Kalhotkové patálie 6

Zastrčil jsem klíč do zámku a ozvalo se pisklavé zaňafání. Zvuk, který nevěstil nic dobrého. Pes v tom byl nevinně. Od něho až tak velké nebezpečí nehrozilo.
To jeho panička byl ten důvod k obezřetnosti. Majitelkou gaučáka Beníka byla matka Moniky, moje milovaná tchyně. Milovaná samozřejmě myšleno ironicky. Jestliže se o Monice vyjadřovala Radka jako o generálce, tak matinka byla hotový generalissimus.

Před časem ovdověla, protože tchána sejmula rakovina a nového chlapa už neulovila kvůli své panovačnosti.
Tchán byl hodný a nesmírně pracovitý člověk. Z rodinného domku a přilehlé zahrady vybudoval útulné sídlo. Dodnes nechápu, jak dokázal s tchýní vydržet celý život a nezbláznit se.
Po svatbě jsem musel tvrdě bojovat, abych uhájil alespoň zdánlivý dojem, že si žijeme po svém. Tchyně chtěla vše řídit a mít pod kontrolou. Její vliv jsme omezili až odstěhováním na druhý konec města, protože auto neměla a utrácet za MHD se jí příčilo.

Příčinou nečekané návštěvy byla operace tchýnina kolena. Potřebovala, abychom se jí postarali o tu uštěkanou kříženinu srnky a kočky a taky, abychom jí zajeli zalít kytky v domě a zahradu. Upřímně jsem tchýni při odchodu přál, aby se co nejdříve vrátila z nemocnice domů. Při představě, že u nás bude ten její raťafák delší dobu, mi naskakovala husí kůže.

Následující den na mě vyšlo venčení. Zatímco já se stále zaobíral, s kým si asi Monika vyrazila zašukat do Pelíšku, tak Beník vztekle dorážel a štěkal na všechny psy i lidi v okolí. Radši jsem ho odtáhl stranou od cesty a dál bloumal v myšlenkách.
Co se týče sexu, tak Monika nikdy nebyla lovec a ani se nechovala nějak vyzývavě. Na rozdíl od běžného života, kdy se snažila vše řídit a všechny komandovat v milostném životě se držela v pozadí.
Probíral jsem se tím, když mě náhle překvapil Radčin hlas.
„Nazdar ženáči, co sis to pořídil za kundolízka?“
„Ehm, to je tchýnin,“ vyhrknul jsem na svoji obranu. „Ahoj Radko, kde se tu bereš?“
„Mažu si to domů s nákupem a slyším zběsilý štěkání, tak jsem se radši mrkla, jestli tu někoho nevraždí. Ale místo toho se tu motá jen jeden chlápek jako tělo bez duše.“
„No jo, přemýšlím, s kým si Monika vyhodila z kopýtka a jestli to je nárazovka nebo to trvá už delší dobu.“
„To tě to pořád tolik žere? Kašli na to nebo se zblázníš. Tak má holt bokovku. Děláš, jako kdybys byl svatej.“
„Asi máš pravdu, ale nějak mi to furt vrtá v hlavě.“
„Hele musím běžet, ale co nejdřív se sejdeme a snad tě přivedu na jiný myšlenky,“ rozloučila se.
Nejdříve mi vlepila decentní polibek na tvář a hned nato mi dráždivě přejela špičkou jazyka přes rty. Pokusila se pohladit štěkajícího vzteklouna, který se div neoběsil na vodítku, jak sebou zběsile škubal. Než jsem se vzpamatoval, tak už mizela a já toužebně sledoval vrtící se zadeček ve vypasované sukni.

Přeplněný močový měchýř je potvora, se kterou se nedá vyjednávat. Musel jsem odběhnout od hokejového přenosu uprostřed hry a během cesty jsem zaskočil telefonující Moniku.
„ … tak já tě vyzvednu za deset minut a …,“ zmlkla uprostřed věty.
Oba jsme na sebe překvapeně koukali.
V hlavě se mi rozblikala červená kontrolka, že si Monika domlouvá tajnou schůzku.
„Pojedu zalít mámě kytky a kámoška chtěla vidět její orchideje, tak se pro ni stavím,“ vysvětlovala mi a schovala telefon do kabelky.
„Jasan, dávej pozor na silnici,“ zabručel jsem a zapadl jakoby nic na záchod.
Cvaknutí vstupních dveří nastartovalo moje horečné úsilí. Vrhnul jsem se k telefonu a hned vytáčel Radčino číslo.
„Nazdar ženáči,“ uvítala mě tradičním popíchnutím. „Co se děje?“
„Monika si vyrazila na rande. Potřebuju půjčit auto, nebo jestli máš čas, tak odvézt,“ začal jsem na ní chrlit příval slov.
„Zpomal! Jak víš, že má rande? A proč chceš auto?“
„Protože jela naším autem a protože jsem jí slyšel, jak do telefonu vykládala někomu, že ho vyzvedne. A protože mi vykládala bludy o kamarádce, co jí bude ukazovat matčiný kytky.“
„Vážně to chceš? Opravdu jí chceš přistihnout?“
„Jo! Pomůžeš mi?“
„Ok, za dvacet minut jsem u tebe. Jen se postarám o babičku.“

Po rychlém přivítání v autě, jsem netrpělivě nasměroval Radku na druhý konec města, kde bydlela tchýně.
Vysvětlil jsem jí, proč mám podezření, že se to odehraje právě tam. Matinka v nemocnici a dcerunka má byteček celý pro sebe. Zabočili jsme do ulice a před domkem stálo naše auto.
„Je tu! Vidíš?“ zařval jsem vítězně.
„To nic nedokazuje. Třeba opravdu jen s kámoškou obdivují pár kytek.“
„Zaparkuj na konci ulice,“ nařídil jsem. „Vezmeme to zadem přes zahradu.“

Už se stmívalo, když jsem se překulil přes plot a odemkl Radce malou branku. Vedl jsem jí zahradou mezi záhony a skleníkem a ona mi začala vykládat, jak s partou holek šmírovaly kluky v tělocvičně.
„Lezly jsme na strom, a z něj čuměly do šaten a sprch. Mrznuly jsme na něm jako obrovské vánoční ozdoby. Dokonce jsme si sehnaly i takový divadelní kukátko,“ zachichotala se ve vzpomínkách.
Svítící okno v přízemním pokoji mě vábilo jako můru. Moc jsem nevnímal, co Radka povídá a táhl jí vpřed.
„Nikdo z kluků přitom nechápal, proč holky z naší party najednou obletují kluka, kterého si doposavad žádná nevšímala. Takovej zakřiknutej ňouma, ale když jsem viděla, co má mezi nohama, tak jsem málem sletěla ze stromu.“
Doklopýtali jsme k oknu a žaluzie naštěstí nebyly úplně zatažené. Sice kryly výhled do pokoje, ale i tak jsem uviděl mezi Moničinýma nohama hlavu s na modro obarveným ježkem.
„Tak co vidíš?“ zeptala se Radka a aniž by čekala na odpověď, tak přitiskla čelo ke sklu.
Oba jsme úzkými mezerami mohli pozorovat pohyby modře zbarvené hlavy, komíhání zvednutých Moničiných nohou a její ruce bloudící někam po útlých zádech, toho střízlíka mimo náš omezený výhled. Obličej zakrývalo zdvižené stehno.
Přes žaluzky bylo sice prd vidět, ale podle všeho to byl nějaký mladý koloušek.
„Ta mrcha,“ ujelo mi nakvašeně. „Píchá tu s nějakým zelenáčem, co má ještě mlíko na bradě ….“
„Nevrč pořád! Když mi teklo tvoje mlíko po bradě, tak si se nerozčiloval,“ popichovala mě Radka. „Možná je to koloušek, ale rozhodně se vyzná. Podívej se, jak se celá klepe a jak mu stehny drtí palici. Začínám být pěkně nadržená.“

Aniž bych si to doposud uvědomil, tak i mě stálo péro v kalhotách. No to snad není možný. Nějaký holobrádek mi tu líže starou a mě to vzrušuje. No co, když může ona, tak proč ne já, pomyslel jsem si a přejel Radce rukou po zadku.
Její zavrtění a vzdychnutí odblokovalo poslední zábrany. Hmátl jsem rukama pod sukni a stáhl vlhnoucí kalhotky pod zadek. Sáhl jsem Radce do rozkroku a moje prsty narazily na její, zasunuté v kundičce. Kdoví jak dlouho si už ta neřestná mrška dělala dobře.
Rozepnul jsem zip u riflí, stáhl je i s trenkami a několika rychlými tahy pohonil tuhý ocas.
Radka si mezitím vykasala sukni a mírně se rozkročila, co jí dovolily kalhotky. Opřená o zeď vedle okna pořád nakukovala do pokoje. Zajel jsem jí ptákem mezi nohy a její prsty mi uvolnily vstup do kundičky. Zručně si mě nasměrovala a slastně zasténala, když jsem přirazil až po koule. Mlaskání mého dorážejícího podbřišku o její zadek se ozývalo v rychlém rytmu.
Občas jsem se pokusil nahlédnout do pokoje, ale z mé pozice a při neustálém kymácení jsem stejně nic neviděl.
Radka měla opřené předloktí o zeď a do něj zabořené čelo. Druhou rukou si honila poštěváček. Její prsty držely pravidelný rytmus několika zakroužení na poštěváčku, poté přejetí naběhlých pysků tam a zpět a návrat k zakroužení. Při dráždění pysků se vždy otřely o kmitající ocas, což mě silně vzrušovalo.
Na chvíli mi sevřela šourek a prohmatávala koule. Musel jsem zpomalit, aby mi je snad neutrhla. Pomalé tempo jsem udržoval po celou dobu, než se zase vrátila k dráždění klitorisu.
Posadil jsem se na zem a Radku stáhl k sobě. V dřepu si nasedla na vztyčený kolík. Přirážela a já rukama laskal vzpínající se zadek a stehna. Netrvalo dlouho a začal jsem stříkat. Vzepjal jsem se několikrát boky a se zatnutými hýžděmi pumpoval semeno do stále klouzající kundičky. Chvíli po mě se udělala i Radka.
Seděla bez hnutí s uvadajícím kolíkem uvnitř pochvy a rukou si zuřivě brnkala přes klitoris.
„Teda, ty jsi toho do mě nacákal. Kape to ze mě jako vodníkovi ze šosu,“ pronesla Radka, když bylo po všem a už jsme se upravovali.

Ve chvíli, kdy jsem se chtěl mrknout do okna, k nám zavanul větřík kouř z dýmky a přejel přes nás kužel světla z baterky.
„Co se to tam děje?“ ozval se rázný, chraplavý hlas od plotu sousední zahrady.
„To jsem já, Ondra, pane Nováku,“ vzpomněl jsem si na zvláštního staříka a přešel jsem blíž k němu, aby naše pokřikování snad nezaslechla dvojice v domě.
„Rád tě zase vidím mladíku. Sice tu starou semetriku nemám zrovna v lásce, ale já býval péesák, tak mi to nedá, abych to tu nepohlídal. Za nás se přes čáru žádní cizáci necourali jako dneska.“
„No to mi povídejte,“ začal jsem hrát na staříkovu strunu. „Já byl taky na hranici.“
„Neříkej synku, a kde jsi sloužil?“
„Na Domažlicku,“ zapředl jsem hovor, abych odvedl pozornost od toho, proč tu vůbec jsem za tmy na dvorku.
Po pár minutách už jsem se potřeboval staříka zbavit a zároveň se ujistit, že o mé návštěvě se nebude nikde šířit. Kdo ví, co všechno ten starý šmejdil zahlédnul.
„Tak to jako starý voják určitě umíte držet tajemství.“
„No že se ptáš. A o co by šlo?“ vypjal hruď takovým způsobem, že jsem podvědomě slyšel zacinkat metály.
„No kdyby se náhodou paní tchýně ptala, tak jsme se neviděli,“ řekl jsem trošku s obavou, jak samozvaný strážce zareaguje.
Několikrát mocně zabafal z fajfky a potom rozvážně řekl: „Že váháš synku. Chlapi musí držet při sobě, jinak nás to hadí plémě rozsápe. Budu mlčet jako kdyby byla válka. Na to se můžeš spolehnout.“

Rozloučil jsem se s ním, vrátil se pro Radku a tmou jsme klopýtali přes zahradu k zadní brance. Nechal jsem jí projít, zavřel dvířka a otočil velkým dozickým klíčem ve zrezivělém zámku.
Přehoupnul jsem se přes plot, oprášil oblečení a nabídnul Radce rámě. Zavěsila se do mě, ale hned sykla bolestí. I ve slabém svitu měsíce bylo vidět tmavé škrábance na jejím předloktí.
„Kde si k tomu přišla,“ zeptal jsem se a starostlivě jí nabídnul čistý kapesník.
„No kde asi? Kdo tam do mě bušil u zdi, div mě po ní nerozmáznul?“ pošklebovala se ironicky.
„To jsem nechtěl, promiň.“
„Na tohle se neumírá. Ani jsem si toho předtím nevšimla. Babi mi vždycky říká, že než se vdám, tak se to zahojí.“
„Moudrá to žena, i když asi nemohla tušit, že se do vdavek zrovna moc nepohrneš,“ vrátil jsem jí popíchnutí.
Mlčky to přešla a znovu se do mě zavěsila. Rukou jsem objal štíhlý pas a prsty občas zabloudil na houpající se prdelku. Obešli jsme řadu domků a dorazili zpátky k autu.
„Já odjíždím. Jestli máš v plánu tady čekat nebo si dokonce nějak vyřizovat účty, tak u toho být nemusím,“ oznámila mi rozhodně.
„Jedu s tebou. Zrovna teď je mi to úplně volný.“
„To ráda slyším. Říkala jsem ti, že tě přivedu na jiný myšlenky,“ uchechtla spokojeně a nastartovala motor.
Vděčně a taky trochu žádostivě, jsem jí přejel rukou po odhaleném stehně.
„Hele, dej si pohov! Když řídím, tak žádný voloviny. Nechci skončit na krchově, na to jsem moc mladá,“ odpálkovala důrazně moje lísání.