Farář

Farář Jan Dřízhal rozhodně nebyl pokorným služebníkem božím.
Holdoval světským požitkům jako každý běžný člověk. Vlastně ani kněžství studovat nechtěl, ale rozhodli za něj jeho rodiče, fanatičtí katolíci. Do kněžského semináře nastupoval jako mladík, znalý už požitků a radostí duševních i tělesných. O panictví totiž přišel pár měsíců předtím s nevlastní starší sestrou.

Jednoho večera plný vzrušení sledoval pootevřenými dveřmi milostné hrátky otce a nevlastní matky. Rodiče, ač zbožní křesťané, si sexu dopřávali i mimo plození potomstva a mladý Jan je přitom pozoroval a vzrušeně si honil ocas. Nejinak tomu bylo i ten večer, ovšem změna nastala, když na zádech ucítil dotek ruky a tichý hlas jeho sestry Julie.
„Copak to tady děláš s tou rukou?“
Po počátečním zděšení mu bylo trapně a ocas v ruce mu rychle povadl. Sestra ho však odtáhla do svého pokojíku a než se vzpamatoval, ležela před ním nahá a rukou se vzrušovala v houštině klína. „Pojď to se mnou zkusit,“ lákala bratra k sobě.
Jan nelenil, svlékl se donaha a přilehl si k ní do postele. Julie mu nezkušeně ale přesto zručně ocas pohonila, a když mu stál, tak na něj nasedla. Jan si vychutnával slast prvního proniku ocasu úzkým klínem, a když Julie dosedla, cítil, jak trhá nějakou zábranu, což sestra doprovodila hlasitým bolestným zasténáním.
Pochopil, že ji právě zbavil panenství. Julie poté začala odsedávat, ale Jan už dlouho nevydržel a dávkou jí vystříkal dělohu.
„Promiň,“ zašeptal, ale Julie mu vynadala, že do ní nesmí stříkat, nebo jí udělá dítě! A z pokoje ho vyhodila. Tím mu neslavně skončila milostná premiéra, ale rozhodně mu nevzala chuť to znovu zkusit.

V kněžském semináři se mu nelíbilo.
Přísný režim, absence jakéhokoliv soukromí, stálé učení, modlitby a minimum volného času ho vyčerpávaly. Přesto vytrval a v posledním ročníku byl přeložen do kláštera Karmelitánů, který sousedil se ženským konventem.
Obě pohlaví byla sice oddělena, ale část jeptišek pracovala v kuchyni. Přítomnost žen vyvolávaly v Janovi vzpomínky na sestru a rozkoš z prvního styku. Na jeptiškách sice nespatřoval nic erotického, ale některé byly přece jen mladšího věku a příjemného vzhledu. A dalo se s nimi prohodit i pár slov. Třeba jako sestra Klára. Jak se Jan dozvěděl, byla jeptiškou asi osm let, když po zhrzené lásce dobrovolně vstoupila do kláštera.
Janovi se líbila, ale v řeči byla nemluvná a odtažitá. Konala jen svou práci a nic jiného ji nezajímalo. Zato Jan si po večerech vzrušeně honil ocas s představou nahé Kláry s rozpuštěnými vlasy a slastně sténající pod jeho přirážejícím tělem.
Nakonec se mu podařilo mezi novici se setkat s podobně smýšlejícím mladíkem. Josef Šembera měl podobný osud a v klášteře byl také dle vůle rodičů, nikoliv kvůli víře. Když před sebou odkryli, co dosud skrývali, začali spřádat plány společně. A středem jejich zájmu a zejména chtíče se stala sestra Klára.

Byl teplý večer a klášter se po celodenní práci ukládal ke spánku.
U jedné cely klaply dveře a dva stíny přeběhly chodbu a uschovaly se v tmavém výklenku. Chodbou přecházel mnich, klíčník. Když minul výklenek, jeden ze stínů vyskočil a udeřil ho do zátylku. Muž jen hekl a sesul se k zemi.
Chlapci mu sebrali klíče a otevřeli si dveře v zahradě, které je dělily od ženského kláštera. Hned u vstupu měli štěstí.
Vrátnice byla prázdná a na stěně visel plánek budovy se jmény ubytovaných chovanek.
Klára sdílela celu s jistou Johanou ve druhém patře.
Chlapci vyběhli do patra a po chvilce vyčkávání, kdy bylo všude naprosté ticho, vnikli dovnitř.
Tam však narazili jen na Johanu, která jim vystrašeně prozradila, že Klára má službu v prádelně. A tak ji v cele zamkli a pospíchali do přízemí.
V prádelně Klára byla sama a při vyváření prádla si prozpěvovala. Zpěv zmlkl ve chvíli, kdy ji Jan přehodil přes hlavu prostěradlo a táhl k velkému stolu. Položil ji na desku a zmítající a křičící dívku se oba snažili přemoci.
Josef ležící Kláře vzpažil ruce a za zápěstí pevně přitiskl na desku stolu, zatímco Jan předstoupil před ní zepředu, vytáhl nůž a dívce odspoda nahoru rozřízl hábit.
Ten se rozevřel jako lusk a před očima chlapců se objevilo nádherné bílé tělo s pevnými prsy a tmavým zarostlým klínem. Klára vykřikla.
„Nechte toho, pitomci! Myslíte, že se s vámi nepomiluju ráda? Víte, jak dlouho jsem to neměla?!“ Chlapci zkoprněli.
Pustili ji a Klára si svlékla rozříznutý hábit a nadávala, kde teď sežene nový.
„Mohli jsme se přece rozumně domluvit, ne?“ bručela k chlapcům.
Pak, jakoby rezignovaně, vzdechla a rozložila se jim na stole v celé své nahé kráse. Chlapcům vzrušením stály ocasy.
Jan nelenil, prohmátl dívce prsa, prsty ji zajel mezi nohy. Pak jí nohy chytil za kotníky, roztáhl, na dívku nalehl a zatlačil ji žalud mezi pysky, které se pod tlakem pomalu otevíraly. Když byl v ní zasunutý asi v půlce, tělo se vzepjalo a Klára tlumeně vykřikla. Jan prudce dorazil, ale nepocítil, že by jí protrhl panenskou blánu. Pevné sevření poševních stěn ho brzo přivedlo k vrcholu, a tak se do ní trhavě vysemenil.
Nato se s Josefem vystřídali. Ten si Kláru vzal zezadu. Poslušně dala nohy od sebe, a když do ní tvrdě vnikl, tělo jí vyrazilo dopředu a bolestivě zarazilo o hranu stolu.
„Aú… buď něžnější,“ zaúpěla Klára, ale Josef spokojeně funěl, mocnými přírazy ji šoustal a v dlaních drtil její pevné prsy.
Janův ocas se znovu začal stavět, a tak ho Kláře zasunul mezi rty.
Ta ho hned začala sát a bylo vidět, že tento způsob ovládá. Plnými rty ho krásně svírala a hlava se jí rychle pohybovala sem a tam. Odměnou jí byl dávka přímo do krku, což kupodivu spolykala a vzápětí zavzdychala, jak se do ní zezadu udělal Josef.
I jemu musela ještě udělat dobře pusou a pak jí opustili.
Klára ještě dlouho zůstala sedět na zemi, než i ona oděná v cárech rozříznutých šatů opustila prádelnu. Co se v noci v klášteře dělo, se nikdo nedozvěděl. Mnich s klíči i Johana věděli své, ale nikomu se nesvěřili.

Když Jan dokončil studium, dostal farnost v zapadlém hnízdě někde v pohraničí.
Zabydlel se v polorozpadlé faře a k ruce po svém předchůdci zdědil i hospodyni, padesátiletou statnou ženu, něžného jména Márinka.
V prvním období se Jan věnoval opravě svého sídla i kostela a seznamování se svými farníky. Jelikož navštěvoval i místní hospodu, byl místními alkoholiky přijat příznivě. Jan neviděl nic špatného v popíjení piva či vína, a jelikož znal svou míru, nikdo ho nikdy neviděl opilého.
Zbožné vesničanky z něj tak nadšeny nebyly, ale byly rády, že se dočkají mše v češtině, neboť zemřelý farář Neuwirth byl německé národnosti a česky se za celý život nenaučil. Přestože Jan svému poslání nikdy na chuť nepřišel, mše vedl plamennými proslovy a mezi věřícími si získal respekt.
V soukromí však byl zamlklý a nešťastný. Trochu vzrušení mu přinesla návštěva sestry Julie. Po dlouhé době se tak zase dostal k sexu a hned ten večer se spolu pomilovali.
Vrhli se na sebe ihned poté, co hospodyně odešla domů. Jan nejdřív začal s laskáním jejího těla.
Líbal ji všude po těle, jazykem kmital po vztyčených hrotech bradavek a Julie jen slastně vzdychala. Pak se jí přesunul mezi nohy a jazykem přes houštinu chlupů vnikl mezi závojíčky, Julie se zazmítala, vydechla slastí. Jak pokračoval v lízání, její pánev podvědomě vyrážela proti laskajícímu jazyku.
Pak jí prsty roztáhl pysky, aby našel klitoris, který hned začal cumlat za doprovodu jejích hlasitých výkřiků.
“Bože, ano… ano. kráásně..to..oh..oh..děláš…já…já..budůůůů!” svíjela se, kroutila a svírala stehny Janovu hlavu.
Pak na ní nalehl a tvrdým ocasem do ní zajel až po kořen. Julie se propnula a hekla, jak do ní prudce a hluboko vnikl, ale hned mu šla naproti, rty se přisála na jeho a divoce a vášnivě se líbali. Dál křičela a sténala pod tvrdými, hlubokými proniky bratrova ocasu, který ji rozhodně nešetřil a nevynechal jediný otvor, kam by ho mohl zasunout. Jen, když ji zezadu vnikl do zadku, Julie zavřeštěla.
„Tam ne…nééééé!“
Ale Jan ji neposlouchal a v tlaku ustal, až když jí o půlky pleskly koule. Julie pak už jen zhluboka vzdychala, a když ji kromě přirážení do zadku, rukou prohmátl a polaskal klitoris, se nakonec i udělala. Jan jí vystříkal střeva a v šoustání pokračovali až do ranních hodin.
Julie se zdržela několik dní a Janovi pak sdělila, že ráda za ním přijede na letní byt.
„Můj muž nemá to, co ty a krásně jsi mě uspokojil na dlouho dopředu,“ políbila ho na rozloučenou.

Za týden Jana navštívil vikář Hlavsa.
„Farář Kohl se vážně rozstonal. Dočasně musíte převzít výuku náboženství v dívčí škole ve Vimperku. Vaši farnost obsadíme náhradníkem. Nebojte se, jakmile se Kohl uzdraví, nebo seženeme trvalou náhradu, vrátíte se zpátky,“ chlácholil Jana, když spatřil jeho užaslý výraz.
Jan se ale vůbec nezlobil. Dívčí škola, to je přece terno. Už jen ta představa mu pod sutanou zvedala péro. A za týden nato už měl první hodinu v posledním ročníku, třídě plné téměř dospělých a zejména vyspělých slečen. Některé dívky se tvářily cudně, některé vyzývavě a mladý farář jim vyloženě imponoval a on se rozhodně nebránil toho využít.

Jednoho dne na chodbě zastavil dívku Ester.
„Potřebuji přerovnat knihovnu. Zajdi ke mně. S profesorem latiny jsem to domluvil, omluví tě!“ řekl a dívka se usmála.
„Ráda,“ a hned zamířila do kabinetu. Jan kráčel za ní a přemítal, jak se mu podaří se jí zmocnit. Zamyšleně podával knihy dívce, která stála na žebříku a rovnala je do poliček, když promluvila. „Velebný pane, já bych si chtěla opravit známku.“
„Já vím. A jak jsi na tom v ostatních předmětech?“ zajímalo Jana.
„Tam to celkem jde…já už to opravdu umím!“ tvářila se Ester prosebně. Při pohledu na její bujné tvary a mládí, se v Janovi vzedmula vlna chtíče.
„Tak dobrá. Já ti dám dvojku, když ty mi uděláš dobře, chápeš?“
Ester ztuhla a pak se opatrně zeptala.
„Jak to myslíte? Udělat dobře, to jako…tamto?“
„Ano, stačí, když mi ho..to..uděláš ručně,“ kývl Jan a dívka pochopila, co přesně myslí.
„No, já nevím. Já jsem ještě s nikým..víte?“
Už se ale chytila a nakonec souhlasila. „Dobře. Já vám to..ehm..udělám.“
„Tak pojď sem,“ posadil ji Jan na stůl a začal rozpínat halenku.
„Co děláte?“ začala se Ester cukat.
„Jenom ukaž, čím tě Bůh obdařil. Musím se přece nějak vzrušit.“
A tak si mlčky nechala sundat halenku a živůtek. Plná, pevná prsa se zhoupla a to už je Jan sevřel rukama. Když jí prsty promnul bradavky, tiše vzdychla.
„Tak teď ty!“ řekl Jan, obnažil si ocas a čekal, jak si Ester poradí.
Opatrně ho sevřela v ruce a pomalu honila. Pohled na sevření ocasu v ruce mladé dívky ho přivedly k erekci.
„Tak a teď se uspokojím mezi tvými prsy,“ rozhodl se.
Dívka nevědoucí co a jak, si poslušně lehla, Jan obkročmo nasedl na ni, zasunul jí ho mezi prsa a začal přirážet. Ester se tvářila neutrálně a jen pozorovala fialový žalud, který nahoře vyjížděl a zase mizel ve spáře mezi přitisknutými prsy. Konečně Jan pocítil záškuby a v mezeře jejích prsou začal stříkat. Ester se lekla, pustila si prsa a proud semene ji začal stékat dolů.
„Co to jéé!“ ječela, ale Jan jí jen podal kapesník, aby se utřela.
Když byla oblečena, Jan ji potvrdil dvojku, a tak se Ester konečně i usmála a poděkovala. Jelikož k zásunu nedošlo, Jan se rozhodl, že si musí vybrat jinou dívku a zaměřil se na nábožensky založenou Jarmilu.

Bylo to tiché, plaché děvče, avšak úslužná, pokorná před autoritou. Také ji si pozval do kabinetu a tentokrát zahrál na náboženskou strunu.
„Mé dítě, Bůh mi přikázal, aby do vás, mým prostřednictvím, vešel Duch svatý… Proto jste tady,“ řekl Jan a zamkl dveře.
Dívka ovšem ihned pochopila, o co jde a zaujala bojový postoj.
“Tohle si zodpovíte! Zneužíváte jméno Boha k vlastnímu potěšení! Okamžitě otevřete a….!”
“Tak dost! Prostě spasím tvou duši, jinak budeš vydaná plamenům pekelným. Jen já tě spasím, nikdo jiný!”
Dívka přemítala nad těmi slovy, ale když k ní Jan přikročil a pevně sevřel do náruče, zcela roztála.
“Ano, vstup do mě Duchu svatý,”, mumlala a zcela volně se nechala položit břichem na stůl.
Jan jí vyhrnul sukni a pohled na odhalený zadek mu postavil ocas, takže si ho jen lehce pohonil a už hledal cestu mezi půlky.
Jarmila něco dál tlumeně říkala, snad se modlila, nebo co a Jan  prudce přirazil, jak se mu konečně podařilo zajet žaludem mezi závojíčky. Dívka bolestně vykřikla, jak pronik najednou rozšířil pochvu do obvodu jeho ocasu a zarazil se o dno.
Jestli jí přitom náhodou odpanil nepoznal. Hned ji začal tvrdě přirážet mezi půlky, až to pleskalo. Jarmila jen tiše hekala.
“Tak co, líbí se ti to?” funěl při přírazech a cítil, jak dívka vlhne a sténá stále slastněji.
Pak zrychlila dech.
„Už budu, už budu!“ sténala dál. Náhle mu poševní svaly sevřely ocas
„Joooo!“ zakňučela, jak se udělala. Jan pak nadvakrát přirazil a už do ní stříkal semeno.
“Teda, netušil jsem, že už nejsi panna,” řekl nakonec.
“Nejsem…a co. Asi do mě Duch svatý vstoupil už dřív?” ušklíbla se Jarmila, ale dál to nerozváděla.
“Tak to si dáme ještě jednou, ale budeš si to užívat, rozumíš, ne jen držet!” přistoupil Jan k ní a vysvlékl jí úplně donaha.
Nahá vypadala skvěle. Pevná prsa, štíhlé tělo, hebká pleť.
“Jak to chcete?” řekla.
“Lehni si na stůl a roztáhni nohy!” pobídl ji Jan a dívka tak nepříliš nadšeně učinila.
Zarostlý klín měla lesklý od štáv a se stopami semene. Jan jazykem roztáhl závojíčky a zajel dovnitř. Hned ucítil slanou chuť semene. Kmital sem tam jazykem a dívka začala přidušeně vzdychat. “Och..ouu…och,och.“
Jan povstal, políbil ji a pak pevně splynuli ve vášnivém líbání. Jan v dlaních hnětl a laskal krásné pevné kozy. Pak ji jednu ruku vsunul mezi nohy a začal šoustat dvěma prsty. Jarmila hluboce vzdychla a zachvěla se.
“Hmm,“ hlesla a rukou mu sáhla mezi nohy na tvrdý ocas. Jan ji nohy roztáhl ještě víc od sebe a hned ho do ní zasunul.
„Řekni, jak tě pěkně šoustám!“ prudce začal přirážet.
„Jo..jo…hezky mě…och..och..je.. moc…veliký!” sténala z blížícího se orgasmu.
„Plesk, plesk,“ mlaskavě a pravidelně Jan prcal to tělo mladý holky. Kdypak se mu to poštěstí?
Bral si ji tvrdě, zatímco ona jen hekala a sténala, oddaná mu a rozložená na stole.
Jan se rozjel, popadl ji za kotníky, roztáhl ji doširoka nohy a prudce do ní zajel.
„Ouuu..jste moc … hluboko!“ vykřikla Jarmila.
Zůstal v ní zasunutý, sklonil se a začal ji líbat prsa a bradavky, které už byly krásně tvrdé, a tak je jemně okusoval a sál. To se jí líbilo, a když začal přirážet, začala mu jít naproti. Vždy ho skoro celého vysunul a zase s mlasknutím přirazil. Jarmila sténala a tekla v celých proudech.
Na závěr si jí otočil na všechny čtyři a šoustal ji zezadu. Jen hekala pod přírazy pulsujícího penisu, který ji tvrdě projížděl a přivedl na další vrchol. Ve chvíli, kdy se poševní svaly křečovitě semkly kolem ocasu, vyjel z ní ven, klekl nad ní a strčil ji ho hluboko do pusy. Dívka ho začala kouřit a mnula mu v dlaních koule, až Jan vydechl a vystříkal se ji do pusy. Jarmila však všechno vyplivla, div se nepozvracela. “Doufám, že brzy opět přijdete pro duchovní útěchu,” otevřel ji Jan s úsměvem dveře a Jarmila mlčky a se sklopenýma očima se navrátila do třídy.

K dalším akcích však už nedošlo, neboť farář Kohl se zázračně rychle uzdravil a Jan se vrátil na svou faru.
Na tělesnou lásku se mu však sama naskytla příležitost.
Navštívila ho asi třicetiletá selka Anna Kovářová s tím, že se chce vyzpovídat z těžkých hříchů. Byla to prostá venkovanka, hluboce věřící a vše co farář řekl, považovala za výklad samotného Pánaboha. Takový lidé byli snadno manipulovatelní, čehož Jan uměl využít ve svůj osobní prospěch a ukojení tělesné touhy. S hezkou ženou hned měl své plány.
Když přišla ke zpovědi, Jan usedl do kabinky a Anna začala tichým hlasem se vyzpovídávat.
„Před týdnem jsem spatřila našeho podkoního jak se na seně….to…koná….na děvečce..“
„Vniknutí?“ napověděl ji Jan.
„Ano. Bylo to strašné. Ale jí se to líbilo a volala hrozná slova…Nemohu je ani vyslovit!“
„Zkus to, má milá!“ odvětil Jan a cítil, jak mu ocas tuhne a nadzvedává sutanu.
„Promiňte, důstojnosti, zkusím to. Bylo to…ehm.. ještě..vraž ho tam…bože…prcej mě víc…a máš ho krásně velkýho… dál už ale nemohu, promiňte.“
„To je v pořádku, stačí, dcero,“ kývl Jan, vydrážděný do maxima a přešel na otázku.
„Co jsi přitom cítila?“
„Ach, důstojnosti, to je právě to nejhorší! Při tom pohledu mě polilo horko, lehké chvění v klíně a pocítila jsem neodolatelný…“
„Chtíč?“ napověděl Jan.
„Ano! Je to hřích?“ lekla se Anna.
„Není,“ uklidnil ji Jan.
„A konáš tyto věci se svým mužem?“
„Ano, ale to jen za účelem zajištění dědice. Líháme spolu asi dvakrát do týdne.“
„A jak se přitom cítíš?“ zajímalo dál Jana, který si již nepokrytě honil v kabince ocas.
„No…muž je…velmi..ehm..obdařen, takže mě to bolí, ale tak to musí být, takže se to snažím vydržet. Ale co ten chtíč, co jsem cítila?“ vrátila se Anna zpátky ke svému problému.
„Ano. To je problém, který musíme řešit. Jsi posedlá ďáblem, dcero, a je nutno ho dostat ven!“ „Ďáblem, ach bože, ne!“ dala se Anna do pláče.
„Pojď.“ vyšel Jan z kabinky a odvedl ji do sakristie.
„Uděláš vše, oč tě požádám? Je to nutné, ale jinak se ďábel ven nedostane.“
Když souhlasila, že udělá všechno, Jan ji rukou zajel pod sukni. Anna ztuhla, ale nic neřekla. Jan v prstech cítil vlhkost, a tak ji prsty vnořil mezi pysky. Šlo to snadno, byla úplně mokrá. „Och..och…to..je…bože..zase to cítím!” vzdychala a Jan už to nemohl vydržet.
Vyhrnul ji sukni nad pas, usedl na židli, vytáhl si ztopořené péro a posadil Annu na sebe.Vykřikla bolestí nad prudkém vniknutí ocasu do kundy. Stále však byl vražený jen z půlky do té krásné ženy.
“To ne…to nemůžeme!” bránila se.
“Ano, dcero, takto se vyhání ďábel z těla!” funěl Jan a prsty ji prohmátl i zadní dírku a pak tam nasměroval ztopořený úd.
Když Anna ucítila, jak se jí cpe do zadečku, hlasitě vykřikla, “Nééé..tam ne..auu..to bolí!”
Ale Jan jí ihned zakryl rukou ústa. Pak už jen tiše kňourala, dech se jí zrychlil a přidaly se i tlumené vzdechy.
Jan stále přirážel do té blonďaté krásky, ocas se vynořoval a zase s mlasknutím mizel v jejím zadku. Hnětl a masíroval ji prsa ukrytá v prádle a nakonec přijala i polibek, až se jim jazyky propletly. Ještě chvilku přirážel, než ji začal plnit střeva semenem. Anna sesedla a kňourala, že to bolelo.
“Už je to v pořádku, dcero, ďábel je pryč!” unaveně hlesl Jan.
“Že jste na mě provedl hříšné vniknutí, to mi až tak nevadí, důstojnosti, ale ten zadek jste fakt nemusel!” pohodila Anna hlavou a vyplula ze sakristie a Jan na ni jen nevěřícně zíral.