Toto je 12 díl z 35 v seriálu Dešťová víla

Ráno mě probudilo vzlykání. Zdeňka seděla na kraji postele zabalená v ručníku a s mokrými vlasy.
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem ji, když se mi konečně povedlo rozlepit oči.
„Dobré ráno,“ odpověděla mi.
„Co je? Děje se něco?“
„Já… já vlastně ani nevím…“
„Tak co se děje, ven s tím,“ zavelel jsem, jakmile jsem zjistil, že po dobrém se nic nedozvím.
„Tak se koukni vedle sebe. Nejspíš tě to zase něco bude stát,“ řekla se slzami v očích.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a pak zahlédl krvavý flek na posteli. Podíval jsem se na Zdeňku, na postel a pak zpátky na Zdeňku.
„Stalo se ti něco?“ ptal jsem se nechápavě.
„Neboj, nestalo,“ řekla smutně a pohladila mě po tváři, „myslím, že už pro ten test nemusíme.“
„A proč jsi smutná?“
„Já ani nevím. Já už se s tím tak nějak smířila a teď je mi to líto. Navíc ti zase kazím plány. Ty mě vezmeš do lázní a já se ani koupat nemůžu.“
„Vždyť to nevadí, užít si to můžeme i tak. Masáže můžeš a ve výletech nám to taky nebrání. Počkej a ty bys chtěla mimčo?“ trochu jsem se podivoval.
„Ne, že bych ho vyloženě chtěla, ale kdyby to přišlo, tak bych se vůbec nebránila a byla bych šťastná.“
Jen jsem dál ležel a přemýšlel.
„Tebe to nějak vzalo,“ poznamenala.
„Ale to ne…“
„Tak co?“
„Já jen, že o tomhle jsme spolu vlastně nikdy nemluvili.“
„To ne. Zatím jsme si jen užívali.“
„Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně ten tvůj včerejší postoj chápu, myslím tím to, jak si připadáš.“
„To jsem ráda.“
„Jen nějak nevím, co s tím.“
„Z toho si nic nedělej, já také ne.“
„Jedině holt, že nebudu všechno platit já, ale zase z tebe nechci tahat peníze za moje nápady.“
„Já se s tím nějak srovnám. Asi bys měl jít taky do sprchy. Vypadáš trochu jako vrah,“ rozesmála se konečně Zdeňka.
„No dobře,“ souhlasil jsem, vstal z postele a zamířil pod sprchu.
„Když budeš chtít pomoct, tak zavolej,“ ozvalo se ještě za mnou.
„A s čím?“ zeptal jsem se, než jsem na sebe pustil vodu.
„S čím budeš chtít,“ odpověděla a zezadu mě objaly její ruce a přitisklo se ke mně horké tělo.
„Takže teď, když je postel poznamenána tvou krví, jsi svolná ke všemu?“ otočil jsem se k ní.
„Jak to myslíš?“
„No… novomanželské apartmá, krev na posteli…“
Stále na mě nechápavě koukala.
„To skoro vypadá jako svatební noc s neposkvrněnou nevěstou,“ vysvětlil jsem jí, co se mi honí hlavou.
„Když to bereš takhle… To bys mě měl zasvětit ještě třeba do sexu ve sprše, když jsem taková neznalá a nevinná, tedy alespoň jsem do včera byla.“
„Tomu se vůbec bránit nebudu,“ řekl jsem a začal ji pod proudem vody líbat.
„Počkej, takhle to přece začínat nemá,“ odstrčila mě.
„A jak ty to můžeš vědět?“
„Já to nevím, ale přece se na mě nemůžeš takhle vrhnout, když jsem skoro nic nepoznala.“
„V tom případě se omlouvám.“
„Omluva se přijímá. A jak to teda začíná, takové milování ve sprše?“
„Chceš to popsat anebo ukázat?“
„Raději ukázat, prosím.“
„Fajn, tak se prosím otoč.“

Pomalu se otočila a já si do dlaní nanesl trochu mýdla. Něžnými krouživými pohyby jsem ho roztíral po jejích ramenou. Dopadající voda ho sice hned odnášela, ale nám to vůbec nevadilo. Sklouzl jsem i na paže a záda. Věnoval jsem se i té rozkošné prdelce. Cítil jsem, jak mi taje pod rukama. Přitiskl jsem se k ní, abych se mohl věnovat i přední straně. Znovu jsem začal nahoře, na klíční kosti a směřoval dolů k ňadrům. Bradavky už měla krásně vztyčené a jakmile jsem se jich dotkl, zavzdychala. Pečlivě jsem ňadra umýval, i když se to spíš změnilo v erotickou masáž. Zdeňka se mi zadečkem tlačila do klína, přičemž i můj dobyvatel se hlásil a tlačil se jí mezi půlky. Opřela se rukama o stěnu a vystrčila sedinku ještě víc. Pohladil jsem ty dvě půlky a zkusmo prsty zašátral mezi Zdeňčinými stehny. Uvítala mě tam vlhká a kluzká úžlabina. Nelenil jsem a prsty vyměnil za naběhlíka. Jakmile ucítila, co se děje, sama se na něj nabodla. Já jen cítil, jak zajíždí do toho hnízdečka lásky. Zdeňka zavrtěla boky a já v ní byl celý. Tiše zavzdychala. Jednou rukou se odlepila od stěny a sáhla si do rozkroku. Usídlený uvnitř jsem začal přirážet. Zkoušel jsem na ni ten samý trik, co ona včera v noci, pomalé, vláčné pohyby. Jelikož jsem nyní kontroloval situaci já, mohl jsem si dovolit z ní téměř úplně vyjet. Zůstal v ní uhnízděný jen malý kousíček. Snažila se přirazit, aby ho znovu měla v sobě celého. Držel jsem ji za boky a na jakýkoli její pohyb jsem reagoval stejně. Přestala s marnou snahou a já se opět ujal iniciativy. Protahoval jsem ji jen žaludem a ji to děsně dráždilo a vzrušovalo. Hlasitě u toho hekala a skučela slastí. Když už byla kousek od vrcholu, ke kterému si vydatně pomáhala rukou na knoflíčku, změnil jsem tempo i hloubku. Rychle a tvrdě jsem plenil její svatyňku. Nic jsem nedbal toho, že se sotva držela na nohou, jak zažívala jeden orgasmus za druhým. Kundička se stahovala kolem tvrdolína, jako by ho přežvykovala. Ten báječný pocit se nedal dlouho vydržet a já naposledy pronikl až na dno jeskyňky, abych vypustil svou dávku.

Voda trochu chladila naše rozpálená a nažhavená těla a odnášela veškeré pozůstatky předchozích hrátek. V odpadu mizela narůžovělá směs našich šťáv.
„Tak takhle vypadá milování ve sprše?“ zeptala se Zdeňka se šťastným, trochu nablblým, úsměvem na tváři.
„Jo, i takhle může vypadat,“ potvrdil jsem jí, „asi bychom se měli umýt a vyrazit na snídani.“
„To asi jo.“
„Tak mě napadá, že je dobře, že jsem nám neobjednal snídani do postele.“
„To teda, to bych se asi hanbou propadla.“
Dokončili jsme očistu, oblékli se a vyrazili na snídani.

Naplánovali jsme si dnešní den. Pro začátek jsme se dohodli na procházce po okolí a pak se uvidí, co bude dál. Když jsme po snídani procházeli kolem recepce, slečna recepční si nás zkoumavě prohlížela a na Zdeňku se dívala takovým zvláštním, chápavým pohledem. I Zdeňka si toho všimla.
Opustili jsme hotel a hned se ptala:
„Všiml sis, jak na mě tak divně koukala?“
„To nešlo přehlédnout.“
„Mohl by ses prosím kouknout, jestli je všechno v pořádku?“
„To víš, že jo. Ale myslím, že o to nešlo.“
„Ale i tak, mohl bys, prosím?“
Nechal jsem ji udělat dva kroky před sebe a podíval se jí na zadek.
„Neboj, všechno je v pohodě,“
„Tak, co za tím mohlo být?“
„Zahlédl jsem tam opřený mop a zpoza rohu vykukoval vozík se špinavým prádlem. K tomu tvůj šťastný úsměv…“
„Aha,“ konstatovala, „tak teď to chápu. Ještě, že mě tady nikdo nezná, to by zas bylo keců.“
„No jo, to máš pravdu,“ souhlasil jsem s ní a obtočil jí ruku kolem pasu, „tak pojď má ženuško.“
„Ty si nedáš pokoj, no jak chceš…, tvoje volba…“

Ušli jsme pár set metrů. Zdeňka zahlédla drogerii a zamířila k ní.
„Počkej tady na mě, budu hned zpátky.“
„Fajn, klidně,“ řekl jsem a rozhlédl se, „počkám támhle na lavičce ve stínu.“
Usadil jsem se na lavičce a jen tak koukal do prázdna. Najednou jsem zahlédl skupinku dívek. Stály pár metrů ode mne a dvě z nich o něčem zuřivě debatovaly. Jen jsem je přelétl očima. Jedna z nich mě však něčím upoutala. Podíval jsem se na ni tedy znovu. Stála teď ke mně zády a nijak zvláštní mi nepřišla. Už zezadu vypadala taková prostorově výraznější. Její trochu větší, ale stále na pohled pevný a docela pěkný zadeček, těsně obepínala krátká sukně. Najednou jí něco upadlo a odskočilo to trochu stranou. Otočila se bokem a předklonila se. Jen jsem nasucho polkl a v kalhotách se mi rozpoutala úplná bouře. Takové balóny jsem snad viděl jen někde v pornu. Musela mít snad šestky. A s tím, jak se při tom předklonu zhouply, jsem nepochyboval, že byly přírodní. Ta, co se s ní dohodovala, na ni zavolala. Baculka se stále v předklonu otočila. Vyhrnutá sukně odhalila další tajemství. Měla na sobě tanga tak titěrná, že se jí šňůrka zařízla mezi pysky a já měl příležitost si ji pořádně prohlédnout. Postavila se a urovnala si sukni. Zkontroloval jsem pohledem i tu druhou. Drobná štíhlá dívčina, botky na podpatku, aby byla alespoň o trochu vyšší, slušivé džínové kraťásky a tílko. Jen pod tílkem nic moc neměla, takové větší jedničky. Ale k ní náramně pasovaly. Dlouhé vlnité vlásky jí spadaly na ramena. Roztomilý pihatý nosík a zelená očička s plamínky vnitřního ohně. Sakryš, ta musí být v posteli, pomyslel jsem si, určitě bude pěkně mrštná a ohebná, jakou má asi kundičku… vypadá tak mladě, aby na to vůbec měla věk…. Najednou můj pohled opětovala. Okamžik jsme se dívali z očí do očí. Bylo to, jako by četla moje myšlenky. Pohodila smyslně hlavou a vlásky kolem ní zavířily. Baculka otočila hlavu, aby zjistila, kam se její kamarádka dívá. Usmála se, přerušila oční kontakt a vrátila se zpět k debatě. Já pohledem znovu přejel po jejím těle. Představil jsem si, jak asi pod tím vším vypadá.
„Mít to, co máš ty, tak bych byla šťastná,“ zaslechl jsem od té štíhlounké.
„Myslíš tohle?“ ozvala se baculka a rukama si podepřela ňadra. „Nebo snad tohle?“ prohlásila a pleskla se přes zadek. „Ani jedno není žádná výhra, z prsou bolí záda. A sehnat někde nějaké oblečení je peklo. Co bych dala za tvou postavu.“
„No jo a co kluci? Když jdeme někam spolu, každý kouká jen na tebe…“
„Jo a ty myslíš, že je to příjemný, když mi všichni čumí jen do výstřihu? Každý by mě chtěl jen do postele. A to všechno kvůli kozám.“
„No jo, jenže mě si nikdo nikdy nevšimne…“
„Jo? A co tamten na té lavičce?“

„Ehm, ehm…“ ozvalo se za mnou zakašlání, „na chvíli tě pustím z dohledu a ty tady očumuješ místní holky.“
„Co? Co?“ odpověděl jsem zmateně.
„Jaký co? To se dělá novomanželce? Já si na chvilku odskočím a ty je tady svlékáš očima,“ pokračovala ve svém spílání Zdeňka.
„Já… to ne… Já si jich skoro ani nevšiml,“ snažil jsem se z toho nějak vykecat.
„To je vidět. Ten tvůj tvrdý klacek se nedá přehlédnout,“ zvýšila hlas tak, aby to holky zaslechly.
Ty se nahlas rozesmály.
„Vidíš, támhle ten má teď kvůli tobě problémy,“ prohlásila baculka.
„Kvůli mně? Jen aby to nebylo kvůli tobě a tomu, jak ses tu předkláněla, beztak jsi zase naostro,“ kontrovala její kamarádka, „ale že si vzal pěknou semetriku. Kdyby tak chtěl mě, měl by se mnohem líp. Já bych takové scény netropila.“
„Jo tak takhle to je,“ spustila zase Zdeňka, „takže ty je ani svlékat nemusíš, ony se ti tady rovnou předvádí… no to jsem to dopracovala…“
„Ale já za to nemůžu…,“ snažil jsem se protestovat.
„To říkají vždycky všichni. A co vůbec máš co očumovat cizí holky, když jsi tady se mnou.“
„Promiň, to byl reflex…, jen jsem koukal, co mají na sobě, a říkal si, jestli by ti ty kraťásky taky tak slušely.“
„Já ti dám reflex…, jdeme. A tyhle mrňavý rozhodně…“ zavelela a táhla mě pryč.
„Já… já…“
„No, co ty?“ řekla a v tu chvíli ji přemohl zadržovaný smích.
„Ty potvoro… takhle mě podusit… no co, asi jsem si to zasloužil,“ odpověděl jsem smířeně a také se rozesmál.
„To máš za tu novomanželku a vtípky s panenskou nevěstou…“
Zaslechl jsem za námi zašustění. Otočil jsem hlavu a uviděl, jak ta malá stojí ukrytá za stromem, pozoruje nás a poslouchá. Jen se usmála, když zaznamenala, že jsem si jí všiml. Vystoupila zpoza stromu, rozepla si knoflíček i zip na šortkách a opatrně rozhalila oba konce, skoro jako by se chtěla svléknout. Jen jsem pokýval hlavou a nenápadně ukázal na hotel.
„ …ty šortky,“ zaslechl jsem Zdeňku.
Nevěděl jsem, co odpovědět, tak jsem mlčel.
„Posloucháš mě?“
„Jo, promiň, jen jsem se zamyslel. Co si říkala?“
„Jo zamyslel, zase myslíš na sex, viď. Jen jsem říkal, že tě to očumování bude něco stát.“
„A co?“
„Co by, koupíš mi ty šortky.“
„Rozkaz. Jen nevím kde.“
„To taky netuším. Ale to není můj problém.“
„No jo, tak já se jí asi dojdu zeptat, kde je koupila.“
„Tak to ani náhodou. Já tě za ní pustím a bůhví, jak to dopadne…“

Mohlo by vás zajímat  Amazonky 01

Courali jsme dál po okolí a prohlíželi si místní krásy, já si přitom dával velký pozor, abych pohledem nezůstal viset na nějaké místní krásce.
„Hele, támhle je nějaký obchod s oblečením,“ ukázal jsem přes ulici.
„No vidíš, třeba je tam budou mít.“
„Tak se tam půjdeme podívat?“ navrhl jsem.
„Jdeme. Ale ty si sedneš nebo stoupneš někam do kouta, zatímco já si budu vybírat. Když si tam něco vyberu, nebudeš se koukat, co si zkouším, jen to na konci zaplatíš.“
„Rozkaz,“ přijal jsem její podmínky bez protestů.
Věděl jsem, že rozhodně nebude až tak moc utrácet.

Vešli jsme dovnitř a Zdeňka se hned začala rozhlížet. Pobíhala od stojanu ke stojanu a házela si věci do košíku. Raději jsem se otočil k výloze a koukal ven. Ještě jsem zaregistroval, jak Zdeňka zamířila ke kabince. Venku se prošel někdo se zmrzlinou a já na ni dostal chuť. Vyšel jsem ven a rozhlédl se, jestli někde neuvidím cukrárnu, nebo alespoň stánek se zmrzkou. O pár metrů dál jsem zahlédl zahrádku se slunečníky. No vida, až si Zdeňka vybere, tak tam skočíme na něco dobrého. Vrátil jsem se zpět do obchodu, to už Zdeňka byla z kabinky venku a postávala u bot. Jen jsem na ni kývl, že jsem pořád tady a ona mi odpověděla tím, že na mě zahrozila prstem. Pokrčil jsem rameny a dál se rozhlížel po krámu.

Zdeňka konečně zamířila ke kase. Už jsem chtěl jít za ní, když nesouhlasně zavrtěla hlavou. Zůstal jsem stát a čekal, až to prodavačka všechno nastrká do tašky a namarkuje. Pak teprve mi dovolila přijít blíž. Podíval jsem se na pokladnu, vyndal platební kartu a zaplatil účet.
„Myslím, že mám na dlouho předplaceno,“ zkonstatoval jsem, jakmile jsme vyšli na ulici.
„No jo, tak promiň, já ti to dám…“
„To si piš, že mi dáš…“
„Ale já teď…“ zkoušela protestovat.
Teď jsem si vychutnával já ji.
„Jaký já teď? Jdeme na zmrzku, musím se z toho nějak vzpamatovat,“ řekl jsem a už to nevydržel a rozesmál se.
„A z čeho? Z toho nákupu, nebo z toho, co jsi před tím viděl,“ vrátila mi to špičkování.
„Nooo… to si budu muset ještě rozmyslet…“

Usadili jsme se u stolku na kraji a objednali si, já si dal zmrzlinový pohár s karamelem a irskou whiskey, Zdeňka pak pohár s vaječňákem a ledovou kávu.
„Počkáš tu chvíli? Musím si odskočit,“ řekla Zdeňka.
„V pohodě,“ řekl jsem a stočil jsem pohled na tašky, „tohle ti pohlídám.“
„Jo, to známe,“ otočila se a pro jistotu si vzala tašky s sebou.

Číšník přinesl objednané dobroty a postavil je na stolek. Poděkoval jsem a čekal, až se Zdeňka vrátí.
„Ahoj,“ ozval se vedle mě tichý hlásek.
Trochu jsem se lekl. Podíval jsem se, kdo to je a odpověděl na pozdrav. Byla to ta drobounká slečna.
„Ahoj.“
„To je tvoje manželka?“ zeptala se narovinu.
„Není,“ odpověděl jsem.
„To jsem ráda, tak to ti můžu něco dát,“ zaradovala se.
Položila na stolek kousek papíru, usmála se a otočila se k odchodu. Sáhl jsem pro něj, byla to vizitka s telefonním číslem a emailovou adresou.
„Díky,“ řekl jsem.
„Není zač a koukej se ozvat.“
Ještě mi na rozloučenou poslala vzdušný polibek, než zmizela za rohem. Ještě chvíli jsem si prohlížel vizitku a nakonec ji uschoval do kapsy.

V tom se na zahrádce objevila Zdeňka. Mně spadla brada. Jen jsem tam seděl a zíral na ni s otevřenou pusou. Na záchodě se převlékla do právě nakoupených věcí. Botičky na vysokém podpatku se šněrováním do půli lýtek, sukně do půli stehen a všechno korunoval korzet, který zvýraznil její ňadra. Stihla se i znovu nalíčit. Rudá rtěnka a výrazné stíny. Ladným krokem přišla ke stolku a usadila se. Pustila se do poháru. Vzala z něj trubičku, nabrala na ni šlehačku a zamířila s ní k ústům. Opatrně ji stiskla mezi rty, vypadalo to, jako by kouřila péro.
„Ty nebudeš?“ zeptala se nevinně.
„Budu,“ odpověděl jsem a automaticky si nabral.
Ani jsem nevnímal chuť, jen jsem si Zdeňku neustále prohlížel.
„Copak? Něco se ti nezdá?“
„To ne, jsi nádherná, moc ti to sluší…“
„To jsem ráda. Aspoň teď nebudeš koukat po jiných.“
„Jen…“
„Co jen?“
„Něco tomu chybí…“
„Jak to myslíš?“
„No… ještě by to něco chtělo “
„A co?“
„Taková maličkost.“
„A jaká?“
„No dobře, k úplné dokonalosti by to dovedly nové nehty. Dlouhé gelové nehty, tmavě modré s rudým vzorem…“
Podívala se na své ruce. Prohlížela si je a chvíli přemýšlela.
„Asi máš pravdu. Jen tady nikde nevidím nehtové studio. Tak se budeš muset spokojit s tím, jaké to je teď.“
Sáhl jsem do kapsy a vyndal telefon. Připojil jsem se na wi-fi a začal hledat.
„Takže o dvě ulice dál je jedno, další je pak o něco dál na druhou stranu a ještě jedno máme kousek od hotelu. A jak tak koukám, ceny jsou všude stejné.“
„Fajn, tak mi řekni, kde je to nejbližší, já si tam zajdu.“
„Hned?“ podivil jsem se.
„Hned ne, až to dojím. Mohl bys mi půjčit telefon? Ještě bych si ráda něco našla.“
„Klidně,“ souhlasil jsem a podal jí telefon.
Zabořil jsem se do poháru a Zdeňka mě po chvíli napodobila.

Zaplatil jsem a vydali jsme se společně k nehtovému studiu.
„Klidně jdi zpátky do hotelu, ono to bude chvíli trvat.“
„Tak fajn, uvidíme se tam. Až dorazíš, tak písni zprávu, nebo mě jen prozvoň a sejdeme se na pokoji.“
„To by šlo, počítej s tím spíš tak za dvě hoďky, ještě jsem si chtěla něco zařídit.“
„Dobře, tak v tom případě si skočím zaplavat.“
„Jen běž, aspoň trochu vypneš.“
Rozloučili jsme se, já zamířil zpátky k hotelu a Zdeňka vešla dovnitř.

Už jsem se viděl v bazénu. Od pondělí jsem se těšil, jak si tam se Zdeňkou budeme užívat, a teď s tím byl konec, bohužel. Hotel jsem měl na dohled. Chtěl jsem přidat do kroku, když mi do cesty vstoupila ta maličká.
„Kam tak rychle?“ spustila.
„Do hotelu a do bazénu,“ odpověděl jsem popravdě.
„A sám?“ vyzvídala.
„Sám, bohužel.“
„A kdes nechal tu svou fúrii alias „novomanželku“?“
Ten pohrdlivý tón, když vyslovila slovo novomanželka, se nedal přeslechnout.
„Chtěla si beze mě něco vyřídit. A nejsme manželé, jen si spolu užíváme.“
Když to uslyšela, tak se usmála a vzápětí pokračovala:
„Jo tak užíváte? To jsou teda věci. A nechtěl by sis užívat i s někým jiným?“
„To by záleželo na tom s kým.“
„Hmmm, tak se měj,“ rozloučila se se mnou, otočila se a stejně tak rychle jako se objevila, zase zmizela.
Ach jo, to jsou zase věci, pomyslel jsem si, a to jsem měl vždycky problém nějakou holku sbalit a teď tohle.

Prošel jsem recepcí, došel si na pokoj pro plavky a ručník a zamířil do bazénu. Měl jsem štěstí a měl bazén sám pro sebe. Bez dalšího přemýšlení jsem skočil do vody. Chvíli jsem dováděl jako malé dítě. Různě jsem se tam převaloval, potápěl a cákal, prostě takový vodní živel. Když jsem se dost vyblbnul, potopil jsem se, odrazil od stěny a dal se do plavání. Úplně jsem cítil, jak ze mne všechno spadlo, jako by voda odplavila všechny starosti. Přesně to jsem potřeboval. Plaváním jsem byl příjemně unavený. Vylezl jsem z vody a pro jistotu zkontroloval telefon, jestli se náhodou neozvala Zdeňka, protože jsem neměl žádnou představu, jak už je to dlouho. Žádná zpráva ani nepřijatý hovor. Odložil jsem telefon zpátky na ručník. Plavání jsem měl zatím dost a válet se na lehátku se mi nechtělo. Naštěstí součástí bazénu byla i vířivka a parní sauna. Vířivka vyhrála. Vklouzl jsem do bublinek. Zavřel jsem oči a vychutnával si teplou vodu a bublinkovou masáž.
„Tak, teď do páry, pak zase plavání, i když sex by byl lepší…,“ plánoval jsem si další relaxaci nahlas, nikdo tu nebyl a můj hlas stejně zanikl v šumění bublající vody, nebylo proč se kontrolovat.
Po chvilce jsem vylezl z vířivky a vydal se k parní komoře. Sundal jsem plavky a jen s ručníkem vstoupil dovnitř. Moc jsem se nerozhlížel, stejně přes páru nebylo nic vidět, a lehl jsem si na nejbližší lavici.

„Hmmm, tak to není špatný,“ ozvalo se vedle mě.
Lekl jsem se, otevřel jsem oči, posadil se a ručníkem si zakryl rozkrok.
„Ale? Snad by ses nestyděl…“
„Co ty tady?“ zeptal jsem se.
„Já? Nic, jen tady relaxuju…“
„A jak si se sem dostala?“
„Normálně, jako každý. Stačilo se nahlásit na recepci, zaplatit vstup a vejít.“
„Aha.“
„A co ty?“
„Já jsem tady ubytovaný.“
„S tou…?“
„Jo, s ní. Proč se ptáš?“
„Já jen, když jsem tě viděla v tom parku, jak si mě prohlížíš…“
„Jak se vůbec jmenuješ?“
„Pavlína a ty?“
Místo odpovědi jsem se rozesmál.
„Čemu se směješ? Ty se směješ mému jménu? A jak se vůbec jmenuješ ty?“
„Promiň, já se nesměju tobě ani tvému jménu, ale té shodě. Já jsem totiž Pavel.“
„Tak to jo,“ odpověděla a rozesmála se nádherným zvonivým smíchem, „teď už je mi to jasné.“
„Ale víš co je pěkně nefér.“
„To nevím.“
„Tys mě viděla nahého a sama máš na sobě plavky.“
„Snad bys mě nechtěl vidět nahou?“
„Jak tě tohle mohlo napadnout? Já jen řekl, že je to nefér.“
„No a? Život není fér…“
„To je pravda,“ souhlasil jsem.
Otočila se ke mně zády a sáhla na šňůrku horního dílu plavek. Pomalým pohybem ji rozvázala. Plavky zůstaly viset jen za proužek látky na krku. Natočila hlavu a přes rameno se na mě podívala. Jakmile si byla jistá, že se na ni dívám, pokračovala dál. Přetáhla horní díl přes hlavu a odložila ho na lavici. V tom jsem zaslechl zazvonění telefonu na lehátku u bazénu.
„To vypadá, že budu muset jít…,“ posteskl jsem si.
„Opravdu? To je škoda…“
Na důkaz svých slov se předklonila a začala stahovat i spodní díl. Vystrčila na mě svou prdelku a já měl sto chutí ji pohladit, ale ovládl jsem se. Kalhotky byly už v polovině zadečku, venku se ozvaly kroky a najednou se otevřely dveře.
„Neruším?“ ozval se mužský hlas ve dveřích.
Naštěstí jsme byli v zadní části sauny a ode dveří na nás nebylo pořádně vidět. Pája se rychle narovnala a natáhla si plavky. Rychlým pohybem hmátla pro podprsenku a navlékla se do ní.
„Ne, pojďte dál, my už stejně odcházíme,“ odpověděl jsem.
Prosmýkli jsme se kolem něj a opustili jsme páru. Za dveřmi jsme se oba rozesmáli.
„To bylo o fous…,“ řekla Pavla.
„To bylo, také mohl ještě chvíli počkat… Takhle jsem z toho nic neměl…,“ posteskl jsem si.
„Smůla…“
Pája si políbila prst, otiskla ho na mé rty a zmizela v šatně, aniž by cokoli řekla. Vzal jsem telefon i plavky a zamířil také do šatny a pak nahoru do pokoje.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1830
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
1
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 11Dešťová víla 13 >>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *