Fotografie

Jednou jsem dostal nápad na erotickou fotografii. Ten nápad mě zaujal a nepustil. Zaujal mě dokonce tak, že jsem ho popsal přítelkyni a poprosil ji, abychom ty fotografie spolu nafotili. Pochopitelně, že byla proti, přece se prý nebude svlékat a fotografovat nahá někde venku. Ale zaujetí mě nepustilo, nedal jsem se, vysvětloval, lichotil a vemlouval se. Až jsem ji nakonec přesvědčil a šli jsme fotografovat.

Vyhlédli jsme si dětské hřiště s houpačkou, trochu skryté mezi stromy. Přišli jsme v poledne, kdy se všichni skryli před sálajícím sluncem a doufali, že nás nebude nikdo rušit. Nikde nikdo, tak jsem vybalil své nádobíčko, pochopitelně to fotografické, a začali jsme fotit. Fotografií jsme pořídili víc, některé se povedly, některé nevyšly, jak jsem chtěl. Různě jsem si Jitku aranžoval, vymýšlel detaily a úhly a fotografoval. Jitka se mezi tím chystala na záběry a stále se rozhlížela, jestli někdo nejde. Musel jsem
ji pořád chválit, uklidňovat a přesvědčovat, aby ještě necukla. Ale podařilo se. Nakonec jsme se zase sbalili a s úlevou zmizeli.

U mě doma jsme pak sedli k počítači a začal jsem fotografie zpracovávat. Vyšla jich pěkná řádka, koukali jsme, valili oči a zajíkali se úžasem nebo uzarděním, hodnotili, vybírali, prohlíželi znova a znova. No, nemohli jsme se od nich prostě odtrhnout. Nakonec jsme vybrali tři vítězné a já je všechny otevřel na obrazovce vedle sebe. Koukali jsme s rozšířenýma očima i chřípím, dech se nám pomalu krátil a hlavou nám běžely ty obrazy i vzpomínky jako nekonečná smyčka.

Na první fotce je moje krásná mladá slečna, jak se rozpustile houpe na houpačce. Na tváři úsměv, který odhaluje dvě řady perliček mezi něžnými rty. Zrůžovělé líce prozrazují mladost, sílu a krásu jejího pružného těla. Rozpuštěné plavé vlasy jí vlají, jak se houpe. V očích jí jiskří uličnické ohníčky. Lehké květované letní šatičky skrývají štíhlou krásnou postavu, ale skrýt její půvaby zcela nedovedou. Útlý pas, oblé křivky jejího zadečku a ňader, lehce opálené paže, ruce držící lana houpačky, to vše kreslí portrét nádherné mladé dívky. Jako z obrazů starých mistrů, fakt, že jó. Rozostřené neurčité pozadí jen dává vyniknout radosti a štěstí, které z ní doslova září. Je na té fotografii jako sluníčko. Nohy jí rozhoupaná houpačka vynesla trošku výš, má je nepatrně od sebe. Na nohou jen letní sandálky, které podtrhují krásu jejích lýtek. Vítr jí přizvedl lem šatiček a ukázal objektivu fotoaparátu, že nemá kalhotky. Je krásně vidět její růžová prcinka s jemným blonďatým kožíškem, jak jukla mezi štíhlými stehny. Úzká čárka v klíně nechce prozradit tajemství, které ukrývá. Proto nezbývá než popustit uzdu fantazii a nechat ji vykreslit vše dosud neviditelné, ale možné a lákající. Dívka na fotografii je hotovým obrazem rošťácké smyslné nevinnosti, ďábelské kombinace živočišné nemravnosti a andělské čistoty. Takový andílek s ďáblíkem v těle.

Na druhé fotografii je tatáž slečna na téže houpačce, dokonce ve stejné póze. Jen je zachycena v jiné situaci. Tatam je rozpustilá lehce provokující rozjařenost. Tváře má zčervenalé jako růže, ústa smyslně pootevřená, oči přivřené a lehce zamlžené. Látka šatiček se napíná prsy vzdouvajícími se vzrušením, vztyčené a ztvrdlé bradavky ji téměř propichují. Slečna je stejně rozhoupaná, jen stehna má pootevřenější. Šatičky má už více vyhrnuté, odhalují nahý klín. Její kočička je také jiná. Vzrušená, nalitá touhou, slzící chtíčem, otevřená a připravená, chtivá po naplnění. Kožíšek se třpytí kapkami vláhy. Malý strážce v pozoru křičí touhou spolu se dvěma tvrdými malinami skrytými pod tenkou vzdušnou látkou. Křičí:
“Pojď, pojď sem ke mě, pomiluj mě, polaskej mě!”
Dívka na fotografii jakoby pohledem lákala svého milence. Je ztělesněním touhy a vzrušení, obojí z ní přímo sálá. Ta fotografie téměř pálí na dotek. Slečna na ní je mladá a krásná, roztoužená a rozverná, toužící po lásce a připravená ji dát, jen se jí dotknout, jen si ji vzít.

Na třetí fotografii je opět stejná slečna, na stejné houpačce, dokonce ve stejné póze. Jen tvář má skloněnou a opřenou v únavě o paži, kterou se drží lana houpačky. Zadýchaně odpočívá a nechává se konejšit a houpat ve vlahém větříku. Vlasy jí už nevlají tak lehce, některé pramínky má splihlé na skráních. Na čele se jí perlí krůpěje potu, na tváři hraje šťastný úsměv. Oči jí září, vyzařuje z ní štěstí a radost, vnitřní klid a spokojenost, jen jakoby přes lehký závoj únavy. Několik horních knoflíčků na šatičkách je rozepnutých, takže její dmoucí se ňadra jsou vidět zřetelněji. Ale přesto je šatičky zcela neobnažují, jen jejich křivky dráždivě poodhalují. Šatičky má vykasané, nohy spuštěné k zemi a mezi nimi se blyští její klenot. Broskvičku má celou zčervenalou, kožíšek urousaný a poválený, závojíčky ulepené, celou prcinku zacintanou. Z promáčené puklinky, dosud pootevřené, jí stéká bílý pramen života. Dívka na fotografii, vlastně zcela jistě mladá žena, je milostným obrazem naplněné lásky. Smyslná a uspokojená, vrchovatě šťastná, i když lehce znavená, a plná lásky. Erotické zobrazení radostného naplněného štěstí.

Ty fotografie se nám slévaly a prolínaly před očima s našimi vzpomínkami a představami. Jak si čtenář domyslí, nakonec jsme nevydrželi se jen koukat a vrhli se na sebe. V mžiku jsme ze sebe strhali oblečení a krátce se vpili do sebe hlubokým polibkem. Sáhl jsem Jitce do mokrého klína a ona mi zmáčkla mého zkamenělého těšitele. Otočil jsem ji, ona mi nastavila roztouženou micinku a oba jsme s dlouhým výkřikem opět splynuli v jedno.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
6014
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3

4
Komentujte

avatar
4 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
TalmannTryskyMartinRobbertos Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Robbertos
Host

Opravdu pěkné.

Martin
Člen
Martin

Moc pěkně napsáno . Jinak pěkný námět na vylepšení výletu do přírody .

Trysky
Člen

Nádherný popis… Před očima úplně vyskakuje obraz dívky na houpačce.
Jen bych to klidně nechal bez toho posledního odstavce. Ten tam trochu odvádí pozornost od té zasněné představy.

Talmann
Host
Talmann

Chtěl jsem si zkusit, jestli to jde, a jaké to je, namalovat obraz slovy. Jsem rád, že se povídka líbí, asi se mi to aspoň trochu povedlo.
Ten úvod a závěr mi tam také trochu nesedí, ale nějak jsem to musel začít. A skončit jen tak, bez konce? Nu, uvidíme, třeba příště…