Toto je 2 díl z 6 v seriálu Kaňka

Hlavu jsem měl plnou svého příběhu. Je až neskutečný, co všechno člověk dokáže vymyslet, když je něčím posedlý. A protože důvěrně znám svou děravou hlavu, všechno jsem si zapisoval do malého notýsku, který jsem našel v psacím stole.

Dnes se na mě usmálo štěstí. Přišel jsem z práce a nikdo doma. Nádobí, které jsem slíbil umýt, sfouknu až po večeři. Chod domácnosti musí kvůli Vencovi holt počkat…

Zaskočila ho. Tohle v plánu nebylo. Pubické chlupy Václava šimraly na čele a nose. Chtěl se Johaně vytrhnout, ale než se k tomu odhodlal, opřela si levou nohu o vršek kádě, a tím zjednodušila přístup ke své „čárce”. Nikdy v životě se nesnížil k tomu, aby ženě lízal pohlaví. Teď byl donucen. Vystrčil jazyk a ochutnal. Čekal, že to bude odporné, ale místo, aby toho nechal, lízl si podruhé, potřetí, a pak chytil levou rukou Johanu za tu rozkošnou prdelku, pravou podstrčil pod její levou nohou a „zavěsil” ji na stehno. Lízal jako smyslu zbavený. Proč to nikdy nechtěl dělat…?

Johana vykřičela svůj orgasmus a zhroutila se zpátky do kádě. Vrhla se Václavovi kolem krku a začala ho vášnivě líbat. I tohle byla příjemná novinka. Udělej ženě dobře, ona tě za to mile překvapí…

Johana hladila Václava po tváři: „Děkuju. Máte šikovnej jazyk, to si zaslouží odměnu. Chci, abyste mě teď hned…” odmlčela se a vypadalo to, že hledá vhodná slova, „Pane, líbí se vám hodně sprostá slova?”
„Hm…”
„Chci, abyste do mě znovu vrazil ten svůj hák a píchal mě, jak nejlacinější děvku!”
„To bych rád, ale nemám jaksi čím…”
„To zvládnem. Vstaňte!”

Johana uvěznila v puse malého brabečka a začala ho sát. Přitom hladila Václava po zadku. Chvíli se nedělo nic, ale pak přece jen nastalo oživení. S narůstajícím zvětšením přidávala pohyby hlavou. Teď, řekla si. Prstem zaútočila na Václavův konečník. Zkušeně zatlačila a partnerův úd velice rychle atakoval její mandle. Vstala, udělala čelem vzad, rozkročila nohy, co jí káď dovolila, ohnula se a opřela ruce o čelo: „Píchejte mě, jak poslední čubku svýho stáda!”

„Ahoj,” ozvalo se z předsíně. Rychle jsem sešit schoval a šel se přivítat s manželkou.
„Ahoj! Hlásím, že nádobí umeju po večeři. Přišel jsem teprve před chvílí.”
„A kde jsi byl? Dneska si přece nic po práci neměl…”
„Ale zakecal jsem se Vaškem na zastávce.”
„A o čem jste mluvili?”
„Znáš to… Vo všem a vo ničem… Nějak jsem se ho nemoh zbavit…”

Půl hodiny po večeři jsem zahlásil, že mám splněno.

„Budeš se se mnou dívat na film?”
„Jakej?”
„Piráti na vlnách.”
„Ten je hezkej, ale já ho už viděl. Budu si číst. Ten Kingův Dlouhej pochod je dobrej.” 

Zalezl jsem k psacímu stolu a dobu do začátku filmu jsem fakt vyplnil čtením. Kdyby to nebylo tak dobrý, asi bych se na to těžko soustředil…

A Václav poslechl. Držel Johanu za boky a zuřivě přirážel. Byli jak dvě zvířata, na které to přišlo. Nic okolo je nezajímalo, neboť se ze všech sil snažili uhasit svůj chtíč. Vzhledem k tomu, že Václav pracoval na druhém výstřiku, soulož to byla podstatně delší, divočejší a hlasitější. Johaně se začaly podlamovat nohy. Václav ji držel za boky a přidržoval tuhým údem v hlubinách jejího těla.

„Sedněte si na kraj!“ poručila mu, když jí orgasmus odezněl.

Poslechl, i když se mu na tom úzkém dřevu zrovna pohodlně nesedělo. Měl roztažené nohy a Johana se zády k němu znovu napíchla a začala rajtovat. Nejprve se přidržovala jeho stehen, ale to jí nedovolilo vyvinout náležitou rychlost, proto se předklonila, chytla se druhé strany kádě a dvoutaktním rytmem dovedla Václava k výstřiku. Při prvním chytil Johanu za boky…

Do prdele, reklama. Schoval jsem sešit a předstíral, že čtu.

„Jdu si nalejt skleničku vína,” nakoukla manželka do pokoje, „chceš taky?”
„Nechci, děkuju.”
„Ty seš nemocnej?”
„Ne proč?”
„Jen, že je to u tebe nezvyklý…”
„To víš, není každej den posvícení…”

Konec reklam. Poslouchal jsem, zda je u televize klid, který by mi dovolil pokračovat.

… a přišpendlil si její zadek do klína. Údem se snažil dostat co nejhlouběji. Přál si, aby do téhle divoké ženy vydržel stříkat aspoň minutu. Nevydržel, ale i tak toho bylo dost, co z Johany vyteklo, když se postavila. S tím se mu dosud také žádná žena nepochlubila. Definitivně Václava rozbilo, když si Johana strčila dva prsty mezi nohy, nabrala na ně „sladkou smetánku”, kterou slízla, jako největší pochoutku. Kdyby neměl za sebou dvě čísla, okamžitě by se mu postavil. Takhle si na něho jen sáhl a lehce a bez výsledku pohonil.

„Opláchneme se a půjdeme se posilnit, abychom nabrali sílu na noční radovánky, Johanko.”

Než druhý den dopoledne odešla domů s glejtem, že její muž na daních nic nedluží, dokázala z Václava vyždímat další čtyři dávky „dětiček” a dvakrát koupací místnosti velmi hlasitě oznámit, že její majitel má pro lízání opravdu velké vlohy.

„Nemyslete si, pane, že další kolo bude až za rok. Tohle si chci zopakovat o hodně dřív, tak něco vymyslete!” Otevřela dveře a vyšla na ulici.

Papír unese všechno. Škoda, že tohle nejde uskutečnit v normálním životě…

Služebnictvo našlo svého zaměstnavatele v nezvyklé nečinnosti. Nikoho neproháněl, na nikoho neřval, neaktualizoval zápisy v královské knize daní. Proč tomu tak je, se dozvěděli poté, co Róza a Róza, dvě ošklivé služky, které šly uklidit „koupelnu”, našly rozházenou postel s hromadou nezaměnitelných skvrn na prostěradle i peřině.

Václav Nejezchleba začal fungovat až večer. Vytvořil soupis daňových dlužníků a začal si u jednotlivých jmen dělat poznámky. Na druhý papír setřídil ten první podle atraktivity žen a dcer a výše dluhu. První v seznamu byl pekař Marhoul, který měl krásnou dceru a šerednou manželku. O manželku nestál, ale u dcery si udělal poznámku, aby zjistil, jak na tom je, protože mu přišla moc mladá… Zastavil se na třetím řádku. Rukavičkář Ondřej Lipanec měl doma ženu Dorotu s nadměrně narostlými prsy a velkým zadkem. Václav si dokázal barvitě představit, jak na ní leží, ona má ruce na jeho zadnici a určuje si rychlost a hloubku. Jenže, kdyby to nevyšlo, chtělo by to mít nějakou rezervu… Znovu se zahloubal do seznamu. No jasně! Dcera starého Vávry. O ní se říká, že se dá přesvědčit…

A ještě, než Václav usnul, založil si důvěrný seznam žen, které jsou něčím zajímavé a stojí za to s nimi udržovat „přátelské” vztahy. První se na něm ocitla Johana, žena ševce Matěje Potěcha – hluboké hrdlo, divoká, krásně sprostá, nechává se ráda lízat.

To by pro dnešek stačilo, nebo sem vlítne stíhačka a mám po psaní… (Zrovna, když mě to začalo bavit!)

Navigace v seriálu<< Kaňka 01Kaňka 03 >>
4.7 21 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
4 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments

Skvělé pokračování. Jak vidno nemá to autor erotických povídek jednoduché.

Perfekntí! Těším se na další, ten seznam žen vypadá nadmíru lákavě.

Moc pěkné.

Přistihl jsem se, že přeskakuju historické pasáže a hltám autorovy problémy s utajováním psaní. Kolego, jsme na tom stejně. Držím palce 😉