Toto je 14 díl z 35 v seriálu Dešťová víla

Ráno jsem se kupodivu probudil s jasnou hlavou. Jen jsem netušil, co se dělo v noci. Ani jsem si nepamatoval, jak jsme se dostali na pokoj. Opatrně jsem se zvedl do sedu a rozhlížel se po pokoji. Já i Zdeňka jsme byli napůl nazí. Zasychající semeno smísené s trochou krve na Zdeňčině buchtičce nezanechalo žádný prostor k pochybnostem. I můj dobyvatel byl obdobně poznamenaný. Vstal jsem a zamířil do koupelny. Svlékl jsem se a zalezl pod sprchu. Kapky dopadající vody odplavovaly pozůstatky nočních hrátek. S každou další kapkou se také rozpouštěla mlha halící mé vzpomínky. Zazvonil mi telefon, jak mi přišla zpráva. Vůbec se mi nechtělo ze sprchy a raději jsem telefon ignoroval. Najednou se mezi dveřmi do koupelny objevila Zdeňka.
„To sis nemohl vypnout na noc zvonění? Nebo ho alespoň ztlumit?“
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji a hned pokračoval, „promiň. Já si ani nepamatuju, jak jsme došli na pokoj, natož abych si vzpomněl na telefon.“
„Aha, tak to jsme na tom podobně.“
„Mně docela pomohla sprcha, nechceš to taky zkusit?“
„Já nevím,“ zívla a rozespale si protřela oči.
Znovu mi zazvonil telefon.

Zdeňka se už naštvaně otáčela a chtěla odejít.
„To bude beztak práce,“ podotkl jsem.
„Jen aby to nebyla nějaká ženská.“
„Jediná ženská, která mě teď zajímáš, jsi ty,“ řekl jsem.
Otevřel jsem dveře sprchového koutu a vtáhl Zdeňku dovnitř.
„Co bl…“ vykřikla.
Ale než stihla větu dokončit, přitiskl jsem ji na stěnu a vášnivě ji políbil. Nejspíš byla s odpovědí spokojená, protože mi sama začala odpovídat podobným stylem. Její ruce se mi omotaly kolem krku a v ústech se objevil její mrštný jazýček. Zvedla jednu nožku a s její pomocí se ke mně ještě víc přitiskla. Moje ruka sjela z obnaženého zadečku na stehno a já ji tak přidržoval a pomáhal jí udržovat rovnováhu. Nezbednými prsty jsem nahmátl okraj její prcinky. Byla vlhká nejen od vody stékající po jejím těle, ale i do jejích vlastních šťáv. Bojovník se začal probouzet k životu a zespodu dorážel na nadrženou mušličku. Líbání ustalo. Ve Zdeňčiných očích tančily jiskřičky vzrušení. Pokusil jsem se zasunout. S trochou námahy a vydatnou pomocí se mi to částečně povedlo. Kluzká podlaha nám to velmi znesnadňovala. V rámci bezpečnosti jsem opustil pracně vydobyté území. Otočil jsem Zdeňku a nechal ji, aby na mě vyšpulila svou prdelku.
Opět jsem ji plenil zezadu. Ta situace mi něco připomněla, něco ze včerejší noci. Záblesk vzpomínky, jak je Zdeňka opřená o strom v parku. Nenechal jsem paměť, aby mě ovládla a raději se soustředil na přítomnost. Zdeňka předkloněná a prohnutá v zádech se poddávala mým nájezdům. Rozepnul jsem jí korzet a ten s mokrým plesknutím dopadl na podlahu. Zdeňka s úlevou vydechla a narovnala se. Uchopil jsem odhalené poprsí a pohrával si s ním. Jednou rukou jsem zajel do klína. Prsty jsem objevil citlivý výstupek a několikrát jsem po něm přejel. Sténání zesílilo. Nepřestával jsem s drážděním a snažil se dopřát Zdeňce potěšení. Už jsem nepřirážel, ale stále jsem v ní zůstával zasunutý. Těsně jsem se k ní tisknul, v jedné dlani jsem měl její ňadro a prsty stále dorážel na knoflíček slasti. Zdeňka hlasitě křičela slastí. Rukou se zapírala o stěnu, aby neupadla. Jejím tělem proběhlo vyvrcholení. Kolena se jí podlomila, ruka opírající se o stěnu povolila. Měl jsem co dělat, abych udržel rovnováhu a oba jsme neupadli na podlahu.

Když byla schopná sama stát, otočil jsem ji čelem k sobě a zeptal se:
„Chtěla si něco říct?“
„Cože?“ ptala se nechápavě.
„Pokud si vzpomínám, když jsem tě zatáhl dovnitř, řekla si něco ve smyslu – Co bl…“
„Jo tohle,“ vzpomněla si, „to nic.“
„No tak dobře. Já myslel, že jsi chtěla proti něčemu protestovat.“
„Já a protestovat? To mě ani nenapadlo.“
„Tak to jsem rád. Nedokončíme…“
„Myslíš tohle?“ skočila mi do řeči a sevřela trčící klacek v dlani.
„Chtěl jsem říct očistu, ale tohle je lepší nápad,“ pochválil jsem ji.

Poklekla přede mnou a obemkla žalud svými hebkými rty a během okamžiku celý penis zmizel v jejích ústech. Jazýček se rozběhl po obvodu celého nástroje a rozehrál svou symfonii. Musel jsem se opřít, jinak bych upadl. Rukou si proháněla moje koule a ústy mě přiváděla blahem k šílenství. Sklonil jsem hlavu a podíval se dolů. Zachytil jsem její pohled. Zvedala ke mně oči. Dívala se takovým zvláštním pohledem. Bylo na ní vidět, že i ona si to užívá, že to dělá s chutí a nadšením.
„Ooohhh… už budu…,“ varoval jsem ji.
Jen se na mě s plnou pusou usmála a ještě víc zintenzivnila sání. Rukama jsem jí vjel do vlasů a přirazil do její pusinky. A udělal se. Ústa jí zaplavilo sperma. Měla co dělat, aby to spolykala. Zakuckala se a z koutku jí vytekl pramínek bílé tekutiny.

Narovnala se a sundala zbytek promáčeného oblečení. Společnými silami jsme dokončili očistu, což se samozřejmě neobešlo bez osahávání a vzrušování.

Vyšli jsme ze sprchy zabalení do ručníků s náručí mokrého oblečení. Rozložili jsme věci po celém pokoji, aby uschlo. Sundali jsme ručníky, oblékli se a vyrazili na snídani. Usadili jsme se u stolu. Všiml jsem si, že nás obsluha pozorovala podezřívavým pohledem. Donesli nám čaj a kávu a my si došli nandat něco k jídlu. Mlčky jsme se pustili do jídla. Během pár minut byli naše talíře prázdné. Zdeňka se zvedla a šla si ještě přidat. Mně se v kapse připomněl telefon. Vyndal jsem ho a podíval se, kdo to otravoval. Počítal jsem, že to bude někdo z práce, proto mě překvapilo, že to byla zpráva od Pavlíny. Vůbec jsem nechápal, kde vzala moje číslo a proč mi píše.
„Ty si nepůjdeš přidat?“ zeptala se Zdeňka, když se vrátila s plným talířem.
„Jo, jo, hned,“ blekotal jsem.
„Děje se něco? Nějaký problém v práci?“ zkoušela to, když uviděla telefon v mé ruce.
„Ne, žádný problém. Jen zase nějaká práce. Budu se na to muset podívat ještě tady.“
„Aha, tak to je mi líto.“
„Holt se nedá nic dělat. Občas musím pracovat i o víkendu.“
„Hmmm… a já si myslela, že si ještě užijeme nějakou masáž a pak bazén.“
„Bazén? Ty můžeš?“
„Jasně. Koupila jsem si tampóny, tak můžu do vody.“
„Fajn. Tak to uděláme takhle. Najíme se, já si to na pokoji vyřídím, jen odepíšu, že se na to podívám zítra, nebo něco takového. Ty zatím počkáš u bazénu a já tam pak za tebou přijuchám.“
„To by šlo. Jen doufám, že mě nenecháš dlouho čekat.“
„Neboj. Určitě mi to nebude trvat dlouho. Jen zkontrolovat email a něco odepsat.“
„V tom případě souhlasím. Tak si běž ještě pro jídlo, ať můžeme do toho bazénu.“

Dosnídali jsme a zašli na pokoj. Zdeňka si pobrala věci a šla k bazénu.
„Doufám, že mě nenecháš moc dlouho čekat,“ řekla a dala mi pusu na rozloučenou.
„Neboj, hned jsem tam.“
Sotva se za ní zavřeli dveře, otevřel jsem první zprávu od Pavlíny.
Ahoj. Včera v tom parku to bylo moc pěkné představení. Ale rozhodně by bylo příjemnější, kdybych byla na jejím místě. Strašně mě vzrušilo, když jsem vás pozorovala. Musela jsem si to při pohledu na vás udělat.
Vůbec jsem nechápal, o co jde. Marně jsem přemýšlel a vzpomínal, co se odehrávalo v parku. Vzpomněl jsem si jen na to, jak se mi sama předváděla a jak mi dala nahlédnout pod sukni své kamarádky. Ale o sexu v parku jsem nic nevěděl. Objevila se mi v hlavě vzpomínka na sex ve sprše a to, co se mi u toho prohnalo hlavou. Další vzpomínky se začaly postupně vynořovat.

Druhá zpráva přišla i s fotkou.
Tady máš něco, aby sis zase nestěžoval na nefér život. Já tě viděla nahého a dokonce i v akci, tak ti posílám něco pro inspiraci. A nechtěl bys mi prozradit, na co si myslel, když si mě v tom parku svlékal pohledem, že jsi až dostal od „novomanželky“ tak vynadáno?
Otevřel jsem přiložený obrázek. Byla na něm ona. Stála nahá před zrcadlem s mobilem v ruce. Jen jsem polkl a ocas se znovu hlásil o slovo.

Přemýšlel jsem, co bych jí odepsal.
Ahoj. Nádherná inspirace, kdybys jen věděla, co to se mnou udělalo. Moc bych si přál vidět to na vlastní oči, moci prozkoumat zblízka každičký detail, nejen očima, ale třeba i rukama. No, abych pravdu řekl, přemýšlel jsem, jak vypadáš nahá a jak dobrá bys byla v posteli. Napadlo mě, že musíš být hodně pružná, čehož by se dalo využít. Přemýšlel jsem, jestli jsi do hladka, nebo máš nějaký sestřih. A vzápětí mě napadlo, jestli na to máš vůbec věk. Tam zdálky si vypadala tak na sladkých šestnáct let.

Podíval jsem se na čas a téměř se zhrozil. Slíbil jsem, že přijdu brzy a už to bylo skoro dvacet minut. Rychle jsem pobral potřebné věci a vyběhl z pokoje. Než jsem došel k bazénu, přišla odpověď od Pavlíny.
To je dost, že ses ozval. To už si vystřízlivěl? Je mi jasné, že jsi na tom podobně, jako včera. Teď nevím, jestli těch šestnáct je pochvala nebo urážka, když mi minulý týden bylo devatenáct. A k tomu ostatnímu. Tebe zajímá můj sestřih? A toužíš po tom, abys mě mohl vidět nahou a osahávat mě? Třeba by to nějak…
Zprávu jsem ani nestihl dočíst, protože Zdeňka už netrpělivě čekala u bazénu na lehátku.
„No to je dost, že jsi tady,“ přivítala mě, když mě uviděla, „taky bys mohl ten telefon konečně odložit a věnovat se mně.“
„Promiň, trvalo to trošku dýl, musel jsem se ještě na něco podívat, na nějaké fotky.“
„Jo a teď ti zase píše nějaká ženská, co?“
„To byla jen zpráva z prá…“
„To známe, nevymlouvej se na práci. Nepůjdeme raději do vířivky?“
Odložil jsem věci na lehátko vedle ní a pomohl jí vstát.

Mohlo by vás zajímat  Dešťová víla 23

Společně jsme si vlezli do bublinek a pohodlně se tam uvelebili. Zdeňka mi položila hlavu na rameno a ruku na stehno. Než jsem se nadál, pomalu, ale jistě se mi propracovávala do plavek. Zavřel jsem oči a vychutnával si lehké doteky jejích prstů. Přetočila se na mě a políbila mě. Než jsem jí stihl polibek oplatit, odsunula se a stáhla mi plavky. Otevřel jsem oči, abych viděl, co bude dělat. Sedla mi na lehce pokrčené a roztažené nohy. Zašátrala vzadu, odhodila vrchní díl plavek a vystavila mému lačnému pohledu své poprsí. Předklonila se a zapřela se rukou o okraj bazénku. Druhou ručkou vklouzla zpět pod hladinu a neomylně nahmátla mé nádobíčko. Pohled z očí do očí. Mé ruce ožily vlastním životem a sevřely polokoule na jejím hrudníku. Zavřela oči, zrychleně dýchala a pomalu se rty přibližovala k mým. Spojili jsme se v dlouhém a nádherném polibku. Chytil jsem ji za zadek a přitáhl si ji blíž k sobě. Uvěznil jsem tak její ruku mezi našimi těly. Jak se snažila s ní trochu pohybovat, dělala dobře nám oběma. Zatoužil jsem zasunout a dal jí to najevo pokusem stažení jejích kalhotek. Opustila mé rty, zadívala se na mě a zarmouceně zavrtěla hlavou.
„Bohužel, tohle asi nepůjde.“
„Hmm, to je škoda.“
„Já vím, mě to také mrzí,“ řekla a smutně klopila oči.
Nechtěl jsem ji rozesmutnit. Ukazováčkem jsem jí přizvedl bradu a opětovně ji políbil.
„Vždyť mě to přeci nevadí,“ žehlil jsem to, co mi síly stačily.
„Opravdu?“ ujišťovala se.
Jen jsem přikývl a znovu se přisál na její rty. Sama se klínem tiskla co nejvíce na můj stožár. Pohupovala se nahoru a dolů, jako by mě šukala.

Přestala s pohybem, rozhlédla se kolem sebe a nakonec se postavila. Usmála se a podala mi ruku.
„Pojď,“ vyzvala mě.
Já se také postavil a následoval ji. Šli jsme směrem k dámským sprchám. Cestou jsme ještě naše plavky odhodili na lehátka k ručníkům.
„Počkej, jen to zkontroluju,“ řekla, když jsme stáli přede dveřmi.
Otevřela je a rychle sprchy zkoukla pohledem. Vzala mě za ruku a zatáhla dovnitř. Prošli jsme sprchy. Já nahý, ona jen v kalhotkách od plavek.
„Kam jdeme?“
Neodpověděla a jen mě vedla dál. Zastavili jsme se u toalet. Jen jsem zvědavě pozdvihl obočí.
„Nebo snad nechceš?“
„Chci,“ odpověděl jsem a otevřel nebližší kabinku.
Pohledem zkontrolovala její stav a pak přikývla na znamení souhlasu. S trochou snahy jsme se tam oba vměstnali. Zatímco jsem za námi zavíral dveře, zaregistroval jsem pohyb, kterým si stáhla přebytečnou látku plavek. Ještě si nenápadně sáhla mezi nohy a něco odhodila do mísy a sklopila sedátko i dekl. Ještě ho pro jistotu otřela toaleťákem, než mě kývnutím hlavy vyzvala, abych se posadil.

Seděl jsem na okraji mísy a Zdeňka mi sedla na nohy. Přisála se na má ústa a já si ji za prdelku přisunul co možná nejblíž. Cítila, jak můj prznitel, zvadlý během těch příprav, znovu nabývá na síle a tlačí se na její prcinku. Malinko se nadzvedla a zavrtěla se. V klouzl jsem do ní bez sebemenších problémů. Zaklonila se a já zabořil hlavu mezi její kozičky. Vychutnával jsem si ten pocit slastného dušení. Zvedl jsem hlavu a nadechl se. Zdeňka se ke mně pevně přitiskla. Naše těla se o sebe třela a nic kolem neexistovalo. Její vzrušením ztuhlé bradavky se tlačily na mou hruď, téměř jako by mě s nimi chtěla probodnout. To těsné spojení bylo úžasné. Svírala mě rukama i nohama, že jsem sotva mohl dýchat. Přesto jsem se snažil ji rukama nadzvedávat a pomáhat jí v přirážení. Se zakloněnou hlavou sténala, až se to rozléhalo po celé místnosti. Oba jsme se blížili k vrcholu.
Ještě chvilku, říkal jsem si v duchu, musím ještě vydržet.
Na Zdeňce bylo vidět, že to na ni musí přijít každým okamžikem. Ani já už to nemohl zastavit. Cítil jsem, jak se sperma dere nahoru a chce ven, nebo spíš dovnitř. Pevně jsem stiskl její zadek a přirazil ji k sobě. Z mé hadice vytryskl proud a zaléval její lůno.
„Oh…,“ hlasitě vydechla.
Celá se chvěla a vychutnávala si pocit vykropené kapličky.

„Mamííí, co to bylo?“ ozval se pisklavý hlásek zpoza dveří.
Podívali jsme se se Zdeňkou na sebe a málem vyprskli smíchy. Raději jsme to nutkání utlumili polibkem.
„To nic nebylo,“ snažila se z toho máma nějak vykroutit.
„Jak nic? Já to slyšela. Co to bylo? Proč mi to nechceš říct?“ dožadovala malá holka odpovědi.
„Na to přijdeš, až budeš větší,“ zkoušela to nějak zahrát do autu.
„A kdy to bude? A co to teda bylo?“ neodbytná holčička trvala na svém.
„Tak už se pojď vysprchovat, ať můžeme do bazénu.“
„No jo. Ale já to chci vědět… mamííí, proč mi to nechceš říct…“
„Víš, nejspíš tam bylo nějaké paní špatně.“
„A neměly bychom se na ní podívat?“
„Ne,“ řekla rázně a já si živě představil, jak se úplně zhrozila.
„Ale mamíííí…,“ zaslechli jsme hlásek mizející pod zurčením sprchy.
Sprcha utichla a práskly dveře.

„Uff, to bylo o fous,“ konstatovala Zdeňka.
„To máš pravdu, to bylo.“
„No co, ale i tak to stálo za to. Nepůjdeme zpátky k bazénu?“
„Klidně. Ale budeš mi muset přinést plavky nebo ručník. Nahý tam nepůjdu.“
„Ne? A proč???“ napodobila dětský hlásek.
To už jsem nevydržel a rozesmál se.
„Mně by to až tolik nevadilo. Ale těm dvěma by to nemuselo být příjemné.“
„Tak dobře, přece nebudeme ohrožovat mravní výchovu mládeže. Ale já jsem napůl nahá.“
„Ale jen napůl. Navíc to byly určitě holky a tvá prsa je pohoršovat nebudou. Mě rozhodně nepohoršují.“
„Copak tebe…,“ odevzdaně řekla a postavila se.
Navlékla si kalhotky a tiše vyklouzla z kabinky. Zaslechl jsem šumění sprchy. Jen jsem trpělivě čekal, až se vrátí i s plavkami, nebo alespoň ručníkem. Alespoň jsem si ulevil.

Ozvalo se zaklepání na dveře kabinky.
„Obsazeno,“ řekl jsem a snažil se napodobit ženský hlas.
„Neblbni a pusť mě dovnitř. To jsem já,“ rozeznal jsem Zdeňčin hlas, „nebo snad mám odejít i s tvými plavkami?“
„To neeee,“ rychle jsem otevřel dveře a vpustil ji.
Oblékl jsem se a opustil kabinku.
„Počkej chvilku,“ zavelela Zdeňka a zabouchla dveře.
„Co děláš? To mám na tebe čekat v dámských sprchách?“ zhrozil jsem se, že zase někdo přijde.
„Co vyvádíš, vždyť už jsem tady,“ řekla, když se během minutky objevila vedle mě.
„Tak jdeme,“ vyzval jsem ji pro změnu já.
Proběhli jsme sprchy a ocitli se znovu u bazénu. Jen jsem zaregistroval pohoršený pohled té maminy.

Usadili jsme se na lehátku a jen tak odpočívali.
„To jste se nemohli krotit? Jak jí to teď mám asi vysvětlit?“ zasyčela naštvaně matinka, když nás míjela cestou k toaletám.
Podíval jsem se na tu malou holčičku. Od pohledu nebyla zas tak malá, hádal jsem tak deset, jedenáct let.
Otočil jsem se ke Zdeňce a podotknul:
„To bude matinka asi překvapená, až dcerunka začne žít sexuálním životem.“
„To jo. Jak tak koukám, nebude to trvat moc dlouho. Já začala s masturbací zhruba v jejím věku.“
Zvědavě jsem se na Zdeňku zadíval.
„No co, vždyť je to normální.“
„To asi je. Já jen, že ses nikdy nechlubila, kdy si s tím začala.“
„Krátce po dvanáctých narozeninách.“
„A kdy jsi začal masturbovat ty?“
„Já?“ na chvíli jsem se zamyslel a zavzpomínal. „Mně bylo asi třináct.“
„A co holky? Kdy si začal s ni…“
Nedokončila otázku, protože se ozvalo bouchnutí dveří od sprchy, mamina se vracela, tak jsme raději ztichli.
„Nepůjdeme raději někam jinam?“ navrhl jsem.
Zdeňka se podívala na maminu a pak na dcerušku, která na nás visela pohledem a jistě zaslechla něco z našeho hovoru.
„Jo, mizíme.“
Sebrali jsme naše věci a zamířili do sprch.
„Mami, co je to masturbace?“ zaslechl jsem dřív, než jsem zmizel ve sprše.
Škvírkou mezi dveřmi jsem se podíval k bazénu. Kdyby pohled mohl vraždit, tak jsem na místě mrtvý. Jen jsem se uchechtl a zmizel ve sprchách.

Ještě jsme si se Zdeňkou užili masáž, oběd a zaskočili jsme do sklípku pro pár lahví vína, než jsme se sbalili a vyrazili směrem k domovu.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1551
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 13Dešťová víla 15 >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *