K. D. P. – Noční jezdec

Celý večer už Hanka neměla příležitost dokončit jejich rozhovor. Snažila se tedy aspoň tvářit sice mile, ale maximálně rezervovaně, takže nakonec působila napjatě a nepřístupně. Cítila, jak jí to nesluší, jak je rozhozená. Zlobila se na sebe. Užila si a teď bude nést celý druhý týden dovolené kruté následky a padl na ní splín.

„Bože, to jsem kráva,“ pomyslela si a raději se šla osprchovat a doslova utekla před synovcovým zamilovaným pohledem do své ložnice. Přehrabovala se v cestovní tašce s oblečením a narazila na své zasouvací pomocníky. Jen si nad nimi hořce povzdychla a nechala je tam.
Lehla si, ale nemohla spát. Venku bylo ještě světlo a ona měla hlavu plnou svého splínu.

Honza seděl v kuchyni u stolu s Lindou. Vůbec jí nevnímal. Lindě to vyhovovalo. Mačkala si tiše mobil.
Honza náhle vstal a přes koupelnu odešel do pokojíku zalehnout do postele. Nemohl však usnout.
Venku už byla tma, ale on měl stále plnou hlavu tetičky Hanky Bohyňové. Myslel zase na ni. Moc toužil za ní jít a opět jí hladit, mazlit se s ní, líbat ji.
Když za chvíli přišla Linda a ulehla, zmocnila se Honzy neuvěřitelná touha. Tlouklo mu srdce, v hlavě mu hučelo. Snažil se to přemoci, ale nepodařilo se mu to.
Potichoučku se vykradl z pokojíčku a zavřel za spící Lindou dveře. Kuchyní šel ke dveřím ložnice své paní Bohyně. Tam se ale zastavil. Napadlo ho, že vlastně neví, co jí má říci.
„Ahoj, chci tě,“ mu přišlo opravdu trapné.
Rychle se zamyslel. Nabuzený mozek zašrotoval. Nezklamal ho a vyplodil nápad. Honza se nadšeně usmál.
Ještě se vrátil do pokojíku, vzal si mobil, také kraťasy a triko, které si oblékl raději až venku. Snažil se jednat potichu, ale rychle.
Z garáže vytlačil motorku. Ve svitu měsíce jí tlačil raději až za zatáčku, kde už jí nastartoval a vyrazil s pocitem, že takhle dobrý nápad snad v životě ještě neměl.
Vezl se jak na motorce, tak na vlně svých opojných citů. Dojel nocí až k Písníku. Odstavil motorku a za svitu mobilu se vydal natrhat ještě jednu kytici těch měsíčků nebo jak to vlastně Linda říkala.
„Ne, jsou to hvězdice,“ vzpomněl si pak, když je něžně nesl zpět k motorce. Ještě si však všiml dalších bílých květů. Nat v té tmě vypadal velmi pěkně.

Honza byl nadšený a pomalu se vracel k chalupě. V poslední zatáčce vypnul motor a chtěl motorku tlačit. Kytice v ruce mu to však neumožňovala.
Nedočkavě znervzněl, protože takovýto detailní problém ho zdržoval od jeho Bohyně. Položil tedy kytici na sedátko a tlačil motorku zpátky do garáže. Zcela vytočen zjistil, že do garáže dojel jen on a motorka.

Za svitu mobilu se vydal zpátky hledat ztracený dárek. Naštěstí byla kytka už na pozemku chalupy v trávě, takže nebyla špinavá.
Nadšeně popoběhl ke dveřím chalupy. Bylo mu vedro z noční akce a tropické noci. Uvědomil si, že je dost zpocený. Rychle ještě položil kytici na lavičku a vedle u studny se svlékl a celý opláchl. Hodilo se mu i trvale umístěné mýdlo a ručník.
Vymydlený, natěšený a zamilovaný prošel kuchyní až ke dveřím ložnice. Byly zavřené, byla za nimi tma a on mírně rozechvělý na dveře potichu zaťukal. Ani málem nedýchal a čekal.

Hanka po setmění sice usnula, ale před chvílí se opět probudila. Ležela tiše a Honza jí strašil v jejích myšlenkách. V takhle zoufalé situaci se už velmi dlouho neocitla. Zlobila se na sebe, už se zlobila i na Honzu, že to vzal tak zbytečně vážně a navíc se zlobila i na svou kundičku, která při myšlení na Honzíka začala snad jako na truc vlhnout.
V tom uslyšela tiché zaťukání na dveře ložnice. Trochu se lekla. Přesně však zvuk určila a ihned jí problesklo hlavou, že to je určitě Honza. „Ne, nechci ho tu vidět,“ pomyslela si. „Nemůžeme v tom pokračovat,“ myslela si naléhavě a toužila, aby to Honza uslyšel a raději odešel.
Při druhém zaklepání se však rozhodla. Musí mu to říci teď hned. Bude ho to bolet, ale přes noc se z toho vyspí a ráno to snad bude dobré. Rozsvítila proto rychle malou lampičku, aby mu dala najevo, že je na příjmu a vstala z postele.
Měla na sobě jen košilku a raději si oblékla i župánek, aby si nemyslel, že ho svádí a nebyl z toho další průšvih.

Hanka otevřela potichu staré dveře. Uviděla zářícího Honzu, který se červenal.
„Přinesl jsem ti kytici,“ šeptal nahlas a podával jí ve dveřích pugét lučních květů. „Když máš už jednu v kuchyni, tak abys měla i jednu tady,“ dokončil svoji skvělou zrealizovanou myšlenku na popud svých nových pocitů.
Hanka byla překvapená. Opět mile. Ani ne z té květiny, která se jí líbila, ale že je Honza takový galantní. Nebyla na to moc zvyklá, protože většinou šlo jen o sex.
Naštvalo ji, že je to tak krásné, ale musí to přestat. Nic raději neřekla a zatáhla ho k sobě do ložnice a zavřela dveře. Kytici si od Honzy nevzala a jen se na sebe chvíli tiše dívali. Honza s nataženou rukou s kyticí. „Honzíku, já ti moc děkuju za pěknou kytku, ale musíme si promluvit,“ pronesla trochu rázně, až se synovec trochu lekl a ruka mu klesla. Nechápal, co se děje.
Hance to dodalo odvahy pokračovat, protože si uvědomila, že jí vnímá. „Honzíku, užili jsme si spolu moc krásnou noc, ale už v tom nemůžeme dál pokračovat.“
„Ale … ale … ale já Tě miluju,“ koktal nevěřícně Honza.
Nechápal, proč nejsou jeho city po vášnivé noci opětovány.
„To je právě ten problém. Já jsem tvoje teta, nemůžeš se do mě zamilovat.“
Honza jen smutně sklopil oči. Byla to pro něj po celodenním opojení tvrdá rána. Hance ho bylo strašně moc líto, ale byla přesvědčená o správnosti svého jednání.
„Ale i tak tě moc miluju,“ zvedl pohled Honza a ujistil jí o pravosti a pevnosti svých citů.
Ani tato překážka ho přece nemohla odradit.
Hanka doufala, že už to pochopil a tak jí jeho zarputilost vyloženě naštvala.
„Nemůžeš mě milovat! Honzo, šlo jen o sex. Prostě sex, který nic neznamenal. Tobě se to líbilo, mně se to líbilo, ale láska to nebyla. Jen sex,“ naléhala na něj.
„A proto Tě tak miluju,“ nadšeně pronesl znovu synovec s milým naivně upřímným úsměvem znovu pozvedl pugét.
Hanka se vytočila a dala mu facku. Noční tmou zazněla jako prásknutí bičem.
„Ty mě neposloucháš? Nejde to,“ naléhavě mu opakovala.
Honza jen překvapeně zvedl pohled na ní. Nevnímal fyzickou bolest, ale jen tu srdeční. Hanka se trochu zalekla své prudké reakce. Přemýšlela, jak se mu omluvit. Vzala ho tedy za ruku a zkoušela ho umluvit. „Honzíku, můžeme spolu mít sex kdykoli. Můžeme spolu dělat cokoli, ale pro Boha netahej do toho lásku.“

Honza jí však moc nevnímal. Smutně na ni zíral.
„Je pořád zamilovaný,“ pomyslela si a naštvaně mu dala druhou facku. Uviděla, že se jeho pohled zostřil, což jí pomohlo. „Slyšíš mě? Říkám, že mě můžeš píchat, jak chceš, ale nesmíš mě milovat.“
Honza jen zmateně pokýval hlavou. „Miluješ mě?“ „Miluju,“ zašeptal. Plesk! Opět byl jeho pohled ostřejší.
„Miluješ?“ „Ano… Počkej!“ pronesl již docela probuzený Honza, když se Hanka znovu rozmachovala pravicí.
„Už ne prosím.“
„To je dobře. Nemám z toho žádnou radost, ale nešlo to jinak. Promiň.“ „Já Tě už asi chápu, ale co mám dělat, když Tě tolik mi….“ Hanka se nasupila.
„Promiň,“ zarazil se Honza, ale už celkem reálně přemýšlel.
Nechtěl se jí vzdát, ale profackování ho opravdu probralo.
„Řekni, že mně nemiluješ!“
„Ne. Už jenom malinko.“
„Honzine!“ pronesla zoufalým hlasem. Zoufalým, protože litovala tvrdého postupu odláskování, ale když uviděla, že zabírá, ulevilo se jí. Ještě však nebylo odláskování hotové, ale další facku mu už opravdu nechtěla uštědřovat.

V Honzovi se probudil jeho mozek ze snu. Tvrdě, ale zcela. Zpětně si uvědomil, že mu Hanka slíbila sex, když se nezamiluje. A o to opravdu stál. Proč se toho vzdávat?
„Miluješ mě?“ pronesla další kontrolní otázku tetička.
„Neboj, už je to v pohodě,“ usmál se na ni, i když si nebyl zcela jistý pravdivostí svého tvrzení.
„Dokaž to,“ vyhrkla Hanka v naději, že se vše podařilo.
Honzu příkaz překvapil, ale jeho mozek okamžitě situaci vyřešil. Otočil se a přistoupil k oknu a začal ho otvírat.
„Co to děláš?“ otázala se trochu vyděšeně Hanka.
Honza se na ni ohlédl.
„Vyhodím tu kytku pro tebe ven.“
V Hance se otevřela stavidla úlevy.