Toto je 27 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Když jsem se konečně vrátil domů z práce, na rande už bylo docela pozdě, to jsem stejně tušil. Ale vyměnit si pár esemesek se dalo kdykoli.
„Ahoj zlato. Jak bylo dneska v práci? Já toho moc udělat nezvládl, byl jsem nějaký unavený.“
Do pár minut přišla odpověď.
„Ahoj. Ale jo, docela to šlo. V práci to bylo v pohodě, tam nikdo nic neříkal. Horší to bylo teď.“
Zarazil jsem se, protože jsem to nějak nepochopil.
„Jak to myslíš? Nějak to nechápu.“
„Nooo… když ty jsi neměl čas, tak jsem si našla náhradu.“
„Aha. Tak jen doufám, že ta náhrada není lepší než já.“
„Jestli je lepší to nevím, ale rozhodně je jiná.“
„Aha. Tak si to pěkně užij. Já jen doufal, že si budeme psát a zpestříme si tak večer.“
„Já jen šla s holkama na víno, takže nerušíš. Jen počítej s tím, že mi bude chvilku trvat, než odpovím.“
„V pohodě. A jak si to myslela, že to bylo teď horší?“

Když jsem odeslal zprávu, usadil jsem se v křesle se skleničkou v ruce a pustil si film. Ani nevím, co to bylo, moc jsem to nevnímal. Měl jsem to spíš jen jako kulisu.

„To bylo tak, jak mě viděly přicházet, už se usmívaly, téměř ušklíbaly a něco si šuškaly. Když jsem si sedala, tak mě pěkně přivítaly
– No konečně jsi tady. Že vám to ale trvalo. To musela být jízda, když sotva chodíš.“
„Hezké přivítání.“
„To teda. Tak jsem jim vysvětlila, že teď nic nebylo, že jdu rovnou z práce. Nějak nechtěly pochopit, že to už bylo dopoledne. Tak jsem jim to holt musela všechno dopodrobna vylíčit.“
„A jéje. To zas bylo veselo.“
„To máš pravdu. Nejspíš je to pěkně vzrušilo, ještě teď se tady nervózně vrtí.“
„A co ty? Ty náhodou v mokru nesedíš?“
„Ne.“


Ta strohá odpověď mě překvapila. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a pak mě něco napadlo.
„Tak když nesedíš v mokru, co takhle ve vlhku?“
„Hmm, to už jo. Hele, musím se také věnovat holkám, promiň. Já ti to všechno povyprávím zítra, teda jestli si na mě uděláš čas.“
„Určitě udělám. Tak si to užij, pozdravuj holky a uvidíme se zítra.“
Dopil jsem skleničku, vypnul televizi a šel spát.

Na druhý den mi to v práci celkem uteklo, zvlášť když jsem se těšil na rande. Odpoledne, když jsem ještě seděl v práci, mi přišla od Zdeňky zpráva.
„Ahoj, vyzvedni mě v pět u mě doma.“
Na to se nedalo nic namítat, tak jsem jí to jen potvrdil. Z práce jsem vyrazil s předstihem domů, abych se stihl nachystat, a za deset minut pět jsem stepoval u Zdeňky před domem. Zazvonil jsem.
„Kdo je?“ ozvalo se z domácího telefonu.
„To jsem já,“ ohlásil jsem se Zdeňce.
„Kdo já?“
„No kdo asi.“
„Ale měl si přijít až za deset minut.“
„Já vím, ale znáš to, na městskou není spoleh, tak jsem vyrazil raději dřív.“
„Fajn, tak pojď nahoru.“
Zazvonila mi bzučákem a já šel dovnitř. Bytové dveře byly pootevřené, tak jsem vstoupil.

„Zavři za sebou, sedni si do křesla a chvíli počkej,“ ozvalo se z koupelny.
„Rozkaz,“ odpověděl jsem a poslušně vyčkával, až přijde.
Po pár minutách vyšla z koupelny a já na ni mohl oči nechat. Nebyl jsem schopný slova.
„Tak co? Myslíš, že můžu jít takhle?“
Jen jsem polkl a přikývl.
„Nebo se snad mám dojít převléknout?“
Rychle jsem zavrtěl hlavou.
„To jsem ráda.“
„A co je v plánu?“ odpoutal jsem myšlenky od jejího oblečení.
„No já myslela, že bychom mohli jít někam na večeři.“
„To by šlo, už mám docela chuť.“
„A na co?“
Jen jsem se usmál.
„Tak se zvedej a jdeme.“

Už se otočila a chystala se vykročit ke dveřím. Chytil jsem ji za ruku a stáhl ji na sebe.
„Víš, že mě moc potěšilo, co sis vzala na sebe?“ komentoval jsem její ohoz. „Jen pořád ještě nevím, jestli pod tou sukýnkou něco máš, nebo ne.“

Nečekal jsem na její odpověď a sám se dal do pátrání. Položil jsem jí ruku na nožku a sunul dlaň vzhůru po stehně. S jistotou jsem mířil pod krátkou sukýnku, však tomu Zdeňka také pomáhala tím, jak lehce roztahovala nožky. V hlavě se mi ani nevím jak, vynořilo slovo „šukýnka“ a pravděpodobně jsem se nad tím dost blbě usmíval.
„Proč se tak usmíváš?“ vyzvídala Zdeňka.
Raději jsem šel s pravdou ven.
„To nic, jen mě napadl název pro to, co máš na sobě.“
„Jo? A co teda mám na sobě?“
„To nahoře je od-halenka,“ začal jsem a lehkým pohybem rozhalil halenku, abych měl lepší výhled na její poprsí, „protože víc odhaluje, než zahaluje, ale to dole by se dalo označit jako šukýnka.“
„Šukýnka?“
„Jo, šukýnka. Šukací sukýnka – zkrátka šukýnka.“
„To je dobrý, to se mi líbí. To budu používat. Ale jak víš, že je šukací? Vždyť si to ještě nevyzkoušel.“
„Co není, může být,“ ujistil jsem ji a s potěšením jsem prsty zaútočil na její štěrbinku.

Samozřejmě jsem se nesnažil jen prodrat dovnitř. Krom toho, že jsem zjistil, že uvnitř je obsazeno kuličkami, mě zajímalo i to, jaký má sestřih. Tiše mi u toho vzdychala do ouška. Palcem jsem přejížděl po Venušině pahorku a soustředěně se snažil identifikovat obrázek.
„Copak to děláš?“ ptala se Zdeňka mezi steny.
„Zkoumám, co to tam máš.“
„Tak se podívej,“ navrhla a seskočila ze mne.

Vyhrnula si sukni a přede mnou se objevila zmáčená pička v celé své kráse. I s obrázkem. Zíral jsem na ni s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou. Z malinkých kamínků tam měla vyskládané a vylepené srdíčko a uvnitř toho srdíčka měla naše iniciály.
„Tak co tomu říkáš?“ vyptávala se netrpělivě.
Já dál seděl a pohledem hltal každý kousek jejího pečlivě upraveného klínu. Nějak jsem nenacházel slov a jen jsem blábolil a vydával neidentifikovatelné zvuky.
„Jak tak koukám, tak tvé IQ právě vzalo za své,“ konstatovala, spíš pro sebe, než aby to byla poznámka určená pro mě.
„Tak to vyzkoušíme,“ pokračovala dál ve svém monologu, „co takhle koupit mi nové šaty?“
Ani jsem ji nevnímal a jen přikyvoval.
„A co třeba koupit mi prstýnek?“
„Cokoli si přeješ,“ řekl jsem nepřítomně a dál zíral na ozdobenou kundičku.
„A co třeba stěhování, svatba a dítě?“ stupňovala to dál.
„Jasně, klidně, není problém,“ odsouhlasil jsem jí všechno.
Najednou jsem se zarazil. To když její slova konečně dorazila do mozku.


„Co, cože? To jako myslíš vážně?“ začal jsem vyděšeně zmatkovat.
Jen se rozesmála.
„Vědět, že to bude mít takový účinek, tak jsem si tohle pořídila už dávno. Mohla jsem mít všechno a bez velkých protestů. Tak kdy se budeš stěhovat a kdy bude termín?“
„Počkej moment… to přece… to nemůžeš…tak nahonem… vždyť já…“ snažil jsem se nějak protestovat.
Ona nade mnou stála a čekala, až se vymáčknu.
„Ale vždyť… přece bys… to… nejde…“ marně jsem se snažil dát dohromady smysluplnou větu. Přinutil jsem se zavřít oči a zhluboka se nadechl.

„Přece bys to takhle nechtěla? Já myslel, že každá holka si ten okamžik maluje romanticky a ne takhle. Vždyť by tě to nemohlo ani těšit, tohle přeci není žádná romantická žádost o ruku…“ snažil jsem se z toho vykroutit alespoň trochu logickými argumenty, hrál jsem na city a její romantickou strunu.
V tu chvíli spustila sukni a konečně něco řekla:
„To víš, že bych to takhle nechtěla. Ale je dobré vědět, jak to na tebe působí. Ale jen tak lehce se z toho nevykroutíš. Alespoň ty šaty chci, když už nic jiného.“
Oddechl jsem si.
„Fajn, šaty budou. Klidně i ten prstýnek, když ho nebudeš brát jako zásnubní,“ a tiše jsem k tomu dodal, „alespoň prozatím.“
„Tak to beru.“
„I když, teď mě napadá, že by se k tomu hodil ještě jeden kamínek.“
„Vážně? A jaký?“
„No, takový ten…, co se zasouvá…“ dělal jsem, jako bych přemýšlel.
„Že ty myslíš tenhle?“
Pomalu se postavila, vyhrnula si sukýnku a předklonila se. V zadečku se jí zaleskl kamínek zdobící anální kolík.
„Přesně tenhle,“ řekl jsem spokojeně.

Mohlo by vás zajímat  Co se může přihodit drobnému živnostníkovi

Už už jsem se chystal pohladit ji po vyšpulených půlkách a pohrát si s prcinkou, na které se třpytily kapičky rosy. V tom najednou sjela sukně zpět dolů, Zdeňka se postavila, otočila se a dala ruce v bok.
„Tak moment, zpátky. Já to slyšela, jak si myslel to alespoň prozatím? To jako, že teď ne, ale časem jo?“ zarazila mě zpátky do křesla a klekla si nade mne.
„Co ty víš, stát se může cokoli,“ odpověděl jsem ji mnohoslibně.
„Já ti dám cokoli,“ začala se rozčilovat.

Už se nadechovala k pokračování, když jsem jí do toho vstoupil.
„Tak to si nechám líbit, když cokoli, tak cokoli. To pro mě znamená kdykoli, kdekoli a jakkoli a kolikrát budu chtít…“ potměšile jsem se usmíval v předtuše radovánek. „A už napořád,“ dodal jsem.
„Moment, neměň téma. Zpátky k tomu, co si povídal o tom zásnubním prstýnku. A cos myslel tím napořád?“
„Já jen řekl, že i prstýnek bude, pokud ho nebudeš brát jako zásnubní.“
„A dál?“
„Pak jsem dodal – Alespoň prozatím.“
„Fajn, a to mělo znamenat co?“
„To mělo znamenat, že třeba časem se to může změnit.“
„Aha. A to napořád?“
„Napořád, to znamená na furt, navždy, do smrti…“
„To je jako žádost o ruku?“
„Ne, to je jen vysvětlení tvého cokoli. Jinými slovy to znamená, že ať přijdu dnes, zítra, v noci, v poledne, za měsíc, za rok nebo za deset, ty mi budeš po vůli. Ať už svobodná, nebo vdaná, s dětmi, bez dětí, či těhotná…“
„Hmmm, takže za to, že jsem z tebe vymámila šaty, jsem se zavázala k doživotnímu sexuálnímu otroctví.“
„Nezapomeň na prstýnek. Ale takhle by se to také dalo říct.“
„Prstýnek si mi nabídnul sám.“
„No dobře, tak prstýnek jsem nabídl dobrovolně po tom, cos mě ženskými zbraněmi připravila o svobodnou vůli. Takže já si rozhodně nenechám ujít příležitost, že ty mi dáš cokoli. Co to znamená, už jsem říkal. Kdykoli, kdekoli a jakkoli si řeknu a kolikrát budu chtít.“
„Ale to přece…“ zkoušela to a znovu do hry zapojila i své ženské zbraně.

Jak nade mnou klečela, rozepnula si ještě jeden knoflíček u od-halenky a strkala mi svůj napěchovaný dekolt před obličej, k tomu mě jednou rukou hladila po hrudníku.
„Copak?“ otázal jsem s předstíranou netečností.
Kdyby pokračovala, bylo by jen otázkou času, kdy by se situace obrátila a já bych jí začal slibovat cokoli a za trochu uspokojení.
„Nic. Tak teda dobře,“ řekla nakonec smířeně, dobře si vědoma, že ať vymyslím cokoli, bude se jí to rozhodně zamlouvat.

Navíc ten příslib napořád, jí dával alespoň trochu naděje. Spustila obě ruce a jen tak si je položila na kolena. Sledoval jsem ten pohyb a čekal, co se bude dít dál.
„A co když udělám tohle?“ zeptala se a začal pomalu vyhrnovat sukni.
„Tak to uděláš,“ odpověděl jsem a snažil se u toho zůstat klidný.
„A když budu pokračovat ještě dál?“ nepřestávala mě dráždit.
„V tom případě za chvíli ověříme, jestli je to sukýnka, nebo šukýnka.“
„To nezní vůbec špatně,“ souhlasila a už mi nabízela pohled na svou ozdobenou pičku. Aby toho nebylo málo, prsty se proháněla mezi lapličkami a roztírala po nich milostné šťávy. Dokonce mi nabídla k ochutnání.
„Hmmm…“ vrněla uspokojivě jako kočička a dál předváděla své sebeukájecí divadlo.
„A co kdybych ti s tím pomohl?“ nabídl jsem se a rovnou vklouzl prsty do jejího hnízdečka.
„To je ono,“ chválila si mé počínání.
„Ale když mě pustíš, mohlo by to být ještě lepší,“ zkoušel jsem to na ni.
„To si ještě musím rozmyslet.“
„Jak myslíš,“ řekl jsem.

Hbitými prsty jsem nahmátl bod G a několikrát po něm přejel. Ve chvíli, kdy se blížila k orgasmu, jsem přestal.
„A to má znamenat co?“
„Nic. Ale když mě nechceš pustit…“
„Tak si myslíš, že mě k tomu takhle donutíš?“
Jen jsem přikývl.
„Ani náhodou,“ prohlásila rozhodně.
Než jsem se nadál, osvobodila můj tvrdý ocas a bez meškání si mě osedlala.
„Ohhh…“ vyhekl jsem a Zdeňka se vítězoslavně usmála. „Tak to vypadá na šukýnku a ne na sukýnku,“ zkonstatovala.

Ač jsme se nehýbali, Zdeňku přemáhalo vzrušení a z úst jí unikaly tiché vzdechy. Ani já nedokázal jen tak tiše sedět. Cítil jsem, jak zatínala svaly své mušličky a k tomu ten kolík v jejím zadečku. Těsné sevření mě vzrušovalo a bariéry mého sebeovládání padaly jedna za druhou. Na nic jsem nečekal a zabořil jí hlavu mezi ňadra. Rukama jsem pevně sevřel její prdelku a snažil se ji přimět alespoň k nějakému pohybu. Chytila mne za hlavu a vášnivě mě políbila. Její jazyk jsem cítil až v krku.

Odtrhla svá ústa od mých, zapřela se o má ramena a začala se nadzvedávat. Zprvu pomalu, ale postupně nabírala na tempu. Zběsilá jízda spěla ke svému neodvratnému konci.
„Už buduuu…“ téměř jsem vykřikl své varování.
„Já takyyy…“ odpověděla.

Zatnul jsem tedy zuby a snažil se ovládnout, aby dosáhla uspokojení přede mnou. Sama si k tomu vydatně pomáhala rukou, kdy si zběsile masírovala klitoris. To blaho se nedalo vydržet.
„Aaaahhh…“ vykřikl jsem a přirazil proti ní.
Do promáčené kundičky jsem stříkal svou, tentokráte o něco skromnější, dávku. Ještě párkrát se na měknoucím nástroji slasti nadzvedla, než dosáhla svého. Pak mi položila  hlavu na rameno a slastně oddechovala. Znavený bojovník opustil dobyté pozice a vyklouzl ven. Za ním se řinula bílá smetana spolu se Zdeňčinou tekutinou. Všechno mi to líně stékalo do klína a na křeslo pod námi.


„A co teď?“ zeptala se Zdeňka.
„Nevím jak ty, ale já mám docela hlad.“
V tu chvíli  i jí zakručelo slyšitelně v žaludku.
„Tak to vypadá, že já nejspíš taky,“ okomentovala to.
„Fajn, tak se jdi zkulturnit do koupelny a někam si na jídlo zajdeme. Nechce se mi nic připravovat.“
„Souhlasím,“ řekla a vydala se opatrným krokem do koupelny.

Nachystal jsem si oblečení a počkal, až Zdeňka opustí koupelnu a šel se také zkulturnit.
„Zvednout sukni!“ zavelel jsem ještě před tím, než jsme opustili byt.
„A proč?“ podivovala se.
„Jen jsem zvědavý, jestli sis nechala ten kamínek a jestli si vzala zpátky kuličky.“
„Jo takhle. Tak se koukni, když tě to zajímá,“ udělila mi svolení, zvedla sukni a zatočila se kolem dokola.
„Fajn, tak můžeme jít,“ souhlasil jsem.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2327
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 26Dešťová víla 28 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

7
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
4 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
MartinTryskyChildeMirek Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Mirek
Člen

Ne moc často dávám 5 hvězd. Ale dnes je to minimum co můžu dát. Díky za hezké počtení.

Childe
Člen

Co napsat a neopakovat se?
Prostě piš dál (i když toto bylo již napsáno mockrát).

Martin
Host
Martin

Krásné a velmi vzrušující pokračování . Je vidět , že se Zdeňka poučila a umí i krásné vydírat . A celkem se jí daří i tlak na svatbu a mateřství . Popis vyplněné a ozdobené mušličky spolu s ozdobným kolíkem v analku je perfektní . Pavlínka je již asi zapomenuta , ale nějaké rozloučení by bylo dobré . Rozhodně se těším na další pokračování . Jak již bylo řečeno 5* je málo . Díky za skvělé pokračování .