Toto je 11 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Probuzení v neděli nebylo jedno z nejpříjemnějších. Nějak špatně jsem spal a probudil jsem se s pocitem, že mi zdálo něco divného. Víc jsem si nepamatoval. Kouknul jsem na telefon, abych zjistil kolik je vůbec hodin. Ještě jsem zběžně zkontroloval doručenku na včerejší zprávu, stále nic. No co, až se ozve, tak se ozve, já už to stejně neovlivním. Vylezl jsem z postele, nasnídal se a vyrazil ven. Nechtělo se mi sedět doma, když venku bylo tak hezky. Alespoň jsem měl příležitost si všechno srovnat v hlavě. Snažil jsem se zvážit všechna pro a proti, všechny varianty. Co když se Kristýnka ozve, co když se neozve a co bejvalka? Ta by mě klidně brala, ostatně ani já bych se tomu tolik nebránil. Už vím, co od ní čekat, v sexu nám to teď taky šlo, tak proč ne. Čekat na Kristýnu, jestli se ozve a jestli si to náhodou nerozmyslí, se mi moc nechtělo. I když i ona měla co nabídnout, nebyla sice tolik zkušená, ale rozhodně měla talent. A to, že jsem byl ten, kdo ji připravil o panenství, mi také hrálo do karet. Byl jsem rozpolcen mezi dvěma ženami. Kterou z nich si vybrat? Nějak jsem se stále nemohl rozhodnout.

Domů jsem se vrátil, až když jsem měl hlad. Najedený a příjemně unavený po procházce, jsem si pustil na počítači film a padl jsem na postel. Odpočíval jsem a nechal své myšlenky toulat se sem a tam. Bylo fajn, jen tak vypnout a na nic nemyslet. Užíval jsem si odpočinku a relaxace. Občas jsem zkontroloval telefon, jestli náhodou nepřišla odpověď na mou včerejší sms. Že by moje zpráva nedorazila, toho jsem se nebál, platnost jsem měl nastavenou na maximum, tak by i po týdnu měla dorazit.

Když mě film přestal bavit, přesunul jsem se k počítači a pustil si nějakou hru. Tak jsem strávil celé odpoledne. Večer jsem si dal sprchu a nechal ze sebe odplavit všechny starosti. Ze sprchy jsem vyšel s odhodláním, že pokud se Kristýna neozve, napíšu bejvalce. Nachystal jsem si věci na druhý den, k obvyklým věcem, které jsem nosil do práce, jsem přihodil náhradní prádlo, tričko a pyžamo. Poslední kontrola telefonu před spaním a pak už jen zalézt pod deku. Zpráva byla doručena, ale odpověď žádná.

V pondělí ráno jsem vyrazil do práce. Přes den mi to tam celkem rychle ubíhalo. Když jsem o polední pauze od Kristýny stále nedostal žádnou zprávu, rozhodl jsem se napsat bejvalce.
„Ahojky. Jak se dneska máš? Já docela dobře. Jen mi bylo líto, že jsem nemohl přes víkend zůstat. Omlouvám se, potřeboval jsem si všechno promyslet.“
Netrvalo to ani pět minut a přišla odpověď.
„Ahoj. Mě to taky moc mrzelo, zvlášť po tom, co jsme spolu prožili. A k čemu jsi došel?“
Musel jsem si rozmyslet, co jí napíšu. Pravda byla taková, že když nemůžu být s Kristýnou, tak jsem chtěl být alespoň s bejvalkou. Tohle jsem jí, ale napsat nemohl. Musel jsem to nějak diplomaticky přeformulovat, aby si nemyslela, že je pouhou náplastí, náhražkou za někoho jiného. I když to tak trochu byla pravda. Nechtěl jsem být sám a chtěl jsem mít zajištěný pravidelný přísun sexu.
„No, celý víkend včetně dnešku jsem myslel jen na tebe. Stačí to jako odpověď?“
Doufal jsem, že to byla dostatečně diplomatická odpověď.
„Stačilo by, kdybys tak nekecal, ale krásně se to čte.“
„Já nekecal, možná jen malinko. Kromě myšlenek na tebe, jsem měl v hlavě ještě sex s tebou, také nějaké to jídlo a spánek. A ještě pár nepodstatných drobností.“
„No tak dobře, budu ti teda věřit.“
„To jsem rád.“
„A když jsi myslel na sex se mnou, copak to bylo?“
„Ty jsi teda zvědavá. Ale když to chceš vědět, tak jsem vzpomínal na ten pátek, jak sis to užívala na té zastávce a bylo ti úplně jedno, jestli tě někdo uvidí nebo uslyší. A na tu loužičku, co po tobě zůstala na podlaze autobusu.“
„To jo, to byl zážitek. Ale pořád netuším, jak se ti povedlo mě takhle vzrušit. A o jaké loužičce to mluvíš?“
„Jsem rád, že se ti to tak moc líbilo. To víš, občas se to povede, hlavně na to musí být ta správná nálada. Taková bílá, hustá loužička. Prostě se ti tam nevešlo všechno, co jsem do tebe naložil. A skoro celou cestu to z tebe ukapávalo. A dokonce si tomu občas pomohla rukou.“
„Dělej si srandu z někoho jinýho, tohle se nestalo, to bych si pamatovala.“
„Byl na tebe moc pěkný pohled, jak ti po stehnech tekly pramínky našich smísených tekutin. Jak jsi na šatech měla vlhké skvrny, které je učinily průsvitnými. Jak sis sahala pod šaty, odhalovala svou zmáčenou, rozevřenou, dokonale uspokojenou prcinku, nabírala šťávičky a ochutnávala je. Jak se ti šaty lepily na klín a zvýrazňovaly každičký detail tvé mušličky. A pokaždé, jakmile ses trochu pohnula, ti z dírky něco ukáplo.“
„Počkej… to myslíš vážně? Pravda, šaty jsem musela namočit a pak mířily rovnou do pračky. Že by i ten zbytek byl pravda?“
„Nemám důvod ti lhát. Musím jít zase pracovat, kdyby něco tak končím ve čtyři, pak na tebe budu zase mít čas až do rána.“
„Tak fajn. Hmmm, až do rána? Neslibuj, co nemůžeš splnit.“
„Počkej, jak to myslíš?“ ještě jsem v rychlosti sesmolil odpověď a vrátil se zpět k práci.

Práce mi, po mezihře s bejvalkou, šla docela od ruky. Až se nadřízený divil, že mi to jde tak rychle. Ono když se člověk přestane zabývat věcmi, které nemůže změnit, tak se pak lépe může soustředit na to ostatní. Najednou byly čtyři hodiny a čas odejít. Pomalým krokem jsem zamířil rovnou na nádraží s nadějí, že vlak nebude mít zpoždění.

Před nádražím už postávala bejvalka.
„Ahoj. Co ty tady?“ pozdravil jsem ji.
„Ahoj. Co by. Čekám tady na tebe. Vždyť jsem ti psala, že se dneska moc nevyspíš,“ odpověděla mi.
„Promiň, já už odpoledne neměl v práci na telefon čas a pak už jsem ho nezkontroloval.“
„To jsem si mohla myslet. Však tě tahle nedbalost bude něco stát.“
„A co?“
„Flašku bublinek a jednu noc se mnou navíc.“
„Až tak? Tohle vědět, tak jsem neodpověděl na žádnou tvojí smsku,“ řekl jsem laškovně.
„To by ti bylo podobný, stejně pořád myslíš jen na sex. Tak tady tak nestůj a jdem,“ zavelela, vzala mě za ruku a už mě táhla pryč.
„Počkej, ty ani neprotestuješ jako v sobotu?“ zarazila se, když jsem ji poslušně následoval.
„Neprotestuju, nemám důvod. Navíc jsem v to tak trochu doufal a vzal si s sebou náhradní oblečení.“
„Tys to plánoval, že se necháš ode mě sbalit?“
„Neplánoval. Jen jsem v to doufal, že by ses mohla smilovat a chtěla se se mnou pomilovat.“
„Že mě to hned nenapadlo, že to nebude jen tak. Že by ses neobtěžoval mi napsat, kdyby za tím něco nebylo. No co, tak pojď.“

Než jsme dorazili k ní domů, zastavili jsme se ve vinotéce a já byl donucen koupit láhev. Jestli to takhle půjde dál, tak toho moc neušetřím, takhle mi na dovolenou moc nezbyde. No co, alespoň si za to pořádně užiju.

Sotva za námi zaklaply dveře, bejvalka zmizela v koupelně. Ozval se jen zvuk napouštěné vany a už byla zase zpátky u mě. Vzala si ode mě láhev a šla s ní do kuchyně, mě mezitím poslala s věcmi do ložnice. Vrátil jsem se do kuchyně a hledal bejvalku.
„Kde jsi?“ zavolal jsem na ni, když jsem ji nemohl najít.
„Hádej,“ ozvalo se z koupelny.
„A můžu za tebou?“
„Nemůžeš, ale musíš.“
Opatrně jsem vešel do koupelny. Vana už byla plná vody s příjemně voňavou pěnou, ze které koukala jen bejvalčina hlava. Všude byly rozmístěné svíčky.
„Tak se svlékni, ať můžeš ke mně do vany.“
Sundal jsem ze sebe všechno oblečení, poskládal ho a odložil za sebe na polici. Když jsem byl otočený, ozvalo se za mnou zašplouchání. V duchu jsem si představil, jak bejvalka stojí ve vaně a z těch správných míst jí pomalu stéká pěna.
„Zavři oči a otoč se.“
Zajímalo mě, co má v plánu, tak jsem ochotně poslechl. To, co se odehrávalo v mých představách, způsobilo, že se mi začal nalévat penis.
„Můžeš je otevřít.“
Jen jsem tam zůstal stát s otevřenou pusou.
„Copak? Něco se ti nelíbí?“
Na odpověď jsem se nezmohl, jen jsem zavrtěl hlavou.
„Já myslela, že ti takhle udělám radost.“
Stála tam v úplně mokrých letních šatech. To, co bylo v pátek dílem náhody, mi teď předváděla zcela záměrně. Její ňadra byla těsně obepínána mokrou látkou, dvorce prosvítaly a bradavky jako by se snažily protrhnout látkou. Díky tomu, jak se zvedala z vany, se jí šaty přilepily i na klín. Látka zmáčených šatů těsně přiléhala k její kůži a zvýrazňovala každý detail její prcinky. Dokonale kopírovala tvar jejích lapliček a zařezávala se mezi ně.
„Tak co. Líbí? Koukám, že ano,“ zeptala se a sama si odpověděla při pohledu na mého trčícího bojovníka.
„Líbí a moc. Tohle bych rád ještě někdy viděl, je to nádherné.“
„V tom případě sáhni támhle do poličky, připravila jsem ti tam foťák. Ale nejdřív vyndej z kyblíku tu láhev bublinek a nalej nám do připravených skleniček.“
„Tys myslela na všechno. Ale to není ta láhev, co jsem koupil.“
„Není, ta ještě nebude vychlazená, i když jsem ji dala do mrazáku.“
„Tak na co?“ zeptal jsem se jí, když jsem jí podával plnou skleničku.
„Na co? Na lásku, na sex, na nás,“ odpověděla mi.
Přiťukli jsme si, napili se a já chtěl odložit skleničku a sáhnout pro foťák.
„Neutíkej mi,“ řekla, napila se a volnou rukou si mne k sobě přitáhla.
Přisála se na má ústa a dala mi ze svých napít. Naše jazyky se propletly a těla se k sobě díky mokré látce přilepila. Jak stála ve vaně, byla správně vysoká a špička mého kopí se dotýkala úžinky mezi lapličkami. Měla co dělat, aby neupadla, přesto se trochu vlnila v bocích a oba nás tím vzrušovala. Kdybych ji jednou rukou nepřidržoval a zároveň neobjímala mě, tak by určitě uklouzla a upadla.

Oba jsme dopili, odložil jsem naše prázdné skleničky a vlezl si k bejvalce do vany. Stále jsem se na ni nemohl vynadívat. Usadil jsem se na druhém konci vany, zatímco ona stála. Pohladila si ňadra, bradavky lehce sevřela mezi prsty. Tiše zavzdychala. Rukama pokračovala dolů až k okraji šatů. Jednou rukou lehce zvedala přední cíp šatů. Skončila těsně před tím, než odhalila svou kundičku. Ruka po zápěstí zmizela pod šaty. Nebylo pochyb, že se právě dotýkala své mušličky. Olízla si rty a druhou rukou sevřela jeden prs. Rozkročila se, co jí mokré šaty a vana dovolily, a prstíkem vklouzla do své dírky. Nemohl jsem na to jen tak nečinně koukat. Přisunul jsem se blíž a s úmyslem pomoci jí ze šatů, jsem se postavil. Uchopil jsem spodní okraj šatů a začal ho zvedat. Mokré šaty držely jak přilepené. Opatrně, abych je někde neroztrhl, jsem je kousek po kousek odlepoval od jejího těla. Bral jsem šaty mezi palec a ukazováček a musel jsem každý kousek odhalené kůže pohladit. Samozřejmě na zadečku a prsou jsem si dával obzvlášť záležet.
„Díky, už mi v tom začínala být trochu zima,“ poznamenala bejvalka.
„Nemáš zač. A jestli je ti zima, tak pojď blíž ke mně a ponoř se do vody. Ještě, že máš tak velkou vanu, do klasické panelákové bychom se oba asi nevešli.“
„To teda,“ souhlasila se mnou a ve vodě se ke mně přivinula.
Hlavu měla položenou na mém rameni, nohu položila přes mou, ňadry se mi tiskla z boku k hrudníku a kundičkou se mi třela o stehno. Ruku jako by náhodou položila na mého tvrdolína, kterého lehce hladila.

Usoudila, že už je čas. Trochu se posunula, nohu přese mě přehodila úplně a vyhoupla se na mě. Byla vzrušením tak mokrá, že ani voda ve vaně to nestačila vše odplavit. Zhoupla se v bocích a nabodla se na mé kopí. Předklonila se a celá na mě nalehla. Jen tak bez pohybu jsme si užívali naše spojení nadnášeni vodou. Ležet jen tak ve vodě s klacek zabořeným v nadržené dírce byla úžasná relaxace. Skoro bych takhle i usnul. Když si toho bejvalka všimla, začala masírovat můj úd pomocí stahů své pochvičky a zároveň mě začala líbat. Takhle už jsem rozhodně usnout nemohl. Chytil jsem ji rukama za zadeček a zlehka jí pomáhal v přirážení. Voda ve vaně šplouchala a na hladině se vytvářely vlny. Naše vzrušení stoupalo a pohyby nabíraly na intenzitě. S tím narůstaly i vlny a hrozilo vylití vody na podlahu. Abychom nezpůsobili potopu, zanechali jsme naší činnosti. Jako bychom si vzájemně četli myšlenky, jsme se oba zvedli a vylezli z vany.

Natáhl jsem se pro osušku, abych se otřel a nedělal loužičky po domě, mezitím se bejvalka nahnula přes okraj vany, aby vypustila vodu. Vyšpulila na mě svou prdelku a díky mírnému rozkročení se přede mnou rozkvetl ten nejkrásnější květ na světě. Lapličky se rozevíraly jako okvětní plátky, vůně jejího klína mě lákala jako nektar láka včelky, pohledem jsem se ztrácel v hlubinách jejího lůna. Nedalo se odolat. Odhodil jsem ručník, dvěma tichými kroky jsem k ní přistoupil a pohladil ji po vystrčeném zadečku. Otočila hlavu a krásně se na mě usmála. Rukama jsem sklouzl na její boky, špičkou penisu se dotkl rozkvetlé nádhery a mírným tlakem jsem se začal prodírat dovnitř. Okvětní plátky se pod mým tlakem rozestupovaly a její klín mě nadšeně pohlcoval. Nektar, který ronila, usnadňoval pronikání, netrvalo dlouho a usídlil jsem se až dně té nádhery. Bejvalka se zapřela o okraj vany a ochotně se poddala nájezdu mého dobyvatele. Prohnula se v zádech jako kočka a sama se snažila mi vycházet vstříc. Nepříliš stabilní pozice jí však neumožňovala velký rozsah pohybů. Chtěl jsem si ji vychutnat. Pomalinku jsem začal opouštět její útroby, až v ní zůstala pouze špička. S každým kouskem mého údu, který ji opustil, se čím dál víc chvěla. Dráždil jsem ji krouživými pohyby a krátkými pomalými přírazy, kdy měla v sobě jen hlavu mého bojovníka. Chvěla se a vzdychala. Bylo na ní vidět, že už jí k vrcholu zbývá jen kousek. Opatrně jsem palcem začal dráždit její kakaovou dírku. Jakmile jsem překonal prvotní odpor a vnikl celým palcem do zadečku, zrychlil jsem své pohyby a protahoval jsem její prcinku pěkně dlouhými průniky. To už se zmítala ve druhém orgasmu. Nohy měla jako z rosolu a už ji vůbec neunesly, visela ohnutá přes hranu již vypuštěné vany. Neměla na nic sílu. Abych jí neublížil, musel jsem ji přidržovat. Mně k dosažení vrcholu ještě kousek zbýval. Přemýšlel jsem, jestli zůstanu tam, kde jsem, nebo změním působiště a vyzkouším její dírku těsně svírající můj prst. Bylo to lákavé. Už i jen ta myšlenka mne přivedla blíže k vyvrcholení. Její análek byl již dostatečně připravený. Vytáhl jsem prst z její prdelky a místo něj tam přesunul své kopí. Dobytí nového území bylo trochu těžší, ale zbytky mazu, které ulpěly na mém ocasu, to alespoň částečně usnadňovaly. I to, že s tím měla nějaké zkušenosti, bylo ulehčením. Pomalu a opatrně jsem ji miloval do zadečku. Těsné sevření mě přivádělo k šílenství. I ona znovu hlasitě vzdychala. Její sténání se odráželo od vany a od stěn koupelny. Sama si roztahovala půlky, abych mohl pronikat ještě hlouběji. S radostí jsem toho využil. Několika dlouhými tahy jsem se dostal na dosah vrcholu. Pevně usazený v jejím zadečku jsem vypustil své zásoby. Vykropil jsem ten její rozkošný zadeček, naplnil jsem jí střeva bílou tekutinou. S posledním výstřikem se udělala i bejvalka. Ruce jí sklouzly do vany, penis vyklouzl z vypleněných útrob, svěrač se neochotně vracel do původního stavu a sperma mezitím vytékalo ven, stékalo mezi půlkami, přes kundičku a ukapávalo na podlahu. Oba jsme byli zralí na novou očistu.

Mohlo by vás zajímat  Panic z mamahotelu 2

Natáhl jsem přes bejvalku pro žínku a opatrně jí otřel prcinku i zadeček. Jen se na mě vděčně podívala. Očistil jsem i sebe a pak konečně pomohl bejvalce z vany. Odvedl jsem ji do ložnice, s oblékáním jsem se neobtěžoval, stejně by to nemělo cenu. Uložil jsem ji na postel a došel zpátky do koupelny pro otevřenou láhev sektu, která díky ledu v kyblíku zůstala patřičně vychlazená, a skleničky. Vrátil jsem se vším do ložnice. Bejvalka ležela unavená na posteli, tak jak jsem ji tam zanechal. Unavená, ale šťastná, nožky roztažené a pod prdelkou malá vlhká skvrna. A to jsem si myslel, že jsem ji očistil pořádně.

Odložil jsem skleničky na noční stolek a naplnil je sektem. Podíval jsem se na ležící bejvalku a dostal nápad. Nabral jsem si trochu sektu do úst a klekl si k ní na postel. Její nohy jsem si dal na ramena a pusou plnou bublinek jsem se přisál k jejímu poštěváčku. Mé horké rty, ledově vychlazený sekt a spousta bublinek rozjely další vlnu slasti. Zrychlený dech a tiché vzdechy prozrazovaly její vzrušení. Zapojil jsem do hry i jazyk. Nezvládl jsem spolknout vše, co jsem měl v puse, a tak trocha bublinek stekla až na postel. Musel to pro ni být zvláštní pocit. Studená tekutina si razí cestu mezi lapličkami až ke stále trochu pootevřenému zadečku. Nejen, že chladí rozpálené pohlaví, ale bublinky, které se po cestě uvolňují, šimrají a možná místy i štípou. Ačkoli tohle bylo neplánované, účinek se dostavil téměř okamžitě. Jednou rukou tiskla mou hlavu do svého rozkroku a druhou si mačkala svá ňadra. Roztančil jsem špičku jazyka mezi lapličkami i kolem dírky, když v tom mou hlavu pevně sevřela nohama a roztřásla se v extázi.

Sevření se uvolnilo a já mohl volně dýchat. Sáhl jsem po skleničce a jedním douškem ji vyprázdnil. Bejvalka mě napodobila. Pak odložila prázdnou skleničku, svalila se na postel a vyčerpaně usnula. Sice jsem jí v esemesce slíbil, že na ní budu mít čas celou noc a ještě nebyl ani večer, ale i já jsem potřeboval nabrat trochu sil. Ulehl jsem vedle ní a za chvíli jsme šťastně a spokojeně chrupkali.

V noci mě ještě jednou vzbudila, abych dostál svému slibu, ale spokojila se s tím, že se na mne vyhoupla a ukojila svou touhu.

Ranní zvonění budíku nebylo příjemné. Vůbec se mi z postele nechtělo. Holt práce nepočká, řekl jsem si a vylezl z postele. Bejvalka byla pryč, už asi odešla do práce. Přemýšlel jsem, co budu dělat, když nemám ani klíče, ani vlastně nevím, kdy mě opět očekává. Došel jsem do kuchyně ulovit si něco k snídani. K mému překvapení snídaně na mě čekala na stole, byl tam i lísteček se vzkazem a dokonce i klíče.
„Dobré ráno. Děkuji za nádherné odpoledne a večer, jako odměnu tady máš snídani. Dnes se vracím domů až kolem půl páté, doufám, že ti to nevadí. Nejdéle v pět tě tady opět očekávám, víš, že mi dlužíš ještě jednu noc. 😀 Vezmi si klíče a zamkni. Pokud se už nehodláš dostavit, tak je hoď do schránky, ale bude mi to moc líto. Líbám tě.“
Snědl jsem snídani a vyrazil do práce. Zamkl jsem a cestou kolem poštovní schránky jsem sevřel klíče v ruce. Nakonec jsem si je nechal u sebe.

Do práce jsem dorazil o hodinu dříve, protože jsem si včera zapomněl přeřídit budíka. V kanceláři se sice podivovali, že jsem dorazil tak brzy, ale neprotestovali. Okamžitě jsem se vrhnul do práce. Celkem rychle mi to utíkalo. Najednou bylo půl čtvrté, normálně by to byl čas jít na vlak a jet domů. Dnes jsem musel přečkat ještě hodinu, abych poté vyrazil znovu za bejvalkou. Už jsem se těšil na další dávku úžasného sexu. Bylo mi s ní dobře a chvílemi jsem uvažoval, že bych bejvalku povýšil do stavu přítelkyně. Půl páté, konečně byl čas vypadnout. V tom přišla esemeska, ani jsem nekoukal od koho a jen jsem ji rychle otevřel, co kdyby to bylo od bejvalky.
„Ahoj. Ty už nejezdíš vlakem? Já tě tam hledala už minulý týden a ty nikde. Potřebovala bych si s tebou promluvit.“
To psala Kristýna. Musel jsem to přečíst dvakrát a deset minut přemýšlet nad tím, jak rozumně odpovědět.
„Ahoj. Vždyť už jsi mě nechtěla nikdy vidět, tak jsem se podle toho zařídil. Potřebovala? Nejdřív mi napíšeš, že mě nikdy nechceš vidět, že na mě není spoleh a pak něco potřebuješ? To je od tebe opravdu milé.“
Začal jsem balit věci, abych v práci nic nenechal. Zavřít všechna okna, vypnout zbytečnosti a pomalu vyrazit.

Pípla další esemeska.
„Já vím, v pátek jsem tě viděla odcházet z nádraží s nějakou holkou. Omlouvám se. Já byla naštvaná a nemyslela jsem to tak doslovně. No dobře, nepotřebovala, ale spíš chtěla.“
„Tak dobře. Zítra vlakem pojedu, ve čtyři mi to jede.“
„Ale já zítra nemám mít službu.“
„To je blbý, ale s tím já nic neudělám. Když ne zítra odpoledne, tak ve čtvrtek ráno, opačným směrem a jede to v půl šestý.“
„Dobře, já si na zítra zkusím prohodit službu.“
„Tak fajn, tak se zítra uvidíme.“
Strčil jsem telefon do kapsy, pobral svoje věci a rychle vyrazil na městskou, abych dorazil včas k bejvalce.

Měl jsem to jen tak tak, za minutu pět jsem strkal klíč do zámku.
„Ahoj zlato,“ ozvalo se z kuchyně, „Už jsem se bála, že nedorazíš.“
„Ahoj. To bych ti přeci neudělal. Jen jsem se nějak nemohl utrhnout z práce,“ odpověděl jsem a zamířil za ní do kuchyně.
„Máš hlad?“ ptala se starostlivě.
„Docela jo.“
„Tak se posaď, něco jsem nachystala.“
„Děkuji.“
Sotva jsem se usadil, okamžitě přede mnou přistál plný talíř. I bejvalka si sedla ke stolu a pustila se do jídla.
„Jak se celý den měla?“
„Fajn, těšila jsem se na tebe, tak mi to i dneska docela rychle utíkalo.“
„To mě moc těší.“
„To jsem ráda. Jen jsem při tom měla takový menší problém.“
„A jaký?“
„Celý den jsem trávila v mokrých kalhotkách.“
„Jak to?“
„No to víš, myslela jsem na tebe a už to teklo. A jak ses měl ty?“
„Práce byla celkem v pohodě, nic moc náročného. Jen než jsem odcházel, tak se to nějak nakupilo a hlavně mi napsala Kristýna a to mě trochu rozhodilo.“
„Aha.“
„Asi tak.“
„A co ty? Chceš se k ní vrátit, nebo bys raději zůstal se mnou?“
„Netuším, ale teď jsem tu s tebou, tak na ní nehodlám myslet.“
„Aspoň něco.“
„Přece ti nebudu lhát. A navíc opravdu netuším, co dál.“
„To je škoda,“ řekla a sunula pod stolem nohu po mém stehnu až do rozkroku, „ale třeba ti tohle pomůže se rozhodnout.“

Ještě chvíli jsem se věnoval svému talíři, ale brzy chtíč převládl nad hladem. Kontrolu nad mým tělem převzaly instinkty a já se vrhl na bejvalku. Ona na tom byla stejně. Tekla jako řeka. Navíc to vypadalo, že s tímhle scénářem počítala, neměla toho na sobě mnoho, jen tričko a šortky, byla bez podprsenky i bez kalhotek. Stáhl jsem z ní oblečení, které stejně jen překáželo, položil ji v kuchyni na zem a vnikl do té její zmáčené bažiny. Nedalo se to nazvat jinak než divokým mrdem, bylo to jen o ukojení naše chtíče. Najednou bejvalka převzala kontrolu, převalila mě na záda a vyhoupla se na mě. Okamžitě rozjela svou jízdu. Celou kuchyní se neslo naše vzdychání a hekání. Nedalo se to dlouho vydržet. Bejvalka se zaklonila a změněný úhel pronikání nás oba katapultoval na vrchol. Stačily dva tři přírazy a už jsem plnil tu její slintalku. Ani jí to netrvalo o moc déle. Sotva jsem ji naplnil, odpadla také. Ležel jsem na zemi, zatímco ona pomalu vstávala. Rozkročila se nade mnou, rukama rozevřela svou jeskyňku a nechala na mě vytékat vše, čím jsem ji naplnil. Když už z ní nic neteklo, vrátila se ke mně zpátky podlahu a jazýčkem začala s mou očistou.

Bylo mi jasné, že tohle byl jen začátek dnešních hrátek. Jen jsem doufal, že to vydržím a nezklamu.

Přesunuli jsme se do ložnice, v objetí jsme padli na postel a vylezli z ní až ráno. Moc jsme toho nenaspali.

Ráno jsem si dal jednu rychlou sprchu, aby se probudil. Nasnídal jsem se, pobral své věci a vyrazil do práce. Při odchodu jsem za sebou zamkl a hodil klíče do schránky. Práce mi moc neutíkala, byl jsem nějaký unavený a stále jsem myslel na bejvalku i na Kristýnku. Ani jsem nevěděl, jestli se s ní uvidím dnes nebo až zítra. Konečně byl čas jet domů.

Sbalil jsem se a vyrazil směr nádraží. Koupil jsem si lístek a vyrazil jsem na nástupiště. Netrvalo to ani pět minut a vlak přijel. Překvapilo mě, že neměl zpoždění. Když všichni vystoupili, našel jsem si volné kupé, usadil se tam a doufal, že budu mít šanci se alespoň trochu dospat. Uložil jsem se na sedačku a zavřel oči. Ani jsem si nevšiml, že se vlak rozjel.
V tom se otevřely dveře a ozval se příjemný dívčí hlas: „Dobrý den, kontrola jízdních dokladů.“
Ten hlas mi byl povědomý, tak jsem otevřel oči. Ještě aby mi povědomí nebyl, vždyť to byla Kristýnka.
„Dobrý den. Tady,“ řekl jsem a podal jí jízdenku.
„Děkuji, obejdu vlak a zastavím se tu.“
Psychicky jsem se na ní začal připravovat. Netušil jsem, o čem si chtěla popovídat.

Vypadalo to, že vlak je skoro prázdný, protože během deseti minut klepala na dveře.
„Můžu dál?“ ptala se nesměle.
„Proč bys nemohla?“ odpověděl jsem jí.
„To nevím, třeba mě tu nechceš?“ řekla, ale to už si sedala vedle mne.
„To tys mě už nechtěla nikdy vidět.“
„Já vím a teď mě to moc mrzí. Omlouvám se.“
„Hmmm, mě to taky moc mrzelo. Navíc, když mi napíšeš, že na mě není spolehnutí. A přitom jsem se o tebe staral, a to jsem tě ani neznal, když ti nebylo dobře. To fakt zabolí.“
„Je mi to jasný. Chápu. Ani se nedivím, že jsi na mě naštvaný.“
„Tak vidíš.“
„Já vím, ale ty na tom máš taky svůj podíl viny. Něco si mi slíbil a pak si to nedodržel.“
„Ale když tys mi nedala ani šanci to dodržet. Ale beru, že když si řekla, že nic nebude, měl jsem se otočit a jít rovnou spát.“
„Já byla se ségrama o víkendu na chalupě a tak jsem to s nimi probírala. Bylo mi řečeno, že když si pozvu chlapa na noc, očekává, že bude sex.“
„A jak na to přišla řeč? To ses ptala? Nebo to na tobě sestřičky poznaly?“
„Na mě to nepoznaly, ale když jsme seděly u bazénu, té mladší byla zima, tak si vzala župan. No, a když sáhla do kapsy, vylovila krabičku kondomů, a když se do něj ještě zabalila, tak našla tu zaschlou skvrnu, obě se na sebe podívali a hned začaly vyzvídat. Tak jsem musela s pravdou ven.“
„Promiň, moje chyba, já na to zapomněl.“
„Nevadí, alespoň mě vyslechly.“
Vlak začal zastavovat v další stanici.
„Promiň, ale musím jít zase chvíli pracovat. Jestli chceš, tak se můžeš přesunout do mého služebního oddílu a počkat tam na mě, dokud se nevrátím.“
„Tak fajn, to by šlo.“
Sotva jsem to dořekl, už stála na nohou a vedla mě uličkou, nejspíš proto, abych si to náhodou nerozmyslel.

Vrátila se asi po patnácti minutách. Vstoupila do svého kupé a podívala se na mě.
Přišla ke mně blíž a povídá: „A čím tě mám přesvědčit, že jsem to opravdu tak nemyslela?“
Než jsem stihl odpovědět, vlak sebou trochu cukl a já měl hned plné ruce práce, chytal jsem Kristýnku, aby neupadla. Záchranná operace skončila tak, že mi seděla na klíně a její ruce jsem měl kolem krku. Hleděli jsme si do očí.
„Je mi to opravdu moc líto. Ten týden jsi mi opravdu chyběl.“
„Ty mě taky.“
„Hmm, to jsem viděla v pátek,“ řekla tak tiše, že jsem ji skoro neslyšel.
„Bylo mi smutno a potřeboval jsem si s někým popovídat. A ona byla ochotná mě vyslechnout. Opravdu to chceš probírat?“
„Nechci, nemusím vědět všechno. Promiň, už se o tom nezmíním.“
Jen jsme tam dál seděli a mlčeli.
„Víš, já… no…,“ snažila se mi něco říct.
„Copak?“
„No víš, já se jen chtěla zeptat, jak to s námi je…“ ptala se s obavou.
„To se ptáš ty mě? Já to nevím. To ty ses rozešla se mnou.“
„Já vím, ale já to nemyslela vážně…“
„Ale já to vážně vzal.“
„No právě. Když, já…vždyť víš…“
„Copak? Nevím,“ tušil jsem, co chce říct, ale nechal jsem jí v tom pěkně vymáchat.
„No já… Chtěla bych tě zpátky. Je mi bez tebe smutno.“
„Jo takhle. “
„A co ty?“ naléhala.
Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Na jedné straně jsem ji chtěl zpátky, bylo mi s ní dobře, na druhé straně byla bejvalka, u té jsem věděl, co od ní můžu čekat, i v sexu jsme si rozuměli. Nejistá budoucnost s Kristýnkou, kterou si vychovám k obrazu svému, nebo jistota s bejvalkou. Ať si vyberu kteroukoli, tu druhou ztratím. Navíc bejvalku jsem už jednou kvůli Kristýnce nechal. Těžká volba. Čas ubíhal a Kristýnka se na mě dívala čím dál víc smutně.
„To jsem ti tolik ublížila, že mě nechceš zpátky? Omlouvám se. Jak to můžu odčinit?“
„Opravdu mě to bolelo, netušil jsem, že by sis o mě tohle mohla myslet, obzvlášť po tom, co jsme spolu zažili. Nechtěl bych to znovu zažít. Nevím, jak to můžeš odčinit. Můžeš mi prosím dát chvíli čas?“
„Ona je v tom ještě jiná, viď? Ta, co jsem tě s ní viděla?“
Místo odpovědi jsem jen přikývl.
„Tak dobře. Kolik času potřebuješ?“
„Máš zítra službu?“
„Mám odpolední.“
„Fajn, tak se uvidíme zítra odpoledne. To mi bude na rozmyšlení stačit.“
„A dáš mi alespoň pusu?“
„Dám,“ řekl jsem s úsměvem a přitáhl si ji blíž.
Pohladil jsem ji po tváři, otřel slzičky a políbil ji. Naše rty se spojily, ona pootevřela ústa a já toho využil, naše jazýčky se propletly a rozehrály spolu vášnivou bitvu. Vlak začal brzdit a pro mě to znamenalo čas k výstupu. Ač se to ani jednomu z nás nezamlouvalo, museli jsme přerušit líbání. Musel jsem vystupovat a ona zase pracovat. Mezi dveřmi se rozloučili a já vyrazil domů přemýšlet, kterou z nich si mám vybrat.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
920
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 10 – RozchodKristýnka 12 – Rozhodnutí >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na