Toto je 26 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Doma jsem ze sebe shodil oblečení a s vědomím toho, že ráno nemusím do práce, jsem se ještě na chvíli rozvalil v křesle a pokračoval v občerstvování. Ani nevím, kdy jsem v tom křesle vytuhnul.
V noci mě vzbudila zima a nutkání jít si ulevit. Odskočil jsem si, ale do postele se mi nějak nechtělo. Proti zimě jsem na sebe hodil župan, z pohovky si vzal deku a znovu se uvelebil v křesle.
Ráno, tedy spíš dopoledne, jsem s námahou rozlepil oči. V puse jak v polepšovně, jedinou útěchou mi mohlo být, že mě nebolela hlava. Naštěstí vím, kdy mám dost, i když včera jsem se přiblížil svému limitu asi nejblíž.

Postavil jsem vodu na čaj a šel si ulovit něco k pozdní snídani. Všechno jsem si nanosil do kuchyně a pustil se do přípravy jídla. Byl jsem rozhodnutý se pořádně rozšoupnout. Míchaná vajíčka, toustíky, opečené párečky a slanina a k tomu sýr. K pití džus a čaj. Aby toho nebylo náhodou málo, tak jsem si tam přidal i med a marmeládu. Zkrátka inspirace hotelovou snídaní se nezapřela. Nachystal jsem si všechno pěkně na stůl. Už jsem si téměř sedal ke stolu, když v tom se ozval táhlý zvuk domovního zvonku.
Koho to sem čerti nesou? blesklo mi hlavou a začal se pomalu zvedat. Znovu a tentokrát ještě naléhavěji se ozval zvonek.

„No jo, vždyť už se řítím,“ volal jsem otráveně směrem ke dveřím, „Copak hoří?“
„Kdo je?“ zeptal jsem se, aniž bych se podíval kukátkem.
„To jsem já, otevři,“ ozvalo se zpoza dveří a přidalo se netrpělivé zaklepání.
Zdeňka, co ta tu dělá? napadlo mě. Otevřel jsem dveře. Rychlostí blesku se protáhla kolem mě a zamířila směrem k záchodu. Ani jsem si nestačil všimnout, co má na sobě. Když jsem za ní zavíral dveře, ucítil jsem její parfém. Než jsem se stihl otočit, zaslechl jsem klapnutí dveří od toalety.


Přesunul jsem se zpět do kuchyně, abych konečně ukojil hlad, ještě jsem pro jistotu vyndal na stůl druhý hrnek.
„Jééé, tady to voní,“ prohlásila Zdeňka na chodbě, když opustila koupelnu.
Neodpověděl jsem, protože s plnou pusou se nemluví, navíc už si stejně sedala ke stolu.
„Můžu?“ zeptala se, a aniž mi dala nějakou šanci odpovědět, už si nandávala na talířek.
„Má cenu se ptát, když to stejně uděláš?“ odpověděl jsem otázkou, když jsem polkl.
„Je to slušnost.“
„To je pravda.“
„Jak tak koukám na tu nálož, tak mě napadá, kdo je tady těhotnej,“ řekla s tajemným obličejem.
„No co, já být těhotný nemůžu, naštěstí, jen jsem se chtěl rozšoupnout. Navíc, seš to ty, kdo s těhotenstvím neustále vyhrožuje.“
„No jo.“
„Ty máš tak co říkat,“ vrátil jsem jí to při pohledu na kombinaci nandanou na jejím talíři. „Tak jak to teda je?“
„Podívej se sám,“ odpověděla.

Olízla a otřela si upatlané prsty a sáhla vedle sebe na židli, pak mi před obličejem něčím zamávala. Ani jsem nestihl postřehnout, co to bylo, natož zjistit nějaký výsledek.
„Co to je?“ zeptal jsem se nechápavě.
„Co asi? Těhotenský test. A abys mě náhodou z něčeho neobviňoval, tak jsem si ho před chvíli tady udělala. Kdybys otevřel jen o chvilku dýl, měl bys na chodbě co uklízet. Měla jsem to jen tak tak.“
„Aha,“ hlesnul jsem, a když s testem přestala mávat, opatrně jsem ho vzal opatrně mezi prsty.
„Snad by ses toho neštítil,“ rýpla si do mě, „uspokojit mě pusou ti nevadí a tohle by ti vadilo?“
Abych jí dokázal, že se neštítím, sevřel jsem test pevně v dlani. To už jsem slyšel Zdeňčin zvonivý smích. Mrknul jsem na indikátor a to červené mínus bylo více než výmluvné. Víc jsem stejně přitom jejím dráždění ani nezvládal. Ovládl jsem se a pokusil se poručit svému hlasu, aby zněl, co nejvíc smutně, než jsem jí odpověděl:
„Fajn, takže těhotná nejsi.“
„Nejsem,“ řekla sebevědomě, „a abys neříkal, že tohle nic neznamená, tak tady mám i potvrzení od doktora.“

Už se chtěla natáhnout pro kabelku, nejspíš, aby z ní vyndala to potvrzení, když jsem ji zarazil. Hodlal jsem jí to, jak si mě dobírala, oplatit.
„Hmm, a já už se skoro začínal i těšit…“ pokračoval jsem smutným hlasem.
Nadechla se a spustila:
„TY… nejdřív kolem toho tolik naděláš a teď tohle…“ Ač jsem se velice snažil, už mi cukaly koutky úst. Všiml jsem si, že i její naštvání je tak trochu přehrávané. Rozesmál jsem se naplno.
„No fajn, asi jsem si to zasloužila…“
„Ale to nic nemění na tom, že bychom si měli promluvit.“
„A musí to být?“ ujišťovala se.
„Obávám se, že musí.“
„No tak dobře,“ souhlasila, „A můžeme to nechat až po snídani?“
„Fajn, klidně.“

Dojedli jsme, já postupně sklidil ze stolu. Při občasném pohledu jsem viděl Zdeňku, jak nervózně poposedá. Vrtěla se tak, až se jí sukně vyhrnula, navíc s nohou na opřenou o židli jsem tak mohl spatřit její rozevírající se kundičku. To, že neměla podprsenku, jsem zjistil už u snídaně, když jsem jí koukal do výstřihu, na tom ostatně nebylo nic divného, že neměla kalhotky, mě trochu překvapilo. Nejspíš jsem na ní zíral trochu moc dlouho, protože si všimla směru mého pohledu a sama mi to oplatila. Stožár nadzvedávající trenky a deroucí se rozevřeným županem nešlo přehlédnout. Přitáhl jsem župan a usadil se naproti Zdeňce.
„Myslím, že máme problém.“
„Problém? A jaký? S neutuchající erekcí? S neodbytnými hříšnými myšlenkami?“ ptala se a k tomu aby podpořila své otázky, mi přejela nohou po stehně až do klína.
„Dost, neměň téma.“
„Dobře, jen se mi o tom nechce mluvit.“
„Mě taky ne, ale měli bychom.“
„To asi ano. Tak začni. Co tě trápí?“
„Fajn,“ dodával jsem si odvahu, „takže… trápí mě tvoje možné těhotenství.“
„Ale vždyť víš, že nejsem v tom. Klidně ti ukážu to potvrzení od doktora.“
„Já vím, ale mně vadí to, žes to na mě tajně ušila.“
„Hmm, ale já… už to neudělám… to…“
„Já vím, to holky… Hlavně, když to máš na koho svádět.“
„No jo, promiň…“
„Myslíš, že to omluva spraví?“
„Omluvu beru, ale problém je s důvěrou.“
„S důvěrou?“
„Jak ti mám věřit, že už to neuděláš? Že dál bereš prášky?“
„Ale… já… hmm…“
„Copak?“
„Chápu. Ale já ti nikdy nelhala.“
„Jenom si na mě ušila boudu…“
Smutně sklopila hlavu a přemýšlela.

„Tak víš co? Já ti klidně podepíšu papír, že když budu těhotná, neuvedu tě v rodném listě, když si to nebudeš přát. A ani od tebe nebudu nic chtít. Jen taková malá poznámka na okraj: Když už spolu spíme, měl bys tak trochu s možnými následky počítat.“
Chvíli jsem o tom přemýšlel a zvažoval to jako vhodnou alternativu. Tušil jsem, že by mi takový papír byl nejspíš k ničemu, ale na druhou stranu proč ne.
„Fajn. A co budeš chtít na oplátku ty?“ souhlasil jsem po chvíli.
„Nic. Jen to, abys mi věřil. A svolení, že na tebe smím chystat různá překvapení.“
„Dobře,“ svolil jsem opatrně, „ale ta překvapení nesmí mít trvalé následky.“
„Tak to beru. A jak to, že nejsi v práci?“
„Tušil jsem, že se mi nebude chtít vstávat, tak jsem v práci nahlásil, že přijdu nejdřív ve dvanáct. A co ty?“
„Co myslíš, já šla k doktorovi, návrat do práce až odpoledne,“ usmála se, „když ona u doktora byla strašná fronta…“
„Takže…,“ začal jsem a u toho se podíval na hodiny.
„Přesně, to máme ještě minimálně hodinu a půl,“ dokončila za mě.
„A co budeme dělat?“
„To nevím,“ řekla svým sladkým nevinným hláskem a zároveň mi nožkou rozevírala župan.

Potom vklouzla pod stůl. Jedním prudkým pohybem ze mne stáhla trenky. Stačilo, abych se trochu nadzvedl. Okamžitě se pustila pusinkou do práce na mém ztuhlém ocasu. Po chvíli jsem ji vytáhl zpod stolu a pomohl se jí postavit. Nastavila pootevřené rty k polibku. Neváhal jsem a přisál se k nim. Pak už to šlo ráz na ráz. Župan skončil na zemi, její sukně taky. To už jsme stáli ve dveřích ložnice. Než jsem se nadál, oba jsme padli na postel. Jediné, co nám bránilo v kontaktu tělo na tělo, bylo její tričko. Ruce bloudily všude, jazyky spolu tančily střídavě v mých a v jejích ústech.

Nevím, kde se to v ní náhle vzalo. Převalila mě na záda a ruce mi přiklekla podél těla. Sunula se po mně a já cítil, jak za sebou zanechává vlhkou stopu. Zastavila se tak, že jsem měl její vlhkou kundičku jen kousek od obličeje. Ale i když jsem se snažil a zvedal hlavu, byla daleko na to, abych ochutnal. Oběma rukama uchopila lem trička a pomalu si ho začala svlékat. I když už jsem ji viděl nahou snad stokrát, cítil jsem se jako malý kluk, který si rozbaluje dárek. Z jedné strany jsem chtěl, aby už to měla dole, z druhé jsem vychutnával to napětí. Navíc to, že jsem to nemohl nijak ovlivnit, rozhodně mělo své kouzlo. Zdeňka to tušila a záměrně prodlužovala. Látka se mučivě pomalu sunula vzhůru. Odhalený podbřišek, bříško s pupíkem, a když už konečně mělo dojít na prsa, pohyb se zastavil. Pustila tričko a dlaněmi si přejela po vztyčených bradavkách. Tiše zasténala. Následně zahákla prsty za okraj trika, jedním prudkým pohybem ho ze sebe svlékla a odhodila ho do kouta. Nade mnou se zhouply její dva poklady. Mohl jsem na nich oči nechat.
Lehce se předklonila a lehkým pohybem těla je rozhoupala. S úsměvem se narovnala a začala mi předvádět divadlo. Rukama klouzala po svém těle, hladila se, mačkala si ňadra, kroužila kolem bradavek a tahala se za ně. Ruce jí sjely do klína, kde rozevřela svou mušličku, aby mi ji předvedla v celé její kráse. Měl jsem pohled upřený na její lesknoucí se otvůrek.


„Ty na ni zíráš jako bys ji viděl poprvé. Nejsi ty náhodou ještě panic?“ dobírala si mě.
„To rozhodně ne, ostatně o tom snad něco víš. Ale když on je na ni vždycky nádherný pohled, obzvlášť když jsi takhle vzrušená a nadržená.“
„A copak se ti na tom tak líbí?“
„Jak se krásně leskne, jak úžasně voní, jak se naběhlé rtíky samy rozestupují a odkrývají ten nejbáječnější otvůrek. Nad tím vším bdí malý strážce, strážce tvé rozkoše. Stačí ho jemně pohladit, abych směl vstoupit. A pak ten pocit, když  pronikám pomaličku dovnitř…. To je prostě božské.“

U mého popisu slastně přivírala oči.
„To, jak na mě sedíš a já  mám nerušený výhled na tvá ňadra, která se zdvíhají s každým nádechem. Stále rychleji a rychleji, jak se ti vzrušením krátí dech. Mé ruce se něžně pohybují po tvé sametové pokožce, hladím tvá stehna a tvůj zadeček. Kde se tě dotknu, cítíš tu elektrizující sílu vzrušení. Naskakuje ti z toho husí kůže a celá se chvěješ v očekávání věcí příštích.“

Mohlo by vás zajímat  Bisexuální rodina 02

Abych dodal popisu na realističnosti, kopíroval jsem přesně každý popsaný pohyb, jen s malým zpožděním. Kdybych to neudělal, stejně by si brzy začala hrát sama se sebou. Všiml jsem si, jak ve snaze ovládnout vzrušení, zatíná pěsti a kouše se do rtů. Proto jsem v rozehrané předehře pokračoval:
„Když se mé prsty blíží k tvému klínu, i lapličky se chvějí a rozestupují, jako by mě zvaly dovnitř. Jakmile se přesunu rukama na tvé bříško a putuji směrem vzhůru, maličko se předkloníš. Tvé už tak naběhlé bradavky se ještě víc nalijí. Vím, že dotknout se jich by ti přineslo bolest, ale rozkošnou bolest.“

Viděl jsem, že je na to připravena. V očekávání následného uvolnění pevně stiskla víčka a z pootevřených úst vyšlo tiché zasténání. O tom, jaké mokro měla v klíně a já v místě, kde seděla, se nemá cenu ani zmiňovat. Přestal jsem popisovat, co ji čeká. Stejně už můj hlas nevnímala a tak jsem nezmírnil tempo, ale pokračoval dál mlčky.
Mé ruce se setkaly nad pupíkem. Dráždění dlaní jsem vyměnil za prsty, které společně putovaly vzhůru mezi ňadry. Dával jsem  velký pozor, abych se jich moc nedotýkal. Jakmile jsem se dostal až nahoru, ukazováčky se rozešly a každý se vydal na průzkum jednoho kopečku. Stoupaly vzhůru po spirále. S tím, jak se blížily k bradavkám, narůstalo i její vzrušení a sténání sílilo. Už už jsem byl téměř na vrcholu, jen pár milimetrů mě dělilo od okraje dvorce. Byla už celá napjatá, že téměř ani nedýchala. Stačil by jen nepatrný pohyb a…
Místo toho jsem ukazováčky sjel po stranách zpět dolů. Byla celá zkoprnělá z nenaplněné touhy. Vzrušená a neuspokojená. Znenadání nový vjem, nový nečekaný dotek. Vzal jsem její prsa do dlaní a  pevně je stiskl. Ani bradavky jsem už tentokráte nevynechal. Přitiskl jsem na ně bříška palců. Zdeňka vykřikla, z části možná bolestí, ale větším dílem rozkoší. O tom nebylo pochyb, protože mé břicho zalila její šťáva, co z ní vytryskla. Opět tak dostála své přezdívce. Měl jsem co dělat, abych ji udržel, jak byla parádně rozhicovaná. Pro jistotu jsem jí pomohl se položit na postel. Zatímco ona se ještě vzpamatovávala,  chystal jsem se k zásunu.

Roztáhl a pokrčil jsem ji nožky a přiklekl mezi ně. Sotva jsem se špičkou penisu dotkl kundičky, celá se zachvěla a rtíky se rozestoupily. Nasměroval jsem nástroj rozkoše na více než dostatečně připravený otvor. Milimetr za milimetrem jsem začal pronikat dovnitř, vnímal jsem, jak mě do sebe přijímá, to teplo a vlhko, téměř mokro. Nic mi nebránilo v pohybu. S každým kouskem, který byl uvnitř, s každým kouskem, o který se její mušlička roztáhla, přicházela víc k sobě. Plně si uvědomila, co se s ní děje, až když jsem v ní byl celý. Chvíli jsem tak zůstal a nechal ji spokojeně si vychutnat naše spojení. Prudce jsem z ní vyjel. Jen vykulila oči překvapením a pocitem nečekané prázdnoty.

Chvíli jsem se kochal pohledem na otevřenou žádostivou dírku. Abych ji dlouho netrápil, pustil jsem se s chutí opět do díla. Tentokráte jsem nezasunul a jen ji dráždil zvenku. Přejížděl jsem žaludem od otvůrku po klitoris a zpátky. Jakmile jsem dosáhl možného místa spojení, po každé se snažila se nabodnout a já pokaždé uhnul. Bavilo mě si s ní takhle pohrávat, ale trápení nás obou už bylo dost. Už jsem na nic nečekal a prudce se do ní zanořil, celý a jedním tahem. Okamžitě mi omotala nožky kolem pasu a mezi vzdechy řekla:
„Tak a teď už tě nepustím.“
„To mě ale vůbec nevadí, spíš naopak,“ odpověděl jsem.

Jelikož pohyb dovnitř a ven mi nebyl umožněn, zkusil jsem to jinak. Pokoušel jsem se alespoň měnit úhel, pod jakým jsem byl v ní. Z počátku se toho moc nedělo, pak se mi konečně podařilo najít ten správný pohyb a postup. Během okamžiku se vše změnilo, sténala a vzdychala, jako by to mělo být naposledy. Sevření jejích nohou povolilo a já tak měl opět možnost pořádného pohybu. Chytil jsem ji za stehna a rozjel naši cestu k vyvrcholení.  Kombinoval jsem osvědčené kroužení pánví s pomalými, ale za to důkladnými průniky. Prohýbala se v zádech jako luk, ruce svírala v pěst a mezi prsty držela prostěradlo. Z úst jí unikaly nesrozumitelné výkřiky a hlasité sténání. Posunul jsem ruku po jejím stehně směrem k mušličce. Prsty jsem možná až příliš tvrdě zaútočil na knoflíček rozkoše. To ji vystřelilo k vrcholu téměř okamžitě. Něco takového jsem u ní ještě nezažil. Ten proud, co z ní vytryskl, mě od ní doslova odtlačil.
Rozstříklo se to o mé břicho a celá postel byla naprosto mokrá. Zdeňka se celá třásla a ne a ne se uklidnit. Bál jsem se se jí jen dotknout, abych to nezhoršil. Sám jsem to měl na krajíčku. A ten pohled na ni mě ještě víc vzrušoval. Opatrně jsem znovu poklekl mezi rozevřené  nohy a začal si ho nad ní honit. Funěl jsem a hekal, ve snaze to ještě oddálit.  Stačilo však pár tahů a už to ze mě lítalo. Se zakloněnou hlavou, zavřenýma očima a hlasitým vzdechem uspokojení, jsem se vystříkal na ploché bříško.

Nevnímal jsem okolí a automaticky ze sebe ždímal poslední kapky, když jsem ucítil horký dech, následovaný jemným dotekem na hlavičce umdlévajícího bojovníka. Ucukl jsem, trochu leknutím, trochu bolestí. Přeci jen byl po takovém výkonu poněkud citlivější než obvykle.
„Ššš, neboj,“ uklidňovala mě, „budu něžná a opatrná…“
Uvolnil jsem se a nechal se od ní hýčkat. Jemně vzala do dlaně pytlík a něžně jazýčkem čistila mé náčiní. Ač jsem byl vyčerpaný předchozí činností, nedalo jí moc práce, znovu mě uvést do patřičného stavu.
„Ty ještě nemáš dost?“ komentovala to.
„Tebe asi nebudu mít nikdy dost.“
„No, tak tomu se říká výzva. Nebo to má být snad nabídka k sňatku?“
„Jaká…aahhh… nabíííí…dka…aaahhh…?“ vzdychl jsem naoko vyděšenou odpověď.
„No jako navléknout mi kroužek,“ řekla s plnou pusou.
„Aha… ale…ty už… mě kroužkuješ… s naprostou dokonalostí…,“ komentoval jsem její umění v duchu starého vtipu.
Zasmála se a pustila můj trčící ocas.
„Tak co? Vezmeš si mě?“ vyzvídala.
„Vezmu a hned,“ řekl jsem rázně.

Povalil jsem ji zpět na postel, chytil ji za boky a přetočil na břicho. Přizvedl jsem ji a zezadu do ní prudce vnikl.
„Jooohhhh…,“ vydechla.
Nelenil jsem a dál si ji bral podle své chuti. Ona se zatím vzpamatovala z toho nečekaného nájezdu a sama mi  aktivně vycházela vstříc. Pustil jsem její boky a začal se věnovat také  zadní dírce. Stále ještě byla vlhká od toho, jak se před tím tak nádherně udělala. Zakroužil jsem kolem staženého otvůrku. Stačilo malinko zatlačit a už jsem měl uvnitř kousek ukazováčku. Po pár okamžicích jsem vyměnil ukazováček za palec, který ji lépe vyplňoval. Dráždil jsem ji prstem uvnitř zadečku a docela nevybíravě plenil i její kundičku. Spokojeně u toho hekala.

„Víš, co už tu dlouho nebylo?“ nadhodil jsem otázku.
„To… ooohhh… netuším…“ hekala v odpovědi.
Abych  napověděl, zahýbal jsem palcem.
„To… oohh… jako…ooohhh… vá…aaahh…žně?“
„Vždyť si řekla, abych si tě vzal,“ vrátil jsem se zpět k její myšlence, „tak si tě beru, jak se mi zlíbí.“
„Ale já to ta…aaahhh…kle nemyslela…“
„No a?“


To už jsem na nic nečekal a přemístil  nástroj do  kakaové dírky. Připravená byla, namazaná taky, tak to šlo docela lehce. Dal jsem jí trochu času si přivyknout, přeci jenom tohle nepraktikujeme tak často. Vyčkával jsem, až sama přebere aktivitu. A ono to netrvalo ani tak dlouho. Jakmile ucítila, že mé pohyby ustaly, sama začala opatrně přirážet. K tomu přidala i ruku ve svém klíně. Pohled na její půlky i to, jak mi byla vydána téměř na milost, mě děsně vzrušovalo. Jakmile mi sama vycházela vstříc, nemělo cenu to dál nějak zdržovat. Chytil jsem ji znovu za  boky a přebral zpět iniciativu. I když jsem před pár okamžiky vykropil její svatyňku, opět jsem se blížil k výstřiku. Ani Zdeňka nezůstávala pozadu a vzdychala na celý pokoj.
„Už budu…uuhh,“ hekal jsem.
„Já… aaahh… takýýý,“ odpovídala mi.

Ještě jsem zvýšil frekvenci plenitelských nájezdů. Cítil jsem, jak se celá chvěje, každou chvíli to na ni muselo zase přijít. Snažil jsem se v myšlenkách oddálit nevyhnutelné. V mysli jsem se vrátil k práci a doufal, že to pomůže. Od práce nebylo daleko ke služební cestě a odtud k Pavlíně. Stačil jen záblesk vzpomínek na to, jaké to s ní bylo, a byl jsem v koncích. Těsné sevření spolu se vzpomínkami vykonalo své. Naposledy jsem do ní zajel, až to plesklo, a vypustil poslední zbytky spermatu do jejích útrob.
Znaveně jsem se svalil vedle ní. Ani Zdeňka se už neudržela a s roztaženýma nohama se zřítila vedle mě. Jen jsme funěli a oddechovali.
Konečně se mi povedlo popadnout dech. Nadzvedl jsem se, abych se pokochal tím, jak jsem ji odrovnal. Pod Zdeňkou bylo mokro, jak z ní vytékala směsice našich šťáv. Kundičku měla celou zarudlou a zadeček roztažený.
„Pěkné,“ řekl jsem, když jsem se pokochal výhledem, „ale asi bychom se měli jít umýt.“
„A kolik je hodin?“ zeptala se zadýchaně.
Mrknul jsem na budík.
„Tři čtvrtě na dvanáct, skoro čas k obědu.“
„Cože? Tolik? Já musím do práce.“
„To já taky. Takže sprcha a jdeme?“
„Souhlasím.“

Stál jsem vedle postele, zatímco Zdeňka se pokoušela zvednout. Sotva se zapřela o ruce a nohy, ty se pod ní podlomily a ona spadla zpět na postel.
„Opatrně,“ upozornil jsem jí.
„Asi mi budeš muset pomoct.“
„Klidně,“ řekl jsem a nabídl jí pomocnou ruku.
Opatrně se postavila a zkusmo udělala pár vrávoravých kroků. U každého trošku sykla bolestí. Jako správný gentleman jsem na nic nečekal, popadl ji do náruče a odnesl do koupelny. Když jsme přecházeli z ložnice do kuchyně, tak mezi dveřmi nezapomněla poznamenat něco o tom, že ji přenáším přes práh.

V koupelně jsme se dali jakžtakž dohromady, což se samozřejmě neobešlo bez dalších provokací. Zabalení jen do ručníků jsme se usadili ke stolu v kuchyni, abychom doplnili vydanou energii.
„Ach jo,“ posteskl jsem si s pohledem na hodiny, „To se dneska z práce nedostanu dřív než v osm.“
„Hmm,“ zamručela s plnou pusou Zdeňka na místo odpovědi. Spolkla sousto a řekla:
„Aha, takže se dneska asi už neuvidíme.“
„No to asi ne. Ty toho ještě nemáš dost?“
„Nooo…,“ odpověděla neurčitě.
„Já tedy nevím, řekl bych, že já asi večer nebudu schopný ničeho. A co se týče tebe…“
„Copak?“
„Vzhledem k tomu, jak si z koupelny šla zeširoka a jak teď sedíš na židli…“
Všiml jsem si, jak jí cukají koutky úst.
„Asi budeš mít v práci pěkně krušný den… a to bys chtěla večer pokračovat?“
To už jsme ani jeden neudrželi vážnou tvář a společně se rozesmáli. Pak už jsme se jen oblékli, úklid jsem nechal na večer a vyrazili se zapojit do pracovního procesu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
2794
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 25Dešťová víla 27 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

5
Komentujte

Please Login to comment
avatar
3 Comment threads
2 Thread replies
4 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
4 Comment authors
ChildeTryskyMartinIris954 Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Iris954
Člen

nějak nevím co bych ti k tomu napsal ! snad jen další luxusní díl který opět nezklamal !
moc pěkné čtení a doufám že už to bude se Zdenkou dobré 🙂 ono to chce zpestření to je jasný ale když si někoho oblíbíš (a u tvých příběhů to jde samo) tak je to těžké !

Martin
Host
Martin

Tak tady se nedá napsat nic jiného než naprosto báječná povídka . To je tak krásně a svůdně napsané , že to nejde ani popsat. Jsi super hráč se slovy . Usmíření se Zdenkou je popsáno báječně . Nyní mi tu ještě chybí nějaké udobření s Pavlínou . Díky za naprosto báječné čtení . Pět hvězdiček je málo . 1*

Childe
Člen

Excelentní jako vždy! Přesně na takovéto výtvory si schovávám 5*.