Toto je 1 díl z 3 v seriálu Knížecí ranhojič

Hans podal nevlídnému vrátnému svou navštívenku a trpělivě čekal na přijetí. Konečně byl na místě a teď měl trable s ubytováním.

Po delší chvíli se dveře otevřely a Hanse se ujal usmívající se komorník.
„Frau Vilma ihr erwarted, bitte,“ pokynul mu dovnitř a přijal Hansův plášť, klobouk a zavazadla.
Vyšli do patra, kde mu v hale vyšla vstříc sympatická starší dáma, udržovaného zevnějšku, ale netvářila se zrovna přátelsky.
„Hans Neuwirth, ihr seid deutsche?“ optala se německy.
Hans se usmál. „Nikoliv, milostivá paní, mám německé jméno, ale jsem ryzí Čech.“
Dáma jakoby si oddechla.
„To jsem ráda. Víte, v tomto kraji již vládne český živel a rádi bychom, aby to tak zůstalo. Jeho knížecí milost taktéž mluví česky a jakýkoliv nově příchozí Němec zde není příliš vítán. V tomto jsem opravdová vlastenka.“
„Jsem Hans Neuwirth, nebo také Jan Nováček, chcete-li, ale pro práci knížecího doktora jsem si jméno poněmčil. Netušil jsem, že jeho knížecí milost jest taktéž Čechem,“ vysvětloval Hans a paní Vilma mávla rukou.

„Dobrá, dobrá. A nyní otázka. Co vás přivádí ke mně? Jsem zcela zdráva a cítím se dobře.“
„Dostal jsem na vás doporučení ohledně dočasného ubytování. Jak asi víte, v zámku se chystá velká slavnost a veškeré ubytovací kapacity jsou zcela zaplněny. Nějaký doktor je jim ukradený. Nejdřív je třeba ubytovat panstvo, a tak jsem dostal kontakt na vás,“ chrlil ze sebe Hans a paní Vilma se pousmála.
„Tak to je v pořádku. Jako Čech budete platit dvě zlatky za pokoj, to je včetně stravy. Služebná Klára vám bude plně k službám. Mě prosím vyhledávejte jen v naléhavých případech. Mám ráda svůj klid. A ještě něco. Zítra se zde ubytuje jistá vévodkyně Zaháňská, aspoň si tak říká, i když je to spíše…no… uhnala si s kýmsi děcko … darmo mluvit. Ostatně komtesa Hortensie určitě přijede s ní. Zkrátka, bude tu trochu hlučněji, tak to prosím akceptujte,“ domluvila paní Vilma, nastavila ruku k políbení a odplula do svých komnat.

Za chvilku ze dveří vyšla mladá dívka.
„Jsem Klára. Plně k vašim službám, pane,“ mírně se uklonila a pokorně zůstala stát.
Hans trochu znervózněl. Nikdy mu nikdo nesloužil a teď najednou taková péče.
Popadl své zavazadlo, ale dívka ho hbitě přebrala. „Dovolíte, pane? To je má práce.“
„Nedovolím!“ zaskočil ji Hans, „Ač jsi služebná, nebudeš tahat těžké věci. Zaveď mě do pokoje a připrav mi lázeň. Potřebuji se vykoupat.“

Klára vykulila oči. Koupat? Teď, v létě? Musí zatopit a vodu donést, ach jo, samé starosti, povzdechla si a uvedla Hanse do pokoje.
V ceně ubytování vlastně byly pokoje dva. Jeden byl zřízen jako salon, ve druhém byla ložnice. Z ní se pak vcházelo do lázně. Celý dům byl původně jeden velký panský byt, ale paní Vilma si vystačila s třemi místnostmi a v ostatních zřídila ubytování pro klienty, většinou z vyšších pater společenského žebříčku. Všechny pokoje byly průchozí, ale mezi jednotlivými byty tyto dveře byly uzamčeny.

***

Hans si odložil a seznamoval se s interiérem. Vybavení pokojů bylo vkusné a praktické a z oken viděl na rynek, kde vládl čilý ruch všedního dne. Pak si sedl a zavdal si pálenku přímo z láhve, jak byl zvyklý, když ho nikdo neviděl.

Hans Neuwirth alias Jan Nováček byl téměř čtyřicetiletý muž. V očích žen byl pohledný a díky aristokratickému vystupování slavil tak na milostném poli úspěchy a dobyl již řadu vavřínů u vdaných zralých žen a věnečků u jejich nevinných dcerušek.
Původem to byl selský synek, od mládí urostlý a plný síly. Byl předurčen převzít statek, s čímž počítal až do onoho osudného dne, kdy k nim zavítal starý muž s prosbou o nocleh.
Z muže se vyklubal bývalý knížecí ranhojič, který již svou práci nezvládal a byl propuštěn. Janovi učarovaly jeho nástroje i knihy, z nichž vyčetl řadu návodů, jak vyléčit to či ono.
Otce svými mastmi stařec zbavil nepříjemné vyrážky, matce zase ulevoval při menstruačních problémech, a pravda, potřebným děvečkám odpomohl i od nechtěného plodu, když se starý sedlák, jeho syn či nějaký čeledín neuhlídali (ani to nedělali) a naprcali je svým semenem.
Starý muž stihl Janovi předat jen část svých znalostí, než odešel na věčnost. Jan se ale dál vzdělával samostudiem z knih, a když jeho rodiče zemřeli, statek prodal a vyrazil do světa šířit své znalosti jako knížecí doktor, jak se všude představoval.
A protože se mu na svých cestách dařilo zbavit neduhů i význačné měšťany a šlechtice, jimž nabízel své služby, získal pozvání na místo u knížete Kinského na zámku v Chlumci u řeky Cidliny. Tam se tedy vypravil, právě v době, kdy knížecí dcera Beatrice chystala své zásnuby s Leopoldem Nestojiczem, krakovským knížetem.

***

V lázni se zatím služebná Klára lopotila s vodou a jejím ohřevem.
„U vás se asi moc neumýváte, že?“ pousmál se Hans, znaje nedokonalé hygienické návyky obyvatelstva a to nejen v českých zemích.
„No, pane, jen ráno si přetřu oči šátkem, někdy i celý obličej. Koupu se ale v potoce, když mám..,“ tu se zarděla. „V zimě ale moc ne. Jen když se vykoupe paní Vilma, tak poté tajně vlezu po ní,“ špitla.
„Tak až to doděláš, vykoupeme se spolu, ano?“ nadhodil Hans a s úsměvem čekal na reakci.
„Ale to přec….. je-li to vaším přáním, jsem vám k službám.“
Klára zrudla a opět pokorně sklopila zrak. Hansovi se dívka líbila. Bylo to mladé děvče, na jeho vkus poněkud hubené, ale s dmoucími se ňadry a jemnou tváří posetou drobnými pihami. Dlouhé vlasy měla spletené do copu. V šatech služebné jí to slušelo a jistě už měla nějaké nápadníky mezi místní chasou.
„Kolik je ti let?“ zajímalo Hanse, protože ji odhadoval ne na víc než šestnáct.
„Devatenáct, pane. Prosím za prominutí, ale přesně nevím. Matka mi o tom nikdy neřekla.“
„Bože, ta nevědomost poddaných. Chybí jim vzdělání, to je to,“ pomyslel si smutně Hans a odešel z lázně a nechal Kláru v klidu pracovat.

***

Trvalo to ještě dobu, než přišla s úklonou, že lázeň je připravena.
„Vlez si do vody, přijdu za tebou,“ odtušil Hans a dívka zrudlá až po uši poslušně odkvačila.
Když Hans uslyšel šplouchnutí, svlékl se a nahý vstoupil do lázně. Dívka seděla v kádi a ven jí koukala jen hlava. Jak pohledem zavadila o jeho mužství, zrudla a hned odvrátila pohled.
Hans usedl naproti ní. Voda byla příjemně horká. Natáhl nohy a dívka, jak ucítila jeho dotyk, okamžitě ucukla. Seděla naproti schoulená do klubíčka. Zjevně se styděla.
„Tys ještě neviděla nahého muže, že?“ usoudil Hans.
„Ne, pane. Kdyby to nebylo vaším přáním, nikdy bych tu nebyla,“ vysvětlovala.
„To je mi odpověď! Takže kdyby bylo mým přáním, abys vyskočila z okna, učiníš tak?“ durdil se Hans.
Klára jen zavrtěla hlavou a mlčela.
„Tak, nyní se hezky uvolni, natáhni se též nohy a užívej si blahodárné účinky horké vody s esencí jarních květin,“ řekl Hans a vsypal do vody z malé lahvičky nějaký prášek.

A opravdu, jakmile se prášek rozpustil, vzduch se naplnil vůní rozkvetlé louky.
Klára jak omámená se uvolnila, nohy natáhla přes nohy Hanse a slastně přivřela oči. Náhle jí dotyk mužského těla nevadil. Naopak, cítila jakési vzrušení a podivný, ale příjemný pocit v hrudi a v klíně. Nějaké mravenčení, či co.
Hans s úsměvem pozoroval vztyčené bradavky Klářiných prsou a její letmé dotyky rukou v klíně. Samotnému mu ocas stál tvrdý, ale třebaže měl s dívkou své plány, nemohl si ji tu vzít násilím a ani nechtěl.
Natáhl ruku a jemně jí přejel po naběhlé bradavce. Klára sebou prudce trhla a otevřela oči. Hans jí jemně stiskl prso a znovu polaskal bradavku.

„Co…to..děláte?“ zachvěla se, ale nijak se nebránila, protože jí to nebylo nepříjemné.
„Máš hezká prsa. Pevná. Nelíbí se ti to?“ šeptal Hans.
„Ne..ano..já..nevím.. je to…příjemné,“ souhlasila nakonec.
Hans se k ní přiblížil a přitiskl se k ní. Klára cítila tlak tvrdého údu na noze a vnímala i dotyk mužského těla, ale nevěděla co dělat. Stále jí to nebylo nepříjemné, spíše naopak. Pak cítila dotek rtů na svých. Dotek byl pevný, až náhle pocítila, jak ji jazykem rozevírá ústa a vniká dovnitř.
Sama mu šla naproti a ústa se střetla ve skutečném líbání. Hans jí hnětl prsa, vášnivě se líbali, a když ucítila jeho ruku v klíně, podvědomě sama rozevřela nohy.

Klára nebyla tak nezkušená, jak tvrdila. Jen vytěsnila z hlavy nepříjemné zážitky prvního styku, kdy si ji před lety násilím vzal její otčím.
Učinil tak hrubě a pak ještě vícekrát, než ji jednoho dne od dalšího znásilnění zachránila matka, která se nečekaně vrátila domů a otčímovi rozbila hlavu pohrabáčem. Od té doby už si muž na ni netroufl a stejně brzy zemřel, když v noci nešťastnou náhodou spadl břichem na vidle. Aspoň tak to tvrdila matka a dala ho rychle pohřbít.

Nyní, po dlouhé době, cítila mužskou ruku dráždící ji štěrbinu a posléze do ní vnikajíc jedním a pak i dvěma prsty. Byl to slastný pocit.
„Áááhh…hmmm..óóch,“ vzdychala a o to divočeji Hanse líbala. Nakonec vztáhla ruku, sevřela mu v ní tuhý ocas a pomalu ho začala honit. Hans už mnoho nepotřeboval. Byl vzrušen na nejvyšší míru a po pár tazích začal stříkat. Semeno se rozpustilo ve vodě, ale Klára ho stále svírala, jak ji prstěním přiváděl k vrcholu, který doposud nepoznala.

Náhle se roztřásla.
„Ach…ach…áááááh!“ vykřikla a tělem jí projel proud slasti a rozkoše a zcela ji pohltil. Tělo se jí napjalo, pak uvolnilo a Klára se bezvládně svezla na dno kádě. Hans ji pozvedl, aby se nakonec ještě neutopila, a když se probrala, s úsměvem řekl: „Půjdeme ven, pokračovat.“

Klára zrudla, vylezla ven a Hansovi nastavila velkou plátěnou osušku. Ten se do ní zavinul, náhle překvapenou dívku zvedl do náruče a donesl k posteli.
Položil ji doprostřed, zbavil se osušky a přilehl k ní. Hned se začali líbat. Po chvíli mazlení se jí Hans zeptal.
„Umíš vzít úd do úst?“
Klára němě přikývla. I toto po ní chtěl otčím, když se jí zmocňoval. Přestože to tehdy vykonávala s odporem, nyní to udělala s láskou.
Zatímco Hans se věnoval tajům jejího klína, ona vsála vztyčený ocas do pusy. Olizovala ho a sála a snaživě si ho pouštěla hluboko do krku, až se dávila. Sevřenými rty po něm jezdila a cítila, že jeho vyvrcholení se blíží.
Proud semene přijala do úst a polykala, protože si myslela, že tak to má být. Pak už mohla povadlý ocas vypustit a nahlas projevit svou rozkoš nad laskáním klína.

Hans se opravdu činil. V hustém porostu zarostlého klína laskal vlhkem lesknoucí se štěrbinu pochvy, která se pod dotyky jazyka otevírala. Polaskal ji závojíčky, vsál je mezi rty a slízal uvolněné šťávy.
Na laskání klitorisu dívka kupodivu nijak zvlášť nereagovala. Zato když se jazykem vnořil do hloubky pochvy, kam až dosáhl, Klára začala hlasitě sténat a pohazovat tělem do stran. Tekla celými proudy, a tak sotva byl ocas zase připraven, Hans se nad ní porovnal a zavedl ho do rozevřeného klína.
Vnikl do ní hladce za dívčina slastného vydechnutí. Projel až na dno a zvolna začal přirážet.
Po dvojím udělání už neměl na soulož takovou chuť, ale mladá dívka slastně pod ním sténající ho udržovala v patřičně tvrdosti. Strojovými přírazy projížděl úzkou pochvu, která mu tak poskytovala neskutečnou masáž, stejně tak Klára byla naplněna rozkoší s pohyby ve svém těle, jak ji ocas zcela vyplňoval. Takovou slast nikdy nezažila. Mlaskavé přírazy označovaly maximální vzrušení dívky a pod jejím klínem se tvořila mokrá skvrna z tekoucích praménků šťáv.

„Ach..ach…úúúú!“ Klára táhle zavyla a silné stahy pochvy přivedla na vrchol i Hanse, který z ní rychle vyjel a vystříkal se jí na břicho.
Nechtěl, aby otěhotněla. Klára vydýchávala svůj první orgasmus ze styku s mužem a poznala, že i z toho může člověk prožívat radost.
„Můžu odejít, pane?“ pronesla po chvíli, protože pocítila nutkání se vymočit.
Hans to vytušil.
„Můžeš použít nádobu, je pod postelí,“ podotkl a Klára, jelikož už to nemohla vydržet, tak učinila.
Styděla se, ale protože Hans potřebu vykonal po ní, pochopila, že před sebou nemusí mít v soukromí žádné zábrany, pokud se pomine jejich společenské postavení.
„Teď běž. O osmé mi dones večeři. Poté budeš mít volno. Ráno o sedmé přijď,“ udělil jí Hans pokyny a začal se oblékat.

Klára pochopila, že je konec hrátek a s úklonou se vytratila.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3126
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriáluKnížecí ranhojič 02 >>

6
Komentujte

avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
6 Comment authors
MartinDenis86ShockBob RomilDedek.Jeff Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ich
Host
Ich

Ta němčina…ouvej… ihr erwarten – správně ihr erwarted, ihr sein – správně ihr seid. Vždyť to nemuselo být německy. No vlastně to nebylo.

Dedek.Jeff
Člen

Omlouvám se všem čtenářům, kteří ovládají dobře němčinu. Při korektuře používám ke kontrole textů v cizím jazyce Google překladač, protože jsme se ve škole učili hlavně ruštinu Tentokrát jsem to opomenul a důvěřoval autorovi. Chyby jsou opraveny.
Pokud se příště něco takového stane, prosím o upozornění v kolonce “korektoři”. Nesprávný text rád opravím.

Shock
Host
shock

Já neznat jazyk, tak psát v infinitiv. Netušit, že to být problém. Posílat velká omluva. Pro příště radši psát v maďarština 🙂

Martin
Člen
Martin

😂😂😂 já na tom být možná ještě hůř . Německy ani anglicky neumět . Sleduji hlavně děj a ten se ti moc povedl . Mám rád tyto povídky z historie .

Bob Romil
Člen

Ranhojič hned v prvním díle zahojil ránu (nejen) na duši služtičky 🙂 Kterou další “vyhojí”?

Denis86
Host
Denis86

Parádní povídka