Toto je 1 díl z 52 v seriálu Kristýnka

Na vlak jsem se spíš ploužil, než abych šel. Nějak jsem se nemohl srovnat s tím, co se právě stalo. Myšlenky stále kroužily mezi bejvalkou a Kristýnou. Snažil jsem se sám před sebou obhájit. Byla to nevěra vůči Kristýně, nebo ne? Odkdy spolu dva lidé chodí? Od první pusy, nebo od prvního rande? Ať už to byla nevěra, nebo ne, Kristýna se o tom nesmí za žádnou cenu dozvědět. I kdyby to nevěra nebyla, rozhodně to k ní nebylo fair. Nechápal jsem, jak to bejvalka dokázala, zahýbat Patrikovi a lhát mu. Alespoň k něčemu to bylo dobré, zjistil jsem, že nevěra opravdu není nic pro mě.

K vlaku jsem došel kupodivu včas. Ještě zbývalo pět minut do odjezdu. Vlak byl téměř prázdný, tak jsem si našel volno kupé a pohodlně se tam usadil. Ticho ve vlaku narušilo jen pípání a vibrování mého telefonu. Zdálo se, že mám zmeškaný hovor nebo smsku. Ani jsem nepostřehl, že mi něco přišlo, nebo že by někdo volal. Skoro jsem se modlil, aby to bylo něco pracovního. Vůbec se mi nechtělo řešit něco osobního. Jednou se na ten telefon stejně musím podívat, nemá cenu to odkládat. Zalovil jsem tedy v kapse a vyndal mobil. Koukám na displej a mám tři nepřečtené zprávy a všechny tři jsou od Kristýny.

„Už mám konečně po práci. Dneska to byla docela fuška, hlavně díky té výluce. Strašný zmatky a navíc lidé se chovali jako blbci. No prostě hrůza. A jak ses měl ty?“
„Copak je s tebou? Ty si nechceš psát? Já se na to tak těšila, to jediné mě dnes drželo nad vodou.“
„Ty se mnou nemluvíš? Provedla jsem ti snad na něco?“
 Pěkné, co teď s tím, nějak se vymlouvat, že zprávy nedorazily, že jsem neměl čas, i když jsem sliboval, že na ni si čas najdu? Lhát se mi nechtělo a úplnou pravdu jsem také říct nemohl. Tak snad zachráním, co se dá.

„Ahojky sluníčko. Promiň, že jsem neodepsal dřív. To mě mrzí, žes měla tak náročný den. Jsem rád, že na tebe mám takový vliv. Nemusíš se bát, nic jsi neprovedla a mluvím s tebou. Jen jsem bohužel musel dneska něco řešit. S kamarádkou se rozešel přítel a docela dost drsně, padla i nějaká facka, tak se potřebovala někomu svěřit a vypovídat. Teď už jedu také domů, tak mám dostatek času a můžeme si psát.“

Doufal jsem, že se mi podařilo trošku to vyžehlit, navíc jsem ani nelhal. Ještě jsem zkontroloval doručení zprávy a čas, kdy přišly ty od ní. Měl jsem štěstí, není to tak dlouho, čtyřicet, třicet a deset minut. To se ještě dá tolerovat. V tom mi přišla zpráva.

„Aha, to jsi hodný, že ses jí snažil utěšit. To chápu, žes nemohl odepisovat, hrát si s telefonem, když se ti svěřuje, by nebylo nejslušnější. Psát si klidně můžeme, i já mám dost času.“
Nálada se mi hned o sto procent zlepšila, ani jsem nedoufal, že by mi to prošlo takhle snadno. Jen jsem nějak netušil, o čem bychom si mohli psát.
„Tak to je fajn. A o čem by sis chtěla psát? Chtělo by to nějaké veselé téma.“
„To máš pravdu, chtělo by to něco veselého. Jen mě zrovna nic nenapadá. A máš už nějaké plány na léto?“
„Nic moc, příští týden mi začíná zkouškové, to znamená konec pravidelných cest do školy. K tomu mám domluvenou brigádu, takže celý červen a červenec budu pilně vydělávat. A v srpnu zatím nic nemám, ale rád bych se podíval k moři alespoň na týden. Načerpat nové síly do posledního ročníku. A co tvé plány?“
„Koukám, z tebe bude bohatý student. A copak to bude za brigádu? Jééé, moře bych si taky nechala líbit, jen nemám s kým jet a samotné se mi nechce. Vzal bys mě s sebou?“
„Jak moc bohatý, to se teprve pozná. Tady u nás v jedné počítačové firmě, skládání a instalace počítačů, to mě snad bude i bavit. A ty bys chtěla jet se mnou? Vždyť mě ani pořádně neznáš a to by ses nebála strávit se mnou týden nebo dva někde v cizině v jednom hotelovém pokoji na jedné posteli?“
„To je fajn, že máš brigádu, co tě bude bavit. Ups, na to jsem nepomyslela. V jednom pokoji a na jedné posteli? To asi zatím ne, ty bys mě určitě obtěžoval a sváděl, to přece mladí kluci nám slušným a nevinným dívčinám s radostí dělají. 🙂 Ale jinak bych jela ráda.“
„To jo, jsem za ni taky rád. To je přece samozřejmé. Mít takhle blízko takovou mladou a nádhernou slečnu by mě rozhodně chladným nenechalo.“
„Počkej, tak to už se mi nelíbí vůbec. Chladným by tě to nenechalo, to znamená, že by ses stal teplým?“

Chvíli jsem na tu zprávu nevěřícně koukal a pak jsem se rozesmál. Bylo fajn zjistit, že jí tenhle typ humoru není vůbec cizí. Mě také vždycky bavilo chytat lidi za slovo, brát doslovně některé věci, případně se bavit dvojsmysly.
„Obtěžování a svádění v posteli by se ti nelíbilo. V případě, že bys měla sdílet lože s příslušníkem čtyřprocentní menšiny, abys měla jistotu, že nic z toho nebude, taky nejsi spokojená. Tak co by tě vlastně uspokojilo?“

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.
„Když já nevím, co by mě uspokojilo, já jsem slušná, nevinná a nezkušená. Všechno, co o tom vím, mám od kamarádek a z internetu. A navíc, co kdyby to bylo obráceně. Třeba bych já sváděla a obtěžovala tebe a ty by ses pak nevyspal.“
„Svádíš mě už teď, se spánkem to od doby, co tě znám, také není nijak slavné, jen to obtěžování chybí. Takže když se to vezme kolem dokola, tak by se žádná velká změna neudála.“
„Tsss, tak žádná změna, jo? Já ti dám!“
„Hmmm, tak v tom případě se na tu dovolenou moc těším, když mi dáš.“
„Ty jsi ale sprostej, tohle takhle jsem to nemyslela. Vždyť ty mě takhle normálně zkazíš. A to jsem byla taková slušná a nevinná, na sex jsem nemyslela. Od doby, co tě znám, na to myslím denně.“

Ještě chvíli jsme se takhle škádlili a špičkovali, oba nás to bavilo a měli jsme radost, když se nám toho druhého povedlo na něčem nachytat. Nálada se mi o moc zlepšila. Ani jsem nevnímal, jak ubíhá cesta a kde vlak stojí. Náhodou jsem se podíval z okna a uviděl nádraží mého města. Nevěděl jsem, kdy vlak zastavil a kdy má zase odjet. Rychle jsem pobral věci, telefon strčil do kapsy a vyběhl ven z kupé. Sotva jsem vyskočil z vlaku, zaklaply se za mnou dveře, ozvala se píšťalka a vlak se rozjel. Uf, to bylo jen tak tak.
„Díky tobě jsem právě málem přejel. Skoro jsem nestíhal vystoupit.“
„To máš z toho, že máš hříšné myšlenky. 😀 Kdybys sledoval cestu a nemyslel na nemravnosti, nezapomínal bys vystupovat.“
„Tak děkuju za porozumění. Jak nemám myslet na nemravnosti, když znám tebe.“
„Tím chceš naznačit co? Že já, taková slušná, nevinná a donedávna i nepolíbená, jsem tě zkazila?“
„Ale to vůbec ne. To spíš, že jsi tak báječná a nádherná, že mě tak moc vzrušuješ.“
„No proto. Už jsem se bála. A děkuji.“

Mezitím jsem už dorazil domů a nachystal si něco malého k jídlu.
„Nemáš zač. Už jsem konečně doma, asi ti chvíli nebudu odpovídat, protože mě čeká sprcha.“
„Ale mám, nikdy nikdo mi nic takového neřekl, ani nenapsal. Pro všechny jsem byla jen taková šedá myš a šprtka. Užij si tu sprchu, já už ji mám za sebou.“

Jen jsem si to přečetl a zalezl do sprchy. Bylo báječné cítit dopadající kapky vody na svém těle. Užíval jsem si sprchu a přemýšlel o Kristýnce. Stále mi na ní něco nesedělo, chvíli se chová jako cudná panna, chvíli zase jako zkušená holka. Ne, že by mi to vadilo, ale nějak jsem nevěřil na zázrak jménem zkušená panna, to přeci nejde dohromady. Byl jsem rozhodnutý zjistit pravdu.

Když jsem po dvaceti minutách vylezl ze sprchy, už mě na telefonu čekala zpráva. Osušil jsem se, oblékl a zalezl s telefonem do postele.
„Tak jaká byla sprcha? Neutopil ses náhodou?“
„Neutopil. Sprcha byla báječná, celou dobu jsem myslel na tebe. Můžu ti položit jednu osobní otázku?“
„Můžeš to zkusit. Uvidíme, jestli ti na to odpovím.“
„Prosím, neber to nijak špatně. Jen by mě zajímalo, jestli jsi byla opravdu nepolíbená. Já ti věřím, jen se mi zdá, že občas se na nevinnou holku chováš trochu víc odvážně. Což mě tedy rozhodně nevadí.“

Očekával jsem trochu naštvanou odpověď, že jí nevěřím, že si myslím, že mi lže, nebo něco podobného. Případně, co je mi do toho, když jsme ještě ani neměli rande. Ale stejně mi to nedalo a musel jsem znát odpověď. Když se deset minut nic nedělo, pomalu jsem se smiřoval s tím, že se odpovědi nedočkám. Jen jsem doufal, že si to nevzala moc osobně a že to středeční rande pořád platí.

Ztlumil jsem rádio, nastavil na něm vypínač a v posteli zaujal svou oblíbenou polohu. Zanedlouho jsem začal usínat. Oči se mi klížily, hlavou se mi honily různé myšlenky a skutečnost se mísila se snem. V tom zavibroval telefon. Docela jsem se lekl, vůbec jsem nevěděl, co se děje. Jakmile jsem se vzpamatoval, uvědomil jsem si, že přišla zpráva. Po paměti jsem se natáhl pro telefon. Chvíli jsem rukou šátral po poličce, než se mi ho konečně povedlo najít. Zmáčkl jsem tlačítko, a přestože jsem měl jas displeje nastavený na minimum, telefon mě na okamžik oslnil. Nebyl jsem schopný nic přečíst. Rozsvítil jsem lampičku a znovu se podíval na telefon. Oči si mezitím už zvykly, tak jsem si mohl přečíst, kdo mi co píše.
„Promiň, chvíli mi trvalo, než jsem dala dohromady odpověď, která vyzní alespoň trochu, tak jak jsem to myslela. Jsem ráda, že mi věříš a že ti to nevadí. Za prvé – nepolíbená a nevinná jsou dvě různé věci. Ale pokud to chceš vědět, tak jsem opravdu byla od kluka nepolíbená. Tedy pokud nebudu počítat takové ty dětské pusy za školkou. Za druhé – nevinná (poctivá, neposkvrněná) jsem stále. Jen mám dvě sestřičky, jednu starší a jednu mladší. Obě už o to přišly. Neustále se baví o sexu a dělají si ze mne legraci, že ze mne bude stará panna. Navíc i ve škole jsme byly třída holek, takže to bylo to samé. Řešily stále jen kluky, jak je nejlépe sbalit, kdy je čas na sex, jaká poloha je nejlepší a tak podobně. Tak mám teoretické znalosti, ale zkušenosti žádné. Jen doufám, že mě teď kvůli mé nezkušenosti nenecháš.“

Musel jsem si tu zprávu několikrát přečíst, abych tomu uvěřil. Ona se opravdu bála, abych ji neopustil jen kvůli tomu, že je panna. Potká mě takové štěstí, že si mohu vychovat a vycvičit milenku dle svých představ a ona se bojí, že s ní nebudu chtít nic mít. Pokusil jsem se dát dohromady uklidňující zprávu.
„Děkuji za odpověď. Teď už to chápu. A nemusíš se bát, že bych tě kvůli nezkušenosti nechal. Už se moc těším na středeční rande. Přeji krásnou dobrou noc plnou nádherných snů.“
„Nemáš zač. Ty se taky krásně vyspinkej. Dobrou noc.“

Odložil jsem telefon a s myšlenkami na nevinnou Kristýnku jsem usnul téměř okamžitě.

Úterý bylo, kromě školy, ve znamení horečných příprava na středeční rande. Zamluvil jsem stůl v pizzerii a potom na večer i stůl ve sklípku. Tam je každou středu živá hudba a ani pití tam není špatné. V myšlenkách jsem plánoval průběh zítřejšího večera. V sex jsem nedoufal, ale i tak jsem věřil, že si to určitě užijeme. S Kristýnkou jsme si vyměnili pár smsek, abychom se domluvili, kdy a kde sejdeme, navíc ani nebyl čas. Ona měla službu a spoustu práce a já se snažil připravit se na zkoušky, které mě příští týden čekají.
Musel jsem dodělat pár zápočtových prací a pomalu jsem se začínal učit. Měl jsem opravdu nabitý rozvrh, na každý den jednu zkoušku nebo alespoň zápočet. A musel jsem to dát na první pokus, když jsem měl domluvenou na další dva měsíce brigádu a doufal jsem, že tam vmáčknu i nějaké to rande s Kristýnkou, tedy pokud ona bude chtít a bude mít čas.

V noci jsem toho moc nenaspal, samou nervozitou jsem nemohl usnout. A když se mi to konečně povedlo, házel jsem sebou a převaloval se na posteli. Ani nevím, co se mi zdálo. Ráno přišlo nějak rychle. Nevyspalý a neodpočatý, jsem chtě nechtě musel z postele. Na odpoledne jsem se sice moc těšil, ale do školy se mi vůbec nechtělo. Naštěstí škola nebyla až tak náročná a stejně jsem byl celou dobu myšlenkami někde úplně jinde. Bylo dobře, že po mě nikdo nic nechtěl, stejně jsem celou dobu nevnímal. Ani nevím, co se dělo, ale už jsem konečně jel domů.

Domů jsem dorazil kolem třetí hodiny a rande mělo být v pět. Měl jsem ještě necelé dvě hodiny čas. Zrovna tak akorát, dojít se trochu zkulturnit, obléknout a pomalu vyrazit. Chtěl jsem se trochu předvést, tak jsem měl v plánu skočit ještě pro kytku. Navíc jsme se domluvili, že se ji mám vyzvednout u babičky v bytě a to jsem to měl přes celé město, to znamená, že mě čeká minimálně půlhodinová procházka.

Za hodinku jsem byl nachystaný, tak jsem pomalu vyrazil. Původně jsem myslel, že skočím do supermarketu pro kytku, ale žádnou pořádnou tam neměli. Místo toho jsem vzal jen malou srdíčkovou milku a pro kytku zaskočil do květinářství.
K bytu Kristýniny babičky jsem pomalým krokem dorazil za pět minut tři čtvrtě na pět. V klidu jsem se posadil na lavičku a čekal. Nechtěl jsem přijít až tak moc brzy.

Mohlo by vás zajímat  Pytlák 05

Za pět minut pět jsem se zvedl z lavičku a šel zazvonit. Ozval se bzučák, tak jsem šel nahoru. Nevěděl jsem, které patro to má být, tak jsem to vzal po schodech. Ve druhém patře byly otevřené dveře, opatrně jsem zaklepal. Z bytu se ozvalo:
„Ahoj, pojď dál a počkej na chodbě. Za chvíli jsem hotová.“
„Ahoj,“ odpověděl jsem, vstoupil do bytu a zavřel za sebou dveře.
Čekal jsem jen chvilku, pak přišla ona. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a jen neslušně zíral, nebyl jsem ničeho schopen.
„Copak je, že tak koukáš? Děje se něco? Nelíbí se ti něco?“
„Promiň,“ řekl jsem, když jsem se vzpamatoval, „moc ti sluší.“
„Děkuji,“ špitla.
„Tady máš, něco jsem ti přinesl,“ a podal jsem jí kytku i s malou bonboniérou.
„Jééé, moc děkuju, to jsem nečekala. Chvilku vydrž, jen dám tu kytku do vody, aby nezvadla.“

Otočila se a odešla do kuchyně. Měl jsem co dělat, abych to rozdýchal. To, co měla oblečená, mě opravdu dostalo. Měla na sobě nádherné červené letní šaty, které končily kousek pod zadeček a těsně obepínaly celou její postavu. Netušil jsem, jak vedle ní vydržím celý večer v klidu. I těch pár minut s ní mi způsobilo úplnou bouři v kalhotách.

Vrátila se zpět, přitiskla se ke mně a přisála se mi na rty. Když se odtrhla, vzala mne za ruku a otevřela dveře.
„Půjdeme?“
„Jo jasně, jdeme.“
Než zamkla dveře a přivolal jsem výtah. Vyšli jsme společně před dům, lehce jsem ji vzal kolem pasu a mířili jsme společně do restaurace. Cestou jsme probírali, co se nám dnes přihodilo, teda spíš ona povídala, já nějak nebyl schopen slova. Jen jsem doufal, že se to v průběhu večera zlepší.

V restauraci jsme měli rezervovaný stůl, kam nebylo téměř odnikud vidět, pěkně v rohu za zástěnou. Na stole hořely svíčky. Jakmile nás číšník usadil, objednal jsem rovnou každému dvojku růžového vína. Přiťukli jsme si a připili. Spolu s vínem jsme dostali jídelní lístky, abychom si mohli vybrat jídlo. Při pohledu do lístku, mi bylo hned jasné, co si dám – jako obvykle sýrovou pizzu. Než se Kristýnka rozhodla, co si vybere, pozoroval jsem ji. Celá jen zářila, světlo svíček se jí odráželo v očích a úsměv na rtech mě hřál u srdce. Nakonec si vybrala těstovinový salát se zeleninou a kuřecím masem. Když přišel číšník, objednal jsem pro nás jídlo.

Jen jsme tam seděli vedle sebe a upíjeli víno. Jak vína ubývalo, zmenšoval se i prostor mezi námi, jak se Kristýnka pomalu sunula blíž ke mně, až se nakonec tiskla ke mně. Položila mi ruku na stehno a hlavu opřela o mé rameno. Já toho využil, objal jsem ji rukou, hladil ji boku a vychutnával si její blízkost. Snažil jsem se vyřešit záhadu, která mi vrtala hlavou už od chvíle, co jsem ji dnes uviděl. Má, nebo nemá kalhotky? S podprsenkou jsem si byl naprosto jist. Nejen, že pod těsnými šaty nebyla vidět žádná ramínka, ale ještě se vpředu rýsovaly obrysy dvou rozkošných třešinek krášlících ji ňadra. Rukou jsem se stále snažil nahmatat alespoň část kalhotek, ale stále jsem nic neobjevil. Snad bude lepší příležitost to prozkoumat při tanci.

Víno už jsme téměř dopili, každému zbyla jen trocha ve skleničce, když nám přinesli objednané jídlo. Abychom, měli čím zapíjet večeři, objednal jsem pro jistotu každému ještě jednu skleničku. Kristýnka si trochu odsedla a pustila se do jídla. Nejprve jsem ji jen pozoroval, ale po chvíli jsem ji také napodobil a pustil se do své pizzy. Jídlo bylo vynikající, ostatně jako vždy.
Mou společnici zajímalo, jaká je má pizza. Ochotně jsem se tedy podělil a jeden dílek jí nabídl. Na oplátku jsem dostal ochutnat její těstovinový salát. Chvílemi mi připadalo, že se necítí ve své kůži.
„Copak je? Nechutná ti večeře?“
„To ne, večeře je výborná, díky. Jen mi od rána není úplně nejlíp a navíc jsem celý den nic nejedla.“
„Tos mohla říct, mohli jsme to naše rande přesunout.“
„Já nám nechtěla kazit večer, zvlášť když jsem se na to těšila.“
„To mě těší, jen mě mrzí, že ti není nejlíp. Klidně můžem jít po večeři domů.“
„To zas ne, to bude dobrý. Dojdu se opláchnout a bude mi zase dobře. Kde jsou tady toalety?“
„Musíš tady doleva a za rohem to uvidíš,“
„Díky.“
Na to se zvedla a odcházela od stolu. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Než se vrátila, objednal jsem jí čistou vodu. Naštěstí byla během pár minut zpět a už to vypadalo, že se cítí líp.
„Tak jak ti je?“
„Díky,“ a napila se vody, „Už je to lepší.“

V poklidu jsme dojedli večeři a dopili víno. Vyrovnal jsem účet a společně jsme opustili restauraci.
„Kam teď?“ ptala se venku.
„Jestli chceš a hlavně, jestli se na to cítíš, tak máme zamluvený stůl v Hradním sklípku.“
„Tam jsem ještě nebyla, tak jdeme.“
Pro jistotu jsem ji objal kolem pasu a pomalou chůzí jsme mířili na hrad. Obešli jsme ho, kolem dokola, byl teplý večer, tak proč toho nevyužít.

Nakonec jsme přeci jen dorazili dovnitř a usadili se ke stolu. Bylo tu příjemně a hudba začínala zrovna hrát. Procházeli jsme nápojový lístek a přemýšleli, co si dáme k pití. Bohužel zde dnes neměli až tak velký výběr vína, tak nás nic z toho nezaujalo. Pro začátek jsem nám objednal alespoň vodu.
„Měla bych chuť na nějaký koktejl,“ prohlásila Kristýnka.
„Klidně. A na jaký bys měla chuť?“
„Nevím, ale zaujalo mě to jahodové mojito.“
„To zní dobře. Tak tu chvilku počkej a já pro to dojdu.“

Došel jsem tedy na bar pro koktejly a šel se usadit zpět ke stolu. Avšak Kristýnka měla jiné plány, sotva mě uviděla, že se vracím, zvedla se od stolu a už mě táhla na parket. Na můj tázavý pohled odpověděla:
„Copak? Slibovals mi přece tanec, tak pojď.“
Na to se nedalo nic namítat a tak jsem splnil její přání.
Parket se postupně plnil a i na kapele bylo vidět, že je to baví. Dokud bylo na parketu místo, hráli rychlejší písně. Tanec mi, na rozdíl od Kristýnky, moc nešel, ale díky alkoholu mi to bylo jedno a ani jí to nevadilo.
Společně jsme řádili na parketu, dokud kapela po půl hodině nevyhlásila přestávku. Příjemně unavení jsme si sedli ke stolu a pustili se do koktejlu. Během okamžiku ho byla jen polovina. Už i na mě doléhala potřeba, tak jsem se omluvil a odešel si odskočit.

Po mém návratu začínali znovu hrát. A zrovna pomalé písničky. Ani jsem si nestačil sednout a Kristýna už se zvedala, že půjdeme tančit. Samozřejmě jsem neodmítl. Na to jsem se těšil celý den, až si k sobě budu moct Kristýnku beztrestně přivinout. Vecpali jsme se na parket a ona už se ke mně tiskla. Hlavu si opřela o mé rameno, ruce mi ovinula kolem pasu, klínem se tiskla proti mému. Nelenil jsem a položil jí své ruce zadeček a přitáhl si ji ještě blíž. Svíjeli jsme se na parketu a třeli si o sebe.
Cítil jsem její nádherná ňadra na svém hrudníku, bradavky jí pěkně tuhly. Zvedla hlavu a dívala se na mne, v tom pohledu byla cítit žádostivost a touha. Nabízela mi své pootevřené rty k polibku, sklonil jsem hlavu, naše rty se spojily a jazýčky propletly. Pohupovali jsme se do rytmu hudby. Cítil jsem horkost jejího klína a ona jistě musela cítit tvrdost mého penisu, protože se na mě tiskla čím dál tím víc.
Zabráni do ochutnávání našich úst, jsme ani nepostřehli, že hudba přestala hrát a mi zůstali na parketu sami ve vášnivém objetí. Zjistili jsme to, až když nás upozornila obsluha, že bychom se mohli krotit. Rychle jsme si sedli ke stolu, dopili zbytek mojita a raději odešli pryč. Venku jsme se hlasitě rozesmáli.

Myslel jsem, že si ještě dáme procházku nočním městem, ale když jsem se podíval na Kristýnku, raději jsme pomalu vyrazili domů. Bez problémů jsme došli před dům, tam jsme se zastavili, aby mohla najít klíče od domu. Otevřela kabelku, našla klíče, ale když se snažila trefit do zámku, klíče jí upadly. Než jsem je stačil zvednout, sehnula se pro ně sama. Narovnala se a málem je následovala na zem.
Naštěstí jsem ji stačil zachytit v čas, než se jí něco stalo. Jednou rukou jsem otevíral dveře a druhou přidržoval Kristýnku. Povedlo se mi otevřít dveře a nohou jsem je přidržoval. Vzal jsem Kristýnku do náruče a donesl ji k výtahu. Vyjeli jsme do druhého patra, tam jsem ji opatrně usadil na schody a snažil jsem se odemknout dveře.

Vyznat se v cizích klíčích bez nápovědy byl trošku problém. Navíc má pozornost byla rozdělena mezi zámek s klíči a sedící Kristýnku. Nakonec byl zámek úspěšně zdolán. Sundal jsem boty sobě i Kristýně a znovu ji vzal do náruče. Sezení na schodech jí udělalo asi dobře, protože už byla schopná mě po bytě navigovat. Položil jsem ji na postel a vrátil se zavřít dveře. Využil jsem té chvilku také k tomu, abych si odskočil. Ještě jsem zaběhl do kuchyně, abych jí přinesl skleničku vody.

V pokoji už Kristýnka stála a zápasila se zipem na svých šatech. Chvilku jsem ji pozoroval, měl jsem krásný výhled na její ňadra díky tomu, jak měla ruce vzadu.
„Místo pozorování, bys mi mohl pomoct.“
„Promiň, rád ti pomohu. Jsi si jistá, že se chceš přede mnou svlékat hned na prvním rande?“
„To se uvidí, ale sama ten zip asi nezvládnu, nějak se zasekl.“
Podal jsem jí skleničku, aby se mohla napít. Když odložila skleničku, stoupl jsem si za ní, položil jí ruce na ramena a políbil ji na krk. Jen tiše vzdychla. Přesunul jsem ruce na zip a zkusil ho rozepnout. Vůbec to nešlo. Kousek jsem poodstoupil, abych si prohlédl zip. Byl v něm chycen kousek látky.
Opatrně jsem se snažil uvolnit zaseknutý zip. Po chvíli se mi to povedlo. Stoupl jsem si opět blíž ke Kristýnce a začal rozepínat zip. Zoubek po zoubku odkrýval to, co mi celý večer zůstávalo skryto. Šaty se pomalu rozevírali a odhalovali hebkou dívčí pokožku. Neodolal jsem a každý kousek, co byl odhalen, jsem políbil. Šaty, i když byl celý zip rozepnutý, stále držely.
Narovnal jsem se a začal šaty sundávat z ramen. Pomalým pohybem jsem hrnul šaty dolů a mé dlaně kopírovaly pohyb šatů. Jakmile šaty sklouzly z ňader, šly dolů téměř samy. Už jsem byl zase pořádně vzrušený, na kalhotách jsem měl stan. Kristýnka stydlivě zkřížila ruce na prsou. Konečně jsem odhalil tajemství kalhotek. Měla je, jen byly takové miniaturní. Zezadu z nich byly vidět jen dvě tenké šňůrky. Šaty jsem jí stáhl ke kotníkům a ona z nich ladným krokem vystoupila. Otočila na mě hlavu a přes rameno trochu smutně povídá:
„Promiň, mohl bys prosím…“ a kývla hlavou ke dveřím.
„Samozřejmě,“ odpověděl jsem a zklamaně se vydal směrem ke dveřím.
„Ale já myslela zavřít a zamknout, ne abys odešel…“
„Promiň, to mi nějak nedošlo. Myslel jsem, že chceš, abych tě nechal v klidu o samotě převléknout.“
Chtěl jsem zavřít dveře do pokoje a Kristýnka se mezitím sehnula pro šaty, aby je mohla pověsit na ramínko.

Koutkem oka jsem zahlédl, jak šaty letěly vzduchem na postel. Zaslechl jsem, jak Kristýnka křičí: „Pozor,“ a s rukou před pusou utíká na záchod. Než mi došlo, co se stalo, slyšel jsem, co se děje na záchodě.
Zvedl jsem šaty, pověsil je na ramínko. Zvuky ze záchodu utichly, ozvalo se zaklapnutí dveří a slyšel jsem tekoucí vodu. Pak voda utichla a ozvalo se:
„Můžeš mi prosím přinést noční košili?“

Nemusel jsem jí ani hledat, ležela připravená na posteli. Vzal jsem ji a šel s ní do koupelny. Zaklepal jsem, dveře se pootevřely a vysunula se ruka. Dal jsem jí košili do ruky a vydal se zpátky do pokoje. Než jsem tam došel, vrátil jsem se zpátky, ze záchodu přinesl kýbl e a postavil ho vedle postele. Posadil jsem se do křesla a čekal, až se vrátí z koupelny. Když se deset minut nic nedělo, začínal jsem mít o ni strach. Ještě chvilku jsem počkal a šel ji pro jistotu zkontrolovat. Za dveřmi koupelny jsem uslyšel tiché vzlykání. Zaklepal jsem, otevřel dveře a uviděl jí sedět na zemi vedle vany.

„Copak je? Bolí tě něco?“ ptal jsem se a hned si přisedl k ní, objal ji a začal utěšovat.
„Moc mě to mrzí, že jsem to takhle zkazila,“ vzlykala Kristýnka.
„To nevadí, za to přece nemůžeš.“
„Ty ses snažil, abychom si to užili, a já to všechno pokazím.“
„Vždyť jsme si to užili i tak.“
Podívala se na mne uslzenýma očima a povídá:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“
„O cokoli,“ odpověděl jsem bez sebemenšího zaváhání.
„Pomůžeš mi do postele? Mám pocit, že se ani neudržím na nohou.“
„Tak pojď,“ zvedl jsem, nejprve jí pomohl na nohy a pak jsem jí vzal do náruče a donesl do postele.

Smutně na mne pohlédla, pohladila mne po tváři a řekla: „Moc děkuju, že se o mne takhle staráš.“
Jen jsem jí úsměv vrátil a uložil jí do postele. Skočil jsem do kuchyně a po pár minutách hledání jsem uvařil čaj a donesl jí ho k posteli. Sedl jsem si do křesla a tiše pozoroval, jak usíná. Rozhodl jsem se, že pro jistotu tady počkám až do rána. Ve škole mě stejně nečekalo nic důležitého.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
4800
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriáluKristýnka 02 – Nemoc >>

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na