Dešťová víla 25

Toto je 25 díl z 28 v seriálu Dešťová víla

Ještě, než jsem dojel domů, zastavil jsem se v práci. Ne, že bych se tam tak těšil, ale nějak jsem myslel na to, že zítra do práce nedorazím a nechtěl jsem si nechávat auto doma, kdyby ho náhodou potřeboval někdo jiný. Vyndal jsem věci z vozu, skočil do kanceláře s papíry a klíči od auta a zamířil na městskou dopravu. Protože byl víkend, tak jsem si musel chvíli počkat, ale měl jsem tak čas si alespoň provětrat hlavu.

Konečně doma. Práskl jsem s taškou hned za dveřmi. Boty letěly do kouta a cestou do obýváku ze mne odpadávaly kusy oblečení, snad jako bych si myslel, že s oblečením odhodím i starosti.
Jen ve spodkách jsem se rozvalil v křesle. Naštěstí vše potřebné jsem měl při ruce.
Bar stál nedaleko a dálkový ovladač jsem měl na stolku, hned před sebou. Pustil jsem muziku, abych si nepřipadal tak sám, a natáhl se po nějaké láhvi. Dopřál jsem si poctivého panáka desetiletého karibského rumu. Ač ho byla škoda, naráz jsem vyprázdnil sklenku. Nějak to na mě všechno dolehlo. Práce, Pavlína i Zdeňka. K tomu všemu, aby toho náhodou nebylo málo, Adéla a ředitelka hotelu. Když se má něco zkomplikovat, tak ať to stojí za to. Stále jsem byl ze všeho nějak mimo, nechápal jsem, co se to děje. Ženské na mě nikdy takhle neletěly. Kdybych neměl Zdeňku, tak bych neváhal, ale takhle?

A mám ji ještě vůbec? Nebo to skončilo? A co bude vůbec dál? Hlavou se mi honila spousta různých myšlenek.
Musel jsem napsat do práce, že zítra nepřijdu. Naštěstí, v tomhle byl šéf chápavý a když byla odvedená práce, tak až tolik nebazíroval na docházce. V tuhle chvíli to znamenalo, že se budu muset zvednout a buď dojít k počítači, nebo pro telefon. Přemluvil jsem sám sebe a z hromady oblečení vyhrabal vypnutý mobil.

Vypnul jsem ho? A kdy? Nebo snad mám hledat ještě nabíječku? ptal jsem se sám sebe.
Nakonec jsem si uvědomil, že jsem ho vypnul sám a nejspíš někdy v pátek večer. Než jsem stihl odeslat zprávu šéfovi, tak mi telefon vyzváněl v ruce jako divý.  Jedna zpráva za druhou a všechny od Zdeňky.

Mohlo by vás zajímat  Vesnice 02

Na posilněnou jsem do sebe kopl druhého panáka, napsal šéfovi a pak se dal do čtení zpráv od Zdeňky.
Ahoj. Mě je to všechno taky moc líto. Už ti nikdy nic takového neudělám. Ještě jednou se moc omlouvám.
Na to, jak jsem se těch zpráv obával, to začínalo docela v klidu. Nadechl jsem se a otevřel další.
Proč neodpovídáš? Já se omluvila… A myslela jsem to vážně… 🙁
Tušil jsem, že za ten vypnutý telefon draze zaplatím.
Co je s tebou? Děje se něco? Odpověz mi.
Chvíli jsem přemýšlel, co jí na to odpovědět. Nic rozumného mě nenapadlo, raději jsem otevřel další zprávu. Tentokrát to už bylo jen oznámení o zmeškaném hovoru, tedy spíš o několika.

Nalil jsem si další skleničku a rozhodl se alespoň něco odepsat.
Ahoj. Před chvílí jsem se konečně vrátil se služebky a mám toho nějak dost. Bylo to náročné, ale měl jsem čas přemýšlet o nás. Nejsem si jistý, že bych dneska zvládl nějaký rozhovor, musím se vyspat. Ale co takhle se sejít zítra?
Odeslal jsem to. Jediné, na co jsem se ještě zmohl, bylo, že jsem pustil televizi a opětovně se napil. V povznesené náladě jsem televizi ani nevnímal. Oči se mi klížily a já téměř usínal.

Zahrada. Bazén. Vysoký živý plot. Rozkvetlé stromy. Šplouchání vody. Nadzvedl jsem se a podíval se k bazénu. Už jsem zahlédl jen ženské tělo mizející pod hladinou a rozhoupané prkno, ze kterého se před okamžikem odrazila. Usmál jsem se, zvedl se z lehátka a zamířil k vodě. Skočil jsem do vody a plaval za ní. Otočila hlavu. Zdeňka. Připlaval jsem k ní, sevřel ji v náručí a políbil jí. Ani jeden z nás neměl plavky. Otevřel jsem oči a ze Zdeňky byla Pavlína. Její pružné tělo se kolem mě ovíjelo.
Leželi jsme na dece a milovali se. Střídali jsme jednu polohu za druhou, skoro to vypadalo, jako bychom zkoušeli celou Kámasútru. Ještě, že sem nebylo vidět, a nikdo ze sousedů nebyl doma. Pavlína nádherně tiše vzdychala. Právě prožívala své několikáté vyvrcholení, když se objevila Zdeňka.
„Nechceš mi ho půjčit?“ zeptala se.
„Klidně,“ řekla zadýchaná Pája a lehla si vedle.
Zdeňka ochotně zaujala její místo. Předváděla to nejlepší, co dovedla, jako by s Pavlínou soutěžila, která z nich je lepší. Kdyby se mě na to někdo zeptal, nedokázal bych se rozhodnout. Každá z nich měla něco do sebe.
Převalovali jsme se a chvíli jsem byl nahoře já, chvíli Zdeňka. Její vzdychání sílilo. Nepřestával jsem ji dráždit. Stačil okamžik a zmítala se rozkoší. Pak se jen odvalila vedle.
To už u nás klečela Pavlína a vystrkovala na mě své pozadí. Ještě jsem si stačil všimnout, že o kousek vedle postávala ředitelka hotýlku a vedle ní ještě jedna holka. Tu jsem nepoznával. Sjel jsem pohledem níž a všiml si její kundičky zdobené piercingem. Nejspíš Adéla. Přestal jsem si prohlížet obecenstvo a opětovně se ujal Páji. Zasunul jsem do jejího hnízdečka. Uvítalo mě těsné sevření. Vlhko a teplo. Pája zavrtěla zadečkem a já se v tu chvíli udělal.

Otevřel jsem oči a ucítil vlhko v rozkroku.
No super, posteskl jsem si, všechno se mi to jen zdálo a ještě to dopadlo takhle.
Zvedl jsem se z křesla a šel se zkulturnit. Přeci jen sedět v mokrých trenkách se mi moc nechtělo.
Když už jsem byl v koupelně, zalezl jsem rovnou pod sprchu. Voda padala na moje znavené tělo. Odnášela s sebou únavu i pozůstatky alkoholového opojení. Postupně jsem střízlivěl.
Zabalený do ručníku jsem se vrátil do obýváku. Můj pohled padl na láhev. Pokud jsem si dobře vzpomínal, tak původně byla téměř plná. Vzal jsem ji do ruky a nevěřícně s ní zatřásl. Po dně zašplouchala trocha tekutiny. Odhadoval jsem to tak na tři velké panáky. Takže jsem zdolal víc než půl láhve.

Na telefonu na mě zlověstně blikala kontrolka označující zmeškaný hovor nebo nepřečtenou zprávu. Vzal jsem ho do ruky a podíval se na něj.
Psala Zdeňka:
Aha, tak dobře, ale zítra už něco mám a tak to asi nezvládnu. Co to takhle nechat na úterý, to už budu mít všechno vyřešeno.

V tu chvíli ve mně zatrnulo. Hlavou mi závratnou rychlostí létala jedna myšlenka za druhou. Něco už má, v úterý bude všechno vyřešeno…, to mohlo znamenat jediné, zítra doktor a pak je po všem… a nakonec mi to všechno bude vyčítat…
Je pravda, že dítě jsme neplánovali, tedy já alespoň ne, ale rozhodně jsem nemohl připustit, aby to zahodila, když už to přišlo. Navíc, když jsem si to všechno nějak přebral a konečně se k tomu hodlal správně postavit. Ať už by si to nechala nebo ne, pro mě by to v tuhle chvíli vyšlo nastejno, přišel bych o ni tak jako tak.

Chvíli jsem zmateně chodil po pokoji a přemýšlel, co s tím. Nakonec jsem se rozhodl jí odepsat.
Tak dobře, necháme to na úterý. Jen prosím tě nedělej žádnou blbost, které bys pak litovala, na nějaká krajní řešení je přeci ještě nějaký čas. Myslím, že nejdřív bychom si měli promluvit.
Snažil jsem se, aby to vyznělo povzbudivě a pokud možno i přesvědčivě a s nějakou nadějí.
Odpověď nepřišla už žádná, tak jsem se rozhodl trochu poklidit ten nepořádek, abych přišel na jiné myšlenky. Po úklidu jsem si v lednici ulovil něco malého k večeři a zamířil do postele. Kupodivu se mi povedlo bez větších problémů usnout.

Ráno jsem vstával s čistou hlavou a byl schopný jít i do práce. Udělal jsem si snídani a nakonec se rozhodl do práce zamířit. Doma bych se stejně jen užíral tím, co asi dělá Pavlína a Zdeňka, a na to jsem zrovna v tuhle chvíli neměl vůbec náladu. Navíc práci za mne nikdo neodvede, napsat zprávu z cesty a nějak shrnout domluvu a smlouvy jsem musel sám.

Do práce jsem dorazil asi o dvě hodiny později oproti normálu a hned se pustil do práce. Čas mi docela ubíhal a já skoro zapomněl jít domů. Teprve až když se kolem čtvrté začala kancelář vyprazdňovat, uvědomil jsem si kolik je hodin. Rychle jsem dokončil rozdělanou práci a zmizel také.
Místo, abych jel domů městskou, zvolil jsem raději procházku. Potřeboval jsem si všechno promyslet. Narazil jsem na oblíbenou hospůdku se zahrádkou u vody. Usadil jsem se do kouta a objednal si. Pozoroval jsem vodu, což bylo příjemně uklidňující. Všímal jsem si lidí kolem, ať už to byly mladé dvojice nebo jen jednotlivci nebo i starší manželé a milenci. U toho jsem zvažoval pro a proti svých dvou milenek.
Milenek? Trochu jsem se nad tím pousmál. Nějak mě nikdy nenapadlo, že bych měl milenku, natož dvě.

Se Zdeňkou už jsme se znali nějaký čas, sex rozhodně nebyl to, co na začátku. Nějak vyprchala ta jiskra, takové to roztomilé objevování a překvapování, zato s Pavlínou bylo všechno nové a jiné. Nevím, jestli lepší nebo horší, ale jiné. Navíc ta její ohebnost, touha objevovat, zkoumat a zkoušet, to bylo víc než lákavé. Záviděl jsem tomu její nekňubovi, že má takovou svolnou a nadrženou holku, ji jsem zároveň litoval, že se jí nedostává to, co by si zasloužila. Ale zase jsem z toho profitoval já.
To, že Pavlína bydlela kousek dál, jí sice ubíralo body, ale na druhou stranu by to mělo i jisté výhody. Kdybych si tady odskakoval za Adélkou, nemusela by se nic dozvědět. Ale zase bych tím ublížil Zdeňce. Ať udělám, co udělám, nebude to ideální. Já vlastně ani nevím, jak to Pavlína brala. Jestli jen jako uspokojení svých tužeb, nebo by chtěla něco víc. S tím, jak to začalo, to bylo jen o sexu. Jak to končilo, skoro to vypadalo na něco víc.
Se Zdeňkou mi bylo dobře, byla to taková jistota. A to, že trochu uhasla ta jiskra, nebyl zase tak velký problém, při troše snahy a vůle by se s tím dalo něco dělat. Navíc jsem nepochyboval o tom, že by se to s každou, dřív nebo později, dostalo do podobné fáze.

Dopil jsem pivo a rozhodl se nechat všemu volný průběh. Ono se to nějak vyřeší. Navíc zítra se uvidím se Zdeňkou, tak poznám, s čím přijde a co a jak bude dál. Přeci jen, kdyby opravdu byla v tom, nebylo by co řešit.
Na oslavu toho, že jsem se zbavil starostí, jsem si objednal panáka, zaplatil a vyrazil domů.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
869
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 24Dešťová víla 26 >>

16
Komentujte

Please Login to comment
avatar
8 Comment threads
8 Thread replies
7 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
9 Comment authors
ReniemTryskylukasIris954Childe Recent comment authors
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Fred
Host

No jó, ono mít víc ženských, než jednu, je sice příjemné, ale také náročné. Na čas, na prachy, i na organizaci. A pořád je tady nebezpečí, že se to provalí a bůh ví, jaké následky to bude mít. A když je ta dáma hysterka, může z toho být peklo na zemi. Nejlepší je být monogamní. Jedna manželka, jedna milenka, ale nikdy ne víc.

Iris954
Host
Iris

áááá Trysky je zpět ! ! už jsem ani nedoufal že se ještě něco objeví po tak dlouhé přestávce !
další moc krásné pokračování tvých úžasných příběhů bude doufám zvláště Kristýnka 🙂

jinak povídka netřeba komentovat jako vždy luxusní a jako kdybych to sám prožil úplně super ! ! jen tak dál

mko
Host
mko

Trysky, Trysky !! Jeden z duvodu, proc jsem posledni dobou chodil na efenix tak malo byla absence tvych povidek..

Robbertos
Člen

Gratuluji, ztracený syn je zpátky. Je to jako obvykle na 5*. Já mám od očaře zakázáno psát, tak se alespoň tajně kochám.

Martin
Host
Martin

Trysky vítej zpět . Jak já se těšil na další skvělou povídku od Tebe . Povídka je výborná . Když to čtu , tak jako bych to sám prožíval . Jsem zvědav jak bude příběh pokračovat .

Childe
Člen

Už jsem ani nedoufal v pokračování vynikající série. Moc se těším na pokračování.

Iris954
Host
Iris

zapomněl jsem ti udělit hodnocení ! 🙂

Reniem
Host
Reniem

Už jsi nám tu opravdu chyběl:-) Diky,skvěle čtení jako vzdy;-)