Sotva se to stalo, musel jsem sednout a všechno zapsat dřív, než emoce pominou. Co mne k tomu přimělo?

Po dlouhé době nečinnosti se mi zčistajasna postavil a já, nemaje jiné volby, vzal jsem ho rychle do ruky, než si to rozmyslí a jako tkanička se pověsí zpátky do kalhot.
Nejdřív jsem ho začal jen tak lehce hladit, nejspíš proto, abych sám sebe přesvědčil, že mi opravdu stojí. Pak jsem ho trochu sevřel a vláčnými pohyby mu dopomáhal k větší tvrdosti. Přivřel jsem přitom oči, abych si přivolal nějakou představu. Nevím jak, ale najednou ses mi vybavila ty.

Seděli jsme spolu u tebe a jen tak pokecávali o všem možném, ostatně jako obvykle, a jen tak mimochodem přišla řeč i na sex.
Patrně jsem si ti trochu postěžoval, že už to není co bývalo, že už se mi nějak nechce moc postavit a vůbec je to bída, když si ho člověk musí honit sám.
„Však kdybys měl u toho nějakou babu, to bys viděl, jak by se ti postavil,“ povídala si.
„No, to nevím. Ale mohli bychom to zkusit,“ já na to.
Striktně jsi to odmítla. Ale pak, jestli jsem tě ukecal, nebo se ti mne snad zželelo, to já nevím, pak najednou povídáš: „No, konečně proč ne? Když půjde jen o tohle, a jestli se ti při tom živým pornu uleví…, to bych snad mohla pro tebe udělat. A chlapa co si honí péro, člověk taky neuvidí každej den.“

Najednou ve mně byla takhle malinkatá dušička, až mne z toho přeběhli mravenci po zádech.
„Tedy,“ povídám stísněně, „já se asi budu stydět. Já ho mám nějak ještě scvrklejšího, než normálně je,“ konstatuji smutnou skutečnost a nemám se k činu.
„Ale jen ho vyndej! Chtěla si to, máš to mít,“ říkáš tvrdě a sedáš si přitom na malou stoličku proti mně.
Co mi zbývalo? Rozepnul jsem zip a odkudsi z hloubi vydoloval plandavou tkaničku.
„No vidíš, už se za něj můžu akorát tak stydět.“ povídám a dívám se, jak asi pohrdlivě hledíš na mou visící a ubohou miniaturu.
Neřekla jsi nic, jen jsi mě upřeně koukala do rozkroku a čekala, kdy se do toho konečně dám. Tak tedy jo. Tak jsem ho trochu pohladil, párkrát ho plesknul, a on kupodivu začal zdvíhat hlavu.
Když pak byl dostatečně tuhý, abych ho mohl sevřít, vzal jsem ho u špice mezi palec a ukazováček a začal onanovat.
Pěkně zvolna a pomalu. Dopředu a dozadu. Dopředu a dozadu. A při tom dopředu, ještě také nahoru, a při tom dozadu, zase dolů.
Takovým zvláštním krouživým pohybem jsem mu dodával sebevědomí a on tuhnul a tuhnul. Začínalo se mu to nějak víc líbit. Pohyby se staly dráždivější. Snad tomu napomáhalo i to, že jsem si poprvé nehonil ptáka sám.

Podíval jsem se na tebe, abych poznal, jak se tváříš, jestli tě to vzrušuje a tak.
Nehnula jsi ani brvou a z tvé tváře se nedalo vyčíst vůbec nic. Jen ses upřeně koukala, jak proti tobě rytmicky vystrkuje hlavu můj pták.
Zrychlil jsem pohyby a trochu se prohnul. Taky jsem se chvílemi pootáčel bokem, abych ti poskytl i jiný pohled, takže to možná vyvolávalo pocit, jako když tančím. Musela to být směšná kombinace, honit si péro a ještě u toho tančit. Ale mně to v tu chvíli tak nepřišlo. Chtěl jsem ti poskytnout podívanou, chtěl jsem tě vzrušit a nic jiného mě nezajímalo.

Začal jsem měnit sevření údu. Kroužkem z prstů a dlaní k sobě jsem objal ptáka pod hlavou. To mi umožnilo zbylými prsty dotýkat se pytlíku a dráždit koule.
Další polohou bylo, že jsem otočil kroužek dlaní ven a jí jsem pak pěkně dráždil vrcholek hlavy. Nakonec jsem ho celého sevřel do dlaně. Rozkmitala se bláznivou rychlostí. To jsem však musel zastavit své „tančení“, protože bych neudržel balanc.
Přešel jsem zpátky ke svému klasickému způsobu „mezi dva prsty“. Zvolnil jsem pohyby a zcela se soustředil na dokončení.
Ke svému tanci jsem přidal prohýbání a násobil tak své vzrušení.
Přitom jsem si představil tvoje krásné kozičky, jak se na míru vejdou do dlaně a v duchu i jazykem pošimral tvou buchtičku, párkrát se otřel o poštěváček a připravil dírku. Počal jsem cítit, jak se mi začínají stahovat slabiny.

Nepřestávaje onanovat, přistoupil jsem blíž k tobě, až jsi ho měla jen pár centimetrů před obličejem.
„Vystříkám se ti do vlasů.“ řekl jsem.
„To si tak zkus!“ řekla jsi zase ty a zvedla oči ke mně nahoru.
Pak sis přede mne klekla, odstrčila mi ruce, dlaní přikryla hlavičku pyje a dvěma prsty sevřela jeho tělo. Stačilo několik málo pohybů a slabiny mi sevřela křeč.
„Kéž bych ti to směl oplatit!“ vzdychl jsem a v ten okamžik ze mne vytrysklo semeno.
V tu chvíli jsem ale také přišel k životu. Probral jsem se do skutečnosti a zíral, jak výstřiky mého semene, místo do tvých dlaní, stékají po dveřích skříně, proti které jsem stál.
Bylo to tak… tak… zkrátka musel jsem to hned všechno zapsat, dokud je to živé.

A teď, když už jsem dopsal…
Ale to ne! On už mi zase stojí! Jako kdyby to byla pravda.
Poslyš, nechtěla bys to zkusit? Doopravdy zkusit? Cože? Ne? Opravdu ne?
No jo, já si to myslel. Zase budu muset sám. No ale, kdyby sis to rozmyslela, stačí říct…

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2365
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
12

1
Komentujte

avatar
1 Comment threads
0 Thread replies
1 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Martin Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Martin
Host
Martin

Velmi krásně a procítěně napsaný sen a kdyby se to zvrtlo ve skutečnost , to už by byla nádhera . Perfektní povídka jako vždy ,