Toto je 10 díl z 50 v seriálu Kristýnka

Do práce jsem to stihl jen tak tak. A to jsem to neměl nijak daleko. Když jsem dorazil do kanceláře, udělal jsem si čaj a pustil se do práce. Po třech dnech a deseti počítačích to začínala být rutina. Naštěstí, protože jsem se nějak nemohl soustředit na práci. Měl jsem plnou hlavu myšlenek na Kristýnu. Doufal jsem, že ten včerejšek nebude mít žádné následky. Na druhou stranu, vypadala jako dobrá partie, líbila se mi, sexuálně byla zdatná a zazobaní rodiče jí určitě na suchu nenechají. Uvidíme, jak to dopadne, holt měsíc budu trochu nervózní. Bohužel na práci bylo znát, že se na to nesoustředím, dělal jsem chyby a všechno mi trvalo mnohem déle. Nechal jsem to být, stejně už to teď nemělo cenu řešit, a snažil jsem se věnovat práci.

Při zálohování souborů jsem měl chvíli čas, tak jsem si otevřel prohlížeč a pro klid duše jsem hledal jaká je pravděpodobnost oplodnění v průběhu menstruace. Po přečtení několika stránek jsem se docela uklidnil, mělo by to být vcelku bezpečné. Než jsem se vrátil k práci, otevřel jsem ještě jeden odkaz, který mě zaujal. Párům, které nemohou otěhotnět, tam doporučovali sex při menstruaci. Takže jsem se nakonec stejně nic nedozvěděl. Pravděpodobnost otěhotnění je nízká, ale rozhodně to není bez rizika. Stejně už to teď není na mě. Raději jsem se vrátil k práci.

Zabrán do práce jsem si ani nevšiml, že mi přišla zpráva. Zjistil jsem to, až když jsem šel na oběd. Psala mi Kristýnka.
„Ahoj miláčku. Také se mi to včera večer moc líbilo. Jen jsem měla trochu problém ráno odlepit ten kapesníček. A proč jsem ho tam vůbec měla? Líbám tě.“
Sice asi s hodinovým zpožděním, ale přesto jsem odepsal. „Ahojky zlatíčko. To jsem rád, že se ti to také líbilo. Ty si to nepamatuješ, co se včera všechno dělo?“
„Pamatuju, jen ten kapesníček mi nějak unikl.“
„No víš, jak to napsat. Doufám, že z toho nic nebude, ale včera jsme se milovali tak nějak naostro.“
„Cooo??? Jak to myslíš naostro? To myslíš jako bez kondomu? Vždyť jsi mi něco slíbil. Jak jsi mi to mohl udělat?“
„Bylo to bez ochrany. Já vím, že jsem ti to slíbil, ale včera jsi mi nedala vůbec šanci ten slib dodržet.“
„Aha, takže nakonec je to moje chyba. Jasně, je to můj problém, kdyby něco, tak se s břichem budu tahat já. Pěkně děkuju. Jsem ráda, že vím, že na tebe není spolehnutí. Už tě nechci ani vidět.“

Byl to pro mě šok, takovou reakci jsem nečekal. Obzvlášť, když jsem za to tak docela nemohl, vina byla na obou stranách. Nevěděl jsem, co bych jí na to odepsal, tak jsem to raději nechal být. Dojedl jsem oběd a vrátil se k práci. Snažil jsem se soustředit na práci, abych zahnal smutné myšlenky na Kristýnku. Bylo mi to líto, rozchod jsem nečekal a rozhodně ne, tímhle způsobem. Ne, že bych byl až takový cíťa, ale i tak jsem to špatně nesl. Chvíle smutku a beznaděje, se střídaly s naštváním a vztekem. Obviňoval jsem sebe i ji, ale bylo to zbytečné. A do toho všeho jsem se měl soustředit na práci. Jen jsem doufal, že toho moc nezkazím. Naštěstí mi do konce pracovní doby zbývaly už jen dvě hodiny.

Konečně jsem jel domů. V práci jsem to zvládl celkem v pohodě. Za to doma už to nestálo za nic. Byl jsem úplně mimo. Zalezl jsem do pokoje, padl na postel a ignoroval celý svět. Nečekal jsem, že by mě to až takhle sebralo. Na nic jsem neměl náladu, nic se mi nechtělo dělat. A ze všeho nejméně se mi chtělo se doprošovat Kristýny, abychom to dali zase dohromady. Buď se to srovná, nebo si najdu jinou, přinejhorším to jistí bejvalka, alespoň pro ukojení sexuálních potřeb.

Usnul jsem i bez večeře. Nespalo se mi moc dobře, neustále jsem se otáčel a každou chvíli jsem budil. Ráno jsem měl pocit, že jsem ještě víc unavený než večer, zkrátka noc stála za houby. I přes únavu a vyčerpání jsem se donutil vylézt z postele, obléknout se a vyrazit znovu do práce.

Přestože byl pátek a každý pospíchal domů, nějak se mi nakupila práce, asi každý chtěl mít hotovo před víkendem, tak se snažil práci přesunout na někoho jiného. Jelikož jsem byl levnou pracovní silou, brigádníkem, který může dělat libovolně dlouho, spadla spousta práce na mě. Tak nějak jsem byl požádán, abych zůstal o něco déle a dodělal, co bylo potřeba. Plán na odpoledne jsem neměl žádný, tak proč ne. Ponořil jsem se do práce a docela si to i užíval. Den mi celkem rychle utíkal. Najednou bylo sedm hodin. Čas to zabalit a zmizet domů dřív, než mi ujede poslední vlak.

Přiběhl jsem na nádraží dvě minuty před odjezdem vlaku. Vyběhl jsem na nástupiště a vlak nikde. Zmateně jsem se rozhlížel a přemýšlel, jestli už to jelo, nebo to bude mít zpoždění. Podle lidí na nástupišti, vlak ještě nejel. Z reproduktorů se ozval chraplavý hlas oznamující více než hodinové zpoždění. Chvíli jsem nadával jako špaček, tohle vědět, tak jsem tolik nepospíchal a mohl jsem ještě něco v práci udělat. I půlhodina navíc by byla fajn. Nakonec jsem si sedl do čekárny a vzal si do ruky telefon, abych se nějak zabavil. Dal jsem se do úklidu starých zpráv. Začal jsem promazávat zprávy od bejvalky. Než jsem zprávu smazal, vždycky jsem si ji přečetl. Nechtěl jsem je smazat všechny najednou, přeci jen pár jich stálo za schování. Při pročítání mě přepadla nostalgická nálada. Propadl jsem se do vzpomínek na krásné časy s bejvalkou.

Najednou jsem se přistihl, jak píšu bejvalce zprávu: „Ahoj. Jak se máš? Já nic moc, navíc zrovna trčím na nádraží. Vlak má hodinu zpoždění.“
Dál jsem se probíral zprávami a promazával je. Telefon mi znenadání zavibroval v ruce. Kouknul jsem, kdo mi to píše, doufal jsem, že je to Kristýnka. Marně. Byla to zpráva od bejvalky.
„Ahoj. Jestli se nechceš nudit v čekárně, tak stojím před nádražím.“
Chvíli jsem přemýšlel, co budu dělat. Nakonec jsem bejvalce napsal: „To záleží na tom, co máš na sobě. ;-)“
Odpověď na sebe moc dlouho čekat nenechala.
„Až tak? A já myslela, že jsi zadaný? Tak pojď ven a zjistíš to. Ale rozhodně toho moc není, venku je teplo.“
„Tak tam počkej, poberu věci a za chvilku jsem tam. No to já právě nevím, vypadá to, že už zadaný nejsem. To je fajn, to budu mít alespoň příjemné rozptýlení.“

Sebral jsem tašku, se kterou jsem chodil do práce, telefon strčil do kapsy a rychlým krokem jsem vyrazil za bejvalkou. Ten dnešní den nabral nějaký zvláštní směr.

S bejvalkou jsme se letmo políbili před nádražím a vyrazili jsme do nejbližšího slušného baru. Když jsem se rozhlížel na přechodu před nádražím, ohlédl jsem se. Připadalo mi, že jsem ve vestibulu zahlédl stát Kristýnku. Jakmile jsem se na ni podíval, rychle se odvrátila. Vypadala nějak smutně, hlavu svěšenou, záda shrbená. Sice na mě padl znovu nějaký splín, ale řekl jsem si, že má co chtěla, kdyby nebyla taková hysterka a nechala si to vysvětlit, mohlo být všechno jinak.

Ani jsem si nevšiml, že mě bejvalka vzala za ruku, společně jsme přešli silnici a už jsme vcházeli do baru. Usadili jsme se v rohu, aby na nás nebylo moc vidět a objednali si něco k pití. Já si dal whisky a ona začala s vínem.
„Tak povídej, jak je to s tebou? Vypadáš nějak smutně,“ spustila bejvalka, když nám přinesli pití.
„Já vlastně ani nevím. V návalu vzteku mi napsala, že na mě není spoleh a že už mě nechce vidět. A jak se máš ty?“
„Aha, to mě mrzí. Už je to lepší. Zjistila jsem, že mě Patrik podváděl, tak už mě ani nemrzí, že mě nechal. Nejdřív jsem si to vyčítala, že to bylo kvůli tomu, co jsme my dva spolu měli, ale ono by to stejně dřív nebo později skončilo. Takže ani výčitky z té naší aférky nemám a jsem vlastně ráda za to, jak to dopadlo. Ale nezamlouvej to. Co ty a ta holka, co tě nechala?“
Vzal jsem do ruky skleničku, dopil ji a objednal si další.
„Ani nevím, kde mám začít.“
„Nejspíš od začátku. To bude asi nejlepší,“ řekla a dopila víno, „hmm, ale na Moravě bylo víno lepší. Vlastně nejen víno.“
„Ono to vlastně s tou Moravou souvisí.“
„Tak to mě zajímá, povídej.“
„Tak dobře, jen abych stihnul vlak domů. Nerad bych nocoval někde na nádraží nebo v baru.“
„Neboj, na ulici bych tě nenechala, když tak přespíš u mě. Vždyť víš, že je tam místa dost.“
„To mě těší,“ řekl jsem a dopil druhou whisky.
„Tak už vyprávěj. A ne, že vynecháš nějaké detaily, víš, jak jsem zvědavá.“
Začal jsem tedy vyprávět, jak jsem ji ve vlaku potkal a jak se mi o ní zdálo. Napil jsem se a nadechl se k dalšímu pokračování, když v tom mě bejvalka přerušila: „Počkej, nějak zapomínáš na ty detaily. Co se ti o ní tenkrát zdálo? Určitě nějaké prasečinky, jak tě znám.“
„Já už si ten sen nepamatuju, ale rozhodně to bylo nemravný, když mě potom při kontrole jízdenky nachytala s pořádnou erekcí.“
„Cože?“ vybuchla smíchy bejvalka a vyprskla víno přes celý stůl, „To jako fakt? A jak si to okecal?“
„No jo. Stane se. Normálně na férovku jsem jí řekl, že se mi zdálo o ní, aby viděla, co se mnou dělá.“
„Ty si teda číslo. Tak pokračuj.“
Ty tři whisky a její povzbuzování mi dodalo kuráž pokračovat. Vyprávěl jsem, jak to bylo s těmi láhvemi vína, hned vyzvídala, jaký byl první polibek a první rande. Alkohol působil na oba, protože se vyptávala na sex, co jsem s ní všechno prováděl a jaká byla.
„Ty nejsi jen zvědavá, ale i pěkně nadržená, viď, když tě zajímají takové detaily.“
„To teda,“ přiznala se bez obalu a vytáček, „poslední milování bylo s tebou a od té doby nic. A víš, jak mám sex ráda. Tak nenapínej a vyprávěj.“
Aby mě povzbudila, objednala mi další whisky a sobě víno. Při popisu hrátek s Kristýnkou nervózně poposedávala na sedačce, když jsem jí vyprávěl, jak to bylo na chatě, to už to nevydržela, strčila ruku pod stůl a zajela si s ní pod šaty. Naštěstí jsme seděli trochu stranou a hrála tu hudba, jinak by bylo slyšet mlaskání zmáčené kundičky a tiché dívčí vzdychání. Detailně jsem popisoval naše hrátky, dokud se neudělala.
„Teda, takhle na veřejnosti si to udělat.“
„No co, stejně za to můžeš ty. Vzrušíš mě tady vyprávěním o sexu a milování a pak se divíš.“
„Aha, takže za to pro změnu můžu zase já. Ostatně jako za všechno, i za rozchod s Kristýnou.“
„Já to tak nemyslela, promiň,“ omlouvala se a lísala se ke mně.
Hladila mě rukou, kterou před chvílí dělala dobře své slintalce. Její prsty zanechávaly vlhkou stopu na mé ruce a já cítil její vůni. Podíval jsem se, co na mé ruce nakreslila. Nic určitého tam nebylo poznat, ale ona to pochopila jinak.
„Promiň, já ti to očistím, ale už konečně pokračuj.“
„Už není, co vyprávět, už de facto zbývá jen náš poslední sex, který předcházel rozchodu.“
„Tak povídej, třeba se ti uleví, když to ze sebe dostaneš celé,“ povzbuzovala mě.
Já se tedy pustil do vyprávění a ona do očisty mé ruky. Každou stopu, kterou zanechaly její prsty, pečlivě rty a jazýčkem očistila. Navzdory tomu, co jsem vyprávěl, mě ta její činnost vzrušila.
„Takže ona si tě sama osedlá, sama se na tebe nabodne i přes tvou snahu jí upozornit, že nemáš nasazenou šprcku a pak když ji upozorníš, že už bude konec, tak ještě přidá.“
„Přesně tak, pak se o ní postarám, aby neležela v mokru, a odměnou je mi rozchod.“
„To je pěkné. A ještě ti vyčte, že za to můžeš ty. Že jsi nezodpovědný a není na tebe spoleh, když ses o ní postaral, když byla nemocná.“
„Asi tak.“
„A cos jí na to odpověděl?“
„Raději nic, nemělo cenu se s ní dohadovat přes sms, to bych to jedině zhoršil.“
„To máš pravdu, třeba vychladne a rozmyslí si to.“
„To nevím,“ řekl jsem smutně.
„To bude dobré, uvidíš,“ snažila se mě ukonejšit, pohladila mě po tváři a zadívala se mi do očí.
Vůně její touhy, stoupající jí z ruky, mě vzrušovala. Neodolal jsem a musel jsem ochutnat. Nebránila se, jen tiše zavzdychala, jakmile ucítila můj jazyk. „Také bych chtěla zažít takovou spalující touhu, kdy to musím mít, bez ohledu na možné následky,“ zasnila se na chvíli.
„Neboj, jednou to určitě přijde.“
„Asi bychom měli jít ke mně, vlak už ti stejně ujel. Jen doufám, že ti to nevadí.“
„To máš pravdu. Nevadí.“
„To jsem ráda. Já si jen odskočím a můžeme jít.“
„Já musím taky.“

Společně jsme se zvedli a zamířili k záchodům. Nějak mě ten alkohol zmohl. Na to, že jsem měl jen čtyři whisky, byl můj krok pěkně nejistý. Tedy bejvalka na tom nebyla o moc líp, měl tři dvojky vína a také ji to nějak zmohlo. Vykonal jsem potřebu jako první, tak jsem šel zaplatit útratu. Než jsem zaplatil, vyšla i bejvalka, tak jsme v objetí vyrazili ven směr noční MHD.

Stáli jsme na opuštěné zapadlé zastávce a čekali, až něco pojede, světelná tabule ukazovala nejbližší spoj za dvacet minut. Měli jsme na vybranou, buď dvacet minut čekat, nebo půl hodiny jít pěšky. Ani jedno nebylo moc lákavé.
„Co si mě tak prohlížíš?“ ptala se bejvalka, když zachytila můj zkoumavý pohled, „děláš jako bys mě viděl prvně.“
„To ne, zkoumám, co máš na sobě.“
„A?“ řekla a otočila se kolem dokola.
„Šaty jsou to pěkné.“
„Dík, ale já myslela, k jakému závěru jsi došel.“
„No, řekl bych, že podprsenku nemáš, vzhledem k tomu, jak ti tvrdnou bradavky. Jen netuším, jestli je to vzrušením, nebo chladem.“
„Hádej. Ale je to pravda, podprsenku jsem nechala doma. A co kalhotky?“
„Otoč se ještě jednou, není tu tolik světla.“
„Tak se dobře dívej.“
Pozorně jsem si jí prohlížel. Jak se otáčela, zpozoroval jsem mokrou skvrnu.
„Od čeho je máš mokré?“
„Hádej.“
„Že by nehoda na záchodě?“
„Ty jsi blbej. Nehoda to byla, ale rozhodně ne na záchodě.“
„Tak kde?“
„U stolu.“
„To jako, že toho z tebe vyteklo tolik?“
„Jo. A co ty kalhotky?“
„No nevím, kalhotky si nosila vždycky. Takže bych to tipnul, že budeš mít nějaká titěrná tanga,“ řekl jsem, i když jsem si byl jistý, že žádné nemá. Jen mě zajímalo, jak se s tím vypořádá.
„Špatně. Dneska jsem úplně naostro.“
„Tomu nevěřím, ty a naostro?“
„Jo, je to tak.“
„Tomu nevěřím, chci důkaz.“
„Jaký důkaz?“
„To je jedno.“
„Tak si sáhni.“
Sice jsem doufal, v něco jiného, ale i tohle vypadalo dobře. Přistoupil jsem tedy blíž a začal zkoumat a ověřovat. Stále jsem si pamatoval, co na ní platí. Pomalu jsem konečky prstů obkroužil obvod obou prsů, pak jsem je zlehka vzal do dlaní a nakonec bříšky palců přejel po bradavkách. Tiše zavzdychala. Pevně jsem obě ňadra sevřel a mezi palci a ukazováky jsem stiskl bradavky. Mírně se rozkročila a tentokrát hlasitě zavzdychala.
„Vypadá to, že podprsenku opravdu nemáš,“ konstatoval jsem, „a teď, co ty kalhotky?“
„Tak to zkus,“ řekla vzrušeným a roztouženým hlasem.
„Opravdu můžu?“ zeptal jsem se.
„Můžeš,“ odpověděla nedočkavě.
Otočil jsem ji tedy zády k sobě a přitiskl se na ni. Odsunul jsem jí vlasy z jedné strany krku a odkryl i jedno ouško. Ruce jsem jí položil na ramena a pomalu s nimi sjel dopředu na ňadra, která jsem ještě lehce dráždil. Tiše vzdychala a celá se chvěla.
„Jsi si jistá,“ zašeptal jsem jí do ouška.
Jen přikývla, na víc se nezmohla, protože jsem začal sát a okusovat její lalůček. Rukama už jsem jí sjel na boky. Líbal jsem jí ouško a krk a bylo mi jedno, že jsme venku na zastávce, kde nás může kdokoli vidět. Ani ona už nevnímala okolí, jen vzdychala a tlačila svůj zadek do mého klína. Ztrácela všechny zábrany. Prohýbala se jako kočka. Rukama jsem hnětl její půlky, ona sama už pomalu šílela, rukama si tiskla ňadra, svírala a tahala bradavky. Hlasité vzdechy se nesly tichou noční ulicí. Ruce jsem opatrně přesunul dopředu na její bříško a poté jsem s nimi zamířil do jejího klína. Šaty v tom místě už měla celé promáčené. Několikrát jsem prsty projel po tříslech. Vrtěla sebou a dožadovala se dalšího přídělu. Přestala si dráždit kozičky a rukama zamířila mezi naše těla, kde zkušeně nahmátla můj tvrdý klacek. Jednu ruku jsem přemístil vzhůru na uvolněné poprsí a druhou jsem přes šaty projel po její štěrbince. Prsty jsem lehce přejížděl mezi závojíčky a přitom jí pomalu vyhrnoval šaty. Vzrušovalo ji to, ale neuspokojovalo. Zaznamenala pohyb šatů vzhůru. Nechala všeho, vykasala si šaty pod prsa. Do tmy zasvítila její bílá prdelka. Rukou se opřela o zastávku a vystrčila na mě svou zmáčenou buchtičku.
Když jsem se k ničemu neměl, tak otočila hlavu a zavolala na mě: „Tak už dělej, vraž ho do mě.“
„Vážně?“ ptal jsem se.
„Neptej se tak blbě a dělej. Musím v sobě cítit kus chlapa.“
To už jsem neodporoval, rozepl jsem kraťasy, vylovil ze spodků tvrdý ocas a jedním příraze se zabořil až na dno té rozžhavené mindy.
„Aaachh,“ ozvalo se, když měla pičku plnou.
Chvíli jsem jí nechal, ať se sama nabodává. Nakonec jsem jí chytil za boky a začal zběsile přirážet. Lofas čvachtal v mokré kundě a její zadek pleskal o můj klín. Aby ustála to rychlé tempo, pustila šaty a opřela se o zastávku oběma rukama. Rychle jsem se blížil k výstřiku. V alkoholovém opojení a záchvatu vášně mi bylo všechno jedno, hlavně, že se mi dostane úlevy. Cítil jsem, jak se dlouho neukojená pička svírá kolem mého dobyvatele. Plenil jsem tu jeskyňku, co mi síly stačily. Déle už to oddalovat nešlo. Z hrdla mi uniklo mocné „Oooochhh“ a z mých útrob vyrazil mocný proud a skrápěl každé zákoutí té hluboké studánky. S prvním výstřikem, který dopadl snad až někam do dělohy, se bejvalka celá roztřásla a nočním městem se nesl její orgastický výkřik. S poslední kapkou semene, která opustila mé koule, opustil i můj měknoucí penis právě dobyté území. Právě včas, v zatáčce jsem už zahlédl městskou. Urovnal jsem bejvalce šaty a sobě natáhl kraťasy. Autobus už byl téměř u nás. Poslední kontrola, jestli je vše v pořádku. Nedbal jsem, že se z bejvalky valí proudy šťáv a směroval ji ke dveřím, abychom nastoupili. Pro jistotu jsme šli zadními dveřmi. Nasměroval jsem ji do prostoru pro kočárky, bylo tam dost místa a od řidiče tam nebylo tolik vidět. I když byl autobus prázdný, my jsme stáli. Pro jistotu. Celou dobu nepromluvila, jen si občas sáhla mezi nohy a zkontrolovala, co z ní vytéká. V autobuse po nás zůstala na zemi pěkná loužička. Neřekla ani slovo, dokud jsme nevystoupili.

Mohlo by vás zajímat  Je to ve hvězdách 04

Konečně jsme se dostali k ní domů. První její cesta vedla do kuchyně, kde si natočila velkou sklenici vody a naráz ji vypila. Pak zamířila do koupelny.
Když vylezla z koupelny zabalená v županu a s ručníkem na hlavě, prohlásila: „Teď je řada na tobě, ručník tam máš nachystaný.“
Na to se nedalo nic říct, tak jsem zapadl do koupelny a dal si sprchu. Jelikož jsem s přespáním nepočítal, neměl jsem s sebou žádné jiné oblečení, nezbylo mi nic jiného než vyjít ze sprchy zabalený pouze do osušky. Bejvalka už na mě čekala v obýváku na pohovce.
„Jestlis jí odrovnal stejně jako mě, tak se nedivím, že ti za to nadávala. Nebrat prášky, tak si dopadl se mnou stejně.“
„Aha, tos mi moc nepomohla. Pořád nechápu, proč by to měla být moje vina.“
„Nevím, jak ti to vysvětlit. Ani já sama nevím, co se stalo.“
„Co by? Byla si tak vzrušená a nadržená, žes žadonila, abych tě vošukal. Promiň, ale jinak se to říct nedá.“
„To je v pohodě, jen nechápu, jak se ti povedlo mě takhle vzrušit. S tebou i s Patrikem jsem zažila lecos, i bez sexu jsem byla dýl, ale tohle se mi ještě nestalo.“
„Ale to pořád nemění nic na tom, že ona na mě sama vlezla a ty ses toho hlasitě a veřejně dožadovala. Tak proč by to měla být sakra moje vina?“
„Tak fajn, dej mi chvilku, já ti to zkusím vysvětlit. Zatím skoč do kuchyně, je tam víno a otvírák, já vyndám skleničky.“
Poslušně jsem se tedy zvedl a došel pro víno. Usadili jsme se oba na pohovku, já otevřel víno a nalil ho do skleniček. Bejvalka zkřížila nohy a otočila se na mě se skleničkou v ruce. Napodobil jsem ji.
„Takže proč by to měla tvoje vina?“
„Přesně.“
Napila se vína a spustila: „Za prvé, něčí vina to být musí. Podívej, jak to odrovnalo mě, jak potom musela dopadnout celkem nezkušená holčina. Za druhé, ona ti přece dala najevo, že nic nebude a tys ji stejně k sexu přiměl. Za třetí, tys jí slíbil, že to bude vždycky s kondomem a nedodržels to. Nic na tom nemění, že ti nedala šanci.“
„To je teda pěkný,“ zhodnotil jsem situaci a upil ze skleničky.
„No co. Ber to takhle, definitivní rozchod to nejspíš nebyl. Byla naštvaná, na tebe i na sebe a nevěděla, jak se s tím poprat. Určitě teď někde doma brečí. Ber to z jejího pohledu, tys jí vlastně k sexu donutil. Ona nechtěla, ale tys jí vzrušil na takovou míru, že nemohla odolávat, v tu chvíli to prostě musela mít za každou cenu. Jak se asi mohla cítit, když prožila úžasný sexuální zážitek a ty jí pak klidně řekneš, že může být v tom. A ještě k tomu jí předhodíš, že ti nedala šanci ho použít. Ty protichůdný pocity a obviňování. Nediv se, žes to pak odnesl ty. Doufej, že s tím není sama, že si s někým popovídá, to by se jí to pak mohlo rozležet v hlavě a všechno by mohlo být v pořádku.“
„Tak dík,“ a dolil jsem oběma zbytek vína.
„Nemáš zač, doufám, že si poslouchal a že ti něco z toho zůstalo v hlavě, když si mi celou dobu nestydatě čuměl mezi nohy.“
„A jak jsem měl odolat, když jí tady takhle předvádíš.“
„To je tvůj problém. A jak tak koukám na tu osušku, tak docela tvrdý problém.“
„Ty taky vypadáš, že ses špatně utřela.“
„Myslíš tady?“ a zabořila prsty do své nadrženky.
Když je vytáhla, byly celé lesklé od kundího mazu, labužnicky je olízla a vychutnávala si každou kapku toho lahodného nektaru.
„Chceš taky ochutnat?“ a nabídla mi své prsty, když odložila prázdnou skleničku na stůl.
Vyprázdnil jsem svou sklenku a postavil ji na stůl. Podíval jsem se na bejvalku a přikývnul. Jak měla zkřížené nohy, chytil jsem ji za ně, přitáhl si ji blíž a přinutil ji si lehnout na záda. Župan se jí tím pohybem vyhrnul a odhalil téměř vše. Roztáhl jsem její nohy a zabořil ústa do té mokré bažiny. Sál jsem a lízal jako o život. Ona se pode mnou kroutila a vzdychala. Pramen tekoucí z jejího lůna neustával. Abych se neutopil a neudusil, musel jsem si vzít na pomoc prsty. Rejdil a dováděl jsem v jejím těle tak, až jsem měl strach, abych jí neublížil. Ona však vzdychala a pánví mi vycházela vstříc. Celá se roztřásla a zmocnilo se jí vyvrcholení. Na ruku i obličej mi vytryskl proud jejích šťáv. Pod zadkem se jí utvořila pěkná loužička.
„Tak tady v tom mokru teda spát nebudu,“ řekl jsem odhodlaně.
„V tom případě buď můžeš spát se mnou, nebo na zemi, případně z tebe může být bezdomovec.“
„Ven se mi nechce a podlaha je tvrdá.“
„Tak to už ti zbývá jen se mnou v posteli.“
„Co se dá dělat, tak holt strávím noc s tebou.“
„Moc nadšeně s tím nesouhlasíš.“
„To není kvůli tobě, to jen, že se mi nikam nechce.“
„Jen pojď. Není to daleko. A když půjdeš se mnou, zbavím tě toho tvrdého problému.“
„Tak fajn,“ zvedl jsem se a následoval ji do ložnice, kde jsem znaveně padl na postel a zavřel oči.
Chvíli se nic nedělo, najednou jsem však ucítil na penisu horký dech, hned následoval dotek žhavých rtů a kmitání hbitého jazýčku. Polknout mého poloměkkotu jí nečinilo žádný problém. Díky jazykové zručnosti se jí tam však brzy nemohl vejít. Přesto ho zkoušela polknout celého, což se jí nezdařilo. Pravděpodobně jí chyběl trénink. Zanechala marného snažení a můj ocas náhle osiřel. Po chvilce jsem ucítil teplo a vlhko z jiného zdroje. Klekla si nade mě a pomalu se narážela na můj kůl. Pomalými dlouhými pohyby se nabodávala a zase se zvedala. Nejspíš ji začaly bolet nohy, protože na mne dosedla celou svou vahou. Střídala pohupování dopředu a dozadu s krouživými pohyby pánví.
„Tak jak mi to jde? Líp než Kristýnce?“
Netuším, proč měla potřebu se srovnávat, ale k mému štěstí jsem měl ještě trochu zdravého rozumu.
„Jsi… aaachh….báječná.“
„A jsem lepší?“
Rychle jsem přemýšlel, bejvalka byla úžasná, ale Kristýna byla učenlivá a měla nadání, musel jsem zalhat: „Určitě…aaachh… jsi…ooohh… lepší.“
„To jsem ráda.“
Na to už jsem neměl sílu odpovědět. Aniž bych bejvalku varoval, pustil jsem do ní další dávku své smetany. Tentokrát se nestihla udělat. Ještě chvíli zkoušela jezdit na měknoucím ohonu, ale to nemělo dlouhého trvání. Brzy z ní vyklouzl. Lehla si tedy na postel vedle mě a dokončila dílo rukou. Nabírala naše smísené tekutiny a roztírala si je po těle. Ještě před usnutím jsem cítil, jak se dala do očisty povadlíka. Ani nevím, jestli se mi znovu postavil, protože jsem usnul.

Ráno, nebo spíš v poledne, když jsem probudil, na mě čekala bejvalka v kuchyni i s nachystaným jídlem. Zasedl jsem ke stolu a pustil se do toho.
„Nechceš tady zůstat do pondělí?“ zeptala se bejvalka.
„Hmmm, ne že by mě to nelákalo, ale mám doma nějakou práci a navíc nemám nic na sebe.“
„Tak to jo. A děkuju.“
„Za co?“
„No za ten včerejší nádhernej sex a taky za tu lež, kterou si před chvílí řekl.“
„Mě se to taky včera moc líbilo…“
„Šššš, nic víc už neříkej,“ zastavila mě prstem na rtech, „vím, jak to je, nejsem hloupá. Včera to pro tebe byl jen úlet. Byla jsem jen náplast na zlomené srdce.“
„Promiň,“ řekl jsem smutně.
„To je v pořádku. Já ti vlastně udělala to samé po rozchodu s Patrikem. Jen chci, abys věděl, že tady budu pro tebe, když budeš potřebovat, nebo když bude ten rozchod definitivní.“
„Děkuju,“ naposledy jsem ji políbil a vyrazil na vlak domů.

Doma jsem si skočil do sprchy a usadil se na celé odpoledne k počítači. Jen občas jsem zkontroloval telefon, jestli se náhodou Kristýnka neozvala. Od té zprávy o rozchodu nic, rozhodl jsem se, že jí před spaním ještě napíšu a uvidím, co se stane.
„Moc se za všechno omlouvám, miláčku. Přeji krásnou dobrou noc.“
Zprávu jsem odeslal asi kolem deváté. Jelikož se mi ještě spát nechtělo, tak jsem vydržel u počítače do půlnoci. Zalezl jsem do postele a naposledy kouknul na telefon. Zpráva od Kristýnky žádná, tak mě napadlo zkontrolovat doručenku. Zpráva byla odeslána, ale doručenka nepřišla. Hlavou mi vířily samé nehezké myšlenky, od těch, kde se jí něco stalo, až po ty, že změnila číslo, abych jí nemohl ani psát. Je mi záhadou, jak se mi vůbec povedlo usnout, ale nakonec se mi to přeci jen povedlo.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3021
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Kristýnka 09 – CukrárnaKristýnka 11 – dilema >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na