policistka
Toto je 5 díl z 9 v seriálu Píseň o smrti

„Pojď, dáme si skleničku a pokecáme,“ poplácal Brauner Johnyho po zádech a otevřel dveře do pracovny v přízemí studia.
Johny se pohodlně usadil v kožené pohovce, která vévodila luxusně zařízenému interieru.
„Whisky, nebo něco jiného?“ otázal se Brauner od otevřeného baru.
„Tak třeba tu whisky, a s ledem,“ zněla Johnyho odpověď.
„Co je nového?“ zeptal se, když mu Brauner položil skleničku medově žluté tekutiny na desku skleněného stolku. „Co ta dáma, kterou jsem viděl od tebe odcházet?“
„To byla náhodná zákaznice. Zařizuje si byt a nejspíš sem omylem zabloudila. Ale špatná nebyla, což o to,“ vrátil se Radek vzpomínkami na nedávnou příhodu na dvoulůžku v prvním patře.
„To jsi se ani nepokoušel přemluvit jí pro spolupráci?“ pokračoval Johny.
„Nebuď zase tak hr,“ uklidňoval ho Brauner. „Všechno chce svůj čas. Mám na tebe prosbu, Johny. Nekontrolovali tě na letišti?“
„Proč?“
„Víš, ty léky, co mi vozíš!“
„Co je s nimi?“
„No, je tak trochu průšvih. Vzpomínáš si na tu zpěvačku? Na tu Martinu Holou?“
„Vzpomínám. Co je s ní?“
„Je mrtvá.“
Na Johnově tváři se objevil údiv.
„A co s tím mají společného ty léky?“ nechápal Johny souvislost.
„No, v novinách se objevila zpráva, že se neoběsila, ale že byla zavražděna nějakým neznámým jedem.“
„No a co to má společného s těmi léky?“ stále nechápal Johny.
„Ale nic, nech to plavat.“
„No dobrá, pak mi to povíš,“ rezignoval na svou otázku Johny. „Ale teď mi řekni, jak jsi daleko s tím naším projektem?“

„Nabídl jsem to Nově,“ rozpovídal se Radek. „Tam mi to odmítli, že podobnou soutěž mají a to už i ve spolupráci se Slováky. Zkusím to nabídnout ještě další konkurenční televizi, a když to nevyjde, budeme s tím jezdit po republice. Zatím proto mám jen takový pracovní název, Česko hledá nové zpěváky. Holek i kluků by bylo dost, a pokud by neuspěli ve zpěvu, věřím, že by našli uplatnění i v dalších aktivitách. Je to všechno jen o penězích.“
„Což o to. Já bych něco částečně zafinancoval, ale ty mi musíš garantovat návratnost,“ napil se Johny z poháru whisky. „Ale mě zajímá ta baba, co odtud odešla.“

„Přece jen pro tebe něco mám?“ lišácky mrkl na Johnyho Radek.
„Něco ti pustím. Máme tu bezpečnostní kamery a jednu máme i nasměrovanou v patře na to dvoulůžko.“
„Asi něco tuším,“ připustil Johny. „Tak sem s tím.“
Radek se posadil na opěrku křesla a dálkovým ovladačem zapnul displej velké televize, umístěné na stěně. Na obrazovce se objevil rastr záběrů jednotlivých kamer.
Brauner chvíli přepínal jednotlivé záznamy.
„Tady to je,“ řekl spokojeně a stiskem klávesy na ovladači zapnul obraz na celé ploše.
Johny jen poposedl na pohovce a se zájmem začal pozorovat děj, odehrávající se na obrazovce.
„Ty mi vyprávěj, že je to náhodná zákaznice,“ zhodnotil Radkovo počínání, při kterém se Brauner Ivetě dostával pod kalhotky.
„No a co bylo dál,“ zklamaně konstatoval, když záběr končil.
„Nic, do toho jsi přišel akorát ty.“


„Příteli, ale někoho tady pořád postrádám,“ rozhlížel se Johny po místnosti. „Minule, když jsem ti volal, zvedl telefon velice příjemný ženský hlas. Já tady ovšem nikoho nevidím.“
„Máš pravdu. Málem bych tě zapomněl informovat o tom, že jsem přijal novou sekretářku.“
„No, a kde jí máš?“ zajímal se Johny.
„Za vzornou práci jsem jí poslal na pár dní na Bahamy. Ale neboj, nefláká se tam. Hned jsem jí využil pro naší spřátelenou televizi a hledá tam lokace pro jejich připravovaný pořad.“
„To musí být opravdu pracovitá, když se jí dostalo takové pocty,” poznamenal Johny. “Nalej ještě jednu, sedni si a povyprávěj.“
Radek dolil oběma whisky, sedl si naproti Johnovi a dal se do líčení toho, jak přijímal novou pracovní sílu.

„Toho dne jsem ještě něco potřeboval dodělat tady v pracovně. Měl jsem dojednanou schůzku se svým klientem až v podvečer v Jevanech a zbývalo mi poměrně dost času. Rozhodl jsem se tedy, že si ještě zajedu do centra Prahy a dám si tam někde šálek kávy, když jsem spatřil ve vstupních dveřích siluetu krásné ženy.
Stála ve vchodu a sluneční paprsky, pronikající otevřenými dveřmi prosvítily slabou látku jejích letních šatů tak, že jsem zřetelně viděl obrysy jejích, krásně tvarovaných nohou, včetně široké mezery mezi stehny v místě rozkroku.
Na chvíli jsem zůstal zírat právě do těchto míst, když mne doslova vyrušila svým pozdravem.
„Prý sháníte sekretářku?“ překvapila mne svým dotazem.
Chvíli jsem přemýšlel nad tím, kde mohla takovou informaci získat. Pokud vím, nikde jsem se o takové nabídce nezmiňoval, a ani jsem s takovou pozicí nepočítal.

Mohlo by vás zajímat  Montér

Zaujala mne však svou postavou natolik, že jsem jí pozval do své pracovny. Když procházela kolem mne, stačil jsem ještě nasát vůni drahého parfému a všimnout si některých detailů jejího těla zblízka. Co mne nejvíce překvapilo, bylo to, že jsem zpozoroval absolutní absenci spodního prádla.
Její pevná prsa s trčícími, tvrdými bradavkami, okamžitě avizovala to, že nejsou sevřena žádnou podprsenkou. Když jsem pak sjel pohledem na její boky, marně jsem hledal alespoň náznak prosvítajících kalhotek. Ta holka byla stoprocentně naostro.
V tu chvíli se ve mně probudil obyčejný, nadržený chlap. Mým velkým štěstím bylo to, že jsem měl na sobě těsné boxerky, jinak by si musela určitě všimnout toho, že mé mužství svým provokativním oblečením, nenechala v klidu.
„Posaďte se, prosím,“ vyzval jsem jí a pokynul rukou k hlubokému koženému křeslu.
S poděkováním přijala místo a přehodila si nohu přes nohu. S maximálním úsilím jsem odvracel zrak od dokonalých tvarů jejích kotníků a luxusních lodiček, na vysokém, jehlovém podpatku. Ještě jsem v rychlosti přejel pohledem její lýtka a skončil na vysoko obnažených stehnech.
Znovu jsem zaostřil na hroty bradavek jejích ňader.
„Povězte mi něco o sobě?“ vyzval jsem jí nakonec, když jsem podrobně prozkoumal celou její postavu.
„Dáte si něco k pití?“
S poděkováním přijala skleničku vychlazené coly s ledem a dala se do vyprávění.

„Mé jméno je Dominika Lajferová. Je mi dvaadvacet let. Vystudovala jsem zdravotní školu, ale jako zdravotní sestra jsem nikdy nepracovala. Nejspíš jsem se spletla v povolání. Takovou tu dívčí představu brzy vystřídala tvrdá realita. No a ty poměrně nízké výdělky ve zdravotnictví nakonec utvrdily mé přesvědčení, že jsem si vybrala špatně.
Dělat někde barmanku, nebo snad pokladní v supermarketu, to se mi nechce. Myslím, že mám na víc.“
Je docela sebevědomá, napadlo mne.
„Umíte nějaké cizí řeči?“ zeptal jsem se jí. „Nejlépe, angličtinu. Máme svou mateřskou firmu ve Státech, a tak je angličtina bezpodmínečně nutná.“
„Angličtinu jsme měli na škole, a celkem obstojně jí ovládám,“ přiznala s radostí.
„Co ještě umíte, kromě píchání injekcí?“ zeptal jsem se a naklonil se k ní.
„Nevím, co byste po mně požadoval, ale určitě bych se přizpůsobila a rychle se to naučila,“ spiklenecky na mne mrkla.
Položil jsem jí ruce na nahá stehna.
„Přijde na to,“ odpověděl jsem jí trochu tajemně.

Mírně rozevřela nohy a mým zrakům se naskytl nevídaný pohled. Má předtucha, že je opravdu naostro, nabyla reálných rozměrů. Neměla kalhotky a pod pomalu nic neskrývajícím kouskem látky šatů, otevřela pohled na rozevřenou štěrbinu svého pohlaví.
Poklekl jsem k ní a ruce jí pomalu sunul po stehnech stále výše.
Když už jsem se málem dotýkal látky šatů, položila mi své dlaně na prsty.
„Pokud je to můj první pracovní úkol, můžete pokračovat, pokud ne, tak pr.“
To už ale můj úd na špičce žaludu zvlhl natolik, že jsem bez rozmýšlení prohlásil: „Jste přijata.“
Její ruce se přemístily na má ramena a já pokračoval v cestě ke kýženému cíli.
„Tady ne,“ stačil jsem ještě říci. Uchopil jsem jí za nahý zadeček a přenesl na pracovní stůl.
Shodil jsem při tom několik papírů na zem, ale to mi vůbec nevadilo.

Již jsem se viděl, jak se do ní nořím.
Dominika, vědoma si svého vítězství, mi již aktivně pomáhala. Její štíhlé a hbité prsty nahmataly zip kalhot a po několika pokusech vyprostily mé, na kost tvrdé mužství ze zajetí boxerek.
To už jsem jí roztahoval závojíčky a připravoval jí pro přijetí mého dobyvatele.
Sama si ho nasměrovala k ústí vagíny a na mně už bylo jen do ní vniknout.
Uchopil jsem jí za tvrdá ňadra a vychutnával si zásun do hlubin, vzrušením smáčené pochvy.
Přimkla se k mému údu a prudkými přírazy mi pomáhala k brzkému vyvrcholení.
Poslední mohutné zasunutí, poslední výkřik rozkoše a pak už jen následovalo dlouhé, osvobozující uvolnění, doprovázené přerušovanými výstřiky semene.”

Na stole pracovny zazvonil telefon. Radek vstal z křesla a zdvihl sluchátko.
„Radku, dobrý den. Tady doktor Krosík. Pokládám za svou povinnost vás o tom informovat. Před chvílí tu byla policie a zajímala se o tu vaší nemoc.“


Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2102
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< VyšetřováníSmutek vdovce >>
dedek.Jeff
dedek.Jeff@seznam.cz

10
Komentujte

Please Login to comment
avatar
7 Comment threads
3 Thread replies
6 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
9 Comment authors
TryskyTomášChildeHarai1Dedek.Jeff Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Grammar's important
Host
Grammar's important

Povídka dobrá, jen si hlídejte jazyk. Za svůj život jsem ještě neslyšel někoho použít slova jako pochva nebo úd. Pokud někdo mluví, měl by mít jazyk přiměřený své vrstvě, povolání, nářečí. Moc asi v reálném životě neslýcháte “již” většina lidí řekne prostě “už”.

Bigbiz
Host
bigbiz

Konečně další díl a fakt to čím dál víc vypadá na Braunera. Jsem zvědav, jak dlouho vydrží Dominika na živu. Tipuji tak půl roku.

Reniem
Host
Reniem

Já vim,ze o něčem psat musíte a nepočítám s tím,ze je tohle reálný příběh,ale mě proste vzdycky ruší,ať už v jakékoliv povídce,když se někdo někoho zeptá na to jaký byl sex a ten druhy mu to vypráví do nejmenších detailu a ještě s výrazy prave typu již, pochva apod ,jak uz tady někdo poznamenal…To jen k vysvětlení mému hodnocení a je to samozrejme můj náhled na vec 🙂

Martin
Host
Martin

Jsem rád, že jsem se dočkal dalšího dílu . V některých pasážích s Dominikou jsem si vzpomněl na film Základní instinkt . Jsem zvědav jak se bude děj vyvíjet a jak nakonec dopadne Dominika . A jsem potěšen , že na rozdíl od minulého dílu se rozvíjí i diskuse .

Childe
Člen

Asi se pohybuji v podobném prostředí jako autor, jelikož výrazy, které používá mi přijdou naprosto normální. I když bych rád přispěl konstruktivní kritikou, tak za sebe nemám co vytknout.

Tomáš
Admin

na jednom webu, kde se pokusili dopsat jednu mou povídku. Tedy napsat další díl, a já se ozval a slušně je poprosil, že si to nepřeji, že mám s tím jiný záměr, nakonec napsali novou verzi prvního dílu a ještě se bouchali do hrudí, že vlastně jejich počin má říz, protože tam je to samý čurák, píča, vymrdaná děvka a já píšu o nevěře s tím, že kundička a podobně. 🙂 Lidi prostě mají jiná očekávání od určitých věcí.

Ale abych nekecal, taky se pohybuji v prostředí, kde penis a vagína je zcela běžný pojem.

Trysky
Člen

Zajímavě se to zamotává, ale tak to u detektivky má být.