Kristýnka 12 – Rozhodnutí

Toto je 12 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Celé odpoledne i večer jsem neustále zvažoval pro a proti. Stále jsem se nemohl rozhodnout ani pro jednu. Bejvalku už jsem dvakrát opustil, jednou kvůli sexu, podruhé kvůli Kristýnce, nevěděl jsem, jestli to zvládnu potřetí. Navíc s ní by to byla sázka na jistotu. Věděl jsem, co od ní můžu čekat, i v sexu nám to klapalo. To, co jsme spolu zažili naposledy, bylo rozhodně něco výjimečného. Jedinou nevýhodu jsem viděl v tom, že už to není nové, bylo by to jako bychom už byli manželé. Určitě by trvala na tom, abych se k ní nastěhoval, vlastně by to bylo i logické. Takový jistý přístav. Pokud bych si vybral ji, k dalšímu rozchodu by patrně už nedošlo, s ní by to bylo pravděpodobně už napořád.

S Kristýnkou by to bylo nové, vzrušující, neokoukané. Víc vzrušující a víc dobrodružné. Byl jsem to já, kdo ji zbavil panenství. Zvažoval jsem, jestli je to výhoda nebo ne. Z jedné strany nepoznala nikoho jiného a já si ji v tomhle ohledu mohl vychovat k obrazu svému, na druhou stranu nepoznala nikoho jiného a mohlo hrozit, že je nevybouřená a mohla by chtít poznat něco jiného. Víkend u ní na chatě byl nezapomenutelný. Obě měly co nabídnout. Jedna měla vlastní dům po babičce, druhá pocházela ze zazobané rodinky, takže i tam bylo jisté zajištění. Došlo to tak daleko, že jsem začal zvažovat, jestli mám raději blond, nebo brunetku, jestli raději větší nebo menší poprsí. Vždycky jsem si myslel, že jsem na prsaté blondýnky, ale potom, co jsem poznal Kristýnku, jsem si tím rozhodně nebyl vůbec jist.
Dokonce mi proběhlo hlavou i to, že bejvalka zobe pilulky a já se do ní mohu dle libosti udělat, kdežto Kristýnka to chtěla vždycky s kondomem. A minule kvůli tomu tak vyváděla, že došlo až na rozchod. Stále jsem váhal. Nejspíš to bude rozhodnutí na poslední chvíli. Momentálně však vítězila bejvalka.

Ani jedné jsem nechtěl ublížit, obě jsem měl rád, ale rozhodně bych je obě najednou nezvládal. Měl bych z toho výčitky a obojí by nestálo za nic. Ještě tu zbývala jedna možnost, pustit je k vodě obě. Jen jsem nechtěl zůstat sám.

Moc jsem se nevyspal, celou noc jsem se převaloval, ve snech se obě děvčata předháněla, aby upoutala mou pozornost. Podbízely se a předváděly, vystavovaly svá těla a předváděly rozličné pózy. Striptýz střídal tanec u tyče. Obě slibovaly úžasný servis a dokonce i povolení pro občasný sex s jinou. Zkrátka to vypadalo, že mě chtějí mít za každou cenu. Jen jsem netušil, co za tím je. Ráno jsem se vzbudil hrůzou z toho, jak ten sen skončil. Když jsem se konečně rozhodl a vybral si bejvalku, byl jsem svědkem toho, jak se spolu sešly. Potřásly si rukou a Kristýnka bejvalce předala stovku. Obě se na mě otočily, ukazovaly si na mne. Stál jsem tam a nevěděl, co dělat. Byl jsem předmětem sázky o to, která mě dostane.

„A copak sis myslel?“ prohlásila bejvalka, „Snad ne to, že bych o tebe pořád stála, když už si mě dvakrát opustil.“
Jen jsem zíral s otevřenou pusou.
„Sbohem, teď pro změnu opouštím já tebe, aspoň uvidíš jaké to je,“ řekla posměšně bejvalka.
„A co ty?“ otočil jsem se ke Kristýnce.
„Co by. Vybral sis ji a ne mě, tak proč já bych tě teď měla chtít? Měj se…“ a zamávala mi na rozloučenou.
Zůstal jsem stát jako opařený. Tohle jsem nečekal. A aby toho nebylo málo, Kristýnka vzala bejvalku za ruku a ta se na ni otočila. Obě se na sebe usmály, políbily se a ruku v ruce spolu odešly. Pohled na ně mě vzrušil i zabolel zároveň. Nevěděl jsem, kterou si vybrat, tak jsem ztratil obě.

Hrůzou jsem se posadil na posteli. Nevěděl jsem, jestli to byl sen nebo skutečnost. Deset minut mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z toho šoku. Konečně jsem byl schopný vstát z postele a vypravit se do práce. Unavený a nevyspalý jsem vyrazil na vlak do práce. Doufal jsem, že budu mít možnost dohnat spánek. Naneštěstí byl vlak nacpaný k prasknutí a já musel stát v uličce. Celou cestu vedle mne postávala parta studentů. Neustále něco pořvávali, vyrozuměl jsem, že jedou na školní výlet a předháněli se, kdo veze víc lahví s alkoholem a kdo toho víc vypije. Zkrátka banda uřvaných puberťáků. Mělo to jednu výhodu, nemohl jsem se soustředit na svůj problém a téměř jsem to vytěsnil z hlavy.

Dorazil jsem do práce. Byl jsem zaúkolovaný a novou činností a nevěděl jsem, co dělat dřív. S odhodláním všechno stihnout jsem se ponořil do práce. Bylo toho moc. Ani oběd jsem nestíhal. Najednou mi přišlo, že je v kanceláři nějak moc ticho. Když jsem se rozhlédl, s hrůzou jsem zjistil, že jsem tam zůstal poslední. Rychle jsem zkontroloval čas. Budu rád, když stihnu vlak. Měl jsem patnáct minut na to, abych se sbalil a doběhl na vlak. Cesta na nádraží mi obvykle zabrala deset minut. Budu to mít jen tak tak. Až na nádraží jsem si uvědomil, že jsem se ještě nerozhodl. No co, kdo vybírá, přebere.

Nastoupil jsem do vlaku a zapadl do prvního vagónu. Měl jsem štěstí, hned první kupé bylo volné. Dal jsem si pod hlavu batoh, natáhl se na sedačku a zavřel oči. Vlak se rozjel a já téměř okamžitě usnul. Upadl jsem do hlubokého bezesného spánku.
S leknutím jsem se probral, když vlak zastavil. Rychle jsem se zorientoval a zjistil jsem, že je to první zastávka. Raději jsem se posadil, abych náhodou nezaspal. Vzpomněl jsem si na Kristýnku, jen tak mi blesklo hlavou, jestli by mě nechala přejet. Také mě napadlo, jestli už tady byla a jen mě nechtěla budit, nebo měla spoustu práce a ke mně se ještě nedostala. Vlak se znovu rozjel. Pro jistotu jsem našel jízdenku a vyčkával. Jestli půjde od konce, budu poslední na řadě. Měl jsem tedy ještě chvíli čas si rozmyslet, co jí řeknu. V tom mi zazvonil telefon. Vyndal jsem ho z kapsy a koukl na displej. Bejvalka. Otevřel jsem zprávu, která mi přišla.

„Koukni, co jsem si kvůli tobě koupila. Myslíš, že mi to sluší?“
Ke zprávě byla připojená fotka. Na fotce byla bejvalka a měla na sobě černý korzet s červeným lemováním, který zdůrazňoval její přednosti a skrýval nedostatky. Ne, že by bylo potřeba toho tolik zakrývat.
Než jsem stihl odpovědět, telefon pípnul znovu.
„Kdyby sis náhodou nevšiml, tak k tomu byly i kalhotky.“
Na fotce byl tentokráte detail jejích intimních partií. Kalhotky byly ze stejného materiálu i ve stejném barevném provedení. To, co mě zaujalo, byly lapličky vykukující středem kalhotek. Byly to kalhotky s dírou, úžasný vynález.
Tímhle si rozhodně připsala plusové body, jen jsem stále nevěděl, jak to řeknu Kristýnce. Zatím jsem ji neodepsal, pozdní odpověď jsem mohl svádět na vzrušení a na spánek ve vlaku. Takže zatím jsem to neřešil. Vymýšlel jsem, jak to to říct Kristýnce. Ulehčoval mi to jen fakt, že se ona rozešla se mnou. Stačilo prostě jen říct, že se k ní prostě nechci vrátit. Díky tomuhle rozhodnutí jsem se trochu uklidnil a uvolnil.

Otevřely se dveře od mého kupé a Kristýnka vstoupila. Zůstal jsem na ní jen koukat, čekal jsem, že bude mít na sobě uniformu. Místo toho přede mnou stála v téměř průsvitných letních šatičkách, pod nimi neměla nic. Navíc byly tak krátké, že jí sahaly těsně pod zadeček.
„Kontrola jízdenek,“ řekla s úsměvem.
„Ahoj, moc ti to sluší,“ přivítal jsem ji.
„Ahoj. Děkuju, chtěla jsem na tebe udělat dojem,“ řekla a usadila se na sedačce naproti mně.
„Tak to se ti opravdu povedlo.“
„To jsem moc ráda.“
„Opravdu ti to moc sluší.“
„Děkuju. Chtěla bych se ti ještě jednou omluvit, opravdu jsem to nemyslela vážně. Byla jsem ze všeho nějak rozhozená. Je mi to všechno moc líto a ráda bych to vzala zpátky, kdyby to šlo.“
„Děkuju, žes mi to řekla. Já nevím, jestli to jde vzít zpátky.“
„Můžu se zeptat, jak ses rozhodl?“
„Víš, nevím jak ti to říct…“
„Tak to neříkej. Jestli je to špatná zpráva, tak to raději ani nechci slyšet.“
„Můžu se taky na něco zeptat?“
„Můžeš.“
„Jak to, že na sobě nemusíš mít uniformu?“
„Já si kvůli tobě domluvila, že mě na další zastávce někdo vystřídá. To pro případ, že by ses rozhodl to se mnou ještě zkusit, chtěla jsem mít možnost vystoupit s tebou, abychom mohli spolu někam zajít. Třeba na procházku nebo tak.“
„Aha, to mě moc těší, je to od tebe moc milé.“
„Hmmm, milé a jak to tak vypadá, tak asi i zbytečné, viď,“ řekla smutně se slzami v očích, „A to jsem pro tebe měla ještě jedno překvapení.“
„Jaké?“ vyzvídal jsem.
„To už je teď stejně jedno. Já byla ráno na gyndě…“

V tu chvíli jsem nahodil vyděšený pohled.
„Neboj, těhotná nejsem, teda alespoň o tom nevím. Ono je stejně ještě brzy na testy.“
„Tak to jo.“
„Ale vyděsil ses pěkně. To ti tolik vadila představa mít se mnou mimčo?“
„To ne. Jen nevím, jestli by to bylo vhodné. Já ve škole, ty se do školy chystáš… Ale kdyby to přišlo, tak to přijde. A jak to vidíš ty?“
„Jsem ráda, že to takhle bereš. No já o tom, díky tobě, teď musela hodně přemýšlet.“
„A já myslel, žes u toho byla taky.“
„To byla, promiň. Už ti to nebudu vyčítat.“
„A k čemu jsi došla?“
„No vlastně představa, že bych čekala mimčo, nebyla tak hrozná. Víš, že by se mi to docela i líbilo? Sice je na to brzy, ale i tak by se to dalo zvládnout.“
„No teda, to bych do tebe neřekl, že jsi takový mateřský typ.“
„Já bych chtěla docela velkou rodinu. Alespoň tři děti, když to zvládnu. A kdybych je mohla mít s tebou, byla bych ten nejšťastnější člověk na světě.“
„To je mi změna. A tos kvůli tomu minulý týden tolik nadělala. A co to překvapení? Od toho jsme nějak odbočili.“
„To bylo kvůli tomu, žes mi… že jsem neměla možnost volby. Když mě už nechceš, tak je to zbytečné. Ale jestli to toužíš vědět… Byla jsem na té gyndě a tam mi doktorka nabídla nějakou šetrnou antikoncepci, ale s tou bych začala až za měsíc. Do té doby navrhovala nějaký spermicidní gel.“
„To všechno jen kvůli mně?“
„Kvůli tobě ne. Ale kvůli nám. Ale to nevadí, když o mě nemáš zájem, tak je to jedno.“

Jen jsem tiše seděl a mlčel. Přemýšlel jsem, ještě před deseti minutami jsem byl pevně rozhodnutý pro bejvalku, teď jsem byl znovu zmatený. Všechno, co mi před chvílí Kristýnka řekla, ve mně vyvolalo zmatek.
„No nic, tak se měj hezky. Je mi to líto, že to mezi námi nevyšlo. I tak na tebe nikdy nezapomenu…,“ se slzami v očích se postavila a chtěla odejít.
Ve chvíli, kdy se chystala otevřít dveře kupé, jsem ji uchopil za ruku. Otočil jsem ji a stáhl si ji na klín.
„A kdo řekl, že tě nechci? Netoužím po nikom jiném než po tobě.“
„Ty syčáku, to si mi to nemohl říct rovnou? Necháš mě tady takhle se trápit?“
Zatnula ruce v pěst, bouchla mě do ramene a propukla v pláč. Celá se třásla a vzlykla, po tvářích jí tekly slzy a já měl brzy mokré rameno. Objímal jsem ji a hladil ji po zádech, snažil jsem se ji nějak ukonejšit.
„Neplač. A já myslel, že tě to potěší. To si přeci chtěla.“
„Chtěla,“ řekla mezi vzlyky, „bylo to to jediné, po čem jsem od čtvrtka toužila. Jak by asi bylo tobě, kdyby se ti splnil jeden z tvých snů.“
„To chápu. Ale už nebreč, budeme muset vystupovat.“
„Už? Já to ani nepostřehla.“
„Tak si otři ty slzičky a jdeme,“ řekl jsem a podal jí kapesníček.

Vystoupil jsem z vlaku jako první a podal jí pomocnou ruku.
„Tak co teď?“ zeptala se, když jsme opustili nádraží.
„Potřeboval bych hodit domů batoh a pak můžeme procházku.“
„To zní dobře.“
Vyrazili jsme k nám.
„Naši jsou doma,“ řekl jsem před panelákem, když jsem zahlédl otevřená okna.
„Jestli to nevadí, počkám na tebe tady.“
„Nevadí, za chvíli jsem zpátky.“
Vylovil jsem klíče z kapsy a otevřel vchodové dveře. Zavolal jsem si výtah a vyjel domů. Doma jsem vysypal věci z batohu, nacpal tam láhev s vodou, deku a balíček kondomů. Tentokrát jsem už opravdu riskovat nechtěl. Ještě jsem rodičům oznámil, že jdu ven a nevím, kdy se vrátím a už za mnou zaklaply dveře.

Ve výtahu jsem ještě v rychlosti odepsal bejvalce:
„Ahojky. Moc ti to sluší. Jsou to opravdu moc pěkné kousky. Rád bych tě v tom viděl na vlastní oči. Jen bohužel nevím, kdy na to bude čas. Dnes už jsem doma a nebudu mít čas. A podle toho, jak to vypadalo dnes v práci, tak do konce týdne čas mít nebudu. A jak to bude o víkendu, netuším. Zatím se měj krásně.“
Výtah zastavil v přízemí, zrovna ve chvíli, kdy jsem vypnul zvonění a strčil telefon zpátky do kapsy.

Před domem už Kristýnka nervózně přecházela.
„Už jsem se bála, že nepřijdeš.“
„To bych ti přeci neudělal,“ řekl jsem a přitáhl si ji k sobě, abych ji mohl políbit.
Chtěla ucuknout, ale nestihla to, byl jsem rychlejší.
„A já myslela, žes šel dát batoh domů.“
„To šel, ale dostal jsem lepší nápad.“
„A jakej?“
„Tak se koukni, co tam mám,“ a podal jsem jí batoh.
„Deka, pití… A co je tohle? Kondomy? Co to má znamenat? To si myslíš, že jakmile mi řekneš, že mě chceš, že se s tebou hned vyspím?“ začala se rozčilovat.
„Tak to není,“ odpověděl jsem a hlavou mi blesklo, že je dobře, že o tom bejvalka neví, takhle jsem k ní měl stále otevřenou cestu, „Pití se na procházce vždycky hodí, deku jsem vzal proto, že kdyby nás bolely nohy, tak si můžeme sednout. A ty kondomy jsem vzal jen tak pro jistotu. Lepší je mít je s sebou a nepotřebovat je, než aby byl nějaký malér. A navíc, co bys čekala, že mě napadne, když máš na sobě tyhle úžasné šaty.“
„Aha, tak to beru,“ řekla, když se uklidnila.
„Můžeme jít?“ zeptal jsem se.
„Můžeme, jen doufám, že tam nepotkáme moc lidí. V těch šatech je totiž všechno vidět. A kam půjdem?“
„Myslel jsem, že bychom se mohli jít projít kolem řeky, je tam takový park. Tedy jestli nemáš nic proti. Určitě tam najdeme nějaké zákoutí, kde nikdo nebude.“
„Jo tak, do parku k řece a zákoutí k tomu… No to mám teda pěkné vyhlídky. Nejdřív mě určitě zatáhneš někam do křovíčka, tam si se mnou užiješ a pak mě zabalíš do deky a pošleš po vodě, viď.“
„Jo jo, tak nějak jsem si to představoval.“
„Já si to myslela. Tak jdem, ať už to mám za sebou.“

Vzal jsem ji za ruku a vyrazili jsme. Cestou jsme šli kolem stánku s točenou zmrzlinou.
„Dáš si?“ zeptal jsem se.
„A víš, že docela jo?“
Koupil jsem nám dvě velké míchané a za urputného lízaní zmrzliny jsme pokračovali v cestě.
„Pěkná práce jazyka,“ konstatovala Kristýnka, když viděla můj boj se zmrzlinou.
„Však ty se taky pusinkou pěkně činíš,“ kontroval jsem, když jsem viděl ji.
Cestou k řece se za námi pár lidí otočilo. Ani jsem se nedivil. Pohled na Kristýnku rozhodně stál za to. Aby jí to nebylo nepříjemné, tak jsme v parku při první příležitosti sešli z cesty a vzali to rovnou podél řeky. Procházka byla příjemná, sluníčko krásně hřálo a podél vody pofukoval mírný osvěžující větřík. Vedl jsem ji najisto, věděl jsem o jednom malém zákoutí, kam nebylo téměř odnikud vidět. Byla to taková malá zátočina, rád jsem tam v létě chodil plavat. Řeka tam líně tekla, dno bylo příjemně písčité a voda se brzy vyhřála. Bylo to chráněné křovím, tak tam ani nefoukalo.
„Ty mě opravdu táhneš někam do křovíčka, viď.“
„Jasně, ale neboj, bude se ti tam líbit. Já tam obvykle v létě chodím plavat.“
„Tak to jsem na to zvědavá. Ale já nemám plavky.“
„A to vadí? Já taky ne. Stejně bude asi studená voda.“

Prodrali jsme se skrz křoví a před námi se objevila zátočina porostlá nízkou trávou. Sundal jsem ze zad batoh a začal rozkládat deku.
„Jéé, tady je krásně.“
„Já to říkal, že se ti tady bude líbit.“
Zatímco jsem bojoval s dekou, přistály vedle mě její botky. Se smíchem se rozběhla k vodě. Za chvilku jsem jen zaslechl dvě šplouchnutí, jak vběhla do vody.
„Pojď za mnou, voda je docela teplá.“
„Za chvilku jsem tam,“ odpověděl jsem.
„Jsou tu i rybičky…“
„Tak zůstaň chvíli stát a nehýbej se,“ nabádal jsem ji, když jsem si zouval boty a sundával tričko.
„Ony plavou ke mně… a okusují mi nohy… to lechtá… ale je to příjemné…,“ vypískla jako malá holka.
Opatrně, abych nevyplašil rybičky, jsem za ní vlezl do vody a zabořil nohy do písečného dna. Voda byla příjemně osvěžující. Přeci jen dva týdny sluníčka byly znát.
„Voda je příjemná, čekal jsem, že to bude studenější. Už by to skoro bylo i na koupání,“ konstatoval jsem.
„To máš pravdu. A co takhle sprcha?“ řekla, sehnula se a začala na mě cákat.
„Nech toho,“ varoval jsem ji.
Jen se zasmála a s cákáním ještě přidala.
„Říkám ti nech toho…“
„Nebo co?“
„Nebo uvidíš…“
„A copak uvidím?“ ptala se se smíchem a dál cákala.

Už jsem toho měl dost. Rychle jsem se k ní otočil zády, předklonil a ze všech sil začal také cákat. V tu ránu byla celá mokrá.
„ÁÁááá, nech toho, to studí,“ křičela a utíkal z vody.
„A máš to, nemáš si začínat…,“ řekl jsem s trochou škodolibosti.
„Teď mi kvůli tobě bude zima,“ vyčítala mi.
„Tak si sundej ty šaty, rozložíme je na sluníčku a za chvíli uschnou.“
„Jo takhle…, už je mi to jasné. Ty mě tady chceš mít nahou…“
„Sakryš, odhalilas mě. Alespoň se opálíš.“
„Já se budu opalovat a ty mě tady budeš očumovat a slintat nade mnou. To jsem to dopracovala.“
„Jestli chceš, tak si vezmi mé tričko, to je suché.“
„Díky, ale klidně si ho nech,“ řekla naoko naštvaně a začala se svlékat.
Jen jsem tam stál a koukal, jak bojuje s mokrými šaty.
„To tam budeš jen tak stát a koukat, nebo mi pomůžeš.“
„Klidně ti pomůžu, jen jsem nevěděl, jestli můžu.“
„Musíš, když už jsi mě tak zmáčel.“

Začal jsem opatrně odlepovat mokré šaty od jejího těla. Stála otočená ke mně zády. Konečně byly dole. Rychle si dala jednu ruku přes prsa a druhou si kryla rozkrok. Rozložil jsem mokré šaty vedle deky do trávy. Než jsem se otočil, už seděla na dece, pokrčené nohy objímala rukama a bradu měla opřenou o kolena. Nejspíš doufala, že tak zakryje svou nahotu. Mělo to přesně opačný efekt. Jak měla nožky skrčené před sebou, její mušlička se krásně rozevřela. Nechtěl jsem ji v tom nechat samotnou, tak jsem si začal sundávat mokré kraťasy.
„Co to děláš?“ ptala se Kristýnka.
„No co by, přece tady nebudu oblečený, když ty tu sedíš nahá. Navíc mi také musí uschnout, když mě někdo pocákal.“
„Tak to jo. Už jsem se bála, že mě tady opravdu chceš znásilnit.“
„Znásilnit určitě ne, to bych ti neudělal, to snad víš. Ale milování bych se rozhodně nebránil.“
„Aspoň, že tak, že mě znásilnění nečeká,“ řekla a vypadalo to, že i trochu zklamaně.
To už jsem si lehal vedle ní na deku. Ležel jsem na břiše a užíval si sluníčka.

„Nechceš si taky lehnout?“
„Vlastně, proč ne.“
„Můžu se tě na něco zeptat?“
„Můžeš.“
„Neber to nijak zle, třeba je to jen můj špatný pocit.“
„Už se začínám trochu bát.“
„Víš, mám z tebe rozporuplný pocit. Nějak se v tobě nevyznám. Chvílemi působíš jako nevinná nezkušená stydlivka, i když k tomu nemáš důvod se stydět. Pak během chvíle působíš vyzývavě. Nevím, jak to pořádně vysvětlit. “
„Aha,“ řekla trochu s úsměvem.
„Proč se směješ? Já se bál, abych ti neublížil, a ty se tomu směješ…“
„A proč ne…,“ to už se smála naplno.
„Počkej, počkej…,“ v hlavě mi to začalo šrotovat.
„A na co mám čekat?“ ptala se laškovně a v očích jí svítily jiskřičky.
„Ty potvoro… takhle si se mnou hrát…,“ řekl jsem, když mi to začalo konečně docházet, „tys to všechno plánovala…“
„A cos čekal…“
„Ty jsi přesně věděla, jak to dopadne…, ty šaty, předání služby… Vsadím se, že máš v kabelce i kondomy, nebo snad dokonce ten antikoncepční gel?“
„Bravo,“ zatleskala mi, „chytrej hoch….“

Jen jsem na ni koukal a nebyl jsem schopen slova. Ona se vleže natáhla po kabelce a na deku přede mě začala vyndávat věci, asi pět různých kondomů a krabičku s globulemi.
„No, to ti nedaruju. Takhle to na mě nachystat.“
„Jo? A copak s tím hodláš udělat…“
„Však uvidíš.“
„Nevyhrožuj…“
Když si může hrát ona, tak proč ne já. Z úst jsem vypustil „Tsss,“ naštvaně jsem otočil hlavu a hrál si na uraženého. Doufal jsem, že mi na to skočí.
„Aaa, panáček si hraje na uraženého…“
„Na nic si nehraju, já uraženej jsem,“ odvětil jsem naštvaně.
„Jo takhle. No jak chceš.“
Na to už jsem nezareagoval vůbec.
„Ty ses opravdu urazil?“ začala zlehka.
Neodpovídal jsem a dál ji ignoroval.
„Ale no tak, přece si nebudeme kazit takový krásný den…,“ snažila se dál.
Já stále nereagoval.
„No, přece se na mě za to nebudeš zlobit…“ už k tomu přidala i pohlazení po zádech.
Měl jsem co dělat, abych se ovládl a přemohl smích, tahle hra mě bavila, jen jsem to nesměl přehnat. Ono by se mohlo snadno stát, že když nebudu reagovat, tak ono všeho nechá. Pomalu jsem na ní otočil hlavu a stále se tvářil naštvaně. Bylo na ní vidět, že jí to trochu mrzí. Přisunula se trochu blíž a nejspíš se chtěla začít lísat. Rozhodně jsem nebyl proti. Ale měl jsem trochu jiný plán.

Nechal jsem ji co nejvíce se přiblížit. V tu chvíli jsem ji chytil za ruku a převrátil ji na záda. Zaznamenal jsem úsměv, který jí přeběhl po tváři, když jsem se na ní vrhnul. Obě ruce jsem jí přidržoval jednou rukou nad hlavou. Druhou jsem jí roztáhl nohy, vecpal se mezi ně a přiklekl jí je. Trochu se zmítala, házela sebou, aby mě ze sebe setřásla. Ale bylo znát, že přistoupila na mou hru. Nedržel jsem ji tak silně, aby se nemohla osvobodit, věděli jsme to oba. Už jsem si nedělal žádné iluze, bylo mi jasné, že s tímhle počítala. Tak proč jí to nedopřát. Ale byl jsem rozhodnutý jí to pořádně osladit. Měl jsem v plánu ji potrápit, pohrát si s ní, vzrušovat ji až na hranici únosnosti, dokud nebude žadonit o uspokojení a slibovat všechno možné i nemožné.

Nahá a uvězněná pode mnou odevzdaně čekala na svůj osud. Jakmile mi po tváři přeběhl škodolibý úsměv vítězství, trošku se polekala, ale nic neudělala, jen dál čekala, co se bude dít. Chvíli jsem si ji jen tak prohlížel, pak jsem trochu natáhl a volnou rukou utrhl stéblo trávy. Nenapadlo mě nic lepšího, než jí tou trávou trochu polechtat. Přejel jsem jí s ním od zápěstí, do podpaží, na krk, dolů mezi ňadry až na pupík. Cestou zpátky jsem obkroužil obě ňadra a i obě bradavky. Měla je krásně vztyčené, nevím jestli vzrušením nebo chladem, ale důležitý byl výsledný efekt.
Ten lehký dotek způsobil, že se zvětšily ještě víc. Už jsem se nevydržel jen koukat. Zahodil jsem stéblo trávy a sklonil se blíž k jejímu hrudníku. Špičkou jazyka jsem zabrnkal na ten tvrdý vrcholek. Kristýnce z úst uniklo slabé bolestivé syknutí, následované vzdechem rozkoše, když jsem se přisál k ňadru. Kroužil jsem kolem bradavky jazýčkem, sál ji a tiskl lehce mezi zuby. Zmítala se pode mnou a hlasitě křičela. Ještě, že kolem nikdo nebyl. Aby to druhé třešince nebylo líto, změnil jsem působiště. Právě opuštěnou kozičku jsem pevně sevřel v dlani a tuhý vrcholek stiskl mezi palcem a ukazováčkem. Týnka se celá třásla a vzpínala se proti mně. Zanechal jsem dráždění jejích prsou, zvedl hlavu a podíval na ni. V očích měla jen chtíč a touhu a zrychlený dech prozrazoval vzrušení.

Pomalu jsem na ni naléhal, naše těla se dotýkala víc a víc. Ruce jsem jí stále držel, ale nohy dostaly trochu prostoru, s úlevou je trochu natáhla. Její vztyčené bradavky mě tlačily. A trčící penis se dotkl její štěrbinky. Jakmile ho ucítila, snažila se na něj nabodnout. To jsem jí nehodlal dovolit, alespoň zatím ne. Když poznala, že neuspěje, snažila se mě políbit, zvedala hlavu a nastavovala rty. Volnou rukou jsem proto zasáhl. Přiměl jsem ji položit hlavu zpátky na deku a otočit ji stranou. Odhrnul jsm její vlasy dozadu, aby mi nepřekážely, a přiblížil svá ústa k jejímu oušku.
„Copak?“ tiše jsem zašeptal, „co bys ráda?“
Jen šanci odpovědět jsem jí nedal, bezprostředně po otázce jsem rty a zoubky zaútočil na její lalůček.
„Hmmm…, aaahh…,“ a to byla celá její odpověď.
Po pravdě řečeno, očekával jsem trochu výraznější reakci. Své usilí jsem nasměroval na její krček. Tam slavil větší úspěch. Můj horký dech, který pohladil její krček, způsobil chvění jejího těla. Dotek rtů vyloudil z jejích úst táhlý vzdech. A zakmitání jazýčka na citlivé kůži ji málem přivedlo k vrcholu. Zmítala a házela sebou ve snaze se osvobodit ruce. Její nohy jsem už měl dávno obtočené kolem pasu, jak usilovala o pohlcení mého údu.

Dosud jsem měl navrch, ale Kristýnka získala mocného spojence, můj chtíč. Prozatím jsem vítězil, touha přimět ji žadonit o sex byla silnější. Abych mohl pokračovat v jejím dráždění, potřeboval jsem se přesunout níž. Vzal jsem její ruce, uchopil je do svých a z místa nad hlavou jsem je posunul na úroveň ramenou. To mi mělo poskytnout dostatek manévrovacího prostoru pro další vzrušování a zároveň mi do toho nemohla moc zasahovat. Co jsem nečekal bylo, že ve chvíli, kdy jsem jí uvolnil ruce, využila nenadálé volnosti. Zabrala nohama, posunula se níž a její úplně zmáčená jeskyňka mě pohltila. Oba jsme hlasitě vydechli.
Měl jsem co dělat, abych znovu získal ztracenou kontrolu, nad ní i nad sebou. To žhavá promáčená kundička mě přiváděla k šílenství. Jestli jsem chtěl své usilí dotáhnout do konce, musel jsem se přemoci a opustit to místečko lásky. Ona mě však pevně držela a nechtěla se mě vzdát. Pomalu jsem opouštěl její studánku a při tom pozoroval její obličej. Uspokojení z toho, že dosáhla svého, vyprchalo a vystřídalo ho zklamání, že to nebylo na dlouho.

Chtěl jsem si dopřát ještě jedno malé vítězství, abych trochu srovnal skóre. Už jsem byl na okraji, špička mého ocasu lehce rozevírala lapličky. V tu chvíli jsem přirazil a vnikl do ní až na doraz. Vytřeštila oči překvapením, tělo zachvátila vlna rozkoše, její sevření díky tomu povolilo a já z ní rychle vyklouzl. Ten pohled, který na mě vrhla, jen tak nezapomenu. Kdyby mohla, tak mě sežehla na místě. Navzdory tomu jsem hodlal pokračovat. Sklonil jsem hlavu a pokračoval v laskání jejího těla. Polibky jsem se vrhl na její klíční kost a pokračoval směrem k ňadrům. Líbal jsem, přejížděl po nich opatrně zoubky a zlehka sál. No možná bude mít na dnešek památku, možná po mě zbyde nějaký cucflek, blesklo mi hlavou. Jen vzdychala a hekala.

Abych jí ještě víc vydráždil, přesunul jsem svou pravou ruku mezi naše těla a dlaň přitiskl na její klín. Prsty jsem rozevřel závojíčky a prstem mezi nimi projel. Ozvalo se zavzdychání. Prstem jsem kroužil na okraji dírky. To ji přivádělo k šílenství, dráždilo to, ale neuspokojovalo. Změnil jsem taktiku, vzal jsem do ruky tvrdý penis a špičkou žaludu zopakoval to samé, co před chvílí prstem. Volnou rukou se stále snažila přitáhnout mou hlavu, aby mě mohla políbit, a nohama zabírala vždy ve chvíli, kde jsem se přiblížil k ústí její jeskyňky, abych do ní pronikl.
„Tak dělej, už to potřebuju,“ řekla po několika marných pokusech.
„Ale? A takhle se to říká?“ odpověděl jsem jí, ale stále pokračoval v dráždění.
„Nenech se… aaahh… prosit, už to… ooohh… musím mít…,“ snažila se mi mezi vzdechy odpovědět.
„A co když to zrovna chci slyšet?“ nenechal jsem se odbít a ještě přitvrdil.
„Prosím… aaah… moc… oooohh… tě chci…,“ dočkal jsem se koněčně žádané reakce.

Už jsem neváhal a pronikl do ní. Původně jsem měl v úmyslu ji ještě chvíli potrápit pomalým protahováním, ale nedostal jsem k tomu příležitost. Kristýnka a můj chtíč mě přehlasovaly. Jakmile jsem ucítil, jak vlhký a rozpálený klín pohltil mého dobyvatele, ovládly mě instinkty a já začal zběsile přirážet. Žádné něžné milování, ale divoký a vášnivý sex. Kristýnka se nechtěla nechat zahanbit a přestože ležela na zádech, snažila se mi vycházet vstříc. Nad řekou se neslo naše hekání, mlaskání zmáčené kundičky a pleskání kůže o kůže. Její tělo se svíjelo již druhým orgasmem, už neměla sílu přirážet a ani vzdychat, stále však měla nohy obtočené kolem mého pasu. Byla vyčerpaná přívalem rozkoše. I já se blížil ke konci.
„Už budu,“ snažil jsem se ji upozornit, aby uvolnila sevření nohou.
Ona však stisk zesílila. Snažil jsem se zadržet výstřik ze všech sil a dostat se ze sevření.
„Už to nevydržím…, “ řekl jsem a cítil, jak se semeno hrne vzhůru.
„Tak to pusť,“ odpověděla mi.

Učinil jsem poslední marný pokus o osvobození a s úlevným vzdechem vypustil nahromaděné bičíkovce. S tím, jak jednotlivé cákance plnily její prcinku, její tělo odpovídalo záchvěvy rozkoše. Spermatu bylo tolik, že jakmile uvadající úd opustil její jeskyňku, vyvalil se z ní proud našich smísených šťáv, stékal jí přes prdelku až na deku. Loužička se pomalu vpíjela do deky. Vyčerpaný a uvolněný jsem se svalil na deku vedle Kristýnky a na nic se nezmohl.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
862
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 11 – dilemaKrystýnka 13 – Kdo má navrh? >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na