7Jsem milá a přítulná kočička a podle zabarvení mého kožíšku mi říkají Želvinka. Před nějakým časem jsem se přistěhovala do jednoho bytu s paničkou a páníčkem, kteří jsou na mě moc a moc hodní. Hlavně panička se stará abych měla všeho dostatek, záchůdek mi čistí hned jak jí přijdu zamňoukat, že to u mě nějak nevoní, a každou chvilku se se mnou aspoň na vteřinku pomazlinkuje. Prostě je to ta nejúžasnější panička, ke který jsem se mohla nastěhovat.
Ale ani páníček není špatnej. Bez odmlouvání za paničku kdykoliv zaskočí, když zrovna nemá čas, nebo když si chce ráno pospat. I on v tu chvíli pro mě udělá první poslední. Někdy mě ale taky zlobí. Já si totiž strašně ráda hraju na schovávanou. Panička ráda dělá, jako že mě hledá, ale páníček, ten na mě se škodolibou radostí volává:
„Želvinko, kouká ti ocásek.“
Tak mu na to odmňouknu, že kdyby ho neschovával, tak by mu koukal taky. Jo, a jak to vím? No, to bylo tak…
Zase jsem si jednou hrála na schovku. Zahlídla jsem pootevřený dveře do koupelny, tak jsem tam honem vběhla a schovala se za koš s prádlem. Najednou se tam objevil páníček a zavřel dveře. Svlíkl ze sebe ty barevný odpornosti co měl na sobě a já nečekaně zjistila, že je úplně holej, že nemá kožíšek jako já. Tak mi došlo, že tu maškarádu na sobě nosí proto, aby mu nebyla zima. To ale nebylo nic proti tomu, co jsem viděla dál.
Vlezl si pod sprchu a pustil na sebe vodu, kterou já děsně nesnáším, a kdyby nebyly zavřený dveře, určitě bych utekla. Otočil se ke mně čelem a já s úžasem uviděla, že mu z prostředka visí malej ocásek. Proti tomu mýmu tak malej, že to bylo až nechutný. Kdyby ale byl jen malej, on byl navíc i úplně holej, no prostě hnus hnusoucí. Jen u kořene mu vyrůstalo cosi jako chlupy, ale vypadalo to spíš jako divoký hnízdo. Už jsem se chtěla otočit, abych se nemusela na tu hrůzu koukat, když si ten ošklivej cancour začal hladit a mejt. Než jsem se nadála, měl ho najednou o dost větší, trčel mu zpod břicha jako kolík a ještě měl rudou hlavičku. No, zkoušela jsem to po něm, ale ať jsem lízala ocásek jak lízala, tohle se mi nepodařilo. Tak mě napadlo, že jak po něm jezdil rukou, jestli on ho něčím nenapumpoval.
Málem mi uniklo, že zastavil vodu, otřel se ručníkem aby se neřeklo, a s tím trčidlem mazal ven.
Slyšela jsem, jak panička na chodbě radostně povykuje a než jsem se nadála, byla v koupelně i ona. Moc toho na sobě neměla, takže šup šup a už na sebe taky pouštěla tu zpropadenou vodu. Všimla jsem si ale, že jí odnikud nic nevisí ani netrčí, a tím pádem se mi líbila víc. Byla sice taky celá holá, jen mezi nohama měla takovej malinkatej kožíšek, kterej si vehementně drhla, až bubliny lítaly kolem. Ale byl docela hezkej, vypadalo to, že má i jemný chloupky, škoda jen, že nebyl tak barevnej, jako ten můj.
Nějakou podivnou shodou náhod jsem si všimla, že dveře koupelny zůstaly nedovřený. Tiše jsem se jimi protáhla na chodbu a hned jsem zmerčila, že dveře do ložnice jsou taky pootevřený. Tak jsem jimi opatrně vklouzla dovnitř a uviděla páníčka, jak si hovní na posteli. Ostražitě jsem se proplížila kolem něj, skočila na okno a pak na skříň. Přikrčila jsem se a koukala na něj. Ležel jak placek, jen ten klacek z něj pořád trčel. Občas si na něj sáhnul, asi aby mu neupad nebo se neskácel, a potichu si u toho pochrochtával. Jakoby se na něco těšil.
Skoro jsem se lekla, když dovnitř vtrhla panička. A taky celá holá jako páníček. Vlezla na postel, otočila se k němu zádama a k mýmu údivu si ten stojící kolík zastrčila do toho malinkatýho kožíšku. Asi tam měla nějakou ďourku, nebo co. Začala na něm hopsat a asi jí to dělalo dobře, protože vzdychala a tvářila se děsně spokojeně. Po chvíli vykřikla, ještě párkrát poskočila a nakonec vstala. A já zírala. Z páníčkova tvrdýho kolíku se najednou stala zase ta hubená nudle, která se mu svalila mezi nohy. To z něj asi panička tím nadskakováním vytlačila ten vzduch, nebo čím to vlastně měl napumpovaný.
Co ale bylo dál, vlastně nevím, protože se mi začala klížit očička a já usnula jako špalek. Když jsem se probudila, byli pryč. Aspoň, že mi nechali pootevřený dveře.