Toto je 24 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Ranní, nebo spíš dopolední, probuzení bylo poněkud zvláštní. Nevím přesně, co mě vzbudilo, jestli to bylo cinknutí šálku, vůně snídaně, nebo deka nalepená na mém těle. Navíc mi v uších stále rezonovala její poslední věta před usnutím.

Zhluboka jsem nasál vůni čaje, kávy a čerstvého pečiva, a otočil se směrem ke stolku. Pomalu jsem rozlepil oči a spatřil Pavlínu, jak sedí v křesle a něco popíjí z hrnečku.

„Dobré ráno.“
„Dobré ráno. Nepřidáš se na snídani?“ zeptala se.


Už jsem se chtěl zvednout a přisednout si k ní, ale deka přilepená na mém těle mě zastavila. Chvíli jsem přemýšlel, co se stalo, přeci jen poluci jsem neměl už hodně dlouho. Navíc naposledy se mi to stalo při dlouhodobém půstu. Ale s tím, co se dělo tady, bych řekl, že něco takového není možné.

„Rád bych. Ale vypadá to, že jsem měl v noci malou nehodu.“

Opatrně jsem se vymotal z deky a zamířil do sprchy. Až tehdy jsem si všiml, že Pavlína je zabalená do ručníku a má mokré vlasy.

V koupelně jsem se dával do pořádku. Pod proudem vody jsem se pomalu probíral a vracely se mi i vzpomínky na včerejší večer. Stále dokola jsem přemýšlel nad tím, co se v noci stalo. Že by mě tak moc vzrušovala, až bych se z toho ve spánku udělal?

S ručníkem omotaným kolem pasu jsem se vrátil do pokoje a usadil naproti Pavlíně. Nalil jsem si čaj a pustil se do připravené snídaně. Po očku jsem pokukoval po své společnici, vypadala nějak posmutněle. Pravděpodobně jsem na ni zíral o něco déle, až si toho všimla.

„Co si mě tak prohlížíš?“ zeptala se.
„To nic. Já jen…, že no, takhle mě svádět u snídaně… jako bys chtěla pokračování… navíc mi přijdeš nějaká smutná…“

Nadechla se a se sklopenýma očima spustila:
„Já si ze včera nic moc nepamatuju. Ale v noci jsi neměl nehodu. Já byla v podobném stavu jako ty, taky jsem se musela dojít vysprchovat.“
„Aha,“ přerušil jsem ji, „ale pokud si vzpomínám, tak jsme se včera byli vysprchovat.“
„To nevím, navíc stejně vždycky používám ochranu.“


Neříkal jsem nic, jen jsem se na ni stále díval.

„Co? Co je, že se na mě takhle díváš?“
„No víš, nevím, jak to říct…“
„Kam tím míříš?“ ptala se podezřívavě.
„No včera večer… měli jsme dohodu…“
„Jakou?“
„Ráno jsi po mně chtěla, abych tě pomiloval.“
„No a,“ odsekla.
„Chtěla jsi, aby to bylo po mém.“
„To pořád nic neříká o tom, co se stalo,“ řekla už mírně naštvaná.
„Už se k tomu dostávám. Mojí podmínkou bylo, že to bude bez ochrany.“

V tu chvíli se jí objevilo v očích zděšení, které však pomalu ustupovalo. Najednou se prudce zvedla, natáhla se ke kabelce, zběsile v ní hrabala a pak vyndala peněženku. Z peněženky vylovila platíčko s antikoncepcí a podívala se na něj. Pak zvedla hlavu a dívala se mi přímo do očí.

„Takže to včera bylo úplně bez ochrany,“ sdělila mi a zamávala mi před obličejem pilulkami.
„Aha.“
„Počítám, že takhle bez ochrany si to nemyslel.“
„To ne, s tím jsem nepočítal.“
„Tak co teď?“
„Co by, vezmeš si zapomenutý prášek a bude to snad v pohodě.“
„V to doufám.“

Vyloupla tabletku a spolkla ji. Uklidila peněženku, odložila kabelku a sedla si zpět.

„No jo, ale to stále nevyřešilo to, proč jsme museli teď ráno do sprchy,“ poznamenal jsem.
„To ne, to máš pravdu.“
„Já si jen vzpomínám, jak jsme usínali. Tys měla nožku přehozenou přese mne, hlavu na mém rameni…“
„Aha. Tak teď už to asi chápu.“
„Co? Já se nějak nechytám…“

Trochu vykolejený jsem se na ni zadíval. Nějakou náhodou se jí ručník trošku rozevřel a já tak mohl zase nahlédnout do jejích intimních míst.

„No, já myslela, že se mi to jen zdálo.“
„A co?“
„Měla jsem sen, jak jsme se milovali.“
„Aha, takže v tom případě to asi nebyl sen.“
„To asi ne,“ souhlasila smutně a zavrtěla se.

Ručník z ní málem sklouzl. Podvědomě si ho nahoře urovnala a obnažila tak svůj klín.

„Proč tak smutně?“ zkusil jsem to s pohledem upřeným na její obnaženou kundičku.
„Protože si z toho nic nepamatuju.“
„Z toho si nic nedělej, také mám okno. Večer si ještě jakžtakž pamatuju, ale z noci nevím nic.“
„Když já ani z toho večera…“
„Aha.“
„Takže když už jsem svolila k tomu, že se do mne někdo směl udělat, tak si to stejně nepamatuju.“
„To mě moc mrzí. Je to jako nepamatovat si své první milování.“
„Tak na to bych nejraději zapomněla. Ale tohle bych si pamatovala ráda.“
„Vypadalas, že se ti to moc líbí. Několikrát ses při tom udělala. Když jsem to do tebe pustil, tak si prožila orgasmus a dokonce si u toho vzdychala pěkně nahlas. A pak jsme to společně po tobě rozpatlávali.“
„Ach jo… a já z toho nic nevím…“ povzdechla si s hlavou v dlaních.


Zvedl jsem se a začal alespoň trochu urovnávat postel. Za mnou se ozval nějaký šramot. Otočil jsem se. Pája stála za mnou, nyní už přede mnou. Ručník se válel na zemi u jejích nohou. Stačil mi jen pohled na ni a penis se začal nalévat a růst do plné velikosti. Ani jsem se nenadál, strčila do mě a já padl zády na postel.

Mohlo by vás zajímat  S bráškou pod stanem

„Koukám, že už jsi připravený,“ konstatovala, „to je dobře, teď jsem střízlivá a budu si to pamatovat.“

Bez nějakého otálení se na mne vyhoupla a ukryla obnaženého bojovníka do bezpečí své jeskyňky. To, že toužila po tom mít mne hned, bylo nad míru vzrušující. Něco takového jsem už dlouho nezažil. Vypadala to, že zatoužila předvést mi své nejlepší pohyby. Bylo to nádherné. Cítil jsem, jak mě těsně svírá, to vlhko a teplo. Můj ocas ještě víc mohutněl a mně bylo jasné, že to už o moc déle nevydržím.

Využil jsem kratičké přestávky, kterou mi dopřála, abych nás oba posunul na posteli do lepší pozice. Nadzvedl jsem se do polosedu a získal tak lepší přístup k jejímu poprsí. Okamžitě jsem toho využil. Objal jsem ji rukama a přitáhl si ji blíž. Ústy jsem laskal a dráždil její prsa i bradavky a ona u toho vrněla blahem. Tím jsem získal trochu času a oddálil tak o pár chvil své vyvrcholení. Sama kroužila boky a dělala si za mé vydatné pomoci dobře. Za několik okamžiků jsem ucítil, jak se chvěje i dobře známé stahy její kundičky. Dospěla k vyvrcholení. Držel jsem ji v náručí, hladil ji po zádech i ve vlasech a čekal, až se trochu uklidní.

To, jak její škeblička přežvykovala můj poklad spolu s její blízkostí, mne udržovalo v pohotovosti a navzdory mému úsilí mne hnalo k vrcholu. Přesunul jsem ruce na její zadeček a pokoušel se ji nadzvedávat. Chvíli trvalo, než mi sama začala aktivně pomáhat. Tiskla se ke mně a hroty jejích ňader se třely o mou hruď. Tiše vzdychala. Pak se mi podívala do očí… a já se v tu chvíli udělal. S každým mým výstřikem sebou cukla a vyhekla. Znovu se blížila k vrcholu, jen já už v tuhle chvíli neměl možnost jí s tím jakkoliv pomoci.

„To byla nádhera,“ pochvalovala si, „jen doufám, že dokončíš rozdělanou práci.“
„Rád,“ odpověděl jsem, „a jak by sis to představovala?“

Místo odpovědi se jen nadzvedla a otočila. Klečela nade mnou, z kundičky se valil proud bílé tekutiny a před obličejem jsem měl její zadeček. Na víc jsem nečekal. Pohladil jsem ty vyšpulené půlky a zabořil prstíky do zaplavené jeskyňky. Okamžitě proti nim přirazila. Díky tomu jsem měl její zadní branku těsně před nosem. Pak už to bylo dílem okamžiku. Pohnul jsem hlavou a vystrčil jazyk. A dotkl se. Jako by jejím tělem projel elektrický proud. Trhla sebou a hlasitě zavzdychala.

Hlasitě? blesklo mi hlavou.

Povzbudilo mě to a já se pustil do díla s ještě větší vervou. Prstíky jsem rejdil v kundičce a jazykem se snažil proniknout do jejího zadečku. Svěrač pomalu povoloval a já se milimetr po milimetru nořil dovnitř. Její sténání bylo čím dál hlasitější, jak jsem přidával na intenzitě dráždění. Třásla se a škubala sebou v nadcházejícím orgasmu. Pohled na ni mě opětovně vzrušil. V tu chvíli se udělala. Přirazila proti mně, až jsem se bál, abych jí nějak neublížil. Její neartikulovaný hlasitý projev mne utvrzoval, že si to vše naprosto užila.

Dostal jsem nápad. Odtáhl jsem obličej a vyndal prstíky z mokrého hnízdečka. Jak byly celé opatlané, rozetřel jsem to kolem svěrače. Vysoukal jsem se zpod jejího téměř bezvládného těla. Klekl jsem si za ni, nasadil bojovníka k zadní brance dosud nedobyté pevnosti a zatlačil. V mžiku jsem byl uvnitř a opatrně prznil její, do té doby panenský, zadeček. Byl to fajn pocit být někde první. Sice na mne nejprve hodila takový zvláštní pohled, jako by se ujišťovala, že se to opravdu děje, ale neprotestovala. Naopak, po několika tazích opět začala ochotně spolupracovat. A nejen to. Zadečkem přirážela jako divá a nádherně u toho hekala. Nikdy bych nevěřil, že je to možné, vzrušovalo ji to snad víc než klasické milování.


Když to na ni přišlo, měl jsem pocit, že mi ho snad uštípne. V tu chvíli řvala, že ji snad muselo být slyšet po celém hotelu. Už jsem se neudržel a poslední zbytky semene, které ve mně ještě po tom všem zbylo, jsem vypustil do jejích útrob.

Oba, znavení tou slastnou námahou, jsme se sesunuli na postel a v těsném objetí oddechovali. Když jsme konečně posbírali alespoň trochu sil, dobelhali jsme se do koupelny, abychom se trochu zkulturnili. Vrátili jsme se do pokoje a začali se balit.  Bylo potřeba posbírat naše věci a alespoň trochu poklidit pokoj, než odjedeme. Netoužili jsme zde zanechat víc důkazů naší činnosti, než bylo nezbytně nutné.

Nanosili jsme věci do auta a ještě zašli do restaurace na něco k snědku. Potřebovali jsme po tom všem nějak nabrat energii. Také jsem se zašel rozloučit s paní ředitelkou a poděkovat jí za poskytnuté služby. Mezi dveřmi mi ještě sdělila, že by byla ráda, kdybych se co nejdříve vrátil. A sám. Nebylo pochyb, co tím myslela.

Nasedli jsme do auta a zamířili zpět. Ani jeden z nás nepromluvil, já ani netušil, co bych měl říct. Znovu mě zaplavily výčitky svědomí. A Pavlína, sedící na sedadle spolujezdce, vypadala nějak posmutněle, hlavu měla skloněnou a občas jsem zahlédl i oči zvlhlé od slz. Vysadil jsem ji na benzínce, kde jsem ji v pátek naložil. Sledoval jsem ji ve zpětném zrcátku, zamávali mi, otřela si oči a zamířila pryč. Její krok byl hodně nejistý a vratký. Ani mně nebylo nejlíp, smutek z odloučení a výčitky vůči Pavlíně i Zdeňce. Naštěstí, zbytek cesty domů jsem v klidu zvládl.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
3865
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
2
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 23Dešťová víla 25 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

21
Komentujte

Please Login to comment
avatar
5 Comment threads
16 Thread replies
2 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors
TryskyHonzaMartinReniemAdamito Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
bert9k
Host
bert9k

Opět nádherný příběh s několika směry pokračovaní.

Adamito
Host
Adamito

Trysky jak to děláš, že ty tvoje povídky jsou tak super?

Smajda
Člen
Šmajda

Protože to není povídka, ale biografie 😀

Reniem
Host
Reniem

Skvěle pokračování!Ma v tom chlapec pekny bordel:-)

Martin
Člen
Martin

Nádherné čtení . Moc krásné a vzrušující čtení . Díky

Honza
Host
Honza

Bude ještě někdy nějaká povídka od autora Tryskyho, které považuji za nejlepší na českém internetu? Díky.