Toto je 3 díl z 3 v seriálu Knížecí ranhojič

Když se vše vrátilo do starých kolejí, Hans se ubytoval na zámku. Velmi tím ranil paní Vilmu, ale když jí slíbil občasné návštěvy, pookřála a smířila se s tím. Klára to přijala netečně. Sama nevěděla, jestli má být ráda za svůj klid, nebo litovat ztráty téměř každodenního milování.

Hans nyní vládl ve své ordinaci pevnou rukou, a kdo přišel, musel poslouchat a přísně dodržovat jeho rady. Zaskočil tím i samotného knížete, který přišel a kašlal jak při tuberkulóze v posledním stádiu. Hans ho prohlédl a drsně vyplísnil za komedii, když je zcela zdráv!. Kníže se nejdřív zarazil, ale pak se zasmál a poplácal ho po rameni.
Tys medikus na svém místě! Přišel jsem na inspekci a vidím, žes byl mi doporučen správně. Přeji ti hodně zdaru a přijď dnes k večeři a pak posedíme v salonku,“ velkomyslně ho pozval k panské tabuli.

A tak se Hans večer setkal tváří v tvář s knížecí rodinou. Kněžna Marie Františka Kinská byla starší žena a trpěla různými neduhy, takže se při večeři Hanse stále vyptávala na to či ono.
Knížete Waldemara zase zajímaly pikantérie z ordinace, ale stačil ostrý pohled jeho ženy a zase se stáhl.
Komtesa Beatrice se tvářila kysele. Řešila totiž problém a zvažovala, koho do toho zatáhnout. Doktor Hans se jí vcelku líbil, a tak ke konci poněkud roztála a objednala se k němu na vyšetření. Hans byl její otevřeností přímo před rodiči zaskočen, ale matka kývala hlavou, že i ona ho brzy navštíví, a že je to tak v pořádku.
Pak už ho kníže zatáhl do salonku, kde mu Hans dlouho no noci musel vyprávět lechtivé historky z lékařského prostředí. Vyprávěním nadržený kníže pak po delší době obšťastnil svou ženu, zato Hans byl rád, že vůbec došel k loži, kam se povídáním znavený, svalil a usnul.

***

Druhého dne dopoledne přijal vzácnou návštěvu komtesy Beatrice. Dívka působila vzdělaně, ale o praktickém životě toho nevěděla mnoho, vlastně skoro nic.
Bylo ji 21 let a byla čerstvě zasnoubená, a jak Hansovi sdělila, i šťastná. S knížetem Leopoldem si padli do oka a měli se rádi.
„Jenže v tom je ten problém. Máme se rádi a chtěli jsme…. Já vím, že předčasně…náš vztah naplnit…ale… nejde to!“ vyhrkla nešťastně.
„Chtěli jste mít styk? A co nejde?“ zajímalo Hanse.
„No..jeho…tento… úd..byl..ehm…připraven a já…ulehla a….pak se pokusil… bolelo to a…ehm…pak mu se svěsil a už…se…nevzchopil,“ vyrážela nesouvisle zrudlá Beatrice.
„Velmi nás to trápí a já myslela, že jako doktor …byste mě …zbavil nějak…mé nevinnosti. Pak by Leopold třeba už neměl problém mě obtěžkat.“

Hans přemítal, co se mu nabízí. Buď dívku zbaví panenství svým údem anebo nějakým nástrojem. Co z toho je lepší?
„První styk, respektive milování, je silný prožitek pro oba, ale pro dívku více. Je třeba toto provést mužským údem, aby nedošlo k nějakému vnitřnímu zranění. Pokud si přejete, drahá komteso, zbavit se panenství, jako doktor se toho mohu zhostit, protože mám své zkušenosti,“ a čekal na reakci.
A Beatrice opravdu reagovala na to, co jí kdo řekne.
„No, když myslíte, že tak je to nejlepší, kde si mohu odložit?“ a jala se svlékat.
Hans ji ale přibrzdil a raději zavedl do svého pokoje, kde měl měkkou a širokou postel, kde mohli pohodlně spočinout při „zákroku.“
Beatrice se bez stydlivosti svlékla donaha a trochu se zachvěla při pohledu na urostlou postavu Hanse a velký povstávající ocas.
„Leopold není…takto…vybaven. Mám trochu strach.“
„Bude to v pořádku. Klid, nic nedělejte, ano?“ konejšil ji Hans, když uléhali.

Poté ji začal hladit a laskat po těle a po vzrušivých místech a dívka jen tiše vzdychala. Měla menší, ale pevná prsa, která Hans prohnětl a polaskal i trčící bradavky a přesunul se jí mezi nohy, které Beatrice stále tiskla k sobě.
„Musíte se uvolnit, jinak to nepůjde,“ trpělivě jí vysvětloval, až si dívka nechala roztáhnout nohy a odhalila svůj klín.
Hans zabořil jazyk do porostu ochlupení a neomylně vnikl mezi pysky.
„Oooááách!“ vydechla Beatrice rozkoší a zavlnila tělem.
Hans pokračoval v dráždění, prolízl jí závojíčky a jak se panenská pochva otevírala, propracoval se ke klitorisu. Dle očekávání dívka zaječela rozkoší a pustila šťávy. Hans do ní zkusmo zajel prstem a skutečně narazil na blanku.
„Auu…to..bolí!“ zakňučela.
Hans přestal a opět se činil jazykem. Po chvíli se vrátil zpět a s Beatrice se začal líbat. Moc to neuměla, ale ráda se mu přizpůsobila, a pak už se Hans přesunul mezi její roztažené nohy.
Nasadil ocas mezi pysky a pomalu přirážel. Nedotčená pochva se pomalu otevírala prvnímu proniku, ale předchozím dostatečným vzrušením to šlo poměrně snadno. Hans dívku stále vzrušoval laskáním prsou, na které byla skutečně mimořádně citlivá a stále vyluzovala slastné zvuky.
Hans vysunul ocas ven a zase pomalu přirazil. Když tak učinil potřetí, prudce na dívku nalehl.
„Ach..áááá!“ vykřikla bolestně a ocas se do ní zabořil až nadoraz.
Nyní už Beatrice nebyla pannou. Hans si vychutnával těsnost pochvy a jen pozvolna začal s přírazy a dívka jen čekala, co bude dál.
Bolest mizela jen pozvolna a pocit něčeho tvrdého v klíně jí také nečinil žádnou rozkoš. Skoro začala litovat, že k tomu svolila. Počínající přírazy a pohyb ocasu v těsné pochvě však začaly být příjemnějšími a dívka začala tiše vzdychat.
„Už je to lepší, že?“ podotkl Hans a dívka mu kývala hlavou.
„Ano…naplníte mě séměm?“
„Nejde to. Mohla byste být obtěžkána,“ vrtěl Hans hlavou a zrychlil pohyby, jak to na něj přicházelo.
Dívka vzdychala, jak ji prudkými přírazy mrdal, až z ní náhle vyjel a proudem semene jí zkropil břicho.
„Úúúúhhh,“ vydechl Hans uvolněně a odvalil se stranou.

Po vydýchání z prvního prožitku Hans dívku odvedl do lázně, kde bylo zatopeno a byla zde i ohřátá voda a sebe i dívku v klíně umyl.
„Takto byste měla činit každý večer, chcete-li se milovat. Totéž i váš muž. Zabráníte nemocem a bude to pro oba i neskutečná slast,“ poučil Beatrice o intimní hygieně.
Když se dívka oblékla, vytáhla zpod sukně váček.
„Zde je vaše odměna. Za to, co jste vykonal, i za mlčenlivost,“ otočila se ke dveřím a odešla.

***

Hans dále vedl ordinaci a na nedostatek pacientů si nemohl stěžovat. Bůhvíproč to ale převážně byl ženský personál a dvorní dámy.
Jestli se někde o jeho kvalitách zmínila paní Vilma, o čemž pochyboval, nebo snad Klára…. zkrátka, ženy ho zavalovaly svými prosbami o vyšetření s jasně naznačenými úmysly.
Zprvu se bránil, ale jak jednoho dne tvrdě vymrdal knížecí pradlenu, kdy nemohl odolat jejím obrovským vnadám, už v tom lítal naplno. Nezvládal však více jak tři „hloubková“ vyšetření denně.
Když ho pak jednou navštívila i paní Vilma, že ji opomíjí, našla z urostlého Hanse jen pohublou a zemdlenou trosku.
„Takhle to dál nejde,“ rozhodla energicky. „Jste přepracován a proto vás odvezu na svůj statek na zotavenou. S knížecí vrchností to zařídím. Nemáte snad nic proti tomu?“
„Ne. Budu vám velmi zavázán,“ souhlasil zemdlený Hans.
„To doufám,“ svůdně se Vilma usmála a než si sbalil věci, zařídila úřední záležitosti.
Od nesmělého a zakřiknutého mladého písaře se nechala omakat a opusinkovat a vrchnímu komorníkovi jasně řekla, že pokud bude dělat problémy, zařídí jeho propuštění.
Václav, Hansův kamarád, však jí rád a bez prodlení dal vystavit potřebný propouštěcí glejt na zotavenou a o dvě hodiny později už byl Hans na cestě na rekonvalescenci.

***

Život na venkově se Hansovi líbil. Dostal pěkný pokoj, druhý den mu k rukám přijela Klára a venkovská strava, čistý vzduch a hlavně sexuální abstinence mu brzy obnovily sílu.
Dokonce se po žních chopil cepu a k údivu přítomných pacholků, mu výmlat obilí šel od ruky, jako by to dělal odjakživa. Taktéž se mu vrátila i chuť na ženské tělo a ani Klára si tak nemohla stěžovat na nedostatek činnosti. Naštěstí noci s Hansem byly příjemným odpočinkem, neboť na tvrdý sex neměl, aspoň prozatím, chuť.
Klára pak informovala paní Vilmu a ta se tak jednoho dne objevila na dvoře.

Hans si zrovna chystal koně na projížďku a paní Vilma se k němu připojila.
„Milostpaní umí jezdit?“ otázal se překvapeně.
„Lépe než vy,“ usmála se Vilma.
„Uvidíme,“ přitakal Hans a vyrazili ven skoro tryskem.

Hnali koně přes pastviny, pak zvolnili a lesní pěšinou už jeli zcela krokem. Paní Vilma je vedla na malou paseku, kde stála malá dřevěná chýše.
„To je seník. Sena je tak vždycky dost na příjemné poležení,“ pronesla jakoby mimochodem.
„Podíváme se?“ nadhodil Hans a společně vkročili dovnitř.
Skutečně zde byla kupa sena a vzadu se dalo lehnout a být zcela nepozorován. Hans náhle cítil, jak ho Vilma zezadu objala rukama přes kalhoty a prohmátla mu ocas.
„Klára mi psala, žes již obnovil svou sílu,“ pronesla tiše. „Potěšíš i mě?“
Hans se otočil a místo odpovědi ji sevřel v náručí a hodil do sena.
„Když ses natřásala na tom koni, přál jsem si být tvým sedlem,“ řekl chraplavě a divokým chtíčem se mu zaleskly oči.
Přiklekl k ležící ženě a prudkým škubem jí roztrhl šaty. Odhalil tak prsy a chuť na divoké mrdání mu zvedla kalhoty.
Vilma byla zaskočena a nestačila reagovat, jak náhle měla roztrženy šaty na hrudi, a posléze byla dalšími škuby zbavena i suknice. Hans se stejně rychle zbavil košile i kalhot a nalehl na její tělo

„Roztáhni pořádně nohy, ať tě můžu projet!“ zasyčel a vystrašená Vilma poslechla.
„Hodná, a co teď chceš? Řekni to!“ chraptivě se dožadoval odpovědi.
Vilma poznala, že si nijak nepomůže a musí přistoupit na jeho hru. Tušila, co chce slyšet, ale slova ji nešla dost dobře z úst.
„Pomůžu ti… řekni, že seš děvka, která chce protáhnout svou kundí díru!“ napověděl ji Hans a až bolestivě ji mnul a drtil prsa a okusoval bradavky.
„Ano…dobrý bože…. jsem tvá děvka a chci..to…udělat…do kundí díry!“ pronesla Vilma a vzápětí cítila pronik tvrdého čuráka do těla.
„Ohhh…ááááh!“ cítila bolest i slast v rovnováze.
Hans ji vzpažil ruce a ona tak naprosto mu oddána a nemocna obrany, jen vnímala rytmické prudké přírazy až na dno.
Jeho čurák v ní dělal paseku a intenzívním třením v ní vyvolával jeden příliv slasti za druhým. Navíc její bezbrannost a nemožnost obrany jí přinášela další zvláštní pocit uspokojení.
Hans ji dál divoce mrdal a cítil vlastní spokojenost nad jejím pokořením. Nyní pod ním sténala, vzdychala, hekala a pohazovala tělem v návalech rozkoše. Pak jí pustil ruce, vzepřel se na svých a zrychlil přírazy do maxima.
Vilma začala hlasitěji a rychleji vzdychat až vykřikla, ztuhla a Hans cítil tak silné stahy, že do ní začal nezadržitelně stříkat.
„Ty děvko… já.. stříííkááám!“
„Nééé…do mě…nemůžeš!“ křičela Vilma, ale sama mu přirážela naproti a prožívala svůj druhý vrchol.
Hans přirážel a přirážel, dokud mu čurák nezvadl a nevyjel z ní ven. Z rozšklebené kundy se valilo ven semeno smísené se šťávami.
„Och…panebože..cos mi..to..provedl?“ ztěžka a udýchaně promluvila Vilma.
„Nelíbilo se ti to?“
„Já..nevím….ano..i ne… muži se mnou nikdy nezacházeli takto hrubě…ale zase.. to tvé zmocnění se mě… bylo…. Raději bychom měli jít,“ přerušila Vilma hovor a vrávoravě se zvedala. „Bože, šaty jsou na cáry…jak teď pojedu?“
Nakonec se jakžtakž přioděla a navrátili se na statek.

Večer zaskočila za Hansem Klára, že paní Vilma je právě v očistné lázni a že mu posílá děkovný pozdrav. A nato ho vášnivě a dlouze políbila.
„To je za ni i za mě,“ usmála se a odběhla.

***

Dny plynuly a byla tu zima. Ozdravný pobyt už dávno nebyl třeba.
Hans zcela zapadl mezi osazenstvo statku, a jelikož uměl vzít i za práci, dal s ním starý správce řeč.
„Poslyš. Mnoho o tobě nevím, ale ať jsi kdokoliv, je vidět, že si selské krve. Paní Vilma též je s tebou spokojena, tak máme takový plán. Já brzy už nebudu tady na všechno stačit. Dožiju na výminku a ty bys to tu převzal po mně. Stal by ses panským správcem se vším všudy. Oženil by ses, usadil,…. Co říkáš?“

Hansovi zavířilo v hlavě tisíce otázek. Má dál vandrovat světem a hrát si na doktora, nebo se vrátit k tomu, k čemu byl předurčen a co mu stále po těch letech jde vcelku samo? Ožení se, zplodí potomstvo,… Je mu čtyřicet let, to už je skoro počínající stáří. Rozhodl se.
„Dobrá. Zůstanu a ujmu se správcovství, souhlasí-li i paní Vilma?“
„Ta to tak sama vymyslela, Hansi nebo Jene. Sákryš, měl bys ses rozhodnout pro jedno jméno,“ zasakroval správce, který věděl, že Hans byl původně Jan.
„Doteď jsem byl Hans, odteď budu Jan, tak jak jsem se narodil,“ prohlásil Hans-Jan pevně a vše stvrdili přípitkem pálenky.

***

Jan se usadil na statku a vedl ho ke spokojenosti své i paní Vilmy. Za ženu pojal Kláru a v rychlém sledu s ní zplodil tři děti. Paní Vilmu též obtěžkal, ale u ní použil své doktorské umění a nechtěného plodu ji zbavil. Klára mu paní Vilmu trpěla, ostatní děvečky už ne a vše si ostřížím zrakem hlídala. Jan měl beztak dost práce na statku i v posteli, neboť Klára jako by chtěla dohnat vše, co za ta léta promeškala.
A tak žili v lásce a spokojenosti až do smrti.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2424
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
4
Navigace v seriálu<< Knížecí ranhojič 02

4
Komentujte

avatar
3 Comment threads
1 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
ShockMartinBob RomilDenis86 Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Denis86
Host
Denis86

Skvělý konec

Bob Romil
Člen

Na příkladu “lékařské” praxe je jasně vidět, že všeho moc škodí 🙂 Nakonec klasické rozuzlení – zmoudření, usazení a dokud neumřeli, měli se rádi.

Martin
Člen
Martin

Tak toto je super napsaný konec . V té lékařské praxi by se mohl za čas se zlou potazat . Pánská sláva , polní tráva . Za tu báječnou historii 👍

Shock
Host
Shock

Díky. Pokud tě baví mé historické “romány” a příběhy, tak něco se zase časem tady objeví.