Toto je 1 díl z 3 v seriálu Kněžna parádnice

Když v roce 1968 obsadila vojska Varšavské smlouvy tehdejší Československo, prohnala se Evropou krátká válka a po ní bylo obnoveno České království i moc šlechtických rodů. V důsledku války se některé technologie přestaly rozvíjet a lidstvo se vrátilo do secesní doby, jakožto zlatého věku.
Technologický pokrok se spíše zastavil, lidé se přiklonili více k magii a staré lidové moudrosti, takže lesy se zase proháněly víly, rusalky a další divoženky.

Tento stav trval už více než padesát let. Paní kněžna narozená do tohoto světa ho brala jako normální a jediný možný.
Zrovna stála před svým obrovským šatníkem a přemýšlela, co si dnes obleče. Ráda se oblékala do různých druhů a stylů oblečení. V obrazárně se inspirovala garderóbami dávných předků, které kombinovala s moderním spodním prádlem a doplňky. Měla ráda široké barokní sukně i secesní korzety, nepohrdla však ani moderním kostýmkem.

Dnes se oblékla do černých úzkých šatů s dlouhým rozparkem. Ten pocit částečného omezení pohybu jí byl příjemný. Byl umocněn tím, že šlo jen o domnělé omezení. Díky rozparku nemusela pořád cupitat, mohla udělat i delší krok, ale za cenu odhalení nožky v síťovaných punčochách. A paní kněžna ráda provokovala nejen ostatní ale i sebe.

Procházela se zámkem, užívala si svůj obraz v zrcadlech i obdivné pohledy sloužících. Její cesta skončila v kuchyni. Jídlo byla její další vášeň, ráda ochutnávala různé dobroty přímo z hrnců a pekáčů. Kuchař to sice viděl nerad, ale co mohl dělat, je to paní kněžna.

Kuchař zrovna krájel okurky na salát, maso se peklo a omáčka na zadním vařiči opojně voněla. Paní kněžna se musela trochu předklonit, aby na ní dosáhla. Přitom mírně rozkročila nohy, čímž nechtíc odhalila jednu nožku až ke kolínku. Popravdě řečeno, zaujata vůní omáčky a masa ani nevnímala, že se vlastně v kuchyni vystavuje více než je vhodné a slušné.

Zato kuchař s vařečkou v ruce vnímal její přítomnost velmi intenzivně. Napůl byl rozčilen tím, že mu zase strká nos do vaření, napůl byl fascinován její nožkou a nevěděl co má dělat.
Strnule k ní zezadu přistupoval, pomalu jel vařečkou po odhalené nožce od kotníku po kolínko, což od něj byla veliká opovážlivost. Dostal se po punčoše až na konec rozparku, pokračoval dále, až na zadeček.
Když už byla vařečka na zadečku, ani nevěděl, co ho to napadlo, ale lehce ji po něm plácl. V tu chvíli paní kněžna zrudla vztekem, co si to ten kuchař dovoluje.
Ale jiné její části se to zalíbilo, věděla, že ochutnávání dobrot nemá kuchař rád, takže plácnutí akceptovala.

Druhé i třetí plácnutí také ještě snesla, dokonce ji celá situace trochu vzrušovala. Stále si však uvědomovala, kdo je, co se děje a nakonec mírně zmatená pomalu a důstojně odešla z kuchyně.
Teprve na chodbě se vzpamatovala úplně a zjistila, že v tom rozrušení v kuchyni vzala malou okurku. Přece nemůžu chodit s okurkou po chodbách, blesklo jí hlavou, jsem paní kněžna a chtěla okurku odhodit na zem.
Jenže vzápětí jí bleskla hlavou jiná myšlenka, tak trochu zvrácená, ale vzhledem k lehkému vzrušení pochopitelná.

Rychle zasunula okurku pod kalhotky a vydala se do svých komnat.
Jak šla, okurka v její jeskyňce příjemně tlačila a třela se o poševní stěny, podle rychlosti chůze s různou intenzitou.
Do svého pokoje skoro vběhla, vyhrnula šaty až do pasu, svalila se do křesla, roztáhla nohy a začala přes kalhotky pohybovat okurkou.
Kalhotky jí brzy začaly vadit a tak si je rychle stáhla a odhodila na koberec. Pohybovala okurkou pomalu i rychle a různě měnila tempo i směr jejího pohybu. Postupně k okurce přidávala prsty a pomáhala si protipohyby pánve, až dospěla ke krásnému orgasmu.

Po něm ještě několik minut polo ležela, polo seděla v křesle a odpočívala, až do chvíle, než někdo zaklepal na dveře. Rychle vyskočila, spustila šaty na zem a vykřikla: „Dále!“
Do místnosti vstoupil sluha se zprávou, že se v jídelně podává oběd.

Na bílém, huňatém koberci nemohly sluhově pozornosti uniknout odhozené kalhotky. Zlatým vyšíváním zdobené černé kalhotky s vysokým bokem a krátkými nohavičkami opravdu nešly přehlédnout, i když se jim sluha snažil pohledem vyhýbat, jak jen to šlo.
Při sledování jeho rozpaků měla paní kněžna problém udržet vážnou tvář důstojné panovnice a hned po jeho odchodu propukla v osvobozující smích. Natáhla si kalhotky, upravila se a vyrazila do jídelny na oběd.

Po obědě se paní kněžna chystala na vyjížďku na koni. Oblékla si šedý jezdecký kostýmek, pohodlný a elegantní, stejně jako všechno, co si oblékala.
Úzké a těsné kalhoty dávaly vyniknout jejím dlouhým a štíhlým nohám. Dokonce si převlékla kalhotky. Vybrala si malá a nenápadná tanga, protože materiál kalhot byl příjemný na dotek s kůží a také nechtěla kazit svůdné křivky boku a zadečku. Obula si vysoké jezdecké boty sahající do půli stehen, doplnila několik decentních šperků a vyrazila na projížďku.

Při jízdě na koni přemýšlela, co má udělat s kuchařem, protože tohle si on dovolovat nemůže, i když to bylo docela příjemné a vzrušující.
Ale kuchař si to prostě dovolit nesmí, takže jak má reagovat, má v tom pokračovat nebo to zarazit? Má to obrátit v žert, nebo se zeptat kuchaře, jestli nechce ještě naplácat nějaké kotletky? Nebo má kuchaře trochu vystrašit a pohrozit mu vyhozením z práce, nebo švihnout jezdeckým bičíkem? Co by měla udělat?

Přemýšlela dlouho, ale nakonec se rozhodla ho jen trošku postrašit a pozlobit. Přeci jen, kuchař je to výborný. Paní kněžna by se sice neměla plácat ani o velikonocích, ale příjemné to bylo.
Po projížďce na koni se nemohla dočkat večera, kdy se měl vrátit pan kníže z honu. Okurka, i přes vzrušivé kuchařovo plácání, pouze ukojila její okamžitou potřebu, ale úplně ji neuspokojila.

Pan kníže se po návratu z honu navečeřel, chvíli vykládal o lovu, o zajících, křepelkách a divožen…, ehm divočácích, ale brzy šel do svých komnat, prý je unaven.
Paní kněžna se za chvíli vydala za ním. Místo oblíbené noční košile po babičce zvolila dnes něco mnohem odvážnějšího.
Dopoledne měla černé šaty, odpoledne šedý jezdecký kostým, a tak se na večer rozhodla pro něco světlého. Zvolila krátkou lehounkou krajkovou košilku přes obepínající korzet, který stáhl bříško, vytvaroval a zdůraznil zadeček i prsa, která nechala nahá. K tomu si oblékla krajkové kalhotky a síťové punčochy, vše ve světle krémové barvě.

Takto vyšňořená vyrazila za panem knížetem. Jejich komnaty sice nebyly příliš vzdálené, ale přeci jen musela ujít několik metrů po chodbě.
Během těch pár metrů jí vířilo hlavou mnoho protichůdných myšlenek. Byla pyšná na svůj vzhled, přitom se trošku styděla a tak se bála, že ji někdo potká, ale když nakonec nikoho nepotkala, tak byla trošičku zklamaná.

Když přišla do ložnice knížete, viděla, že opravdu ten leží v posteli.
Přitiskla se k němu celým tělem, ale on nijak nereagoval. V tu chvíli ji napadlo, zda byl opravdu na honu, nebo jestli na tom přeřeknutí o divoženkách nebylo něco více.
Okolní lesy se totiž jen hemžily divoženkami a lesními vílami, možná i vlkodlaky, nebo mužům nebezpečnými sukubami. Stará kouzla zde stále měla svoji sílu a moc.

Kníže chtěl kněžnu jen trochu potrápit hraným nezájmem. Ve skutečnosti byl příjemně překvapen, jak jejím příchodem, tak sexy vzhledem.
Po chvíli se přetočil na záda a nechal se od ní hladit, laskat, šimrat a líbat. Kněžna, pro něj Rozálie, velmi ráda hladila jeho mužné tělo.
Uši, krk, rty, bradavky, bříško, kotníky i šlapky, to vše pomalu přejížděla konečky prstů i nehty. Některá místa masírovala, jiná hladila nebo škrábala, šimrala vlasy nebo olízla špičkou jazyka, zvláště prsty na nohou ráda olizovala.

Kníže se sice stále tvářil, že ho to nezajímá, ale reakce jeho těla prozrazovaly opak.
Ztuhly mu bradavky a i jeho úd začal pomalu tuhnout a vztyčovat se. Jenže o něj se Rozálie zatím nestarala, občas do něj, tedy jakoby omylem, šťouchla, ať už rukou, tváří nebo vlasy, podle toho, jak se posouvala po jeho těle.

Jak Rozálie pokračovala v hraní si s jeho tělem, ani ji samotnou nenechala tato činnost chladnou. Cítila rostoucí vzrušení.
I jí začaly tuhnout bradavky a cítila, že vlhne mezi nohama, zvláště když i kníže přestal předstírat nezájem a začal mnout její vztyčené bradavky.
Po chvíli už to Rozálie nevydržela, odhrnula kalhotky stranou a nasedla na manželův úd. Trochu se zavrtěla, rukama se zapřela o jeho hruď, zaklonila hlavu a pomalu pohybovala pánví nahoru a dolů.

Kníže nevěděl, kam dříve s rukama. Nejdříve přidržoval její zadeček, hladil ho a hnětl, pak ji začal dráždit na bradavkách, hladil dlouhý, štíhlý krk a to vše na ni mocně působilo.
Přesto se snažila nezrychlovat pohyby ale spíše naopak, vše prodlužovat až do krajnosti, což kníže kvitoval s povděkem.
Byl rád, že se nesnaží nic urychlit, ale přeci jen, jeho vzrušení rostlo a rostlo. Chytil rukama její úzký pas sevřený korzetem a začal si její pohyby přizpůsobovat svým potřebám.
Rozálie vycítila, že se tímto ze svůdkyně stala předmětem ukojení, že teď už nezáleží na ní, ale jen na něm, což ji ještě více vzrušilo.
Chtěla jen jedno, aby on byl spokojený. Její tělo se plně podvolilo jeho potřebám a vůli. Při tom dostávala přesně to, co potřebovala.
Házela hlavou v rytmu vzájemných pohybů. Kníže rád sledoval její tvář před blížícím se orgasmem, slastný úsměv posiloval jeho sebevědomí.
V této situaci už mu stačilo pár posledních pohybů před výstřikem, po kterém se i Rozálie zhroutila v orgasmických křečích na manžela.

Chvíli leželi na sobě a vychutnávali odeznělý orgazmus, oba byli trochu zaskočení nečekaně bouřlivým průběhem jejich milování. Kníže si myslel, že je zkrátka pořádný kanec, zato Rozálie věděla, že ji všechny dnešní události nenechaly chladnou.

Navigace v seriáluKněžna parádnice 02 – Koupel a kat >>
4.3 38 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
7 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Shock

Ten úvod je poněkud prazvláštní…. ale pak už to nabírá „klasiku“ – nadržená kněžna a šukání s kdekým (v případě okurky ještě s kdečím). Uvidíme, kam se to vyvine 🙂

harai

Mně se tahle povídka líbí výrazně víc než ta předchozí.

harai

Vidíš, a mně to přišlo podobné některým tvým povídkám (pozitivně). Jinak je to pěkně napsané.

gogo

Jen tam chybí realita ze současnosti….paní kněžna má metrák, zadek jako valach, okolo pasu pneumatiky jako od traktoru. Navíc je nepříjemná jako baba z berňáku….Okolo tohohle ať někdo napíše rajcovní povídku

Kittikit

No mozna by takova povidka rajcovala akorat tebe 😁

gogo

nooo….v reklamách už se taky prosazují prasnice oproti ladným křivkám…tak proč ne v literatuře