Toto je 2 díl z 3 v seriálu Knížecí ranhojič

Druhý den, rázem sedmé, se ozvalo ťukání na dveře. Hans, vyspalý do růžova, se probral a uvědomil si, že je to Klára. Vstal, otevřel dveře a tam k jeho údivu stála paní Vilma.
„Milostivá paní, vy?“ otázal se zaskočeně.
„Klára mi sdělila, že vás má vzbudit. Jsem tu místo ní. Potřebuji totiž poradit,“ a hrnula se dál.
Hans si uvědomil, že je pod dlouhou košilí nahý, ale povšiml si, že ani paní Vilma není příliš ustrojena.

„Co pro vás můžu udělat?“ otázal se zvědavě.
„Již delší dobu mě bolí záda. Bolest vystřeluje za krkem směrem dolů a dost mě to omezuje v pohybu, chápete? Můžete mi jako doktor nějak poradit?“ otočila na něj pohled.
„Bolest zad má spoustu příčin. To, co vy uvádíte, se mi jeví jako zablokovaná záda. Prostě jste byla rozehřátá a záda vám ovanul třeba průvan a hned se to stane. Je to otázka několika dní, než to povolí. Mohu vám však poskytnout masáž hřejivou mastí na uvolnění svalstva. Aspoň trochu se vám uleví,“ konstatoval Hans.
„To budu ráda,“ usmála se Vilma a jala se svlékat.

Hans užasle sledoval, jak se zbavuje několika vrstev oděvu, až před ním zůstala ve spodní košilce. Zjevně se stydlivostí problém neměla.
Hans ji ohodnotil jako ženu stále žádoucí, ač již ve zralejším věku, ale nyní se měl věnovat jejím zádům. Na jeho pokyn si Vilma lehla na břicho a nechala si vykasat košilku ke krku. Odhalila tak zadeček, který již byl macatější a ne tak pevný.
Hans ho zakryl pokrývkou a začal jí roztírat mast po zádech.

„Hmm..mmm,“ slastně Vilma funěla, jak Hansovy prsty masírovaly zatuhlé svalstvo a trochu se cítila i vzrušená. Netušila, že i Hans je docela vzrušen a košile se mu vpředu poněkud nadouvá. Rozhodl se, že to zkusí.
Jeho masážní pohyby se stávaly více hladícími, a jak jí po lopatkách sjížděl do stran, zajel vždy níže a dotkl se tak ňadra.
Vilma si to nejdřív neuvědomovala, ale pak poznala, co to znamená. Pan doktor má zjevně nějaké chutě. Byla od Kláry již informována, to měly služky za povinnost sdělovat, co klient vyžadoval a jaké mu plnily přání a protože jí Hans byl sympatický, rozhodla se mu případně oddat, protože už dlouho v sobě neměla tvrdý a zejména výkonný úd.

Mazlivé pohyby se stupňovaly, ruce již ji zcela otevřeně hladily na zadečku, zajížděly i na vnější stranu stehen, že Vilma se najednou obrátila a zaskočenému Hansovi řekla.
„Můj milý, chcete-li si zašpásovat, můžete to říci otevřeně,“ a přetáhla si košilku přes hlavu.
Hans, se „stanem“ u pasu, tak učinil stejně a nazí se položili vedle sebe.
Nejdřív nesměle a pak vášnivě se začali líbat. Vilma byla už ale tak rozdychtěna, že přeskočila fázi mazlení a hned uchopila tvrdý ocas s jasným záměrem.
„Pojď…prosím!“ ulehla naznak, pokrčila a roztáhla nohy. Hans na ni nalehl a Vilma sama mu pomohla se zavedením a pak už jen přirazil.

„Och…bože…jsi veliký!“ bolestně vydechla Vilma, ale při dalším přírazu už v ní byl zasunutý hlouběji.
Pak do ní pronikl v celé délce a v rytmu pomalým přírazů Hans laskal Vilmě naběhlé bradavky na velkých prsech. Tvrdé bradavky trčely nahoru, a když je promnul mezi rty, Vilma skučela vzrušením a slastí.
„Úúúú…to…nemůžeš…ááá,“ kňučela a zatínala mu nehty do zad.
Rytmické mrdání ji pomalu přivádělo k orgasmu. Když začala strojově vyhekávat do rytmu přírazů a šla mu pánví naproti, Hans z ní vyjel a otočil si ji na břicho. Vilma nechápala.
„Klekni si a roztáhni nohy!“ zazněl příkaz, a tak to s rozpaky učinila.
„Áááách…dobrý bože!“ vykřikla nahlas, jak do ní zezadu s velkou razancí vnikl a hned začal přirážet.
Prvotní bolest byla hned překryta slastnými pocity, jak se ocas třel o poševní stěny z nového směru. Toto s ní nikdo nedělal a přitom je to tak příjemné. Když pocítila ruce na visících prsech, byla už těsně před vrcholem.
„Ah..ah..ah..óóóch!“ vyjekla a slast ji zalila tělo.
Cítila, jak v ní ocas stále pulzuje, až náhle zmizel a pak už jí horké semeno zkropilo záda. Padla znaveně na břicho a oddechovala.
Když se probrala, spatřila Hanse, jak se na ni nerušeně dívá a usmívá se.

„Záda vás ještě bolí?“ otázal se.
„Já…ani nevím. Jsem celá…rozrušená. Ale, asi ne. Děkuji vám. Za chvíli vám Klára přinese snídani. Přeji vám příjemný den,“ a k údivu Hanse popošla k zamčeným dveřím mezi místnostmi, vytáhla klíč, odemkla a jak prošla, zase zamkla.
Jako paní domu může tedy místnostmi volně procházet, i když Hans chápal, že přes chodbu se ji jít nechtělo. Potkat v negližé nějakou služebnou by ji společensky znemožnilo.

Za okamžik se dostavila Klára se snídaní. „Budete mít ještě nějaké přání, pane?“
„Teď ne. Možná až později…večer,“ odvětil, Klára zrudla a s úklonou odešla.
Hans pojedl a vyrazil na zámek.

***

Na zámku vládl stále zmatek, ale Hans se před různé služebníky dostal až k vrchnímu komořímu knížete, který se ho ujal. Choval se k Hansovi poměrně přezíravě, dokud neosaměli na budoucím Hansově pracovišti.
„Tak co, Jene, stále jsi mě nepoznal?“ zasmál se vrchní komoří. „Jsem Václav z Dolců, už jsi zapomněl?“
Hans se rozesmál.
„Václave! Pravda, z domova jsi odešel záhy, ale přec tě poznávám!“ srdečně si padli do náruče.
Znali se už od dětství, i když Václav byl z vedlejší vesnice. Že se ale jednou potkají za těchto okolností, by je nikdy nenapadlo.

„Tys ranhojič… nebo jak se říká…tento…doktor?“ otázal se Václav.
„Ale kdeže,“ zasmál se Hans. „Mám sice určité znalosti a s tím si vystačím, ale operace těla neumím. Ale mám glejt!“ vytasil starý pergamen muže, jenž u nich kdysi dožil a kde si poupravil jméno.
„Hezký!“ konstatoval Václav ironicky. „Falešný glejt, falešný doktor, jak tu hodláš léčit panstvo?“
„Tak jako doposud, zatím jsem si vystačil,“ pokrčil Hans rameny a rozhlížel se po místnosti, která připomínala spíše alchymickou dílnu s baňkami, křivulemi a spoustou nádob s roztodivnými prášky a kapalinami.
Bude to muset probrat a vyhodit.

„No, po pravdě řečeno, budeš tu mít co dělat. Panstvo nám jaksi ….ehm…degeneruje. Léta se berou mezi sebou sestřenky a bratranci, a tak nám jejich potomci poněkud zblbli. Třeba mladá komtesa Beatrice….“
„Slyšel jsem, že je hezká. Budu ji muset brzy vyšetřit, haha,“ zachechtal se Hans.
Václav přikývl.
„To můžeš. Hezká je, ale to je tak všechno. Bude na tebe působit vzdělaně, ale povídá jen to, co jí kdo nabulíkuje. Umí francouzsky i latinsky, ale neví sama, co která slova znamenají. Skládá je jak říkanku. Když ji řekneš, že řeka je červená a pole modré, bude tomu věřit. A jak dopadne jejich manželství s tím Nestojíčkem, bůh ví.“
„Počkej, to je jméno? Nestojíček?“ zašklebil se Hans.
„Ale ne. On je to Polák..Nestojicz je správně,“ opravil se Václav, „No, asi mu nestojí! A vůbec, pojď do mé komnaty, zavdáme si a probereme život, co říkáš? Když jsme se léta neviděli,“ plácl Hanse do zad a oba se rozesmáli.

***

Už se stmívalo, když se Hans navrátil do svého bytu u paní Vilmy. Díky knížecí kuchyni a rozverné kuchařce Rozárce, se kterou měl Václav milostné pletky, byl dobře najeden a nebyl ani nijak opilý. Spíše byl v povznesené náladě, tak akorát na nějaké to pošpásování.
Rozárka se nechala osahat, olíbat tváře, ale na ostatní věci měla Václava, který by ovšem příteli nebránil ozkoušet její kvality. Rozárku to však urazilo, nazvala je prasaty a pak už jim nic nepřinesla.

Už před domem Hanse zaujal hluk a mumraj.
„Aha, to je ta vévodkyně, jak říkala paní Vilma,“ vzpomněl si a vkročil do domu. Proklouzl do svého bytu a soudil, že dnes asi neusne. Z vedlejších komnat slyšel hlasy, bouchání a přemísťování věcí, jakoby si sebou přivezli vlastní nábytek a celé vybavení zámku.

Když konečně vše utichlo, vyšel Hans ven, hledat Kláru. Náhle se vedle otevřely dveře a tam spatřil nádhernou ženu v nejlepších letech, která jen lehce přioděna s noční nádobou v ruce, ztuhle zůstala stát.
Hans se uklonil. „Hans Neuwirth k vašim službám. Jsem knížecí medikus a klaním se vaší spanilosti. Nechtěl jsem vás vylekat, a proto se poroučím,“ a jal se ustupovat.
Žena ve dveřích se usmála, pokynula mu a zašla dovnitř. Teprve když Hans vstoupil do svého pokoje, zaslechl ženu opět vyjít na chodbu.
Hans byl ženou vzrušen na nejvyšší míru, ale Klára stále nepřicházela.
Nakonec nepřišla vůbec a Hans si musel ulevit ručně. Se vzpomínkou na vnadnou vévodkyni od vedle byl hotov za chvíli. Nad cákanci semene na kachlíkované podlaze v lázni se ušklíbl a šel spát.

***

Ráno ho vzbudilo opět ťukání na dveře. Za dveřmi stála Klára.
„Přeji příjemné jitro, pane, nesu vám snídani,“ a vklouzla dovnitř. Jak stála otočena u ke stolu a rovnala tam věci z podnosu, Hans k ní přistoupil a rychlým pohybem jí vykasal šaty až na pas.
Odhalil se tak bělostný pevný zadeček. Klára ztuhla, ale Hans jí rukou tlačil na záda, aby se ohnula a druhou rukou si uvolnil tvrdý ocas, který jí hned nasměroval mezi nohy.
„Ale, pane, já…,“ konečně se Klára začala bránit.
„Mlč! Jak to, že jsi včera nepřišla? Čekal jsem tě…úúúúhhh…jóóó,“ zafuněl Hans a cítil, jak do ní vniká.
„Nemohla jsem, paní…Vilma mě….áááách…bože…ůůů,“ zaskučela Klára bolestně nad pronikem. „Paní Vilma mě potřebovala…. Musím poslouchat…ah..ah,“ sténala Klára a cítila přicházející rozkoš.
Hans snaživě přirážel a vnímal dívčino uvolnění. Čurák v ní jezdil snadněji a hezky po celé délce. Teď měl však chuť na tvrdé mrdání.
Kláru si otočil, položil zády na stůl, zvedl jí nohy a zapřel si je o ramena. Když do ní prudce zajel, Klára bolestně vykřikla, ale pak stiskla zuby a sténavě doprovázela každý příraz. Hans do ní vnikal opravdu hluboko a ve své nadrženosti ji vůbec nešetřil.
Cítil, jak jí jako buchar naráží na dno pochvy a bylo mu naprosto jedno, že dívce to působí bolest. Ta mu teď sloužila jenom jako nádoba na semeno. Klára si to opravdu neužívala.
Bolestné dorazy byly nepříjemné, ale nemohla nic dělat. Hans jí ještě mnul a mačkal bolestivě prsa, byl jako zvíře. Tatam bylo něžné milování z prvního dne.
Ke konci se už Hans zadýchal a zvolnil přírazy, zatímco Klára hekavě sténala a konečně měla slastnější pocity.

Nedošla však vrcholu, protože Hans z ní vyjel a smýknul s ní na zem do kleku.
„Otevři pusu!“ přikázal a po chvilce cítila proud semene, dopadající jí na vyplazený jazyk a všude okolo. Hans si ptáka vyhonil do poslední kapky a ještě jí ho vtlačil do pusy k očištění. Teprve pak Klára mohla vstát.
Učinila tak ztěžka, jak jí klín opravdu bolel a Hansovi mu přišla líto.
„Promiň, ale já jsem dnes prostě musel…moc jsem tě chtěl… omlouvám se.“
„Netřeba, pane, já děkuji vám,“ odvětila Klára, ale v duchu ji ta omluva hřála. Jako služebné jí ještě nikdy nikdo za nic nepoděkoval.

***

Dopoledne si Hans vyrazil na špacír. Byl krásný den. Sotva otevřel dveře, vedle se zjevila dáma ze včerejška, také oděná na procházku. Hans opět vypustil vzletná slova a žena se pousmála a promluvila podmanivým hlasem.
„Jsem Wilemína Zaháňská, vévodkyně z Ratibořic, říká-li vám to místo vůbec něco. Nyní čekám na svou dceř. Taky jdete na procházku?“
Hans kývl a vyslovit neobyčejnou radost, kdyby dámy mohl doprovodit, na což samozřejmě vévodkyně čekala.
A když ven vyšla i její dcera, taktéž krásná, leč upjatě se tvářící komtesa Hortensie, mohli vyrazit.

Prošli městem a Hans dámy bavil hovorem o své práci a přidával i pikantní historky patřičně přikrášlené. Dámy nebyly puritánky a velmi se chichotaly. V příjemném hovoru zašli i do hostince, kde se krčmář klaněl až k zemi nad vzácnou návštěvou a hned uvolnil pro ně nejlepší stůl tím, že od něj vyhodil méně majetné stolovníky, kteří se klidně, jen s tichým reptáním usadili jinde.

Hortensie si musela odskočit a Wilemína se na Hanse usmála.
„Mám ložnici hned vedle vás. Měl jste dnes příjemné probuzení, že?“
Hans pochopil, kam míří.
„Jistěže. Pak je celý den příjemný. Jakž jste na tom vy, milostivá paní?“
Wilemína se zasmušila: „Má rána nejsou nijak oslnivá. Snad jen večery někdy jsou příjemné…“
„A co máte v plánu na dnešní večer?“ pousmál se Hans.
„ Máte něco konkrétního na mysli?“ zvedla Wilemína obočí.
„Snad sklenku vína a další příběhy. Ovšem již ne určené vaší dceři,“ zkoušel to Hans a vévodkyně se chytala.
„Promyslím si vaši nabídku…. Hortensie se již vrací,“ a jako důkaz, že to určitě dopadne, mu pod stolem stiskla nohu.

Po jídle dámy zamířily k domovu a Hans na zámek. Zde mu bylo úředně potvrzeno místo knížecího doktora a předána léčebná místnost neboli ordinace, jak se novým výrazem říkalo.
Než se Hans podrobněji seznámil s interiérem, padl na město soumrak.
Rychle se tedy navrátil domů a od Kláry si nechal přinést večeři s tím, že už ji dnes nepotřebuje. Úlevně se usmála a popřála mu dobré chuti.

***

Bylo k deváté hodině, když kdosi tiše zaklepal. Dle očekávání to byla Wilemína, oděná jen v lehký domácí šat. Po sklence vína prohodila.
„Slíbil jste mi vyprávět nějaké příběhy, které ale nejsou určeny dceřiným uším.“
„Ano. Znáte příběh o zakleté princezně a spící dlouhý čas po píchnutí se o trn z růže?“
Wilemína zavrtěla hlavou.
„Nikdy jsem nic takového neslyšela. Z kterého to bylo království?“
„Daleko, předaleko,“ pronesl Hans procítěně, „zavřete oči, začínám….“

Wilemína se uvelebila v křesle, poslušně zavřela oči a poslouchala pohádkový příběh o zakleté princezně, kterou posléze vysvobodí udatný princ.
Hans vyprávěl tiše, měkce a jak mluvil a přecházel kolem Wilemíny, lehce ji, jakoby konečky prstů přejel tu po ruce, tu po tváři, tu ve vlasech. Bylo to příjemné a Wilemína cítila po těle vzrušivé mrazení.
„Chcete vědět, jak princ princeznu ze spánku probudil?“ otázal se Hans na konci.
„Ano, ano,“ vzdychla, protože cítila Hansovu tvář blízko své.
„Takto,“ zašeptal Hans a Wilemína cítila lehký dotyk rtů na svých. Pak ji ruce pevně objaly kolem krku a polibek byl pevnější. Sama mu vyšla vstříc, otevřela ústa a jejich jazyky se střetly ve vášnivém líbání.
Wilemína byla zcela poddána vášni.

Sotva se od sebe odtrhli, přesunuli se k loži, vzájemně se zbavili oděvů a padli v objetí vedle sebe. Hans se nemohl nabažit nádherných křivek těla vévodkyně, ta byla zase unesena jeho urostlým tělem, mužnou hrudí a jak zjistila vzápětí, mohutnou a pevnou výbavou, až cítila mrazení, až jeho velikost pocítí v sobě….

Hans si však dával načas. Nejprve ženu polaskal po těle od hlavy k patě a pak zamířil do klína, kde se v hustém černém porostu rozevírala štěrbina s již vytékajícími praménky uvolněné slasti. Hans je slízal, na což žena zareagovala sténáním a dalšími šťávami. Přesunul se na ni tak, aby ona mu mohla kouřit ocas, leč nedočkal se. Wilemína tento úkon odmítala a nikomu ze svých milenců nečinila. Jen ho sevřela rukou a rytmicky přetahovala předkožku.

Když se Hans nabažil jejím klínem, přesunul se jí mezi široce roztažené nohy, a přirazil. Tvrdý čurák s mlasknutím zmizel uvnitř až po kořen tak rychle, až se Hans lekl.
„Ach ano!“ vyjekla žena nadšeně a sama mu šla naproti. Hans hned začal přirážet, zatímco ona ho objala nohama kolem pasu, aby z ní ani na moment nevyklouzl.
„Dělej….přirážej….ano..víc…silněji…úúúúú…božééé!“ křičela nahlas Wilemína v extázi a plně vnímala rytmicky jí projíždějící tvrdý silný ocas, který ji celou vyplňoval, jak už dlouho nezažila.
Hans se v tekoucí nadržené kundě cítil jako ztracený. Takovou ženu ještě nikdy neměl, a zatímco ona vřískala rozkoší, on se ne a ne udělat. Sevření nohou mu nedovolilo změnit polohu, a tak to vzal násilím.
Začal se vzpínat a kývat do stran.
„Mně neunikneš….můj milý,“ smála se Wilemína, „ani kníže Metternich… to nezvládl a to byl pořádný muž…. Pustím tě, až mě…oh…naplníš…séměm…oh…oh…už…to…úúúú,“ tělo se jí začalo chvět, stisk stehen zesílil a jakmile začaly orgasmické stahy, Hans se konečně do ní s úlevou vyprázdnil.
„Ano..ano..jóóó!“ ječela žena, jak cítila výstřiky semene hluboko do dělohy a bylo jí zcela jedno, jestli z toho obtěžká…..

Nakonec stisk povolil a Hans byl puštěn ze sevření. Odvalil se stranou zcela zmožen. Wilemína byla kupodivu čilá a ručně si začala pohrávat s povadlým čurákem.
„Necháme ho asi spát, můj milý, že?“ konstatovala, když viděla Hansovu únavu a pomalu se začala oblékat.

Hortensie, s uchem na dveřích, rudá ve tváři a úplně zpocená si stále třela rukou klín, ač před chvíli vyvrcholila. Prožitek byl však tak intenzívní, že cítila, že se udělá ještě jednou.

Paní Vilma, ležící v sousedním pokoji na druhé straně si na lenošce s roztaženýma nohama právě vrážela do klína dřevěný kolík, k tomu účelu zhotovený, a právě v orgasmických stazích sténala. „Ano…ještě, Hansi!“

***

Hans netušil, jaký poprask v domě způsobil a pomalu se zabydloval na zámku ve své ordinaci.
Několikadenní slavnost zásnub slečny Beatrice a krakovského knížete Leopolda Nestojicze právě vrcholila, a tak měl Hans hned první pacienty. Většinou si stěžovali na bolesti břicha.
To máte z přejídání,“ suše konstatoval a ordinoval jim projímadlo.
Pokud přišla pěkná dáma, věnoval se jí důkladněji a většinou tak, aby se musela co nejvíce svléknout. K jeho údivu byla většina dam svolná se obnažit bez problémů a některé mu naznačovaly, že může být i něco víc.
Prohmat břicha i letmé dotyky na jiných partiích snášely lehce a některé přitom i tiše vzdychaly počínajícím vzrušením. Hans se zatím, ač s přemáháním, udržoval v klidu a svou nadrženost si pak uvolňoval doma s Klárou, případně s paní Vilmou, která svou služebnou ráda občas nahradila.

Vévodkyně Zaháňská už byt opustila a vrátila se do svých Ratibořic. Na stole však Hansovi nechala vlastnoručně psaný dopis s pozdravením a pozváním na podzimní hon.

Navigace v seriálu<< Knížecí ranhojič 01Knížecí ranhojič 03 >>
0 0 vote
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Hans je i přes svůj věk hodně při síle . Když už se stal tím medikusem a má tu ordinaci na zámku , tak jsem zvědav co v ní bude vyvádět . Dočkáme se nějakých orgií v ordinaci 😉 Hlavně se těším na knížecí hon v Ratibořicích , doufám , že nás o něj neochudiš 😀

Hans toho stíhá skoro víc než lecjaká pracovnice v bordelu 🙂 Taková knížecí honička jistě skýtá nepřeberné možnosti 🙂