Toto je 9 díl z 9 v seriálu Kaňka

„Mohu vám, pane, něco ukázat?“
„Proč bys nemohla, Rózo?“
„Tady to nejde. Nemůžeme jít někam, kde budeme sami?“

Václav z Rózina výrazu vyčetl, že má něco, s čím se musí okamžitě pochlubit. „Tak pojďme ke mně do pokoje,“ pustil ji první a zavřel za nimi dveře. „Tak můžeš.“

Služebná zvedla lem šatů a odhalila svůj klín. Byl holý. „Mně se včera líbilo, jak jste tam dole neměl žádný chlupy, a tak jsem se jich taky zbavila.“
„Mohu si, Rózo, sáhnout?“
„Ano.“

Václav hladil holé ohambí. Druhou rukou zajel pod nadzvednuté šaty a chytil Rózu za zadek. Přitiskl ji k sobě a prstem se jí opatrně cpal mezi nohy.
„Ještě chvíli si takhle hrajte, pane, a budete mě muset uspokojit.“

Václav zamkl pokoj. „Svlékni se a lehni si do postele!“ Počkal, až Róza udělala to, co po ní chtěl, pak přistavil k posteli židli a začal se pomalu svlékat. Ještě dřív, než byl nahý, si jeho služka začala hladit prsa. Sedl si na židli a začal pomalu masturbovat. Róza pozorně sledovala růst pánova nástroje. Netušila, co má v plánu, ale o to víc ji to vzrušovalo. Roztáhla nohy a hladila si přirození. Václav vstal a nalehl. 
„Nemusíš se bát. Já ho včas vytáhnu!“ Dosud se v této posteli odehrávaly jen rychlovky, při kterých ani jeden nebyl nahý. Nyní Václav praktikoval to, co odkoukal od Alího. Podle toho, jak hlučný orgasmus Róza prožila, to vypadalo, že byl dobrým pozorovatelem. V kleče se zájmem sledoval, jak si jeho nadílku roztírá po břiše. Držel přitom svůj penis v ruce a když se na něho Róza podívala, zeptal se: „Nevzala by sis ho do pusy?“

„Tak se, pane, postavte na zem!“ Posadila se na kraj postele, převzala rukou vadnoucí penis a strčila si ho do úst. Pak se podívala pánovi do očí, který pochopil, že se ho tím ptá, zda se mu to líbí. Pohladil ji po vlasech a usmál se na ni.

„Děkuju, to stačí,“ postavil ji, začal oběma rukama hladit její zadek a líbat se s ní.
„Už musím jít, pane, nebo na mne bude Róza křičet, kde se flákám… Večer se chcete se mnou znovu koupat?“
„Ano, to bych moc rád.“

Róza pohladila Václava po tváři: „Přijdu vás umýt. A když mi slíbíte, že mi to zase uděláte pusou, tak si na oplátku budete moct něco přát…“
„Tohle jsi přehnala! Ty si myslíš, že když s pánem chrápeš, že já všechno odmakám?“ pustila se jedna Róza do druhé.
„To si teda nemyslím. Já si svoje udělám. A určitě nemusíš mít strach, že by na tebe pán zapomněl.“
„Klidně může. Stejně to s ním nestojí za nic.“

Když myslíš, řekla si pro sebe, aspoň zbyde víc na mě! Od té chvíle se jejich vzájemný vztah dal označit jako čistě profesionální.

Těsně před čtvrtou jsem dorazil k paneláku, kde bydlela paní Krupová. Usadila mne v obýváku plném obrazů. Nebyla to žádná velká plátna, ale malé obrázky (litografie, akvarely a perokresby). Seděl jsem proti zdi, která sloužila jako galerie. Bylo to příjemné. Dostal jsem oblíbený černý čaj a přešel rovnou k věci, protože nezávazná konverzace o ničem, není zrovna mojí silnou stránkou.

„Můžete povídat, čím se můžu revanšovat. Jsem jedno velký ucho.“
„Povídkou.“
„Jakou?“
„O mně.“
„Hm…“ poškrábal jsem se na tváři. „Hustone, mám problém. Vím o vás jen to, jak se jmenujete, kde bydlíte, kde děláte a že jste mi sympatická. To je na povídku trochu málo…“
„A teď navíc víte, že mám ráda obrazy a jsem věčně sama doma, protože manžel je pořád v práci a honí kariéru. Tím pádem přijde domů a padne za vlast. K tomu, o čem píšete, dojde jen občas o víkendu. A jen tak mimochodem, čajovna je jenom brigáda. Dělám na zkrácený úvazek na městském úřadě.“
„Máte představu, o čem by ta povídka měla být?“
„O mé samotě, nespokojenosti a tak…“
„Hm… Zkusím něco vymyslet, ale přece jen, jsem začátečník, tak nečekejte žádný literární skvost…“
„Já si myslím, že něco v sobě máte, jen se potřebujete vypsat.“
„Děkuju.“
„Nemůžeme si tykat?“ vypálila nečekaně.
„Jasně, že můžeme. Zbyněk.“
„Jana.“

Tlachali jsme do šesti a já pak vyrazil domů, protože jinak by tam na mě čekaly nepříjemné otázky, kde se flákám. Celou cestu jsem přemýšlel, o čem by ta povídka měla být. „Překvapivě“ mě vůbec nic nenapadlo.

Navečer zašel královský výběrčí za Alí Burkou: „Alí, prosím tě, máš na prodej tu věc proti obtěžkání?“
„Něco málo mám. Věci na její výrobu mají teprve dorazit, tak se o tom moc nezmiňuj. Pokud to chceš pro Johanu nebo Amélii, tak do nich můžeš stříkat bez obav. Ty mít děti nemůžou…“
„Pro ně ne. Chci to pro svou služebnou.“
„Já mám za to, že jsi říkal, že ti podrží jen někdy a ještě jí musíš platit.“
„To bylo. Já na ni vyzkoušel některé věci, co jsem od tebe odkoukal a zjistil jsem, že když si dám záležet, a ona je spokojená, tak potom udělá věci, které bych od ní nečekal. Tuhle mi sama nabídla svůj zadek, abych se do ní mohl vystříkat. Dnes jsem ho musel vytáhnout a postříkat jí břicho. Ona to sama od sebe po sobě rozetřela, a když jsem ji poprosil, aby si ho vzala do pusy, tak to bez řečí udělala, a ještě se na mě podívala, jestli se mi to takhle líbí…“

„Mám z tebe radost. Buď na ni milý a snaž se, protože ta dojde hodně daleko, aby ti to vrátila… Víš co? Já ti půjčím jednu knížku. Nesmíš ji v žádném případě ztratit, ani ji někomu půjčit. Je hodně vzácná. Tam se naučíš hodně nových věcí, které s ní můžeš vyzkoušet…“
„A nemáš, Alí, nějaký lektvar, který by mi pomohl shodit to břicho?“
„Tohle musíš sám. Nepřejídej se, jez pravidelně, víc ovoce a zeleniny a hodně se pohybuj. Když hodně a špatně jíš, tak se ti to ukládá do břicha. Musíš být trpělivý! Neexistuje žádné kouzlo ani lektvar, který by ho dokázal odstranit ze dne na den. Tohle,“ ukázal na jeho bachor, „ti taky nenarostlo najednou, že jo?“
„Hm… Jé, málem jsem zapomněl. Ještě chci od tebe koupit tu vodu po oholení chlupů.“
„Ty ses tam vyholil?“
„Ano. I Róza a opravdu je to lízaní bez nich lepší. Ještě jí chci oholit podpaží a nohy, protože svým služkám nechám ušít šaty jen sem,“ dal ruce do půli stehen, „ve kterých budou chodit u mě doma. Jen nevím, co pod ně. Asi se jim nebude líbit, že budou nahé.“
„Jestli mají hezká prsa, tak bych je nechal volná. Dolu nech ušít krátké kalhoty. Něco takového, jako si viděl na mně. Čím méně látky, tím lépe. Musí ji to hezky obepínat a přitom to nesmí škrtit. Ideální, když je pod nimi všechno schované a stejně je to vidět… Poohlídni se po nějakém mladším krejčím a prober to s ním. Vsadím se, že časem z toho bude dobrý kšeft!“

Alí otevřel dřevěnou vyřezávanou skříňku, která evidentně nepocházela z Královy Lhoty. Vyndal z ní lahvičku a podal ji Václavovi. „Každý večer pravidelně, třeba v osm, Róza nalije lektvar tady do toho náprstku až po rysku, kterou tady vidíš. Ne víc! A vypije to. Jestli dnes začne, je úterý, tak v pátek ráno po osmé hodině to do ní můžeš pustit… Jo, abych nezapomněl. Když má svoje dny, tak to brát nemusí. Jen si poslední den musí vzpomenout, že to má zase začít užívat, jinak bude tloustnout a následně chovat. Pamatuj! Trvá to tři a půl dne, než to zabere. Tři a půl dne!“

Ještě než se rozloučili Václavovi nedalo, aby se nezeptal, zda to Alí už zkusil na krásnou dceru jeho bytného.

„Cožpak o to, ona by si dala říct, ale tatínek ji hlídá jako ostříž…“

Navigace v seriálu<< Kaňka 08
4.9 17 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělé pokračování. Výběrčí je velmi učenlivý a teď s tou antikoncepcí si to s Rózou i víc užije. Jsem zvědav jak to bude pokračovat a těším se na další díly.