Toto je 17 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Se Zdeňkou jsem si užíval téměř jako na začátku našeho vztahu. Pár nocí jsme trávili u ní, pár u mě a to, co zbývalo, bylo ve znamení odpočinku a osamění. Ani na Pavlínu jsem však nezapomněl. Vzpomínka na ni fungovala jako katalyzátor. Stačilo si ji v duchu vybavit a okamžitě jsem měl potřebu zasunout. Zdeňka naštěstí tu změnu připisovala našemu otevřenému rozhovoru a já jí to nemínil vyvracet.

Jen mi bylo tak trochu líto Pavlíny, ta si ode mne slibovala sex, zatímco já ji měl jen na vyměňování erotických emailů. Jí to nebylo proti srsti, alespoň měla někoho na svěřování svých fantazií, ale její zklamání bylo očividné. Snažil jsem se ji uklidňovat tím, že se zatím nenašla příležitost, což ostatně byla pravda. Zdeňka mi neposkytovala moc prostoru na to, najít si milenku. I když s ní jsem ji ani nepotřeboval.

To jsem zase jednou s Pájou probíral sex a zrovna jsem jí popisoval, jaký na mě má vliv.
„Opravdu? Tak to mě moc těší, ale byla bych raději, kdybys ty choutky ukájel se mnou, když už je v tobě vyvolávám.“
„Já vím, ale fakt nebyla příležitost. Jsem furt v práci, nebo se Zdeňkou. Ani na služebce mimo město jsem od té doby ještě nebyl. Takže snad jedině, že bych přijel i se Zdeňkou. A jak působím já na tebe?“
„To bys rád věděl, co? Zasloužil by sis, abych řekla, že nijak, že mě necháváš naprosto chladnou. Ale to bys mi stejně asi nevěřil.
Když jsi pořád v práci, nepotřeboval bys se(x)kretářku? O jedné šikovné bych věděla, i pod stůl se pohodlně vejde, má talent na ústní i ruční práci, hluboké jazykové dovednosti, hbité šikovné prsty a o jiných přednostech a zadnostech nemluvě. Je velice přizpůsobivá a žádná pozice jí nečiní problém. Jen má snad jedinou vadu, je to vášnivá kuřačka, ale za to s velkou chutí polyká.
Ta tvoje sice nevypadala špatně, ale určitě se nebudeš zlobit, když řeknu, že o ni zájem nemám.“

Chvíli jsem musel tu její zprávu rozdýchávat, než jsem byl schopný odpovědět. Krev se mi totiž z mozku přelila jinam a já nebyl schopný nad ničím uvažovat.
„Zlobit se určitě nebudu. Myslím, že kdybys měla zájem o holky, tak asi nebudeš mít zájem o mě. I když kdo ví? Někdo to rád ve třech. Já to tedy zatím neměl příležitost vyzkoušet. Třeba by tě navnadilo, kdybych ti prozradil, že umí nádherně stříkat.
Ale ta se(x)kretářka, ta mi dala. Takovou mít, to bych pak do práce chodil s radostí. A co teprve takovou zaměstnávat… Asi si budu muset najít čas na pracovní pohovor.
Stejně si mi ještě neodpověděla, jak na tebe působím já.“


Čekal jsem na její odpověď a stále nic. Jen jsem doufal, že se nějak neurazila. Nechtěl jsem ji nijak uhánět, tak jsem jen trpělivě čekal. Buď se ozve, nebo ne, víc možností stejně nebylo. Po několika minutách se přeci jen ozvala.
„Co myslíš? Jak bys na mě asi tak mohl působit? Kvůli tobě mám věčně mokro v kalhotkách. Víš, jak to potom studí? Kdybys na mě takhle nepůsobil, asi by i můj zájem opadl. Pořád slibuješ a nic z toho není. Vždyť už je to skoro měsíc.
Ona stříká? Hmm, tak to já bohužel neumím. Ale já stejně raději mužské výstřiky.
Ale ta nabídky se(x)kretářky je samozřejmě časově omezená. Když si nenajdeš čas na pohovor, případně i na nějaké zkušební období, tak si najde jinde jinou práci…“

Když jsem to dočetl, docela mě potěšilo, že je kvůli mně pořád vzrušená. Jen jsem nevěděl, kdy si na ni najdu čas. Jestli tenhle týden nepřijde nějaká služebka, asi si ji budu muset vymyslet. Pro Zdeňku to bude alespoň šikovná výmluva. Jen to musím naplánovat tak, aby náhodou nechtěla jet se mnou. Nejlépe, kdyby musela do práce, nebo měla nějaký program s kamarádkami.
Rozhodnutý udělat pro to rande cokoli, jsem odepsal Pavlíně:
„Tak to mě moc těší, že na tebe takhle působím.
Byl bych moc nerad, kdyby sis našla jinou práci, přeci to znělo hodně lákavě. Takže pracovní pohovor uděláme nejspíš v průběhu tohoto nebo příštího týdne. Nějak to už zařídím.“

Její odpověď na sebe nenechala dlouho čekat:
„Tak to jsem ráda. Doufám, že to bude co nejdřív. Ona by to už moc potřebovala…“
Ten příslib na konci mě rozhodně nenechal v klidu. A tak jsem začal ihned plánovat, co, jak a kdy.

Rozhodně jsem netoužil po tom, aby to bylo ve městě, kde bydlím já, nebo ona. Muselo to být někde jinde. Našel jsem romantický hotýlek, kde poskytovali i wellness. Už jen bylo potřeba zařídit si nějakou tu služební cestu, ať už smyšlenou, nebo opravdovou.

Přišel jsem domů a myslel na Pavlínu. Když přišla i Zdeňka, našla mě sedět u počítače a zírat do monitoru.
„Ahoj,“ pozdravila mě.
Její ruce se mi ovinuly zezadu kolem krku a na tváři mi přistál něžný polibek. To mne vytrhlo ze zamyšlení. Jak jsem nevnímal okolí, trochu jsem sebou i cukl.
„Děje se něco?“ zeptala se.
„Ahoj,“ odpověděl jsem na pozdrav a usmál se.
„Ne, nic se neděje,“ uklidňoval jsem ji.
„Opravdu? Přijdeš mi nějak mimo.“
„To je jen práce. A jak ses měla dneska ty?“
„Docela to šlo, ale už jsem se tě nemohla dočkat. Cestou jsem si byla něco koupit, abych tě trošku překvapila. A jak na tebe koukám, trocha povzbuzení a rozptýlení ti přijde vhod.“
„To máš pravdu.“
„Tak chvíli počkej, jen si skočím do sprchy a hned budu zpátky.“
„A můžu jít s tebou?“
„Dneska ne, zkazil bys mi překvapení. Ale mohl bys třeba otevřít nějakou lahvinku vína, měla bych na něj docela chuť.“

Poslušně jsem tedy došel do lednice, vyndal poslední zbývající láhev, co jsme si přivezli z výletu, a vyčkával, až se vrátí. Jen jsem se přesunul z křesla na pohovku. Slyšel jsem šplouchání vody a představoval si, jak dopadá na její tělo, jak si umývá vlasy a se zakloněnou hlavou z nich oplachuje šampón. Zakloněná hlava a dopředu vystrčená prsa. Stačilo málo a už jsem viděl, jak po sobě roztírá sprcháč, pečlivě přejíždí po ňadrech a stojících bradavkách, jak sjíždí níž, aby umyla i tu svou nenasytku. Ta představa způsobila tuhnutí v mém rozkroku. Ani jsem nezaznamenal, že šumění vody ustalo. Bezmyšlenkovitě jsem se natáhl pro sklenku a napil se.
„Hmmm, koukám, že klidně piješ beze mne,“ ozvalo se mezi dveřmi.
Otočil jsem tím směrem hlavu, ale Zdeňku jsem nezahlédl. Najednou se zpoza zárubně objevila nožka. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby na sobě neměla červené punčochy. Odložil jsem skleničku a zpozorněl jsem. Čekal jsem, co bude dál. Za nožkou následovala ručka. Také na sobě něco měla. Vypadalo to jako krajkové plesové rukavičky. Tentokrát v černo-červené kombinaci. Už jsem se nemohl dočkat, až se objeví celá. V tom se jako by otočila kolem futra a já měl možnost ji konečně spatřit. Zůstal jsem tam sedět s otevřenou pusou a jen na ni zíral.

Mohlo by vás zajímat  Kriminálník

Co jsem zprvu pokládal za čistě červené punčochy, byly ve skutečnosti červené s černým zdobením a lemováním. Stejně tak jako podvazkový pás. Podprsenka, byla opravdu jen pod prsa, jen je zespodu lehce podpírala a dávala tak vyniknout tvrdým bradavkám. A ty kalhotky s nohavičkou, krajkové, opět víc odhalovaly, než zakrývaly. Sklouzla pohledem do mého rozkroku.
„Koukám, že to má žádaný účinek,“ zhodnotila to a hned pokračovala, „a tos ještě neviděl všechno.“
Přistoupila ke mně blíž, otočila se zády a předklonila se. Upřeně jsem sledoval její pozadí. Pak jsem zahlédl, jak se pod kalhotkami něco zablýsklo. Byl to malý anální kolík, spíš takový špuntík se skleněným kamínkem. Narovnala se a otočila. Měl jsem její kundičku přímo před obličejem. Po chvilce pozorování jsem zahlédl malou šňůrku vykukující z její štěrbinky, nějak se k tomu zbytku nehodila. Zavrtěla boky a já zaslechl tiché zacinkání. Měla v sobě kuličky.

Sáhla pro ovladač přehrávače, chvíli s ním něco kutila a pak pustila hudbu. Nebyla ani pomalá, ani rychlá, ale za to pěkně rytmická. Začala se pohupovat do rytmu. Odsunula konferenční stolek a kroutila se přede mnou. Hladila se po těle a smyslně se svíjela. Dosedla mi na klín. Vrtěla zadečkem tak, až jsem myslel, že se udělám. Sama u toho nádherně vzdychala, jak ji dráždily kuličky.


Poklekla přede mnou. Rozepla zip na kalhotách a jedním elegantním pohyb mi je stáhla. Dolů s nimi šly i spodky. Než jsem se nadál labužnicky se přisála k trčícímu stožáru. Silně ho sála i něžně olizovala jazýčkem, rty objímala špičku a dobývala se do dírky, v dlaních si něžně hrála s varlaty. Ale stále mi při tom všem svůdně hleděla do očí. Bylo na ní vidět, že ji to baví a že si to doopravdy užívá.

I když na ni byl nádherný pohled, lehce jsem ji vzal za bradu a přiměl ji, se zvednout. Nechtěl jsem se totiž ještě udělat. Políbil jsem ji. Vášnivě. V pootevřených ústech se propletly naše jazýčky a sváděly spolu boj o nadvládu. Sedla mi na kolena a dál jsme se líbali. Sáhla dolů, aniž by přerušila naše spojení, odsunula kalhotky a vytáhla ze sebe kuličky. Zaslechl jsem jen, jak spadly na zem. Jednu ruku mi dala kolem krku a sunula se blíž ke mně. Už jsem cítil její štěrbinku na svém kopí. Zhoupla se a já do ní hladce vplul. Odtrhla svá ústa. Zaklonila hlavu a blahem zavzdychala. Nabídla mi tak svá ňadra. Sklonil jsem se a pomazlil se s nimi. Líbal jsem je, ocumlával a okusoval tvrdé bradavky. Ona se na oplátku stále víc na mne tiskla. Narovnala se a pohlédli jsme si znovu do očí. Nikdo z nás nic neříkal, ani nemusel. Zapřela se nohama a rozjela svou krasojízdu. Prsa jí poskakovala, zmáčená kundička čvachtala a oba jsme hlasitě vzdychali.
„Už buduuuu…“ varoval jsem ji.
Nedbala toho a ještě víc přidala. Nehleděla na své uspokojení. Nedalo se to vydržet. Najednou to přišlo.
„Aahhh…“ vykřikl jsem a můj had sebou zacukal.
Stříkal do její kundičky. Vnímal jsem, jak zatíná svaly a jako by mě ždímala. Nepřestával jsem plnit její studánku.

Najednou bylo po všem. Znavený jsem se opřel vzadu o opěradlo. Zdeňka se ještě chvíli pohupovala na měknoucím údu, až nakonec složila hlavu na mém rameni. Pohladil jsem po tváři. Usmála se a dala mi pusu.
„To byla nádhera,“ poděkoval jsem jí.
„To jsem ráda, i mně se to moc líbilo.“

Jen tak jsme relaxovali. Volnou rukou mě hladila po hrudi.
„Víš,“ začala opatrně, „tohle bylo tenhle týden asi naposledy…“
„A proč?“ zeptal jsem se, aniž bych si pořádně uvědomil, co mi řekla.
„No já…“
„Počkej, jak to myslíš? Děje se něco?“ vyhrkl jsem, když mi došlo, co řekla.
„Tak zaprvé bych to měla dostat. A za druhé se mi ozvaly kamarádky, že by chtěly v týdnu někam vyrazit a za třetí spolu o víkendu nebudeme.“
„A to je nějaký problém? Vždyť máš ještě dva otvůrky na zneužití… A proč ne? Co se děje o víkendu?“
„No to jo, ale i tak. O víkendu musím k našim. Nějaká rodinná rada, či co. Netuším, co se bude řešit a nechci tě tam tahat s sebou. Nezlobíš se?“
„Nezlobím. V pohodě. Já nejspíš budu muset také o víkendu pracovat. Vypadá to, že budu muset dojet omrknout jeden hotýlek,“ zavětřil jsem svou příležitost.
I když po tak nádherném sexu, jsem měl zase velké pochybnosti.
„Hmm, tak to mě mrzí. Ráda bych tam jela s tebou.“
„Bohužel to odložit nejde. Navíc tam stejně budu muset dohadovat nějaké podrobnosti a smlouvy ohledně pronájmu a pořádání akcí. Ale víš co? Stejně to bude nejspíš tak, že tam budu muset nejméně ještě jednou, tak to už tě vezmu s sebou.“
„Tak fajn, to beru. Pořádně to okoukni a prozkoumej a pak si to tam pojedeme spolu užít.“

Druhý den v práci jsem šéfovi navrhl, že jsem dostal typ na jeden hotýlek, co by se mohl hodit na pořádání různých akcí s tím, že bych tam o víkendu zajel. Obhlédl to a případně zkusil něco domluvit. V zásadě nebyl proti, dokonce mi to napsal jako služební cestu a slíbil uhradit všechny výlohy.

Rychle jsem musel napsat Pavlíně tu dobrou zprávu. Rychle proto, abych si to náhodou nerozmyslel.
„Ahoj Pájo. Doufám, že máš o víkendu volno. Mám služební cestu do jednoho hotýlku. A byla by tu jistá možnost… vzít tě s sebou. Jen tedy nevím, kde se sejdeme.“
Každou minutu jsem netrpělivě kontroloval email. Nemohl jsem se dočkat její odpovědi. Stále nic nepřicházelo. Až jsem se bál, že to všechno budu muset zrušit. A to jsem se na ni začínal tolik těšit.

Den plynul a já se raději věnoval práci. Přeci jen jsem se nemohl flákat. Už byl pomalu čas jít domů. Naposledy jsem zkontroloval email. Konečně tam byla odpověď.
„Ahoj. Za to, jak dlouho jsi mě nechal čekat, by sis zasloužil, abych ti řekla, že nemám čas. Na druhou stranu musím uznat, že tohle stojí za to. A doufám, že to stát také bude. To záleží na tom, kudy pojedeš. Nerada bych, abys mě vyzvedával přímo doma. Tady se hned všechno rozkecá. Ale jistý nápad bych měla. Tady kousek za námi je benzínka, třeba bys mě mohl nabrat tam jako stopařku. ;-)“

Ještě chvíli jsme domlouvali podrobnosti, než jsem musel zmizet z práce. Věděl jsem, že Zdeňka už na mě nebude mít dneska čas, tak jsem rovnou zamířil k sobě domů. Pomalu jsem si nachystal věci a těšil se na pátek jako malé děcko na Vánoce. Jen občas mě přepadly výčitky svědomí.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1748
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 16Dešťová víla 18 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na