Farář Jan Dřízhal rozhodně nebyl pokorným služebníkem božím.
Holdoval světským požitkům jako každý běžný člověk. Vlastně ani kněžství studovat nechtěl, ale rozhodli za něj jeho rodiče, fanatičtí katolíci. Do kněžského semináře nastupoval jako mladík, znalý už požitků a radostí duševních i tělesných. O panictví totiž přišel pár měsíců předtím s nevlastní starší sestrou.

Jednoho večera plný vzrušení sledoval pootevřenými dveřmi milostné hrátky otce a nevlastní matky. Rodiče, ač zbožní křesťané, si sexu dopřávali i mimo plození potomstva a mladý Jan je přitom pozoroval a vzrušeně si honil ocas. Nejinak tomu bylo i ten večer, ovšem změna nastala, když na zádech ucítil dotek ruky a tichý hlas jeho sestry Julie.
„Copak to tady děláš s tou rukou?“
Po počátečním zděšení mu bylo trapně a ocas v ruce mu rychle povadl. Sestra ho však odtáhla do svého pokojíku a než se vzpamatoval, ležela před ním nahá a rukou se vzrušovala v houštině klína. „Pojď to se mnou zkusit,“ lákala bratra k sobě.
Jan nelenil, svlékl se donaha a přilehl si k ní do postele. Julie mu nezkušeně ale přesto zručně ocas pohonila, a když mu stál, tak na něj nasedla. Jan si vychutnával slast prvního proniku ocasu úzkým klínem, a když Julie dosedla, cítil, jak trhá nějakou zábranu, což sestra doprovodila hlasitým bolestným zasténáním.
Pochopil, že ji právě zbavil panenství. Julie poté začala odsedávat, ale Jan už dlouho nevydržel a dávkou jí vystříkal dělohu.
„Promiň,“ zašeptal, ale Julie mu vynadala, že do ní nesmí stříkat, nebo jí udělá dítě! A z pokoje ho vyhodila. Tím mu neslavně skončila milostná premiéra, ale rozhodně mu nevzala chuť to znovu zkusit.

V kněžském semináři se mu nelíbilo.
Přísný režim, absence jakéhokoliv soukromí, stálé učení, modlitby a minimum volného času ho vyčerpávaly. Přesto vytrval a v posledním ročníku byl přeložen do kláštera Karmelitánů, který sousedil se ženským konventem.
Obě pohlaví byla sice oddělena, ale část jeptišek pracovala v kuchyni. Přítomnost žen vyvolávaly v Janovi vzpomínky na sestru a rozkoš z prvního styku. Na jeptiškách sice nespatřoval nic erotického, ale některé byly přece jen mladšího věku a příjemného vzhledu. A dalo se s nimi prohodit i pár slov. Třeba jako sestra Klára. Jak se Jan dozvěděl, byla jeptiškou asi osm let, když po zhrzené lásce dobrovolně vstoupila do kláštera.
Janovi se líbila, ale v řeči byla nemluvná a odtažitá. Konala jen svou práci a nic jiného ji nezajímalo. Zato Jan si po večerech vzrušeně honil ocas s představou nahé Kláry s rozpuštěnými vlasy a slastně sténající pod jeho přirážejícím tělem.
Nakonec se mu podařilo mezi novici se setkat s podobně smýšlejícím mladíkem. Josef Šembera měl podobný osud a v klášteře byl také dle vůle rodičů, nikoliv kvůli víře. Když před sebou odkryli, co dosud skrývali, začali spřádat plány společně. A středem jejich zájmu a zejména chtíče se stala sestra Klára.

Byl teplý večer a klášter se po celodenní práci ukládal ke spánku.
U jedné cely klaply dveře a dva stíny přeběhly chodbu a uschovaly se v tmavém výklenku. Chodbou přecházel mnich, klíčník. Když minul výklenek, jeden ze stínů vyskočil a udeřil ho do zátylku. Muž jen hekl a sesul se k zemi.
Chlapci mu sebrali klíče a otevřeli si dveře v zahradě, které je dělily od ženského kláštera. Hned u vstupu měli štěstí.
Vrátnice byla prázdná a na stěně visel plánek budovy se jmény ubytovaných chovanek.
Klára sdílela celu s jistou Johanou ve druhém patře.
Chlapci vyběhli do patra a po chvilce vyčkávání, kdy bylo všude naprosté ticho, vnikli dovnitř.
Tam však narazili jen na Johanu, která jim vystrašeně prozradila, že Klára má službu v prádelně. A tak ji v cele zamkli a pospíchali do přízemí.
V prádelně Klára byla sama a při vyváření prádla si prozpěvovala. Zpěv zmlkl ve chvíli, kdy ji Jan přehodil přes hlavu prostěradlo a táhl k velkému stolu. Položil ji na desku a zmítající a křičící dívku se oba snažili přemoci.
Josef ležící Kláře vzpažil ruce a za zápěstí pevně přitiskl na desku stolu, zatímco Jan předstoupil před ní zepředu, vytáhl nůž a dívce odspoda nahoru rozřízl hábit.
Ten se rozevřel jako lusk a před očima chlapců se objevilo nádherné bílé tělo s pevnými prsy a tmavým zarostlým klínem. Klára vykřikla.
„Nechte toho, pitomci! Myslíte, že se s vámi nepomiluju ráda? Víte, jak dlouho jsem to neměla?!“ Chlapci zkoprněli.
Pustili ji a Klára si svlékla rozříznutý hábit a nadávala, kde teď sežene nový.
„Mohli jsme se přece rozumně domluvit, ne?“ bručela k chlapcům.
Pak, jakoby rezignovaně, vzdechla a rozložila se jim na stole v celé své nahé kráse. Chlapcům vzrušením stály ocasy.
Jan nelenil, prohmátl dívce prsa, prsty ji zajel mezi nohy. Pak jí nohy chytil za kotníky, roztáhl, na dívku nalehl a zatlačil ji žalud mezi pysky, které se pod tlakem pomalu otevíraly. Když byl v ní zasunutý asi v půlce, tělo se vzepjalo a Klára tlumeně vykřikla. Jan prudce dorazil, ale nepocítil, že by jí protrhl panenskou blánu. Pevné sevření poševních stěn ho brzo přivedlo k vrcholu, a tak se do ní trhavě vysemenil.
Nato se s Josefem vystřídali. Ten si Kláru vzal zezadu. Poslušně dala nohy od sebe, a když do ní tvrdě vnikl, tělo jí vyrazilo dopředu a bolestivě zarazilo o hranu stolu.
„Aú… buď něžnější,“ zaúpěla Klára, ale Josef spokojeně funěl, mocnými přírazy ji šoustal a v dlaních drtil její pevné prsy.
Janův ocas se znovu začal stavět, a tak ho Kláře zasunul mezi rty.
Ta ho hned začala sát a bylo vidět, že tento způsob ovládá. Plnými rty ho krásně svírala a hlava se jí rychle pohybovala sem a tam. Odměnou jí byl dávka přímo do krku, což kupodivu spolykala a vzápětí zavzdychala, jak se do ní zezadu udělal Josef.
I jemu musela ještě udělat dobře pusou a pak jí opustili.
Klára ještě dlouho zůstala sedět na zemi, než i ona oděná v cárech rozříznutých šatů opustila prádelnu. Co se v noci v klášteře dělo, se nikdo nedozvěděl. Mnich s klíči i Johana věděli své, ale nikomu se nesvěřili.

Když Jan dokončil studium, dostal farnost v zapadlém hnízdě někde v pohraničí.
Zabydlel se v polorozpadlé faře a k ruce po svém předchůdci zdědil i hospodyni, padesátiletou statnou ženu, něžného jména Márinka.
V prvním období se Jan věnoval opravě svého sídla i kostela a seznamování se svými farníky. Jelikož navštěvoval i místní hospodu, byl místními alkoholiky přijat příznivě. Jan neviděl nic špatného v popíjení piva či vína, a jelikož znal svou míru, nikdo ho nikdy neviděl opilého.
Zbožné vesničanky z něj tak nadšeny nebyly, ale byly rády, že se dočkají mše v češtině, neboť zemřelý farář Neuwirth byl německé národnosti a česky se za celý život nenaučil. Přestože Jan svému poslání nikdy na chuť nepřišel, mše vedl plamennými proslovy a mezi věřícími si získal respekt.
V soukromí však byl zamlklý a nešťastný. Trochu vzrušení mu přinesla návštěva sestry Julie. Po dlouhé době se tak zase dostal k sexu a hned ten večer se spolu pomilovali.
Vrhli se na sebe ihned poté, co hospodyně odešla domů. Jan nejdřív začal s laskáním jejího těla.
Líbal ji všude po těle, jazykem kmital po vztyčených hrotech bradavek a Julie jen slastně vzdychala. Pak se jí přesunul mezi nohy a jazykem přes houštinu chlupů vnikl mezi závojíčky, Julie se zazmítala, vydechla slastí. Jak pokračoval v lízání, její pánev podvědomě vyrážela proti laskajícímu jazyku.
Pak jí prsty roztáhl pysky, aby našel klitoris, který hned začal cumlat za doprovodu jejích hlasitých výkřiků.
“Bože, ano… ano. kráásně..to..oh..oh..děláš…já…já..budůůůů!” svíjela se, kroutila a svírala stehny Janovu hlavu.
Pak na ní nalehl a tvrdým ocasem do ní zajel až po kořen. Julie se propnula a hekla, jak do ní prudce a hluboko vnikl, ale hned mu šla naproti, rty se přisála na jeho a divoce a vášnivě se líbali. Dál křičela a sténala pod tvrdými, hlubokými proniky bratrova ocasu, který ji rozhodně nešetřil a nevynechal jediný otvor, kam by ho mohl zasunout. Jen, když ji zezadu vnikl do zadku, Julie zavřeštěla.
„Tam ne…nééééé!“
Ale Jan ji neposlouchal a v tlaku ustal, až když jí o půlky pleskly koule. Julie pak už jen zhluboka vzdychala, a když ji kromě přirážení do zadku, rukou prohmátl a polaskal klitoris, se nakonec i udělala. Jan jí vystříkal střeva a v šoustání pokračovali až do ranních hodin.
Julie se zdržela několik dní a Janovi pak sdělila, že ráda za ním přijede na letní byt.
„Můj muž nemá to, co ty a krásně jsi mě uspokojil na dlouho dopředu,“ políbila ho na rozloučenou.

Za týden Jana navštívil vikář Hlavsa.
„Farář Kohl se vážně rozstonal. Dočasně musíte převzít výuku náboženství v dívčí škole ve Vimperku. Vaši farnost obsadíme náhradníkem. Nebojte se, jakmile se Kohl uzdraví, nebo seženeme trvalou náhradu, vrátíte se zpátky,“ chlácholil Jana, když spatřil jeho užaslý výraz.
Jan se ale vůbec nezlobil. Dívčí škola, to je přece terno. Už jen ta představa mu pod sutanou zvedala péro. A za týden nato už měl první hodinu v posledním ročníku, třídě plné téměř dospělých a zejména vyspělých slečen. Některé dívky se tvářily cudně, některé vyzývavě a mladý farář jim vyloženě imponoval a on se rozhodně nebránil toho využít.

Jednoho dne na chodbě zastavil dívku Ester.
„Potřebuji přerovnat knihovnu. Zajdi ke mně. S profesorem latiny jsem to domluvil, omluví tě!“ řekl a dívka se usmála.
„Ráda,“ a hned zamířila do kabinetu. Jan kráčel za ní a přemítal, jak se mu podaří se jí zmocnit. Zamyšleně podával knihy dívce, která stála na žebříku a rovnala je do poliček, když promluvila. „Velebný pane, já bych si chtěla opravit známku.“
„Já vím. A jak jsi na tom v ostatních předmětech?“ zajímalo Jana.
„Tam to celkem jde…já už to opravdu umím!“ tvářila se Ester prosebně. Při pohledu na její bujné tvary a mládí, se v Janovi vzedmula vlna chtíče.
„Tak dobrá. Já ti dám dvojku, když ty mi uděláš dobře, chápeš?“
Ester ztuhla a pak se opatrně zeptala.
„Jak to myslíte? Udělat dobře, to jako…tamto?“
„Ano, stačí, když mi ho..to..uděláš ručně,“ kývl Jan a dívka pochopila, co přesně myslí.
„No, já nevím. Já jsem ještě s nikým..víte?“
Už se ale chytila a nakonec souhlasila. „Dobře. Já vám to..ehm..udělám.“
„Tak pojď sem,“ posadil ji Jan na stůl a začal rozpínat halenku.
„Co děláte?“ začala se Ester cukat.
„Jenom ukaž, čím tě Bůh obdařil. Musím se přece nějak vzrušit.“
A tak si mlčky nechala sundat halenku a živůtek. Plná, pevná prsa se zhoupla a to už je Jan sevřel rukama. Když jí prsty promnul bradavky, tiše vzdychla.
„Tak teď ty!“ řekl Jan, obnažil si ocas a čekal, jak si Ester poradí.
Opatrně ho sevřela v ruce a pomalu honila. Pohled na sevření ocasu v ruce mladé dívky ho přivedly k erekci.
„Tak a teď se uspokojím mezi tvými prsy,“ rozhodl se.
Dívka nevědoucí co a jak, si poslušně lehla, Jan obkročmo nasedl na ni, zasunul jí ho mezi prsa a začal přirážet. Ester se tvářila neutrálně a jen pozorovala fialový žalud, který nahoře vyjížděl a zase mizel ve spáře mezi přitisknutými prsy. Konečně Jan pocítil záškuby a v mezeře jejích prsou začal stříkat. Ester se lekla, pustila si prsa a proud semene ji začal stékat dolů.
„Co to jéé!“ ječela, ale Jan jí jen podal kapesník, aby se utřela.
Když byla oblečena, Jan ji potvrdil dvojku, a tak se Ester konečně i usmála a poděkovala. Jelikož k zásunu nedošlo, Jan se rozhodl, že si musí vybrat jinou dívku a zaměřil se na nábožensky založenou Jarmilu.

Mohlo by vás zajímat  Otec despota 13

Bylo to tiché, plaché děvče, avšak úslužná, pokorná před autoritou. Také ji si pozval do kabinetu a tentokrát zahrál na náboženskou strunu.
„Mé dítě, Bůh mi přikázal, aby do vás, mým prostřednictvím, vešel Duch svatý… Proto jste tady,“ řekl Jan a zamkl dveře.
Dívka ovšem ihned pochopila, o co jde a zaujala bojový postoj.
“Tohle si zodpovíte! Zneužíváte jméno Boha k vlastnímu potěšení! Okamžitě otevřete a….!”
“Tak dost! Prostě spasím tvou duši, jinak budeš vydaná plamenům pekelným. Jen já tě spasím, nikdo jiný!”
Dívka přemítala nad těmi slovy, ale když k ní Jan přikročil a pevně sevřel do náruče, zcela roztála.
“Ano, vstup do mě Duchu svatý,”, mumlala a zcela volně se nechala položit břichem na stůl.
Jan jí vyhrnul sukni a pohled na odhalený zadek mu postavil ocas, takže si ho jen lehce pohonil a už hledal cestu mezi půlky.
Jarmila něco dál tlumeně říkala, snad se modlila, nebo co a Jan  prudce přirazil, jak se mu konečně podařilo zajet žaludem mezi závojíčky. Dívka bolestně vykřikla, jak pronik najednou rozšířil pochvu do obvodu jeho ocasu a zarazil se o dno.
Jestli jí přitom náhodou odpanil nepoznal. Hned ji začal tvrdě přirážet mezi půlky, až to pleskalo. Jarmila jen tiše hekala.
“Tak co, líbí se ti to?” funěl při přírazech a cítil, jak dívka vlhne a sténá stále slastněji.
Pak zrychlila dech.
„Už budu, už budu!“ sténala dál. Náhle mu poševní svaly sevřely ocas
„Joooo!“ zakňučela, jak se udělala. Jan pak nadvakrát přirazil a už do ní stříkal semeno.
“Teda, netušil jsem, že už nejsi panna,” řekl nakonec.
“Nejsem…a co. Asi do mě Duch svatý vstoupil už dřív?” ušklíbla se Jarmila, ale dál to nerozváděla.
“Tak to si dáme ještě jednou, ale budeš si to užívat, rozumíš, ne jen držet!” přistoupil Jan k ní a vysvlékl jí úplně donaha.
Nahá vypadala skvěle. Pevná prsa, štíhlé tělo, hebká pleť.
“Jak to chcete?” řekla.
“Lehni si na stůl a roztáhni nohy!” pobídl ji Jan a dívka tak nepříliš nadšeně učinila.
Zarostlý klín měla lesklý od štáv a se stopami semene. Jan jazykem roztáhl závojíčky a zajel dovnitř. Hned ucítil slanou chuť semene. Kmital sem tam jazykem a dívka začala přidušeně vzdychat. “Och..ouu…och,och.“
Jan povstal, políbil ji a pak pevně splynuli ve vášnivém líbání. Jan v dlaních hnětl a laskal krásné pevné kozy. Pak ji jednu ruku vsunul mezi nohy a začal šoustat dvěma prsty. Jarmila hluboce vzdychla a zachvěla se.
“Hmm,“ hlesla a rukou mu sáhla mezi nohy na tvrdý ocas. Jan ji nohy roztáhl ještě víc od sebe a hned ho do ní zasunul.
„Řekni, jak tě pěkně šoustám!“ prudce začal přirážet.
„Jo..jo…hezky mě…och..och..je.. moc…veliký!” sténala z blížícího se orgasmu.
„Plesk, plesk,“ mlaskavě a pravidelně Jan prcal to tělo mladý holky. Kdypak se mu to poštěstí?
Bral si ji tvrdě, zatímco ona jen hekala a sténala, oddaná mu a rozložená na stole.
Jan se rozjel, popadl ji za kotníky, roztáhl ji doširoka nohy a prudce do ní zajel.
„Ouuu..jste moc … hluboko!“ vykřikla Jarmila.
Zůstal v ní zasunutý, sklonil se a začal ji líbat prsa a bradavky, které už byly krásně tvrdé, a tak je jemně okusoval a sál. To se jí líbilo, a když začal přirážet, začala mu jít naproti. Vždy ho skoro celého vysunul a zase s mlasknutím přirazil. Jarmila sténala a tekla v celých proudech.
Na závěr si jí otočil na všechny čtyři a šoustal ji zezadu. Jen hekala pod přírazy pulsujícího penisu, který ji tvrdě projížděl a přivedl na další vrchol. Ve chvíli, kdy se poševní svaly křečovitě semkly kolem ocasu, vyjel z ní ven, klekl nad ní a strčil ji ho hluboko do pusy. Dívka ho začala kouřit a mnula mu v dlaních koule, až Jan vydechl a vystříkal se ji do pusy. Jarmila však všechno vyplivla, div se nepozvracela. “Doufám, že brzy opět přijdete pro duchovní útěchu,” otevřel ji Jan s úsměvem dveře a Jarmila mlčky a se sklopenýma očima se navrátila do třídy.

K dalším akcích však už nedošlo, neboť farář Kohl se zázračně rychle uzdravil a Jan se vrátil na svou faru.
Na tělesnou lásku se mu však sama naskytla příležitost.
Navštívila ho asi třicetiletá selka Anna Kovářová s tím, že se chce vyzpovídat z těžkých hříchů. Byla to prostá venkovanka, hluboce věřící a vše co farář řekl, považovala za výklad samotného Pánaboha. Takový lidé byli snadno manipulovatelní, čehož Jan uměl využít ve svůj osobní prospěch a ukojení tělesné touhy. S hezkou ženou hned měl své plány.
Když přišla ke zpovědi, Jan usedl do kabinky a Anna začala tichým hlasem se vyzpovídávat.
„Před týdnem jsem spatřila našeho podkoního jak se na seně….to…koná….na děvečce..“
„Vniknutí?“ napověděl ji Jan.
„Ano. Bylo to strašné. Ale jí se to líbilo a volala hrozná slova…Nemohu je ani vyslovit!“
„Zkus to, má milá!“ odvětil Jan a cítil, jak mu ocas tuhne a nadzvedává sutanu.
„Promiňte, důstojnosti, zkusím to. Bylo to…ehm.. ještě..vraž ho tam…bože…prcej mě víc…a máš ho krásně velkýho… dál už ale nemohu, promiňte.“
„To je v pořádku, stačí, dcero,“ kývl Jan, vydrážděný do maxima a přešel na otázku.
„Co jsi přitom cítila?“
„Ach, důstojnosti, to je právě to nejhorší! Při tom pohledu mě polilo horko, lehké chvění v klíně a pocítila jsem neodolatelný…“
„Chtíč?“ napověděl Jan.
„Ano! Je to hřích?“ lekla se Anna.
„Není,“ uklidnil ji Jan.
„A konáš tyto věci se svým mužem?“
„Ano, ale to jen za účelem zajištění dědice. Líháme spolu asi dvakrát do týdne.“
„A jak se přitom cítíš?“ zajímalo dál Jana, který si již nepokrytě honil v kabince ocas.
„No…muž je…velmi..ehm..obdařen, takže mě to bolí, ale tak to musí být, takže se to snažím vydržet. Ale co ten chtíč, co jsem cítila?“ vrátila se Anna zpátky ke svému problému.
„Ano. To je problém, který musíme řešit. Jsi posedlá ďáblem, dcero, a je nutno ho dostat ven!“ „Ďáblem, ach bože, ne!“ dala se Anna do pláče.
„Pojď.“ vyšel Jan z kabinky a odvedl ji do sakristie.
„Uděláš vše, oč tě požádám? Je to nutné, ale jinak se ďábel ven nedostane.“
Když souhlasila, že udělá všechno, Jan ji rukou zajel pod sukni. Anna ztuhla, ale nic neřekla. Jan v prstech cítil vlhkost, a tak ji prsty vnořil mezi pysky. Šlo to snadno, byla úplně mokrá. „Och..och…to..je…bože..zase to cítím!” vzdychala a Jan už to nemohl vydržet.
Vyhrnul ji sukni nad pas, usedl na židli, vytáhl si ztopořené péro a posadil Annu na sebe.Vykřikla bolestí nad prudkém vniknutí ocasu do kundy. Stále však byl vražený jen z půlky do té krásné ženy.
“To ne…to nemůžeme!” bránila se.
“Ano, dcero, takto se vyhání ďábel z těla!” funěl Jan a prsty ji prohmátl i zadní dírku a pak tam nasměroval ztopořený úd.
Když Anna ucítila, jak se jí cpe do zadečku, hlasitě vykřikla, “Nééé..tam ne..auu..to bolí!”
Ale Jan jí ihned zakryl rukou ústa. Pak už jen tiše kňourala, dech se jí zrychlil a přidaly se i tlumené vzdechy.
Jan stále přirážel do té blonďaté krásky, ocas se vynořoval a zase s mlasknutím mizel v jejím zadku. Hnětl a masíroval ji prsa ukrytá v prádle a nakonec přijala i polibek, až se jim jazyky propletly. Ještě chvilku přirážel, než ji začal plnit střeva semenem. Anna sesedla a kňourala, že to bolelo.
“Už je to v pořádku, dcero, ďábel je pryč!” unaveně hlesl Jan.
“Že jste na mě provedl hříšné vniknutí, to mi až tak nevadí, důstojnosti, ale ten zadek jste fakt nemusel!” pohodila Anna hlavou a vyplula ze sakristie a Jan na ni jen nevěřícně zíral.

 

 

 

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
6224
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2

22 thoughts on “Farář”

  1. Hezky se to čte a honiči si jistě přijdou na své. Ale nemohu se zbavit dojmu, že se to trochu vymyká realitě. Kněz kanec není nic neobvyklého, ale tento exemplář je navíc vysoce neodpovědný. Do každé kundy kterou svede, se bezostyšně vystříká a zřejmě jej má Bůh rád, protože mu to vždy projde.

    1. Přečti si to řádně 🙂 Sestra mu vynadala a pak už si dal pozor, ale ano 2x se neuhlídal, jednou do Kláry a pak do Jarmily. (osudy obou ho stejně nezajímali, protože brzy po “incidentu” zmizel). Ale byl to zmetek 🙂

  2. Shockovy povídky mě hodně baví.
    1) Nemusím si zapínat péčko, aby “erotická povídka” splnila účel, kvůli kterému ji čtu.
    2) V každé povídce je minimálně jedna pasáž, která mne rozseká víc než kvalitní joke.
    Takže díky moc!

  3. Nemá cenu se bavit o realitě, drtivá většina našich povídek je fikce (upřímně v to věřím).
    Je to napsané hezky, čtivě a mě se to líbí.

    1. Já píši své povídky tak, aby byly věrohodné. Tedy, i když to nebylo tak jak napsáno, rozhodující je, že to tak mohlo být. Ale každej jsme holt nějakej. Když někdo napíše příběh, kde kámen mrdá cihlu a tečou litry semene, tak je většina čtenářů spokojena. Ale myslím si, že náš portál má poněkud vyšší level, než béčková konkurence.

      1. Zrovna tahle povídka má ale dost vysoké parametry a řekl bych, že autor významně zvedl zdejší kvalitu. Podle mě je to opravdu dobře napsané.

      2. Můj děda, zemědělec, vždy tvrdil, že na zapleveleném poli nic pořádného nevyroste. Napřed to tady zaplevelil Fanyn. Teď se o to snaží Shock. Škoda, že sem již nepíší osvědčení autoři ze starého Fenixu.

        1. Tady si dovolím nesouhlasit. Narozdíl od Fanynových oplodňováků jsou Shockovy povídky velmi vtipné a navíc se i výborně čtou.

        2. Bohužel s vámi musím souhlasit. V téhle povídce je hodně nesmyslů a jazykových hrubek:
          1. v úvodu povídky není určeno, v jaké době se odehrává, ale usuzuji, že je to spíš doba současná (i když se ke konci mluví o děvečkách a podkoních), a tak se mi nechce věřit, že osmnáctiletého mladíka (do semináře berou po maturitě) rodiče donutili jít na kněze. To není středověk ani 17.-18. století…
          2. “V kněžském semináři se mu nelíbilo.” Tak co ho tam drželo? Je dospělý muž, tak mohl kdykoliv odejít.
          3. rodiče jsou horliví katolíci a oddávají se sexuálním radovánkám??? U horlivých katolíků, kteří dokonce přinutí syna jít do semináře, sex považován za velký hřích. A pokud se děj odehrává přeci jen v dřívějších dobách, tak tím spíš…
          4. zaútočí na mnicha-klíčníka a nenesou žádné následky? Není žádné vyšetřování? Myslím, že za takový přečin proti disciplíně by byli oba účastníci ze semináře vyhozeni.
          Ano, povídky jsou především fantazie autorů, ale jak píše výše Fred, musí být aspoň trochu věrohodné…
          5. stylistika a chyby – jen dva příklady:
          “…když na zádech ucítil dotek ruky a tichý hlas jeho sestry Julie.” Z toho vyniká, že tam byl ještě někdo třetí, kdo se ho dotknul rukou, a k tomu sestra toho třetího něco tiše hrdinovi pověděla.
          “…a zatlačil ji žalud mezi pysky.” Tak co tedy zatlačil mezi pysky, dívku nebo žalud? Záměna ji/jí je velice častá (“…pak jí opustili”, “prsty ji zajel mezi nohy”…)

          1. Za “ji/jí” se omlouvám, bohužel je to zde velký nešvar, který se mi nepodařilo vymýtit :-).
            S tím “jeho” jsi zde ale až moc přísný, významové odchylky “můj/svůj” rozlišuje minimum čtenářů (bohužel), a tak se holt stává, že i nám úspěšně utečou.

            Nicméně, neměl bys chuť někdy trochu vypomoci s korekturou? Evidentně ti není čeština cizí a šikovní lidi se hodí ;-).

          2. Ano, už jste mi to nabízeli, když jsem si dovolil před časem, ještě na staré verzi stránky, “vypíchnout” nějaké chyby u jedné povídky. Aby si někdo nemyslel, že tady jenom rejpu ze škodolibé radosti, tak jo, můžu zkusit vám s korekturou vypomoci

  4. Tak já už fakt nevim…vystipali jste Fanyna a teď se nese vlna kritiky i na Shocka…jen tak dal jestli chcete aby to tu bylo jako dřív…zadní nový autoři,povídka jednou za sto let,ale hlavně to bude napsáno bez hrubek a na “vysoké úrovni”.Tohle už tady není o komentech ale o hnidopisich co se vrtaji v každé prkotine…Boze lidi pořad to jsou jen krátké povidky psané nezkušenými psavci co to dělají ve volnu pro radost a kteří by to vůbec zveřejňovat nemuseli!!!

    1. Pokud je to reakce na Klosse, tak ten si dokazoval už na staré verzi, že je pán bůh. To není nic o vyštípávání. Vsadím se, že si tu vyhlídne i jiná díla, která nám dopodrobna rozebere, rozcupuje a bude si pak užívat z toho, jak nám to natřel. Problém je, že nám nenatřel nic a vlastně by to nikomu nemělo vadit. Doufám. Když se na něj nebude reagovat, tak on pak už psát nebude.

      1. To jste fakt trefil hřebíček na hlavičku… já si nemusím nic dokazovat, já to totiž už dávno vím… 😀
        Ale vážně: škoda že místo věcných argumentů na mé věcné poznámky se tu jenom pokoušíte navážet do mé osoby. Kdybych si tu mastil ego, tak svýma poznámka otravuju u každé povídky. A zatím jsem se tu vyjádřil k asi 4-5 povídkám, a to veskrze u těch, které se mi líbily, ale štvalo mě v nich, že buď autor nebo korektor se víc nesnažili, aby byl výsledek lepší. A není to pak i přínos pro autory, když jsem jim ukáže, že někde něco zrovna nehraje, takže si pak budou moci své tvůrčí schopnosti zlepšit?
        “Dopodrobna rozcupuje a rozebere a bude si užívat jak nám to natřel”? Člověče, to si fakt myslíte, že nemám nic jiného na práci, než tu dělat podrobný gramatický a jazykový sloh, a to ještě povídek, které mne nezaujaly? A že bych z toho měl nějaké potěšení? Na to jsem fakt už až moc starej. Jediný potěšení z toho budu mít, když si nebudu muset opravovat povídku, která se mi zalíbila a rozhodl jsem si ji zapsat na počítači k opakovanému čtení…
        Fakt si tady nechci hrát na jazykového guru, sám dělám chyby, ale mám přeci jen trochu načteno, a tak mě prostě některé chyby nebo díry v dějové lince bijí do očí a kazí mi potěšení z četby… (a jsou tu autoři, jejichž povídky rád čtu).
        Je celkem zajímavé, že tady mě osočujete, a za stejnou věc na tom starém efelixu mi bylo nabídnuto, abych byl korektorem. Tak fakt nevím…

        1. Já jsem za slušné (či i vtipné) upozornění na mou chybu při kontrole naopak rád. Je to poučení i pro mě, abych se toho příště vyvaroval (můj/svůj je ale výzva 😉 ).
          Také mi vadí, když při čtení zajímavě povídky narazím na chybu, kazí mi to celkový dojem.

  5. V této diskuzi bych se rád zastal těch, kteří dávají příspěvkům konečnou podobu, korektorům.
    Čtu tady kritiku na spoustu nedostatků, jako jsou krátká a dlouhá i, nebo, že tu a tam chybí čárka, že místo otazníku je tečka a podobně.
    Rád bych se korektorů zastal. Jsou to jen lidé, kteří navíc tuto práci dělají ve svém volném čase, často po nocích, aby nešidili o společné chvíle svou rodinu, a hlavně bez nároku na odměnu.
    Jejich jedinou odměnou je, když se v komentáři objeví pochvala, že se to například, dobře čte.
    Věřím, že je za tím je spousta hodin jejich práce, doprovázená padajícími víčky a kávou, aby se příspěvek včas dostal na stránky webu a čtenáři tak měli prakticky každý den, nový příspěvek.
    Nikdo nevidí, že sedají prakticky v mnoha případech k polotovaru, který musí dostat do čitelné podoby. Není pak divu, že se občas stane, když jim tak zvaně ulétne nějaká ta čárka, nebo dlouhé i.
    V předešlých komentářích se objevil nápad, aby byl pro porovnání otištěn i původní příspěvek. Jsem proti tomu. Domnívám se, že by se na autora snesla taková kritika, že by v životě už nic nenapsal. Ono stačí, když je tu kritizována práce korektorů.
    Proto vás prosím, vážení kritici, pojďme se raději věnovat tomu, a tím myslím i sebe, dodávat autorům novou energii a nechme korektory pracovat i s jejich drobnými chybami.

  6. Tak nevím. před časem mě tu část lidí přijala s povděkem, část mě obviňuje, že zaplaveluji web po Fanynovi. Já ale za to nemůžu, že k přečtení se dávají jen mé povídky, když žádné jiné u admina nejsou. Já nemám žádné přednostní právo k uveřejňování. Tolik k bodu, proč je zde tolik “Shocka”. Až negativní reakce přesáhnou hranici, pochopím, kde je moje místo a požádám admina o výmaz. Tak prosím kritiky, aby měli trpělivost a mé povídky přehlíželi. Píšu, jak píšu, každý má svůj styl.
    A teď k chybám a nesmyslům: záměrně neuvádím letopočty, protože nejsem tak zběhlý v historických reáliích, ale většinou to vyjde z textu, kde se asi pohybujeme. U “faráře” upřesňuji, že jde o 19.století. Věk osob je limitní od 18 let, což je podmínka webu a ač se to dějově nehodí, prostě s tím nic nenadělám. Všechny příběhy jsou vždy jen o “tom” a já se jen na to snažím nabalit příběh. Rozvíjení děje do stran, proč někdo, něco nevyšetřoval a jak to dopadlo, to samozřejmě lze, ale povídku to prodlouží o zbytečné čtení, které vlastní příběh neobohatí. Jde přece stále o sex a jeho začlenění do děje, samozřejmě v rozumné míře a jak píše Fred, aby to alespoň trochu odpovídalo realitě. Já ve svých povídkách občas čerpám z příhod vlastního života (např. Montér, splátka dluhů), většinou si je ale vymýšlím, ale doposud nebyly záporné reakce, že je to holý nesmysl. Jinak hrubkám v textu (mě-mně, ji-jí) se člověk neubrání a já s tím zápasím pořád, i když si to po sobě 3x přečtu.

    1. Rejpalů si nevšímej. Mě se tvé povídky líbí. Jsou takové originální a netradiční. A to mám přesně rád.

    2. Milý Shocku, začínáš se dostávat do pozice jako nedávno já. I já bohužel vstoupil do období, kdy na tento web prakticky nikdo nepsal. Zprvu tu bylo nadšení, ale bohužel, mé povídky šly jedna za druhou a to z 90% stále jen moje a protože každý máme svůj osobitý styl, tak ten můj se přejedl. Některým jedincům jsem začal pít krev a tak jsem to raději úplně zabalil. Víš jak se to říká: Komu se to nelíbí, ať si…. Jistě i ty nad tím vymýšlením strávíš hodně volného času a pak, když tě rozcupují i ti a hlavně ti, co nikdy nic nesesmolili, tak to nakrkne. Vydrž, máš-li trpělivost. Já nevydržel, protože jsem ji už neměl. Teď si tu jen čtu jako jiní a říkám si, jak se to tu stále opakuje. Já vím, že jsem udělal chybu a posílal povídky jednu za druhou, včetně těch starších-upravených k obrazu webu. Měl jsem poslat jednu za čtrnáct dní, ale teď už pozdě bycha honit. Radím ti vydržet a jak říkáš, bude-li kritika převažovat…. je to na tobě. Znáš to: Veškerá iniciativa musí být po zásluze potrestána a za dobrotu na žebrotu.
      Přeji ti trpělivost a hodně nápadů a ber mne jako odstrašující případ, jinak spláčeš nad vejdělkem.

      1. Já se dovolím nesouhlasit s tímto názorem. Fanyne, Shock se zdaleka nedostává do tvé situace. Shock nepíše v každé povídce o tom, jak je nevěrná vdaná panička, co zrovna ovuluje a tak nemůže být nastříkána a buh je z toho miminko. To byl tvůj hlavní problém. Tvé povídky jak přes šablonu. To u Shocka vůbec nehrozí, takže ho prosím s tvou situací nesrovnávej. Tady nikomu jeho povídky nevadí, i když vycházejí za sebou.

  7. Musím se smát , když tu čtu komentáře o zaplevelení . Shock píše vtipné a vzrušující povídky . Kdo chce číst realistické povídky , měl by jít do knihovny a vzít si román od známého autora . Také bych rád zase četl povídky od Tryskyho , Alimedy . Za mě Shock , nenech se znechutit moralisty a piš dál .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *