Toto je 1 díl z 2 v seriálu Kamarádka

„Ahoj, měl bys na mě chvilku,“ ozval se v telefonu ubrečený hlas.

Byl pátek večer asi půl desáté a já v telefonu poznal dlouholetou kamarádku Kláru. Byl jsem zrovna venku v hospodě, tak mi to až tolik nevadilo. Bylo rozhodně lepší strávit večer v její přítomnosti, než se ožírat s několika kamarády.

„Ahoj, jasně, co potřebuješ?“
„Nechci být sama…“ vzlykala, „potřebuju si s někým popovídat…“
„Jasně a kde jsi?“

Řekla mi adresu a já v paměti zapátral, kam bychom mohli vyrazit.

„A chceš si někam sednout? Nebo půjdeme jen na procházku?“
„Asi radši na procházku…“
„Fajn. Tak za deset minut můžu být u tebe, jestli tam počkáš.“
„Počkám, neboj.“

Zaplatil jsem útratu, rychle se rozloučil a vyrazil za Klárkou.

Klárka, tohle oslovení neměla ráda, dalo by se říct, že ho skoro nesnášela. Ani jsem se jí nedivil. Její drobná štíhlá postava, dlouhé světlehnědé vlasy, nádherné modrošedé oči s jiskřičkou, které se téměř vždy smály, a téměř dětský obličej způsobovaly, že jí nikdo nehádal její věk. Všichni jí tipovali tak čtrnáct let, což ve dvaceti nebylo zrovna nejpříjemnější. Vzpomínám, jak jsme si z ní v pubertě utahovali. Prsa, která obvykle kluci označují spojením lentilky pod kobercem, bývala častým tématem našich narážek. Naštěstí je Klára vtipná a inteligentní, takže si z toho moc nedělala, nebo to alespoň nedávala moc najevo. Pravděpodobně kvůli těm vtípkům náš vztah nikdy nepřerostl v něco víc a my zůstali jen kamarády, za to hodně dobrými. Mohli jsme se jeden druhému se vším svěřit a nebát se nějakého prozrazení nebo odsouzení. Prakticky jsme na sebe věděli všechno a vzájemně si pomáhali s problémy s opačným pohlavím. Byl bych pro ni udělal cokoli. Kdyby ve tři v noci zazvonila, že spáchala vraždu, zeptal bych se, jestli potřebuje pomoct s mrtvolou. Ona by pro mne udělala totéž. To všechno se mi honilo hlavou, když jsem za ní pospíchal, nejspíš za to mohl vypitý alkohol.

Když jsem konečně dorazil na smluvené místo, seděla na zídce. Sotva mě zahlédla, seskočila dolů a utíkala ke mně. Skočila mi kolem krku a uplakanou tvář zabořila do ramene. Jejích čtyřicet kilo i s postelí mě nemohlo porazit. Při svých sto pětaosmdesáti centimetrech a téměř metráku živé váhy to se mnou ani nehnulo.

Vzal jsem ji kolem ramen, jakmile mě pustila z objetí.

„Tak povídej, co se děje,“ vyzval jsem ji.

Místo odpovědi jen sklopila hlavu a vyrazila pomalým šouravým krokem.

„Já jsem tak blbá…“ špitla.
„Ale nejsi,“ snažil jsem se ji uklidnit, „co se stalo? Někdo ti ublížil? Jestli jo, tak si ho podám.“
„Rozešla jsem se s Kamilem.“
„Za tebe mě to mrzí, ale myslím si, že je to jen dobře, nehodil se k tobě. Vždyť jste spolu ani tak dlouho nebyli, nebo jo?“ odpověděl jsem a poznámku o tom, že jsem jí od začátku říkal, že ten svalovec za to nestojí, jsem raději spolkl.
„To nebyli. Tohle bylo pátý rande…“
„Pátý? A spali jste spolu vůbec?“

Sotva jsem to dořekl, rozbrečela se.

„Co je? Nebreč…“

Nadechla se a dala se do povídání.

„Vlastně ani ne. To mělo proběhnout dnes.“
„Aha, tak to se omlouvám, to jsem netušil.“
„To nevadí. Víš, on celou dobu povídal, jak se mu líbím. Jen tak mezi řečí prohlašoval, že má rád mladé masíčko s hlaďoučkou pokožkou… tak když k tomu mělo dneska dojít, tak jsem si dala extra záležet a upravila se dle jeho přání.“
„A?“
„Probíhalo to celkem normálně. Hezkej večer, dobrý jídlo, trochu vína…“ ani to nemohla doříct, jak se jí znovu hrnuly slzy do očí.

Objal jsem ji a snažil se ji trochu utěšit.

„Pak jsme se začali svlékat. Nebo spíš já začala s ním. Nechal si ho ode mě vykouřit. Chtěla jsem po něm, aby mě alespoň upozornil, ale on mi to nastříkal rovnou do pusy. Fuj, chutnal pěkně hnusně. Ještě teď to cítím…“
„Hmm, to byl ale hulvát, tohle bych ti já nikdy neudělal.“
„Hele nech toho, tohle jsme si přeci už dávno vyjasnili. Nepůjdeme si někam sednout, ať spláchnu tu hnusnou chuť.“
„A kam? Já tady o ničem slušném nevím.“
„Tak pojď, povedu tě, za rohem je příjemný bar a touhle dobou tam asi ani nebude moc lidí.“
„Fajn, to zní dobře.“

Usadili jsme se u rohového stolu a vrátili se k zpět k tématu hovoru. Za chvilku u nás byla obsluha. Objednal jsem nám každému velkého panáka.

„Slečno, mohla bych vidět vaši občanku.“
„Dejte mi s tím pokoj, je mi dvacet!“ vykřikla naštvaně.
„Promiňte,“ obrátil jsem se k obsluze, „měla toho dneska moc. A opravdu je jí dvacet, i když na to nevypadá. A dneska jste už třetí, kdo po ní chce občanku kvůli pití.“
„Aha. Tak to chápu.“
„A mohla byste nám ty dva panáky přinést?“
„Hned jsem zpátky.“

Za chvíli cinkly dvě skleničky o stůl.

„Díky,“ špitla Klára, „omlouvám se a tady je ta občanka.“

Servírka se jen usmála a odešla.

„Tak šup tam s tím,“ vyzval jsem ji a ťukl do její sklenky.

Obrátili jsme to do sebe na ex.

„Ještě jednou?“ zeptala se servírka od baru.

Přikývl jsem, aniž bych se ptal Klárky.

„Povídej.“
„Pak to přišlo. On svlékal mě a liboval si v tom, jak vypadám. Už mi to začalo být podezřelé. Prohlížel si mě, osahával mne. A nakonec jsme skončili v posteli.“
„A?“ řekl jsem zvědavě.
„Víš, co ten parchant řekl?“

Zavrtěl jsem hlavou.

„Mezi vzdechy prohlásil – To je nádhera, vypadáš jako moje mladší sestřička… – a pak tomu nasadil korunu. Normálně mě při sexu oslovil jejím jménem. Chápeš to? Ten prasák chtěl šukat se svou nezletilou sestřičkou, nebo třeba ji doma dokonce klátí…“
„To snad není možný, takový prase…“ chápavě jsem souhlasil.
„A to není všechno.“
„Ono to mělo ještě nějaké pokračování?“
„Jo, mělo. Shodila jsem ho ze sebe, protože se mi z něj udělalo normálně špatně. A taky jsem mu to řekla. On na to, co si o sobě myslím, že jako jeho ségra nejsem. Že sice vypadám jako holčička, ale kundu, že mám vytahanou jako stará kurva, a že z toho stejně nic neměl.“
„To byl ale debil, buď ráda, že s ním nejsi.“
„Já jsem ráda, ale stejně mě to urazilo. Ale já si to nenechala líbit. Řekla jsem mu, že s tou jeho žížalkou to bylo oboustranný,“ při vyprávění prsty naznačila s bídou deset centimetrů a já se nad tím pousmál. „A pak mi vrazil facku. To už jsem nevydržela, sebrala oblečení a utekla.“
„Mám mu dojít rozbít hubu?“
„Ne to ne, ještě budeš mít problémy… to za to nestojí…“
„Mně to nevadí, pro tebe udělám cokoli…“
„Já vím. A co ty a holky?“ raději přesunula pozornost ke mně.
„Co by, jsem na tom podobně jako ty s klukama, vždyť víš.“
„Nevím. Povídej…“
„Vždycky když si nějakou najdu, tak to skončí ještě před sexem.“
„Jak to?“

Nadechl jsem se, naklopil do sebe panáka.

„To máš tak. Každá říká, že jí na velikosti nezáleží, případně, že má raději větší kousky. Ale jen do chvíle, než se svléknu. Jakmile to uvidí, tak se zděsí, začnou couvat, řeknou, že mi to udělají rukou, nebo případně mi ho zkusí vykouřit a tím to pro ně skončí.“
„To seš na tom tak dobře? A to ty holky ani nezkusí?“
„Nezkusí, tvrdí, že se to do nich nevejde. Případně, že si ji nenechají ode mě vytahat. Vždyť to přece víš, z těch několika návštěv plavečáku. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak si mě tam prohlížíš.“
„No jo. Ale nevím, jak to vypadá připravené k akci.“
„Já ti to přeci nabízím pořád, že to můžeš vyzkoušet. Jen ty se tomu bráníš.“
„Nech toho. Tohle je uzavřená kapitola, jsme kamarádi a myslím, že dobří. Nechtěla bych to zkazit jen kvůli troše potěšení.“
„No dobře.“
„A teď zpátky k těm blbkám, cos potkával, vždyť děti jsou mnohem větší a navíc to nejde vytahat.“
„Tak jim to zkus vysvětlit. Já to zkoušel marně.“
„Tohle je na mě,“ prohlásila servírka a postavila před nás dva velké panáky a zase odešla.

Podíval jsem se na ní a v očích se jí zračilo vzrušení. Nejspíš nás slyšela.

„A co ona?“ kývla směrem k servírce, „vypadá to, že by si od tebe dala říct.“

Stočil jsem pohled k baru. Nebyla žádné vyhublé tintítko. Delší obarvené vlasy házely měděné odlesky, měla jednoduchou čelenku a vzadu sepnuté sponou. Souměrná postava, napěchovaný dekolt, jen jsem netušil, jestli to má na svědomí podprsenka, nebo je to všechno přírodní bohatství, boky pěkně tvarované, kulatý zadek i když možná trošku větší, ale mně se líbil, a ty dlouhé nohy…

Všimla si mého pohledu a trošku se nakrucovala. Podíval jsem se jí do obličeje, nádherné mandlové oči v přítmí baru jako by v nich byly ukryté zlaté hvězdičky, malý nosík, pár roztomilých pih. Plné smyslné rty lákající k polibku se roztáhly v nejhezčím úsměvu. Oplatil jsem jí ho a dál se věnoval Klárce.

„Koukám, že se ti taky docela líbí,“ zhodnotila to Klára.
„No jo, není špatná.“
„Tak já půjdu a nechám ti prostor.“
„Kvůli tobě oželím každou holku, ať je sebehezčí.“
„To mě těší, ale stejně už budu muset jít.“
„Po tolika panácích tě samotnou jít nenechám.“
„Jsem v pohodě,“ řekla a pokusila se zvednout od stolu.
„Jak myslíš, já to dojdu zaplatit a ty si to zatím rozmysli.“

Došel jsem k baru a požádal o účet.

„To je tvoje přítelkyně?“ zeptala se barmanka.
„Ne, jen kamarádka, ale hodně dobrá.“
„Aha.“
„Abych nezapomněl, ještě ti dlužím panáka.“
„To teda. Tak si dáme hned?“
„Teď to nejde,“ řekl jsem smutně.

Odpověděla mi zklamaným pohledem.

„Ale co kdybych ji doprovodil domů a vrátil se?“

Zase ten překrásný úsměv a rychlé souhlasné přikývnutí.

Zaplatil jsem útratu a rychle se vydal zpět ke Kláře. Objal jsem ji a pomohl jí vstát a vyjít před bar. Společnými silami jsme zamířili k ní domů. Do postele jsem ji sice neuložil, ale aspoň ke dveřím jsem ji dovedl a otevřel jí je.

„A nepozveš mě přeci jen na chvilku domů? Já bych tě moc rád utěšil…“
„Myslím, že na tebe někdo čeká v tom baru,“ zchladila mé touhy vůči své osobě.

Cesta zpátky do baru byla dílem několika minut. Když jsem tam vstoupil, ještě několik hostů posedávalo u stolků a objekt mého zájmu, středobod mých myšlenek, pobíhal po place. Usadil jsem se na baru a sledoval ji ostřížím zrakem. Při každém předklonu nad stolem jsem si ji prohlížel.

Konečně se dostalo také na mě.

„Dáš si panáka?“ zeptala se.

Naklonil jsem se přes bar. Ona se zapřela o ruce a udělala totéž. Zpočátku jsem jí hleděl do očí, pak na rty a nakonec na předváděný dekolt. Vrátil jsem se k jejím očím. Opatrně jsem ji uchopil prsty za bradu.

„Než panáka, tak bych radši jednu panenku.“
„Ale já už nejsem…“

Ani jsem ji to nenechal doříct a políbil jsem ji.

„Tak to budeš muset ještě chvíli vydržet, za půl hodiny zavírám.“

I přesto, že jsem nic nechtěl, přistála přede mnou sklenička, vonělo to jako lepší rum. Usrkával jsem ze sklenky, chvílemi pozoroval ji, chvílemi lidi okolo a někdy se jen zabýval vlastními myšlenkami. Než jsem se nadál, už si sedala vedle mě na barovou stoličku.

„A opravdu jsi na tom tak dobře?“ zeptala se po chvíli mlčení.
„Záleží na tom?“ odpověděl jsem otázkou.

Na jukeboxu začala hrát má oblíbená písnička, takový romantický ploužák. Vzal jsem ji za ruku a vytáhl ji na volné prostranství. Vlnili jsme se do rytmu, ona se ke mně tiskla klínem a vyvolávala tak žádanou reakci.

Po chvíli mi položila hlavu na rameno a tiše zašeptala: „Teď už ne.“

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že je to odpověď na mou předchozí otázku. Raději jsem dál rukama hnětl její zadeček. Postupně jsem nadzvedával její sukni, až jsem se konečně propracoval až ke kalhotkám. Prsty jsem přejel po lemu kalhotek. Tiše zasténala a já si uvědomil, že hudba už nehraje.

Ani nevím jak, ale ocitli jsme se najednou u nejbližšího stolu. Nevím, kdo koho tam dostrkal, ale na tom nezáleželo, důležitý byl výsledek. Stála opřená o hranu stolu a čekala, co bude dál. Stál jsem těsně u ní. Ruce položené na jejích bocích a s pohledem upřeným na její poprsí.

„Co si mě tak prohlížíš?“
„Jen tak, seš nádherná. Jen jsem přemýšlel, jestli tyhle tvoje poklady jsou takové od přírody, nebo za to může dobrá podprsenka.“
„Ale já žádnou nemám…“

Zvedl jsem nevěřícně obočí.

„Opravdu, koukej,“ sotva to dořekla, přetáhla si tričko přes hlavu.

Ještě než tričko skončilo dole, zabořil jsem obličej mezi to pohoří a polaskal oba kopečky dlaněmi.

„Tohle už asi taky nebude potřeba,“ zkonstatovala a rozepnutá sukně skončila na podlaze. „Ale je ti jasné, že tohle není vůbec fér, já jsem tu skoro nahá a ty pořád oblečený.“

Než jsem se nadál, najednou jsem na sobě neměl vůbec nic. S nečekanou zručností mě svlékla. Když stáhla mé trenýrky, zůstala v pokleku přede mnou. Ani se nepohnula a jen zírala.

„Ty vole, to jsem ještě neviděla,“ pronesla do ticha baru, „to chci cítit v sobě.“

Po několika okamžicích se vzpamatovala a začala se ho opatrně dotýkat. Srovnávala se s jeho velikostí, nemohla ho ani obejmout prsty jedné ruky. Zkusila ho dostat i mezi rty. Pečlivě ho olizovala a nakonec do pusy dostala alespoň jeho špičku.

Přestala s pokusy o kouření a položila se na stůl, sama si stáhla kalhotky a široce roztáhla nohy. Obdivoval jsem upravený klín, heboučký kožíšek nad vlhnoucí škvírou.

„Tak se připrav,“ zavelel jsem a zajel jsem špičkou kyje mezi lapličky.

Viděl jsem, jak se roztřásla obavami i vzrušením. Uchopil jsem její stehna a začal pomalu pronikat dovnitř. Cítil jsem, jak mě těsně svírá, ale rozhodně to nebylo takové, jako s ostatními. Tahle byla připravená a roztoužená.

„Počkej moment,“ zarazila mě, když jsem byl asi v půlce.
„Mám přestat?“
„Ne, to ne,“ vyjekla, „jen potřebuju malou pauzičku.“

Usmál jsem se. Jednou rukou jsem si pohrával s jejími prsy a druhou jsem dráždil zduřelý hrášek. Aniž bych čekal na její souhlas, pomaličku jsem pokračoval dál. Najednou jsem v ní byl celý. Nechal jsem ji přivyknout si na mou velikost.

„Ach bože,“ vydechla, „to je nádhera…“

Sama mi začala vycházet vstříc, žádnou takovou jsem ještě nepoznal. Protahoval jsem její jeskyňku celou svou délkou. Celou dobu jsem se jí díval do přivřených očí. Prožívala neskutečnou rozkoš. Cítil jsem, že je dostatečně uvolněná, dovolil jsem si tedy zvýšit frekvenci. Netrvalo dlouho a celá se roztřásla v orgasmu. Nechal jsem ji chvilku odpočinout. Otočila se a položila se na stůl břichem dolů.

„Opatrně prosím. A hlavně to nepusť do mě, nic neberu.“
„Vaše přání je mi rozkazem,“ odpověděl jsem s úsměvem a začal se cpát dovnitř.

Rukama si roztahovala půlky od sebe, abych se dostal co nejhlouběji. Když ucítila, že jsem uvnitř celý, vydechla. Držel jsem ji za boky a prznil její škebličku. Byla dobře roztažená i promazaná, tak jsem se nemusel tolik krotit. Užíval jsem si to jako snad ještě nikdy. Krásně nahlas hekala v rytmu mých přírazů. Báječně mě svírala a já cítil, jak to na mě jde.

„Joo… oohh… už budu…“ hekal jsem.
„Ohhh… anoo…“ sténala v odpovědi.

Vzpomněl jsem si, že si mám dát pozor. Vytáhl jsem ho z ní.

„Otočit,“ zavelel jsem.

Vzal jsem svou kládu do dlaně a chtěl se na ni dodělat.

„Já sama,“ prohlásila.

Zkušeně přejížděla rukama po ztopořenci a tiše si u toho mumlala.

„Tohle jsem měla v sobě…“
„Už…“ varoval jsem ji.

Jen otevřela ústa a vyplázla jazyk. Poslední zručné pohyby a už to ze mě lítalo. Zkropil jsem jí tvář i tělo.

Sedli jsme si ke stolu, oba příjemně unavení a zpocení. Zatímco já oddychoval, ona se o mě opírala a pohrávala si prsty ochabujícím nástrojem.

„Jak se vůbec jmenuješ?“ prolomil jsem mlčení.
„Mirka. A ty?“
„Tomáš.“
„Hlavně to Kláře nevyčítej.“
„Co?“
„No, ona mi tě trochu vychvalovala a já tě chtěla poznat. Tak tě sem dotáhla.“
„Aha, že mě to nenapadlo hned…“

Její prsty mě probudili opět k akci.

„Kolik má?“
„Tak si ho změř?“

Zvedla se, zmizela kdesi vzadu a během chvilky se vracela i s metrem.

„22,8 na délku, obvod 17 centimetrů. To se do mě vešlo celé?“
„Jo, vešlo.“
„Už v sobě nechci žádného jiného,“ pronesla a usadila se mi na klíně.

Nadrženou mušličkou opět hledala trčící nabiják.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2544
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriáluKamarádka – alternativní konec >>

10
Komentujte

avatar
5 Comment threads
5 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
MartinTomášTryskyBob RomilShock Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Harai1
Host
harai

Moc pěkná povídka. Jenom ten konec s mírami bych vynechal. Přišlo mi to naprosto zbytečné. A dál bych si druhý díl s tou kamarádkou… 😉

Kittikit
Člen
Kittikit

A treti dil s obema? 😉

Shock
Host
Shock

Moc hezká povídka, ale ty míry mě fakt “uráží”…… kdo z nás to má???????? 🙂

Bob Romil
Člen

Prý, že se tu na webu neobjevují sci-fi povídky – takové rozměry 🙂 Leda si ho poutat ke stehnu jako pouzdro na kolt. Hezky to na něj holky navlékly. A potom se na něj “navlékla” i servírka 🙂

Vzhledem ke zvětšující se vlně nátlaku na neplánovaná pokračování možná autoři začnou automaticky do názvu přidávat 1 a potom dělat mrtvé brouky se sepsáním pokračování 🙂 🙂 Jo, ne vždy má pisatel v době psaní příběhu nápady na pokračování a jindy je spokojený s tím, jak se mu to podařilo uplácat.

Tomáš
Admin

Zase takové scifi to není. Robert Rosenberg má mít oficiálně 26cm dlouhý penis. Nicméně u těch mír trochu zůstanu. Jestli obvod je 17cm, je šířka 5,41cm cca. Plus mínus. Takže ano. Dost žen se toho bude bát, ale není to scifi penis. V pornu jsou i delší a větší 😉 Hlavně u hispánců a černochů.

Martin
Člen
Martin

Není nad to mít dobrou kamarádku 😀 ostatně i díky ní se našli . Pokračování by bylo smysluplné , pokud by díky nim našla i Klárka svého prince , jinak by se vše motalo kolem sexu .