Žili byli dva bratři. Starší Jaromír měl rysy Breda Pitta a děvčata okolo něho kroužila v takovém počtu, že by je nedokázal uspokojit ani kdyby se naklonoval. Jiřík byl bratrův pravý opak. S genetickou výbavou svého dědy, přezdívaného Hubeňour, rozhodně nebyl součástí snů něžného pohlaví. S trochou „dřiny“ by i přes svůj hendikep děvče sbalit dokázal, kdyby…
Kdyby příroda neudělala v předávce chybičku.
Děda byl vitální a proháněl holky a nebylo jich zrovna málo, jak v mládí, tak i v důchodu. Rodina to neví, ale v pětašedesáti dostal do postele devatenáctiletou holku, která to nedělala z charitativních důvodů.
Děda ji přitahoval, a podle věrohodného svědectví jedné její kamarádky, to bylo krásné. „Kam se prý hrabali mladí kluci…“
Jiřík, na rozdíl od svého předka, děvčata neproháněl. Na ta, která se mu líbila, se jen pokradmu díval, aby nedostal nálepku úchyla. (Stejně se ji nevyhnul!) Že by je sám od sebe oslovil, bylo v oblasti sci-fi, protože byl skálopevně přesvědčený o tom, že nad ním ohrnují nos a měl pravdu, protože byl nezajímavý a nudný.
Zkrátka den a noc v praxi. Čtyřiadvacetiletý Casanova a jednadvacetiletý panic bez šance zasunout.

Mnoho slečen oplakalo, když jednoho dne Jaromír domů s dívkou přišel a oznámil: „Maminko, tatínku, tohle je Lada a oznamujeme vám, že se vezmeme!“
Ladě chyběla jen ta zlatá hvězda na čele. Podobná tvářička, dlouhé rusé vlasy, štíhlý pas, nohy dlouhé a ňadra o poznání větší, než měla její filmová představitelka.

A konala se velká svatba. Hosté jedli, pili, bavili se, jen Jiřík seděl osamělý v koutě a čekal, až ho bude někdo potřebovat. V kapse měl klíče od mladoboleslavského kočáru, neboť dělal kočího. Dlouhou chvíli si krátil pozorováním přítomných žen. Našlo se mezi dostatek objektů vhodných nejenom ke koukání, ale kdyby si Jiříka někdo spletl s kouzelným zrcadlem a zeptal se ho: „Která žena je na světě nejkrásnější?“ bez váhání by odpověděl: „Lada.“

„Běž do auta, nastartuj, nech běžet motor a čekej!“ dostal příkaz od Ladiny nejlepší kamarádky Štěpánky.
Vstal a bez jediného slova udělal to, co mu bylo řečeno.

Zažité tradice nás přesvědčují o tom, že velmi hezká děvčata mají za kamarádky šeredky, aby vedle nich mohly zářit jako maják a přitahovat tak více pohledů roztoužených námořníků.
V tomto případě lhaly, neboť Štěpánka byla hezká. Připodobnit by se dala Lindsey Lohan v době své největší slávy. Pár mužů se v posteli přesvědčilo, že ji v krvi kolují geny divoké kočky. Co chtěla, to si dokázala vzít.
Ve svých dvaadvaceti neměla stálého přítele, protože každý brzo zjistil, že to není on, kdo nosí kalhoty…

Dveře nastartovaného auta se otevřely. Na zadní sedadlo se usadila Lada za výrazné pomoci Karla, třicátníka s poďobaným obličejem, normální postavou a s nádherným sametovým basem.
Vedle Jiříka se usadila Štěpánka. Počkala, až Karel za sebou zavřel dveře, a zavelela: „K Havranovi!“
Malý to penzion stojící ob jednu vísku.
„Vezmi to oklikou, ať případný pronásledovatele setřeseme! To je únos, tak se, Jiříku, jako únosce chovej!“
Jiřík se snažil. Hlídal světla ve zpětném zrcátku.
Když se mu zdálo, že za nimi jede někdo podezřele dlouho, tak mu „zmizel“ do postranní uličky, nebo na lesní cestu, aby jej  setřásl. Není divu, že když zastavil před penzionem, dostal od Štěpánky pusu na tvář s pochvalou: „Šikovný kluk!“

Jiřík osiřel. Posunul sedačku až na doraz, sklopil opěradlo a začal „hybernovat“. Tak říkal stavům, kdy nic nedělal, jen ležel se zavřenýma očima a snil. Na zavřená víčka si promítal obraz nahé Lady, která tou dobou byla na pokoji a se svými únosci popíjela vizoura.
Ten pokoj byl Štěpánčin nápad, aby je novomanžel hned nenašel.
Jiříka s autem nenechala stát před vchodem, ale ukázala mu tmavé místo pod stromem, které skýtalo dostatečný úkryt proti zběžnému ohledání místa.

„Vsadím se s váma, holky, že než nás Jaromír najde, tak budeme pěkně sťatí…“
„A co kdybys, Karle, nabídl přítomným dámám nějaký program?“ nadhodila Lada.
„Co by to jako mělo být, Laduško?“
„Já nevím, ty jsi muž, tak něco navrhni.“
„Hele, vy dva,“ vstoupila do jejich špičkování Štěpánka, „já už slyším, kam to vaše vrkání vede. Ty si tady budeš užívat a já nebohá, se na vás budu muset dívat, honit si frndu a přitom mám takovou chuť se nechat vylízat.“
„Můj jazyk by ti nestačil?“
„Hele, Karle, sklidni hormon! Myslím, že za chvíli budeš mít jiný starosti.“
„Tak se zkus porozhlídnout dole, jestli tam nesedí někdo zajímavej.“
„Jo, přijdu k neznámýmu chlapovi a řeknu mu, že potřebuju vylízat. On si samým blahem cvrkne do gatí a půjde za mnou jako pejsek… Moment… Pejsek… Jasně… Tvůj švára… Já pořád, že je na něm něco divnýho, a teď mi to docvaklo. On se tváří jako pejsek, kerej nemá páníčka. To je ale náhodička.“
„Ty jsi, Štěpánko, upadla! To sem chceš přivíst Jiříka, aby viděl, jak tu šukám s Karlem? To rovnou můžu podat žádost o rozvod, pokud to stihnu, protože dřív budu mrtvá.“
Klídek, Lado, ten tvůj princ, aspoň co já vim, má taky máslo na hlavě.“
„A to mi říkáš až teď, jako by se nechumelilo?“
„Vždyť taky nechumelí! Ty rajtuješ na Karlovi a já zjistila, že Jaromír dochází do jedný rodiny, kde dva opilci mají blonďatá dvojčátka a za alkoholovné si s nima užívá.“
„Ještě mi řekni, že jsou nezletilá a já se picnu.“
„To nemusíš. Je jim osumnáct, ale opticky tam ta nezletilost je.“
„Úchyl!“
„Hele, ty máš zase úchylku na Karlovo nadměrečný péro a počítám-li dobře, tak jsme skončili u výsledku 1:1. Z toho vyplývá, že já si jdu pro svého lízače a vy se tu zatím bavte, mládeži.“
„Nechci ti brát iluze, Štěpko, ale z Jiříka toho moc nekouká. Co říkal Jaromír, tak se ženskejma nemá vůbec žádný zkušenosti. Nebude lepší vlastní ruka, než jazyk, který si v píče ještě nelíz?“
„No jo, Ladičko, jenže platí, jaký si to vychováš, takový to máš…“ zanotovala a nechala ty dva svému osudu.

Štěpánka stála před autem. Dívala se na snícího Jiříka, který si pravačkou hladil rozkrok.
Kterou teď zrovna pícháš, zajímalo Štěpánku.
Ušklíbla se a zaklepala na okno. Pobavil ji úlek, který vzápětí vystřídaly rozpaky, že byl spatřen při stimulaci věci, co měl jen na čůrání.

„Vylez ven, zamkni auto a pojď se mnou!“ zavelela nekompromisně a nedala tak Jiříkovi žádný prostor na pitvání vzniklé situace. Udělal, co mu bylo řečeno a šel poslušně za ní.
Na pokoji se dělo přesně to, co Štěpánka očekávala.
Lada klečela na všech čtyřech a Karel ji obdělával jako háravou fenu. Jiříkovi spadla čelist. Švagrová tu šuká s jiným chlapem!
Pohoršení velice rychle vystřídala fascinace Ladinými prsy, které se houpaly v rytmu Karlových přírazů. Tohle překonalo všechny jeho představy.

Karel si všiml Jiříkova pohledu a pomyslel si, že k dokonalému výrazu idiota mu chybí slina, která by vytékala z koutku úst.

Lada si dost hlasitě vychutnávala kopulační pohyby, protože co Bůh Karlovi ubral na vzhledu, to mu přidal na péru, a byl tak široko daleko jediným, kdo ji v tomto směru vyhovoval.
„Haló, mladý muži,“ poklepala Štěpánka Jiříka po tváři, „máš tu práci.“
Jiřík odvrátil pohled od švagrové a podíval se na Štěpánku.
Ta před ním stála jenom v podprsence a ukazovala rukou do svého vyholeného klína. „Vylížeš mě! Teď hned! A protože jsem slyšela, že to neumíš, tak budeš dělat přesně to, co ti řeknu!“
Sedla si na kraj manželské postele, roztáhla nohy a poručila Jiříkovi, aby si klekl mezi ně.

Byl dobrým a snaživým žáčkem. Jediným problémem, jak zjistila Štěpánka, bylo to, že jeho soustředění na výuku narušovala hekající švagrová, obzvlášť při jízdě na koni.
Štěpánce bylo jasné, že svého dosáhne až po tom, co se Lada udělá. Naštěstí nečekala dlouho. Nechala Ladu vydýchat a zeptala se: „Už se ti splnilo přání dát si se svým partnerem 69 po milování?“
„Ne.“
„Tak já ti ho teď splním! Jiříku, bleskově do naha a lehni si na postel!“
„Počkej… to nemyslíš vážně?“
„Myslím, Laduško, myslím, a klidně se s tebou vsadím, že si to budeš chtít zopáknout… Tak se tomu nebraň! My to na tebe s Karlem manžílkovi neprásknem a Jiřík už tuplem ne! Podívej, jak mu z tebe stojí… Ten by pro tebe udělal cokoli… Tak si užij vysušování… A ty, Karle, ses právě dočkal, protože s mírným zpožděním přijímám tvou nabídku.“

Štěpánka si sedla do křesla, roztáhla nohy a zavelela: „Začni lízat!“
Lada zvědavě zkoumala přirození svého švagra. Na Karlovo nemělo. Velikostně byl v normálu, ale měl něco, s čím se ještě nesetkala. Na konci bylo zahnuté. A navíc objemově mělo nad bratrovým navrch.
„Prstem jí jezdi přes konečník,“ radila z křesla Štěpánka.
„Druhou rukou jí hlaď bradavku,“ přispěl svou radou Karel.
„Ty neraď a lízej“ usměrnila Štěpánka jeho pozornost zpátky ke svému klínu.

Jirka se řídil i druhou Štěpánčinou radou, aby jí nasliněným prstem opatrně na konečník tlačil. Žák to byl učenlivý a švagrová dosáhla v krátké době dalšího orgasmu.
Nespokojená Štěpánka vyhodila Karla k Ladě a povolala zpět původního oralistu: „Tak, Jiříku, žádný flákání, musíš u mě dokončit rozdělanou práci.“ Ten svůj upatlaný obličej zabořil mezi Štěpánčiny nohy a pod vedením jejich majitelky si nejprve zopakoval probranou látku, na kterou navázal novým učivem.
Lada s Karlem seděli na posteli a z první řady sledovali dění před sebou.
Na Štěpánku to přicházelo. Držela Jiříka za hlavu a pánví přirážela proti ní. Pak začala prudce zmítat hlavou ze strany na stranu, kroutit se jako jablečný červ a oznamovat přítomnému obecenstvu, že dorazila k branám orgastického ráje.

„Na začátečníka dobrý,“ uznale pokýval hlavou Karel.
Štěpánka dosáhla svého a propustila svého žáka, který se konečně mohl pořádně nadechnout.
Pomalu se postavil a nevěděl, co dál. Péro mu stálo, ale sám si před nimi ulevit, netroufal.
„Hele, holky, nechcete mu ho aspoň vyhonit, když vám oběma udělal tak dobře?“
„Tak si lehni na postel,“ kývla na něho Lada, „a ty mi s ním pojď pomoct!“ obrátila se na Štěpánku.
Moc dlouho je ruční práce nezdržela, neboť na nejvyšší míru vzrušený penis se velice rychle proměnil v aktivní vulkán.

Když se všichni oblékli, obrátila se Lada na svou kamarádku: „Měla si pravdu! Šedesát devítku po vystříkání si určitě budu chtít zopakovat a pochybuju vo tom, že by do ní Jaromír šel.“
Opustili pokoj a sešli do baru, kde si na zdařilý únos připili třemi vizoury a jednou colou.

Manžel je tam „dopadl“ za deset minut. Byl rád, že nebyli zhulákaní pod obraz. Vyrovnal účet za pití, který se mu zdál nízký, ale neřešil to, protože si tak mohl něco ulít na hrátky s dvojčaty.

Karel šel za majitelem penzionu. Ze známosti měl za pokoj zaplatit jen tři kila, ale vytáhl litr: „Tohle je za diskrétnost. Určitě jsme tu v téhle sestavě nebyli naposled. Děkuju.“
„Já děkuju. Spolehni se. Tady budete mít tajný pokoj vždycky otevřený.“

Štěpánka s Jirkou čekali v přistaveném autě před vchodem na Karla.
„Ještě jsem ti nepoděkovala za to vylízání.“
Při něm zjistila, že ho musí naučit i líbat. „Až všechno rozvozíš, tak buď nachystanej na to, že dneska spíš u mne! Máš se hodně co učit, ale ty to rychle doženeš, protože jsi poslušný a snaživý žák se zajímavým pérem. A můžeš na to vzít jed, že zrovna takový mužský mám ráda.“
Dala Jirkovi ruku do klína a bavila se jeho rozpaky.
Všimla si, že Karel vyšel z penzionu, proto rychle dodala: „A co se týče Lady, tak ta udělá všechno proto, aby si s tebou zopákla šedesát devítku s píčou plnou semene. Když mě nebudeš zlobit, tak je možný, že ti domluvím, aby aspoň jednou bylo to semeno tvoje.“

5 5 votes
Hodnocení povídky
Subscribe
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Nef

Zajímavá povídka docela by slušelo volné pokračování

Jiří

Už jsem se nějak přejedl těch nevěr partnerů a manželek i proto že jsem to na vlastní kůži pocítil a zažil. Povídka napsaná hezky ale občas bych tu uvítal i něco kde si partneři nebodaji hned dýku do zad. Ve skutečném světě to snad tak časté není.

JMatas

Hezké… Přesto, že už nějaké zkušenosti mám, nechal bych se od Štěpánky znovu zaucit… 😀

Junior

Zajímavá povídka, dělal jsem několikrát řidiče únosců na svatbách, ale tohle jsem nikdy nezažil.

dedek.Jeff

I já mám své zkušenosti z podobných akcí a několik jsem jich popsal, i když s malou změnou ve svých povídkách. Docela rád bych si je zopakoval. Problém je v tom, že mne už nikdo na svatby nezve, nikdo se nežení a nevdává.

Denis86

Dobrá povídka