve vlaku, kde jinde.“
„No jo, ale jak? To by mě zajímalo.“
Kristýna se pustila do vyprávění a já se mezitím utíral. Ve vzpomínkách jsem zabloudil do onoho dne a k tomu snu, který se mi o ní tenkrát zdál. Usmál jsem se nad tím, že se vlastně nakonec i uskutečnil.

Vyšel jsem z koupelny zahalený jen do ručníku a s pořádnou erekcí, zrovna ve chvíli, kdy Kristýna dokončila své vyprávění.
„Tos ho jako nachytala spícího s erekcí a vlhkou skvrnou?“ nevěřila Lenka.
„Jo. A krásně se u toho červenala, když odcházela,“ odpověděl jsem místo ní.
Obě holky sebou cukly leknutím.
Koukám, že se od těch dob nic nezměnilo, konstatovala Lenka při pohledu na bouli pod ručníkem.
„Změnilo, Kristýna už není panna,“ řekl jsem se smíchem a Týnka se jen začervenala.
„Koukám, že jste to měli pěkně zajímavé.“
„To měli,“ souhlasil jsem a hned jsem vybídl Týnku, „jen klidně pokračuj dál.“
„Počkej, to nebylo všechno?“
„Jen ať ti poví, co jsem jí nabídnul při zpáteční cestě.“
Lenka jen hořela zvědavostí.
„Myslíš to, co jsi chtěl za to víno?“ ujišťovala se Kristýna a ignorovala Lenčin pohled.
„Přesně tak. Jenom koukám, že toho na mě v konvici moc nezbylo.“
„Když tys to udělal takový dobrý…“ řekly obě najednou.
„To je od vás pěkný. Tak, která z vás mi dá…,“ obě se na mě podívaly, jestli to myslím vážně, v očích jim zračilo vzrušení a chtíč, obzvlášť při pohledu na bouli ukrytou pod ručníkem, a já dokončil větu, „ochutnat?“
Obě najednou vypadaly trochu zklamaně.
Kristýnka se však chopila příležitosti, sáhla po svém hrnku a řekla:
„Třeba já.“
Popošel jsem k ní blíž, ale místo, aby mi hrnek podala, sama se z něj napila. Trochu zmateně jsem se na ni podíval. Ona si však stoupla, dala mi ruku kolem krku a přitiskla se ke mně. Dala mi ochutnat přímo ze svých úst.
„Hmmm, dobrá ochutnávka,“ pochválil jsem Týnku, když si sedla zpět na gauč.
„A chceš i ode mě?“ ptala se Lenka a pro ujištění se otočila ke Kristýnce. „Já to chci taky zkusit? Že mu můžu nabídnout…“
Kristýna se nejdřív podívala na mě a já místo odpovědi pokrčil rameny.
„Prosím…“ žadonila Lenka.
„No tak dobře,“ souhlasila Týnka, ale jen jednou a nic víc.
Lenka okamžitě vyskočila z gauče. Župan se jí tím prudkým pohybem rozevřel. Přimkla se ke mně a až když jsem ucítil na svém penisu její chloupky a vlhko jejího klína, uvědomil jsem si, že se mi rozevřel ručník a má chlouba se osvobodila. Než jsem stihl něco udělat, přisála se na mé rty a vášnivě mě začala líbat. Cítil jsem její jazyk v hloubi svých úst. Evidentně si to užívala.
„Ehmm, ehmm, to už by snad stačilo, ne?“ přerušila její počínání Kristýna.
„Promiň, já se nechala unést,“ omlouvala se Lenka, ale bylo vidět, že to rozhodně udělala schválně, vypadalo to, jako by se holky předháněly, která z nich lépe líbá.
„To známe, ty se ráda necháváš unést. Ale tenhle je můj, tak ho nech na pokoji,“ usadila Týna Lenku.
„Tak já asi udělám další várku, co vy na to?“
„Klidně můžeš,“ souhlasila Kristýna.
„Tak povídej, jak to bylo dál?“ povzbuzovala Lenka Kristýnu k dalšímu vyprávění.
„Co by, když se vracel, tak mi přivezl dárek, tři láhve vína. A jako správný chlap je chtěl okamžitě za něco vyměnit…“
„Jo, tak to si dovedu představit,“ skočila jí do řeči Lenka, „striptýz, kuřba a sex, viď?“
„To zas ne. Jen telefonní číslo, rande a večeře,“ odpověděla Kristýna, a zrovna přivezl docela dobrá vína, tak jsem nemohla odolat.
„Já bych mu taky neodolala…,“ přisadila si Lenka.
Poslouchal jsem jen na půl ucha a věnoval se přípravě svařáku. Kristýnka dál pokračovala ve vyprávění. Svařák byl hotový, tak jsem vzal plnou konvici a přisedl si k nim. Usadil jsem se v křesle a pro jistotu si rovnou nalil hrnek. Poslouchal jsem Týnku, jak o nás vypráví a pozoroval prázdnou flašku na stole. Nenapadlo mě nic lepšího, než si s ní začít hrát. Kristýna dokončila vyprávění a obě holky mě pozorovaly. Moc jsem si jich nevšímal, byl jsem ponořený do vzpomínek. Konečně jsem si všiml toho podezřelého ticha a zvedl hlavu.
„Co je?“ divil jsem se.
„Nic, jen si byl nějak mimo,“ řekla Kristýna.
„No jo, to tvoje vyprávění mě vrátilo zpátky a já začal taky vzpomínat,“ řekl jsem a jen tak mimochodem lehce roztočil prázdnou láhev na stole.
„To vzpomínáš na nějakou pitku, když si tak hraješ s tou flaškou?“ ptala se Kristýna.
„Jééé, to je nápad, zahrajem si flašku,“ zaradovala se Lenka dřív, než jsem stihl Týnce odpovědět.
„To ne, vzpomínal jsem na naše zážitky…“
„No jen aby. Tvářil ses podivně.“
„Tak co ta flaška?“ dožadovala se odpovědi Lenka
„Když chceš, já nejsem proti,“ řekl jsem.
„Klidně můžem,“ souhlasila i Týnka.
„A kdo začne? A co pravidla?“ zeptal jsem se.
„Já začnu,“ hlásila se hned Lenka a sápala se po flašce.
„A co ta pravidla? Přece nechceš hrát o polibky jako malé děti.“
„To je fakt, na tom něco bude,“ souhlasila. „A co třeba hrát na otázky? A kdo nebude chtít odpovědět, dostane úkol.“
„Úkol? To si dovedu živě představit. Při první příležitosti řekneš Tomovi, aby tě vojel,“ protestovala Kristýna.
Lenka se na chvíli zamyslela a pak řekla:
„Dobře. Jsme tu tři, tak dva z nás musí s tím úkolem souhlasit.“
„To už zní líp. A pro jistotu se ten úkol nesmí týkat toho, kdo ho bude zadávat,“ navrhla Týnka.
„Souhlas,“ řekl jsem s vidinou lesbických hrátek.
„To beru,“ přitakala i Lenka.
Hned se chopila flašky a roztočila ji.
Ještě než se zastavila, tak trochu škodolibě řekla:
„Doufám, že je ti jasné, že až přijde řada na tebe, tak budeš zadávat úkol mně a Tomášovi a nebude se to moct týkat tebe.“
Kristýna se zarazila:
„A sakra, to jsem nedomyslela. To abych si dávala dobrý pozor, jak na otázky, tak na úkoly, protože změna pravidel mi asi neprojde, co?“
„To neprojde,“ ujistila ji Lenka.
Láhev se zastavila a mě rázem přešel smích, ukazovala totiž na mě.
Nadechl jsem se a vybídl Lenku:
„Tak začni.“
„Když mě teď nic nenapadá, takhle nahonem,“ stěžovala si Lenka.
„To tys chtěla hrát, tak si koukej něco vymyslet,“ popoháněl jsem ji.
„No tak dobře. Tak co třeba…Kdy jsi přišel o panictví?“
„Nějaký pátek už to bude. V sedmnácti,“ odpověděl jsem a chystal se zatočit lahví.
„A jaký to bylo?“ vyptávala se Lenka dál.
„Máš smůlu, to si musíš nechat na příště. Otázka zněla Kdy,“ usměrnila ji Kristýnka.
Láhev se mezitím zastavila natočená na Kristýnku, která se jen usmála.
„Tebe se na ztrátu panenství ptát nebudu, u toho jsem byl. Tak to zkusíme jinak. Kolikrát si to denně děláš, když nejsme spolu?“
„To podle nálady, někdy dvakrát denně, někdy jednou týdně, jindy vůbec,“ ochotně mi odpověděla.
Zatočila lahví a pokračovali jsme dál ve hře. Jak v nás mizel svařák, stávaly se otázky čím dál víc šťouravější a intimnější. Mělo to jedinou vadu, všichni odpovídali a nikdo neplnil úkoly. Alkohol na nás začínal být znát. Roztočit láhev už nám dávalo víc a víc zabrat a častěji jsme ji museli zvedat ze země, když nám utíkala. Samozřejmě se to neobešlo bez předklánění a klečení na zemi. Z těch řečí a pohledů jsem byl vzrušený a holky na tom byly obdobně.

„Nevím, jak vás, ale mě už to sbírání flašky ze země moc nebaví…“ prohlásil jsem.
„Teď, když je řada na mě?“ ptala se Lenka.
„Jo. Pokaždé, když ji roztáčíš, tak ti někam uteče. Teda ne, že by na tebe byl špatný pohled, když ji sbíráš ze země, ale i tak už je toho dost.“
„Jo? Líbím se ti? A co se ti líbí víc, moje prdelka nebo moje prcinka?“
„Zapírat nebudu, jsi docela hezká holka. Ale rozhodnout o tom druhém je těžší.“
„ A proč? A tohle by ti pomohlo?“ zeptala se Lenka.
Shodila ze sebe deku, postavila se přede mě nahá a pomalu, aby neupadla, se otáčela.
„Tak co? Pomohlo to?“
„No tak, když to musíš vědět, tak zezadu tvůj zadeček, zepředu tvá kočička.“
Jak stála zády ke mně, rozkročila se a předklonila se. Rukama se zapřela o křeslo a otočila na mě hlavu.
„A co takhle?“ pokračovala dál.
Nepokrytě se mnou flirtovala. Nebýt nalitý, tak bych jí ignoroval, ale takhle ze mě opadly zábrany. A nebýt zadaný, už bych jí tady klátil. A možná by i stačilo, kdyby tu s námi neseděla Kristýnka. Hlavou se mi honila spousta možných scénářů. A nejspíš to na mě bylo i vidět, protože Kristýnka to už nevydržela a vybuchla:
„A proč si vlastně taková?“
„Jaká?“
„Jaká? Taková, že s každým flirtuješ, pořád se předvádíš a tak.“
„Já ani nevím…“
„A proč mi děláš do Toma? To mi chceš ublížit? Nebo jsi tak nadržená, že to musíš mít s každým?“
Lenka neodpovídala a jen se narovnala, Týnka pokračovala:
„Producíruješ se před ním nahá, ukazuješ mu všechno, každou chvíli se o něj, jako by náhodou, otřeš…To se přece nedělá… A teď se mu tady nabízíš jako nějaká děvka!“
Lenka tam jen stála jako opařená a nevěděla, co má dělat. Neustále těkala pohledem z Kristýnky na mě a zpět. Najednou jí to asi všechno došlo. Sáhla pro deku a zabalila se do ní. Sedla si na gauč tak, aby byla co nejdál od nás obou a pečlivě kontrolovala, jestli jí někde něco nekouká. Seděla v rohu gauče opřená o opěradlo s nohami přitaženými k tělu a v očích se jí leskly slzy.
„Promiň, já… omlouvám se…, nechci ti ubližovat…“ vzlykala Lenka.
„To jsem ráda. Tak jak to teda je…“
Pak se v Lence něco zlomilo a všechno se z ní valilo ven.
„Víš, jak je těžký se na vás dva koukat? Přeju vám to, ale mně to taky chybí, ta blízkost a vzájemná důvěra.“
„Jasně, tak nám to chceš zkazit,“ rozčilovala se Týna.
„To ne, tak to není. Jen já bych to chtěla taky zažít. U mě to bylo většinou jen o sexu. Ne, že by mi nebylo s Petrem dobře, ale to, co máte vy, jsem nepoznala. Navíc teď, když se se mnou Petr rozešel…Tomáš se včera zachoval jako hrdina…bránil mě…já…já…jsem mu vděčná a chci se mu nějak odvděčit…ten půst mi taky leze na mozek…promiň…je mi to líto…“
Sotva to dořekla, dala se do usedavého pláče.
„Všechno…jsem…zkazila…,“ unikalo jí mezi vzlyky.

Mohlo by vás zajímat  Knížepán

Raději jsem se ani nehýbal, aby na mě také nedošlo. Mohl bych to také schytat, přeci jen jsem tomu nijak nezabránil. Mohlo to vypadat, skoro jako bych ji v tom podporoval.

„Promiň, to jsem nechtěla, ale naštvalas mě. Já tě sem vezmu, abych ti pomohla a abys nemusela být sama. Postarali jsme se o tebe, když si o sobě nevěděla, a co za to máme? Tomášovi si včera vlepila facku a snažíš se nám rozbít vztah,“ hrnulo se z Kristýny. „To si nemůžeš najít jiný způsob odměny?“
„Já myslela…Vím, jak si mě Tomáš prohlížel, když ses nekoukala…“
„Aby si tě neprohlížel, když se pořád tak nakrucuješ. Každej chlap by se koukal.“
„Já za to nemůžu…to jde samo…já…s Petrem jsem to měla každý den, ale teď, když se se mnou rozešel, tak mám půst.“
„Ale ty ses před ním nakrucovala, i když si byla s Petrem.“
„Jo, protože jsem pořád vzrušená a nadržená. Kalhotky mám neustále mokrý…i Petr mi to musel udělat alespoň dvakrát, třikrát, než mě to přešlo. A teď bez něj je to hrozný…“
„Tak si to jdi udělat sama, v ložnici je volno, rušit tě nebudem…“
„To zas ne. Ono to stejně nepomáhá, když si to dělám sama, zkrátka to není ono. Chce to k tomu druhou osobu…“
„To chápu, mám to podobně. Ale proč sakra svádíš mýho kluka?“
„Já…já…promiň…,“ omlouvala se Lenka a nervózně žmoulala deku ve svém klíně.

„Takové pěkné odpoledne to bylo a jak skončilo,“ povzdechl jsem si do ticha.
„Ty se raději moc neozývej,“ pustila se Kristýna i do mě. „Taky si to nemusel nechat dojít tak daleko. Mohl jsi jí zarazit.“
„Já vím. Ale…“
„Jaký ale?“
„Žádný. Sakra, vždyť jsem chlap. Byl na ni docela pěkný pohled, tak co bych se tomu bránil. Nebylo to nic, co bych už neviděl, ale i tak. Každej chlap se koukne na hezkou holku a navíc když je nahá.“
Kristýna se nadechovala k odpovědi, když v tom se ozvala Lenka:
„Nechte toho vy dva. Máte se přece rádi, tak se nehádejte. A ještě kvůli mně.“
Oba jsme spolkli naše odpovědi a podívali se na Lenku.
„Co na mě tak koukáte? Vždyť mám pravdu. Že já sem vůbec chodila. Vědět, jak to dopadne, tak bych tu nebyla.“
„Ale já jsem ráda, žes přišla…,“ chlácholila ji Kristýnka, „vím jaké to je být sama. Promiň, nemuseli jsme se před tebou tolik předvádět.“
Týnka si poposedla blíž k Lence a objala ji.
„Nemysli si, moc dobře vím, jaké to je koukat na dva zamilované. Bylo mi stejně, když jsem viděla tebe a Petra, nebo Janu s Davidem, jak se k sobě máte. Taky mi moc chybělo objetí. A vy dvě potvory jste se přede mnou předváděly čím dál víc. A jak mi asi bylo, když jsem vás viděla, jak spolu dovádíte v bazénu, jak se tam přede mnou osaháváte…případně to vaše společné sprchování. Vymlouvaly jste se na vzájemné mytí zad a přitom bylo jasné, co tam s Janou provádíte. Vrcholem všeho bylo slyšet přes zeď vaše dovádění. A mě jste nikdy nepozvaly, ani jste mi nic nenaznačily…to bylo jen, že já jsem ta slušná a nevinná…Víš, jak mi bylo? Jak jsem se asi cítila?“ pokračovala Kristýna.
„A ty bys do toho šla s námi?“ zvedla zvědavě hlavu Lenka.
„Já nevím…,“ začala opatrně Kristýnka, „kolikrát jsem si představovala, jaké by to s vámi asi bylo, jak asi chutnáte…, ale zeptat jste se mohly i s tím rizikem, že bych vás odmítla…aspoň bych si nepřipadala, tak nechtěná a odstrčená…“
To už pro změnu vzlykala Kristýnka.
„Promiň, mrzí mě to…,“ omlouvala se Lenka.
„A jak to vůbec vzniklo?“ zapojil jsem se do debaty.
„Nechceš si sednout blíž k nám?“ ptala se Týnka.
„Já nevím, jestli můžu, nechtěl jsem vás dvě rušit.“
„Nekecej a pojď mezi nás,“ zvala mě Lenka.
„Že může?“ ujišťovala se u Kristýnky.
„Může, ale musí si vzít svojí deku. Vás dva pod jednou dekou nechci.“
„Když jinak nedáte…,“ souhlasil jsem a i s dekou se přesunul mezi ně.
Holky se malinko odsunuly a pohodlněji se usadily. Napůl seděly, napůl ležely. Lenka měla jednu nožku nataženou a druhou pokrčenou, Týnka obě pokrčené a lehce roztažené.

„Tak jak to bylo, mě to taky zajímá,“ dožadovala se Kristýnka vyprávění.
„Tenkrát jsem vylezla na chatě ze sprchy. Byla jsem jen v županu. Samozřejmě jsem byla ze sprchy trošku načatá, protože jsem si to tam nestihla udělat. Šla jsem kolem Janina pokoje a zaslechla tlumený hovor prokládaný tichým sténáním. Stoupla jsem si za dveře a poslouchala. Jana měla pěkně žhavý telefonát se svým tehdejším přítelem.“
Ani já, ani Kristýnka, jsme nevnímali, co hraje na počítači a jen napjatě poslouchali Lenku. „Po chvíli mi to nedalo a opatrně jsem strčila do nedovřených dveří. Hovor i vzdychání pokračovaly, tak jsem si dodala odvahu a tiše vklouzla do pokoje. Jana ležela nahá na posteli, jednu ruku mezi nohama, druhou si přidržovala telefon. Byla jsem z toho úplně mokrá. Když se blížila k vrcholu, přikradla jsem se mezi její nohy a přisála se na její štěrbinku. Příval vzrušení a snaha neprozradit do telefonu, co se právě odehrává, mi hodně nahrávaly. Sice se zpočátku trochu lekla a snažila se mě odstrčit, ale já se nedala…“

Kristýnka se vedle mě chvěla, pravděpodobně vzrušením. Položila si hlavu na mé rameno a já ji objal. Hleděla před sebe a zasněně si představovala to, co vyprávěla Lenka. Nepatrné pohyby ruky pod dekou dávaly tušit, co se pod ní odehrává. Lenka si s tím takovou hlavu nedělala. Rytmické nadzvedávání deky se nedalo přehlédnout. Ostatně ty tiché vzdechy, linoucí se při vyprávění z jejích úst, byly dostatečně výmluvné.

„Netrvalo dlouho a místo, aby mě odstrkovala, tak mi sama tlačila hlavu do klína. Nedalo mi moc práce ji udělat. Po prožitém orgasmu rychle zavěsila se slovy, že někoho slyší na chodbě. Než stihla jakkoli protestovat proti tomu, co právě zažila, vyhoupla jsem se na ni, nastavila jí svůj klín nad obličej a sama se znovu pustila do ústní práce na její kundičce.“

To už se i sama Lenka ke mně víc přitiskla. Nevěděl jsem, kam se dřív koukat, jestli na Lenku, nebo na Týnku. Obě holky koukaly před sebe ponořené do svých představ a dál se uspokojovaly. I já byl pěkně vzrušený, ale přece si to nebudu dělat sám, když mám vedle sebe dvě nadrženky. Jak jsem obě holky objímal, zajel jsem rukou níž a trochu jim vyhrnul deky. Dostal jsem se na holou kůži. Jakmile jsem se dotkl jejich rozpálené kůže, obě hlasitě zavzdychaly a zesílily své úsilí. Hladil jsem je po bocích a tiskl je k sobě. Malinko jsem se zavrtěl a posunul se do výhodnější pozice. Už jsem dosáhl na jejich stehna. Ještě kousek a už jsem jim přejížděl rukama v tříslech. Odtud už to byl jen kousek ke zmáčeným buchtičkám. Než jsem se tam stihl propracovat, tak se Lenka udělala sama. Uvolněně a spokojeně oddychovala. Nelenil jsem a zkusil jí přejet prstem mezi lapličkami. Stačil nepatrný dotek a znovu se rozvzdychala. To už se i Kristýnka blížila k vrcholu. Jakmile jsem se dotkl jejího klína, otočila se na mě a začala mě líbat. Uvolnila mi ruku, abych se jí mohl lépe věnovat, a snažila se mě otočit k sobě, jen s rukou za Lenčinými zády to moc nešlo. Vytáhl jsem ruku zpoza Lenky. To se samozřejmě Léňě moc nelíbilo, tak mě uchopila za ruku a navedla si ji na svou uslintanou mezinožku. Celkem drsně jsem ji prohrábl a prsty zajel hluboko dovnitř. To se roztřásla dalším orgasmem a sevřela mou ruku mezi stehny.

Kristýnka mezitím ze mě i ze sebe strhla deku a snažila se mě strhnout na sebe. Vyprostil jsem ruku z Lenčina sevření a poddal se Týnčinu nátlaku. Najednou jsem se ocitl na ní. Její nohy jsem měl obtočené kolem pasu a rukou naváděla mé kopí tak, aby ji mohlo proklát. Sotva jsem ucítil hladovou roztouženou mindu, vyrazil jsem k výpadu. Na jeden zátah jsem ji prošpikoval, zajel jsem do ní až na dno, což u ní vyvolalo mohutné vyvrcholení. Zmítala se pode mnou a já se snažil dál divoce přirážet. Týnčino hekání, pleskání našich těl, vrzání gauče i čvachtání kundičky neprosto přehlušilo hudbu na počítači. Stejně ji nikdo nevnímal. Já byl soustředěný na Týnku, která prožívala jeden vrchol za druhý, a Lenka pozorovala naše hrátky a prstila si rozevřenou kundu.

Množství vypitého alkoholu i předchozí dopolední hrátky ve vodě způsobily, že jsem měl teď výdrž. Protahoval jsem Týnčinu štěrbinu s razancí bucharu. Držel jsem ji za prsa a přirážel. Její nohy už mne dávno nesvíraly tak pevně, na to neměla sílu. Na okamžik jsem z ní vyklouzl. Z náhle vyprázdněné škebličky vyteklo slušné množství maziva. Uchopil jsem Týnku za boky a přetočil ji na všechny čtyři. Pohled na její zadeček ve mně probouzel něco animálního a ze zkušenosti jsem věděl, že tahle poloha mě zaručeně přivede k výstřiku.
„Ahhh…Ohhh…už dooo…oohhh…st…, prosíííííím, už neeee…Aaahhhh,“ skučela Týnka.
Trochu jsem zvolnil tempo, aby si mohla alespoň trochu odpočinout. Pomalé dlouhé tahy dělaly dobře i mně. Cítil jsem, jak mi před výstřikem ještě víc tvrdne.
Ještě několik přírazů, hnalo se mi hlavou.
Už jsem cítil, že brzy vybuchnu a vycákám Kristýnčinu jeskyňku:
Ještě okamžik…Tři…dva…jedna… 
Pevně jsem sevřel její boky a naposledy přirazil.
„Aaahhhh,“ zařval jsem a vypustil jsem první dávku spermií.
Plnil jsem její lůno životodárnou tekutinou. S každým dalším výstřikem se Kristýna zachvěla, přestože byly slabší a slabší. Začal jsem ochabovat a opustil jsem pohostinnou úžlabinu mezi stehny. Z posledních sil jsem se jen svalil vedle ní. Jak jsem Týnku pustil, zřítila se vysílená na gauč. Zvládla se jen otočit na záda. Oba jsme jen funěli a oddechovali. Zato sténání vedle nás nepolevilo. Otočil jsem hlavu, abych viděl na Lenku. Fascinovaně pozorovala zprzněnou prcinu své sestry, odkud vytékalo sperma. Mlsně se olízla.

Chtěl jsem pozorovat, co se asi stane, ale plný močák byl proti. Zvedl jsem se a na vratkých nohách zamířil do koupelny, abych si ulevil.

Opustil jsem koupelnu a uviděl, jak Lenka klečí Týnce mezi nohama, s hlavou zabořenou v jejím klínu vylizovalo to, co jsem do ní před chvílí tak pracně napustil. Podle Týnčiných tichých vzdechů byla asi opravdu dobrá. Lenka vystrkovala do prostoru svůj zadek i lesklou pičku. Přestože pohled to byl vzrušující, se mnou už to nic neudělalo, byl jsem na konci svých sil. Navíc tohle by mi Kristýnka neodpustila, alespoň zatím určitě ne. Pak jsem si vzpomněl, že Týnka má v ložnici v šuplíku schovanou krabici s pár hračkami. Hbitě jsem pro ně odskočil. Otevřenou krabici jsem položil vedle Lenky a postavil se za ni. Chvíli jsem rozmýšlel, po čem sáhnout. Pak můj pohled padl na pěkně macatého uměláka, kterého Kristýnka nepoužívala, byl na ni moc velký. Nanesl jsem na něj trochu chladivého gelu a zarazil ho do Lenky.
Ta se jen prohnula v zádech, ještě víc se na něj narazila a hlasitě zasténala:
„Uuuuhhhh…to je ono…“
Rejdil jsem jí šidítkem v mindě a ona sténala Týnce do klína. Když jsem viděl, jak je rozjetá, chtěl jsem jí to ještě zpestřit. Pohledem do krabice jsem vybral další hračky, anální kolík a vibrujícího pomocníka s výstupky na klitoris.
Sotva jsem z Lenky vytáhl dildo, hned na mě křičela:
„Dej to zpátky, já už budu…“
Rychle jsem nanesl gel na oba pomocníky. Zakroužil jsem s nimi u vstupů do jejího těla. Okamžitě se na ně chtěla nabodnout. Ucukl jsem.
„Dělej, už to do mě vraž…,“ vyzývala mě Lenka.
Zarazil jsem do ní kolík i vibrátor a pustil ho naplno.
„Aahhh…aanooooo…,“ sténala Lenka a Týnky už si nevšímala.
Jen se svalila vedle na záda a přitiskla nohy k sobě. Chvíli jsem pozoroval vlny orgasmu probíhající jejím tělem. Třásla se a sténala. Nohy křečovitě sevřené vyvrcholením.
„Neee…už dooost…oohhh,“ skučela při dalším orgasmu, ale sama nebyla schopná vyndat si hračku ven.
Jen ať si to pořádně užije,  řekl jsem si.
Vzal jsem do ruky deku, přitulil se ke Kristýnce z druhé strany a pomalu se propadal do říše snů. Ještě jsem zaslechl pád vibrátoru na zem a Lenčino úlevné Konečně…než jsem definitivně usnul.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
773
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Kristýnka 23 – Bouřka u vodyKristýnka 25 – Nedělní ráno >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na