Toto je 32 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

„Mám jít s tebou nahoru?“ zeptal jsem se, když jsme zastavili u Zdeňky před domem.
„Asi ani nemusíš, hned budu zpátky.“
„Jak chceš.“
„Jen si poberu pár věcí. Navíc, myslíš, že kdybys šel se mnou, že odjedeme?“
„Hmm, to máš pravdu.“

Rozhlížel jsem se kolem a čekal, až se Zdeňka vrátí. Vytáhl jsem z kapsy telefon a zavolal Jardovi, že už se vracíme zpátky, ať nám nachystá pokoj. Myšlenky se mi nějak samy vrátily do doby zhruba před hodinou, vášnivá smršť, odehrávající se v pokoji, kdy za dveřmi seděl skorotchán se skorotchýní. Moc dobře věděli o tom, co se tam dělo. A na něm to bylo vidět. Skoro bych se vsadil, že sotva jsme odjeli, tak na to museli vlítnout. V duchu jsem se pousmál.

„Čemu se směješ?“ ozvala se vedle mě Zdeňka.


Byl jsem tak zabraný ve svých myšlenkách, že jsem si jí ani nevšiml.

„Ničemu, jen jsem vzpomínal na to, co se odehrávalo u tvých rodičů. A co se tam muselo odehrát, když jsme odjeli.“
„Jak to myslíš?“
„No, rozhodně věděli, co jsme tam spolu dělali, navíc tvému tátovi z toho pěkně stál, určitě si to rozdali, sotva jsme vypadli.“
„No fuj, to jsou teda představy,“ otřásla se odporem Zdeňka.
„Co je? To si myslíš, že se sexem přestali, sotva tě zplodili? Já nevím jak ty, ale já s tím rozhodně nehodlám přestávat ani po dětech.“
„Na tom asi něco bude… ale to neznamená, že by se mi ta představa musela líbit.“
„To chápu. A neříkala si jen pár věcí? Takhle to vypadá, že sis vzala půlku skříně.“
„Ale to je jen pár věcí,“ řekla takovým tím nevinným roztomilým hláskem.

Dál jsem to raději nerozmazával.

„Tak raději vyrazíme?“
„Jo, tak nastartuj a jedeme.“

***

Nestačil jsem ani vypnout motor a slézt dolů a Jarda už nervózně přešlapoval ve dveřích.

„Prosím tě, zvládneš to sama? Já asi budu muset jít zase něco řešit,“ otočil jsem se ke Zdeňce.
„Co mi jiného zbyde,“ povzdechla si.
„Děkuju, zlato,“ řekl jsem a políbil ji.


Za Jardou se objevil náš oblíbený číšník, pro tuhle chvíli nejspíš degradovaný na osobního poskoka. Tvářil se tak nadšeně, až mi ho bylo líto. Jarda ho ještě tiše instruoval, než došli k nám.

„Tak my teď půjdeme k serverovně a tady Milan se postará o tvou krasavici,“ rozkázal tónem, který nepřipouštěl odpor.
„Fajn,“ souhlasil jsem a sotva jsme byli z doslechu, dodal jsem, „ale nezvykej si mě takhle komandovat. Nejsem tvůj zaměstnanec, ani poskok.“
„No jo, no jo, ale pospěš si.“
„Snad nehoří.“
„Nehoří, ale ta tvoje odbornice si vymýšlí nesmysly za nehorázný prachy.“
„Fajn, já myslel, že peníze pro tebe nejsou až tak velký problém.“
„Peníze pro mě nejsou problém, protože je nevyhazuju za nějaký předražený nesmysly.“
„Proberem to v klidu se Zuzkou. Vždyť já ani nevím, o co jde.“

Usadili jsme se v kanceláři vedle serverovny. Vybídl jsem Zuzku, aby mi předložila svůj plán.

„To máš jednoduchý. Jestli jsem to správně pochopila, tak tohle je uzavřený klub a nemůže sem jen tak kdokoli,“ začala líčit svůj plán na zabezpečení.

Jakmile skončila, Jarda se zhrozil, kolik by to stálo.

„Co bys chtěl, expres služby jsou drahý, speciální vědomosti a dovednosti k tomu… A pořádný vybavení taky. Však ty taky expres speciální služby nedáváš zdarma.“
„To je fakt. A to, co jste navrhovali, se dá dodělat kdykoli, nebo to musí být teď?“
„Já na to připravím systém a dodělat se to dá kdykoli.“
„V tom případě to zatím odložíme, já si udělám malou anketu, jestli o to bude zájem a pak se uvidí.“
„Anebo bys to mohl udělat jen v části, takovou VIP zónu.“
„No vidíš, to mě nenapadlo.“

Mohlo by vás zajímat  Ptákořezy 10

Hned začal vyzvídat a plánovat, co by stála VIP zóna. Zuzka chvíli přemýšlela a počítala, jakmile vyřkla třetinovou cenu, Jarda bez váhání souhlasil.

Přesunuli jsme se do malého salónku, kde na nás už čekala Zdeňka. Během několika minut před námi přistály plné talíře i láhev archivního vína.

„Tak na naší spolupráci,“ pronesl Jarda přípitek.
„Na spolupráci,“ odpověděl jsem.
„Hele, to jen tak trousíš dobrý nápady?“ zeptal se Jarda.
„Jak to myslíš?“
„No, jak jste to se Zuzanou plánovali, tak je to dost dobrý. Jak si můžeš být jistý, že za to dostaneš nějakou odměnu? Tohle poradenství by obvykle stálo pěknej balík.“
„Jak to říct. Vím, že když to řeknu tobě, tak se mi to vrátí přinejmenším v jiné podobě.“
„Jak si tím můžeš být jistý?“
„Za prvé ti důvěřuju, a za druhé jsme spolu udělali pár dobrých obchodů, získal jsem kontakty a tím, že tu teď jsem, získávám řekněme kritické informace o tom, jak to tady chodí. Ani jednomu z nás se nevyplatí toho druhého podrazit.“
„Jsme si vzájemně prospěšní.“
„A co je důležitější, nejsme pro sebe konkurence.“
„To je fakt.“

Zdeňka jen tiše přihlížela našemu rozhovoru.


„Máš dobrého kuchaře,“ pochválil jsem jídlo, jakmile jsem ochutnal.
„Vyřídím.“

Dál už jsme jedli mlčky. Talíře se vyprázdnily a láhev záhadně vyschla.

„Odskočím si a hned budu zpět,“ pošeptala mi Zdeňka.
„Tak se sejdem v pokoji, skočím ještě za Zuzkou, zkontrolovat jak to jde.“

Sotva nás Zdeňka opustila, Jarda ke mně přisunul obálku.

„Co to je?“
„Slíbená odměna, přece sis nemyslel, že bych ti zůstal něco dlužný. Dobrý nápady se musí ocenit a rychlá řešení také.“
„Díky. Jdu se podívat za Zuzkou a pak nejspíš zamířím do postele, mám toho za dnešek dost.“
„Chápu. Až půjdeš zpátky, tak se za mnou ještě zastav.“

Družný hovor se Zuzkou trval asi deset minut a o práci tam nepadlo ani slovo, ani jeden z nás neměl chuť to dál rozebírat. Před odchodem jsem jí nabídl, že jí sem nechám poslat nějakou dobrou večeři.

Jarda mi ještě v kanceláři nabídl panáka.

„Když už seš tady, mohl bys pro mě ještě něco udělat?“
„Co potřebuješ,“ povzdechl jsem si.
„Neboj, tentokráte to bude spíš příjemný. Potřeboval bych zhodnotit jednu dívčinu.“
„Jak to myslíš?“
„No měla by tu dělat striptýz, ale nejsem si jistý, jestli na to má.“
„Jak to?“
„Ještě to nedělala a není zrovna prototyp vychrtlé modelky.“
„Nezlob se, to nepůjde.“
„Proč ne?“
„Mám tady Zdeňku. Co jí asi tak mám říct? Celou dobu ji přesvědčuju, že sem nejezdím za holkama, ale za prací a ty mi navrhuješ tohle.“
„Ber to jako práci. Během deseti minut se ti předvede a pak si dělej, co chceš.“

Nevím, jestli mě udolaly ty jeho řeči nebo alkohol, ale nakonec jsem na to kývl.

„Je trochu stydlivá, tak má škrabošku, aby ji náhodou někdo nepoznal,“ upozornil mě Jarda, než jsme vstoupili do určené místnosti.
„To by mohla být docela výhoda, takový malý prvek tajemství,“ podotkl jsem.
„Tak šup dovnitř.“


Než jsem se nadál, už jsem stál v místnosti. Chvilku jsem se rozhlížel. Příjemné přítmí, jen malé pódium, nebo spíš molo s tyčí nasvícené několika reflektory, ale nijak moc ostře. Všechno docela tlumené a příjemné. Pár stolků s křesílky, při okraji místnosti několik oddělených boxů s výhledem na pódium a nikde nikdo. Pohodlně jsem se rozvalil v jednom boxu a čekal, co se bude dít.

Tichá hudba, kterou jsem ani pořádně nevnímal, se najednou změnila, nabrala na hlasitosti i na tempu. Nevědomky jsem začal do rytmu podupávat nohou. Jen jsem si pomyslel, že tu mohla být Zdeňka se mnou. A Zuzka vlastně taky, ta by si to asi vychutnala ještě víc. Nechal jsem přemýšlení o ženských a věnoval pozornost tomu, co se začalo odehrávat přede mnou.

Z jedné strany tam nakráčela shrbená postava v plášti a s kápí přes hlavu, co krok to úder gongu v hudbě. Došla až doprostřed a hudba utichla. Úder gongu a plášť letí k zemi. Nevím, kam dřív s očima, přestože byla ještě poměrně dost zahalená. Netušil jsem, co to Jarda kecal o postavě. Ano, nebylo to vychrtlina, ale podle jeho varování jsem si představoval nějakou macatou a pořádně oplácanou. To, co tu přede mnou stálo, byla normální holka, přesně tak akorát. Božský prsa, nádherný zadek a luxusní nožky.

Oblečená v dráždivé černo-červené kombinaci. Prohlížel jsem si ji odshora dolů a zase zpátky. Pod černým bolerkem se ukrývala krajková podprsenka, odhalené bříško, černý podvazkový pás s červenou krajkou na okrajích a černé vzorované punčochy. A ta škraboška přes oči tomu dávala nádech tajemství. Nemohl jsem z ní spustit oči.

Popošla pár kroků k tyči a do rytmu hudby se kolem ní začala vlnit a obtáčet. Předváděla neskutečně vzrušující představení. Musel jsem se přesunout blíž. Opustil jsem místo v boxu a sedl si ke stolku přímo pod pódiem. Její úsměv prozradil, že si povšimla stojícího údu. Při pohledu na ni jsem byl jako v transu, nevnímal jsem nic jiného než ji a hudbu.

Najednou byla tma a ticho, představení skončilo. Ani jsem se nepohnul a jen si se zavřenýma očima vychutnával mizející dojmy a blednoucí vzpomínky. Najednou jsem měl ruce svázané za židlí a přes oči šátek. Ani jsem se nebál, jen jsem čekal, co z toho bude. Bylo mi jasné, že tady mi nic nehrozí, v tuhle chvíli maximálně tak zneužití od holky.

Nožka v punčoše mi přijela od kolene k rozkroku a zpět a já jen vzdychl slastí. Obkročmo se nade mě postavila, cítil jsem, jak se její nohy dotýkají mých. Chytla mě za hlavu a vtiskla si ji mezi ňadra. Snažil jsem se do plic dostat alespoň trochu vzduchu. Můj ocas byl tak nalitý vzrušením, že hrozilo protržení látky na kalhotách.

Usadila se mi na stehnech. Nehty mi přejížděla po krku a po hrudi. Bylo mi jasné, že to zanechá stopy. Bylo mi to jedno, vzrušení a chtíč mi zatemnily mozek.

„Ne, to nejde,“ zaprotestoval jsem tiše, když mi dlaní přejela po ukrytém ztopořenci.

Vrznul zip. A po kratičkém zápasu s knoflíkem jsem na svém nabijáku ucítil chladný vzduch.


„A proč by to nešlo,“ pošeptala mi do ucha.
„Protože…“ začal jsem a najednou mi došel dech.

Stačil k tomu pouhý dotek její horké dlaně na tom správném místě. Vlasy mě zašimraly do nosu a donutily mě k nádechu. Do nosu mi pronikla vůně mladého ženského těla. Ten parfém mi byl povědomý a nejen on.

„Protože jestli toho nenecháš, tak se ti během pár okamžiků udělám do dlaně, miláčku.“
„Ty… tys mě poznal?“
„Ano. To ten parfém a nejen ten. Myslela sis, že škraboška mi zabrání poznat mou dokonalou milenku?“

Přitulila se ke mně ještě víc. Zmáčená štěrbinka se tiskla ke kamennému sloupu. Lapličky se rozestoupily a přijmuly ho mezi sebe. Pohupováním v bocích mi po něm přejížděla. To, že jsem měl zavázané oči, zostřilo mé ostatní smysly.

„Šššš,“ zastavila mě, a to jsem ji chtěl jen varovat, že tohle dlouho nevydržím.

Nadzvedla se a dosedla zpět. Tvrdý kolík zajel hluboko do jejího lůna. Vlhko a teplo, které odtud vycházelo, bylo pro mě poslední kapkou. Už to nešlo zadržet.

„Ooohhh…“ uniklo mi z úst.

Z mé hadice vystříkla dávka životodárné tekutiny. Mé další zavzdychání a další výstřik. Na to, že jsme se pomilovali odpoledne v bytě jejích rodičů, toho ve mně zbylo ještě víc než dost.

„Já…“ začal jsem.
„Pššš,“ zašeptala, „nekaž to.“

Zatímco mě objímala, uvolnila mi ruce a sundala i šátek z očí.

Neochotně se ze mě zvedla a zamířila zpět k pódiu, kde si vzala botky a přehodila přes sebe plášť. Když viděla, že jsem se z toho ještě nevzpamatoval, vrátila se ke mně. Plášť, rozevírající se při chůzi, odhaloval bílé kapky stékající po stehnech.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2002
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 31
Trysky
Trysky@seznam.cz

28
Komentujte

Please Login to comment
avatar
10 Comment threads
18 Thread replies
15 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
15 Comment authors
NefPecaChildeHonzaHarai1 Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Zlato
Host
zlato

další nekonečný příběh a už dost nudný.

Bob Romil
Člen

Trošku tvrdé odsouzení. Neprohlížel jsem ostatní díly, ale asi to musí být opravdu nuda, když vyprovokuje u 32 dílu někoho k ojedinělému komentáři.

Za mě musím napsat, že po delší pracovní části přišel rajcovní striptýz. To, že na něho ušili boudu jsem začal tušit ve chvíli, kdy zjistil, že tanečnice není macatá 🙂

Reniem
Člen
Reniem

Popravdě…mě už tenhle seriál taky nebavi:( Mas plno skvělých nápadu a pises suprove, ale přijde mi, ze je zabijes ve chvili kdy se z nich stane další dil Destovky nebo Kristinky…Na mě je to už moc dlouhy…

Martin
Člen
Martin

Mě to přijde jako životní příběh dvojice před svatbou , kdy žije každý sám . Rozvíjí se tam vztah , Zdenčina žárlivost i její malé podrazy . Ty já bych nerozdejchal . A pravda je to , že k Bejvalce a Kristýnce se rád vracím . Na to kolik má dílů je pořád plná vzrušení .

Reniem
Člen
Reniem

Pravdou je,ze kratší seriály mají proste smrnc a náboj vzruseni…když je to takhle dlouhé,tak si to přečtu jen z povinnosti, jakoze když už to čtu od zacatku…ale nic nového a zajímavého se tam proste už dlouho neděje…a přitom si myslim,ze je to skoda,protože napady mas skvely!

Niron
Člen
Niron

Takže Trysky – když už se tu rozjela taková debata, neodpustím si taky přispět svým pohledem. Je pravda, že dlouhé série z mého pohledu ztrácí jiskru vzrušení, protože “to všechno už se stalo předtím”, ale i tak je jak Kristýnka tak Dešťová víla velmi dobře napsaný seriál a oba příběhy si přečtu rád. Přiznám, že Kristýnku mám radši než DV, ale vlastně nevím proč.

Ale rozhodně si neber negativní komentáře tolik k srdci. Kritizovat je lehčí než tvořit a nespokojení se ozývají častěji. Navíc je zimně-novoroční období všeobecně blbé nálady 🙂 Rozhodně neházej tužku do žita! Kristýnka i DV podle mě stojí za důstojné uzavření . A nápady máš opravdu dobré, by byla škoda je nevyužít v dalším seriálu z trochu jiného prostředí… Jestli bude stejně dobrý jako DV, klidně ho rozviň na dalších 15, 20 dílů.

Fred
Člen

Dostal jsem se do podobné situace, když jsem psal seriál Cvokař. Byl to reálný děj podle skutečné události a i když už měl 20 dílů, zdaleka nebyl konec v dohledu. Bylo to prostě živé a dál se to odvíjelo.
Jenže…. rozhodně tam bylo dost mrdaček a bohužel některé byly mimo hranice vnitřních pravidel našeho portálu, takže jsem musel v autentickém textu provádět autocenzuru a navíc, některé se často opakovaly. Což mi někteří čtenáři vyčítali v komentářích a nebo mi to psali v emailech. Když jsem tedy oznámil, že tento díl je epilog, vyvolalo to fůru emocí- Bylo to tak 50 na 50. Jedni seriál označovali za gumový, uměle natahovaný a nevěrohodně napsané vymyšleniny. Druzí psali, jak s napětím očekávali každé další pokračování a zapřísahali mne, abych se nenechal otrávit a psal dál.
Protože se u mne dostavila autorská krize, způsobená provázanými rodinnými a zdravotními problémy, najednou jsem nebyl schopen vymyslet nějaký smysluplný děj, patřičně vtipný, reálný a samozřejmě obsahující nezbytný erotický náboj.
A další díly Cvokaře, (polotovary) jsem sice měl, ale vyžadovaly by mnoho úprav, aby vůbec mohly být na eFénixu zveřejněny.
Takže jsem s určitou úlevou Cvokaře ukončil.
Podobně to dopadlo i se seriálem Ptákořezy. Od té doby vím, že jak má seriál okolo 20 dílů a nebo nedej Bože i víc, začne se čtenářům zajídat.
Věřte tomu, milí čtenáři, není lehké pro vás psát a vejít se vám všem do noty

Smajda
Člen
Šmajda

Za mě: autor umí výborně psát, umí zaujmout, má nápady. Na druhou stranu mám v obou seriálech chaos, postavy se mi pletou a vždy si musím prolítnout předchozí díl, abych se trochu chytl nově vydaného. Jelikož zde autoři ale píší zdarma (i) pro svou radost, nechci nikomu přikazovat, zda má skončit, nebo pokračovat za každou cenu dál a dělat to silou jen kvůli čtenářům. IMHO je lepší povídku ukončit na vrcholu, než ji nechat vyhnit.
Jestli tě Trysky tvé dvě série baví, nápady se ti zjevují před očima a u každé nové zápletky vzrušením slintáš, pokračuj prosím dál. Jestli to cítíš ale jinak, ukonči to a přenes svou energii do nového projektu ;-).

PS: U Kristýnky mi chybí její sestřičky 😉

Martin
Člen
Martin

Když tu čtu v komentářích , že je to nudné , tak jsem asi četl něco jiného . To , že se děj chvíli točí kolem zabezpečení clubu , vyváži soukromí striptýz . Děj se posouvá k společnému bydlení . No mě více uchvátila Pavlína a je škoda nedůstojného rozloučení . Můj best of je Kristýnka . Pořád má děj i vzrušení , sice mi tam občas chybí její zlobivé sestřičky , ale pořád je to vzrušující pokračování . Pokud by ses rozhodl seriál ukončit , tak prosím o důstojný konec . Ani jeden seriál si nezaslouží rychlé useknutí .

Childe
Člen

Trysky patří mezi mé nejoblíbenější autory. Kristýnka společně s Vílou jsou skvělé a nudné určitě ne, ale i když mám autora i tyto série rád, myslím, že už by si zasloužily ukončení. 30+ dílů už je skutečně hodně.

Peca
Člen
Peca

Četl jsem od tebe vše co jsi napsal a musím říct že ani jedna série nebyla nudná. Čtením na této stránce trávím hodně času už od založení a řekl bych že patříš mezi ty co do toho dají příběh a hlavně reálnost. Pokračuj tak dál má to smysl a to ne jen v této sérii.