Toto je 5 díl z 6 v seriálu Kaňka

Není to přes čáru, že do příběhu přišel šaman? Neměl bych z něho spíš udělat kouzelníka? Vzhledem k tomu, že píšu rukou, je taková oprava problém. Mít to v počítači, tak to neřeším… Že bych si pořídil nějaký malý noťásek?

Služebnictvo se divilo, že má zase po dvou dnech volno. Co se děje, že je najednou pán samá ženská? Hezký není. Bohatý také ne. Stačí, aby se králi znelíbil, a bude muset opustit tenhle dům a hledat si obživu někde jinde. V tomto nevelkém království, vzhledem k jeho oblibě, ji těžko sežene. Navíc nic neumí a je starý…

Nedalo mi to a podíval jsem se na internet, za kolik bych dokázal sehnat něco malýho na psaní. Za trojku bych mohl mít repas. To by stačilo. Zagooglil jsem a požádal o půjčku.

Amélie přišla na čas. Nebyla ale sama. Doprovázel ji Alí Burka.

„Co vy tu děláte? Nevím o tom, že byste si u mě ráno něco zapomněl?”
„Přišel se mnou, pane královský výběrčí, protože já mám dnes takovou chuť na muže, že mi jeden nebude stačit. Můžeme dál?”

Zkoprnělý Václav ustoupil ze dveří a pustil je do domu. Sotva se dveře zavřely, visela Amélie na Václavovi a začala se s ním líbat. Usmívající se Alí Burka ty dva pozoroval.

Jestli miluje jako líbá, tak dnešní noc nepřežiji, prozřel Václav, když mu bylo dovoleno se nadechnout.

„Půjdeme, pane, umýt ten zázrak, který se vám mezi nohama skrývá?”
„Jistě. Lázeň je připravená.”
„Alí, jdeme! Nemůžu se dočkat, až tě uvidím nahého.”

„Ty seš poslední dobou ňákej divnej?”
„Proč myslíš?” zeptal jsem se manželky.
„Věčně si zalezlej v pokoji u psacího stolu a čteš. Už se se mnou ani na televizi nedíváš…”
„Nic kloudnýho tam stejně nedávaj, tak proč bych to dělal?”
„Abys mohl být se svou ženou, dělat ji společnost, povídat si s ní…”
„A co teď dělám…?”
„No jo, teď, ale večer zase zalezeš a budeš si číst…”
„Na co budeš večer koukat?”
„Na Slunečnou.”
„Sorry, do toho nejdu. Zlatá knížka…”

„Tak šup, pane, ať už jste v kádi!” začala Amélie určovat dění věcí příštích.
„To budeš, Amélie, pana Václava mýt oblečená?”

Ta se na Alího podívala a usmála se: „Jistě, že ne.”

„V tom případě tě prosíme, abys své šaty odkládala pomalu. Budeš-li potřebovat něco rozvázat, stáhnout a tak, jsme ti plně k dispozici.”

Amélie se na oba muže podívala pohledem šelmy, která ví, že zítra odtud odejde sytá. Pomalým krokem, při kterém se houpala v bocích, došla ke kádi, levou nohu opřela o její okraj a obrátila se na Václava: „Sundej mi střevíček!”

Stalo se. Prohodila nohy a pohybem hlavy dala Alímu najevo, že je na řadě on. Neobutá došla k židli, která stála u zdi, sedla si na ni, roztáhla nohy a vykasala šaty ke kolenům: „Nemyslíte, pánové, že ty punčošky na mých nohách jsou zbytečné?”

Alí sundal inzerované oděvní dílo z pravé nohy a odhodil jej teatrálním gestem do dáli. Pravou ruku položil Amélii na koleno, chvíli jej hladil, pak nasměroval prsty směrem k jejímu klínu a začal velmi pomalu zasouvat ruku pod šaty. Amélie nejprve tu provokaci nechávala bez odezvy, ale pak neposlušnou ruku plácla: „Tohle slušní chlapci vdané paní nedělají. Mohla by se na ně zlobit… Alí za to budeš potrestán! Václave?”

„Ano, Amélie?“
„Líbí se vám, že mi pomáháte se svlékáním?”
„Ó ano.”
„A jak se to líbí vašemu brabečkovi?”
„Náramně.”
„Postavte se, Václave, sem,” ukázala na místo vedle své židle. Sáhla mu do rozkroku a podívala se mu do očí: „Řeknete tady Alímu, jak moc se těšíte na to, až vám budu to, co právě držím, umývat?”
„Už se nemohu dočkat.”
„Ano, to cítím… Dáte mi, Václave, za pravdu, že bude pro Alího hodně velkým trestem, když se bude muset JENOM dívat, jak se budete ve mě pohybovat?”
„Já bych to nevydržel a zešílel z toho.”
„Opravdu…? A to mě napadá, že bych Alího svlékla, pak bychom mu společně svázali ruce za zády a posadili ho na židli. On bude sedět a já se budu kochat jeho stoupající touhou. To bude krásné… Pomůžete mi, Václave?”
„Pro vás udělám cokoliv, Amélie.”
„Beru vás za slovo, Václave. Dovolím si vás ale upozornit, že jste mi ještě nesundal punčošku… A teď vaše odměna,” bosá Amélie vstala a postavila se čelem k Alímu. Otočila hlavu k Václavovi: „Rozvažte mi šaty a pak je ze mne pomalu sundejte.” Dívala se na stojícího léčitele přes Václavovo rameno, který vpředu zápasil se šněrováním, smyslně se na něho usmívala a olizovala si přitom horní ret. Když šaty skončily na podlaze, vystoupila z nich a stála před oběma muži v bílé lněné košilce, která jí sahala do půli stehen. 
„Děkuji vám, Václave. Mohl byste, prosím, tu židli přenést támhle?” ukázala na místo asi metr před prostředkem kádě. „Sežeňte něco, čím Alímu budeme moci svázat ruce. Já ho zatím svléknu.”

Přišla k němu a bez zbytečných kudrlinek ho zbavila haleny. Hlazením zkoumala opálený, tak akorát ochlupený, hrudník. Přivřenými víčky s lehce vyšpulenou pusou dala najevo svou spokojenost s tím, co viděla. Rukama sjela k modrým kraťasům. Rozvázala tkaničku a malinko protáhla obličej zklamáním, když zůstaly viset na bocích místo, aby skončily na zemi. Musela proto rozepnout ještě knoflík. To, co měl Alí Burka na sobě ještě neviděla – krátké „kalhoty”, které mu byly velmi těsné, neboť nedokázaly skrýt jeho částečné vzrušení (lepší by bylo říci, že ho spíš zdůrazňovaly, než maskovaly). Zatáhla za tkaničku a povolila uzel. Čekala, že sami spadnou, ale nestalo se tak, proto jim velice ráda pomohla. Na Amélii čekalo další překvapení. Alí tam dole byl bez ochlupení. Trpělivě čekal až mu svážou ruce s penisem ztopořeným zatím z jedné třetiny, ale pokračoval v růstu vzhledem k Améliině blízkosti. Tahle hra se oběma protagonistům velice zamlouvala.

„Máte, Václave, ten provaz?”

Když s ním jako poslušný pejsek přiskočil, dostal za úkol podržet Alímu za zády ruce a Amélie je spoutala. Pak ho odvedla k židli, kde jej posadila. Otočila se k němu zády, kroutila prdelkou a pomalu zvedala košilku. Chvíli nechala oba pány, aby ocenili zadní část těla pětatřicetileté ženy. Stáhla oponu a otočila se k Alímu čelem. Pravou rukou velmi pomalu shodila z levého ramene ramínko košilky. Pak ruku bez prudkých pohybů vyndala a ramínko pustila. Jedno ňadro udělalo na přítomné muže „kuk”. Amélie se nedala označit za prkýnko, ale přídomek prsatice se k ní také nehodil. Jazykem si olizovala horní ret a pomalu přitom zvedala předek košilky. Když už to vypadalo, že ukáže svoji chlupatici, košilku pustila. Škodolibě se na oba vzrušené samce podívala a hru zopakovala i se závěrečným „vtipem”.

Říká se do třetice… Jenže všechno bylo jinak. Postavila se po Alího levici, položila mu levou nohu na stehno a začala koleno pomalu vytáčet směrem od Alího. Košilka se zvedala a odhalovala hustý černý porost s rozevírajícím se vchodem do zahrady rozkoše. Alího hlavu přitlačila ke svému klínu: „Přivoň si!” a přitom zcela nepokrytě zírala na jeho ztopořený nástroj. „Už jste svlečený, Václave?” prohodila, aniž by se obtěžovala na tázaného otočit hlavu a přestat se třít stydkými pysky o Alího nos.

Ten velmi rychle zahlásil: „Hotovo.”

„Stoupněte si do kádě na stejné místo, jako když jste tu měl Johanu!” Sundala z Alího nohu a vyvlékla ruku z druhého ramínka. Nechala chvíli sedícího „vězně” studovat své nahé tělo. Měla obrovskou chuť chytnout jeho pyj rukou, ale odolala. Alí si myslel, že vezme jeho těšitele do úst, když se k němu naklonila, ale převezla ho. Místo slastného sevření foukala na jeho hlavičku proud vzduchu. „Už stojíte, Václave, v kádi?”

„Ano.”

Narovnala se a šla si kleknout před druhý ztopořený penis.

Navigace v seriálu<< Kaňka 04Kaňka 06 >>
4.5 15 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Skvělé pokračování. Už se těším na pokračování.

Začínám být jako junior, samý koment ode mně… 🤣. Přesto mi to nedá – repas, i tímhle směrem jsem kdysi chtěl jít kvůli psaní a stále o něm uvažuju. Manzelčiny dotazy, proč sebou na chalupu beru noťas začínají být neodbytné 😂

Ze začátku jsem to měl podobné. Naštěstí píšu i „normální“ věci, o kterých ví a je klid. Nevím, co by se dělo, kdyby zjistila, že páchám tohle…

Třeba by jen chtěla zkusit, jestli jsi schopen to realizovat a ne jen o tom psát. 🙂

Moje to kdysi zjistila a nebyly to hezké chvilky, věř mi.

V tomto vás chlapi lituji. Nejsem autor, ale manželka ví co zde dělám a jediné co jí vadí je, že už tak málo volného času zabíjím „takovejma blbostma“ (její slova) 😀

Jenomže já ty blbosti píšu a ženská nepochopí, že to jsou jen fantazie, pořád v tom hledá reálné osoby.

Při tom jak často píšeš o Incestu se divím, že s Tebou ještě je a že navštěvujete příbuzný. 🙂 Jo autor to nikdy nemá lehký musí to vymyslet smysluplně sepsat k publikaci a pak si to ještě doma slíznout když mu na to náhodou přijdou. to platí i o korektorech.

Neví (doufám), že ještě píšu 😂

Šmajda má tolerantní manželku, kterou mu můžeme závidět. Já například musím svou aktivitu na eFenixu pečlivě tajit. Nedokážu si představit následky, kdyby žena zjistila, co dělám. Nejenom, že skoro denně sedím u korektur, ale po nocích i píši.
Obdiv všem autorům, kteří zde publikují. Nejen že umí dobře psát, ale jsou ve svém osobním životě i hrdinové, když to dokáží utajit.

Následky jsou děsivé, věř mi.

Tohle všechno chápu, proto taky když si někdo stěžuje, že už dlouho nebylo pokračování nějakého seriálu tak mu píšu, že se musí sejít u autora mnoho faktorů a nikdy není jisté kdy další díl bude a je potřeba čekat až bude taky bývám nervózní když delší dobu nepřibude nový díl mých oblíbených seriálů, které ještě autor neuzavřel.
děsivé následky si teda představit neumím, ale vždycky asi záleží na momentálním úhlu pohledu. Držím palce a těším se na nějaké další dílko od Tebe.