Toto je 9 díl z 32 v seriálu Dešťová víla

Během pár minut vyšla Zdeňka z WC houpavou chůzí a s úsměvem na tváři. Vrazil jsem jí do ruky skleničku, vzal ji za ruku a vedl ke stolu.
„A odteď už tady nikam sama nepůjdeš!“ zavelel jsem, když jsme si sedli.
„Proč? Co blbneš?“
„Tak zaprvé, skoro všichni nás slyšeli, za druhé, jsem vyslechl docela chlípné rozhovory o nás a o tom, jak by tě chtěli zkusit, a za třetí se o tebe bojím, aby si na tebe někde někdo nepočkal.“
„Aha. Ale tím si přeci nedáme zkazit večer, nebo ano?“
„Nedáme, jen pro jistotu bys neměla nikam chodit sama.“

Popíjeli jsme koktejl a já pozoroval dění kolem. Viděl jsem to novýma očima. Bohatí podnikatelé, které obletovaly holky ve věku jejich dcer nebo vnuček, jen o málo starší než Zdeňka. Některé byly pravděpodobně jejich asistentky nebo sekretářky, pár jich vypadalo na prodejné holky. Chlípné pohledy a nemravné doteky byly k vidění na každém kroku. Vedle nás vrzla židle.
„Koukám, že jsi právě zjistil, o co v podnikání jde,“ ozval se majitel klubu.
„ O sex, chlast a prachy,“ konstatoval jsem, „a pokud vím, tak podobné je to i v politice.“
„A co myslíš, že je tady za společnost?“
„Aha. Já si říkal, že některé tváře jsou mi povědomé. A co tady dělám já?“ zeptal jsem se.
„To záleží na tobě. Buď si tady, aby ses pobavil, nebo proto, abys získal kontakty. A nebo obojí. Můžeš si vybrat.“
„Když na to koukám, tak ani nevím, jestli o tyhle kontakty stojím.“
„To už je na tobě, ale všichni nejsou tak špatní.“ S tím se zvedl a šel korzovat mezi ostatní.
Hlavou mi vířila spousta myšlenek a já nevěděl, jak si to přebrat.

Z přemýšlení mě vytrhla Zdeňčina ruka hladící mé stehno.
„Co je s tebou?“ ptala se mě.
„Promiň, jen jsem se zamyslel.“
„A nad čím?“
„Nad tím, co tady děláme. Vzhledem k tomu, co se tady okolo děje, tak sem moc nezapadáme. Promiň, že jsem tě sem vzal.“
„Ale to je dobrý, já si to tady užívám. A z toho, co se děje kolem, si nic nedělej, za to přece nemůžeš.“
„Dobře, ale stejně mě to mrzí.“
„Tak pojď tancovat,“ řekla, vzala mě za ruku a tentokrát táhla na parket ona mě.
Navzdory tomu, co se kolem nás dělo, jsme si to báječně užívali, jako by okolní svět přestal existovat.


Přišla na nás žízeň, tak jsme se usadili na chvíli na baru. Popíjeli jsme a odpočívali po náročném tanci, obzvlášť Zdeňka, která byla opět patřičně vzrušená. Já jí samozřejmě moc klidu nedopřál a využíval jsem výhody, kterou poskytoval rozparek na šatech.
„Mohl bych požádat o klíč od pokoje?“ obrátil jsem se na barmana.
„Samozřejmě, tady je,“ odpověděl a podal mi klíč s visačkou.
Podíval jsem se na ni a zeptal se:
„Kde to najdeme?“
„Musíte tamhle dozadu, po schodech nahoru a je to pokoj na konci chodby.“
„Díky.“
„Dáte si ještě něco?“ zeptal se, když viděl naše prázdné skleničky.
Podíval jsem se na Zdeňku, ta se jen usmála a přikývla.
„A co to bude?“
Nic mě nenapadlo, tak jsem řekl:
„Něco nám namíchejte!“

Barman vyndal šejkr a začal míchat koktejl, který postupně naléval vrstvu za vrstvou do vysokých sklenic.
„Koukám, že už se chystáte jít spát,“ přitočil se k nám majitel.
„Proč si to myslíš?“ zeptal jsem se ho.
„Máš v ruce klíč.“
„To je jen pro jistotu, až se rozhodneme, tak půjdeme, zatím se nám nechce. A ještě bychom rádi vyzkoušeli ten kulečník.“
„To klidně můžete, je tady vedle.“
„Ještě si dáme něco k pití a půjdeme se tam podívat. Mimochodem, barmana by sis měl hledět, je opravdu schopný a šikovný.“
„Máš u sebe nějaké svoje vizitky?“
„Mám. Proč?“ „Tak mi je dej. Pár lidí se na tebe ptalo. A nejen na tebe, ale i na firmy, cos mi doporučil.“
„Aha, tak to jo. Jen doufám, že si vybereš lidi, kterým je dáš,“ odvětil jsem a vylovil z kapsy svazek vizitek.
„Jasně, dám ji jen spolehlivým lidem,“ řekl sebevědomě.
„A ty na nich nešetři,“ otočil se k barmanovi.
„Ano pane,“ odpověděl automaticky.
Poté, co majitel odešel, dostali jsme naše koktejly.
„Tady to máte, snad vám to bude chutnat. A díky za pochvalu před šéfem.“
„Určitě bude. Není zač. Navíc to, co jsem řekl, byla přeci pravda.“
„I tak děkuju.“
Vzali jsme skleničky a s klíči v kapse vyrazili směrem ke kulečníku.

Otevřeli jsme dveře a přivítala nás útulná místnost. Už od pohledu pohodlná křesla, pohovky i několik stolů a židlí. Místnosti samozřejmě vévodil kulečník. A u zdi stály dvoje šipky. Taková pěkně zařízená herna. U dveří dokonce byl menší bar, jen pro dnešek bez obsluhy.
„Jééé, to je pěkný…,“ švitořila Zdeňka.
„To jo, tohle se mu povedlo,“ souhlasil jsem.
„Tak já to nachystám,“ hlásila se Zdeňka.
„Klidně můžeš,“ řekl jsem, vzal do ruky tágo a sedl si do křesla kousek od kulečníku, abych na ni měl dobrý výhled. Pohled na ni, jak se ohýbá pro koule a natahuje přes stůl, stál za to. Abych si to ještě víc užil, pomohl jsem tágem jejím šatům. Rozhrnul jsem je, abych měl lepší výhled. K tomu jsem ji také něžně přejel po noze. Celá se viditelně zachvěla vzrušením. Jen se na mě otočila a usmála se. Asi ji to trošku rozhodilo a zničehonic se jí jedna koule rozeběhla po stole dřív, než jí stihla správně umístit do trojúhelníku. Snažila se jí rychle chytit. Natáhla se pro ni přes stůl, aby udržela rovnováhu, tak zvedla jednu nožku. Tím pohybem se jí šaty trochu víc vyhrnuly a rozparek odhalil její prdelku. Zvedl jsem se z křesla a přistoupil k ní. Pohladil jsem ji po obnaženém zadečku, projel jsem prstem mezi půlkami a zabrousil až k promáčené studánce. Zatahal jsem za provázek od kuliček.
Zdeňka se prohnula v zádech a zavzdychala:
„Aaahhh… A já myslela, že chceš, abych ti ukázala, jak mi to jde s tágem a koulemi?“
Chytil jsem ji za boky a přitiskl se k ní.
„To klidně můžeš, ale myslím, že to bude lepší jinde.“
„To máš asi pravdu, sem by mohl kdokoli přijít. Tak jdeme.“
Nechali jsme kulečník kulečníkem a vyrazili do našeho pokoje.

Sotva za námi zaklaply dveře, začali jsme se po našem útočišti rozhlížet. Místnosti vévodila velká postel, která lákala k okamžitému zanoření do peřin. Zdeňka si to zamířila rovnou do koupelny. Když jsem ji chtěl následovat, jen se mezi dveřmi otočila a řekla, abych na ni počkal. Ještě jsem zaslechl šustění látky, jak se šaty svezly k zemi a pak už jen zvuk tekoucí vody. Sedl jsem si v pokoji na židli a čekal jsem na ni. Ještě jsem nám objednal láhev bublinek, dvě skleničky, misku jahod a šlehačku.
„Mohl bys mi jít s něčím pomoct?“ ozvalo se z koupelny.
„Za chvilku jsem tam,“ odpověděl jsem.
Ozvalo se zaklepání na dveře, jak nám někdo z personálu přinesl objednávku. Postavil jsem to na stolek a šel za Zdeňkou do koupelny. Otevřel jsem dveře a překvapením jsem zůstal stát. Čekal jsem malou hotelovou koupelnu se záchodem a sprchovým koutem, místo toho jsem však uviděl velkou vanu.

Z vany plné pěny koukala na jednom konci jen hlava a na druhém nožky.
„Čehož si žádáš?“ zeptal jsem se.
„No přeci tebe. Nechceš si vlézt ke mně?“
Taková nabídka se neodmítá.
„Jasně, že chci,“ odpověděl jsem a začal se svlékat.
„Kam jdeš,“ ptala se, když mě viděla nahého odcházet.
„Jen vydrž, ještě něco pro tebe mám,“ řekl jsem tajemně.
Vrátil jsem se do pokoje, abych donesl skleničky a láhev bublinek.
„Co bys řekla na tohle?“ zeptal jsem se Zdeňky a cinkl o sebe skleničkami, jakmile jsem se objevil znovu mezi dveřmi.
„Hmm, to si dám líbit, tak už pojď ke mně.“
Postavil jsem skleničky na okraj vany, láhev odložil na zem kousek vedle a pomalu si zalezl ke Zdeňce do vany. Ta se trochu nadzvedla a posunula tak, že se můj průzkumník usadil mezi jejími půlkami.
„Už mi ji naplníš?“ zeptala se a zavrtěla zadečkem.
„To by ses musela ještě trochu posunout,“ odpověděl jsem se.
S úsměvem to udělala a najednou se hlavička mého zvědavce ocitla u vstupu do její jeskyňky. Pohnul jsem se a začal prozkoumávat nastavenou štěrbinku.
„Ale já měla na… aaahhh… mysli skleničku… uuuhhh…,“ zavzdychala, když jsem se ocitl alespoň částí uvnitř. Aby zdůraznila, že rozhodně není proti, ještě zavrtěla pánví.
„Vždyť jo,“ řekl jsem a natáhl se pro láhev.
„Joo…oohhhh,“ uniklo jí z úst, když jsem jako by mimochodem přirazil proti ní.
„Tak nastav,“ vyzval jsem ji a rozbaloval bublinky.
„Co bych ti měla nastavit, když už jsi uvnitř,“ uculila se.
„Já myslel, žes chtěla naplnit skleničku.“
„No jo, tady ji máš.“

Mohlo by vás zajímat  Rozpaky kuchaře Svatopluka 04

Vzal jsem si do ruky tu svou a obě je naplnil. Přiťukli jsme si a ochutnali. Se skleničkou v ruce se Zdeňka uvolnila. Posunula se dozadu, aby se mohla opřít, a její zadeček opustil můj klín. Položila si hlavu na okraj vany a zavřela oči. Ruku se skleničkou měla ledabyle položenou na okraji vany. Jednu nohu měla zastrčenou mezi mě a stěnu vany, druhou natáhla a patou se opřela o hranu vany.
Chvíli jsem pozoroval mrskající se prstíky. Upil jsem ze skleničky a odložil ji, abych měl obě ruce volné. Opatrně jsem se začal dotýkat vystrčené nožky. Přejížděl jsem po nártu až na holeň a přes lýtko zpátky. Pomalu, ale jistě jsem vrstvu za vrstvou roztíral pěnu, dokud nezůstala jen hladká pokožka. Postupně jsem se soustředil na chodidla, kde jsem prováděl jemnou masáž. Zdeňka u toho tiše vrněla. Druhou nohou se mi zapřela o hrudník, aby náhodou nesklouzla pod vodu. Natáhl jsem se pro odloženou sklenku a napil se. Bublinky sektu mě příjemně zašimraly na jazyku. Dostal jsem nápad. Nabral jsem zbytek lahodné tekutiny do úst, a aniž bych polkl, přitiskl jsem plná ústa na Zdeňčino chodidlo. Bublinky rozehrály svůj něžný tanec na citlivé pokožce. Zdeňka se zpočátku trochu lekla, ale ovládla se a brzy si to jen užívala. K bublinkám se přidal i můj jazyk a to už Zdeňka vzdychala rozkoší. Volnou ruku, kterou se přidržovala za okraj, přesunula na prsa, aby si mohla hrát. Ucítil jsem, jak mi prsty druhé nohy přejíždí po bradavce. To už má ruka bloudila po jejím stehně a do úst jsem bral střídavě jeden prstík za druhým. Voda zašplouchala a její ručka se přesunula hlouběji pod vody. Zmizela v klíně, kde jí dělala dobře. Spolkl jsem zbytek sektu a začal se věnovat druhé nožce, aby jí to nebylo líto. Netrvalo dlouho a Zdeňka se chvěla v tichém orgasmu.

Zkontroloval tuhost mého nástroje a podívala se na mě:
„Nechceš se přesunout vedle?“
„Myslíš vedle,“ zeptal jsem se a kývl hlavou směrem k pokoji, „nebo vedle?“ a to jsem ji chytil za boky a přisunul si ji blíž, až se tvrdolín opřel o její nadrženku.
„Myslela jsem do postele, ale tohle je také fajn.“
„No tak dobře, ale asi se budeš muset zvednout jako první.“
Ještě se naposledy zavrtěla, chytla se oběma rukama za okraj vany a vylezla ven.
Koukal jsem, jak jí zbytky pěny stékají po těle a zanechávají za sebou rozkošné cestičky. Zatímco si v předklonu sušila vlasy, opustil jsem vanu i já a rychle se utíral. Zdeňka se zabalila do ručníku. Udělal jsem krok směrem k ní a popadl ji do náruče. Okamžitě jsem měl ruce kolem krku a v ústech mi rejdil její jazýček. Udělal jsem krok směrem k pokoji.
„Počkej a co ta láhev?“ zeptala se.
Popošel jsem zpátky k vaně a sedl si na její okraj, aby se mohla sama natáhnout pro zbytek bublinek.
„Už je mám, můžeme pokračovat,“ vítězoslavně zajásala.
Opatrně jsem se zvedl a odnesl ji do pokoje na postel.


Sundával jsem z ní ručník, jako bych rozbaloval ten nejvzácnější bonbón. Kousek po kousku jsem odhaloval její pokožku. Každý obnažený kousek těle jsem políbil, nebo alespoň polaskal prsty. Tála mi pod rukama a vrněla blahem. Pokaždé, jakmile jsem narazil na obzvlášť citlivé místo, zarývala ruce do prostěradla, vzdychala a kroutila se.
Zabořil jsem hlavu mezi stehna a zaútočil jazykem na její nejcitlivější místo. Prohnula se jako luk a ze studánky vytryskl pramen. Celý mokrý jsem si lehl vedle ní a řekl:
„To jsem zvědavý, kdo v tom bude spát.“
Otočila na mě hlavu, líným pohybem přesunula svou ruku na stojící penis, který sevřela v dlani a začala ho pomalu prohánět.
„A my budeme spát?“
Místo odpovědi jsem zavřel oči a užíval si onanii bez námahy. Několikrát mě dovedla těsně pod vrchol a pak přestala. Nevím, jestli mě chtěla dráždit, nebo jen sbírala sílu na další kolo, ale stačilo by jen pár pohybů a udělal bych se. Konečně se rozhoupala k pokračování. Její ručka opustila můj rozkrok. Pootevřel jsem oko, abych viděl, co se děje. Zdeňka se začala zvedat, aby si mohl na mě nasednout. Přehodila přese mě nožku a už jsem cítil její slintalku na břiše. Posunovala se níž ve snaze nabodnout se a zůstávala po ní vlhká stopu. Už jsem cítil její vlhkost ve svém klíně. Trochu nespokojeně se zavrtěla, posunula se ještě níž a usadila se mi na stehnech.
„Co to je? Ty mě snad nechceš?“ ptala se, když vzala do ruky mého povadlíka.
„To víš, že tě chci. Ale on má asi jiný názor.“
„Jak to?“ divila se a snažila se ho probudit k další činnosti.
„To máš tak. Několikrát si ho málem přivedla k vrcholu a pak si to utnula. Tak měl toho slibování asi dost a už to vzdal.“
„To je ale velká škoda. A co když ho zkusím probudit?“
„Zkus to a uvidíš.“

Zdeňka se posunula ještě níž a zaklekla mi mezi nohy. Unaveného dobyvatele vzala do svých něžných úst a rty a jazýčkem mu začala domlouvat. Když si vzala do dlaně i klenoty, začal se znovu stavět a brzy vyplňoval celá její ústa.
„Hmm, koukám, že se probudil,“ konstatovala, „toho musím rychle využít.“
Než jsem se nadál, už na mě seděla. Ale tentokrát obráceně, zády ke mně. Seděla na bobku a přidržovala se mých nohou. V pravidelném tempu se nadzvedávala a já tak měl možnost kochat se pohledem na její zadeček a na to, jak její nenasytka pohlcuje mou chloubu. Vidět, jak v ní mizí a znovu se objevuje, bylo vzrušující. Najednou se z předklonu stal záklon. Jednou rukou se v záklonu opírala a druhou jistila, aby náhodou pracně postavený utěšitel nevyběhl ven. Představení skončilo, ale místo toho jsem měl na dosah její poprsí.

„Takhle to asi nepůjde,“ prohlásila, když už po třetí cpala těšitele zpět.
„To asi ne,“ souhlasil jsem.
Zdeňka si lehla vedle mě, zvedla nohy a roztáhla je doširoka.
„Tohle bude lepší, ne?“
Jen jsem přikývl a šteloval se k vystrčené nabízené kundičce. Proklál jsem ji na jeden zátah. Žádné něžné milování, ale znovu pořádná divoká jízda. Mizel jsem v hlubinách jejího těla a dorážel až na samé dno. Zdeňka mi vycházela vstříc. Pokojem se nesl zvuk zrychleného dechu, hekání a pleskání našich těl.
„Už budu…,“ volal jsem na Zdeňku.
„Ještě vydrž… pro…ooohh…sím…“
Snažil jsem se zmobilizovat poslední zbytky svého sebeovládání a oddálit výstřik.
„Uuužžž… aaahhh…,“ vydechl jsem a plnil její lůno.
„Jooo…ooohhhh,“ i ona podlehla slastnému vyvrcholení.
Z tvrdého plenitele se opět stal neškodný povadlík, který opustil dobyté území. Odpadl jsem vedle Zdeňka a sotva popadal dech.
Po pár minutách jsem se vzpamatoval.

„Dáš si občerstvení po takovém výkonu?“ nabízel jsem jí sekt a jahody.
„Dám, ale nemám sílu se zvednout.“
„Nevadí, já to snad zvládnu.“
Podal jsem ji misku jahod a došel do koupelny pro skleničky. Vrátil jsem se zpět do pokoje a skleničky naplnil.
„Mňam, to je dobrota,“ uslyšel jsem, jak si libuje.
Otočil jsem se a chvíli ji sledoval. Jahodou nabírala sperma vytékající jí z kundičky a pak si tu dobrotu labužnicky vložila do úst.
„Chceš taky?“ nabídla mi.
„Jen si dej, tohle ti klidně přenechám. Nemusím mít všechno,“ odpověděl jsem s úsměvem.
„Jak chceš.“
„A nechceš to zapít?“ nabídl jsem jí sklenku sektu.
„Děkuju.“
Přisedl jsem si k ní na postel a společnými silami jsme zdolali zbytek bublinek i misku jahod. Když jsme dojedli a dopili, Zdeňka se ke mně spokojeně přitulila a oba jsme se propadli do říše snů.

Zobrazit za celou dobu
Zobrazit za celou dobu
1460
Zobrazit dnešní
Zobrazit dnešní
3
Navigace v seriálu<< Dešťová víla 08Dešťová víla 10 >>
Trysky
Trysky@seznam.cz

Komentujte

Please Login to comment
avatar
  Subscribe  
Upozornit na