Dešťová víla 15

Toto je 15 díl z 29 v seriálu Dešťová víla

Odvezl jsem Zdeňku domů a chtěl zamířit k sobě.
Při loučení mi ještě Zdeňka pošeptala do ouška:
„Doufám, že po tom, co jsme spolu zažili, už nebudeš mít potřebu koukat po jiných.“
„Když ono to koukání je reflex…“ řekl jsem omluvně, „ale budu se snažit se krotit.“
„To budu ráda.“
„Já myslel, že tohle jsme si už vyjasnili, když jsem to přirovnával k autům.“
„No to sice jo, ale moc si mě tím neuklidnil.“
„Prosím tě, už do toho nešťourej, nestojí to za to, se kvůli tomu hádat.“
„A nechceš si ještě před odjezdem zašťourat ty? Já bych si dala říct,“ zkoušela to.
Nabídka to byla lákavá, ale nechtělo se mi nechávat motorku někde venku.
„A co s motorkou?“
„Zatlač ji dovnitř do vchodu, tam tu chvíli vydrží.“
„To by šlo, tak mi podrž dveře.“

Za chviličku byla motorka schovaná uvnitř domu a my vcházeli do Zdeňčina bytu. Zdeňka zahodila tašky na zem a rovnou zamířila do koupelny.
„Dej mi chviličku a pak přijď za mnou.“
„Rozkaz,“ řekl jsem s úsměvem.
Pak už jsem slyšel jen šustot svlékaného oblečení a šumění vody.
„Už můžeš,“ ozvalo se z koupelny.
S radostí jsem otevřel dveře a vstoupil. Oblečení ze mne spadlo během okamžiku.
„Co ti tak dlouho trvá?“ vyptávala se Zdeňka.
„Už jsem tady,“ odpověděl jsem jí a vklouzl k ní pod sprchu.
„To je dobře.“
V ten moment se kolem mého krku ovinuly dvě hebké dívčí ruce a mezi rty se vklínil hbitý jazýček. Nedalo se dělat nic jiného, než podlehnout. A já podlehnul velmi ochotně.

Milerád jsem jí vycházel vstříc, opětoval jsem její polibky i doteky. Tiskla se na mě ňadry a vztyčené hrozinky hrozily, že mě probodnou. Její nožka pomaloučku šplhala po mé. Poklesl jsem v kolenou a pokusil se zasunout tvrdolína do nadržené štěrbinky. První pokus k naší oboustranné nespokojenosti nevyšel. Na podruhé už to vyšlo a já se pevně uhnízdil uvnitř. Pár okamžiků jsme zůstali bez hnutí a jen si vychutnávali to spojení.

Zdeňka, přimáčknutá na stěnu sprchového koutu se nemohla moc hýbat, proto téměř veškerá činnost byla na mě. Mokrá podlaha nenahrávala žádnému divokému dovádění, ale i jemné a pomalé pohyby přinášely potřebnou dávku vzrušení a rozkoše. Zdeňka přerušila líbání a plně se oddávala mému přirážení. Objímala mě rukama jako by se bála, že jí uteču, nebo jako by chtěla splynout v jedno tělo. Byla vždycky náruživá, ale to, co se s ní dělo teď, bylo něco nového.

Vzdychala a hekala tak, že přehlušila sprchu. Do ucha mi šeptala „Ještě, ještě“ a já jejím prosbám rád vyhověl. Snažil jsem se přidat na důrazu i hloubce. Opatrně jsem zvedl její nožky z podlahy, podpíral jsem její stehna, tiskl ji ke stěně a doufal, že neupadneme. Jednou rukou se přidržovala stěny a druhou mě kolem krku. Měl jsem co dělat, abych nás oba udržel. Zdeňka se zmítala pod náporem orgasmu. Její štěrbinka mě svírala a ždímala. Celá se třásla a vyrážela ze sebe trhané vzdechy. Věděl jsem, že už dlouho nevydržím. Všeho jsem nechal a snažil se tu chvíli oddálit. Minimálně jsem potřeboval, aby se Zdeňka trochu vzpamatovala.
„Proč jsi přestal?“ ptala se zadýchaně.
„Musel jsem…“
„Tak to jo, ale klidně můžeš do mě, to přece víš.“
„Vím, jen jsem měl strach, abychom to oba ustáli.“
„Aha, tak to chceš zkusit takhle?“ zeptala se.
Spustila nohy na zem, otočila se ke mně zády a vyšpulila na mě zadeček. Ani jsem neodpověděl a rovnou znovu zaútočil na její hnízdečko. Stačilo, aby trošku zavrtěla zadečkem a bylo dokonáno. Už to nešlo zastavit. Vytryskl ze mě gejzír a její horké a vlhké lůno zaplavila vlna bílé smetany.

Vyčerpaně jsme se snažili popadnout dech. Nechali jsme vodu, aby odplavila alespoň část únavy. Zavřeli jsme vodu a vyšli jsme ze sprchy. Nohy nás sotva nesly. Doprovodil jsem ji do ložnice a uložil na postel.
„Nechceš tady se mnou zůstat?“ žadonila.
„Rád bych, ale nemůžu přece nechat motorku dole,“ konstatoval jsem smutně.
„To je škoda.“
„Já vím, ale stejně musím zítra do práce.“
„To já taky, ale noc by mohla být naše…“
„To by mohla…“
„Tak víš co?“
„No to nevím.“
„A co kdyby ses ke mně vrátil?“
„Jak to myslíš?“
„No,“ začala opatrně, „mohl bys třeba dovézt motorku domů a pak přijet zpátky za mnou.“
„To by taky šlo,“ souhlasil jsem.
„To jsem ráda. A ještě si pro jistotu vezmi z věšáčku u dveří náhradní klíče, pro případ, že bych usnula.“
Jen jsem tam zůstal stát s otevřenou pusou.
„Tak už běž, ať se mi brzo vrátíš,“ popoháněla mě.
Oblékl jsem se, sebral klíče, zamkl za sebou a vyrazil k domovu.

Doma jsem pobral jen to nejnutnější a nějaké věci na zítra do práce a vyrazil zase zpátky za svou náruživou vílou. Chytil jsem nejbližší autobus, pěšky se mi moc nechtělo, usadil se na volné místo a přemýšlel, co se vůbec za ten víkend událo. Šťastnou náhodou jsem unikl rodinnému životu, málem si užil s drobnou nadrženou neznámou a vzápětí se skoro zasnoubil, když jsem vyfasoval Zdeňčiny klíče. Bylo toho nějak moc najednou. Aby toho nebylo málo, vzpomněl jsem si na telefon a nedočtenou zprávu, vždyť já vlastně vypnul zvonění, když jsme šli do bazénu. Vylovil jsem telefon z kapsy, abych si alespoň dočetl tu zprávu od Pavlíny. Už jsem tam měl několik dalších nepřečtených.
Ach jo, pěkně se mi to komplikuje, blesklo mi hlavou.

Začal jsem s tou nedočtenou zprávou.
To je dost, že ses ozval. To už si vystřízlivěl? Je mi jasné, že jsi na tom podobně, jako včera. Teď nevím, jestli těch šestnáct je pochvala nebo urážka, když mi minulý týden bylo devatenáct. A k tomu ostatnímu. Tebe zajímá můj sestřih? A toužíš po tom, abys mě mohl vidět nahou a osahávat mě? Třeba by to nějak šlo zařídit. Záleží na tom, kde bydlíš. Ale i kdyby to bylo dál, tak bychom si mohli udělat výlet a sejít se někde napůl cesty. Co ty na to?
Hezky se mi nabízela. Netušil jsem, jestli po mě tolik jede, nebo je tak nadržená a mě si vybrala jako oběť pro ukojení svých choutek. Odpovídat na tuhle zprávu mi teď nepřišlo nejvhodnější, raději jsem se pustil do čtení těch dalších.

Tak co? Měl bys chuť? A jaký sestřih máš nejraději? Hladce vyholenou mušličku nebo snad pořádného bobříka? A copak bys se mnou chtěl dělat, kdybys mě měl při ruce? A k té ohebnosti, o které ses zmiňoval, dělala jsem gymnastiku a teď tak trochu cvičím jógu. A co se třeba dneska někde sejít? Určitě by sis našel způsob, jak se na chvíli zbavit své „novomanželky“.
Jen jsem polkl při té představě, co by se s ní dalo dělat za téměř akrobatické pozice. Ještě mě čekaly dvě zprávy.

Tak co je s tebou? Proč mi neodpovídáš? A kde vůbec jsi? V bazénu jsem tě neviděla, ani v hotelu, ani ve městě. To si odjel bez rozloučení?
Já se ti takhle nabízím a ty se ani nenamáháš odpovědět. To jsem to dopracovala. Tak si trhni, když ti nestojím ani za odpověď.

V tom se ozval zvonek oznamující konec výstupu a nástupu do autobusu. Zvedl jsem hlavu, abych zkontroloval, kde vůbec jsem. A sakra, zastávka, kde jsem měl vystoupit. Naštěstí jsem seděl kousek ode dveří. Sebral jsem své věci a střelhbitě jsem vyrazil ze dveří. Bylo to jen tak tak.

Na zastávce jsem se usadil na lavičku a chvilku se z toho všeho vzpamatovával. Přemýšlel jsem, jestli Páje odepíšu, nebo to nechám být. Nakonec převážil chtíč.
Omlouvám se. Bohužel rande dnes asi nevyjde, už jsem odjel domů, zítra musím do práce. Byl jsem tam jen na víkend. Rozloučil bych se s tebou, kdybych věděl, kde tě najdu. A určitě by to bylo vášnivé rozloučení. Jelikož jsem řídil motorku, tak jsem ti ani nemohl v průběhu dne odepisovat. Kdo by netoužil po tom tě vidět? A moci si sáhnout by bylo něco úžasného. Gymnastika a jóga? No teda, to musí být pružné tělíčko. K sestřihu – někdy to a někdy ono. Je pěkné, když se to střídá, alespoň je to dynamické, to je pak překvapení, co se tam skrývá. Také hodně záleží, s čím se to kombinuje. Třeba bobřík ke kostýmu školačky by nebyl ideální. A co bych s tebou dělal? Našlo by se dost věcí a většina z nich by byla mládeži nepřístupná.
Ještě jsem přidal místo svého bydliště a pár dalších informací, zkopíroval celou konverzaci do extra souboru a pak ji smazal. Musel jsem udělat nějaká bezpečnostní opatření, protože Zdeňka by určitě nebyla ráda, kdyby si tohle všechno přečetla. Nakonec jsem se zvedl z lavičky a vyrazil za Zdeňkou.

Klíče jsem trefil napoprvé. Vešel jsem tiše do bytu. Ještě, že jsem měl klíče, protože z ložnice ozývalo tiché chrupkání. Odložil jsem své věci, svlékl se a vklouzl ke Zdeňce do postele.
Jen se zavrtěla, jak jsem se k ní přitulil, a z polospánku zamumlala:
„To je dobře, že už jsi tady.“
„Já jsem také rád,“ odpověděl jsem jí a ještě víc se k ní přitiskl.
To, že jsem měl v dlaní její ňadro a že mě tak krásně hřála, způsobilo pozdvižení v mém rozkroku. Zdeňka to kvitovala pochvalným zamručením. Ještě se pohnula a dobyvatel se vmáčkl mezi její půlky.
„Tam ne…“ zaprotestovala.
Maličko jsem se odsunul, zaujal vhodnější polohu a znovu se k ní přivinul. Tentokráte jsem zamířil správným směrem.
„Ahhh, to je ono,“ ozvalo se od mé spolunocležnice.
Zanořený v kundičce jsem pomalu usínal.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1266
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3

Navigace v seriálu<< Dešťová víla 14Dešťová víla 16 >>

Komentujte

Please Login to comment
avatar
WordPress spam blocked by CleanTalk.
  Subscribe  
Upozornit na