Toto je 16 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Ráno jsem se probudil s erekcí. Vůbec se mi nechtělo otevřít oči a zaplašit tak nádherný erotický sen. Zdálo se mi o Pavlíně. A v tom snu byla opravdu ohebná. Navíc ten sen byl tak neskutečně živý. Téměř jsem cítil vlhko a teplo jejího lůna a slyšel její vzdechy. Ještě chvilku jsem si to všechno přehrával za zavřenými víčky. Najednou mi to došlo. To není sen. Pomalu jsem otevíral oči.
„Dobré ráno,“ pozdravila mě Zdeňka a zastavila své pohyby.
„Dobré ráno.“
„To je dost, že ses probudil. Už jsem myslela, že to všechno prospíš.“
„To ne, tohle bych nerad prospal. Takové probuzení bych si nechal líbit každý den. Jsi ten nejmilejší a nejkrásnější budík, který mě kdy budil.“
„Děkuju. No a proč ne, určitě by se s tím dalo něco dělat…“
Asi jsem na ni koukal dost nechápavě, protože vzápětí pokračovala:
„No… třeba by ses mohl přestěhovat ke mně. Nebo já k tobě…“
Tak tohle jsem opravdu nečekal.
„Tak, jak mi odpovíš?“ zeptala se Zdeňka a lehce se na mě zhoupla.
„Ohhh…“ zavzdychl jsem, „ptát se chlapa při sexu na cokoli, je zbytečné. V takovou chvíli ti slíbí cokoli, jen abys to dokončila.“
„Opravdu?“ ujišťovala se s předstíranou nevědomostí.
„Joo, ooohhh…“
„Úplně cokoli?“
„Jo, klidně i modré z nebe… Neptej se tak blbě a dokonči, co jsi začala,“ vyzval jsem ji.
„Aha, tak to nemá cenu se dožadovat odpovědi,“ konstatovala a několikrát se nadzvedla.
Jen jsem tiše zavzdychal.
„Nebo, že bych to přeci jen zkusila?“ řekla s úsměvem.
„Cokoli si přeješ… hlavně nepřestávej.“

Začala se znovu pohupovat a nadzvedávat. Byl na ni nádherný pohled. Narovnala se a vystrčila své přednosti. Už jsem je chtěl sevřít do dlaní, když zavrtěla hlavou a zastavila mě. Neprotestoval jsem a dal si ruce pod hlavu. Zdeňka se z pokleku přesunula do podřepu. Posunul jsem si pod hlavu polštářek, abych měl ještě lepší výhled. Zdeňka se na mě usmála a pokračovala dál. Sama si hladila poprsí, hnětla ho a mnula. Dráždila si vztyčené bradavky. Mohl jsem na ní oči nechat. Rozevřená kundička v pravidelných intervalech pohlcovala mé kopí. Celá se leskla šťávičkou. Jedna ručka zamířila dolů. Zkušeně a bez zaváhání nahmátla knoflíček slasti. Stačil nepatrný dotek, který v ní vyvolal vlnu slasti. Naslinila si prstík a vrátila ho zpět. Další a další záchvěvy rozkoše zmítaly jejím tělem a čím dál víc ji přibližovaly k vytouženému vyvrcholení. Cítil jsem, a dokonce i viděl, stahy její mušličky. Dech jí přestával stačit. Vzdychala a hekala. Ani já na tom nebyl jinak. Naposledy dosedla a vzápětí se udělala. Mně moc nechybělo, tak jsem převzal iniciativu. Přestože na mě seděla, snažil jsem se přirážet. Stačilo i jen pár omezených pohybů a přemohlo mě to. Vytryskl ze mě pramen a naplnil její studánku.

Zdeňka se vyčerpaně svalila na mě. A já z ní vyklouzl.
„Neměl bys jít do práce?“ položila mi Zdeňka naprosto nevinnou otázku.
„Ach jo, když mně se vůbec nechce…“ posteskl jsem si.
„Ale budeš muset.“
„Hmmm, já vím. Ale nejdřív mě budeš muset propustit.“
„A co když ne? Stejně mi dlužíš odpověď…“
„A nestačilo by zatím, kdybych tady u tebe občas přespal? Nebo bys mohla přespávat ty u mě.“
„No, to by možná šlo,“ souhlasila s mým návrhem.


Narovnala se a postavila se nade mnou. Všechno, co jsem do ní napustil, z ní zase vyteklo a kapalo na mě.
„Už můžeš jít, jsi propuštěn.“
„Jo, ale nejdřív musím do sprchy.“
„A můžu s tebou?“
„Jestli chceš…“
„Stejně bych tam musela a takhle si to víc užiju. Aspoň mi někdo umyje pořádně záda.“
„Já si říkal, že to nebude jen tak. No co, tak si to holt odpracuju.“
Pak už jsme společně zamířili do sprchy.

V práci jsem byl celý nesvůj. Jednak jsem měl plnou hlavu Zdeňky, pak Pavlíny a ještě k tomu jsem musel něco udělat a nachystat. Ani za dvě hodiny v práci jsem nic neudělal.
Takhle to dál nepůjde, pomyslel jsem si.
S novým odhodláním jsem se vrhl do práce. Sepsal jsem si poznámky, zakázal si myšlenky na holky a sex a začal konečně něco dělat. Nějakou dobu to sice trvalo, ale přeci jen jsem dohnal skluz ještě před obědem. Jídlo jsem zvládl v rekordním čase a vrátil se znovu k práci. Dodělal jsem, co bylo potřeba a dokonce si nachystal poznámky na druhý den.

Vzal jsem do ruky telefon, abych napsal zprávu Zdeňce. Automaticky jsem se podíval na displej. Zpráva od Pavlíny.

Ahoj. To je dost, že ses ozval. Něco mě potěšilo a něco ne. Já tady budu s holkama ještě týden, tak jsem se těšila, že si spolu něco užijeme, což znamená, že odjezdem si mě nepotěšil a navíc bez rozloučení. Když tedy nebude sex naživo, tak alespoň sex po telefonu. Na druhou stranu, teď se víc těším domů, protože bydlíme nějakých 30km od sebe.

Fajn, že já to nemůžu mít jednoduché, pomyslel jsem si.
Ještě, že jsem seděl u počítače. Otevřel jsem prohlížeč a založil novou emailovou schránku speciálně pro psaní zpráv s Pájou.

Ahoj Pájo,
to jsou mi tedy věci. Moc mě to mrzí. Vždycky jsem chtěl mít nějakou holku na psaní nemravných emailů. To, že budeme takový kousek od sebe, je moc fajn, to bychom se třeba mohli sejít.
Ono je to těžké, když nevím, co se ti líbí, co máš ráda a co ne. Kdybych alespoň věděl, jak to máš ráda. Jestli máš raději romantiku, nebo si snad na drsnější hrátky?
A co začít z trošku jiného soudku? Co třeba, kdyby ses svěřila, kolik kluků už si měla? Kdy a jak si přišla o panenství? Nebo třeba na jakých místech si to dělala, nebo kde bys to třeba ještě chtěla zkusit. A co třeba nějaké kostýmy nebo hračky?
Moc se těším na tvou odpověď.

Pro jistotu jsem jí ještě poslal esemesku, aby se nedivila, že jsem neodpověděl.


Teď už konečně přišla řada na Zdeňku.
Ahoj zlato. Jak se ti dneska vede v práci? Mně to moc nejde, honí se mi toho hlavou nějak moc a nejsem schopný se soustředit. Už se těším na odpoledne, až zase budeme spolu, teda záleží, jestli mám jít k sobě nebo k tobě. Líbám tě.

Odložil jsem telefon, pohodlně se usadil v kancelářském křesle, nasadil si sluchátka, pustil si nějakou muziku a zavřel oči. Potřeboval jsem na chvilku zrelaxovat.
„…kra slyšíš?“ ozval se mi vedle hlavy hlas šéfa.
Aby zdůraznil svou přítomnost, položil mi ruku na rameno. Hrozně jsem se lekl, až jsem málem spadl ze židle. Strhl jsem si sluchátka a vyděšeně se na něj podíval.
„Co tady sakra děláš! Už půl hodiny se ti snažím dovolat a ty nic!“ křičel na mě.
„Omlouvám se, měl jsem toho nějak moc.“
„Jo tak moc? Tak to bys tady asi nespal, kdybys toho měl tolik,“ pokračoval, „teď se zvedni a jdeme ke mně do kanclu. Tam budeme pokračovat, nehodlám tady dělat nějaké divadlo.“
„Dobře,“ souhlasil jsem a následoval ho.

Sotva se za námi zabouchly dveře, znovu spustil:
„Takže co s tebou.“
„Jak, co se mnou? Děje se něco? Nějaký problém?“
„Tak to bych se měl snad ptát já. Odkdy se chodí do práce vyspávat?“
„Omlouvám se.“
„Omluvy mě nezajímají. Potřebuju, abys dělal svou práci a ne se tady flákal. Takže co se děje?“
„Nic, jen mám nějaké starosti s holkama,“ přiznal jsem se.
„S holkama? To ti jedna nestačí?“
„Ale jo, stačí. Co si ode mě potřeboval? Určitě sis mě sem nezval, abychom si povídali o holkách.“
„To máš pravdu. Potřeboval bych nějaký přehled toho, cos dělal pro několik klientů.“
„Jasně. A nejlíp ihned.“
„Hned už je skoro pozdě. Proč si myslíš, že jsem si pro tebe došel?“
„Fajn, omlouvám se. Hned se na to vrhnu. Když mi pošleš seznam, tak to tak do hodiny budeš mít. Záleží, kolik toho bude.“
Šéf se otočil k počítači a začal něco ťukat na klávesnici.
„Máš to tam, tak s tím koukej pohnout.“
„Rozkaz,“ odpověděl jsem a šel na své místo.

Otevřel jsem email a vrhnul se do práce. Měl jsem sice nějaké svoje podklady, které jsem si zpracovával pro sebe, abych byl schopný oddělit to, co bylo pro firmu od toho, co jsem dělal na sebe. Ale i tak toho bylo dost, protože už jsem si detaily zakázek nepamatoval. Procházel jsem složky v počítači a dával si dohromady vše, co bylo potřeba. V tom mě z práce vytrhlo zazvonění telefonu, Zdeňka odepsala.
Ahoj miláčku. To mě mrzí, že ti to v práci moc nejde. Já se mám docela fajn. Samozřejmě, že máš přijít ke mně. Taky se na tebe moc těším. Líbám tě.
Tak alespoň nějaká jistota. Ještě jsem zkontroloval nový email, jestli se náhodou neozvala i Pavlína. Zatím ještě žádná odpověď.
„Tak co, už to máš?“ houkl na mě šéf.
„Ještě pět minut,“ odpověděl jsem.
„Fajn, už to docela hoří.“
Rychle jsem zkontroloval, jestli jsem udělal všechno a odeslal to.
„Už je to poslaný.“
„Díky.“
„Není zač.“

Mohlo by vás zajímat  Babysitter - Děvče na hlídání 01

Naposledy jsem zkontroloval pracovní úkoly i email pro Pavlínu a s pohledem na hodiny se začal pomalu chystat k domovu. Sbalil jsem věci a zamířil na městskou. Chvíli jsem se rozmýšlel, jestli k sobě, nebo ke Zdeňce. Věděl jsem, že Zdeňka bude v práci ještě alespoň hodinu. To bylo dost času, abych zajel k sobě, pobral počítač a pár věcí a zamířil za Zdeňkou. Dokonce jsem doma zvládl udělat i očistu, než jsem vyrazil.

Počasí bylo celkem přijatelné, tak jsem vyrazil pěšky. Měl jsem chuť na procházku. A dostal jsem tak šanci si v klidu utřídit myšlenky. Cestou jsem si u stánku koupil zmrzku. Abych ji nejedl za pochodu, vzal jsem zavděk nejbližší lavičkou. Pozoroval jsem řeku a pochutnával si na zmrzlině.
Tak už mířím k tobě domů. Ještě jsem se zastavil u sebe, abych si vzal pár věcí. Teď sedím se zmrzkou u řeky a za pár minut vyrazím, napsal jsem Zdeňce.
Během chvilky mi přišla odpověď.
Tak tam na mě počkej, já tam za pár minut také dorazím. Ještě jsem byla nakoupit.
Fajn, počkám na tebe. Už se těším.

V mobilu jsem měl internet a jen tak ze zvyku zkontroloval email. Pavlína odepsala. Otevřel jsem zprávu a začetl se do ní.

Ahoj,
je pravda, že když nevíš, co by se mi líbilo, je těžké něco psát. Ale na druhou stranu bych se alespoň dozvěděla něco o tvých fantaziích.
Ono jak kdy, někdy mám romantickou náladu, někdy nejsem ani proti drsnějším praktikám. Občasné svazování nebo naplácání není na škodu.
A teď k tomu zbytku. Možná tě to překvapí, ale o panenství jsem přišla vlastně docela pozdě, v porovnání se spolužačkami určitě, bylo to loni v létě na jednom fesťáku. Od té doby jsem měla jen jednoho kluka, takže celkem dva.
To ostatní si necháme na příště, přeci ti nemůžu prozradit úplně všechno hned v prvním emailu. Ostatně teď je řada na tobě, aby ses pochlubil.
Zatím se měj podle svých představ.
PS: Moc se těším na naše setkání.

Ještě jednou nebo dvakrát jsem si přečetl její odpověď a dal se do sepisování další zprávy.

Ahoj zlato,
tvoje odpověď mě moc potěšila, docela jsem se bál, že se už neozveš.
Tak na fesťáku? To asi musel být zajímavý zážitek. Ale já bych si ho rozhodně odpustil, první sex by mělo být něco, na co budeš ráda vzpomínat. Jak to vůbec probíhalo? Když se řekne fesťák, tak si představím hordu lidí, co chlastaj a hulí, všude je smrad a napliváno, případně ještě hůř, spousta hluku a tak podobně. Rozhodně to neodpovídá nějaké romantické chvilce. Dovedl bych si představit mnohem lepší místo, kde bych tě zbavil panenství.
Já o to přišel v šestnácti, ale žádný extra zážitek to nebyl. Ona byla starší a chtěla si užít, já nebyl proti. Ale pak s tou další jsem si to vynahradil. Když to spočítám, tak i s tou současnou jich bylo pět.
Tak snad nám to setkání vyjde.
Měj se krásně.


„Ahoj, tak už jsem tady,“ ozvalo se vedle mě sotva jsem odeslal zprávu.
Strašně jsem se lekl a telefon mi málem upadl na zem.
„Fuj, to jsem se lekl,“ řekl jsem, když jsem se vzpamatoval.
„No to je mi pěkné přivítání.“
„Promiň, ahoj. Já jsem rád, že jsi tady, jen jsem se nějak začetl.“
„Jo, zase nějaká ženská, viď? Určitě ta z toho víkendu.“
„Prosím tě, taková malá a hubená… kdo ví, jestli náhodou není ještě pod zákonem…“
„No, jen aby. U tebe je možný všechno. Jen si vzpomeň, jak to s náma začalo.“
„Nevšiml jsem si, že bys tenkrát nějak protestovala,“ rozesmál jsem se.
„Ty aby sis mě nedobíral.“
„Vždyť mě znáš. Dáš si zmrzku?“
„Dám a ráda.“
Zvedl jsem se, strčil telefon do kapsy a došel koupit ještě dvě zmrzliny. Jednu jsem podal Zdeňce a do druhé se pustil sám.

Když jsme skončili se zmrzlinou, zeptal jsem se Zdeňky, jestli si náhodou nezajdeme na něco k jídlu.
„Teď? Když mám v sobě kopec zmrzliny?“
„Já bych něco i snědl.“
„Fajn, tak se projdeme po městě a pak si můžeme někam zaskočit.“

Když jsme navečer dorazili ke Zdeňce domů, odložil jsem všechny věci a společně jsme se usadili ke stolu. Otevřeli jsme si lahvinku, co jsme dovezli, a pustili se do ní.
„Můžu se na něco zeptat?“ začala opatrně.
„Můžeš.“
„Co ta…?“
„Co myslíš?“
„No ta malá z toho víkendu…?“
„Co je s ní?“
„To by zajímalo mě. Máš s ní něco? Ale pravdu.“
„Nemám s ní nic. Tam jsem ji viděl prvně, nemůžu za to, že mě hned začala balit.“
„A co v té sauně? Došlo by tam k něčemu?“
„Já nevím,“ řekl jsem popravdě.
„Tím chceš říct, že kdyby tam ten chlap nepřišel, tak že byste spolu to…“
„Jestli myslíš sex, tak možný je všechno.“
Jakmile jsem viděl její zaražený pohled, hned jsem pokračoval, než stihla cokoli říct.
„Víš, když mně se ještě nikdy nestalo, že by nějaká holka sama od sebe… no že by se mi takhle nabízela. Ještě řekni, že tobě by se nelíbilo, kdyby se ti nabízel pěknej chlap s pořádným klackem?“
„No a? Já se ti snad nenabízím? Hmmm, to máš asi pravdu, taky by mi to dělalo dobře.“
„Nabízíš, jen ne takhle a tolik jako na začátku. Tak vidíš a jak to mám jako chlap vydržet?“
„A to nemůžeš něco říct?“
„Asi můžu, ale pak si budu připadat jako věčně neukojenej sexuální loudil.“
„Takže, než aby sis o to řekl mně, tak se raději koukáš po jiných.“
V rukou jsem nervózně kroužil s vínem a s pohledem upřeným do sklenky jsem přemýšlel o odpovědi. „Když to je to, co já nechci… říkat si o to. Když já bych radši, aby to…, aby ta aktivita šla z tvojí strany,“ vypadlo ze mě nakonec.
„Myslíš jako třeba teď naposled v tom pokoji? Nebo snad, jak jsem přišla oblečená jako služtička? Nebo třeba, jak jsem tě přijela navštívit téměř nahá, když jsem se vrátila z cesty? A co třeba ta kabinka v obchoďáku nebo to kino?“
„Přesně tak.“
„To ti to bylo málo? Myslíš, že mě by bavilo škemrat o sex?“
„To ne, právě, že to bylo moc fajn,“ vyhrkl jsem a hned pokračoval, „to asi ne, koho by to taky bavilo neustále se doprošovat. Já už si to zažil s bejvalkou a je to hrozný, proto jsem rád, že mám tebe, protože ty jsi v tomhle ohledu hodně vstřícná.“
„No vidíš, tak kde je problém? To se snad bojíš, že bych tě odmítla?“
„To se nebojím, i když možná trochu jo, ale nechci vypadat jako věčně nadrženej a neukojenej,“ přiznal jsem barvu.
„Aha, tak co s tím?“
„To právě nevím. A co si takhle vymyslet nějaké heslo?“
„A to ti heslo „Chci sex“ nestačí?“
„Ne že by nestačilo, ale je to takový blbý… Nedá se to použít třeba veřejně a když odmítneš sex, tak je to blbý.“
„Tak co bys navrhoval? Podrbat záda, zalít zahrádku, vystříkat pekáč, vyprášit kožíšek…? Možností je víc než dost.“
Na chvíli jsem se zamyslel.
„Tak co?“ ptala se netrpělivě.
„Když nad tím tak přemýšlím, tak se mi líbí ta zahrádka. Ať už jde o zalévání, nebo sestřih trávníku, sázení semínek…“
Zdeňka se usmála.
„Copak ti přišlo tak vtipné?“
„Ta zahrádka.“
„A proč?“
„No…“ začala, „jen to, že si asi pěkně užijeme, protože v létě je potřeba zalévat i dvakrát denně.“
„Hmm, ale zato v zimě se moc nezalévá,“ řekl jsem smutně.
„Když máš zimní zahradu, tak je to také potřeba…“
Usmál jsem se, dopil svou skleničku a postavil ji na stůl.
„Co teď? Neměl bys zájem se o tu mou zahrádku postarat?“

Ani mi nedala šanci na odpověď. Rovnou se mi její ruce omotaly kolem krku, ústa se hladově přisála na ta má. Stačil okamžik a Zdeňka mě povalila na gauč. Nelenila a začala nás oba svlékat. Během chvilky jsme se propadli do víru vášně.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1451
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 15Dešťová víla 17 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na