Toto je 23 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Když jsem se probudil, holky už byly vzhůru, ale vypadalo, že vstávaly jen chvilku přede mnou. Alespoň to tak vypadalo podle zvuků linoucích se z koupelny. Vylezl jsem z postele, hodil na sebe nějaké oblečení a šel do kuchyně. Holky se akorát vystřídaly v koupelně. Nalil jsem všem džus do skleničky a v lednici ulovil něco malého k snídani. Mezitím se Kristýnka převlékla v ložnici a Lenka vyšla z koupelny. Ještě jsem dal vařit vodu na kafe, protože při pohledu na Lenku jsem usoudil, že ho bude potřebovat. Ne, že by to na kocovinu pomáhalo, ale minimálně by jí mohlo trochu probrat.

Zaskočil jsem do konečně volné koupelny na trochu ranní hygieny. Moc dlouho mi to netrvalo, tak jsem se stihl vrátit akorát, když Kristýnka podávala Lence hrnek s kávou. Chvíli jsme mlčky seděli a uždibovali z nachystané snídaně.
„Můžu se na něco zeptat?“ špitla nesměle Lenka.
Já měl zrovna plnou pusu, tak odpověděla Týnka:
„Můžeš. Co bys ráda věděla?“
„No víš…,“ snažila se vymáčknout, „jak jsem se vlastně dostala k vám do postele?“
Vypadalo to, že si ze včerejška nic nepamatuje.
„Já ani nevím,“ pokrčila Kristýna rameny a koukla na mě.
„Pokud si to dobře pamatuju, tak jsi přišla s tím, že tady nemůžeš spát sama,“ odpověděl jsem.
„Aha,“ spokojila se s mou odpovědí, „a co máte v plánu dneska?“
„No, původní plán byl, že celý víkend nevylezem z postele, ale to asi padá…,“ řekla Kristýna.
„A proč? Nápad je to dobrý a já se ráda přidám,“ nadšeně souhlasila Lenka.
„Tak to teda ne, já se o Tomáše dělit nehodlám,“ prohlásila Týnka rozhodně, „ale mám jiný nápad. Mohli bychom se jet vykoupat, nedaleko odsud jsou pěkné pískovny.“
„Ale já nemám plavky. Nějak jsem s tím nepočítal,“ trochu jsem protestoval.
„Já taky ne,“ přidala se Lenka.
„To vůbec nevadí, vím o jednom místu, kam nikdo nechodí, tam můžeme být bez plavek všichni.“
„To se mi líbí,“ schvalovala ten nápad Lenka.
„To mně bylo jasné hned, proti tomuhle nebudeš moc protestovat. Takže dosnídat, sbalit a vyrážíme!“ zavelela Kristýnka a zvedla se od stolu.

Zatímco Kristýnka balila potřebné věci, Lenka snídala a já připravoval nějakou sváču s sebou. Vše bylo nachystáno u dveří, Týnka byla oblečená a popoháněla nás. Skočil jsem do pokoje a hodil na sebe triko a šortky, jen Lenka stále ještě nebyla nachystaná.
„Nevíte, kde mám triko ze včera?“ volala na nás z koupelny, kde se oblékala.
Jen jsme se na sebe s Kristýnou podívali.
„Tak si vezmi jiný,“ odpověděl jsem.
„No jo. A ještě nemůžu najít kalhotky.“
„A budeš je potřebovat?“ ujišťovala se Kristýna.
„Vlastně ne,“ souhlasila Lenka.
Já se šeptem obrátil na Týnky:
„Ona si nic nepamatuje…“
„Vypadá to tak.“
„Jak jí to řeknem?“
„A je to nutný? Možná je lepší, že to zapomněla.“
„Já nevím, rozhodni to ty. Ale já bych jí to raději řekl. Co když si náhodou sama vzpomene? Navíc by měla vědět, co vyváděla.“
„No já nevím, asi máš…“
„Co si to tam vy dva šuká…šuškáte?“ přerušila nás Lenka.
„Nic důležitého. Už budeš?“ popoháněl jsem ji, když v tom vyšla z koupelny.
„Tak co? Už můžeme jet?“ ptala Kristýna.
„Můžem,“ souhlasil jsem a vystrčil Lenku ze dveří.
Popadl jsem tašky, Týnka vzala slunečník, zamkla dveře a už jsme mířili k autu.

U pískovny jsme zaparkovali auto do stínu a vydali se hledat volné opuštěné místečko. Kristýnka nás vedla s jistotou a zanedlouho jsme dorazili na místo. Zapíchli jsme slunečník do písku, rozložili deku a nazí se na ní uvelebili. Jen tak koutkem oka jsem pozoroval těla mých společnic, jak se koupou ve slunečních paprscích. Zatoužil jsem stát se kapkou potu, která zrovna stékala Lence mezi prsy. Po chvíli se objevila další. Ta zamířila od pupíku směrem k udržovanému porostu v jejím klíně. Můj Bivoj zvedl hlavu, aby se na tu nádheru mohl podívat sám. Pro jistotu jsem stočil svou pozornost na druhou stranu dřív, než si někdo něčeho všimne. Hltal jsem očima dokonalé křivky Týnčina těla, vychutnával si pohled na zázrak přírody a pohledem laskal každý čtvereční centimetr její hladké pokožky. Ocas mi dál tuhnul, začínal nepřehlédnutelně trčet k nebi jako maják.

Posadil jsem se ve snaze zakrýt své vzrušení. Kristýnka zaznamenala můj pohyb a s pohledem upřeným do mého rozkroku se zeptala:
„Copak? Na co myslíš?“
„Na to, že se půjdu zchladit do vody,“ odpověděl jsem.
Nemohl jsem, a vlastně ani nechtěl, přiznat před Lenkou, co se mi doopravdy honí hlavou.
„Tak jdem,“ souhlasila s mým nápadem Týnka a aniž by na mě počkala, zvedla se a rozběhla se k vodě.
Rychle jsem ji následoval s odstupem asi dvou metrů. Ještě jsem zaslechl Lenku, jak povídá:
„Kecá, bez tak myslí na to, jak nás tady obě obtáhnout.“
Řekla to tak tiše, že jsem to mohl slyšet jen já. Zastavil jsem se, abych mohl Lence odpovědět:
„A kdyby jo, tak co. Jen se nedělej, stejně bys mi ráda a ochotně nastavila tu svou nemravnou kočičku.“
„Kdyby jenom jí,“ povzdechla si tiše, „tobě bych poskytla cokoli.“

Za sebou jsem uslyšel šplouchnutí, jak Kristýnka vběhla do vody. Nechal jsem Lenku být a znovu se rozběhl do vody. Týnka mě uvítala cákáním a mně tak nezbylo nic jiného než minimalizovat škody a skočit tam rovnou za ní. Připlaval jsem k ní a sevřel ji pevně v náručí. Dychtivě jsem se k ní přitiskl a žádostivě se přisál na její ústa. Obtočila mi nohy kolem pasu a opětovala můj vášnivý polibek. Jen jsme tam nehybně stáli jako sousoší a svět kolem nás jako by přestal naráz existovat. Byli jsme tam jen my dva, (tři), stojící v osvěžující vodě, jakoby navždy spojeni polibkem. Zní to jako z červené knihovny, ale v tu chvíli jsem to opravdu tak cítil. Žádný chtíč, ani touha po sexu, přestože jsem cítil na špičce svého penisu lehký dotek jejího lůna, které i pod vodou produkovalo dostatečné množství sekretu, že by stačil lehký pohyb a vklouzl bych bez problémů dovnitř, ale jen intenzivní pocit sounáležitosti a lásky a ochoty udělat pro štěstí toho druhého cokoli. Všechny své ex jsem miloval, každou trochu jinak, ale miloval, jen tohle jsem s žádnou jinou nezažil.

Ani jeden z nás nechtěl porušit ten dokonalý prožitek štěstí a za každou cenu jsme se snažili udržet ho co nejdéle. Přesto nás pomalu opouštěl. Týnka zabrala nohama a já cítil, jak se pomalu nořím do jejího klína. Milimetr po milimetru jsem si razil cestu jejím tělem, dokud jsem nedosáhl dna té jeskyňky rozkoše. Kristýnka se zakloněnou hlavou byla téměř v extázi a nad hladinu trčela její ňadra se vztyčenými bradavkami. Sklonil jsem hlavu a vzal tu tvrdou ozdobu mezi rty. Byly neuvěřitelně nalité a neskutečně citlivé. Stačil letmý dotek špičky jazyka a nad hladinou se nesl Kristýnin výkřik rozkoše.
Nohama mě ještě víc sevřela, až jsem málem upadl, jako by chtěla, abychom splynuli v jedno tělo. Lehké pohyby boků způsobené vlněním vody kolem, nás vedlo ke společnému vrcholu. Týnčino vzdychání spolu s masáží dobyvatele, kterou mi poskytovaly pravidelně se stahující svaly její buchtičky, mě hnaly k extázi. V tom jsem explodoval. Uvolnil jsem stavidla a záplava bílé smetany se valila vstříc jejím útrobám. Z hrdla se mi vydral zvířecí výkřik právě prožívané rozkoše. S každým cákancem, který se rozlil v jejím klínu, se zachvěla a hlasitě vzdychla. Poslední kapka, jež zaplavila to životodárné místo, u ní spustila další lavinu rozkoše. Nestát ve vodě, určitě bychom spadli, takhle zase hrozilo riziko utopení.

Vzpamatovali jsme se, naposledy se políbili a plavali jsme společně ke břehu. Příjemně unavení a osvěžení jsme se rozvalili na dece.
„To jste u toho museli být tak hlasití?“ ozvala se závistivě Lenka.
Podíval jsem se na ní a jen pokrčil rameny. Sedla si a já si všiml, že kožíšek má celý zmáčený, pod ní dece je vlhká skvrnka a prsty má celé ulepené.
„Zažila jsi někdy okamžik, kdy svět patří jen vám dvěma? Kdy se odevzdáte jeden druhému jen pro jeho radost a potěšení a ne proto udělat dobře sobě?“ ptala se Kristýnka.
Lenka se jen vzrušením kousala do rtů, vrtěla nesouhlasně hlavou a do očí se jí draly slzy lítosti a závisti.
„To pak ztratí veškerou kontrolu a jakékoli zábrany a je ti všechno jedno. Vnímáš jen toho druhého. Je ti jedno, jestli vás někdo vidí nebo slyší, pro vás okolí neexistuje, je ti jedno jaké to bude mít následky…,“ pokračovala Kristýna.
Najednou se zarazila, natáhla se pro kabelku a začala v ní něco hledat.
„Co hledáš?“ zeptal jsem se.
„Co asi,“ odpověděla mi a dál prohledávala kabelku, „při tom všem, co se včera stalo, si nejsem vůbec jistá, jestli jsem si zobla, nebo ne.“
Chvíli mi trvalo, než mi došel význam jejích slov. V tu chvíli vítězoslavně vylovila platíčko pilulek. S úlevou a možná i trochou smutku řekla:
„Nemusíš se bát, všechno je v pořádku. Včera jsem ho měla.“
„Tak proč tak smutně?“ vložila se do toho Lenka, snad bys nechtěla sviště.
Týnka se místo odpovědi jen mnohoznačně usmála.
„To snad nemyslíš vážně, vždyť sis nic neužila a navíc chceš jít do školy, to se s prckem moc neslučuje…“ spustila Lenka.
Kristýnka se už nadechovala k odpovědi, ale stiskl jsem jí ruku a vložil se do toho:
„No tak, nechte toho, přece se kvůli tomu nebudete dohadovat.“
„Ale…“ snažila se Lenka dál.
„Žádný ale, koukej změnit téma.“
„Tak dobře, souhlasila, i když ne moc ochotně, tak v tom případě by mě zajímalo, co se stalo včera, kde jsou mé kalhotky a moje oblíbené tričko.“
„Hezky si tu povídejte, já jdu do vody. Je mi horko a nemusím být u všeho,“ řekl jsem a rozběhl se do vody.
Ještě jsem za sebou zaslechl, jak se Kristýnka pustil do vyprávění.

Mohlo by vás zajímat  Rodinné vztahy 23

Vběhl jsem do vody a slastně se do ní ponořil. Vychutnával jsem si ten příjemný pocit, kdy mě celého omývala chladná voda. Využil jsem toho, že holky klábosily na břehu, a zaplaval si. Když jsem se asi po dvaceti minutách vracel ke břehu, ony tam stále seděly.
„Nechcete jít taky do vody? Mě je tady samotnému smutno…“ škádlil jsem je.
„No jo, už jdeme,“ odpověděla mi Kristýnka a začala se zvedat.

Jakmile byla na nohou, pomohla Lence se zvednout a okamžitě se za mnou obě rozběhly. Pohled na pohupující se kozičky byl k nezaplacení. Nedalo mi to a musel jsem je trochu pozlobit. Jen co přiběhly, začal jsem na ně cákat. S dopady prvních kapek jim ztuhly bradavky a téměř okamžitě se ozvalo ječení a pištění se spoustou výhružek. Byl jsem jako zhypnotizovaný, ty trčící dudlíky jako by nade mnou měly magickou moc. Už byly téměř na dosah. Rychle jsem se vzpamatoval, potopil se a snažil se jim pod vodou uplavat. Vzaly to jako hru a já si chvílemi připadal jako lovná zvěř, když mě naháněly. Blbli jsme ve vodě jako malé děti, honili se, cákali po sobě a vzájemně se potápěli. Přestalo mě bavit před nimi utíkat, stejně jsem si potřeboval trochu oddechnout. Postavil jsem se na dno s mírně rozkročenýma nohama pro lepší stabilitu. V tu chvíli se na mě obě dívčiny jako na povel vrhly. Měl jsem co dělat, abych to ustál.
„No, co,“ řekl jsem si, „když se mám potopit, tak půjdete se mnou“. Obě jsem je obejmul a přitiskl k sobě. Nadechl jsem se a chystal se pod vodu.
Obě holky pochopily, na co se chystám a svorně zaječely:
„Néééé…“

Lehce jsem poklesnul v kolenou. Těsněji ke mně přivinuly a každá se mi usadila na jedné noze. Obtáčely se kolem mě dva páry nohou a tulila se ke mně čtyři ňadra. Neváhal jsem a místo potopení, jsem doteky opětoval. Hladil jsem je obě po zadečcích a zkoumal úžlabiny mezi půlkami. Kristýnka začala ožužlávat mé ucho a Lenka ji napodobila, jen s malým rozdílem. Byla rozhodnutá mě opravdu dostat. Pošeptala mi:
„Ráda bych se ti odměnila za to, jak ses o mě v noci postaral.“

Sotva to dořekla, už se pod vodou zlehka zkoumala mého poloměkkotu. Přitiskla svou nadrženku na mé stehno a pomalu se začala pohupovat. Chopila se mého nástroje a pevně ho sevřela. V tempu svých pohybů mi ho honila. Tiše vzdychala, jak si působila rozkoš třením poštěváčku o mé stehno. Kristýnka to nejspíš zaregistrovala, vrhla na Lenku nevraživý pohled, mě uchopila za bradu, otočila a vášnivě políbila. Byl jsem v objetí dvou nadržených sestřiček. Jejich počínání mi dodalo odvahu. Sjel jsem jim po zadečcích až dolů a nahmátl vstup do jejich těl.
Obě synchronizovaně zavzdychaly, zavrtěly boky a mé prsty pronikly hlouběji do zmáčených studánek. Brzy se obě dvě zmítaly pod náporem rozkoše. Lenka už nezvládala kontrolovat své tělo a poddala se mému dráždění. Její ruka opustila můj úd a jen se mě držela, aby v návalu vzrušení nevklouzla pod vodu. Kristýnka se se mnou i nadále líbala a vychutnávala si masáž pohlaví, kterou jsem jí poskytoval. Netrvalo dlouho a obě dvě prožily své vodní vyvrcholení. Kristýnka se jako první probrala z tranzu a pozorovala Lenku, jak jí probíhají poslední záchvěvy uspokojení.
„Jdeme z vody,“ zavelela rázně Týnka, „začínám mít hlad.“
Lenka na to nic neřekla. Jen se tvářila víc spokojeně než provinile. Já to také raději nekomentoval a poslušně jsem následoval Kristýnku.

Usadili jsme se na dece, vyndali nachystané sendviče, ovoce, zeleninu i něco k pití a pustili se do jídla. Najedený a příjemně unavený jsem se natáhl na dece a vyhříval se na sluníčku. Holky s jídlem také skončily a Týnka vše sbalila zpět do tašky. Při tom uklízení klečela a vystrkovala na nás zadeček i prcinu. Neodolal jsem a prstem jí projel štěrbinku, nabral trochu šťáviček a ochutnal.
„Hmmm, dobrý zákusek,“ pochvaloval jsem si to.
Týnka jen otočila hlavu a usmála se. Zavřela tašku, popolezla kousek zpátky a přehodila přese mě nožku, aby se přehoupla na druhou stranu, kde se chtěla usídlit. Když byla nade mnou, přitiskla mi svou šťavnatou broskvičku do klína.
„Nechte toho vy dva,“ ozvala se Lenka, „kdo se na to má koukat?“
„No ty,“ odpověděla jí vesele Týnka, „nikdo jiný tady není.“
„Tak se nekoukej!“ přisadil jsem si, „vždyť tě k tomu nikdo nenutí.“
Než se Lenka stihla nadechnout k odpovědi, ozvala se znovu Kristýnka:
„To víš, taky by ráda. Ale když nemá s kým, tak si jí bude drandit sama při pohledu na nás.“
„Tsss,“ vypustila uraženě Lenka a otočila se na bok.
Na to se nedalo reagovat jinak, než smíchem. Týnka se ke mně přitiskla a já cítil její rozpálené tělo. Maličko se posunula a napružený utěšitel se ocitl v objetí závojíčků.
„Podívej se na ní,“ pošeptala mi, „vidíš, kde má ruku? Určitě si dráždí frajtříka.“
Stočil jsem pohled na Lenku a jako potvrzení Týnčiných domněnek se ozvalo tlumené zasténání.
„Máš pravdu,“ souhlasil jsem.
Kristýnka se přese mne překulila a s hlavou na mém rameni zavřela oči. A za chvilku tiše a pravidelně oddechovala. Lenka toho využila a přitočila se ke mně a zašeptala:
„Měla bych na něco chuť.“
„To je mi jasný. Na sex, ale na to si musíš najít někoho jinýho,“ odpověděl jsem.
„Ale já teď nemyslela sex,“ pohotově zareagovala.
„Tak si najdi něco v tašce,“ nabídl jsem jí, „tam je toho na chuť ještě dost.“

Dost podobným stylem, jako před tím Kristýna uklízela, dala se Lenka do přehrabování tašky. Vystrkovala na mě pičku a kroutila u toho boky. Nalité pysky se leskly, vzrušeně se chvěly a odhalovaly otvůrek slasti. Ocas se mi okamžitě nalil k prasknutí. Jestli tomuhle odolám, tak jsem světec, blesklo mi hlavou.
Lenka, jako by vytušila, co se mi honí hlavou, si jen tak mimochodem jednou rukou sáhla do klína, ještě víc rozevřela lapličky a dva prsty zabořila hluboko do nadrženky. Zakroužila s nimi a pomalu je vytáhla. Sledoval jsem, jak se jí od pičky k prstům táhnou provazce kundího mazu.
„Kdo to má vydržet?“ pomyslel jsem si a nenápadně vzal do ruky ztuhlý ohon a párkrát po něm přejel.
Asi jsem se nechal trochu unést a neprozřetelně jsem zavřel oči. Najednou jsem ucítil na uchu Lenčin dech. Políbila ho a lehce stiskla boltec zoubky.
„Nechceš pomoct?“ zašeptala.
Aniž by čekala na odpověď, sáhla si mezi nohy, nabrala do dlaně trochu šťáv a začala je roztírat po mém nástroji.
„Tak co? Líbí?“ ptala se šeptem.
Místo nějaké srozumitelné odpovědi jsem jen zasténal. Kristýnka se mi zavrtěla na rameni a to mě vrátilo zpět do reality. Odsunul jsem Lenčinu ruku:
„Líbí, ale nech toho.“
„Tak dobře, jak chceš.“

Sedla si vedle mne s nohama křížem čímž vystavila svou vzrušenou kočičku mému lačnému pohledu.
„Jen se koukej, o co jsi právě přišel,“ sváděla mě dál.
Vzala si banán, který před tím vyndala z tašky, oloupala ho a pustila se do něj. Místo, aby ho normálně ukusovala, prováděla na něm nácvik orálního sexu. K tomu se volnou rukou probírala lapličkami a zasouvala si prsty do orosenky. Ve chvíli, kdy téměř celý banán zmizel v její pusince a znovu se nedotčený objevil, jsem málem vytekl. Na špičce se objevila kapka rozkoše. Lenka se jen chtivě olízla a já zavřel oči ve snaze ovládnout své vzrušení. Myšlenky na práci a povinnosti odvrátily hrozící výbuch. Pomalu jsem to rozdýchával. Vzrušení neochotně ustupovalo. S úlevou na duši, bohužel ne v rozkroku, jsem si oddechl. Nevím, jestli na něco podobného čekala, ale chvilku na to jsem ucítil, jak vlhko a teplo obklopilo vadnoucí penis. Ten znovu okamžitě zkameněl. Vyhekl jsem a otevřel oči. Léňa se na mě usmívala s plnou pusou a šibalsky jí u toho zářila očka. Poslední zbytky rozumu se v mé hlavě hádaly s touhou a chtíčem. Ta potvora využila mého váhání a pustila se do nejlepší ústní práce, jakou jsem kdy zažil. Konečně rozum zvítězil. Volnou rukou jsem se snažil Lenčinu hlavu odtáhnout z mého rozkroku. Čím víc jsem se snažil ji zastavit, tím lepší práci odváděla. Bylo mi jasné, že jestli se nestane zázrak, bude mít Lenka brzo plnou pusu.
„Dost, nech toho,“ snažil jsem se ji přemluvit.
Místo odpovědi dál pokračovala.
„Přesta…aaahhh…ň…, za chvíli budu…“

To ji jen víc povzbudilo. V tom oblohu proťal blesk a téměř zároveň padla rána. Oba jsme se lekli a Lenka mě málem kousla. Zvedla hlavu a rozhlížela se. Další blesk a další rána. A bylo po vzrušení. Kristýnka se probudila a nechápavě koukala. Než jsem jí stačil něco říct, spustil se hrozný liják. Rychle jsme na sebe hodili jen to nejnutnější, z deky jsem udělal ranec a utíkali jsme k autu. Než jsme k němu doběhli, crčela z nás voda a všechno bylo mokré. Deku s věcmi jsme hodili do kufru a sedli si do auta. Déšť byl čím dál prudší a s ohromnou silou bubnoval na střechu auta. Kristýna nastartovala a zapnula topení, abychom se alespoň trochu zahřáli. Slejvák pomalu ustával a my mohli vyrazit cestu k domovu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
900
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 22 – Prozrazené tajemstvíKristýnka 24 – V teple domova >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na