Toto je 8 díl z 9 v seriálu Kaňka

Václav už ležel v kádi, když do „koupelny“ vešla Róza. „Pojď ke mně!“

Poslechla a díky tomu zjistila, že si pán velmi pomalými pohyby pravé ruky dělá dobře.

„Líbí se ti, co dělám?“
„Promiňte, pane. Ještě nikdy jsem neviděla tohle muže dělat. Hned se přestanu dívat.“
„Já ti nezakázal se dívat. Já se ptal, jestli se ti to líbí?“
„Já nevím, pane.“
„Myslím, že víš, jen se to stydíš přiznat,“ díval se přitom na Rózu upřeně sledující jeho snažení a čekal na její reakci. Když se žádné nedočkal, pokračoval: „Pohoršuje tě to? Mám přestat?“

Slova z ní lezly pomalu: „Mě to, pane, nepohoršuje,“ ani na okamžik neodtrhla oči od jeho údu a sbírala v sobě odhodlání k přiznání, „mně se to líbí.“
„To mě těší, tak pojď ke mně!“
„Ale já mám na sobě šaty…“
„Předpokládám, že si je svléknout umíš, nebo tomu mám rozumět tak, že chceš raději pomoct?“
„Ne, to ne, pane. Já to zvládnu sama.“
„Škoda.“

Róza se zbavila šatů a vstoupila do kádě v košilce. „Tak se postavte, pane, abych vás mohla umýt.“
„Já chci, aby sis lehla tady vedle mne. Myslím, že ti ta košilka bude překážet.“
„Ne, pane. Já si ji nechám.“
„Jak myslíš…“

Václav se přitiskl k levé stěně a udělal tak Róze místo. Přestal s masturbací a pravou rukou byl připravený dívku obejmout kolem ramen. Sedla si, skrčila nohy a kolena si objala rukama. Václav ji pohladil mokrou rukou po zádech. „Neboj se, Rózo, já nekoušu. Hezky se natáhni jako já. Hlavu si opři o mé rameno a užívej si sladkého nic nedělání.“ Poslechla, i když se k tomu musela přemlouvat.

Pane Bože, pod takovým ne zrovna hezkým obličejem se skrývají taková krásná ňadra, reagoval Václav na vodou odhalené vnady. Neodolal a volnou levačkou je začal přes látku hladit. „Rózo, musím se ti omluvit, že jsem vždycky myslel jenom na sebe a přitom jsem si nevšiml tvých krásných prsou, které volají po mazlení. Když dovolíš, tak to dnes napravím. Dovolíš mi to?“

Tohle nebyl její pán. Tohle byl někdo jiný. Dvakrát porušil desatero, protože požádal ženy bližního svého. Že by ho ti bližní praštili do hlavy a on si uvědomil, jak špatně se choval?

„Dovolíš mi to?“ zeptal se Václav podruhé.
Aniž si to uvědomila, vypadlo z ní: „Ano.“
„Uvidíš, že se ti to bude líbit.“ Pohladil ji po tváři. „Nestyď se a vezmi si do ruky můj hák lásky!“
Viděl, že se ostýchá, proto vzal její pravou ruku a položil ji do svého klína. Okamžitě se u ní projevil uchopovací reflex. To, co provedla, jí do tváří vehnalo červeň, ale vrabce z hrsti nepustila. Naopak začala nesměle napodobovat předchozí činnost svého pána. „Vidím, že jsi velice dobrá žačka,“ a znovu ji pohladil po tváři, „ale teď pojďme potěšit tvou studánku, která zatím dávala rozkoš jen mně a já jí to nevracel. S tím je ale konec!“ Rukou zajel pod košilku a prstem se zlehka tlačil mezi nohy. Obranné sevření stehen nemělo dlouhého trvání. Ukazováčkem jezdil po čárce a čím dál snadněji se jím propracovával do hlubin dívčího těla. Střídal soulož prstem s masírováním klitorisu. Róza se zavřenýma očima vzrušeně dýchala a rukou pevně objímala penis. Holka to už dlouho neměla, pomyslel si Václav, když ji asi po třech minutách dovedl k orgasmu.

„Děkuju, pane. To bylo krásný…“ a políbila ho na tvář. „Chcete ho do mě na oplátku strčit?“
„To bych rád, ale asi zrovna nemáš bezpečné dny, tak stačí, když ho budeš hezky masírovat.“
„Já myslela do zadečku…“

(Slyšel dobře?)

„… tam z toho žádné miminko nebude.“

„Ale to by tě bolelo a já nemám kouzelnou mast jako Alí Burka.“
„Tou by mohla být voda. Zkusíte to, pane?“
„Zkusím, ale kdyby ti to bylo nepříjemné, tak toho hned necháme. Ano?“

Róza neodpověděla, protože si sedla, přetáhla mokrou košilku přes hlavu a hodila ji na zem. Pak se obrátila k Václavovi a pohladila si ňadra: „Opravdu se vám moje prsa líbí?“
„Jsou nádherná!“ obdivoval plné, oblé a pevné tvary.
„Posuňte se, pane, doprostřed.“ Když to udělal, postavila se zády k němu. „A jak se vám líbí moje prdelka?“

Johanina to nebyla, ale pořád to bylo nad očekávání. „Je moc hezká. Opravdu!“

„Tak si pane chyťte svůj nástroj a držte ho!“ Rozkročila se, nacouvala zadnicí nad stojící penis tak, aby jej cítila na konečníku, a pak nechala pracovat gravitaci, dokud svěrač nepovolil. Václavův penis se tak poprvé v životě ocitl v ženském zadku. Róza se zády opřela o svého partnera. Ten jednou rukou hladil její prsa, druhou sjel k rozkroku a hrál si s klitorisem. Rózin pohyb pánve a pánovo laskání dovedlo oba ke společnému orgasmu.

„Líbilo se vám to, pane?“
„Moc. A co tobě?“
„Netušila jsem, že to může být tak hezké. Děkuju.“
„Ještě neděkuj, protože jsme neskončili. Pořád jsem jazykem neochutnal to, co máš mezi nohama a dokud to neudělám, nejdeme spát!“

Jo! Vyjde to. Bude ze mne „spisovatel”. Dneska mi z EFENIXu poslali mail s termínem, kdy první díl Kaňky uveřejní. (26. května)

Mohlo mu to být jedno, on tu vodu tahat a ohřívat nemusel, ale současný stav mu přišel jako velmi nepraktický. Kdyby se někdy stalo, že by přišla nějaká ženská návštěva nečekaně, tak by přišel o vodní radovánky. Václav chodil po domě a přemýšlel, kde by mohl udělat malé lázně s velkou postelí, stolem, židlemi a jinými vhodnými předměty, aniž by to vyžadovalo velkou přípravu. Žádnou šikovnou místnost pro tento účel nenašel. Sešel tedy do sklepa. Polovina byla nevyužitá! Tady by šlo vybudovat doupě neřesti. Problém byl, kdo mu pomůže vyřešit technické problémy s oběhem a ohříváním vody…

Ty brďo, copak můj hrdina může otočit kohoutkem, aby mu tekla teplá? A kam by vypouštěl vodu?

Nevěřil bych, že v lechtivém příběhu na pokračování, budu řešit problémy s koupelnou…

Aby to vypadalo aspoň trochu věrohodně, budu si muset stanovit, v jakým století se to vlastně odehrává?

Na začátku osmnáctýho…? To ještě existovala městská království. Co bylo tehdy technicky možný? Ještě štěstí, že existuje kamarád Google, protože Venca se bez svých vodních radovánek neobejde!

Václav si vzpomněl, že hodně zručným řemeslníkem býval starý Kozina. Ten by si určitě věděl rady! Jenže je tu jistý problém s jeho chalupou… To budu muset vyřešit, řekl si Václav pro sebe a nahlas dodal: „Čím dřív, tím líp!“

V mailu jsem našel další přepsanou část. Poděkoval jsem a zeptal se, co čajovnice ráda pije, nebo mlsá. Odpověď mi přišla obratem. „Nic mi nekupujte! Už vím, jak si to odpracujete…“ Pak vynechala řádek a na dalším stálo: „Nebojte, sex to není! Neměl byste ve čtvrtek odpoledne čas a nepřišel ke mně? (Ve čtyři hodiny.)“

„Mám,“ odepsal jsem.
„Tak platí! Budu se těšit.“

Václav měl namířeno k rodičům Magdalény Kozinové, aby jim oznámil, že dražba jejich domku byla zrušená. Přivítání bylo mrazivé. Výrazněji se oteplilo až po informaci, že se nikam stěhovat nemusí. Zároveň se dozvěděli, že jejich daňový dluh zůstává s tím, že existuje možnost, jak si jej odpracovat a ještě si něco málo přivydělat. Stačí, když pan Kozina zítra dopoledne přijde ke královskému výběrčímu domů a tam se všechno potřebné dozví.

Když odcházel, srazil se ve dveřích s Magdalénou. „Slib jsem splnil. Domek i nadále bude patřit vašim rodičům.“
„To jste jenom napravil to, co jste způsobil. Nic to nemění na tom, že s VÁMI si nikdy nic nezačnu!“
„Je mi to jasné a jsem s tím smířený. Vy máte sousedovic Toníčka, já zase několik zajímavých žen, které se nebojí zkusit něco nového… Přeji hezký den, Magdaléno.“

Ty tak, pomyslela si opovržlivě. Nechala Václava vyjít z chalupy a svým: „Sbohem!“ mu dala jasně najevo, aby jí už nikdy nelezl na oči.

Ten okamžitě nechal do nenávratna odlétnout myšlenku, pojmout ji za ženu. Proč by se na stará kolena vázal k jedné ženě, když v královském městě je tolik příležitostí k novým dobrodružstvím… Byl sám se sebou spokojený a těšil se, až starému Kozinovi ukáže, co po něm chce. Z jedné dobře ukryté kapsy své vesty vytáhl seznam, který si ráno připravil, a začal obcházet řemeslníky, kteří nebyli s králem vyrovnáni.

Navigace v seriálu<< Kaňka 07Kaňka 09 >>
4.9 19 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Junior

Skvělé pokračování. Teď ještě aby Ali dodal ten prostředek proti početí a jsem zvědav co v tom sklepě vytvoří.