Toto je 30 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

I když se mi nechtělo, musel jsem se ráno odkulit od Zdeňky a zvednout se z postele. Nechal jsem Zdeňku ještě odpočívat, když měla být v kanceláři až po obědě, a sám na motorce vyrazil do práce.
Den mi vůbec neutíkal, v myšlenkách jsem se neustále vracel k prožité noci. Zůstával jsem zírat na prázdný displej a před očima jsem měl Zdeňčiny zvednuté nožky a roztaženou pičku, ze které vytékalo mé sperma.

„Co je s tebou?“ ptal se mě šéf, který šel náhodou kolem.
„Ale nic, jen jsem se zamyslel,“ odpověděl jsem a dal se alespoň do práce, u níž jsem nemusel moc přemýšlet.
Uklidil jsem si stůl, pak udělal pořádek v počítači a nakonec se dal do vyřizování mejlů.

Za půl hodiny přiběhl šéf a začal na mě křičet: „Co to děláš za kraviny?“
„Co? Co je?“ nechápal jsem.
„Jaký co je? Koukej se soustředit na práci, jinak seš mi tady k ničemu.“
„Ale…“
„Žádný ale. Posíláš naprosto nesmyslný mejly a navíc ještě na blbý adresy. Koukej zkontrolovat, co si komu poslal. A modli se, abys neposlal nějaký interní materiály klientům.“
„Aha,“ navíc jsem se nezmohl a jen zůstal zírat s otevřenou pusou.
„Nečum a fofrem se dej do napravování toho, cos podělal. Jen doufám, že kvůli tomu neztratíme nějakýho klienta. Jinak budeš shánět náhradní kšefty.“


Otočil jsem se zpět k monitoru a otevřel odeslanou poštu.
„A koukej mi poslat všechny omluvy ve skryté kopii,“ houknul na mě, než prásknul dveřmi od svého kanclu.

Najednou všude nastalo naprosté ticho a všichni kolegové teď pro změnu zírali na mě.
Ticho přerušilo zavrzání mé židle, jak jsem se naklonil k počítači. Naštěstí jsem toho za tu půl hodinu nestihl tolik. Poslal jsem jen tři emaily, jeden šéfovi a dva klientům.
Pročítal jsem poslané emaily a smolil omluvné dopisy. Šlo to pomalu a ztěžka, nechtěl jsem se vymlouvat na technické chyby, zvlášť když to muselo jít v kopii šéfovi. V můj prospěch hrálo to, že šlo jen o tři nabídky, které neobsahovaly žádné velké množství detailů. Dokonce ani žádná cena nikde uvedená nebyla. Po hodině pekelného soustředění jsem měl hotovo, omluvy byly odeslané.

Mezi dveřmi se objevil šéf. S hrůzou jsem se na něj podíval, ale jen kývl, abych šel k němu. Ještě za mnou zavřel dveře, ukázal na židli a sám si sedl na svoje místo.
„Tak, co teď s tebou,“ začal svou řeč.
Já jen klopil hlavu, protože jsem si byl vědom své chyby.
„Omluvy si poslal, jen doufám, že to bylo opravdu všechno.“
„Bylo, klidně si můžeš zkontrolovat mou odeslanou poštu.“
„Fajn. A pro koho byl email, který si poslal mně?“
Nechápavě jsem na něj koukal.
„Co koukáš? Prostě mi odpověz, komu byl ten email určený.“
Řekl jsem mu jméno klienta.
„Dobře, to jsem si v tom emailu také přečetl.“
„A kde je problém?“
„Problém je, že tohle jméno mezi klienty nemáme.“

Ztuhl jsem, krve by se ve mně nedořezal. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát a mozek na plné obrátky vymýšlel nějaké zdůvodnění.
„Tak co mi k tomu řekneš.“
„Byl to jen pokus. Doslechl jsem se od jednoho jejich zaměstnance, že se něco chystá, tak jsem je zkusil oslovit s nabídkou.“

Pečlivě si mě prohlížel a snažil se odhalit, jestli to co říkám, je pravda. Po pár nekonečně dlouhých minutách promluvil.
„Dobře, budu ti to věřit. A jak to dopadlo?“
„Co jak dopadlo?“
„No, ozvali se ti?“
„Zatím ne. A vlastně v to ani moc nedoufám, byl to jen takový pokus.“
„Fajn. Tak to uzavřeme. Pro dnešek si vezmi volno, neplacené, a zítra koukej přijít v lepší formě. Ještě jednou něco podobného a sáhnu ti na prémie a pak bys už bez milosti letěl.“
„Rozkaz. A omlouvám se.“

Ještě než jsem vyrazil definitivně domů, musel jsem se třikrát vrátit do kanclu, jednou pro klíče, po druhé pro peněženku a po třetí pro telefon. Nadával jsem u toho jako špaček. A hlavně jsem byl naštvaný sám na sebe za to, co jsem vyváděl.
Ani cesta domů neprobíhala ideálně. Šílený provoz a hnusné počasí. Vítr a přeháňka nejsou zrovna ideální počasí na motorku. A aby toho nebylo málo, zastavili mě policajti. Provedli běžnou kontrolu, dali mi dýchnout a dostal jsem pokutu, protože mi nesvítilo zadní světlo. Takže dokonalý den blbec.

Doma jsem vyřízený padl do křesla. Nebyl jsem schopný ničeho. Z letargie mě nedostalo ani zvonění telefonu.
Jen jsem seděl v křesle a čuměl do blba. Potřeboval jsem naprosto vypnout. Samozřejmě mě nenapadlo nic lepšího než se natáhnout po flašce s chlastem. Ani jsem se nezdržoval s hledáním skleničky. Rovnou jsem do sebe naklopil nějaký letitý rum z láhve.
Poté, co jsem do sebe otočil minimálně tři panáky na ex, se mi trochu zatočila hlava. Na druhou stranu se mi v ní rozhostilo příjemné prázdno. V té otupělosti a opilosti jsem dostal nehoráznou chuť na sex.
Přesunul, spíš dopotácel, jsem se k počítači, otevřel stránky s pornem a klikl na svůj oblíbený playlist a odvalil se zpět do křesla.
Po krátkém striptýzu si na videu taková docela hezká mrška drandila svou frndu pořádným umělákem. Představoval jsem si, že ji místo vibrátoru protahuju já. Hekala u toho přímo božsky, že je to hrané, mi v tu chvíli vůbec nevadilo.
Znovu se ozvalo zvonění telefonu. A zrovna ve chvíli, kdy si ta holka na videu pochvalovala, jak ji protahuju svým klackem, že se do ní nemůže vejít a že si připadá, jako bych ji měl roztrhnout.


„Sakra, teď ne,“ zanadával jsem, pustil ocas a natáhl se pro neodbytný telefon.
„No haló. Co je?“ ozval jsem se do telefonu poněkud hrubě.
„To je dost, že si mi to zvednul,“ uslyšel jsem v telefonu Zdeňku. „Nestalo se ti něco?“
„Nic moc,“ odpověděl jsem rozvláčnou opileckou řečí, „jen jsem měl den blbec. V práci jsem posral, co se dalo, když jsem šel domu, třikrát jsem se musel vracet a ještě mě chytli policajti a dostal jsem pokutu.“

„Jooo, ještě… ještě… už buduu… ooohhh…,“ křičela ta holka na videu a dost hlasitě, aby to slyšela i Zdeňka.
„Co to bylo za hekání?“
„Ale nic,“ odpověděl jsem.
„Jooo… oohhh… to je macek…“
„Jo a aha, tak to co slyším je nic?“
„Rozhodně to není tak, jak to vypadá,“ použil jsem typickou výmluvu, aniž bych si uvědomil, co to může způsobit.
„To říkají všichni, nakonec to je přesně tak, jak to vypadá.“
„Ale…,“ snažil jsem se odporovat.
„Žádný ale. Určitě tam máš nějakou děvku, aby sis spravil náladu, když máš ten den blbec, co? A není to náhodou Adéla? Ta ráda utěšuje. Nebo že by to byla ta malá coura z toho Slovenska?“
„Myslíš Pavlínu?“
„Aha, tak to jsem ráda, že vím, jak se jmenuje. Tak si to užijte. Čau.“

Mohlo by vás zajímat  Dárek k narozeninám 2

Než jsem stihl jakkoli zareagovat, v telefonu už se ozývalo jen pípání.
Seděl jsem dál v křesle jako opařený.
„Kurva drát,“ zařval jsem a vzteky mrštil telefon proti zdi.
Rozlítl se na kousky moc pěkně. Kryt, který nešel sundat, odpadnul, nevyjímatelná baterka ležela o metr dál a na displeji se objevila úžasná, téměř umělecká pavučina.
„Do prdele, když se něco sere, tak se musí srát všechno.“

Zvedl jsem se z křesla a přesunul se k počítači. Vypnul jsem to video a otevřel emailovou schránku, abych napsal Zdeňce.
„Ahoj, jenom pro pořádek, nikoho jsem tu neměl, jen jsem si pustil nějaké péčko, abych se odreagoval. Kdyby tě to zajímalo, tak to bylo tohle video a tvůj telefonát přišel někde kolem osmé minuty, to jen, aby sis to mohla ověřit. Jo a mimochodem, nemám telefon, o tu zeď se rozlétl moc pěkně. Čau.“
Ještě jsem připojil odkaz na video. Už jsem se chystal to odeslat, když mě přepadl jeden opilecký nápad, jak Zdeňku trochu pošťouchnout.
Ještě jsem na konec připsal:
„PS: Opravdu je Adéla tak dobrá? Když mi ji pořád předhazuješ a nabízíš, tak musí být skvělá milenka. Třeba by za to stála.“

Odeslal jsem to a pár minut přemýšlel, jestli náhodou Adéle nenapíšu, docela mě lákal ten její jazýček s piercingem.
Nakonec jsem vypnul počítač a odešel se do koupelny trochu zkulturnit, musel jsem si dojít koupit nový telefon.

Cestou jsem přemýšlel o Zdeňce a jejích žárlivých scénách. Odněkud mi na mysli vytanulo jedno rčení: Podle sebe soudím tebe.
Že by mi byla nevěrná? No možné je všechno, ale nic tomu nenasvědčovalo. Navíc, kdo chce, ten si příležitost vždycky najde. Ostatně byl jsem toho zářným příkladem.
Najednou se mé myšlenky stočily k Pavlíně. Copak asi dělá? Jak si to užívá s tím svým? Měl bych jí napsat, až přijdu domů?

Doma jsem vybalil telefon z krabičky, vrazil do něj simku a začal si ho přizpůsobovat.
Ve chvíli, kdy jsem zrovna něco nastavoval, se mi rozvibroval v ruce. Psala Zdeňka.
„Jak to myslíš, že nemáš telefon? Vždyť jsme spolu teď mluvili. Tys ho radši vypnul, abych už znovu nevolala, že jo.“
„Promiň, já jsem blbá. Nevím, co mě to zase popadlo. Omlouvám se. Jak si to myslel s tím telefonem? A co ta poznámka o Adéle?“
„Co je s tebou? Proč neodepisuješ?“
A k tomu ještě zpráva o tom, že se mi snažila asi třikrát dovolat.

Chvíli jsem přemýšlel, co budu dělat. Nakonec jsem se přeci jen rozhodl alespoň odepsat.
„Po tom tvém hovoru to na mě všechno dolehlo a telefon se trošku proletěl na zeď. Co asi, to jak mi jí neustále předhazuješ, mě dovedlo k myšlence, že musí být asi fakt dobrá, tak že bych ji měl vyzkoušet. Ale teď vážně, měli bychom si promluvit.“

„To jako, že si hodil telefonem proti zdi? Aha. A o čem chceš mluvit? Navíc se přeci teď chvíli neuvidíme.“

„Jo, přesně tak. O čem? O tvých náladách, když si vyjasníme jednu věc, ty prášky, tak přijdeš s něčím dalším, výbuchy nesmyslné žárlivosti.“


„Aha. Ale vždyť se říká, že kdo nežárlí, tak nemiluje. Ale když myslíš, tak si promluvíme.“

„Co je to za nesmysl? Vzhledem k tomu, jak se vídáme, tak bychom se oba asi pěkně užárlili. Láska má být o důvěře, ne o vlastnictví. Kdybych ti nevěřil, tak si budu myslet, že si třeba zrovna teď někde s někým užíváš, nebo třeba budu pochybovat o těch vašich dámských jízdách. A to nevěříš mě anebo sobě?“

I když jsme oba drželi telefon v ruce, nejspíš nám přišlo nějak pohodlnější si psát, než volat. Některé věci se o dost hůř říkají, než píšou.

„Já nevím, asi obojí. Navíc holky říkaly, že co oči nevidí, to srdce nebolí. K tomu ty jejich řeči o tom, kde koho svedly i když byly zadané. Omlouvají si to tím, že stejně podvádí každej, takže o nic nejde.  Případně, jak se doslechly o těch svých, kde si s jakou užívali… No a pak do toho zaslechnu hekání v telefonu a je to hned. Nějak se bojím, že tě ztratím, jsi to nejlepší, co mě potkalo.“

Musel jsem si to přečíst několikrát, abych to pochopil.

„Ty seš pro mě taky ta nejlepší a nejúžasnější, až na tu žárlivost. Vždyť víš, jak jsem to měl před tebou. A navíc, proč bych si hledal někde nějakou milenku, nebo chvilkovou známost, když mám tebe? A i kdyby, tak bych si rozhodně dal pozor, aby ses to nedozvěděla. Nešel bych do toho s Adélou, když vím, že by ti to hned za tepla vyslepičila. Musíš to brát tak, že ten kdo chce, tak si příležitost vždycky najde a ten druhý nemá moc šanci s tím něco udělat.“

„To mě moc těší. Máš asi pravdu.“

„Navíc, proč těm holkám všechno věříš? Vždycky když se sejdete, tak tě to málem stojí vztah? To tě nenapadlo, při tom všem povídání o nevěře, že by ti to holky mohly závidět? A třeba i ne tak úplně naschvál ti to chtít zkazit?“

„Hmmm. Něco na tom asi bude. Vždyť tam i některé říkaly, že až se rozejdeme, tak že to s tebou rády zkusí.“

„AŽ se rozejdem? Nebo JESTLI se rozejdem?“


„Aha, no vidíš, to mě nějak nedošlo.“

„Tak vidíš, jsem rád, že jsme si to všechno vyjasnili.“

„To já taky. A toho telefonu je mi líto, koupím ti nový, když to bylo vlastně kvůli mně.“

„To neřeš, už jsem si ho koupil, jinak bychom si nemohli psát ani volat.“

„To je pravda. Počkej, a jak já k tomu přijdu, že koukáš na porno, na úplně cizí nahý holky?“

„Lepší koukat na porno, než běhat za ženskýma.“

„To je pravda. A co na tom vidíš? Já myslela, že všechny pičky a prsa jsou v podstatě stejný. Sáhnout si na to stejně nemůžeš… A navíc je valná většina toho nahraná.“

„Když to bereš takhle tak jo, prsa jsou pořád prsa, ať jsou jakkoli velký, tam dole to vypadá tak dost podobně. Ber to takhle. Ty máš svoje šidítka pro uspokojení a já mám porno. Je to tak trochu vzdělávací, aspoň okoukám, co by se dalo vyzkoušet. Mám to jen pro uvolnění a jako podporu fantazie. A navíc je to vždycky po ruce. Nějak nemám touhy s těma holkama spát.“

„To mě trochu uklidnilo. A to chceš říct, že já nejsem po ruce? A nebylo by teda lepší koukat na moje fotky a videa? Navíc mě znáš, víš, jak voním a jak chutnám, jak z tebe pokaždé teču…“

„Tak třeba teď po ruce nejsi a začínáš mě zase vzrušovat.“


„Myslíš jako minule? Jak si mi popisoval svou fantazii?“

„Tak nějak. Jen dneska určitě nepřijedu, už jsem pil.“

„Aha, tak to je škoda. Já se zrovna vrátila z práce a chystám se do vany. Kéž bys tam mohl se mnou. Vana plná vody a pěny, kolem zapálených pár svíček. A teď si představ, jak se meju. Do dlaní si dám mýdlo a rukama si přejíždím po těle. Po krku, po rukou, po ňadrech… bradavky mám tvrdé a tyčí se tam jako dvě věžičky… tiše vzdychám, když si je hladím… pak sjedu na bříško. Hodím jednu nožku na okraj vany, abych měla lepší přístup, a začnu si hladit stehna. Jemně přejedu po mušličce a lapličky se rozestoupí. Úplně cítím na prstech, jak jsem dole vlhká vzrušením, ani voda to nestíhá odplavit…“

„No teda. Tak tohle je to správné porno, už ho mám tvrdého jako kámen. Jen ho do tebe vrazit.“

„Tak ne aby sis ho vyhonil, ještě jsem neskončila. Pokračování bude, až vylezu z vany.“

Celý nedočkavý a nervózní jsem popocházel po bytě a každou půlminutu kontroloval telefon.
Konečně po patnácti minutách telefon zazvonil. Nejdřív jsem netušil, co je to za zvuk, pak mi došlo, že je to nový telefon s novým vyzváněním. Skočil jsem po něm, div jsem se nepřerazil. Čekal jsem zprávu, ale místo toho tam byla fotka.
Zdeňka stála nahá zády k zrcadlu v koupelně. Vyfotila se tak šikovně, že jsem ji viděl z obou stran. Nevěděl jsem, kam koukat dřív. Pěna z ní stékala, ale držela se přesně na těch správných místech. Trčící bradavky vykukovaly ze závoje pěny a další chomáček se držel v jejím rozkroku. Na zádech měla malou cestičku od shora až dolů pěkně mezi půlky. Byl to pohled pro bohy. Tyhle momenty překonávaly všechny její nálady. Tohle a její příjemná překvapení.

„A co bys řekl na to, kdybych se trošku oblékla?“

„To záleží, co by sis na sebe vzala, ale myslím si, že takhle je to naprosto perfektní.“

Na další zprávu jsem si musel trošku počkat, ale stálo to za to.

„A co třeba tohle?“ stálo pod fotkou, kde ze saténového župánku vykukovalo její stehno.

„To nevypadá špatně, a copak je pod tím?“

„Co by tam mělo být, nic přece.“

Takhle jsme se špičkovali ještě dobrých dvacet minut. To už jsem to ale s tvrdým ptákem nemohl vydržet, potřeboval jsem uvolnit ten tlak. Vzal jsem ho do ruky a začal po něm pomalu přejíždět.

„Doufám, že si ho nehoníš,“ napsala mi Zdeňka.

Nemělo cenu chodit kolem horké kaše, tak jsem se přiznal.

„Ale to se mi moc nelíbí. Chtěla bych, aby ses udělal nastejno se mnou.“

„Aha, a jak to chceš zařídit?“

„Uvidíš,“ odpověděla, když v tom se ozval zvonek u dveří.

„To jsem zvědavý. Moment někdo zvonil. Hned jsem zpět u tebe.“

Odložil jsem telefon a šel ke dveřím. Kouknul jsem do kukátka a uviděl nějakou menší postavu v kabátu až na zem a taškou v ruce.


To už tu dlouho nebylo, nějaký podomní prodej, pomyslel jsem si. Pro jistotu jsem zajistil dveře řetízkem, než jsem je otevřel.  A kvůli tomuhle jsem si přestal psát se Zdeňkou, blesklo mi hlavou.

Mezerou mezi dveřmi a futry jsem nakouknul.
„Dobrý den, přejete si?“
„Dobrý den. Pořádně ošukat,“ ozvala se ta postava, divným hlasem.
„Tak to jste asi na špatné adrese,“ odpověděl jsem a začal zavírat dveře.
„To si nemyslím,“ řekl ten divný hlas.
Vzápětí se ta osoba otočila a už Zdeňčiným hlasem povídá: „Jsem tady určitě správně.“

Zůstal jsem tam stát jako opařený.
„Co tak koukáš? To mě ani dovnitř nepustíš?“
„Ale jo, hned,“ řekl jsem, když jsem se vzpamatoval. „Já jen, žes říkala, že budeš v práci a večer, že něco máš.“
„Aha, takže mám zase odejít? Už mě konečně pustíš dovnitř? Nebo si snad chceš povídat takhle mezi dveřmi? Ale upozorňuju tě, že bys z toho mohl mít pořádnou ostudu.“
„Vždyť už otvírám,“ odpověděl jsem a šmátral rukou po řetízku.

Čekal jsem, že až vejde, že konečně uvidím, co má na sobě, ale měla ten kabát tak utažený a dlouhý, že jsem sotva zahlédl kousek botiček. Navíc jsem na to neměl ani čas, sotva jsem otevřel, už se na mě tlačila. Ve tváři měla výraz, kterému nebylo radno odporovat. Nožkou ladně zavřela dveře, a aniž by se zula, směrovala mě do obýváku ke gauči.

Než jsem se nadál, seděl jsem a ona stála přede mnou. Rychlým pohybem rozvázala pásek na kabátu a nechala ho spadnout na podlahu. Vzápětí chytla moje ruce, zvedla mi je nad hlavu a posadila se mi obkročmo na klín.
„Tak a teď si popovídáme.“
„A o čem?“ zeptal jsem se ustrašeně.
„Třeba o nevěře.“
„O nevěře?“
„Jo. Takže co ty a nevěra?“
„Já a nevěra?“
„To chceš opakovat všechno, co řeknu?“
„Nechci. Jen mě to zarazilo.“
„To vidím.“
„Nevěru odsuzuju,“ nadechl jsem se a zpříma se jí podíval do očí, „miluju tě, tak proč bych si hledal jinou.“
Technicky vzato jsem nelhal, Pavlína si našla mě.
„Fajn. A co ta z toho Slovenska, ta Pavlína.“
„Co je s ní?“ odpověděl jsem a snažil se nepanikařit.

Ví to, nebo neví? Táhlo mi hlavou.

„To se ptám já tebe.“
„Co by s ní bylo? Pokud vím, tak je zadaná, bydlí docela daleko odsud a od té doby, kdy jsem ji viděl naposled, o ní nic nevím.“
„Takže od té doby jste se už neviděli, žádný email ani žádná fotka, nebo zpráva, případně telefon.“
„Ne, od té doby opravdu nic.“

Chvíli si mě podezřívavě prohlížela.
„Tak fajn. A co Adéla?“
„Proboha, vždyť jsem ti to psal. O Adélu nestojím. Ano lákal by mě ten její piercing, ale nebudu kvůli tomu riskovat tebe,“ řekl jsem a znovu se jí podíval do očí a pokračoval. „Ty jsi jediná a s žádnou bokem nic nemám. Taky proč? Jsi fantastická milenka, báječná kamarádka, tak proč bych měl stát o jinou?“

Mlčela, neměla na to odpověď, jen v očích se jí leskly slzy.
„A není to náhodou tak, že podle sebe soudím tebe?“ zeptal se.
Jen sklopila hlavu.
„No? Tak jak to je.“
„No víš, já…,“ říkala smutně se sklopenou hlavou.
„Copak?“
„No, když jsme byly s holkama v baru… tak tam hrála i muzika…a byl tam jeden kluk… všechny holky šly s někým tancovat, tak já taky…“
„A?“
„A… když on se ke mně tak tisknul… já… já cítila to… no jak mu stojí… a já…,“ vzlykala.
„Co?“ trochu hrubě jsem odsekl, protože se mi moc nezamlouvalo, kam to směřuje.
„Nic. Jen, když jsem toho macka cítila, zatoužila jsem ho mít v sobě.“
„Aha. Takže já jsem pro tebe malej?“
„Ale ne, tak to není. Já s ním nic neměla.“
„Opravdu?“
„Opravdu, přísahám. Mě jen trápí, že stačilo tak málo a já málem podlehla, byla jsem tak vzrušená a nadržená… on mě osahával na zadku… a pak se chtěl líbat… a já…“
„Co ty?“
„Já… on… promiň, líbali jsme se…“ zabořila hlavu do mého ramene a brečela.

Hladil jsem ji po zádech, ramenou a hlavě. Nemohl jsem jí nic vyčítat po tom, co jsem si užíval s Pavlínou.
Na druhou stranu, z pochopení a velkorysosti jsem mohl vytřískat i nějaké body navíc.
„Promiň, mrzí mě to,“ omlouvala se mezi vzlyky, „Proč nic neříkáš?“

Zvedla hlavu a uslzenýma očima se na mě podívala.
„To už mě nechceš?“ zeptala se po té, co jsem uhnul jejímu pokusu o polibek.
„Nevím, jak se k tomu postavit,“ řekl jsem popravdě.
„Aha. Nemáš tu někde kapesníčky?“
„Mám,“ sáhl jsem vedle na stolek a podal jí je, „tady jsou.“

Nechal jsem jí, aby se vysmrkala a otřela si oči, než jsem pokračoval.
„A opravdu nic víc nebylo? Jen to líbání?“ ujišťoval jsem se.
„Jen to a…“
„A co?“
„A osahávání…“
„Ještě něco?“
„Už ne,“ zavrtěla rezolutně hlavou.
„Raději to vyklop rovnou, protože jestli se někde něco doslechnu, tak to bude horší.“
„To je všechno. Jen jsme měli panáka, ta pusa a osahávání, jinak vážně nic,“ přesvědčovala mě.
„No dobře. Radost z toho rozhodně nemám. Mrzí mě to. Ale jestli se to bude ještě jednou opakovat, tak jsme spolu skončili. Jen pro pořádek, mě tady peskuješ za porno a sama se mi málem spustíš s někým cizím.“
„Promiň,“ tiše špitla.

Bylo mi jí líto. Sevřel jsem ji v náručí a mlčky přemýšlel.
Proč jsem vlastně byl s Pavlínou? Vždyť o ní zájem nemám, bylo to čistě fyzické, chtěl jsem zkusit něco nového. A proč jsem si o to neřekl Zdeňce? A proč měla Zdeňka vůbec chuť na někoho jiného? A jak to bude dál?
Kolotoč myšlenek se ne a ne zastavit.

„Na co myslíš?“ sebrala odvahu Zdeňka a přerušila ticho.
„Po pravdě?“
Přikývla.
„Přemýšlím, co bude dál a proč se nám tohle děje.“
„Co myslíš?“
„Pavlína, Adéla, to tvoje jako těhotenství a teď ten cizí kluk…“ na chvilku jsem se odmlčel, „Kam to ještě zajde? A co bude dál s námi?“

Zdeňka se už nadechovala k odpovědi, když v tom se najednou zarazila. Bylo mi jasné, že chtěla něco ohledně mě a těch dvou, ale nakonec to spolkla. Znovu se nadechla a spustila.
„Dál už to nezajde nikam, aspoň z mé strany ne. Co bude dál, netuším, to neví nikdo, ale nechci tě ztratit. To s tím klukem byl jen úlet, přísahám, bavily jsme se holkama o sexu, pily jsme u toho a pak se šlo tancovat.“
„A můžu se zeptat, co tě na něm tak lákalo?“
„Já nevím?“
„To byl o tolik větší než já?“
„Já nevím,“ pokrčila rameny.
„Nebo sis snad chtěla vyzkoušet sex na jednu noc?“
Jen zavrtěla hlavou.
„Nebo ti snad nestačím?“
„To ne… ty mi stačíš, seš to nejlepší, co mě mohlo potkat…“ vyhrkla.
„Aspoň že tak.“
„A co ty?“ osmělila se, „Co Pavlína a Adéla?“
„Pavlína? Nevím, u ní to bylo nejspíš to, jak po mě vyjížděla, a taky to, jak byla ohebná. Lákala mě ta možnost zkusit něco, co s tebou nejspíš nezažiju. A Adéla? Tam mě sváděl ten její piercing, to jsem u žádné holky ještě nezažil,“ přiznal jsem se.
„Aha. A co myslíš, že umí Pavlína a já to nezvládnu? A mám si kvůli tobě udělat piercing?“
„Netuším, vypadala na to, že by zvládala provaz, rozštěp i stojku… nebo jiné akrobatické pozice. To ne, to po tobě nechci, to jen, že je ten piercing lákavý.“
„Tak tohle jsem kdysi také zvládala, třeba by to s trochou snahy a cvičení šlo znovu. Aspoň, že tak. “
„Ale ty zase umíš jiné věci,“ snažil jsem se alespoň trochu změnit směr hovoru.
„No… třeba…“
„No?“
„Třeba to, jak krásně stříkáš, to každá rozhodně neumí. Nebo ta tvoje překvapení, ne každá by byla ochotná přejet půl města jen v botičkách a kabátu,“ podotkl jsem.

Viditelně ji to potěšilo, protože se usmála. Narovnala se a předvedla mi svá ňadra v plné parádě. Ucítila jistou odezvu v klíně.
Najednou jako by bylo všechno zapomenuto. Ta správná vzrušující nálada byla zpátky. Vrtěla se na mém klíně, třela se vlhkou buchtičkou o mou vzrůstající chloubu. Cítil jsem její vlhkost a teplo jejího lůna. Neodolal jsem a přitáhl si ji těsně k sobě. Tvrdé hroty jejích prsou mě tlačily na hrudníku, naše ústa se spojila a jazýčky rozehrály svou vlastní bitvu. Svíral jsem v dlaních nahý zadeček a pomáhal jí se třít o tuhý ocas prozatím ukrytý ve spodkách.
Už ho nejspíš chtěla mít zaražený v sobě, protože se nadzdvihla, zašátrala mezi našimi těly a obnažila ho.
Sotva byl tvrdolín volný, nezaváhala ani na okamžik a ihned na něj dosedla. Zmizel v ní úplně celý. Ta slast byla nepopsatelná.
Zdeňka místo nadzvedávání kroužila pánví. Hrála si se mnou jak nejlépe dovedla. Byla opravdu báječná milenka. Byla tu jen pro mne, na sebe vůbec nemyslela. Jejím jediným cílem bylo mé uspokojení. A to se blížilo velice rychle. Chtěl jsem ji varovat, nebo alespoň jen upozornit, ale neměl jsem šanci.
Její ruce mě objímaly kolem krku a jazyk bez ustání rejdil v ústech. Nezadržitelně se blížilo mé vyvrcholení. Už jen maličký okamžik. Ta slast se nedala déle snášet. Sevřel jsem pevně její půlky a přirazil ji k sobě. Byl to poslední impuls k tomu, abych vystříkal její kundičku.
Bylo toho jako bych měl týdenní půst. Však i její mušlička se stahovala v návalech slasti. K vyvrcholení jí ale ještě kousek chyběl.

Slezla ze mě a usadila se do křesla naproti. Každou nožku přehodila přes jedno opěradlo a nabídla mi tak výhled na svou neukojenou dírku, z níž vytékalo semeno.
S úsměvem do ní zanořila prstíky a začala masturbovat. Se zalíbením jsem se kochal jejím tělem. Předváděla mi nádherné divadlo.
Klekl jsem si před ní, abych měl dokonalý výhled. Bylo mi jasné, kam to směřuje. Její vzdechy byly čím dál hlasitější. Nohy se jí třásly a pička se stahovala rozkoší. Frekvence pohybů prstů i celé ruky narůstala s tím, jak sílilo Zdeňčino hekání.
„Aaahhh…“ vykřikla a z kundičky jí vystříkl si silný proud směsice spermatu a její šťávy.

Celého mě tím pokropila a já z toho měl radost jako malé dítě o Vánocích. Jakmile Zdeňka přišla k sobě, podívala se na mě. Radost, uspokojení z ní doslova tryskalo. A v očích jí zářila láska.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2278
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 29Dešťová víla 31 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

6
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
3 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
TryskyMartinIris954Niron Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Niron
Člen
Niron

Dokonalý.

Iris954
Člen

neskutečná nádhera ! ! Opět moc povedené !
vždy nemám slov nad tím jak a co se stane a opravdu LUXUS

Martin
Člen
Martin

Perfektní pokračování . Dokonalá propracovanost děje . Když to čtu, tak úplně vidím ten dialog doma se ženou 😀