Toto je 6 díl z 10 v seriálu Fantazy dovolená II.

FANTAZY DOVOLENÁ II – 06/10

Času jsem měl relativně dost. V klidu jsem se osprchoval, oblékl si župan a v pohodlí křesla vyčkával, až Bibiona přijde. Tichá melodie gongu se ozvala snad s desetiminutovým předstihem oproti plánovanému času. Musím podotknout, že mne ta nedočkavost trochu překvapila.
Otevřel jsem dveře. Bibiona, oblečená do nádherného květinového županu japonského stylu, s  do vysoka vyčesaným drdolem, protkaným dvěma jehlicemi, se na mne mile usmála.
„Vítejte,“ řekl jsem a uvolnil jí cestu. Smyslně rozvlnila postavu a vešla dovnitř. Zavřel jsem za ní dveře a otočil se.

Stála u postele s prstem na ústech. Mlčky jsem přešel k ní. Uchopila mne za hlavu a přisála se k mým rtům jako přísavka multifunkčního madla objednaného u TV Products. Jazykem se mi prodrala mezi zuby. Bytostně jsem cítil její nespoutanou, divokou, živočišnou vášeň, jak prostupuje do mého těla a zmocňuje se ho. Vzal jsem ji za hlavu a udělal protipól. Naše jazyky se setkaly, šermovaly spolu i hladily se navzájem. Uvolnila ruce, rozvázala jimi pásky županů a oba dva nechala volně spadnout na zem. Pak vytáhla zdobné jehlice a nechala spadnout oponu z černých vlasů na svá ňadra.
Neprodleně zamířila pravou rukou dolů, aby mě pomohla vzrušit. Nebylo třeba. Do dlaně sevřela již pěkně tvrdý kolík, a svou spokojenost s tímto stavem dala najevo slabým vzdychnutím.
Povytáhla se na špičky a hned ho směrovala do své svatyně. Zlehka se napíchla, objala mne kolem krku, povytáhla se výš, zaklesla se nohama pod mými zády a já byl rázem uvnitř.
„Ale já…,“ chtěl jsem zaprotestovat, že nemám nasazenou gumu. Nenechala mne domluvit.
„Později. Až to bude nezbytně nutný,“ řekla a hbitě přirazila, nedávajíc mi na výběr.

Honem jsem ji chytil za pěkně tvarované půlky, abych ji nadlehčil. Věděl jsem však, že nejsem natolik silný, abych ji udržel delší dobu. Řekl jsem jí to spolu s návrhem, abychom se přemístili na postel, u níž jsme stáli. Přikývla, ale nepustila se mne. Pomalu jsem se skláněl nad široké lůžko v bláhové naději ve šťastný konec. Nevyšlo to. Žuchla sebou na matraci jako pytel a já na ni. Tím dopadem jsem tak silně přirazil, že mi hlavou blikla nemístná myšlenka jí zkontrolovat zadek, jestli z něj kousek mne nečouhá ven. Bibiana jen hekla a to víc si mne k sobě přitiskla.
Řekl jsem si, že po takovém brutálním přiražení si zaslouží trochu něžnějšího přístupu. Pokračoval jsem tedy jen zvolna, i když s maximálním zdvihem. Zjevně se jí to zamlouvalo, protože mi ve stejném rytmu nepatrně vycházela vstříc. Bylo to, jakoby můj pohyb dolaďovala k dokonalosti. Kundička se jí spokojeností drobně chvěla a šířila vzrušení do všech stran. Po pěti minutách pokojného obcování nastal první zádrhel. Začalo to na mě jít.
„Musím se oblíct,“ naznačil jsem jednoznačně, jak na tom jsem.
„V žádným případě. Teď nesmíš přestat,“ oponovala Bibiona. „Pokračuj a zrychli.“
Její náhlé tykání jsem vzal jako fakt.
„Ale to nemůžu,“ namítl jsem, „Už to na mně de.“
„Dělej a zrychli,“ trvala na svém a pevněji mne sevřela nohama, abych nemohl utéct.

Co jsem mohl dělat. Kratičká pauza mi sice přidala trochu času, ale to bylo asi tak vše. Než se však můj čas naplnil, bylo jasné, proč byla tak neústupná. Její tělo zachvátil silný orgasmus, takže se celá třásla, jako by jí posedli zlí duchové. A já nemohl nic zadržet. Vylilo se to ze mě jako z přehrady a zaplavilo její svatyni jako povodeň.
„Já… já fakt nechtěl,“ začal jsem blekotat, ale nenechala mě domluvit.
„To je dobrý. Vemu si prášek,“ oznámila mi stručně. Zářila však jako sluníčko a oči jí svítily jako lampičky.
„No, to… nemusíš,“ řekl jsem tiše.
Udiveně se na mne podívala.
„Já… totiž… prostě… mám slepý náboje,“ dodal jsem rychle na vysvětlenou.
„Vážně?“
Přikývnul jsem. Chvíli mlčela a pak řekla:
„Poď se umejt.“

Když jsme se vrátili ze sprchy do postele, sklonila se nade mnou a začala mne hladit a laskat po celém těle. Mlčela. Přesto jsem cítil, že si to užívá, vkládá do toho celou svou bytost, veškerou svou něhu a skoro bych i řekl, že i jakýsi druh všeobjímající lásky. Nevím, proč jsem to tak vnímal, možná v ní bylo něco normálními smysly jen těžko postižitelného.
Ležel jsem na zádech a nechal se opečovávat. Energie, kterou do mne přenášela svými prsty a dlaněmi, uklidňovala a zároveň působila jako afrodisiakum. Podivná euforie ve mně narůstala, až jsem se posadil, položil Bibianu na záda a začal ji beze slova oplácet to laskání, kterým mne obdarovala.
Měl jsem zrovna na rameni položenou její levou nohu a hladil ji postupně od chodidla ke stehnu, když Bibiana promluvila.

„Seš přesně takovej, jak sem si tě vodhadla. Milej, něžnej… a právě tohleto strašně nutně potřebuju.“
Ponechal jsem to bez komentáře a pokračoval v hlazení vnitřní strany stehna.
„Víš,“ pokračovala po malé odmlce, „já vím, že vypadám studená jak psí čumák, odtažitě a nepřístupně, jenže ve firmě já tak vypadat musím. Makám i šestnáct hodin denně a tak se sem dvakrát do roka zajedu dát do pořádku. Zapomenout na všechno, vyčistit si hlavu a jen nechat plynout čas a věci kolem. Nevadí ti, že ti tohle všechno povídám?“ zeptala se najednou, zřejmě v obavách, abych si nemyslel, že jí mé snažení nudí.
„Ne, nevadí. Rád naslouchám druhým a vždycky spíš poslouchám, než mluvím,“ ubezpečil jsem ji, tentokrát již s rukama na obou jejích stehnech.

A tak se Bibiona rozpovídala jako u zpovědi. Mluvila tiše a nesouvisle. Přeskakovala od jedné věci k druhé, podle toho, co se jí v hlavě zrovna vyrojilo. Nepřestala povídat ani tehdy, když jsem zalehl mezi její nohy a jazykem podráždil poštěváček a prsty vnořil do hlubiny její studny. Zaregistrovala to a pohyby těla to dávala jasně najevo, vylévat si duši ale nepřestala.
Pomalu jsem postupoval nahoru až k ňadrům, tvrdým a pružným, jaké se člověku hned tak do rukou nedostanou. Po celou dobu jsem poslouchal o jejích starostech, potížích i příznivých záležitostech, až jsem toho měl dost. Ocas mi stál jako lodní stožár, tak jsem ji umlčel vášnivým polibkem.

Okamžitě tomu porozuměla. Osahala si důvod a prohlásila, že chce nahoru. Nebránil jsem ji. Hbitě nasedla a rozjela se jak na Velké pardubické. S napětím jsem čekal, až dorazí k Taxisovu příkopu. Když se tak stalo, vzepjala se a dosedla s takovou silou, že mi málem vyrazila dech. Závod dokončila bouřlivým vyvrcholením. Očekávala, že ji vystříknu pohár šampaňským, ale nestalo se tak. Ještě mi zbývaly síly. Odsedlala vedle mne na všechny čtyři, a že to chce zezadu. Byla to pro mne příjemná změna.
Popadla do ruky favorita a zavedla ho do startovacího boxu. Jakmile se tam octl, bylo odstartováno. Nasadil jsem ostré tempo. Pod tvrdými přírazy se Bibiona jen prohýbala.
„To-hle sem ta-ky po-tře-bo-va-la,“ hýkala do rytmu a držela jak helvetská víra. Bylo mi jasné, že v tom cvalu musím vydržet až do konce. V závěrečném finiši jsem naplnil její pohár, co se jen do něj vešlo. Zpoceného a umoulousaného hřebce jsem pak otřel o její zadek.

Bibiona se pomalu převrátila na záda a poskytla mi další nezapomenutelný pohled na své exkluzívní tělo, které doslova zvalo – ne zvalo, ono přímo řvalo – “pojď si mne vzít!” Měl jsem z toho pocit, že se mi snad znovu postaví, a tak jsem raději honem zamířil do sprchy.
Bibiona přišla vzápětí za mnou. Hned mne začala líbat a omývat, hlavně mezi nohama, jako kdybych to neuměl sám. A musel jsem jí to oplatit. Musím přiznat, že jsem z ní docela dostal strach, protože byla naprosto neukojitelná. Potvrdila mi to i tím, že řekla, že kdyby to šlo, rezervovala by si mě do konce pobytu.

Nakonec jsme se přece jenom dostali k tomu, že jsme se šli obléknout. S úžasem jsem sledoval, jak si Bibiana dovedně načesala drdol a protknula jej jehlicemi. Teprve pak se zahalila do županu. Sáhla do kapsy a podala mi jakousi kartičku.
„Vypadáš docela pěkně, ale navštiv mě v mým salónu, vyšperkujem tě. Je tam mý soukromý číslo, tak zavolej, až se ti to bude hodit.“
„Bibiano…“
„Bí, říkaj mi Bí.“
„Tak dobře, Bí. Chci ti jen říct, že nejsem žádnej boháč, abych si moh dovolit využít tvou nabídku. Tady sem jen náhodou a vlastně omylem a stálo mě to dosavadní celoživotní úspory. Ale vo tom se, prosím, nikomu nezmiňuj. Přesto – děkuju za nabídku.“
„Nevadí. I tak zavolej. Když budeš chtít, zkrášlíme tě i zadarmo.“
Naposledy se na mne usmála, naposledy mne políbila, naposledy jsem polaskal ňadra i kundičku. Pak si zavázala pásek županu a odešla.

Na večeři jsem dorazil s půlhodinovým zpožděním. David s Lucií ji dojídali a než přinesli jídlo mně, už byli na odchodu. Jen Barbora nechtěla trhat partu a zůstala se mnou. Počkala, až jsem dojedl a pak se zeptala:
„Vypadáš spokojeně. Takže sis to užil?“
„No, vlastně docela jo. Ty taky vypadáš spokojeně. Taky sis to užila?“
„To je očekáváním, víš. Já se budu mít až večer,“ usmála se.
„Ty se máš,“ řekl jsem málem závistivě. „I když, já už bych dneska víc nezvládnul. Třikrát je až dost.“
„Hmm. Copak máš zejtra v plánu?“ začala vyzvídat.
„Ráno? Tuším, že perličku a pak nic.“
„Vážně? Jenom?“ podivila se. „Pár ženskejch tady ještě sedí, vyber si nějakou a pošli jí psaníčko,“ vybídla mne k akci.

Rozhlédl jsem se. Skutečně s námi posedával pár (tedy dvě) osamocených žen. Zřejmě na ně nevyšel los a tak v klidu popíjely víno a přemýšlely bůhví o čem. Pokoukal jsem po nich v rámci možností jak to jen šlo, aniž by si toho nějak všimly. Obrátil jsem se k Báře.
„Já ti nevím,“ řekl jsem s povzdechem. „Ta u třetího stolu – vypadá tak strašně vobyčejně a přitom cejtím, že v ní jako něco je. Jenom nevím co.“
„No tak to zjisti! Napiš jí cedulku a dones jí k ní. Pak poznáš,“ šťourala Bára do mě dál a přistrčila mi psací potřeby.
Chopil jsem se tedy papíru a tužky a napsal:
6D pro 3B ve středu ve 14 hodin, pokoj č. 11.
Vstal jsem a zamířil ke třetímu stolu. Trochu váhavě jsem se zastavil před ní a řekl:
„Dobrý den. Menuju se Theodor. Mohu vám učinit nabídku, prosím?“
Podívala se na mne a beze slova si psaníčko vzala a přečetla.
„Samozřejmě. Já jsem Kateřina. Hodí se mi to.“
Slušně jsem poděkoval, lehce se uklonil a vrátil se k Báře.
„Tak co? Dobrý?“ hned se Bára ptala.
„Jo. Jen nevím, co z toho vzejde.“
„No, možná budeš hodně příjemně překvapenej,“ opáčila. „Co kdybychom si zašli do haly a dali si něco k pití, než pudeme spát,“ navrhla a hned se zdvihla k odchodu, aniž by čekala na můj souhlas. Dobře věděla, že ji v tom nenechám samotnou. Poseděli jsme snad dvě hodiny, trochu poklábosili a pak se odebrali každý do své postele.

Středa – je ho tam třeba. Přesně tohle se mi vybavilo, sotva jsem ráno otevřel oči. Rychle jsem jimi zamrkal a zatřásl hlavou, jestli snad náhodou ještě nespím. Zdálo se, že ne. Přesto mi to v myšlenkách ještě doznívalo, zřejmě jako předzvěst dnešního dne.
Po snídani jsem se přesně podle rozpisu dostavil do místnosti, kde se prováděla perličková koupel s masáží.
Á, náš nejmladší panáček. To bude dneska prácička,“ zamnula si spokojeně ruce pěkně stavěná lazebnice, byť evidentně dřívějšího data narození.
„Já sem Pavla a zásadně se tady tyká,“ představila se a podala mi ruku. Stisk měla jak vzpěrač těžké váhy.
„Theodor, nebo jen Theo,“ učinil jsem společenské etiketě zadost i já.
„Jo jo, já vím. Tak župan pěkně dolů a hup do vany,“ pobídla mě a sama se už zbavovala bílého kimona. Vlezl jsem do vany a posadil se v ní, ovšem podle ní špatně a musel jsem se otočit. Za mými zády ležela na okraji vany stočená hadice, kterou Pavla uchopila a strčila pod vodu. Zároveň něco zmáčkla a do zad se mi vzápětí opřel silný, vibrující proud vody. Bylo velice příjemné, jak mi do nich bušila voda s bublinami (mě to aspoň tak připadalo) a zvlášť jsem oceňoval, že ten uvolňující tlak se pohybuje po celých zádech, podle toho, kam lazebnice zaměřila masážní hadici.

Pavla byla hodně povídavá ženská. Během masáže jsem vyslechnul dlouhý proud neskutečných historek, než mi po asi deseti minutách nařídila, ať si sednu obráceně. A protože poslouchat se musí, tak jsem tak učinil. Pavla se jednou rukou opřela o okraj vany a ruku s hadicí ponořila ke dnu, čímž mému zraku vystavila na odiv své stále ještě ucházející prsy. Nedíval jsem se co dělá, avšak brzy jsem to poznal. Proud tlakové vody se pomalu prošel po stehně a zakotvil kousek před mými koulemi. V proudu mířícího nahoru i do stran se mi ocas roztřepetal jako mávátko v prvomájovém průvodu.
Nebolelo to, povzbudivou sílu to však mělo, jak jsem velice brzy poznal. Pavla o tom samozřejmě věděla své, neboť mi co chvíli kontrolovala proces tuhnutí. Když byla spokojena se stavem, vyhnala mne z vany. Stál jsem proti ní jak rekrut před vojenskou komisí, zatímco si mne zálibně prohlížela.

„To by byla vážně škoda, udělat ti to jen rukou,“ pravila zasněně. „Chceš bejt nahoře nebo dole,“ zeptala se natvrdo. Když jsem ji hned neodpověděl, vyjela na mě. „Copak? Nechce se ti šoustat se starou bábou?“
„Právě naopak. Určitě to pro mě bude poučný, takovej jako vejlet do budoucnosti.“
„Hehehe, co tím myslíš?“
„No, bejt ženatej, tak budu aspoň vědět, co vod tý ženský můžu čekat za dvacet let a nepřekvapí mě to. Na rozdíl od těch mladíčků co starejma ženskejma vopovrhujou a pak se divěj a sou z toho na mrtvici. Já aspoň budu v pohodě.“
„To je dobrá úvaha,“ pokývla spokojeně hlavou. „Tak jak? Nahoře nebo dole?“
„Čemu dáváš přednost ty?“
„Když na mě leží chlap.“

Přemístili jsme se k na podlaze ležící molitanové matraci. Cestou mi podala kondom se slovy:
„Sice to už nepotřebuju, ale proč bysme tady dělali svinčík, že jo.“
Zkontrolovala si, že jsem si ho řádně natáhl a rozpleskla se na matraci. Rozevřela stehnořadí a ukázala cestu k bráně. Samozřejmě jsem si na ni musel nejprve lehnout a teprve poté zasunout fešáka do nachystaného hnízda. V první chvíli jsem měl pocit, že je tam místo pro dva. Já v ní snad budu kloktat, napadlo mne, ale její flexibilní kundička se rychle přizpůsobila a byla akorát. Pavla slastně vzdychla a první přirazila.
Svírala mne jen lehce a díky tomu jsem dlouho vydržel. Taky proto, že jsme dokonale sladili vzájemné pohyby. Položen na kozích polštářích jsem přirážel, jako kdyby to nikdy nemělo skončit. Jenže to skončilo. Pavla zaječela v extázi, já se leknul a uvolnil stavidla.

„Dobrý, mladej, dobrý. A teď dem na tu perličku,“ řekla věcně a donutila mne vstát. Zaplul jsem opětovně do vany. Pavla stiskla jakési tlačítko a do těla se mi zabodly tisíce jemných bublinek. Chvilku trvalo než jsem si zvyknul, ale pak už jsem jen nasával tu rozlévající se pohodu v duši i těle. Škoda, že to trvalo jen krátce.
„Tak šlus, mladej,“ řekla Pavla po čtvrthodině. Měla už na sobě obléknuté kimono a nekompromisně ukončila lázeň.
„Co se dá dělat,“ poznamenal jsem, když jsem vylezl z vody. „Snad jen, že bych si to s tebou docela rád ještě jednou rozdal.“
„Taky bych si dala říct,“ usmála se, „jenže za chvíli tady mám dalšího nedočkavce, tak holt zkrátka musíš jít.“
Natáhl jsem na sebe župan a přistoupil k ní.
„Můžu si tě ještě pohladit?“
Beze slova rozevřela kimono a nechali si osahat kundičku i koziska. Pak už mne vypoklonkovala ven.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1611
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Fantazy dovolená II. 05/10Fantazy dovolená 07/10 >>

5 thoughts on “Fantazy dovolená 06/10”

  1. Krásné příběhy s citlivým zapojováním dalších lidských osudů propojené erotikou. Nádherné čtení.

    Jsem zvědavý, s jakým úvazkem se vrátí domů.

    1. Děkuju za komentář. Jenom podotknu, že na celé osazenstvo by tam musel mít pobyt o mnoho delší než týden, takže neojede.

  2. Další krásný příběh z opravdu fantazi dovolené . Moc se mi líbí ta nenucenost příběhu . I jak bych řekl taková přátelská vlna s Bárou , která jej posouvá dál . Ostatně s Bibi bylo vidět , že není jen obyčejný sex , ale občas je si potřeba popovídat a nebo se jen vypovidat . A být posluchačem je někdy velké umění .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *